Original subtitles

V minulé řadě jste viděli...

Zapůjčili jste nám svého nejchytřejšího občana,

- doktora Lea Bennetta. - Iris určitě někomu pomáhá.

- Přesně tohle si zasloužíš. - Hope je určitě s kamarády

a tropí nějakou lumpárnu.

- Tak to přiznej. Patříš k nim. - Jo. - Will a jeho průzkumníci se měli vrátit

už před několika dny. Myslím, že nám tu neříkají pravdu.

Tvůj táta není v nebezpečí. Nikdy v něm nebyl.

Chtějí, abych tátovi pomohla s jeho prací.

Huck mě tam měla dovést. Myslí si, že jim pomůžu zachránit svět,

- ale netuší, čeho seš schopná. - Takto budou mít naše životy smysl.

- Wille? - Myslel jsem, žes umřel.

- Proč? Proč by sis to myslel? - Vy to nevíte?

Ti, co tu někde jsou, pro nás nejsou hrozbou.

Promluvíme si. Hodně se toho mezitím stalo.

Vy Bennettovi společně dosáhnete velkých věcí.

Jo, to určitě.

PŘED ŠESTI TÝDNY

PŘED ŠESTI TÝDNY DEN PO PAMÁTNÉM DNI

Připravuji průnikovou cestu.

Zástup je na cestě, vzdálenost tři kilometry.

Připravte nálože pro průnik.

Vyčkávám na vyzvednutí, velitelko.

- ÚTOČIŠTĚ PRO ZNAVENÉ - Zástup je na cestě.

Univerzitní kolonie i Portland jsou znepokojeny poruchou komunikace.

Plánují to prošetřit poslem.

Dle očekávání. Ať jim major Mullins nabídne pomoc s řešením problému.

- Co cesta k Univerzitní kolonii? - Vyčištěna.

Zástup tam bude do 72 hodin,

jakmile skončí tady.

Dobře.

Neřekla jste o tom rotmistryni Mallickové.

Její poslání se tohoto nijak netýká.

S trochou štěstí bude v dostatečně bezpečné vzdálenosti.

Odpaluji nálože.

Nové rozkazy od generálmajora Bealea.

Toto a to stejné v Univerzitní kolonii

představuje jen začátek.

Upozorněte tým delta, že jsme našli jejich uprchlíka.

Pomozte mi.

Palte.

SOUČASNOST

Říkal jsem si, že někoho slyším.

Určitě je v pořádku.

Víš, že má dneska narozky?

Jo.

Určitě je slaví s vaším tátou.

Slíbíš mi, že se zkusíš alespoň trochu vyspat?

Alespoň trochu?

Slíbím ti to, když mi slíbíš to stejný.

Dobře. Drž mi palce.

Co to sakra?

- Vaše výzkumné zařízení je tady? - Změna plánu.

- Co to sakra... - Proč jsme tady?

Co to má sakra znamenat?

Čeká tě lekce, Hope.

Ale neboj, vím, jak moc nesnášíš školu.

Ber to spíš jako výlet.

edna.cz/the-walking-dead-world-beyond

přeložili joyeux a Xavik

Říkalas, že uvidím svýho tátu.

I to byla lež?

- Proč se tě vůbec ptám? - Však tě k němu vezme.

Ne, ještě ne.

Dalas nám tu mapu.

Řeklas, že je v New Yorku. Dostalas nás ven, ale lhalas...

Ty další helikoptéry.

Řeklas, že jste mohli postrádat jen jednu helikoptéru. Proč?

Tento svět existuje už deset let, Hope.

A jsou v něm zástupy mrtvých. Vy jim říkáte megashluky.

Jiní je označují za hordy či stáda.

Tito mrtví se toulají po kontinentu,

a podle toho, co víme, i po zbytku světa.

Avšak tyto zástupy jsou nyní tak velké, že vše srovnávají se zemí.

Třeba se proženou městem, které celé zničí.

Den po Památném dni jsme letěli do Omahy

a spatřili jsme jeden tento zástup.

Byl tak velký. Nikdy jsme takto velký ještě neviděli.

Prohnal se Omahou a směřoval k Univerzitní kolonii.

Informovali jsme o tom představitele Univerzitní kolonie,

ale vtom se druhý zástup, zhruba stejně velký,

spojil s tím prvním.

Muselo ho tvořit více jak sto tisíc mrtvých.

Snažili jsme se zachránit co nejvíce lidí, ale neuspěli jsme.

To málo, které jsme zachránili, jsme poslali do Portlandu,

ale s Omahou a Univerzitní kolonií je už konec.

- Cože? - Ne. To je šílený.

Stále se snažíme hledat přeživší, ale v tuto chvíli je to...

Ne, to není pravda.

Nesahej na mě!

Je mi to moc líto. Nad něčím takovým nelze jen mávnout rukou.

Tvá slova mi jsou ukradená.

Sem do Albany jsme letěly kvůli tomu,

že dřív jsem bydlela právě tady.

V době, kdy vše skončilo, jsem tu působila

na Ministerstvu obrany jako britská diplomatka.

Tehdy jsem si uvědomila, jak rychle se může rozpadnout

jakákoliv šance na budoucnost, i když všichni pro ni dělají, co mohou.

Prošla sis sice mnohým,

ale dokážeš i po tom všem, co se stalo, věřit,

že může existovat nějaká budoucnost?

Já...

- Věřila jsem v to. - A měla bys v to věřit,

protože i když padla spousta měst, budoucnost tu pořád může být.

A kvůli tomu, abys o budoucnosti přemýšlela jinak, pozitivněji,

jsme tě donutily podstoupit tu výpravu.

Ale teď, když vidíš, jak křehká civilizace vlastně je,

musíš chápat, že ji nikdo nedokáže vytvořit sám.

Nikdo. Naděje na budoucnost vzniká jen spojením všech sil.

Ne, řeklas, že mě vezmeš k mému otci.

- Doufám, že k tomu dojde. - Ty v to doufáš?

Obě víme, že nejsi připravena. Pro komunitu s vizí budoucnosti,

která byla založena na generačním vzdělání a vědeckém pokroku,

jsou géniové k nezaplacení, ale géniové, kteří jsou vzpurní

a tropí problémy, představují riziko.

Přednosti takových lidí by pak mohly vše zkazit.

Pak bychom nikdy nedosáhli našeho cíle.

Někoho takového bychom mezi nás nemohli přijmout.

Teď se ale nenech zmýlit, my chceme, abys nám pomáhala.

Máš nám toho hodně co nabídnout,

ale nemohu dovolit, abys spolupracovala se svým otcem,

dokud nebudeš navzdory svému žalu a vzteku

plně oddaná být přínosem pro naši budoucnost.

Musíš být schopna obětovat celý svůj život tomu se učit,

zlepšovat jeho výzkum a předat ho další generaci,

protože jenom tehdy budeš přínosem pro naši budoucnost.

Však jsem připravena.

Kvůli tomu tu jsem. Jsem připravená.

- Myslím, že potřebuješ více času. - Na co?

Musíš popřemýšlet nad tím, co chceš, Hope.

Co opravdu chceš?

Do úsvitu mi musíš sdělit svou odpověď.

Po tom všem, čím jsem si kvůli tobě prošla,

si prostě můžu jen tak odejít?

Ano, i tuto možnost si můžeš zvolit.

Kvůli rozsahu našich manipulací rozhodně máš možnost to udělat.

Risknu to. Sama.

Myslíš si, že najdeš svou sestru a kamarády? Nepovede se ti to.

Jakmile odejdeš, nedostaneš se ani z města.

Nedočkáš se žádné budoucnosti.

To, že ještě žiješ, představuje dar,

který můžeš promarnit. Můžeš promarnit všechny své dary,

nebo můžeš bojovat za budoucnost. S ostatními, pro ostatní,

aby se už nikdy neopakovalo to, co se stalo tady,

těm sto tisícům lidem z Omahy a tvým přátelům doma.

Nemusíš nás mít ráda, ale musíš přijmout to, za co bojujeme.

Je to na tobě.

Hope.

Dá se odsud dostat jen přes Dunn Memorial Bridge.

Je odsud osm bloků východně, ale nedoporučuju ho.

Ty ji opravdu necháš odejít? I přesto, jak složitá sem vedla cesta?

- Může umřít. - Ano, to může.

Nebo se k nám přidá. Musí si vybrat sama.

Naše poslání je nedokončené.

Řekni nám, co se stalo.

Občanská republika má pod palcem veškerou komunikaci.

Každá zpráva je šifrována a naplánována tak, aby na ni nikdo nepřišel.

Ke všemu přistupují vážně.

Mám obavy. Už týdny se nikdo neozval.

Rozumím vašim obavám, důstojníku Campbelle.

Může jít o cokoliv... Sluneční erupce či selhání přístrojů.

Čekal jsem na info z Omahy, které se zdrželo už o několik týdnů.

Čím déle to trvalo, tím méně informací mi dávali.

Řekl jsem jim, že mi to vadí. A to byla chyba.

Romano a já jsme zaslechli, že se chystají poslat tým

k jednomu vzdálenému vysílači, kde chtěli vyřešit tu komunikaci.

Leo nám řekl, že s nimi můžeme jet.

Trochu jsme to před ním zlehčovali, řekli jsme mu, že jde jen o průzkum.

Jsme rádi, že pro nás dva máte místo, poručíku.

Rádi bychom tu komunikaci konečně vyřešili.

- Víte, jak to chodí. - Když na to tak vzpomínám,

šlo poznat, že jde o boudu.

Nijak se nebránili tomu, abychom s nimi jeli.

Od jednoho z nich jsem navíc zaslechl, že má zítra hlídku.

Tohle byl ale výjezd na tři dny.

A na to, že jsme tam měli být tři dny, měli málo zásob.

Utíkal jsem několik dní, než jsem zaslechl helikoptéry.

- Hledali tě? - Přepravovali náklad.

Tvořily ho věci z Univerzitní kolonie a Omahy.

Generátory, počítače.

Část z toho byla od krve.

- Naložili to a odvezli to pryč. - Počkej, počkej.

Určitě to bylo od krve?

Říkali tomu "záchranná mise".

Říkali, že se vše podělalo kvůli obrovskému zástupu duťáků.

O několik dní později mě našli tihle a přijali mě mezi sebe.

Přidal jsem se k lovcům, a tak jsem na vás narazil.

Takže chceš říct, že Omahu přemohli duťáci?

Nevím, jak jinak to chápat.

Jak je to možné?

Jak mohla Omaha padnout?

- A co můj táta? Je v pořádku? - Není důvod věřit v opak.

To stejné platí pro Hope.

Byl jsem moc problémový. Ptal jsem se na moc otázek.

Kvůli tomu se zaměřili na mě a Romana.

Takže oni to celou dobu věděli? Proč by nám lhali?

To nevím.

Vím jen to, že mě chtějí mrtvého.

A pokud mě najdou, zemřu.

Měli bychom vyrazit.

Celé místo je zabezpečené.

Včerejší bouře zničila část opevnění.

Několik duťáků se asi dostalo dovnitř, ale ty díry jsme brzy opravili.

Tohle je od Jeana-Charlese.

Jde o haitského sochaře, o kterém jsem četla doma.

Tohle dílo se jmenuje Vérité.

- Co je tohle místo zač? - Říkáme mu Hranice.

Kdysi to byla opuštěná farma.

Než se všechno podělalo, někdo to koupil

a proměnil v kolonii pro umělce. Dali to tu dohromady

a přivedli sem lidi. Felixi, Iris, tohle je předsedkyně rady,

- která to tu vede. - Indira.

Náš člověk nám dal vědět, že přicházíte.

Mrzí mě, co se stalo s vaším domovem.

Will se za vás zaručil, a tak můžete mít domov zde,

alespoň dokud nezjistíte, co byste chtěli dělat dál.

Ani nevíte, jak moc si toho vážíme.

Nože si můžete nechat, ale pro naše i vaše bezpečí žádáme,

abyste odevzdali své zbraně, když se budete pohybovat v našem sídle.

Souhlasíte?

V domě, kde bydlí Will, je volný ještě jeden pokoj.

Až se umyjete a najíte, pošlu někoho, aby se podíval na tu nohu.

Rada se vás bude chtít zeptat na pár otázek, ale to počká až na zítřejší ráno.

Tak pojďte, je to kousek.

Ještě jedna věc, než mi zmizíte.

Pro co žijete?

Život dnes vyžaduje úsilí. Stojí všechno.

Ti, kteří žijí, ví, proč chtějí žít.

A pokud se k nám připojíte, potřebuji vědět, proč žijete vy.

Pro co žijete?

Pro tyhle dva.

A ještě pár dalších.

A ty?

Hádám, že pro naději.

Bez naděje je svět ničím.

- Běžte. - Jdeme.

Do jaké míry je tu bezpečno?

Občanská republika vstupuje na území Hranice poměrně vzácně.

Indira s nimi uzavřela dohodu. Její lidé čistí oblast od mrtvých

a směřují cizince pryč od jejich zařízení.

Na oplátku jim republika poskytuje zásoby a neutralitu.

Nestarají se o republiku a ona se zase nestará o ně.

Tím, že nás tu skrývají, riskují všechno.

- Rozluštila jsem tyhle knihy. - Je tam něco?

Lokace zásobovacích skladů, zásobáren paliva,

věcí, které se budou hodit, až najdeme Hope a tátu.

- Ale nic k tomu, abychom našli Hope a tátu. - Jsi si jistá?

- No tak. Něco tam musí být, ne? - Měli bychom to tam obhlédnout,

dokud je tma. Podívat se, čemu čelíme.

Jak je to daleko?

- Říkals, že si kreslíš plán toho zařízení, ne? - Jo, ale...

Nic s tím zatím nezmůžeme.

Chci najít Hope, tvého tátu i ty, co za to můžou, stejně jako vy,

- ale znám to tam. - Nebudu tu jen tak sedět.

Mají stráže, hlídky a skvělé zabezpečení.

- Přiblížit se k nim je nebezpečné a nic víc už k tomu nepovím. - Dobře.

Musíme to pořádně naplánovat. Nejde jen o to je najít,

musíme je dostat ven a vymyslet, kam půjdeme.

Už to není jen o jejich nebo našem bezpečí.

Jde tu o bezpečí všech, kteří nám poskytli tohle přístřeší.

Jeden špatný tah a je po všem.

Všichni na to doplatíme.

UBLIŽUJ

KRVÁCEJ, ZEMŘI, JEN SE KRM, KRM

Iris?

Felixi?

Tati?

Musíš popřemýšlet nad tím, co chceš, Hope.

Co opravdu chceš?

CANDICE FRODEROVÁ JE NEZVĚSTNÁ

Haló?

Chceš jít za ní?

Říkalas, že ji potřebujeme, abychom motivovali jejího tátu.

Že by jednoho dne mohla převzít jeho práci.

Ano, říkala jsem, že by se nám takto mohla hodit.

Takže co, najednou na ní nezáleží?

Záleží na tvém úspěchu, Jennifer.

Byl to tvůj nápad ji takto odvést.

Trvalas na tom, že za to stojí.

Přesvědčilas mě, že tato cesta je jediná možnost, jak ji změnit.

- Změnila ji. - Ale ne dostatečně.

A tohle šťouchnutí?

Myslím si, že takto může tvá mise stále skončit úspěchem.

Tak jako Omaha. A vymaže to vše,

co se stalo předtím, nežs odešla.

Vždy jsem chtěla pro tebe to nejlepší, víš?

Trochu mi připomíná tebe, když jsi byla taky tak mladá.

Proto ses jí ujala?

Byla ztracená.

Naštvaná.

Potřebovala někoho, ke komu by mohla vzhlížet,

někoho, kdo by v ni věřil.

Rozuměla jsem jí.

PRÁVĚ STOJÍTE ZDE

Pročs mi neřekla o Univerzitní kolonii?

Nebo Omaze? Když jsme se tenkrát sešly.

Jen by tě to zbytečně rozptylovalo,

a pak by tvá mise byla rázem těžší.

Když jsi nějakou dobu u komunity,

je lehčí si vytvořit k nim vazby, hranice se stírají.

Pokud chceš za ní jít, nebudu ti v tom bránit.

A co ostatní? Říkalas, že jste jednoho našli.

- Kdo to byl? - Podle tvých popisů

- by to měl být Silas Plaskett. - Plaskett je nevinný.

- Nic neví. - Vyslýcháme ho.

Nic nám neřekl, a proto chci co nejdříve najít ostatní.

Pokud toho ví příliš, nebo jsou odhodlaní stále zachránit

Dr. Bennetta nebo Hope,

budeme se o ně muset postarat.

Řekni, kolik toho o nás vědí?

O naší misi?

Patří k Občanské republice.

Jeďte 8 kiláků severně a budete v cajku.

MRTVÍ

KRVÁCEJ, ZEMŘI, NIC NEBER

ŽÁDNÝ JINÝ CÍL, JEN SE KRM, KRM, KRM

- Proč to děláš? - Chci to, co máš ty.

Máte helikoptéru. Slyšela jsem ji.

Máte oblečení a jídlo a bojujete za to, aby to tak zůstalo.

A když nic nemáte, berete.

Musíte brát. Musíte se krmit!

Ty. Ty jsi ona.

Viděla jsem tvou fotku, jsi to ty. Vím, že jsi to ty.

- Nejsem. Mýlíš se. - Jsi Candice.

Ne, to tedy nejsem. Nemůžu jí být,

protože ty jsi ona.

Vidíš?

Není kam utéct. Lepší místo neexistuje.

To víš. Dostala ses ven a musela ses vrátit a vrátit a vrátit a vrátit.

Na začátku jsi toho měla tolik udělat.

Tolik věcí. Měla jsi je udělat, Candice, ale nemohla jsi.

- Přestaň. - Proč jsi je neudělala?

Přestaň, prosím. Nechci ti ublížit. Chci jen odejít.

A to jako kam?

Umřeš.

Někdo jiný dostane to oblečení, jídlo, zásoby a maso.

Nechci tě zabít. Prosím, nenuť mě k tomu.

Řekni mi, co tam venku děláš.

Co tady děláš, když se nejdeš krmit?!

Jen se snažím přežít.

Candice...

Ty mrňavá blbko.

Nakrmila ses.

Zůstaň, zůstaň.

Tohle je tvůj domov.

Teď je tvůj.

Dorazil jsem ve zdraví, holky moje.

Všichni jsou tu na mě hodní. Brzy se ozvu, mám vás rád.

Musíš popřemýšlet nad tím, co chceš, Hope.

Co opravdu chceš?

Jsem ráda, že ses ozvala.

Mělas pravdu.

Sama bych nepřežila.

Nechci, aby to bylo takhle.

Nevím, co jsi chtěla slyšet, ale tohle je pravda.

Prošla jsem tvým testem? Vezmeš mě teď za tátou?

Je v pořádku, že nás nenávidíš, Hope.

Měla bys.

Ale ty zlé věci, které děláme, musí být učiněny.

Děláme je, aby ostatní nemuseli, aby na světě bylo pořád dobro.

A možná to jednoho dne bude jinak.

Jsem ochotná poskytnout tvé sestře a strážníkovi Carluccimu domov,

jelikož o svůj přišli.

Hádám, že to teď vnímáš zcela jinak.

Chtělas vidět, jestli půjdu za ní.

Jestli mě ona a ostatní změnili.

Jsem ráda, že jsem se mýlila.

Přemýšlela jsem o Silasovi, na co bychom ho mohli využít.

Říkalas, že nechceš žádné nedořešené věci, že?

Obávám se, že mám tragické zprávy z Univerzitní kolonie,

které vám musím sdělit.

Ale mám i dobré zprávy týkající se vaší rodiny.

Čau.

Jak ti je?

Doktor říkal, že máš otřes mozku.

Máš plný právo mě nenávidět,

ale vyslechni mě.

Jestli chceš ještě někdy vidět Iris a Felixe,

musíme si něco ujasnit.

Než jsme je u té farmy opustily,

poslala jsem je do jedný osady pár kilometrů odsud.

Tam budou v bezpečí.

- Cože? - Ale moje matka...

Řekla jsem jí, že nic neví.

Pokud by je našla, nic jim neudělá.

Teda pokud jí nevyzradí, co vědí.

Proč? Co se stane, když to řeknou?

Pokud republika zjistí, že rozšifrovali jejich zprávy,

že jste věděli, že pokud na to dojde, mám zlikvidovat Iris a Felixe,

a že jsem je nechala jít, i když to věděli,

nevím, co se stane.

Ale zabíjeli jsme lidi i kvůli menším blbostem.

To si vážně myslíš, že jsem tak blbá?

Jen si chceš krýt vlastní zadek.

- O to nejde. - Proč bych neměla říct tvé matce,

jak její dcera zpackala tu misi?

Proč bych si neměla pohrávat s tvým životem, jakos to udělala mně?

Právě jsem ti to řekla.

Když jí to vyžvaníš, nepůjde jen po mně, ale i po tobě,

Felixovi, Iris i po tvým tátovi.

Pokud jim řekneš, jak se věci měly.

Budeš mu muset lhát o tom, kde jsou,

a o tom, co víš.

Jen tak zůstane v bezpečí.

Ty a já jsme jen kousíčky obrovské skládanky,

malí pěšáci ve hře, která se bude hrát ještě desetiletí,

možná i staletí. Ale tady

je bezpečno. Je to tady dobré pro všechny

Dokud budeme hrát podle pravidel a nebudeme to rozmazávat.

- To má být výhružka? - Takový to je.

- Myslela jsem, žes to pochopila. - Ne, pochopila jsem,

že chci budoucnost. Možná ji i pomoct vytvářet.

Ale ani náhodou s váma na tom nebudu spolupracovat.

Věděla jsem, že bych tam zařvala.

Jen proto jsem vás zavolala.

Už je po půlnoci. Všechno nejlepší k narozeninám.

Slíbíš mi, že se zkusíš alespoň trochu vyspat?

Alespoň trochu?

Slíbím ti to, když mi slíbíš to stejný.

Drž mi palce.

Felixi.

- Felixi? - Jo?

Proč si myslíš, že by republika tutlala, co se stalo doma?

Nedává to smysl, že?

Ne, nedává.

Pořád myslím na všechny, co umřeli.

A my nejsme mrtví jen proto, že jsme odešli.

Riskovali jsme.

Možná, že takhle přežijeme,

že takto dostaneme Hope a tátu pryč. Uděláme, co musíme,

- bez ohledu na riziko. - Je skvělý, že nám tu rada

poskytla útočiště. Ale budeme muset něco udělat.

Pravidla se změnila. Republika tu hru změnila.

Takže musíme změnit to, jak ji hrajeme.

Říkali, že se vše podělalo kvůli obrovskému zástupu duťáků.

Takže chceš říct, že je přemohli duťáci?

Nevím, jak jinak to chápat.

To nebyli duťáci.

Byli jste to vy.

Přesně tohle si zasloužíš.

přeložili joyeux a Xavik

edna.cz/the-walking-dead-world-beyond