Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Dutch
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish (Latin American)
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
ROK 1900 KAŠUBSKO, ZÁPADNÍ PRUSY
Pomozte mi někdo! Pomoc!
Pomozte mi!
Pomozte mi! Pomoc!
Pomoc.
Pomozte mi!
Pomoc!
Pomozte mi! Au!
Pomozte mi!
Łucja rodí!
Łucja rodí!
Łucja rodí!
Łucja rodí!
Łucja rodí!
Já vím, nejsem hluchý.
Vezmi si z ní příklad.
Bazyli, já tě přerazím! Utíkej pro doktora Grosse!
Cože, zadarmo?
Střelil jste první.
No gratuluju, měl být můj.
Pane Grossi!
Pane Grossi!
Łucja rodí!
Rychle, Łucja rodí!
Jedeme. Hyjé!
- Která Łucja? - Łucja Krollová, paní hraběnko.
Łucja Krollová rodí.
Zatlač! Tak!
Tlač!
To jste si nevšimli bolestí a horečky?
Tak.
A je venku.
Chlapec.
Přestřihněte šňůru.
Ježíši, pane Ježíši
Dobrý Bože, co jsi to udělal? Matinko Boží!
Pane náš, pomoz nám…
Ježíši…
Přejete si Mateusze pokřtít v katolické víře?
Ano.
Nyní tomuto pokřtěnému dítěti udělím svátost posledního pomazání.
Urszulo, první dny mi budeš s Mateuszem pomáhat.
Bude mu u nás dobře.
Tereso, odveď Urszulu do Maritina pokoje.
Za chvíli za vámi přijdu.
Která z vás teď kojí?
Pojďte sem.
Ukažte mi prsa.
Ne.
Ty jsi Maria, že?
Potřebuju kojit dítě.
Platím dobře.
Něco nového?
- Klid, můj pane. - Klid?
Prý máme nového nájemníka.
- Nerozumím, pane hrabě. - Ne?
Asi scházíš s věkem!
Můj komorník nic neví!
Informuje mě kočí!
Ty provozuješ sirotčinec?
Tiše, prosím.
To je ten nalezenec?
Tohle je Mateusz.
Syn Łucje Krollové.
Łucja, pokojská. Pracovala u nás.
- Říkají se divné věci. - Kuchyňské klevety, znáš to.
Věřím, že Mateusz je syn té služebné,
Łucji Krollové, a podkoního Brunona Krolla.
Rodiče mu zemřeli, je sirotek.
A tak to zůstane, Hermanne.
Kurte, nepodváděj.
Paty na zem.
Děkuji.
Mati.
Děkuji.
Marito.
Vydrž.
Tak.
Děkuji.
Pan Schmidt hned přijde. Běžte na hodinu hudby.
Cvičili jste doma?
Kurte, ty první.
Myslela jsem, že to vy hrajete Schumanna.
Ještě to neumím.
Ne, ještě poslouchejme.
- Co tu děláte? - Pst!
Poslechněme si to, prosím.
Kup nový klavír! Na tomhle se nic nenaučím!
Kurte, klid!
Opravdu hraje tak dobře?
Celkem dobře.
Pardon?
- Celkem dobře. - Geniálně, nebo celkem dobře?
Celkem dobře.
Dělá pokroky?
No…
ano.
Ale malé?
- Ano, malé. - Tak proč ho to učit?
Schmidte.
Jestli se ještě někdy stane, že z vás během výuky ucítím alkohol,
vyhodím vás na ulici.
A zajistím, aby vás už nikam nevzali. Podívejte se na mě.
Udělám to.
Opravdu.
Konec hodiny!
Formela, noviny!
Chceš jedny?
Jsou s překvapením?
Bez obav.
Když je schováš do sklepa,
nikdo je nenajde.
- Šťastnou cestu. - I vám.
Zítra nemám čas, zítra máte…
Sianowska, matko naše,
stojíme nad tebou stráž.
Veď kašubský lid tam,
kde se z nebes snáší věčné světlo.
Běžte do kostela, třeba tam něco najdete.
Bazyli tam něco kuje.
Noviny! Vezměte si noviny!
Co tam provádíš?
Nic, co by tě zajímalo.
- Noviny. - Berte si!
Miotke, od kdy si my dva tykáme?
Budeme si tykat, až dostaneš hodnost Feldwebel.
Prodáváš noviny, Bazyli!
Rozdávám je, vadí to něčemu? Chceš taky?
Ne?
Bazyli, ještě se potkáme.
A hraběnka Kraussová ti nepomůže!
Tak teď jsem se posral strachy!
Podejte mi je!
No jo.
Wiluś je v novinách, bez cenzury!
Za co?
Za to, že z Wolfganga není Feldwebel.
Chceš se nechat zavřít? Neseděls už dost dlouho?
Uklidni se, Ulo.
Špehuješ?
Za špehování by tě nezmlátili.
Sedni si.
Pojez s námi.
Odjakživa mě podezříváš.
Bazyli řekl, ať ti sedneš, tak si sedni!
Najez se.
V base je jenom chleba s kávou.
Dáš si panáka?
Pozor!
Opatrně!
Proč to sem taháš?
Přečti si to radši až na latríně, posereš se totiž strachy.
Otře lahve a čte:
„Jestli vašemu hřebci nestojí,
dejte mu do krmiva dvě kapky.“
Kolik jste říkal? Dvě kapky do krmiva?
Vám bude stačit jedna kapka, pane.
Miotke, co si to v těch novinách vymýšlíte?
Já? Já si nic nevymýšlím, pane.
Ale rozdáváte je a roznášíte.
To není zakázaný.
Cenzura to dovoluje, tak to dělám.
Vždyť nám vládne zákon,
nebo ne, pane?
Teda, jak ten čas letí.
- Děti už vyrostly. - Ano.
Musí jít do školy.
Kam je pošlete?
Maritu a Kurta do Berlína.
- A Matiho? - Matiho?
Mati půjde na školu do Brodnice.
Berlín je pro Matiho příliš velký.
Tak co, starají se tady o tebe dobře? Kde bys radši bydlel,
v paláci, či na vesnici?
Palác je na vesnici.
Chytrý kluk.
Napadlo mě, můj pane,
že nejlepší je sázet na tři koně.
Najednou.
Přijďte si zahrát šachy.
Děkuji.
- Dodělejte to, a běžte domů. - Děkujeme.
Přijel tvůj bratr Fryderyk.
Fryderyku!
Hermanne!
Angelo.
Kroť se.
Jak se máš, bratříčku?
Jak se mám?
Jako Krupp na Capri.
Když si ji dáš k uchu, uslyšíš moře.
Opravdu?
Kdybys poslechl rozkazy císaře…
Byly to nesmyslné informace. Někdo to musel napravit, padlo to na mě.
A je z tebe obětní beránek.
- Nemáš teď co dělat. - Proto jsi mě zavolal.
Mě politika nezajímá.
4 000 hektarů není zrovna málo.
Nějak je tam vměstnáme.
Dobře.
Uč se.
Rozhlídni se.
Vidíš to?
Odsud pocházíš.
Znovu se rozhlídni
a zapamatuj si to.
Odsud pocházíš.
Vrať se sem moudřejší.
Co je? Mám schůzku s účetním.
Rád bych ho poznal.
Hned přijdu.
Budu v jídelně s Trettowem.
Taky používáte nahnilé brambory?
Ty dobré sázíme.
Omlouvám se.
- Kde je účetní? - Zkolaboval.
Zkolaboval?
- No, jestli zkolaboval… - Nic nezmůžeme.
Tak snad se v účetnictví vyznáš ty.
Mám kupce z Gdaňsku, který chce nakupovat plodiny.
Napadlo mě, že se můžete přidat k firmě.
Máte největší pozemky.
- Co ta firma dělá? - Řemeslo. Ale poctivě.
- Je polská? - Ach, Hermanne.
Nevydáváš rodné listy, jenom počítáš peníze.
Záloha je velmi slušná.
- Ale to odporuje nařízením vlády. - Možná.
Ale je to v souladu se zákonem.
Jsou tyhle botičky v souladu s nařízeními vlády?
Prosím tě.
To je nádhera!
Obdivuji tě.
A závidím ti tvou vášeň.
Povolávací rozkaz.
Válka, pánové. Jdeme na frontu.
Wojciech Szczygieł!
Grzegorz Janke!
Peter Job.
Dawid Krauze.
Anton Kąkol.
Valdimir Klöckner.
Rupert Bremner.
Jméno?
Ještě nejsi Feldwebel, ty svině.
Jméno!
Miotke.
Pochválen buď Ježíš Kristus.
Zítra v poledne v kasárnách.
- Podpis. - Co děláš? To je moje.
Můj muž už ve vojsku byl.
Mlč, Ulo.
Já jsem to věděl.
Četl jsem to v novinách.
Válka nepotrvá déle než šest týdnů.
Válka? Jaká válka?
Tvoje válka?
Jsi snad Rus, Francouz nebo Prus?
Klid, Ulo.
Jsem Kašub.
Jako my všichni.
Jo?
Pal!
Pal!
Pal!
Pal!
Pohyb!
„Moje nejdražší ženo,
včera mi přišel tvůj balíček.
I noviny, za což ti jsem velmi vděčný.
Dopisy a noviny ke mně cestují asi deset dní.
Schoval jsem si tu tabulku čokolády.
Měla bys vědět, že čokoláda tady v poli není luxus,
nýbrž důležitá součást stravy,
obzvlášť při špatném trávení.
Dnes to jsou přesně tři měsíce ode dne,
kdy jsme poprvé zaslechli výstřely z děl.
Přišli jsme na místo, kde zůstáváme až do dnešního dne.
Nepohnuli jsme se ani o píď.
Ve jménu Boha Nejvyššího.“
„Milované ženě.
Musím se přiznat,
že zatím se tady na frontě cítím jako na dovolené.
Pozdravuj Matiho.
A vyřiď mu, ať se pilně učí.“
Co to…
Pif paf!
- Vracíš se z války? - Ze školy.
- Ty budeš Maks. - Nemáš zbraň?
Jenom knížky.
Ani Mausera nemáš?
- Ne. - Jsi dezertér?
Já a děda pojedeme do… Naninie.
Chceš říct Namibie.
Maksi!
To je ale nadšení.
Vítej.
Jsem ráda, že jsi zpět.
Mati!
Poznáváš mě?
Teta Angela?
Anna Karenina?
Prý to špatně skončí.
Přečtu si to.
Maksi.
Ty čteš Tolstoje?
Co dalšího tady máš?
Vy jste si psali?
Okna nechejte, paní už jede.
Pozor!
Tak poběžte, šup.
Ano, tudy.
Hele.
Kurt chtěl podvádět.
Zůstal v Berlíně.
Revoluce,
proslovy,
rudé vlajky…
Hraješ?
Revoluce už je tady.
Všechny ty dělnické rady v Berlíně!
Až válka skončí,
pojedeme do Klaipédy.
Podívat se na ty malíře. Říká se jim expresionisté.
A z čeho ti expertionisté žijí?
- Z prodeje. - Z prodeje?
Takže to někdo kupuje?
Hermann se vrací.
Pěkné sanatorium.
Je dobře, že se vrací domů. Operace hlavy je vždycky riziko.
Něco nového o Bazylim?
Kmotra dostala před měsícem dopis.
Aspoň že ona to v klidu přežila.
Tady byl někdy klid?
Po druhé bitvě u Mazurských jezer, po roce 1915. Velký klid.
Ve stájích.
Co je ve stájích?
Duchové.
- Duchové? - Ano.
Pojďme se na ně podívat.
Marito! Copak se nestydíš?
Není zajímavé, že to někdo napsal před smrtí?
No teda.
Muzeum války.
Bravo.
Pojď.
Naši chlapci!
Pojďte, chlapi! Pojďte, rychle!
Poběžte!
Stát!
Miotke?
Vy žijete?
Jo!
Zdravím, pane Kraussi.
Taky se vracíte z fronty?
Z polní nemocnice. Šrapnel.
A vy? Roztržená uniforma?
Ne!
Uniforma revoluce je roztržená.
Mohl bych pochodovat s rudou vlajkou,
ale vypadal bych jako hlupák.
Nic se nezměnilo.
Asi jste rád, že to Němci prohráli, co?
Ne můj císař, ne moje země.
Ale vracím se domů, pane hrabě.
A něco mi říká,
že Prusko už dlouho existovat nebude.
Fantazie.
Kurte!
Kurte, pojď sem!
Kurte!
Můj bratranec, podporučík von Jork,
jezdil z Heisenbergu každou neděli
na dostihy do Berlína.
- Ano. - Ale návrat byl ošidný.
A bratranec zjistil…
- Nebojíš se povstání, otče? - Povstání?
Tady? Proti komu?
V Poznani je povstání.
Na zdraví.
Poláci zvítězí, jsem si jistý.
Tak proč ten Heimatschutz?
- Schmidt je pozval. - Možná se pozvali sami.
O tom bych věděl.
Máme si dávat pozor, ale na koho?
Nikdy jsem ti neradil, ale do politiky se nepleť.
- Nastávají divné časy. - Je to tak.
Nalij mi ještě.
Mati!
Mati!
Mati, kde jsi?
Co to máš?
Knihu.
Ukaž.
„V mém snu se zjevil rytíř…“
„…rytíř jako z pohádky.
Padal jako těžký, halasný déšť,
přinášel blýskavé dárky
ověšené duhou.
A stejně rychle zmizel, když zazněly farní zvony.“
Rilke.
To je nádhera.
Mateusz a Marita spolu něco mají.
Ne.
To jsou jen povídačky.
Já to vidím.
Řeklas to někomu?
Jenom tobě.
Tak to tak necháme.
Ulo…
Viděl jsem…
tolik hrůzy na tomhle světě.
Možná se v téhle lásce
ukrývá nějaké vykoupení.
Bůh ví, co dělá.
Čau, Miotke.
Ahoj, Miotke.
Chceš jednu?
Jdu si zakouřit.
Jo, dám si.
HLASUJTE ZA POLSKO
Ticho!
Počkej, jak to může stačit?
Můžu vidět Bazyliho?
Jenom na minutu!
Neunav ho!
Vidíš, co se stalo?
Nechť je Bůh pochválen.
Dejte mu pokoj.
Chodím od domu k domu.
Lidi jsou rozzuření.
Dvojka.
Byla to chyba.
Bydlíme vedle sebe.
Poslední karty.
Nejsou blbí.
Černota.
Pojďte za mnou!
To je svatba?
Počkej tady.
Kam jedeš?
ŠICÍ DÍLNA SINGER
Ježíši Kriste, lidi, co blázníte?
Odjeď, holka! Já za ně nezodpovídám.
- Nech toho! - Pusť.
Nech nás bejt.
Stůjte!
Co se tady děje? Stůjte!
Lidi!
Lidi!
O co se tady snažíte, co?
Jsme snad banditi?
Rozejděte se, hned.
Běžte.
Ve jménu Božím, běžte.
Zmizte!
Zbláznili jste se?
Běžte pryč!
Co z nás bude?
Nic.
Světlo.
Líbají se.
- Na koních? - Ano.
Líbají se na koních?
Doufám, že nejedou tryskem.
Líbají se a jedou přitom tryskem?
To ne!
Teda…
Tak ano, nebo ne?
Kurte.
Viděls je líbat se a jet tryskem?
Skoro.
- Mami, jsem snad dospělý, ne? - Jak to myslíš,
to „skoro“?
Skoro jsi je viděl se líbat,
nebo jsi je viděl skoro se líbat, Kurte?
To je přece hloupost!
Neříkej to svému otci, prosím. Netrap ho takovou hloupostí.
Abys nedostal facku.
Běž.
Chtěla jsem mluvit tady, aby nás nikdo neslyšel.
Člověk musí být opatrný, když si není jistý.
- Rozumím. - Ne, nerozumíš.
Naše časy končí. Vlastně už skončily.
Nové časy budou horší.
Necítíš se v paláci v bezpečí?
Víš, co se říká.
Nepovím ti, co je na tom pravdy.
Lži.
Ne každý tady vám přeje dobře.
Je to zázrak, že to tvůj otec neví.
I když…
to by pro něj byl skutečný trest!
Všechno má své hranice.
Na chvíli odjedeš.
Chci studovat v Gdaňsku.
Jedeš do Berlína. Bez protestů, prosím.
To Kurt ti namluvil tyhle hloupost.
- Úchyl. - Roma locuta.
- Zůstanu na strýcovy narozeniny. - Vyloučeno.
Řekla jsem Franzovi, že ať tě zaučí na komorníka.
Peníze na studium nemáme, ale chci ti zajistit budoucnost.
Rozumím.
Jako trest?
Můžeš odmítnout.
Pochopila bych to.
Jenže já neodmítám.
Byls neopatrný, chlapče.
Nevím, o čem to mluvíš.
O čem mluvíš?
Ze školy tě nevzali kvůli penězům.
To ona prosila,
abys tady byl.
Marita?
Prosila o to?
Taktní!
Co když se po letech bude říkat,
že vaše láska je to nejkrásnější, co se tady kdy přihodilo?
Slova.
Já jsem historie tohoto domu.
Historie dobrého i zlého.
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ MATEUSZ KROLL
Dáš si něco?
Ne, počkám.
Něco na kuráž?
Vždyť dneska nehraješ.
Už nikdy si nezahraješ.
Na to si připiju.
Ještě jednu sklenku.
Jednou se to nepočítá.
- Opatrně, klouže to. - Pozor.
Zvláštní, Hanemanny ani Krakowy jsem tady ještě neviděl.
Nemají hraběte Hermanna rádi.
Pro von Trettowa by udělali cokoli.
I Belowowi.
Zrychlete!
No teda!
- Uniforma ti sluší! - To rád slyším.
Nezlobíš se na nás? Každý musí pracovat, obzvlášť teď.
- Rozumím. - Blíží se těžké časy.
Údržba něco stojí. Labor omnia vincit!
Nepochybuji o tom.
- Víno? Z Médocu? - Jako při zvláštních příležitostech.
Bude i Knickebein, Kurt ho ochutná.
Kurt má výtečný vkus.
Dnes jsem se nijak nesnažila.
Dobrý večer.
Zdravím.
Gustaw von Vikode!
Miláčku, nevím, jestli to víš, ale Gustaw postavil v Badgádu železnici.
Máme tam své zájmy.
Prosím. Grosch.
Neue Objektivität.
Děkuji.
Gustawe, doufám, že se v paláci budeš cítit jako doma.
Omluv nás, prohlédneme si tvůj dar.
Koupil jsem v Neustadtu dvě klisny.
Tolik mě bude stát tvoje zasnoubení.
Prý si vezmeš moji sestru.
- O tom nic nevím! - Já ano.
Dávej na ni pozor, jezdí nebezpečně na koni.
A dej facku Matimu, to je náš komorník.
Hermann to zasnoubení ještě neoznámil.
Podívej se na ně.
Dva bratři.
Můj muž a Hermann, jako by ani neměli stejné rodiče.
Tenhle dům má v tomhle tradici.
Mati je přece Hermannův bastard.
Proto jste Maritu poslali do našeho paláce v Berlíně.
Je Matiho sestra.
Možná na Matiho nezapomene. Co pak?
Ahoj všichni!
Bůh vám žehnej!
A ty…
vypadáš docela dobře.
Jsem komorník!
A ty?
To je kožich, to koukám!
- Neposlali tě zpátky do školy? - Ne.
Protože jsi hloupý!
O čem si tam vykládají?
Něco ohledně Versailles.
- Trettow odjíždí. - Versailles jim překazilo povýšení.
Opijeme se?
- Rychle, musím se vrátit. - Ne, jsem ve službě.
Tak jo.
Pijte, kluci!
Všechno nejlepší.
Jaký je život v livreji, Mati? Určitě ti to sluší.
Já žiju jako ve snu. Snad naše odloučení brzy skončí.
Často si představuju naše shledání.
Nezapomínej na klavír.
GDAŇSKÉ NOVINY
Tak, pánové, hranice jsou vytyčené.
Miotke šel do Versailles
bojovat za Pomořansko.
- Co když Versailles ustoupí? - Miotke ve Versailles?
Ten Kašub s šicím strojem?
Kdyby měl každý Kašub hlavu jako Miotke,
balili bychom kufry.
Tohle je skandál!
Ptal se nás někdo?
- Stěžuj si Bohu. - Johanne.
Jsou to Poláci.
Jejich dějiny jsou fantazie a rvačky.
- Musíme to přečkat. - Jak dlouho?
Pět, deset let.
No, nanejvýš 20.
Ale všichni musíme získat polské občanství.
Takový je zákon.
Dostaneme polské pasy?
Můj majetek zůstal na polské straně.
Můj je na německé straně.
A náš je na obou stranách.
Tak to budeš mít dva pasy.
A mně je nejvíc ze všeho líto té bagdádské železnice.
To vy jste neuposlechl rozkazy císaře?
- Ano. - Proč?
Protože to byl hlupák.
Tak to gratuluju.
Pánové! Šampaňské!
Pánové, tudy, prosím.
Chceme, abys hrál.
Vivat Chopinova nokturna, ten smutek!
- Je mrtvý! - Proboha, co se stalo?
- Žije? - Vážně zemřel?
Minul. Je úplně namol.
Ani zastřelit se nedokáže.
Proboha, teď ne, Hermanne!
Odneseme ho, pomozte mi.
Jak nevkusné.
Pro nás není jiná země než Kašubsko,
Kašubsko, Kašubsko.
Tam protékají vody Słupie a Łeby,
tam vane vítr od Baltského moře.
Líbilo se vám ve Versailles?
Ne.
Bylo to hezký, ale tady je to lepší.
Mluvil jsem tam s každým! S Paderewskim, s Lloydem.
- A rozuměli vám? - Ne.
Lloyd mi vůbec nerozuměl.
Nechápal, co jsou Kašubové zač.
Myslel si, že jsem nějaký Patagonec.
Zahrazujete mi pozemek.
To je polská strana, pane hrabě.
Polsko je, není, je, není…
Jednou nám za Versailles zaplatíte.
Nebudete mít první tah v šachu.
Leccos jsem se v Paříži naučil.
Proč jsi s ním mluvil?
S lidmi musíš mluvit, Cyglere.
Je to zajímavej chlap.
Shnilý.
Sakra!
Přijde sucho, vyschne to.
Všechno na vyhození.
Bazyli!
Přijel někdo z Varšavy!
Hledá tebe!
Laudetur Jesus Christus.
Henryk Konieczny.
Miotke. Pochválen buď Ježíš Kristus.
In saecula saeculorum.
Zastupuji firmu Wiktoria.
Koupili jsme tady od polské vlády půdu.
Patřila rodině Kraussů.
Vlastně jdu do paláce.
Stavil jsem se tady,
abych se vás zeptal, co tam mám čekat.
Proč se ptáte mě?
Říkají vám kašubský král, tak proto.
Lidi toho namluví.
Pane Konieczny,
jak to myslíte,
že ta půda patřila Kraussovým?
Kraussovi tu půdu přece pořád vlastní.
Stát ji vládním dekretem vyvlastnil a my jsme ji koupili.
Je to 15letý plán
pro německou půdu…
To znám.
Špatný plán.
Proč?
Protože vedle dekretů existujou taky…
svatá majetková práva.
Kraussovi tady žijou přes 100 let.
- Zapomněli jste na rozdělení? - Ne.
Tohle je vaše politika?
Brát si násilím?
Nevíte, že víc než polovina Němců už odešla?
Nemůžete počkat, až odejdou všichni?
Vláda si to nemyslí.
Pane Konieczny,
vláda se musí nejdřív naučit vládnout,
než začne rabovat.
Jste Kašub, ale mluvíte jako Němec.
Vy víte o Kašubsku prd.
Bez policie se Kraussovi radši vyhněte.
Shodí vás ze schodů!
Tohle je loupež!
- Uklidněte se! - Kdo, já?
Já se mám uklidnit? Ty zkurvysynu!
Ty přijdeš do mého domu, ukradneš mi 56 000 akrů
- a já se mám uklidnit? - Patří státu!
Tohle už není Prusko, pane Kraussi. Tohle je Polsko, polské právo!
Jo? Mně je Polsko u prdele!
Polské zlodějské právo mi je u prdele!
Jste polský občan!
Jestli já jsem Polák, tak ty seš Eskymák.
Franzi, přines mi pušku. Ustřelím tomu panákovi hlavu.
Víš, co je tohle za mapu?
Mapa Evropy.
Cenná jako tvůj zadeček.
Mami, tati, představuji vám Martina Steinera.
Známe se ze sanatoria.
Odpusťte, ale Kurt trval na tom, že musím jet s ním.
- Těší mě. - Ano, Kurt umí být přesvědčivý.
To ano.
Já ho nepoznávám, změnil se.
No, když pustíš psa z vodítka…
najde si druha.
Co nového v Berlíně, Leo?
Dělníci se bouří.
Tak už to chodí.
Marka blázní.
Němci nepřežili revoluci.
Ach ano…
No jo, Trettowe.
Takže nic nového.
Prý jsi viděl Lenina.
V kabaretu.
Hrál ho vynikající Otto Hauser.
Prý má syfilis.
Hauser?
Ne, Leo!
Lenin!
- Prý se to chytí snadno. - Jak to víš?
Znáš to, po válce to tak je.
- V červených zadcích je ďábel. - Kurte!
Kroť se, prosím.
Synku,
kolik stojí v Berlíně prostitutka?
To byl kdysi můj bratr.
Tudy, prosím.
Chtěli mě ponížit.
- Ale vydržel jsem to. - Já vím.
Chybíš mi.
Ale ke strýci Trettowi tě nevezmu.
Rozumím hodně věcem, ale tomuhle ne.
Co se stalo s tvými rodiči?
Máma umřela při porodu.
- Víš, co se o nás povídá? - Vím.
NEJJASNĚJŠÍ BOŽÍ SVĚTLO OZAŘUJE TENTO DŮM
To stačí.
Policie už jede.
Běž říct své sestře, ať tě nevydává.
Hajzle! Darebáku a grázle!
A tobě nevadí, že jsou spolu?
Jsi zvíře!
Zajímavé.
Rodina je síla.
Věrnost, skrz naskrz.
A jeho ruce?
Bude moct hrát?
Nevím.
Nenávidím to tady.
Zítra přijede von Vikode se synem.
Přijmeš Gustawovu žádost o ruku.
Musíš to udělat.
Pro Matiho.
Chápeš, že je v nebezpečí?
Nesmí se to dozvědět, ne teď.
Proč mlčíš?
Nebylas šťastná, mami.
Žijeme v paláci
a jíme brambory.
Jak to myslíš?
Jíme brambory.
Já, Marita…
Já, Marita…
…si beru tebe, Gustawe…
- …si beru tebe, Gustawe… - …za muže…
…za muže…
…a slibuji ti svou lásku a věrnost…
…a slibuji ti svou lásku a věrnost…
…dokud nás smrt nerozdělí.
…dokud nás smrt nerozdělí.
K tomu mi dopomáhej všemohoucí Bůh…
- K tomu mi dopomáhej… - K tomu mi dopomáhej…
…ve jménu všech světců.
…ve jménu všech světců.
Co Bůh spojil, člověk nerozděluj.
Z moci mi svěřené katolickou církví
nyní stvrzuji a žehnám manželství, do něhož jste vstoupili,
ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.
Amen.
Všichni zde přítomní jsou vašimi svědky, kdyby bylo třeba…
Je to moje sestra.
Mati, chci…
tam vybudovat pily.
Velké…
polské pily.
Ale nemám správce.
Potřebuju tam svého člověka.
Byl bys ochotný?
Haló!
Prober se.
- Ano. - Ano?
- Hej! Ano? - Ano.
Ve jménu Boha.
Chuligáni.
Gauneři.
- Něco zajímavého? - Ále!
Dej mi pokoj.
Hitler udělal v Mnichově převrat.
Prý je to Rakušan.
Zatkli ho.
Koho?
Hitlera.
Najednou tě zajímá politika? Překvapuješ mě.
Napsal mi Kurt,
přidal se k přívržencům toho…
Jak se jmenuje?
- Hitler? - Ano.
Co to říkáš?
Sturmabteilung SA.
Zapsal se do rakouského útočného oddílu.
- Kurt? - Kurt.
Náš Kurt?
Prosím tě, miláčku.
Kurt v útočném oddílu?
- Ten by neodvrátil ani povstání kuřat! - Hermanne!
A nepopral by se ani s kohoutem.
Kurt v útočném oddílu.
Dobrý den.
Dobrý den, pane starosto.
Proč za mnou ctěný pan hrabě nepřišel v tak důležité věci osobně?
Není mu dobře.
Aha.
Hrabě mě žádá o prodloužení pronájmu
o deset let.
No, obávám se, že to si žádá přítomnost nájemce, paní.
Prosím, pane starosto. Stačí to jenom podepsat.
Jenže takové jsou postupy, bohužel.
Mám odejít s ničím?
Dnes je poslední den na doplnění formalit.
Prosím.
Prosím vás jménem…
Jménem…
koho?
Prosím.
Jeho jménem.
Německá mládeži, rok uplynul a já vás mohu znovu přivítat.
Dnes jste tady, v téhle skořápce, která je pouhý zlomek toho,
co proti nám stojí napříč celým Německem.
A nyní vás chceme, němečtí chlapci a německé dívky…
Leo?
Ty je střídáš jako ponožky.
Vypadáš špatně, jsi nemocný?
Tak trochu.
- Tak pojď dál. - Gerdo.
Vážně nevypadáš dobře.
V Mnichově… u Mnichova, v hotelu,
zatkli Ernsta Röhma.
- Koho? - Velitele SA, Ernsta Röhma.
Proboha, co se to s vámi všemi děje?
Hermann jenom sedí u rádia, už ani služebné neokukuje.
Opravdu tě tak pohltila politika? Tebe?
Hitler a jeho SS
zatkli Röhma v jeho hotelovém pokoji.
To už jsi říkal.
A začali chytat i členy SA.
A Kurt?
Kurt…
byl v Mnichově.
Lžeš!
Počkáme ještě na Maritu a můžeme začít.
Ne, se mnou nepočítejte.
Dostal jsem Kurta z Mnichova.
Použil jsem už všechny své známosti a vliv.
Bylo to tak těžké a ponižující!
Nemám syna!
Ty si můžeš mezi syny vybírat.
Chceš mě ponižovat?
- Všude běhají tvoji bastardi. - Ano?
Spočítalas je?
Choval ses k němu jako ke psu!
- Tvůj syn byl deviant! - A co jsi ty?
Gerdo!
Co se tady děje?
Uklidněte se.
Celý život foukal do prachu.
Teď se v prach obrátil.
Hotel Danziger Hof.
DANZIGER
Budu čekat.
To byla Rita von Vikode.
Žádné vzkazy pro mě?
Nikdo se po mně neptal?
Ne, děkuji.
Neprodlužujte.
Neprodlužujte!
Můj učeň. Nic nezapomněl.
Skoro samí kněží.
Berlín chce kompletní seznam.
Kde jsou učitelé? Úředníci?
Bohatí farmáři?
Kde jsou ti, co nás přinutili uprchnout do Gdaňsku?
Nevíte snad, kde je najít?
Příště chci kompletní seznam včetně rodin.
Byla jsem u doktora. Čekám dítě.
Musím jet do Berlína, mluvit s Gustawem.
Musím.
Promiň.
Promiň.
Nedělej to.
Vy jste ale romantik,
Schmidte.
Heil Hitler!
Běžte pryč.
Tady dámy můžou zůstat.
Mám rád společnost.
Pusťte mě!
Tohle to ono.
Kašubové.
- Poláci. - Nechcete někoho připsat?
K čemu ten seznam je?
Administrativní záležitosti.
Vy jste pěkná kurva, Schmidte.
Zapalte si.
Na vítězství.
Heldowski!
Spalte všechno!
Franzi,
nejsi náhodou Kašub?
Já? Ne. Proč?
Protože se jmenuješ Necel!
Proto.
Je tady…
ten učitel hudby.
Co chce?
To neřekl.
Odkud bere Schmidt tu drzost sem chodit?
Kde je Mati?
Na pile. Tu nejspíš taky obklíčili.
Hledáte někoho, paní?
Jeď!
Gustav Lenober.
Eugenius Zieger.
Janina Ziegerová.
Evelina Rotbergová.
Antonin Flüchtig.
Maria Flüchtigová.
Jakub Flüchtig.
Antonin Kobor.
Jakub Egger.
Evelina Eggerová.
Józef Labuda!
Regina Grossová.
Chceš si postavit hnízdečko, Junge.
Elsbieta Züchterová.
Janina Wenkeová.
Benedikt Adler.
Brunon Samm.
Pozdě.
Bazyli Miotke! Urszula Miotkeová!
Jan Kustusz!
Poznáváš to?
Kde je Franz?
Nevím. Zmizel.
Po těch letech služby se ani nerozloučil.
Paní von Kraussová.
Hraběnka von Kraussová.
Tohle tě teď bude chránit.
Víš, co máš dělat.
Udělej to pro sebe, pro ni a pro dítě.
Musíme to trochu zabrat.
- Chlapi, na zdraví! - Na zdraví!
- Na nás všechny! - Na nás!
Zamířit!
Pal!
Zamířit!
Pal!
Zamířit!
Pal!
Pal!
Pal!
Tak pojď, Klausi.
Vezmi ho.
Jdeme.
Ššš.
- Ty nevysedáš? - Jedu na velitelství.
Goebbels lže.
Stalingrad byl… incident.
Nešťastný incident.
Pěkný incident.
Celá Paulusova armáda pomřela.
Trettow se s Namibií trefil.
Naše manželství s Maritou se rozpadlo.
Co? Tvoje manželství?
Celý náš svět se hroutí.
Celý náš svět.
Jen kapku.
Budu krmit Klause.
Posaď se.
Tak si sedni.
Probudil se.
Nemáš radost?
Jsem zpátky.
My jsme zpátky.
- Mati, vím, co se stalo. - Nevíš.
A ty musíš žít v pokoji.
Ve jménu Boha.
- Prosím. - Děkuji.
Děkuji.
- Děkuji. - Prosím.
- Moc vám děkuji. - Prosím.
Chceš?
Rusové jsou už v Pucku.
Rychle, mami, pospěš si.
Já zůstanu.
Vy jeďte.
Řekla proč?
Kvůli tátovi.
On to nepřežije.
Já taky zůstanu.
Cože?
Proč?
Zůstanu.
A co já?
A co my?
Pojď sem.
Pane! Váš kufr. Pěknou cestu.
Rozsviť, Mati.
Nejde to.
- Je to olejová lampa. - Nemáme olej.
Půjdu do vesnice.
Počkám tady na tebe.
Potom odejdeš z paláce.
Máš vyhazov.
Mami…
Běž.
Jdeme!
- 16, támhle! - Co děláš?
Hej, ty! Zatacujem si, co?
Dimo, zahraj něco.
Tak dělej.
No tak šup!
Jedem!
No?
Tancuj, dělej!
Dělej!
Nechceš tancovat?
Kdo jsi?
Co byla zač?
- Nebudu to opakovat! - Moje matka.
Tvoje matka?
- Tak ty jsi Němec? - Kašub.
Němec.
Polák.
To je to samý! Polák, Kašub, stejnej vůl.
Jebat je, zmetky.
Narodil jsem se,
vyrostl jsem
a prožil svůj život v Kašubsku,
jehož osudem bylo
osamoceně bránit to, co bylo polské.
A za tohle
Kašubové často platili tu nejvyšší cenu.
Překlad titulků: Lucie Olešová
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.