Original subtitles

Něco pro tebe mám. Hledej!

Samá voda.

Samá voda.

Samá voda.

Samá voda!

Přihořívá!

- Hoří!

Patentní navlékač jehel.

Patentní navlékač jehel,

má cenu tahitských perel.

Vaše třesoucí se ručka

trefí i do toho nejmenšího ouška.

No, no, prasátko moje! No, neboj, Ludvíku, neboj! No, no, no!

Budou z tebe dobré šunky, že?

Tak tady jsou játra.

A teď si vyndáme srdíčko.

To je nádhera, co? - Je.

Sladu máme vždycky dost. Dokonce jej prodáváme.

Smluvně mám zajištěný dovoz od sedláků z okolí.

Ječmen je moučný a zrna nejsou sklovitá

a navíc je o pět až sedm korun levnější než byl loni.

- Tak, hlavně neutrácet.

- Hlavně musí být pořádek, to je to hlavní.

- A slušnost.

- Zde necháváme slad odležet čtyři až šest týdnů.

Pak se opět vyčistí a semele.

Tudy, prosím.

Tak co tomu říkáte, doktore?

- Tady ... Tady je cítit vůně ovaru.

- Během zimní sezóny jsme dobře naledovali,

zásoby ledu jsou dostatečné.

- Jak to? Je máj, je teplo a zabijačka?

- Bohužel, prase si včera zlomilo nohu.

- Musíte se snažit, pane správče. - Ano, prosím.

- To víte, my jsme správní rada - taky bychom Vás mohli vyhodit.

Ták...

A teď pepř, sůl, ... - Marjánka, ...

- ... tymián, ... - ... máčená buchta, ...

- ... česnek, ... - ... zázvor, ...

- To ne, to by z toho bylo cukroví!

Vyměnili jsme varní scezovací síta a nechali vyčistit přihříváky vody,

které byly dříve zarezlé a zabahnilé.

Přímé topení jsme změnili na parní.

- A když máme tak dobré pivo, tak proč ho neděláme víc?

- Prosím, můžeme zavést noční várky.

Zavedli jsme moderní vaření na dva rmuty a vhodně rozložili dávkování chmele.

- Maso vyudíte, zavařujete?

- Co manželka nesní, do lednice.

Během zimní sezony jsme všechny sudy nechali včas vypožahovat dobrou smolou.

Včas jsme navařili zásoby, takže piva jsou dobře rozleželá,

obzvláště ležáky.

Dobrá kvalita piva vzbuzuje větší zájem hostinců,

zatím ale bohužel nemůžeme dodávat všem.

Mám ale vyhlídnuté typy hostinců, které mají velké studené sklepy,

takže pivo tam bude dobře zachováno.

Snažil bych se dodávat zejména tam, aby naše pivo získalo dobrou pověst ...

- Pozor, pozor, pane správče! Naše pivo mělo vždycky dobrou pověst.

- Než přišel nový pan sládek, tak bylo dobrý leda proti zácpě.

- A musíme ještě přikoupit dvě kádě na kvašení piva,

když chceme zvýšit odbyt piva o pět tisíc hektolitrů ročně.

Percentuálně vyjádřeno ... - No to stačí, pane správče,

ostatní si dohovoříme v zasedací síni.

- Cítím vůni domácích jaterniček! - Tudy, prosím!

Proto navrhuji podle plánku rozšířit bednárnu. -

Tady je volné místo. Nejednalo by se o velké úpravy.

O jednoduchém zastřešení ...

Pane Martine, kde jste zase byl? Řekla jsem Vám, abyste přinesl dřevo.

A teď se odtud nehnete! Přikládejte!

Budeme dělat žemlová a kroupová jelítka.

Eště trochu rumu? Ano?

To je práce!

Ať je pivo jaké chce, hlavně musí být pořádek.

- A slušnost. - Ata... čistota!

- Pořádek, to je základ každého pivovaru.

- A to uhlí ať se neuklízí, pane správče,

ať je vidět, že na něj máme. - Musíte se víc snažit, pane správče!

- To je vůně! To je vůně!

No prosím , poslužte si!

Jestli se pánové neurazí, zvu vás na zabijačku.

- No, zbytek projednáme třeba zítra, co říkáte, pánové?

Je! To je lahoda!

- Je...

Proletěl andělíček.

Ha! To sem se nažral!

- Co já sem toho dneska sněd! Já sem spořádal talíř plný ...

- Neuvěřitelné! .„.. zabíjačkový polívky po obroučku, ...

- To nebylo jídlo, to byla pohádka!

- ... potom tři jitrničky, dvě jelita a ovar,

a nakonec ještě studenou jitrní ...

Ne! Vlastně dvě studený jitrnice,

pak jsem si dal ...

- Milostivá, klaním se Vašemu kuchařskému umu!

- Bylo to krásné, uvolněné odpoledne.

Musím se podívat na dvě rodičky

a jednu selku se žlučníkovou kolikou.

Musíte se víc snažit, pane správče!

- Pane správče, musíte si dát záležet!

Jsou to trubci.

Něco pro tebe mám.

Co to je?

Jé!

Pérový silič svalů jest univerzálním tělocvičným nářadím

pro každého.

Účinky jsou po krátké době soustavného cvičení překvapující.

I Vy budete mít sílu jako tygr,

který jednou ranou své tlapy

zabije dobytče daleko větší,

než je on sám.

Cvičiti může dítě, žena, muž,

zkrátka celá rodina.

Usínala jsem a těšila se, až se ráno probudím,

jak si udělám dva přírodní řízky.

Francin, ten snídal vždy jen vlažnou kávu a přikusoval k ní suchý chléb.

Francin měl svaly zrovna tak nádherné, jako ten gladiátor na víku siliče svalů,

avšak chudáček Francin viděl sám sebe jako staženého králíčka.

Co se stalo?

- Pepin!

Konečně vidím živého svého švagříčka!

-Já jsem se vyučil obchodním příručím v malém městečku,

rozvážel jsem sodovky po vesnicích, bydlel jsem na půdě a snil jsem o tom,

jak si udělám obchodní školu. Posílal jsem mamince zlatku,

jindy zlatky dvě.

Pepin se vyučil obuvníkem, ševcoval po domácku, ale neustále křičel,

rval se s botičkou a zatím co jiní udělali dva páry denně,

Pepin udělal s námahou jediný pár.

A tak jsem raději každý měsíc posílal domů peníze,

jen aby Pepin nepřijel, aby mi tady nekřičel.

Kerápak Vy ste asi osoba? Néste švagrová?

- Su. Pěkně Vás vítáme, švagříčku Jožine.

- Co je s tebó, sakra?! Já se přijel podívat na tebe podívat

na čtrnáct dní a ty ležíš! - Vezměte si na uvítanou, švagříčku!

- Jo. Nějak mně poslední dobó něšmakuje. Su nějaké marodné.

Tak, Francine! Nechajó tě všichni pozdravovat.

Akorát Bóchalena, ta už má po smrti.

Nějaké tachonýr jí dal do polena prach,

baba, jak to dala do špórhertu, tak to vybuchlo,

lísklo to babu po čuni, zatřepala se a bylo po ní.

- A co Vaše ženuška? - Co to plantáte za zmaty?

Já su svobodné! - Tak tě vítám.

- A farář Zbořil ... Jo. ... Si tak těžce zlomil nohu v kyčli,

že bude lazar do smrti.

Stréc Zavičák spravoval střechu na kostelní věži, smekla se s ním lávka,

stréc letěl dolu, ale tam stoji jó lípy. On padl do koruny jedné té lipy,

pak z větve na větev, pak padl na záda, ale nic se mu nestalo!

A farář Zbořil, jak to viděl, hned běžel mu gratulovat,

přehlíd schod, zakop a zlomil si tu nohu.

A staré Zavičák musel nakládat faráře Zbořila

a už ho vezli do prostijovské nemocnice.

To je krása, co?

To vyrábí středisko obuvnickýho světa, firma Salamandr.

A protože jste, švagrová, dáma mimořádně inteligentní,

tak Vám za těch čtrnáct dní, co tu budu,

spravím všecky Vaše botičky. Já jsem na boty profesionista!

Tak tady to je parísršnit a tohleto na té botičce,

to je nárt, neboli gelenk, anobrž ohbí.

A tadyto je podpatek, neboli absatz, jak se tomu německy, anobrž rakousky říká.

Jo, kdo chce být obuvníkem, ten musí mít výuční list,

ale to máte jako když máte doktorát nebo maturitu.

Já Vás to švagrová, za těch čtrnáct dní,

co tu budu, všecko naučím.

- Na čtrnáct dní? Na čtrnáct let! Možná i na doživotí...

- Francine...

Bude štrúdl!

- Švagrová, ty jitrnice jsou sakra dobrý! Škoda, že sú takové maroda.

Já Vás to všecko naučím - budu Vám držet školu.

Protože já jsem dělal boty pro dvorního dodavatele,

kterej se těšil přízni nejen císařského dvora,

ale přízni celýho kraje, kam rozvážel boty.

- Na kole. - Prdlačky!

Copak takové dvorní dodavatel je myškař, nebo sběratel kůží?!

Takovýho dvorního dodavatele kdyby potkal císař na kole,

tak mu vezme ... - To kolo.

- Prdlačky! Ten titul a ze štítu toho vorla!

A jak jsem nastínil a jak jsem doložil,

a jak jste měli včera možnost se přesvědčit na vlastní oči,

jsme velice aktivní. - Dvorní dodavatel Weinlich ...

Weinlich! Wein jako víno. - Jsme velice aktivní ...

Jednak proto, že se nám podařilo zlepšit kvalitu piva,

hlavně použitím nejkvalitnějších surovin

a zavedením nových, již v zahraničí osvědčených, postupů

a jednak proto, že sám na svém motocyklu

značky Laurin a Klement objíždím ... - A Weinlich byl sám žid a už řval:

- ... všechny hostince v okolí ... - "Copak ty židi jsou nějaký prasata?"

- ... a sjednávám smlouvy, protože si myslím,

že osobní jednání s hostinskými je nejúčinější.

- Staré Kafka byl tak nervózní, že když si jeho holčička

každó chvíli rozbila hlavu o rohy nábytku,

tak staré Kafka dvorní dodavatel vzal z dílny

celé koš vycpávek na ramena ... - A abychom v příštích měsících

byli ještě aktivnější ...

- No a že byl nervózní, tak otevřel tak prudce dveře,

že tu svojí dcerušku těma dveřma omráčil a Látal mu poradil,

aby dal jenom jednu vycpávku na čelo tý svý dcerušky.

Tak stréc Metud začal být takové divné.

A tak četl v novinách: "Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!"

A že stréc Metud neměl děti, tak napsal na ten inzerát

a za týden přišel medvídek mýval v bedýnce. No to bylo něco! -

Jako dítě! S každým se kamarádil. Akorát že co viděl, všecko uméval.

A tak jednó strécovi Metudovi umyl budíka a troje hodinky tak,

že už to nikdo nedá dohromady.

A jednó zase, když stréc Metud rozmontoval bicykl, ...

Švagrová, ty buchty sou strašně dobrý! „.. tak medvídek mu to chodil umévat

do potoka a sósedé chodili a říkali: "Strýcu Medku,

nepotřebujete takové krám?". - Ty nápisy jsem napsal já ...

- My sme to našli v potoce. Ale nejhorší, že jak stréc Metud

dal tetičce hubičku, tak se medvídek sápal a chtěl taky.

A tak stréc Metud musel chodit s tetičkó Rozárkó na rande do lesa

jako za svobodna a ještě pořád ... - Ty nápisy jsem napsal já, prosím.

Myslím, že by správní rada měla vzít v úvahu,

zda by se neměly nechat vytisknout a já bych je na služebních cestách

na svém motocyklu značky Laurin a Klement

nechal vyvěsit v našich hostincích a hospodách.

Rád bych se zmínil o ještě jednom sloganu:

Z nežizně žízeň udělá teprve náš májový ležák.

- Ale ten medvídek dával pozor, ... - Co tomu říkáte, pánové?

- Kdo to tam tak nelidsky řve?

- To mi přijel bratr na návštěvu. Na čtrnáct dní.

- Prosím, jděte tam a řekněte, ať'toho řvaní okamžitě nechá.

- Tohle je přece pivovar náš. - Ano, prosím.

- Řekněte mu, ať si jde hulákat někam na pastviska!

- Ano, prosím. - ... že rozházel

ty velký kachlový kamna v pokoji a doprasil tak nábytek

a prádlo v kostnu, že stréc Metud sedl a napsal inzerát:

"Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!"

A od té doby byl vyléčené z trudomyslnosti.

- Vy dva huláni! Co tady tak řvete?

- To já ne, to někdo tady ve mně.

- Pro smilování, nech toho! Vždyť ohrožuješ moje postavení!

To chcete, abych byl zase docela obyčejným účetním na nějakém pivovárku?

- Strýčku Jožine, Vy byste měl být u policie, tak ste chytré!

- Déte pokoj, švagrová! - Pššš!

- Jo. Stréc Adolf u nich byl a oni mu dali honit jednoho tachonýra.

„.. a vobklíčili stavení a když vešli do kuchyně,

tak tam seděla jedna baba a vedócí detektivů povídá:

"Kde máte starýho?". A vona řekla, že ...

Prosím. Pokračujte! - Ano, prosím.

Konkurence chmelařských firem je veliká.

Myslím, že tuhle sezónu by mi správní rada měla povolit,

abych na motocyklu značky Laurin a Klement

odjel sám a osobně do žatecké oblasti.

A...

Promiňte, prosím.

- ... že dostane polehčující okolnost a že sám mu zaručuje jen půl roku.

No tak ten tachonýr odhodil revolver a se slávou velitel mu dal pouta

a vedli ho až k autobusu.

A Adolf ten chtěl taky nastoupit do policejního auta,

ale řekli, že takhle od té močůvky to nejde.

No tak šel pěšky až na sám okraj Ostravy

a tam ho vyhodili z tramvaje,

tak musel pěšky až dom

a doma mu bytná nechtěla prát ty šaty,

tak je vodnes do čistírny a dostal lísteček ...

- Přerušuji zasedání na půl hodiny.

Aťslečna účetní přinese vlažnou vodu.

- Pane správče, pozor! Výstav piva by mohl klesat

a Vy z tak důležitého zasedání uděláte grotesku...

jako Chaplin, nebo Lupino Lane!

-... a zakřičela na Adolfa: ...

"Když ste se posrál, tak si to vyperte sám!".

A šel dom s haňbou.

- Co je to za šmejd? Povídám, co je to za šmejd?!

- To je nejlepší lepidlo na celým světě, anobrž pop.

Vyrábí ho obuvnická firma Salamandr ve Vídni.

Tak ti pěkně děkuju, bratře...

- To stréc Adolf, ten měl smolu!

Jedné šel podle hostince a tam byli vožralí zubaři.

A pozvali Adolfa.

A když se s nima napil, tak z ničeho nic

navzájem si z vožralství jeden druhýmu vytrhali

přední zuby, ti zubaři.

A že byl Adolf vožralej taky, no tak mu taky vytrhali přední zuby.

- To měl smůlu.

- No to měl veliký štěstí, že se tam nevožrali ty ...

... zvěrokleštiči! - To měl štěstí.

Můžeš mi pomoct?

Jeden úředník nemocenský pojišťovny, ňákej Korec se jmenoval,

ten měl synka na studiích v Olomóci.

A doktor Karafiát přijde jako kontrola a povídá:

"Pane Korec, lidi si stěžujou, že nedostávají nemocenský,

copak je to za pořádek?!".

No a ten Korec vyvalil, že jako ty peníze bral,

ale že to posílal synkovi na studia.

A doktor povídá: "Mně do toho nic není.".

A ten Korec vzal kosu, vypil litr rumu a za stodolou si podřezal hrtán.

Dneska se lidem líp vede.

Jednou se voběsí von a podruhý se voběsí vona.

Za nádražím bydlel ňákej švec a ten v noci krad a ve dne ševcoval.

A že jeho žena neuměla krást vůbec, tak se hanbou voběsil na hanbálku.

A nebo ten Chytil, ...

... tak jeho žena prodávala po domech košile a přitom kradla.

A když ju přivedli četníci, ... - Tak Martine!

- ... tak ten Chytil se hanbou musel oběsit taky.

Už je ta láska, už je pryč,

bývalo jí malounko,

nezbylo po ní vůbec nic,

v hluboni utonula ...

- To se musí vědět, co je pravá vášeň a co zase jen pouhá libůstka.

Jedna ženská ta měla dvádvacet dětí a ta druhá,

kdyby na ni pad pivovarskej komín, tak nic.

... nezbylo po ní vůbec nic,

v hluboni utonula.

Do-re-mi-fa-

sol-lam-si-do,

do-si-la-sil

fa-mi-re-do.

Budu zpívat!

- Strýčku Pepine, chcete k snídani čaj, kávu, mléko, čokoládu, nebo pivo?

- Rum!

Pamatujte si, vážený příteli, že každá žena má sklon ke špatnosti.

- Dobrý den.

- Jo ... Kde jsem to přestal?

- U žen. - Ano. žena, to je jediné dobro,

které na světě máme.

Přijďte zítra!

Tak takhle to nepůjde, pane výčepní!

Pivo nemáte vychlazené,

nevymýváte trubky, nehledě na čistotu sklenic.

Kazíte tak dobrou pověst našeho piva.

Budeme s Vámi muset zrušit smlouvu.

Pane sládku, vidíte, co nesu v pulitru za krásu?

To pivo s parádní pěnou!

To není pěna, to je šlehaná smetana!

To není smetana, to je šlehaný puding!

To vlastně ani není šlehaný puding, to je ...

- To je špatně vychlazený.

Azurová je barva léta.

Pro tenhle čas dáme barvu naděje -

azurovou.

Ten heřmánek voní.

Tato kašna a vlasy paní sládkové jsou ozdobou tohoto města.

Co si to dovolujete, člověče?!

-Já Vám říkám, že to pivo není správně vychlazené.

- V našem hotelu si můžeme dělat, co chceme!

- My jsme správní rada.

- Pošlu Vám dostatečné zásoby ledu.

Dobrý den, pánové!

- Dobrý den. - Rukulíbám.

- Vítám Vás. - Dobrý den.

- Nazdar, Francine! - Nazdar.

- Kdy přijedeš domů? - Nevím, musím ještě něco zařídit.

- Milostivá paní, dovolte, abych připil na krásu Vašich vlasů.

- Na Vaše kuchařské umění. - Předevčírem, to byla bašta!

- Vynikající!

Paní sládková, kdybyste se neurazila, napijte se s námi!

- Na zdraví! - Na zdraví!

- Dobré. Mělo by se vychladit.

Na shledanou, pánové.

Milostné zvířátko uděláme z vás, z vás,

kolem hrdla dáme pozlacený pás, pás,

budete jak mílek krásně vypadat,

svět zajásá, svět zajásá, to je krása,

až Vás uzří, až Vás uzří,

až Vás uzří tancovat ...

Do-re-mi-fa

sol-la-si-do,

do-si-la-sil

fa-mi-re-do.

Do-re-mi-fa

sol-la-si-do,

do-si-la-sil

fa-mi-re-do.

Jako křen!

- Mein Herz ist ein Bienenhaus,

wo fliegen schóone Mádel,

lalalala ...

Co pro Vás můžu udělat?

- Nic! Počkat, až mi dojde benzín.

Když počal slavíček píseň svou zpívat,

počal Jeníček

Milku svou lííí ...

... líííbat.

- Na břehu jezera klokotá slavíček.

Své milé o lásce,

klokotá slavíček ...

Něco jsem ti přivezl.

Hledej!

Samá voda.

Samá voda.

-Coto je?

Jé! To je krása!

K čemu to je? - Zhasni!

Jé!

- Maryško, teď strýc Pepin může řvát,

teď mi mohou dělat protivenství v pivovaře,

jak kdo bude chtít mne může urážet -

tady jsou ty léčivé jiskry, které dávají novou radost ze života,

novou životní odvahu.

Ten fialkový ozón, Maryško, od tebe odejme touhu

na veřejnosti provádět věci, které si slušný člověk

může pouze myslet, nebo je dělat doma.

- Tak jsem tady. - Zavři!

- Jo.

To je i pro tebe - pro tvoje zdraví,

pro tvoje nervy.

Tohle, Maryško, budeme dělat každý den. Ano?

- Ano, Francine.

To budeme dělat každou noc.

- To je krása!

Jak v panoptiku o pohlavní zdravovědě.

- Strýčku Pepine, nemáte hlad?

Tam, jak jsem ševcoval, tam měli dceru Mařenu.

Břicho jak tuplák, poprsí jak Marie Terezie

a ten zadek jak chlívek nebo kašnu.

A povídají mi: "Dneska u nás budeš spát.".

A tak mi ustlali u sporáku.

Ak ránu mi ta Mařena šáhla na obličej a položila mi ty prsy na prsa.

A já jsem sebou hodil,

protože už tehdá jsem byl háklivej jak saskej kurfiřt,

a rozrazil jsem si hlavu vo kamna.

A pak jsem si tu ránu vymačoval v putýnce

a celá rodina seskákala z postelí a radovali se,

že máme chystat svatbu. - Francine!

- A potom mi ta Mařena koupila kravatu a niklovej prstýnek.

Ale já sem se nedal! Já sem fingoval, že sem slabej na prsa!

Atak si ju vzal ňákej Jetrutka.

Von ten Jetrutka byl imrvere ožralej.

Stačilo že kejchnul a už byla Mařena v naději.

Eins, zwei!

Eins, zwei! Eins, zwei! ...

Zastavit stát!

Pravou nohu vykročenou! Levou nechat vzadu!

Prsa vypnout! Kopf hoch a links ab!

- Eins, zwei! ...

Tak tohle je kolbenšum neboli botka.

A tohleto je mýndunk anobrž ústí ...

- Nad Labem. ... Nad Orlicí.

- Švagrová, vy ste hlópá jak dopoledne vo zkóškách!

Tohle kdybyste řekla hejtmanovi Tonserovi,

tak vás pleští šavlí, ani by vás neseškrábli!

Mýndunk neboli ústí do kvéru otvor!

- Pozor!

- Eins! - Eins!

- Zwei! - Zwei!

- Drei! - Drei!

- Vier! - Vier!

- Aufstehen sofort!

- Eins! Zweil ...

- Tohle je potupa nekrásnější armády na celým světě -

rakouský Einfacher štos!

Eins! - Eins!

- Zwei! - Zwei!

- Huláni! Co tady tak řvete?!

- My si hrajeme na vojenskou školu. - Anobrž šulbildung.

- Hrajte si na co chcete, ale někde jinde!

- A kde si máme hrát?

- Pro mě za mě, vlezte si třeba na komín!

Ale potichu.

- Na komín?

- Na komín.

Ten Francin je nějaké chabrus na nervy.

Měl by si podle spisků páně Batisty omévat přirození vlažnó vodó.

Až po Vás.

Když na komín, tak na komín!

Téda! Švagrová!

Tady by byla krásná Beobachtungstelle!

- Anobrž rozhledna.

- Prdlačky! Rozhledna ta je pro civilisty,

ale Beobachtungstelle, to je pro vojáky,

který ve válce sledujou pohyby nepřítele.

Švagrová, jak jste inteligentní krasavice,

tak kdyby Vás slyšel hetman Tonser, tak Vás praští šavlí a zařve na Vás:

"Jebem Vám čurce na drobno!". - Pepíčku...

- Sakra, co by mně jebal čurce na drobno? Mě měl rád.

Já mu nosil šavli.

Já měl samý jedničky, pochvalná vyznamenání,

mě dávali všem za vzor!

Ale copak mě plukovník Wucherer znal?

Copak si může pamatovat tisíce chlapů?

Takovej plukovník ... - Není to, strýčku Jožine, krása?

- Je.

Pepinku, ...

Je to pravda, že jsi na vojně pásl kozy?

- Kdo to povídal? - Trafikant Melichar.

Prý byl na vojně hejtmanem a pozoroval tě z Beobachtungstelle

dalekohledem.

- Trafikanti nemohli bejt hejtmani. Císař by je nevzal!

Císař by nikdy trafikantovi nesvěřil dalekohled.

Raněný voják mohl dostat od císaře trafiku.

Ale trafikant nikdy nemoh bejt hejtmanem!

Vzhůru! Teď!

Pane Giorgi, máte závrať? - Závrať?

Strašnou.

Paní správcová, jménem zákona, lezte dolů!

Váš pan švagr taky!

- Až po Vás.

-Já z cvičných důvodů prolezu vnitřkem.

- Pepine! Direkción dolů!

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!

Zasloužila byste pětadvacet.

- Na holou? - Na holou.

Tam nahoře muselo být krásně, co?

- Ano, protože to bylo nebezpečné. A co je nebezpečné, to je to pravé.

- Rakouské voják opět slavně zvítězil, pravda?

- To rád slyším.

To je ten Váš bratr, který tak rád křičí?

- Ano, prosím. - To sem já.

- Hm.

čím je vyučen? - Obuvníkem a sladovníkem.

- Pane správče, nařizuji přijmout do pivovaru!

Na křik a řev je nejlepší lék práce.

Tímto považuji celou akci za skončenou. Odjezd!

Hasičský sbor, pane správče, je sbor dobrovolných hasičů,

to nejsou hasiči z amerického filmu, z grotesky s Lupino Lanem...!

Pošleme Vám za všechno účet!

Tam nahoře ale muselo být krásně!

Ten Francin je nějaké chabrus na nervy.

Francine!

Ta hudba ti dá sílu,

utiší ti nervy,

vzpruží životní organismus.

Tohle když jsem provozoval se slečnou Vlastou v baru,

poručíci od dragounů šíleli a poroučeli Martel.

Au!

Noha!

Au!

Musíme zavolat doktora. - Jo.

To je neštěstí!

- ženská sakramentská!

Co jste to zase dělala?

Když nebude pořád ležet, tak může do smrti chodit o berlích.

V kolečkovém křesle!

Tak jak říkám - pacient se nesmí hýbat!

Naprostý klid. Za dva týdny uvidíme.

- Bratře, můžeš mi to odpustit?

- Tebe mi poslalo samo nebe.

Co ještě přijde do toho krmení?

- Rozmačkáš brambory, jsou vařený v hrnci na chodbě,

pak to zaprášíš votrubama, můžeš nakrájet pár jablíček.

- Dobře.

A teď si vezmeš teploměr. - V noci jsi kašlala.

- Hm.

Au!

38,6.

No, to je horečka!

Přiložíme Prieznitzův obklad.

Jen aby ses neproležela

a nepřilepily se ti plíce na pohrudnici.

Zápal plic je na to tata.

Teď mě má, jak mě chtěl vždycky mít.

Teď má naději, že mi kotník špatně sroste, že mě bude vozit na vozíčku,

teď má šanci stát se nejšťastnějším manželem na světě...

Teď mě má tak, jak mě chtěl vždycky mít -

nemocnou bezbrannou...

Francine?

Máš ještě trošku času?

- Samozřejmě! Když seš teďka lazar...

- Tak půjdeš do sklepa.

Tam je škopek, zatěžkaný velikým kamenem,

pod tím kamenem je maso připravený na uzení.

Půjdeš a přerovnáš je.

-Já?

Vždyť víš, jakou mám hrůzu z masa...

- Tak se mi zdá,

že mě budeš muset vozit na kolečkové židli.

To víš, jsem lazar...

- Už letím, už běžím, už, děvenko, spěchám!

Já vím, seš lazar!

Jé, je v tom česnek. Br!

S tím mlátem pryč ze dvora, dokud je čerstvé!

Můžete jet.

Baf!

- Něco pro tebe mám.

- Aco? - Zavři oči!

- Ano. - Máš je zavřené?

- Ano. - A neotevřeš je?

- Ne.

Ták ...

- už? - Už!

Jé, to je krása!

Líbí se ti?

A kdo ti to koupil?

Francin.

A kdo je Francin?

Ty.

A kdo jsem já?

Co jsem tvůj?

Můj mužíček.

Co víc si ještě mohu přát?

Jsem zdráv, manželka je lazar

a bratra Pepina odkrvila práce natolik,

že už nekřičí.

Mein Herz ist ein Bienenhaus

wo fliegen schóone Mádel - lalalala...

Kdo říká, že nemám hlas?

Já že už ho ztrácím? Hele! Mein Herz -

- Tak co je s těma ležákama? - Už to bude

-Jo?

- Buď zdráv, bratře?

- Kanály jsou čistý? - Zatím ne!

Nejsou? Tak Pepina hned do kanálu,

tam ať si huláká jak chce,

ale ne německy, vždyť všichni členové představenstva jsou sokoli.

-Je ...

Proč bychom se netěšili,

proč bychom se netěšili,

když nám pámbu zdraví dá, zdraví dá,

když nám pámbu zdraví dá ...

a kdo ženat, která vdána ...

Pavlínko, vstaň, Martínku drahý,

smím-li vám tak říci, obejměte ji,

dejte si hubičku, děti.

Slečna Pavlína vstala a podala ruku žemlovi,

který se vzchopil a radostným rozčílením skoro se zapotácel.

K políbení by nebylo došlo,

kdyby pani Šustrová nebyla oba mladé lidi k sobe přistrčila.

Pavlína nastavila tvář a Martin ucítil jako elektrickou ránu,

když přitiskl chvějící se rty na její pevná, růžová ústa

a když na své hrudi ucítil plná ňadra dívčina.

No tak su tady.

- Pěkně vítáme.

To je nadělení.

To Bochalena, ta měla vidění,

že snad naším městečkem letěl v noci velikej kůň

a tomu koňovi, hořela hříva a vocas.

A Bochalena řekla tehdá: bude válka -

a ta válka taky byla.

A loni, to bylo naše městečko auf.

Baby padaly na kolena,

nad náměstím a nad kostelem letěl vzduchem Ježíšek.

Ale pak se to vysvětlilo.

Ten, malinkej pakátl Lolan pásl beránky

a jak cvičily ajroplány a táhly za sebou takové pytel

a to toho se střílelo s mašinkvérom,

tak se to lano omotalo o nohu Lolana,

to je tuze pěkný dítě, s bíléma vláskama

a jak šel ten ajroplán vzhůru,

šlo i to lano a s ním i Lolan

a tak nad naším městečkem letěl vzduchem Lolan,

ale baby myslely, že je to letí Ježíšek,

no kór když to lano zavadilo o lípy u kostela,

A teď Ježíšek padal jako stréc Zavičák s větve na větev

a na zem padl Lolan a povídá: kde sou mí beránci?

A baby klekaly aby jim požehnal. A on začal ...

Počal se loučit a matka pojednou odběhla do kuchyně,

aby nalila vody, vpravdě však proto,

aby poskytla žemlovi příležitost,

aby se rozloučil něžněji s Pavlínou.

V pořádku, dobře, že Vám pan manžel

dává prieznitz.

Promiňte, ale trošku jsem nastydnul u těch mých rodiček.

Od tří hodin jsem na cestách.

Já si teď poslechnu vaše plíce,

vyhrňte si laskavě košili.

Dýchejte zhluboka.

Kdo pil - umřel, kdo nepil taky,

kdo ale pije náš májový ležák,

tomu se umřít nechce.

Marjo!

Nic to nebude, trochu to tam šelestí,

předepíšu lék.

Rána jsou pořád studená.

Třikrát denně kávovou lžíci,

třikrát denně prášky,

ráno v poledne a večer.

Je to pravda.

Pane doktore, jestli se neurazíte,

můj manžel mi koupil fulgurační proudy, které léčí.

Je tam i katodová trubice na rýmu a nastuzení,

eukalyptový olej, borový zaváněl háj ...

Katodová trubice? Borový zaváněl háj?

To bych sám rád viděl, ukažte mi ten šmejd.

Vy se v tom vyznáte?

- Aby ne ..tady je eukalyptový olej,

který voní borovým, dřívím a pryskyřicí.

Než Vám ozónový inhalátor s rozprašovačem nasadím do nosu,

musíte se lehnout na znak.

Cítíte ten neónový žár?

- To je velice poetické.

- To je vůně ozónu, vůně vzduchu po letní bouřce.

Vaše barva, pane doktore, je barva modrá, tak jako moje,

barva, která uklidňuje nervy

a zpomaluje proudění krve ...

- Ano, modrá barva,

borový zavání háj...

- Co tady děláte?

- Aáááááá... co to je za šmejd?

- Kde máte ten volejíček

s vůní borového háje?

Ženská sakramentská, Vy jste ten volejíček

zapomněla zředit jedna k deseti.

- Pane předsedo, můžete mi odpustit?

- Kdybych nebyl předsedou správní rady pivovaru,

chtěl bych být jeho správcem.

Bylo to poetické odpoledne.

No tak noha je v pořádku,

jako rehabilitaci bych doporučoval

jízdu na bicyklu.

Ale je nová doba,

zkracování,

podívejte se ven,

zkrátil jsem hřebcovi ocas.

- Opravdu hřebcovi jste ustřih skoro celý ocas,

všechny žíně.

- A sobě jsem zkrátil knírek.

- To je krása.

- Tento přístroj zkrátí vzdálenost mezi lidmi.

- Lidé dobří, to je vynález, za který bude bojovat

naše živnostenská strana,

aby do každé rodiny,

do každé domácnosti, za rok za dva,

za cenu pokud možno levnou,

se dostal ten přístroj,

aby každý si mohl poslechnout zprávy, a i hudbu.

- Pepinku, Pepinku...

- Přátelé! Já nechci předbíhat, ale ten přístroj

jednou možná způsobí,

že si budeme moci poslechnout zprávy

nejen z Prahy, ale i z Brna,

hudbu třeba i z Plzně - Pepinku!

- a kdybych byl neskromný,

možná jednou hudbu a zprávy i z Paříže.

- Pepinku, pojďte nahoru!

Zkrátit!

- To je krása! Švagrová, všechno to pokrátíme.

Zkrátí se čas, taky vzdálenosti,

všechno se to veme zkrátka.

To bude krása, švagrová.

Všechno se to bude postřihovat a krátit,

krátit a krátit.

- Nevím, nevím, ale tenhle přístroj nepřinese lidem štěstí.

- Zásluhou naší živnostenské strany si dovoluji tvrdit,

- Tak mě, švagrová, napadá,

jen aby se taky lidem při tom zkracování

nezkrátilo myšlení.

- Sakra, to máte, švagrová, radost, že to v naší rodině někomu myslí.

Já sám su překvapené, jak to ve mně myslí.

Ale při tom zkracování se švagrová bojím,

aby se lidi nezkrátili vo svý práva.

- Co to vedeš za řeči? Páni jsou pobouřeni, propustějí tě.

- Nemůžo, máme organizaci.

- A tímto se odstřihujeme od starého Rakousko-Uherska.

- Vy máte, pane správče, motocykl české značky

a my zase nákladní automobil české značky, český výrobek

- Koně, ty už patří minulosti.

- Tenhle nákladní automobil, pánové nahradí dva páry koní

a urychlí přepravu piva do vzdálených vesnic.

- A pivovarští valaši, ty půjdou na jatka.

- A místo nich nastoupí nákladní automobil.

Ten zkrátí a zrychlí cesty s pivem do vesnických hospod a hospůdek.

- Jako úmrtí v rodině, pane Martine.

Máte tři dny volna.

- Zkrátit! - He?

Na kluka. Takhle.

- Ne?

- Povídám, Bódo, chci ostříhat vlasy tak

jak to nosí Josefina Bakerová.

- Ne!

- Ateď bych vás pánové, rád seznámil s dalšími návrhy na zlepšení provozu.

- No prosím, pánové!

- Pánové, zde zkrátíme podle plánů cestu sudů do sklepa tím,

že přestavíme važhaus blíž ke sklepům.

Mistře, vyřidte ostatním dělníkům, že se zkracuje pracovní doba.

- Ovšem se zkrácením pracovní doby se Vám taky přiměřeně krátí taky plat.

- Už?

- Už.

- Boďo, Vy jste kouzelník!

Já se cítím tak lehká!

- Kam vede to zkracování, pane děkane!

Už třem psům usekli ocasy.

Ustřihla si vlasy!

A sukni taky!

- Ale ale, nahé ženské koleno,

je druhé jméno ducha svatého.

- No tak pivovar sice prosperuje, ...

- Ale stojí to pořád moc peněz.

- Samý novoty.

- A není tu ten - pořádek.

- A gulášek by nebyl?

- Budeme Vás muset vyměnit!

- Moje žena si stěžovala, že jste ji nepoznal.

- Dobrý den.

- Kams dala vlasy?

- Sem.

- Duši mám napumpovanou dost.

Pumpička je taky v pořádku.

Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au, Au.

Tuhle pumpičku jsem koupila u firmy Runkas v Boleslavské ulici.

- Tak děvenko a začneme nový život.

- Ano.

- No tak myslím, pane správče,

že to s Vámi přece ještě zkusíme.

- Lodďdka je dlouhá, vesla jsou krátký,

pojď, milko drahá, poplujem zpátky,

poplujem v dál, my poplujem v dál,

tam v zelený, v zelený háj.

Francine, Francine něco pro tebe mám

Hledej!

Samá voda ...

Přihořívá, přihořívá,

hoří!

Nosím tam pro tebe, Francine, spisovatele.