All language subtitles for Princezna a písař (2014)

af Afrikaans
ak Akan
sq Albanian
am Amharic
ar Arabic
hy Armenian
az Azerbaijani
eu Basque
be Belarusian
bem Bemba
bn Bengali
bh Bihari
bs Bosnian
br Breton
bg Bulgarian
km Cambodian
ca Catalan
ceb Cebuano
chr Cherokee
ny Chichewa
zh-CN Chinese (Simplified)
zh-TW Chinese (Traditional)
co Corsican
hr Croatian
cs Czech
da Danish
nl Dutch
en English Download
eo Esperanto
et Estonian
ee Ewe
fo Faroese
tl Filipino
fi Finnish Download
fr French
fy Frisian
gaa Ga
gl Galician
ka Georgian
de German
el Greek
gn Guarani
gu Gujarati
ht Haitian Creole
ha Hausa
haw Hawaiian
iw Hebrew
hi Hindi
hmn Hmong
hu Hungarian
is Icelandic
ig Igbo
id Indonesian
ia Interlingua
ga Irish
it Italian
ja Japanese
jw Javanese
kn Kannada
kk Kazakh
rw Kinyarwanda
rn Kirundi
kg Kongo
ko Korean
kri Krio (Sierra Leone)
ku Kurdish
ckb Kurdish (Soranî)
ky Kyrgyz
lo Laothian
la Latin
lv Latvian
ln Lingala
lt Lithuanian
loz Lozi
lg Luganda
ach Luo
lb Luxembourgish
mk Macedonian
mg Malagasy
ms Malay
ml Malayalam
mt Maltese
mi Maori
mr Marathi
mfe Mauritian Creole
mo Moldavian
mn Mongolian
my Myanmar (Burmese)
sr-ME Montenegrin
ne Nepali
pcm Nigerian Pidgin
nso Northern Sotho
no Norwegian
nn Norwegian (Nynorsk)
oc Occitan
or Oriya
om Oromo
ps Pashto
fa Persian
pl Polish
pt-BR Portuguese (Brazil)
pt Portuguese (Portugal)
pa Punjabi
qu Quechua
ro Romanian
rm Romansh
nyn Runyakitara
ru Russian
sm Samoan
gd Scots Gaelic
sr Serbian
sh Serbo-Croatian
st Sesotho
tn Setswana
crs Seychellois Creole
sn Shona
sd Sindhi
si Sinhalese
sk Slovak
sl Slovenian
so Somali
es Spanish
es-419 Spanish (Latin American)
su Sundanese
sw Swahili
sv Swedish
tg Tajik
ta Tamil
tt Tatar
te Telugu
th Thai
ti Tigrinya
to Tonga
lua Tshiluba
tum Tumbuka
tr Turkish
tk Turkmen
tw Twi
ug Uighur
uk Ukrainian
ur Urdu
uz Uzbek
vi Vietnamese
cy Welsh
wo Wolof
xh Xhosa
yi Yiddish
yo Yoruba
zu Zulu

Original subtitles

Nešoupej nohama!

Zastrč zadek! Co tam děláš, nemehlo?

Janku, sakra, Janku, ne tak zbrkle!

A ty u toho přemýšlej. A hlavně v klidu.

Páni! Slušný.

No, nebylo to nejhorší. Dobře jsi mou metodu pochopil.

Ale dneska probíráme francouzskou školu! Na pozice!

-Už je tady! -Já se na ten bál tak těším!

Holky já bych chtěla sukni z brokátu a rukávy z organtýnu.

A saténový šál.

Prosím, Vaše Veličenstvo.

Tatínku, to budou ty nejkrásnější šaty na ples, tatínku.

Děkuju.

Škoda, že to nemůže vidět královna.

Škoda. Ale určitě se na ni seshora dívá.

-Tak co máme dalšího? -Ano.

Prosím, berte si maso, moji žáci milí.

Promiňte, Vaše Velkomoudrosti, ale máte na čele jakési smítko.

-No tak ho, Janku, odstraň! -Zavřete tedy očička.

Jé, promiňte mi, teď vám to spadlo na nos.

Již je to v pořádku.

No vidíš, že dokážeš být dobrý člověk.

Maso z mísy neodebíráme rukama,

jak to teď děláte vy všichni...

Co tady toto...

Položím kontrolní otázku.

Kolik hrotů, čili bodců má servírovací vidlička? Janku!

-Ehm, čtyři? -Dva!

Dva, dva, dva!

Kolikrát jsem to říkal, že dva.

Napíšeš dvěstědvacetdvakrát...

Jé a tahle, ta je nádherná!

Dejte mi ji prosím do krejčovny vedle brokátu, ano? Děkuji.

Tak dělej!

Sám ne.

Já už jsem Kornélii o tanec řekl. Jsi na řadě. Tak běž.

No tak to vypadá, že budu muset za Nicoletou jít sám,

aby nám na bále nezůstala na ocet.

Ha, ha, ha! Tobě se to lehko řekne, co?

To už snad ví každej, že ji miluješ. I ona.

Janku, nemáš být ve škole?

-Ne, mami. -Jen aby.

Proč se jí normálně nezeptáš?

Tak, hele, sázka. Když ji nepožádáš, tak...

Tak budeš muset chodit celý den v dámských šatech.

-A když požádám? -Tak klidně já.

Tak platí.

-Jé, Janku! -Á, Vašku.

-Bejt tebou, tak bych se domů moc netěšil. -Proč?

-Ahoj, mami. -Janku, teď jsem mluvila s panem Scapanim.

-Prý tomu učení moc nedáš. -Ale dám.

-Copak nechceš být komoří nebo písař? -Ale to víš, že chci.

-No tak se snaž. A kam jdeš? -No domů na jídlo.

Víš, že jsem na všechno sama...

Maminko, stačí palačinky, co zbyly od včerejška.

Sednout!

Tů, tů, tů...

Tů. tů!

Silentium! Ticho!

Tohle je prosím hodina krasopisu,

a tedy ne škrabopisu a už vůbec ne prasopisu.

Protože papír je velice vzácná a drahá věc.

Uchopte prosím brk.

Kdo to byl?

Kde je Janek?

Co?

-No co je zas tohle? -To je sázka, pane.

No to je obludárium, já tady nebudu ani minutu.

Ty jsi mu ten šátek vážně dala?

Nevrťte se, princezno.

No co? Je milý, hodný. Ideální muž pro dvorní dámu.

-Ale vždyť nemá ani groš. -No to ten tvůj taky ne.

-A co ty? -Já? Já si myslím, že není kam spěchat.

Tak to jsem zvědavá, koho ty si jednou vybereš.

Pojďme na světlo!

-Králi můj, vidíte ho? -Co se děje?

Sednout! Ty ne. Tak prosím, můj králi.

S tímhle já mám pracovat? Oblékl si to schválně jenom proto,

aby mi hnul s játry, se žlučí.

Když jsem byl mladý, byl jsem stejný.

Nevěřím. Vy jste měl přirozený vkus

a takovou sličnost už jako děcko v kolébce.

Já nevím, proč my máme dávat vzdělání zrovna tomuhle darebovi.

Dal jsem slib jeho otci a ten splním.

Přibíkovi? No, ten toho taky nasliboval, a pak zmizel.

On nezmizel. Hledá ty, co přepadli královnin kočár.

Přísahal, že se nevrátí, dokud je nenajde.

Já mám teda pocit, že to hledání mu moc nejde.

Už je hledá dvacet let.

Měl se tenkrát nasadit pes.

Jistě, Scapani, jistě. Ale pokud jde o Janka,

tak nějakou tu chvíli, než dostuduje, to už vydržíme, ne?

-A ty, Janku, se okamžitě převlíkni! -Ano, pane.

-Dovolíš? -Hele, a kdy si ty najdeš svoji dámu na bál?

-No, už jich tam moc není. -Vlastně žádná.

-Vyhrála jsem. -To neplatí. -Ty podvádíš. -Ne.

KLEPÁNÍ NA DVEŘE Tatínek!

Dále!

Promiňte, že vás ruším, princezno. Dvorní dámy.

-Chtěl bych vás o něco požádat. -Ano? A o co?

Jak Ovidius trápím hlavu svou,

zda verše moji prosbu donesou.

A tak tu stojím sám a skromně,

pokorně prosím o jeden tanec jenom pro mě.

Tak co?

PRINCEZNA A DVORNÍ DÁMY SE SMĚJÍ

-Ty jsi fakt Janek. -Požádat o tanec princeznu.

Tak jsem to zkusil, no.

Krásné království.

Jdi!

Na svých cestách k nám zavítal

vládce daleké říše se svým doprovodem.

Ditrich z Jägerndorfu. Ludvík z Topferburgu.

Stach z Austachu.

A odkud k nám prosím přicházíte, urození pánové?

Z dalekých horkých krajů, kde měsíc je velký jako slunce.

A jeho cípek nosí lidé na praporu.

Musíte nám o tom při večeři vyprávět.

A jste srdečně zváni na dnešní bál.

Tohle bude nejspíš princezna.

Pane králi, chtěli bychom vás požádat o malou laskavost.

Mohli bychom si ve vaší královské pokladnici

přes noc nechat naši truhlici?

-To jsou... -Ano, diamanty.

Neuvěřitelná krása.

Za hrst takových kamínků by si klidně mohli koupit celý náš hrad.

Jak se třpytí. Ten brus. No, to by byla partie pro Amálku.

Ať se rozhodne sama.

Bude o ni postaráno jako o náš královský poklad.

Herkule!

Moment! Máme ještě takovou malou podmínečku.

Jakou, prosím?

Truhlici nám vydejte jenom,

až si o ni požádáme všichni tři společně.

No, budiž, no. Máte mé čestné slovo.

Janku, když už tropíš hlouposti,

tak pro změnu budeš přes noc střežit truhlici vzácných pánů.

Ano, pane králi.

Stejně nemáš s kým tančit.

Já nevím, já nevím, jestli zrovna Janka pověřit tak těžkým úkolem.

Pokud vím, s mečem mu to jde nejlépe ze všech.

Já mu věřím. Herkule!

Nezapomeň tu truhlici vydat, až ji budeme chtít všichni tři.

-Jasné? -Ano, pane.

Janku, žádný vylomeniny! Teď máš zodpovědnost.

No jo.

Má to jiskru.

Princezno, smím prosit?

Ach, jo!

Au! Šlápl jste mi na nohu.

Jedno šlápnutí mi snad prominete, princezno.

Krásný pár. Oni se opravdu jenom vznášejí!

-Jenom vznášejí! Jako vážky. -Scap... -Já vím.

Tanec není moje silná stránka.

A v čem vynikáte?

Ve všem ostatním.

Doufám, že si dnes večer ještě zatančíme.

Doufám, že ne. Vlastně jsem si zcela jistá, pane.

Nevypadá to, že bys princezně zrovna padl do oka.

Na tom mi ani za mák nezáleží.

Důležité je, abys nezapomněl, na čem jsme se domluvili.

-Hlídáš dobře? -Samozřejmě.

-Já... -A co vy? Jak jste si zatančila?

No, zatančila.

Jak jinak? Taky jste se na to vyfintila.

Pánové jsou totiž velmi urození a vzácní muži.

Rozumím, hm.

Ty sis vážně myslel, že bych s tebou na bále tancovala?

Myslel.

Ale už si to nemyslím, protože jsem pochopil, že...

-Co? -Že máte nosánek kapánek nahoru.

-Co si to dovoluješ? -A prosím, princezno, nezaclánějte mi.

-Musím hlídat. -Ty drzoune!

Čas pokročil. Přeji vám dobrou noc.

-Králi. -A vy se, pánové, klidně bavte dál.

Kdyby tu tak byla královna.

Na, Stachu! Dones nám nějaké víno!

To jsem neviděl.

Udělat ze mě poskoka, to by jim šlo.

-Hlídáš pořádně? -Ano, pane.

Stachu! No tak, kde jsi s tím?

Jó. Už jdu.

Poslouchej. Máme obavy o naši truhlici.

A proto říkám, abys nám ji radši vrátil zpátky.

-Cože? -My totiž ani tobě, ani králi nevěříme.

Ale, pane, to nejde. Já musím dodržet slib a vydat vám truhlici,

až o ni řeknete všichni tři.

On mi nechce nic dát.

To snad ne. Jak dlouho máme ještě čekat?

Ať už je to tady!

Tak. Slyšels?

-Ale... -Pánové, on se zdráhá.

To chce asi být o hlavu kratší.

Koukej poslechnout!

Heje, heja!

-Je tady Šimon? -Nebo Kuba?

Ještě vyspávají po bále.

-Jé, co to máš? Hm, to je dobrý. -To víš. Musíš vědět, jak na to.

-To jsi dělal sám? -No jistě.

Dámy, když děláte palačinky, tak těsto nesmí být ani moc husté,

ani moc tekuté.

Nejdůležitější je pak pánvičkou palačinku vyhodit tak,

aby se ve vzduchu třikrát obrátila.

To bys mohl naučit i Kubu.

A celé tajemství, jak říká moje maminka,

tkví v dobře rozetřeném tuku na pánvi.

-Á, dobré ráno, princezno. -Dobré ráno. -Dobré ráno. -Dobré.

Jak jste se vyspala po oslavě s budoucím ženichem Vaše Jasnosti?

Dávej pozor, ať ti nezaskočí.

Nechceš ochutnat? Janek udělal výborné palačinky.

-To vám řekl, že je udělal? -A proč by ne?

Protože mi jich ráno kuchař donesl plný talíř.

Stejně jako tobě, Janku. Jestli se teda nepletu.

-Ty lháři prolhanej. -Takže ani moc husté, jo?

-No jo, klid. -Maminčin recept, viď?

-Princezno? Tady jsi! -Co tady děláš?

-Snídám, pane. -Ty si budeš hrát ještě na hlupáka, jo?

Proč jsi Stachovi vydal naši truhlici?

Ale vždyť jste sami volali, abych mu ji vydal.

Ale my jsme ho poslali jenom pro víno. To tady každý ví.

-Posílali ho pro víno. -Promiň, Janku, ale to je pravda.

Pane králi, my jsme Stachovi nedůvěřovali,

proto jsme vás žádali, abyste truhlici nevydal,

dokud si o ni neřekneme všichni tři.

A vy jste nám dal své slovo.

Janku, jak jsi mě mohl takhle zklamat?

Dovoluji si upozornit, že na toho kluka jsem upozorňoval neustále.

A kdoví, třeba se ti dva i domluvili.

Já? Stejně tak jste se mohli domluvit vy.

Co si to dovoluješ? Zatkněte ho!

Promiňte, pane, ale přijímám rozkazy pouze od svého krále.

Herkule, udělej, co říká.

Kluci, neblázněte. Počkejte!

Pane, věřte mi, já s tím opravdu nemám nic společnýho.

Berte ho! Okamžitě!

Počkejte!

Všechno jde podle plánu, že?

-Ten kluk. Viděl to. -Co?

No to znamení, co mně vypálil ten kat.

Au! Ale myslím, že ho nikdo ve vězení poslouchat nebude.

Jen aby.

Scapani!

Tak teď, teď mě zrovna nic nenapadá.

Pane králi, přišli jsme se zeptat, co hodláte udělat

s naším ztraceným pokladem. -Jistě. Herkule?

Dostali jsme zprávu, pane,

že ten muž nad ránem opustil naše království.

-Toho už nikdo nechytí. -No, to asi ne.

V tom případě musíme žádat náhradu v plné výši.

Ano, jistě. Na to máte právo, že?

Já prosím nechci nijak kalit náladu,

ale jenom si dovoluji upozornit,

že my bychom nedali dohromady ani polovinu té částky.

-Co budeme dělat? -Nevím. Tady je každá rada drahá.

-Jedno řešení by tady bylo. -Jaké?

Nebudu zapírat, že jsem byl očarován krásou vaší dcery.

Kdybyste mi dal její ruku, byli bychom vyrovnáni.

Bravo! Bravo! To je výborný nápad.

A půl království k tomu. To je obvyklá sazba.

Nejprve se musíme zeptat Amálky, jestli s tím bude souhlasit.

To mě chcete vyměnit za nějakou ztracenou truhlici?

-Tohle nebudu ani poslouchat. -No, tak...

A co takhle vyslechnout ještě jednou Janka?

Třeba nám řekne víc než doposud.

To je výborný nápad.

Ale trvám na tom, že výslech povedu sám.

Mám s tím totiž bohaté zkušenosti.

Takového hrubiána já si nikdy nevezmu.

Třeba se to vyřeší a všechno dobře dopadne.

Vždyť není tak hrozný.

Mně by se náhodou líbil, kdybych neměla Šimona.

Má takové zlé oči a divně se chová.

Úplně cítím v jeho přítomnosti úzkost.

Tak utečeme. Co vy na to?

Ale já Amálku přece nemůžu k něčemu nutit.

Já vím, ale kvůli tomu zatracenému pokladu

jste dal své královské slovo. -Musím ho dodržet.

No.

No nic, já ještě zkusím s princeznou promluvit.

-Třeba nebude tak zle. -Aby nemohlo být ještě hůř.

Tak, tak.

Udělej mi kocoura.

Mňau!

Vy dva jděte připravit mučidla!

-To ho budete mučit? -A cos myslel?

No tak honem!

Nechte nás s vězněm o samotě. Na příkaz krále.

Jak to vysvětlíme?

To kdyby mě náhodou vězeň napadl

a v nezbytné sebeobraně by se nedalo nic jiného dělat.

Podrž mně ho!

Tak pojď!

Co děláš?

Pusť mě!

Utekl vězeň! Chyťte ho!

Kluci, já to vážně neudělal.

Chyťte ho.

-Vyřiď nás a uteč! -Co? -Uteč!

Zabte ho!

Co děláte?

Díky, kluci!

Kdo vás to učil takhle bojovat?

Sakra!

KLEPÁNÍ NA DVEŘE

Princezno, jste naše jediná poslední naděje.

Já vás prosím naléhavě žádám, vdejte se.

Aspoň pan král to od vás očekává.

Tatínek?

To vám řekl sám?

No, on to řekl sám v jistém smyslu tedy,

ale rozhodně si to myslí.

Tak když je to tak, Scapani, hned to vyřešíme.

-Musím se jen trochu upravit. -Jistě.

Holky, musíte mi pomoct.

-Dobrý den, princezno. -Co tady děláš? Nemáš být zavřenej?

-Koukej se tam vrátit. -Ani náhodou. Chtěli mě mučit.

Asi sis to zasloužil.

A co vy? Na procházce?

Ale ne. Chtějí mě provdat za Dietricha.

Asi jste si to zasloužila.

-ZA DVEŘMI:Princezno! -Ještě ne.

Princezno, nerad ruším, ale už je čas.

Co to to to?

Pusťte to, pusťte to!

Chyťte to, chyťte to, zbrojnoši!

-Tak mi aspoň pomoz! -Když dovolíte, tak nejdřív já.

Tahejte! Taháte málo. Tahejte!

Janku! Janku!

Tak se rozvažte, ne?

Amálko, uteč!

Odvažte se! Ne! Opovažte se!

-Děkuji. -Není zač. Co máte v plánu teď?

Co asi? Prchat.

Princezno, zpátky! To nesmíte.

-Poplach! Vězeň uprchl. -Zavřete bránu!

Nesmí proklouznout ani myš.

Já snad nejsem žádná myš. Já jsem princezna. Otevřít!

-Promiňte, princezno. -A teď zavřít!

Ano, princezno.

-Nemůžeš trochu zrychlit? -Tak jo.

-Je, počkej! -To nechte.

Zatraceně! Otevři to! Otevři to, sakra!

-Uhni. Co civíš? -Uhněte, uhněte!

-Co teď? -Musíme se dostat z města.

-Na to bych sama nepřišla. -Princezno musíte pořád něco...

Prohledejte všechno! Každou uličku.

-Můžeš mi to nandat? -Teď ne. Pojďte!

-Půjdeme za mámou. Ta nám pomůže. -Jak se za ní chceš dostat?

-Všude jsou zbrojnoši. -Tak to vezmeme vrchem.

Jak vrchem?

-Tak co je? -Co? -No polezte, honem!

Jsem snad nějaká opice jako někdo?

Tak podívejte. Buď budete opice, nebo vás chytnou.

Princezno!

-Tak co? -Nic. -Jsi osel.

-Co vy? -Taky nic. -To jsem si mohl myslet.

Přece se nepropadli do země.

Pro toho, kdo je najde, příděl piva a masa navíc.

Nakonec si musím poradit sama.

Hlavně si pospěšte.

Můžete to zrychlit, princezno?

-Není tam špína? -Není. Pojďte.

Tady nejsou.

Neviděli jste ho někdo?

-Princezno! -No co zase?

Jdeme.

Chyťte se!

Támhle jsou!

-Jsou tam. -Princezno! Proboha, opatrně!

Tudy!

Pozor na šaty. Janku, pozor!

Nemůžete aspoň zahodit ten střevíček, princezno?

No a v čem pak budu chodit? Jau!

-Tak si ho nandejte. Jdeme! -Střevíc.

-Rychle! -Já se snažím.

-To je princezna. -Dobrý den. Dobrou chuť.

Nemluv, když se jí.

-Jdeme! -Kam? -Na střechu.

Na střechu ne!

Kde jsou? Dobrý den.

-Tudy, pane. -Nenechte se rušit.

ROZTRHLA SE SUKNĚ

No. To jsem přesně čekala. Ty jsi takový nemehlo.

Pojďte! Teď se nebudete dívat dolů, ano?

-A budete dělat to, co já. -Jo.

Jedno zaváhání a je z vás nevěsta, chápete?

Dietrich. Tak toho si nikdy nevezmu. Pojďme!

Počkejte, tudy ne, princezno. Dávejte pozor, je to vysoko.

Co? To je hrozně vysoko.

A co vám asi celou dobu říkám, princezno?

Tak! Teď se musíte rozeběhnout a skočit.

Jé!

Jé!

Tak na co čekáte? Pohněte se!

Běžte!

Princezno, nebojte se! Hned vás zachráníme.

-Tak skočte! -To nezvládnu. Vždyť jsem princezna

No tak, za nima! Jste úplně k ničemu.

Tak radši toho Dietricha?

Ne, princezno, ne!

-Pardon. -Princezno, ať vás to ani nenapadne.

-Já myslím, že dobrý, ne? -No, nebylo to špatný.

Dík.

No tak, běžte za ní!

To nás nejdřív musíte dostat dolů, pane.

No jo. Ale kdo dostane dolů mě?

-Mami, jsi sama? -Janku, co to zase vyvádíš?

Mami, utekl jsem z vězení, ale jsem úplně nevinnej.

Honí nás zbrojnoši, ale my za nic nemůžeme. A Dietricha si nevezmu.

Děti, já vám vůbec nerozumím.

To nevadí, mami. Hlavně nám dej něco na převlečení,

protože takhle se s princeznou daleko nedostanu.

Ty se koukáš?

Ne.

Janku!

Vždyť už spolu utíkáme, tak o co jde?

Jen nevím, jestli se to hodí pro princeznu.

Pro princeznu na útěku určitě ano.

-Otoč se! -Já se nekoukám.

-A nemáte hlad? -Mami, teď ne.

-A palačinky? -No tak ty jo.

-Nedáte si? Máma dělá vynikající. -Nekoukej se.

Prohledejte každý dům! Někde tady musí být.

Já jsem chtěla, abys byl písař.

BUŠENÍ NA DVEŘE Pojďte!

-Kam? Zase nahoru? -Kam jinam?

Tak to ne, teď to bude po mým.

Sbohem, mami! Mám tě rád.

BUŠENÍ NA VRATA Pojď!

Opatrujte se, děti moje.

Promiň, Marie. Nic se neděje.

Nevidělas náhodou toho... Janka?

Co tady zase zdržuješ, ty trpaslíku?

Prohledejte celej dům! Tam i tam.

Na co?

-Tudy! -Kam jdete?

-Vlez tam. -Co?

-Pospěš si! -Vždyť se tam lejou splašky.

Tak si tady třeba zůstaň, když jsi taková slečinka.

Slečinka?

Stůj. Chyťte ho. Janku!

No tak do díry! A sežeňte nějaký louče.

-To jsme si pomohli.-A víš, že jo? Jedna z těch chodeb totiž vede ven.

Vím to od Herkula.

Jedna? A která?

Pojď.

-Vy víte, kam ta chodba vede? -Ne.

-Tak proč tam jdeme? -Pořád lepší než lézt po střeše.

Tak to je bezvadný.

Aha?

Pojďte!

-Donese někdo konečně ty louče? -Jsou na cestě, pane.

-Aha? -Ale aha?

-A kdo pro ni dojde, aha? -Já?

-To jako že já mám lÉzt do vody? -A s nima byste si poradila?

Že bychom si to prohodili. Jen běžte, moc vody tam není.

Tak jak vám to jde? Doufám, že vám neteče do bot.

Vašku! Vždyť nemám ani meč. Není ti to trapný?

Promiň.

-Tak co je? Kde to vázne? -Já nevím, jak se to rozvazuje.

Pravda. Na háčkování se to asi neučili.

Mám to.

-A kde máte pádla? -Támhle.

Čemu se smějete!

Tak je vemte, ano? Ty pádla potřebujeme, chápete?

No tak už ho zamordujte!

To ne, žádný mordování nebude. Chci ho živýho.

Vstávejte, bando líná. Ty lumpe, až tě chytím, tak...

Rychle!

No a máte i po princezně, vy veliteli!

Opatrně! Je tam princezna.

Vy už mlčte, proboha!

-A kruci! Obracíme směr, princezno! -Ne, počkej!

Tak pojď! Už tě mám, ty lumpe!

Radši se držte, teď to trochu houpne.

Jak houpne?

Tak pojď!

Pomoc!

No, to se vám docela povedlo.

-Co s tím? -Aspoň nám Dietrich zaplatil cestu.

Princezno, vraťte se! Něco se vám stane.

Tak co? Našli jste ji? Je v pořádku?

Ne, pane! Ten padouch ji unesl. Ale nestalo by se to,

kdyby mě velitel vašich zbrojnošů poslouchal.

-No dovolte! -Dost. Chci abyste ji našli a v pořádku přivedli domů.

To je i v mém zájmu. Jenomže vaši zbrojnoši neznají disciplínu.

Kdybyste je dal na povel mně...

Dobrá. Herkule, budeš mu k ruce.

-Ale, pane! -Už jsem se rozhodl.

Jakmile se rozední, vyrazíte.

Spolehněte se.

Rozkaz, pane.

Kdybych měl hrnek, tak vám udělám čaj z bylinek,

abyste nenastydla.

To by bylo hezké.

HOUKÁNÍ SOVY

-Co to bylo? -Jenom sova.

Určitě? A nebyl to hejkal?

Hejkal? To pochybuju.

VYTÍ VLKA

-A to bylo zas co? -Asi vlk.

-A nebyl to vlkodlak? -Vy moc čtete pohádky, princezno.

Počkej. A to teď budeš jako spát?

Měl bys mě chránit přece.

-Oheň nás ochrání. -A kdo pod něj bude přikládat?

KŘIČÍ PTÁCI, HOUKAJÍ SOVY

Tak. A co teď, pane?

Daleko nebudou. Jedem!

Počkej! Já už nemůžu.

Bažiny?

To je naše jediná naděje. Tam za námi nepůjdou.

Ne! Tudy ne.

Dál už nemůžeme. Tudy se projet nedá.

-Musí to jít, stopy vedou tam. -Je mi líto, pane.

Běž první. Najdeš nám cestu.

Zpátky! Nechoď tam.

Pomozte mu!

Jestli šli tudy, tak se živí ven dostat nemohli.

Princezno?

Janku!

Princezno!

Janku!

Janku. Janku!

Princezno!

Princezno!

Janku!

Takže až tu někde zapadneme, tak nás nikdo nenajde, viď?

Když půjdete za mnou, tak nikdy nezapadneme.

V bažinách jsem jako doma.

Jen jestli jsem si to nemyslela.

Ale, princezno, kdybyste mi radši pomohla.

Copak? Ty si nepomůžeš sám? Princezna tě musí zachraňovat?

Nemusí, když se chce dívat, jak se topím.

-Ty se vážně topíš? -Vy jste si všimla?

-Janku, chytni se! -Ne, takhle ne. Dávejte pozor!

No. A máme to.

Pomoc!

Pomoc!

-Pomoc! -Není to trochu zbytečný?

-Sám jsi říkal, že sem za náma nikdo nepůjde. -Aspoň se snažím.

Škoda, že ses nasnažil hlídat tu pokladnici. To bysme si tohle

všechno mohli ušetřit. -Já vím.

Všechno je to moje vina. Do smrti si to neodpustím.

No. A to už nebude dlouho trvat, že?

Strašně mě to mrzí.

Omluva se přijímá.

Já... Ani jsem ti nestačila říct, jak se mi líbila ta tvoje básnička.

To říkáte jenom proto, že se tady utopíme.

Jak Ovidius trápím hlavu svou,

zda verše moji prosbu donesou.

Vy si ji opravdu pamatujete, princezno?

Můžeš mi říkat Amálko, jestli chceš.

Není na to už trochu pozdě?

Kdyby sis pořád nedělal takovou legraci, tak jsi docela milý.

-Já tě mám taky docela rád. -Jak docela? Kdo se ti ještě líbí?

Panebože ty jsi vztahovačná. Nikdo.

Nebuď smutný, králi,

holoubkové v dáli...

Holoubkové letí.

Opravdu si myslíte, že Amálku už nikdy neuvidím?

Je mi to líto, ale z toho močálu není úniku.

-To je strašné. -To asi ano. Svatba už asi nebude.

Prosím?

Ale bohužel nesmíme zapomínat i na ostatní záležitosti.

Samozřejmě.

Tady jsme vyčíslili majetek, o který jsme kvůli vám přišli.

Ano.

Za který jste se nám mimochodem čestným slovem zaručil.

To nezaplatíme. Tolik peněz nemáme.

No, teď už zůstává jediný způsob, jak se vyrovnat.

Jaký?

Vaše koruna a vláda nad tímhle královstvím.

Dávejte pozor, nebo tam spadnete znova.

-Kde to jsem? -V bezpečí.

-A kdo jsi? -Přítel, princezno.

Ty jsi mě poznal?

Kdo by nepoznal naši urozenou princeznu?

-A kdo teda jsi? -Přibík.

Přibík? Jankův táta?

-No a? Ty ho znáš? -Vždyť támhle leží.

-Ten vyrostl. -No, moc ne.

No dovol.

Janku, synku!

Tati?

Synku můj!

Janku!

Amálko, musíte pánev držet pořádně, jinak se vám ta palačinka neotočí.

No, vidíte.

Hlavně aby Jankovi chutnala.

Tohle bude asi vaše, vypadlo vám to z šatů.

Kdepak. To patří Dietrichovi.

Ztratil ho, když se nás pokoušel chytit.

Úplně jsem na to zapomněla.

-Panebože! -Co se stalo?

-To všechno patřilo Dietrichovi? -Hm.

Jak vypadá? Nemá náhodou na ruce cejch? Vypálené znamení?

To má, viděl jsem ho.

-Tak to musí být on. -Kdo?

Před lety přepadli družinu vaší matky loupeživí lapkové

a její kočár svrhli do propasti. -To mi tatínek říkal.

Tenhle prsten patřil královně.

Když jsme ji našli na dně rokle, už ho neměla.

Takže to nosila moje maminka?

A ty lupiče vedl muž s vypáleným cejchem.

Dietrich.

Nejspíš to bude on, koho už dvacet let hledám.

A my ho teď dopadneme spolu.

To se asi uvidíme s maminkou.

Tak dobrou chuť.

KLEPÁNÍ NA DVEŘE

Dále.

Myslím, že už je čas oznámit lidu, kdo mu teď bude vládnout.

Dejte mi ještě chvilku.

-Ale opravdu jenom chvilku. -Chvilinku.

Pořád bydlíte s maminkou v tom domě za rohem?

Hm.

To je dobře.

-Víš, že takhle ti to docela sluší? -Tobě taky, Janku.

Ale tobě víc.

Nechte toho! Musíme být nenápadní.

-Co se tady děje? -Král pronese důležitý projev.

Promiňte.

Milí lidé,

každým okamžikem sem mezi nás,

mezi vás přijde náš milovaný pan král.

Musíme se dostat ke králi. Víte, kde ho najít?

Bude ve své komnatě. Vezmeme to zadem. Pojďte!

On tady bude určitě každou chvilku.

-Můj králi! -Přibíku!

-Vaše Veličenstvo. -Kde se tu bereš po tolika letech?

Vysvětlím vám to potom. Ale teď jsem vám někoho přivedl.

Amálko! Říkali, že ses utopila.

Holka zlatá!

Hele, teď potichu. Asi to není jediná lež, kterou jsi slyšel.

Vypadá to, že se vám na hradě usadili podvodníci, pane králi.

Jak to myslíš?

Před dvaceti lety jsem vám něco slíbil, vzpomínáte?

Prsten královny? Kdes ho vzal?

V tomhle váčku.

A ten váček měl u sebe Dietrich.

Dietrich? Dietrich a podvodník?

Jiné vysvětlení není. Věřte nám.

Na ruce má vypálené znamení.

Pane králi, mohu vstoupit?

Teď běžte! Chci se o tom přesvědčit sám.

-Běžte, běžte! -Honem, Amálko! Nezapomeňte na to znamení.

Nerad vás ruším, ale už bychom opravdu měli jít.

-Já jsem připravený. -Výborně.

Málem jsem zapomněl. Tohle se našlo.

-Myslím, že je to vaše. -Ó, výborně, můj váček, děkuji.

-Co jsem se ho nahledal. -Máte tam všechno?

-Ano, je to v pořádku, můžeme jít. -I ten prsten s drahokamem?

Ale ano, je tady.

Proč vás zajímá právě tenhle prsten?

Protože jsem ho před lety daroval královně.

-A sakra. -A ten prsten se ztratil, když ji lapkové přepadli

vedeni mužem s vypáleným znamením na ruce.

-Co? -I to je řešení.

-Jo. Jako za starejch časů. -Teď ho musíme dostat pryč z hradu.

Jo.

Mějte prosím strpení aspoň chvililinku ještě.

Tak kde je? Pokaždý přijde pozdě. Já to tak nesnáším.

Škoda, že neuvidím ten Dietrichův výraz, až ho nechá zavřít.

Kde je král?

Pan král mě pověřil, abych vám oznámil,

že podle slibu, který mně dal,

předává vládu nad tímhle královstvím mně.

Proč nám to král neoznámil sám?

Bylo to pro něj příliš těžké,

tak tohle království raději opustil.

Navždy.

Takže od této chvíle jsem vašim králem já.

Neposlouchejte ho! Je to podvodník a lhář.

-Kdo je zase tohle? -Přibíku?

Marie.

Takové urážky se trestají smrtí.

-Ne! -Marie, neblázni!

Musíš zjistit, co se stalo s tatínkem. Jinak jsme ztraceni.

Počkej, Amálko!

Neubližujte mu! Přikazuji vám to!

Princezno!

To je ale nečekané, ale radostné setkání.

Takže odveďte princeznu do její komnaty

a toho lháře do vězení!

Stůjte! Kam s tím jedete?

Vezu jídlo hladovým poddaným. Tak dělej, uhni! Poddaní hladoví.

-Princezno! -Vás nikdo neučil klepat?

Nechte nás s princeznou o samotě!

To se nesluší.

Ven!

Nemyslete si, že vám tohle projde. Co jste udělal s tatínkem?

Po svatbě se s ním shledáte.

Vzít si vás? To se radši utopím.

Máte jenom dvě možnosti, princezno.

Buď si mě vemete,

anebo se vašemu tatínkovi stanou moc ošklivé věci.

-Z PYTLE:Hů, hů! -Ticho!

Rozhodl jsem se, že se ožením.

A vy dva se postaráte o to, aby bylo veselo.

A jestli nebude veselo, tak přijdete o hlavu.

Já se jenom dovolím zeptat.

Na té svatbě by mělo být hodně veselo?

Mají třeba i lidé omdlévat radostí, až vás uvidí?

Hodně, hodně, hodně velké veselo.

Hodně velké veselo, ano.

No vypadněte!

Promiňte, promiňte.

Ježiš, to je těžký.

-Co to vezeš? -Uvidíš.

-Co? To je král! -Jo. Trochu se to zamotalo.

Jak zamotalo? Dietrich říkal, že je to dokonalý plán.

-Ale to teď neřeš. -Jak neřeš?

Co s ním jako tady budu dělat?

Já nevím. Ale nejspíš kch a zakopat.

Včas se to dozvíš.

Na vědomost se dává, že princezna Amálka

si dnes bere urozeného pána a našeho nového vládce

Dietricha z Jäger... Z Jägerdorfu.

-Neboj. Už to brzo skončí. -A kdy? Leze mi to na mozek.

Hned po svatbě.

-Pane králi! -Janku, co tady děláš?

Potichu, Veličenstvo.

To jsem rád, Janku, že tě zase vidím. To jsem rád.

Pozor!

Teď už vím, že jsi opravdový chlap.

Děkuju, pane. Jestli dovolíte, teď pojďte,

než bude pozdě. -Jo.

Počkej! Na něco bychom málem zapomněli.

No tak! Radujte se! Tleskejte! Volejte sláva!

-Sláva. -To je málo. To je málo radostné.

Usmívejte se princezno, ať lidé vidí, že jste šťastná.

-Nikdy. -Myslete na svého tatínka.

Dnes je den radosti a veselí. Nefalšovaného veselí.

Protože naše princezna Amálka si bere za muže

urozeného pána Dietricha z Veselí...

Ne! Z Jägerndorfu.

Odkdy urození pánové nutí princezny k svatbě proti jejich vůli?

Takové urážky ve svém království nestrpím.

Tohle není vaše království.

Tady vám nesu ten váš drahocenný poklad.

Janku!

Naše truhlice. To je ten zloděj. Herkule, chyťte ho!

-Janku, proboha, co to zase děláš? -Mami, teď ne.

Já nejsem žádný zloděj. To vy jste nás chtěl všechny okrást.

Herkule, umlčte ho.

Jen se na ty jeho diamanty podívejte!

Je to jen sklo. Celé to byl podvod.

To mně zaplatíš.

S radostí.

-Ty nevíš, s kým máš tu čest. -Vím. A cti v tom není ani za mák.

Koho to zajímá?

A co teď, vrabčáčku? Kam skočíš teď, co?

Janku, pozor!

To bylo o kousek.

Aspoň jsem nechodil do školy nadarmo.

To ne.

Herkule! Nestůj tak a postarej se už o toho lumpa.

S radostí, pane.

Kde to jsem? Co se děje?

Králi, králi můj, já na vás tak myslel.

-Scapani, no. -Já vím.

Janku!

Kampak?

A sakra.

Jo.

Amálka.

A Janek? No...

Přibíku! Splnil jsi svůj slib. Děkuji.

Přijal bys zase místo v mé družině?

Rád.

A co ty?

Vezmeš mě zpátky po tak dlouhé době?

Amálko!

Janku, Janku.

Teď jsi králem ty. Tak!

Já?

Mami, tak nebudu písařem, ale králem. Nevadí?

Ne.

Ale nemyslete si, prosím,

že jste omluven z příští hodiny krasopisu, pane králi.

Scapani!

-Scapani? -Prosím?

Udělej mi kocoura.

Mám?

Mňau.

PÍSNIČKA:

Vraťme se zpátky do dob z dávných knih

bez přihlouplých kouzel a čar.

Vraťme se tam, kde čest nebyla hřích

a kde z pravdy nezbyl jen cár.

Kdy za lásku stálo se rvát ze všech sil

a hlupák se nemoh stát králem,

kdy rytíře křikem jsi nevyděsil

a tančit znal každý princ v sále.

Tenkrát psal čas

víc básní a her,

v nichž písní zněl hlas slovy písařských per.

Co mýtů a snů

zas můžem si číst

z almanachů, kam chcem psát dál svůj list.

Ať zas píše čas

víc básní a her,

v nichž písní zní hlas

slovy písařských per.

Co mýtů a snů

dnes můžem si číst

z almanachů, kam dál píšem svůj list.

Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014

Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.