Original subtitles

MOSKVA, SRPEN 1919

- Dobré ráno, pane Hammette. - Dobré.

Pan Trockij na vás čeká.

- "Jak se vám líbí zbraně? - Ptá se: "Co pušky?"

Na pytel. Tak na střílení ran.

Říká, ne tak docela.

Co myslíte tím "ne tak docela"?! Na bednách je značka kvality.

Dobrý den, pane Hammette.

Pane Trockij!

Prosím.

Pan Trockij říká, že velmi rád pomůže světové revoluci

a vymění své nejlepší zbraně za umělecká díla.

Světová revoluce vás nezajímá,

ale dnes vám můžeme nabídnout něco, co vás určitě osloví.

Věřte mi, je to něco výjimečného.

Svému majiteli prý přináší štěstí nebo smrt.

Dávám vám milion.

Hrabě Rumjancev-Zadunajský obdržel tohle žezlo od císařovny Kateřiny

za dobytí pevnosti Bender.

Je to uloupené, jak víte.

No tak, Trocký.

Kupování kradeného.

Nemáte žádné další zákazníky, že?

Jste obklopen nepřáteli.

Čím se budete bránit? Žezlem?

Nebo zbraněmi koupené za mé peníze?

Mám pocit, že ztrácím čas.

K čertu s vámi.

Milion.

A doprava do New Yorku.

Do Solněčnomorska.

Do Konstance.

Domluveno.

Ty drzý americký ksichte.

A mluvíte dobře anglicky.

Tohle je nějaká šílená chyba.

Způsobujete mezinárodní skandál.

Jsem turecký občan, pošlou pro mě dělové lodě!

A váš Edem bude srovnán se zemí!

Sliboval manželovo vzkříšení!

Uklidněte se, madam. Teď ho pověsíme.

Co si o nás pomyslí lidé ve vlaku?

Nedělejme cirkus zdarma, ale vybírejme za něj peníze.

Dívejte, chtějí tam někoho oběsit.

Prodával zlatý prsten. Rýpl jsem do něj a měď!

Neměli jste rýpat.

Říkal si, že mě miluješ! A pak si mi ukradl brož?

Paní Zitzová, Bender nikdy nelže, když jde o opravdovou lásku.

To jsou machinace vaší rodiny.

Chtějí nás rozdělit. Věřte mi, neukradl jsem vám brož.

Tím spíše,

když jste mi dala

ještě něco cennějšího.

Co?

Vaši nevinnost.

Ve vašem věku jste se s ní loučila nějak rychle.

Pánové, vaše divadlo už trvá dlouho!

Hned to urychlíme.

Zjevím se vám v noci mrtvý!

Pane, přijmi duši svého hříšného tureckého služebníka.

Ne!

No tak! Jdi!

Zastavte!

Stůj, soudruhu!

Soudruhu!

Pomocnou ruku, soudruhu!

Brož!

Zlato, diamanty!

Co?

Zahrajeme si?

- Neumím. - Na zabití času.

Na zabití času...

Tak jo.

Co sázíš?

Filja. Můj talisman.

Stříbro nejvyšší kvality.

To jde.

Rozdej.

Ještě.

Sobě.

20.

10.

Kuk!

Neplač. To je poprvé, co vidím bolševický pláč.

Dnes bylo štěstí na mé straně,

ale nikdo neví, co bude zítra.

"C'est la vie", soudruhu.

Podívejte se!

Co tam je?

Machnovci.

Za koho teď hrají?

Operní teátr.

A seš v pytli, komisaři!

Židé! Komisaři!

No tak!

Co to děláte?

Utíkej! Utíkej!

Pusťte mě.

Pusťte mě!

Žádné tulení, soudruhu. Jsem nervák!

Předejte žezlo soudruhu Trockému v Moskvě.

- Jaké žezlo? - Hraběte Rumjanceva.

Zlaté.

S takovými diamanty.

Velmi rád, sem s tím.

- Schoval jsem ho. - Kde?

V rakvi s... s...

o... k... ne... m...

S jakým oknem? Hej!

V tomto? Hej!

S jakým oknem? Ty!

Komisaři!

Našel jsem tě. Vylez.

Jaký já jsem komisař?

To je převlek.

Já jsem svůj, bratře.

Já...

jsem anarchista.

Bakuninův synovec.

Rakev s oknem, říkáš?

SOLNĚČNOMORSK

To jsou ale holky!

Víte, proč Židé nejedí čokoládu?

Z fólie je pálí žáha.

To je jen polovina.

Podívejte, teď si vezmu svůj honorář. A přísahám, že to všechno přinesu.

Jste si jistý, že je to on?

Mladej,

Fuchs ví o každém všechno.

Dej mi penízky a já ti obstarám erb.

Originální!

Zbytek přivez do Bristolu.

A zjistíš, kdo je tvůj tatík.

Tady je honorář.

Jděte se připravit! Jste na řadě.

Míšo, tady jsou všechny peníze.

Míšo, kam jde?

Kam jde, Míšo?

Myslí si, že jsi hamoun.

Míšo, prosím!

Míšo, prosím...

Míšo, smiluj se, já...

Už teď jsem ve ztrátě!

Poslouchej, Valiadisi.

Řekneš to své chalupě u moře.

Teď padej.

- No? - Ani halíř.

Slíbil jsi, že mi zaplatíš za minulý týden.

- Jsem snad nevolník, abych makal za jídlo? - Prachy jsou u Mišky a moje také.

Co navrhuješ? Jít a vzít si je?

Tak běž a vezmi si je.

Dívky.

Dámy a pánové! Nejlepší diváci v tomto městě!

Dále vás čeká vystoupení umělce originálního žánru.

Předčítač, veršotepec, melodramatik Osja Zadunajský!

"Hamlet", Shakespeare. Monolog.

Dej nám Hamleta!

Takže?

"Být či nebýt, to je otázka.

Co je lepší, co je ušlechtilejší pro duši:

Snášet rány šípů sváru štěstěny, nebo povstat..."

Povstat!

Sranda. Paní, omlouvám se, čemu se smějete?

On teď dojí to své sladké a pak se zakousne do vás.

Říkám to vážně, můžete mi věřit. Každý večer s novou dámou.

A pak už je nikdo nevidí. Požírá je.

Jen se podívejte, máme bílou, červenou a zelenou barvu,

Děnikina, Petljura, Antanta, Řeky!

Panečku, v životě jsem měl méně pěstounů,

než je úřadů v Solněčnomorsku v tomto roce!

A věřím, že když tady teď spolu sedíme, určitě se to ještě párkrát změní.

Ale, ale, ale, ale!

Pouze jeden čin se nikdy nemění.

Skutečný. Ano?

Kriminální.

Trestní.

Řekl jsem něco špatně?

Zanechte koketování.

Kdo z vás neplatí Vinnickému?

Například vy. Kolik platíte vy, třetinu?

Bože. Polovinu.

To je... Shakespeare. Volný překlad.

Volný, volný.

Takže, dámy, myslím,

že takový úspěch by mohl mít i u vašich klientů.

Dej ty pracky pryč!

Vidíte?

Potřebují mít pod sebou úplně všechno.

- Osja! Osja! - Ano?

Je tu Vinnický.

Vinický je tady?

Kde?

Určitě jsem ho musel přehlédnout.

Kde...

A...

Takže tady je krysáček!

Pokračuj, pokračuj.

Mluvil jsem o Mendelovi.

O skutečným Vinnickým.

A on je tady.

Zdravím.

Donést zpátky! Rychle za ním!

Rychle za ním!

- Uhni mi z cesty. - Uhni!

- A je to! - Osjo, nedělej to.

Co to máš v rukách?

A proč, je to vaše?

- Moje. - Tak si ji vezměte!

Peníze!

Rychle pochytat!

Řekl jsem, jeho chytnout! Chyťte ho!

Kde je třetí?

Objednal jsem si u Bezenčuka tři rakve.

- Pozor! - Tři. Kde je třetí?

Vlaštovičko, jsem normální?

Na stanici řekli, ať se zeptáme se Machny.

Včera ho ve stepi zastřelili divoši.

Je tam tolik mrtvol!

Mariku, při počítání zisků bychom se zapotili.

Machna má čich na krásný život.

Hej! Říkám, drž to pevně!

Vás pět nemá takovou cenu jako ta rakev!

Neomlaťte rohy.

- Kde je?! - Vběhl na dvorek.

To je ale náhoda.

Jsem...

v rukou nepřítele.

A polapen do sítě.

- Co? - Nic. Říkám, že mě honí.

Schovej se.

- Kde? V trezoru? - Ne, v rakvi.

- Poslyš... - Chceš být živý nebo mrtvý.

Přemluvilas mě.

Madame Sofie.

Jste netrpělivý, Míšo.

Mám na vás ještě celý den.

Jehlu?

Opravdu?

S mrtvolným jedem. Do 24 hodin je po vás.

- Slyšel jsem výkřik. - Viděla jsem krysu.

Krysu?

Budu snít o tom,

co s tebou zítra udělám.

To nějak nechápu, co se děje zítra?

Svatba.

- To je můj snoubenec. - Miška?

Ale prosím tě...

Jako dítě věšel kočky.

Viděla jsem tě v gymnazijním divadle.

Othello?

A jak?

S malým talentem.

Ještě k Miškovi. Opravdu ho miluješ?

Do toho ti nic není. Tatínek říká, že je bohatý, že si udrží jakoukoli moc.

O čem víc může chudá dívka snít?

Táta říká, máma říká... A ty si myslíš co?

Víš co, padej odsud, nebo si tvou záchranu rozmyslím.

Dobře...

No!

Promiňte. Omlouvám se.

PRODÁVÁ SE DŮM NALÉHAVÉ

Mami! Kdo jsou všichni ti lidé?

Kupcové. Prodávám dům.

Odjíždíme do Konstanty a pak do Paříže.

Musím z této země vypadnout!

Ano?

A ptala ses mě?

Osjo, a na co?

Vlastně mám tady své publikum.

To publikum chce tvé vtipy, ne Shakespeara.

Neboj se, v Paříži je více Rusů a miň střílení.

Stejně nikam nepůjdeš. Fronta na loď je na měsíc.

Víš, taková tlačenice... Tady to máš!

"Občan Polejko ušlapán uprchlíky při nástupu na loď".

Chceš být jako Polejko?

Kdo potřebuje tu loď?

A to je kdo?

Monsieur? Převaděč.

On nás převeze.

Můj člověk je nejlepší ze všech.

Stejně nebudu moct odjet. Mám tady holku.

- Proč se o ní dozvídám až teď? - Protože jsme se potkali teprve dnes.

- Takže zítra se rozejdete. - Co?

Láska jsou jen problémy, Osjo.

- Takže já jsem problém? - Osjo!

Otce jsi milovala, ne?

Nemáš otce. Byl jsi počat s panny.

Zítra odjíždíme.

Tak já ho dneska najdu.

Hledat! Hledat!

Hledat!

Musí tu být prachy!

Kde jsou prachy?

Dejte mi ještě dva týdny.

Dva týdny bylo před čtrnácti dnami.

Podepiš dokumenty.

Mám ženu, děti.

Žena bude vdovou a děti sirotami!

Přísahám, udělám to!

Podepiš to.

Brzdíš mě v práci.

Tatíčku, k čemu ty sklady?

Ještě jsme toho tolik nenakradli.

To je ten tvůj déšť investic.

Co jsi za Vinického, když se tě nebojí?!

- Sundej ho. - Tatíčku!

- Sundej ho. - Tatíčku, ne.

Sundej ho!

Ruku!

Tatíčku.

Kdybys nebyl, ty idiote, můj syn, už bys byl mrtvý.

Jsem na tomto světě jen díky tvé hlouposti!

Nic neumíš.

- Tatíčku, ne. - Nic.

- Komu to mám předat?! - Tatíčku...

Možná to budu muset udělat později s tvou ženou, co?!

Tiše.

Až zemřu,

vzpomeň si, co tě naučil tvůj otec.

Zabiju tě, zmrde.

Shakespeare!

Zbývá poslední. Pastva pro oči v době zmatků.

Za 25 nechcete Shakespeara?

Myslím, že můj otec je anarchista nebo polárník.

Chybí ti hodně?

Dvacet, osmdesát už je.

A když se ukáže, že je to zloděj nebo vrah?

Raději ty peníze nech.

Shakespeare!

Nikdo nechce? Poslední. Už odcházím.

Za kolik je Shakespeare pro lidi?

Vám za dvacet. Chcete ho?

Za dvacet? Nestydíš se?

Mám ho naučeného celého.

Máš nazpátek za stovku?

Tady je osmdesát.

Děkuji.

Je pravá?

Hej! Tos posbíral na chodníku?

Vrať mi stovku. Našel jsem dvacku.

- Na. - Sbohem.

Hodně štěstí na divadelním poli.

Děkuji.

Dej ji své matce.

Paní, mohu pomoci?

Chceš pomoct?

Vezmi věci.

Jak dlouho myslíte, že uvízneme v této díře?

Nevím. Je ve vašem zájmu, abyste projevila větší trpělivost.

- Opatrně. - Omlouvám se.

S vaším talentem se zde jistě dá získat něco jedinečného.

Doufám, že se nemýlíte.

Nemáme moc času.

Luxi, prosím.

Číslo sedm, prosím.

- Promiňte, ale... - Účet při odhlášení.

Ale my máme pravidla...

Nedělejte si starosti.

Jmenuji se Ewa Machulskaja.

Jsem polská princezna.

A můj strýc je německý baron von...

Každý ho zná.

Užijte si pobyt.

Barone.

Omlouvám se.

Monsieur Fuchs.

Tady je všechno.

Originál.

Takže...

Mladej!

Tohle u Fuchse nefunguje.

Za kolik je Shakespeare pro lidi?

Sebral jsi na chodníku nějaké drobné?

Vrať mi mou stovku.

Sakra...

Pane Fuchsi, přísahám, všechno přinesu.

Až přineseš,

pak si promluvíme.

Mami, nechci si vzít tu krysu.

Ano...

A chceš žít?

Krysy, má drahá, mají autoritu úplně všude.

A s nimi i my.

Bůh nám dal pouze tělo, dcero.

A buď se dá jednou prodat za hodně peněz,

nebo hodněkrát za drobné.

Ty mě prodáváš.

Všechno se ti zúročí,

mám...

s tím bohaté zkušenosti.

Když jsem si vzala tvého otce,

byla jsem o dvakrát mladší než ty.

Mami...

Dobře, o jeden a půl.

Starého hrobníka s chlupatými nozdrami.

A pak sis ho zamilovala?

Na světě není láska.

Ale je tu klid a...

Peníze.

Chceš pomoct převléct?

Sama.

Dobře.

Přijď, prosím, přijď.

Co tady děláš?

- Zabijí tě, když tě uvidí. - Bůh jim žehnej.

Jdi pryč, ty blázne.

No já jsem si fotkou nepovídal.

Kdo je to?

To je můj ochránce.

Poručík Schmidt.

Vzpomínáš na Potěmkinovo povstání?

No jasně.

Když začali střílet, dav mě málem ušlapal,

a on mě vzal do náruče a zvedl mě nad všechny ostatní.

A řekl, že mě vždycky ochrání, když zavolám.

Jste si podobní. Možná jsi můj ochránce.

- Proč tedy nejdeš se mnou? - Kam?

Pojedeme do Paříže, do Varšavy, do Berlína, kam chceš.

Budu vystupovat a ty budeš se mnou.

Dobře... zůstaň tady.

Panečku, jací hosté.

Mendele, co se děje, že jste nemohl počkat do rána?

Ženich chce slyšet tvé slovo.

Nerozmyslí si nevěsta ráno

svatbu?

Mendele, o čem to proboha mluvíte?

Tak pojďme dovnitř... Pojďme.

Dobrý vkus, Míšo.

Tak zítra,

madame Sofie!

Marnotratný syn našel otce?

Nekřič. Zabijí nás oba.

- Pánové, vy jste zloději? - A je to.

Jak říkával můj židovský otec, nekraďte se ztrátou, ale se ziskem.

On je zloděj.

Představte si, jdu kolem a vidím, že krade.

Tak to je ten parchant

Zadunajský.

Kdo je ten druhý?

Podej mi klobouk, maličký. Klobouk.

Pozdě.

Tohle je tedy samotný Abram Bender.

Ibrahim Bender, turecký občan, když tak.

Mendele...

Mendele, já vás... Já jen ne tady.

Mám dost vlastních mrtvých lidí.

Být vámi, dával bych si pozor.

Nepočítali jsme s hostama.

Idiote.

Zloději.

Dělej, dělej.

Vybíral sis rakev u Sokoloviče?

Nestyď se, Mendel platí.

A co s tím já? Přinesl jsem vám ho.

Kradl, pes.

Abram je jediný, kdo mě napálil, a prošlo mu to.

Už 17 let si představuji naše setkání.

Hledám slova...

A teď nevím, co říct.

Přemýšlej dalších 17 let, já nespěchám.

Takže po 17 letech mě tatíček...

Blbečku.

Raději bych měl za syna tebe, než tenhle zázrak.

Panečku, tak bych měnil.

Proč nás oba neadoptujete?

Nevím, jak on, ale já bych byl šťastný, kdybych měl tátu jako Mendel.

Míšo...

Na.

Rozvaž ho.

Rychle, rychle.

To je mezi mnou a jím.

Proti vám nic nemám. Běžte.

Běžte, běžte, běžte.

Chlapi! Chyťte je, zabili otce!

- To je ale parchant, co? - No jasně!

Říkám, ruce nahoře!

Ticho, ticho, ticho.

Chci, aby umírali pomalu a krásně.

Souhlasím.

- Nech mě! - Ty mě nech.

Tak do nich.

Dělej, no tak! No!

Nepřekážej.

Udeř!

Dělej!

No tak, chlapci,

krása u nás nefunguje.

Maniljuk.

Vedoucí operativního oddělení ČK v Solněčnomorsku.

- Uctivost. - Co ten rachot?

Chytli jsme vrahy.

- Zabili jeho otce. - To oni ho zabili!

Operní teátr.

Tak tohle si beru.

To je nestoudná pomluva.

Nechystám se...

Odveďte je, odveďte je.

Jdeme!

Kam běžíš?!

Dělej! Jdi!

Připravit se!

Zamířit!

Pal!

Posbírejte je.

HLEDÁ SE

Znáš ho?

Na břitvě byly nalezeny vaše otisky prstů.

- Obou. - Poslyšte, pane komisaři.

Proč bych zabíjel Mendelova otce?

Měl jsem s ním ten nejlaskavější vztah.

Předně mě chtěl adoptovat.

Co to říkáte?

Je to pravda!

Komisaři, mám pocit, že mě ještě budete potřebovat.

Mě taky.

Ve světě, který budujeme,

lidé jako vy,

nepotřebujeme.

Pochybuji, že by váš nový svět nepotřeboval umělce.

Soudruhu komisaři, máte ženu? Děti?

Rodinu?

Zajímavé. Mám bratra.

- A? - Výborně!

Vy a váš bratr si chcete po práci odpočinout.

Kde? Správně, v divadle.

Jako hlavní uvaděč vás usadím v první řadě.

- Pohodlně se usaďte... - Tady je celý Shakespeare!

Koně! Koně! Půl království za koně!

Říkej si jinak, Romeo,

a vezmi si mě celou.

Sednout.

Omlouvám se.

"Nejdůležitější ze všech umění

je pro nás...

film."

Lenin řekl: "Pryč s divadlem, dělejte kino."

- Můžu být režisérem. - Němé filmy jsou moje.

Zastřelit za úsvitu.

Cítím s tebou, maličký.

Oba!

Dej mi své hodinky.

- Hned teď. - Jen přes mou mrtvolu!

Dělej.

Ti říkám.

Na výdaje.

- Do klece. - Dělej, dělej!

- Co se dohodnout, soudruhu? - Do klece!

Podvádění.

Krádeže, karetní podvody.

- Vzkříšení mrtvých... - Rychle.

Na místa.

Připravit se.

Zacílit.

Pal!

Majetek je špinavost. Přečti si Marxe.

Jak se jmenuješ, drzý idiote?

Ostap.

Máma má ráda Gogola?

Ach, to čtení pro dámy.

Život, Ostape, na rozdíl od románů,

se nedělí na podvodníky a poctivce, ale na podvodníky a hlupáky.

Ty jsi hlupák. Omluv mou neomalenost.

Jsme tu díky tobě.

- Proč se do mě sakra navážíš? - To já jsem tady kvůli tobě.

- Co jsi to sakra ukradl? - Ale ne u tebe.

No... u mě taky.

Takový je život. Klameš, nebo jsi oklamán.

- Stále mi dlužíš za učení. - Jaké učení?

Blázni umírají první. Zemřeš jako první. Tady a teď.

A já...

za sto let.

Ve svém vlastním sídle v Riu de Janeiru.

- Hodně štěstí. - Osjo!

Osjo!

Osjo!

- Soňo! - Soňo!

- Soňo. - Soňo.

- Soňo! - Dělej, dělej!

Házej! Házej! Dolů.

- Soňo, dolů. - Soňo!

Tady, tady.

Osjo...

Byl bys tak laskav a podal mi moje klíče?

- Tyhle? - Ano, ty.

Je mi potěšením.

- Osjo... - Mládí zvítězilo.

Vrať to! Osjo! Osjo!

To je můj majetek!

A "majetek je špinavá věc". Podle Marxe.

Osjo! Osjo!

Osjo, vrať to! Dostanu nás oba ven.

Sám to neuděláš... Osjo! Osjo!

Bože, proč pomáháš tomuhle kreténovi a ne mně?!

Osjo! Dobře!

Dobře, řeknu ti, co jsem dělal u Sokolovičů.

Takže...

Hledal jsem poklad.

- Žezlo. - Žezlo?

Zlaté žezlo hraběte Rumjanceva poseté diamanty.

Je někde v jedné z rakví u Sokolovičů.

- Opravdu? - Přísahám.

- Půjdu to prověřit. - Osjo! Osjo, neodcházej. Osjo!

Osjo, dobře.

Já...

Já jsem tvůj otec.

Ty?

Posuď sám.

Mám přiměřený věk.

Byl jsem v Solněčnomorsku, znal jsem hrabata.

- Tati... - Synu.

Jsme jako dva hrášky v lusku.

Otevři tatínkovi.

Jsi parchant, tati.

Vydrž. Dobře, dobře, dobře.

Možná nejsem tvůj otec, ale mohl bys mi lidsky pomoci?

Křesťansky!

Po křesťansku ano.

Tyhle! Tyhle!

Bohužel nejsem věřící.

Osjo!

- Ostape! - Sbohem, tati.

Ty z kurvy syne.

Míšo, všechno jsem si to vymyslel.

Svatbu a pohřeb uspořádáme současně.

Dohodnu se s rabínem a orchestrem na slevě.

Obchod jako obchod.

Jak říkával můj táta, a můj táta to říkával s trochou nadsázky:

"Pracuji nepřetržitě, až mám ruce od krve."

Já taky. Co je třeba znásobit?

Ano, tatíčku!

Míša, utekl z vězení.

Jak mohl utéct?

Pokud utekl, tak rychle všechny shromážděte!

- Míša! - Utekl... Cože?

- Můžu s vámi mluvit? - Mluvte.

Chtěla jsem se otrávit octem, když se mi hnusíte, ale budu vaše,

když necháte Ostapa žít.

Pokud mi lžeš děvko,

podříznu tě.

A pak zaříznu jeho.

A pak zaříznu tvé rodiče, jasné?

Teď jdi do ložnice a počkej,

nevěsto.

Soňo?

Sbal si věci.

- Čeká na nás loď do Konstance. - Já s tebou nejedu.

Co myslíš tím "nejedu"?

Tak proč jsi mě zachránila?

Jinak bys mě tam nechala.

Podívej se na sebe a na něj.

Ty jsi chuďas a čumil,

a jemu se celé město klaní.

Odejdi, než zavolám ženicha.

Aha.

A já myslel, že...

láska.

Kdo potřebuje tvou lásku?

Všechno sis vymyslel. Odejdi.

Řekla jsem, jdi pryč!

Tak...

Sbohem.

Miluji tě.

Miluji tě.

Já taky...

se mám rád.

Dobré odpoledne. Noviny a obálku, prosím.

To bude 70 centů.

Dám vám 40 a žijte dlouho.

70.

Dobře, dobře. Jen noviny.

Pardon.

- Tady. - Co?

Peníze.

Zkontroluj.

- Zase ty noviny. - Omlouvám se.

Nikdy v životě se nedozvíš jméno svého zatraceného otce!

Dobře, dobře, omlouvám se.

Přinesu 200.

Poslyš, ty hajzle. Cože, ten parchant!

No? Kde ho máme hledat?

V pokojích.

Nikdo.

Čemu vděčím, pánové?

Honíme zloděje.

Musíme prohledat místnost.

Když musíte, tak hledejte.

A co tady?

Tam se koupe vévodkyně.

- Opravdu? - Co se děje?

Říkala jsem, nerušit!

Hotel hledá zloděje.

Jsou prohledávány pokoje.

Prosím vás, neprozrazujte mě.

Co jste ukradl?

Nic jsem neukradl.

Tak jim to běžte vysvětlit.

Myslím, že vás pochopí.

Dobře, fajn. Ukradl jsem jednu maličkost,

která je opravdu moje.

Celý život hledám svého otce.

A ten hajzlík mě přesvědčoval, že je můj otec.

Vyprávěním příběhů o zlatém žezle.

Copak jsem blázen? Nikdo neuvěří.

Jaké žezlo?

Madam, musíme se podívat, jestli tam není zloděj.

Jdeme dovnitř, madam.

Viděli jste vše, co jste chtěli?

Promiňte, madam.

Na co zíráš?! Jdi!

Znovu se omlouvám.

No?

Děkuji.

Kam jdeš?

Teď už sem rozhodně nepřijdou.

Co je?

Ach bože.

No co?

To je tvoje poprvé?

Co znamená poprvé?!

Chudáčku chlapečku.

Hotoví.

My také.

No...

A jak se jmenuješ?

Stejně jako tebe.

Nijak.

Nemáme žádná jména.

Proč byste tedy...

V zájmu tady a teď.

Počkat,

to je vše?

Slib mi, že na mě nezapomeneš.

Určitě to zkusím, ale vězte, že mám

velmi krátkou paměť.

"Turecký občan..."

Mám jednu otázku.

Jsi turecký občan, že?

Velmi aktuální otázka.

Co ještě chceš vědět? Jsem obřezaný? Modlím se pětkrát denně?

Odpověz!

Ano, jsem turecký občan. No a co?

Vyúčtování.

Ode dneška tě už nechci nikdy znát.

Mami!

Mami!

Osjo!

- Náš táta... - Kde jsi byl?

- Je tatínek Turek? - Málem jsem se zbláznila.

Turek? Řekni mi to! Je tatínek Turek, nebo ne?

Odpověz mi! Mám jen jednu otázku.

Nejmenuje se náhodou Ibrahim, že ne?

- Nechci o tom nikdy mluvit. - Nechceš o tom mluvit?!

- No jasně... - To stačí, jdeme.

- Máš pravdu. - Dělej, sedni si.

Běž.

To na těch neckách poplujeme do Konstance?

Neboj se, chlapče.

- Moje loď je tam. - Ano.

To je vše, mami, vrátím se. Musím se vypořádat s otcem, se Soňou.

- S tou druhou, jak se jmenuje... - Kam jdeš? Cože?

- Mami... - Osjo! Osjo!

- Osjo! - Mami, mami, buď opatrná!

Držte ji, nebo spadne!

Kam? Zbláznil ses?

Mami! Mami, neboj se. Jsem dospělý.

Pádlujte rovnoměrně!

Mami, přísahám, že tě najdu. Neboj se.

Mami, stal se ze mě muž.

Ještě jsem ti o tom neříkal, ale nedělej si o mě starosti.

Mami, mám tě moc rád!

Jděte!

No tak, jděte!

Víte, proč se střílí za úsvitu?

Člověk je v této době proti přírodě bezbranný.

Je v něm zvonivá čistota.

I já budu před vámi čistý. Jste nepřítel a vrah.

Vy a vám podobní jste zničili mou zemi.

Křišťálový svět mého dětství.

Ne že bych si vážil života, to ne. Mám blízko k...

estetice chaosu.

Ponurá krása zkázy.

Já se tady starám o pořádek.

A vy milujete exploze, že?

V každém městě, kterým jsme projížděli, jste za sebou nechali bomby.

Na zalidněných místech.

V přeplněném prostředí.

Řekněte mi čas a místo.

A já vás seznámím se smrtí.

Čas?

Brzy.

Místo?

Bude tam mnoho, mnoho lidí.

Ale stejně nás nezastavíš.

Tvůj svět shoří.

Jaký druh hudby preferujete? Offenbach? Chopin? Wagnera?

Wagner.

Jak moc je to špatné?

Petljura má 30 000 šavlí.

Bez mobilizace město neudržíte.

Zadržte všechny muže

starší 18 let.

- Dělej! - Klídek!

Kolik ti je?

- Promiňte? - Kolik ti je?

- Mně? 19. - To stačí.

Postav se do řady! Kornilov potřebuje vojáky.

Dělej, dělej!

Ale já nechci být vojákem.

Stůj, ty hajzle! Stůj!

Do řady! Pohyb!

No tak.

Vpravo!

Jediný živitel rodiny!

Hněte se!

Stůj! Rychle!

Za mnou!

Vstaň, ty bolševický ksichte!

Kapitán Ostenbaken, tajná kancelář.

- Příjmení?! - Kuz... Kuzmičev.

Děkuji vám za službu! Vpravdě, takovými bude Rusko spaseno.

Přimluvím se.

- Služebník, vaše blahorodí. Jdeme! - Stůjte!

Zadunajsky...

Náš klient je šéfem červeného podsvětí.

Vezmu ho k sobě.

Nějaké dokumenty, vaše blahorodí.

Tajný úřad, hlupáku. Tajný.

To mám u sebe nosit doklady?

Kvůli takovým bláznům to proserem!

Dokumenty se zamítají.

- Moje chyba. - Jdi!

- Nechtěl jsem zachránit. - Nechtěl? Tak se vrať.

- Ne, děkuji. - Běž, dokud je v šoku.

Potřebujeme někde přespat.

Díky za vaši službu!

Kde je to radostné zvolání "Dobré ráno, tati"?

Nejsi můj táta.

Ale jestli ano,

tak si to nemyslím.

Opustil jsem maminku, opustil jsem tatínka.

Vrátím se k matce, jakmile to půjde.

Jak se tam dostaneš bez peněz?

To už není tvůj problém.

Naštěstí tento problém mohu vyřešit.

Jak?

Žezlem.

Pokrytým drahokamy.

- Zase pohádky? - Není to pohádka, Osjo.

Je to příležitost, která se naskytne jednou za život.

A pokud nejsi úplný idiot, využiješ ji.

Nejsi přece idiot, že? Oči máš chytré.

Po tátovi.

Řekněme.

Jakou může mít cenu?

Tedy,

mimo tuto neklidnou zemi bych za něho dal...

ne miň než...

dva miliony.

- Dva miliony?! - "Yes, it is."

- Pro mě milion. - Hej, Osjo, hej.

Jako vedoucí a hlavní manažer koncese si beru

80 % pro sebe.

20% pro tebe. To je vcelku spravedlivé.

Půlku, nebo nesouhlasím.

Osjo, dávám ti 400 000! Co si počneš s takovýma prachama?

Nemáš s mámou žádnou představivost.

Půlka.

Tvrdohlavý jako matka, zatraceně.

40%.

Myslel jsem, že jsi polárník.

Revolucionář.

Ať už kdokoli.

A ty jsi jen pasák a zloděj.

Ticho, maličký. Ticho.

Otevři oči.

Tulák, ano.

Možná dobrodruh.

Nikdy jsem ale nebyl zloděj.

Trestám lidské neřesti: chamtivost a marnivost.

A od této chvíle Osjo... 30%.

Souhlasím.

Panebože.

Tak moc se podobáš matce.

Když jsem se s ní setkal, byla svěží jako třešňový květ na úpatí Fudžijamy.

Ty oči, ten postoj... Ty rty...

Bendere, to stačí. Přejděme k věci.

Rakev je u Sokoloviče. Žezlo vezmeme v noci.

Najdi kočího a já zajistím loď.

Jak se dostaneme k Sokolovičovi, když Míšovi lidi jsou pořád kolem, co?

Jistě, můžeme poprosit Soňu,

ale nemyslím si, že nám teď pomůže.

Rychle! Počasí se zhoršuje.

Můžeš zítra ráno do Istanbulu?

Pokud máte peníze, můžu.

Budou.

Pospěšte si!

Kolik lidí?

Jako vždy, jeden.

Tak zítra.

Co hledáme?

Žezlo.

- V rakvi. - V rakvi.

- S oknem. - Jasný!

- No tak, Stanislavský. - Kdo?

To nic.

Vezmi si šperhák.

Murziku.

Budu v sále.

Doufám, že ti zatleskám.

Nikoho nevzbuď.

Na efekt.

Co tady děláš?

Přišel jsem ti to vysvětlit.

Proč máš ty šperháky?

Podívej, nemůžu ti všechno vysvětlit.

Dostal jsem rozkaz zůstat ve městě.

- Příkaz? - Ano, příkaz.

Od koho?

- Ty jsi tajnej? - Ticho!

Mohu ti nějak pomoci?

Dělej...

- Slyšels, jak ti tleskám? - Slyšel.

- Dobře, jdeme. - 40%.

Kde je žezlo, Murzyku?

Bohužel tam nebylo. Vše prázdné.

Ale je tu ještě jedna rakev. Zítra v ní pohřbí Mendela.

Bohoslužba je ve Velké síni.

Zachránil jsem ti život. 30%.

Bendere! Bendere!

Ne, Bendere, tam se nedostaneme.

Půjdeme hlavním vchodem,

jak se na gentlemany sluší: elegantně a důstojně.

Potřebujeme peníze, tak 300 rublů. Kolik jich máš?

Mám dva franky.

Ty bohužel nepotřebujeme.

Budou se hodit.

Míšo, tam si někteří lidi chodí jako doma. Vůbec si neváží tvého otce.

Jací lidé, Beňo?

Snad ne tlusté krvežíznivce,

které můžeme štípnout, aniž by nám to bylo morálně odporné?

Jo.

40%.

Maličký, moc...

- 40%. - Moc.

- 40%. - Dobře.

Popřemýšlím.

Uklidni se, Sofo.

Kdo jste?

Štábní kapitán Ametistov, vojenský velitel tohoto krásného města.

Dohlížím na bezpečnost na vaší akci.

Slyšeli jste?

V tomto městě nemáte nad ničím kontrolu.

Přesto si nemyslím,

že bychom se měli hádat.

Pánové, smekněte klobouky.

Mějte trochu úcty - v domě je mrtvý muž.

Jaké spojené národy?! To je utopie!

Valiades. Majitel podniku.

- Co udělal špatně? - Přinejmenším neplatí umělcům.

- Evropa je prohnilá! - Co říkáte na tuhle chartu?

To je ten tlustý vepř v karmínové vestě?

To je on.

Evropa! Evropa! Evropa nás zachrání, ujišťuji vás.

Umělci jsou děti.

A ublížit jim je zločin.

Clemenceau přijde a promění Solněčnomorsk v rajské město, uvidíte.

Rozloučení s Mendelem Vinickým je dnes ve Velké síni!

Vášeň pro politiku, Osjo, prozrazuje nejen idiocii jedince,

ale i touhu nechat se oklamat.

Do práce.

"Esquuse moi", je káva pravá?

- Urážíte. - "Merci."

U nás v Paříži ji vyrábějí ze žaludů.

Co vás závalo do Solněčnomorsku?

Intendant Clemenceau, mám na starosti hygienu.

Čistíte samovary?

Pravidelně.

Promiňte?

- To je stříbro. - "Se te posiblo. Melchior, nes pas?"

Intendant pana Clemenceau, předsedy francouzské vlády.

Jsem jediný z jeho doprovodu, kdo mluví rusky.

- Takže Clemenceau? - "Oui, si sa."

A on sám je tak trochu...

"Mon dieu", nečtete noviny?

Mimochodem, ve městě Bernu sídlí Společnost národů.

A Clemenceau tuto společnost řídí.

Hledám jídelnu, kde budeme "monge".

Jíst. "Vu comproni?"

- Ano. - Jíst.

Tyhle příběhy jsem slyšel.

Stání se vyplatí.

Francouzi se nastěhovali. Proč tam civíš?

Stůjte. Stůjte. Co je to?

- To jsou franky? - Franky. Nevidíte?

Přidělili nám francouzského desátníka.

Na vašem místě bych je vzal, protože ty cornwallské budou zrušeny.

Bílí se z města stahují.

"Sia va."

Takže... k čemu jste tady, nechápu to.

Vím to zcela jistě: atentátníci provedou teroristický čin.

Bomba bude odpálena v centru na přeplněném místě.

Váš pietní akt dokonale odpovídá jejich účelu.

Podívejte, no... dřív jsme žili bez vás, ne?

To jsou takoví hlupáci, že by napadli mě nebo tisíc hostů?

Nikdo nezaútočí.

Pošlou sebevrahy převlečené za hosty.

Ani byste je nepoznali.

Potřebujeme profesionály - mé lidi.

Chápu. Jste spolu. Žertuji.

- S ním? Kdo? - Valiadesi, dejte mi ty drobné.

Směním je. Francouzi jsou ve městě.

Monsieur říká, že to bude otištěno v novinách.

- Francouzský výsadek! - Chlapče!

- Nouzový stav! - Chlapče!

- Nejnovější zprávy! - Chlapče, noviny!

Voila!

- Jak se máte? - Jean Faubert.

Monsieur. Jean Faubert.

- Ostap Zadunajský. - Jean Faubert.

- Vincent. - Jean Faubert.

Takže Tygr bude řídit město?

No, stařík to nevytrhne, protože to nebude jen město,

nebude to ani město, ale metropole, která propojí Evropu a celé Rusko.

Ale...

bolševici?

Trockij uprchl do Mongolska.

Kreml byl vypálen.

A tady, v Solněčnomorsku, bude centrum ruského impéria!

"Me felicitacion, monsieur!"

"Me felicitacion."

"Me felicitacion, monsieur."

- "Me felicitacion." - Ale když ne Tygr, tak kdo bude vládnout?

Vy! Jako noví občané svobodného Solněčnomorska!

Řeknu vám, jak to Clemenceau dokázal v Hamburku.

Vybral si podnik,

poobědval a pak se začal seznamovat s návštěvníky tohoto místa.

Výsledkem bylo, že do týdne sestavil novou vládu!

Z lidí.

Demokrat!

Řekněte mi, zda je mezi vašimi návštěvníky někdo, kdo by vstoupil

do nové ruské vlády?

- No... - Vy? No? No?

Já...

mně by bylo ctí.

Bravo! Monsieur, bravo! Viliadis! Bravo!

Řekněte mi, která oblast života vás vzrušuje nejvíce?

Cože?

To si mohu vybrat?

Samozřejmě si můžete vybrat. Ale ne pro mě. Samozřejmě pro vás.

No?

Finance.

Finance mě vzrušují.

To je vidět.

To je vidět. Tak tímto vám gratuluji

jako budoucímu ministru financí Ruské říše!

- Bravo! - Bravo!

Bravo!

Bravo! Bravo!

- Bravo! - Hej! Vodku! Rychle!

A vy co?!

Už zdrháte?!

Strýc je úplně mimo. Promiňte, prosím.

- Hanba! - Ale, ne, ne...

Dnes to neřešte. Jak vidíte, je to nemocný člověk.

- Vodku. - Hanba Rusku!

Ne, ne!

Dnes večer jede do nemocnice.

Dezertér!

Není třeba ukazovat prstem, mohl by vám to oplatit.

- Děkujeme. - U nás bereme franky!

No, musím jít. Musím jít dál, takže bohužel nemohu zůstat.

- "Garçon! Sha vo, s'il vous plaît." - Děkujeme za pochopení.

Ujišťuji vás, že lepší nenajdete.

O tom nepochybuji. "Bian."

Mám 50 rublů a chtěl bych místo ministra.

Za 50 rublů můžete získat práci údržbáře u společnosti Valiades.

Ano, ale mám dalších 50.

To je v pořádku. Pak zařídím, že budete ministrem zdravotnictví.

"Vee? Merci."

- 200! - Oh, bravo, monsieur!

- A teď jsem? - Ministr cestovního ruchu.

A politikem mládeže.

"Adieu."

Nezapomeň mi podat ruku.

Bendere, tady nás zabijí.

Měj oči otevřené a víc odvahy! Lidé ji milují.

Pánové, s kým mám tu čest?

- Marusič se synem. - S pěstounem.

Poslyš, to je nejlepší přítel zesnulého.

Znal jsem ho jako takového chlapce.

Páni zloději!

Obracím se na vás.

V tomto městě kolem vás neproletí žádný pták,

kterého byste neoškubali z peří.

Všude máte oči a uši.

Tak se dívejte a poslouchejte.

U umírajícího otcova lůžka

jsem přísahal pomstu.

A vy víte, že jsem muž, který drží slovo.

Upřímnou soustrast.

Jeho vrazi jsou tady ve městě.

Osja Zadunajský a podvodník, který si říká Bender.

Bendere!

Bender, Bender.

"Ara mi tsuna"...

Míšo, dej mi pusu!

Sofi, tu je smuteční obřad.

Vyrostla jsem mezi mrtvolami.

- Jak jste mě poznala? - Poznávám tě vždy a všude.

Zřejmě je to osud.

Poznáte ho podle jizvy tohoto tvaru.

Dám tisícovku tomu, kdo mi řekne, kde jsou.

A kdo mi přinese jejich hlavy...

tomu dám deset.

A... kam jedeme?

K rakvi, rozloučit se.

Upřímně řečeno,

z mrtvých mám hrůzu.

Živých je třeba se bát, chlapče. Živých.

Stejně nám to nevyjde. Je tu spousta lidí.

Dobře.

Počkáme, až bude pohřben,

přijdeme v noci na hřbitov, vykopeme ho,

vyndáme rakev a budeme hledat žezlo mezi červy!

Dobře.

Počkej tady.

Dám ti pokyn.

Dědo, pomůžu vám.

- Ano? - To mám rád.

Jaký nádherný kousek.

Rád bych vás podřezal jako ovce, ale nemám čas.

Okamžitě odsud vypadněte!

Viděl jsi jeho jizvu?

- Jdu za Míšou. - Já ji viděl první.

Můj synu, zjisti, kdy se budou podávat předkrmy.

Tatínek má hlad. Myslím, že všichni hosté také.

Během chvilky.

Pánové, proč stojíme? Občerstvení už na vás čeká v přízemí.

Dámy a pánové, prosím, přejděte k občerstvení.

Občerstvení je na stole.

Pojďme.

- Poslyšte... - Říkám...

Pusťte mě!

Poslyšte, nebuďte sobec.

Taky mám knedlík v krku, chci se s ním rozloučit.

Dávají tam občerstvení. Zdarma.

Je tam zdarma občerstvení. Zdarma.

Mendele, nikdy jsme nebyli a nebudeme přátelé.

Ale abych řekl pravdu, vůbec si to neužiju.

- Zbláznila ses? - Dej. Dej mi to.

- Ne, nedám. - Vrať ji zpět.

Nedám. Jaké "dej"?! Proč bys to dělala? No?

To je strašný člověk. On...

Zachránil mou rodinu v Petrohradě před zastřelením čekisty,

výměnou za mě.

A tady mě chce prodat.

Protože tady jsou nejbohatší lidé ve městě.

Ten...

Teď bys měl jít.

Jen se zeptej, kolik za tebe chce.

- Co prosím? - Za kolik tě prodá?

50 000.

50 000...

Dám mu 100 000.

Kde jsi vzal peníze?

- Takže... - Našel jsi to žezlo?

Poslyš, poslyš, prostě mi věř. Je to tak těžké?

Během hodiny ho mám, a postaráme se i o toho tvého. No?

Ale ty nejsi povinen mi pomáhat.

Já chci.

Proč bys to měl dělat?

Miluji tě.

Božínku.

Do prdele!

- Míšo! - Míšo!

Poslouchejte mě!

- Stůj! - Dej mi to!

Stůj! Našel jsem ho!

- Míšo, Míšo! - To já jsem ho našel!

- Našel jsem ho. - A já říkám, že jsem ho našel!

- O čem to mluvíš?! - Dost!

Koho jste našli?

- Bender je tady. - Ano.

Kde?

Tam je. Kde jsou peníze, Míšo?

Nejdřív...

ho musíme chytit.

Mendele.

Proč mlčíš?

Počkej, počkej.

- Pusť. Viděla jsem tě... - To je kvůli revoluci!

Prozradíš mě a všichni kamarádi zemřou.

- Lžeš mi. - Soňo, cože?

Věř mi, dlouho jsme to připravovali. Bude vše ztraceno.

Stačí. Dál jdu sám.

- Míšo, a co ty peníze? - Míšo, já ho našel.

No nic, budeme šetřit.

- Soňo! Odveď ho! V zájmu revoluce! - V zájmu čeho?

Soňo...

Miluji tě.

Míšo, je mi špatně...

Sofičko, co se děje?

Sofi, takže... Jsi lehčí než jakákoli kobylka.

- Co stojíš? Během prověřit! - Ano.

Ticho, ticho, ticho.

A ty co, dostals strach?

Bendere! No tak, ruce pryč od rakve!

Zvednout nad hlavu.

Pleteš si mě s někým jiným. Jsem kníže Marusič.

Míša nebude mít radost.

- Je to tak, Míšo? - Velmi.

- Kam jdeš? - Našel jsem ho. Pomoz mi.

Matko...

Tak tohle jsme potřebovali.

- Iso? - Pohyb! Pohyb!

Pohyb!

Pánové! Velmi jste mi chyběli.

Rozloučili jste se s mým tátou, teď se rozloučím já s vámi.

- Stát! - Zpátky!

- Všichni zpátky. - Zpátky!

Jinak...

já...

vše vyhodím do vzduchu!

- Ano! - Prostě je zastřelte, a je to.

- Ustupte, vy idioti! Mají bombu! - Idioti?!

Stát. Co je v krabici?

Míšo, zpátky!

To jsou ti sebevrahové, o kterých jsem vám vyprávěl.

Ani nedýchejte.

- V krabici jsou výbušniny. - A nedělá si legraci.

Míšo, mám strach.

Dobře, pánové, všechny hlavně dolů.

Pánové,

jsou v této místnosti nějací muži?

- Musím je mít živé! - Proč živé?

- Ani náhodou. Vezměme všechny s sebou! - Všechny!

Nemáme co ztratit!

Časovaná bomba!

A já jsem...

ji zapnul.

Odpočítávání začíná.

Deset.

- To není zdvořilé, pánové. - Devět.

- Zastavte ten cirkus! - Osm.

- Míšo, já nechci umřít. - Sedm.

- Už tak je tu zádušní mše! - Šest.

- Vzpamatujte se, máme děti. - Pět.

- Míšo, to nevypadá jako vtip. - Čtyři.

- Skočíme. - Kam? Zabijeme se.

- Tři! - Míšo, to teď všichni umřeme?

- Dva, jeden. Sbohem, soudruhu. - Sbohem, soudruhu.

Ať žije světová revoluce!

Jeďte, madam!

Bendere, jak vy říkáte.

Jeďte, madam!

Zbabělci.

Utíkejte! Za nimi!

A polibek? Slíbil jste to.

Pokud teď neodjedeme, políbíte mě. Ale v rakvi!

A je to.

- Utekli, Míšo. - Cože?!

Řekl jsem chytit!

Řekl jsem dohnat! No tak, za nimi!

- Kde jsme? - Zdá se, že jsme na špatném místě.

Ne my, ale vy, paní.

Bendere! Bendere, neopouštějte mě.

Bendere, jsem s vámi.

Tiše sedíme a hrajeme.

Oba!

Hele, tady nechali auto, hlupáci.

- Pojďme. - No tak.

A je to tady.

Bendere, odcházejí.

Tady je, ten zpěvák.

Tak dělej.

Osjo!

Fofrem odsud! Co stojíte?

Fofrem, říkám!

Co to sakra děláte?!

- Kde jsou? - Míšo, myslím, že jsou nahoře.

Viděl jsem je! Šplhají tam nahoru.

- Co to říkáš? Já je viděl první! - Já je viděl! Mám orlí oči.

- Já mám orlí oči! - Tam! Tam!

Tam! Tam! Tam jsou!

Co se mnou tak třeseš?! Tak je chyť!

Dělej! Dělej!

A ty co: tam, tam, tam? Kde jsou tamhle?

- Tys to řekl první. - Jo, tys to řekl první.

Chyťte je!

Dělejte!

- Rychle, Bendere. Otevři to. - Dobře, dej to sem.

Bendere!

Tati!

Rychle! Rychle!

Tudy!

- Za nimi! - Rychle.

Chtěl jsi odejít beze mě?

Příště to udělám.

Kam teď?

- Mříž je tenká. Stačí jen zatlačit. - Dělej.

Bendere...

Nespěchej.

No tak, no tak.

Tohle už jsme zažili.

- Navrhuji třetinu. - Jemu?

Chceš kulku do čela?

Děvčata, nehádejte se. Mě si nekoupíte.

- Cože, tak počestný? - Ano...

To on se mě...

bojí.

Míša mě vytáhne i zpod země.

"Finita la comedy."

Nemáš žádný plán?

To si nemyslím.

I když jsi byl špatný otec, Bendere,

jsem rád, že jsem tě potkal.

Nerad ruším vaši sentimentalitu,

ale mám důležitou otázku.

Poslouchám.

Když ho zabiju, bude to 10 nebo 11 000?

- Míšo, tisícovku za najití už mám. - A kdo zabije, tomu deset.

Chci vědět, jestli každé zvlášť? Nebo dohromady?

Každé zvlášť.

Míšo!

Míšo!

- Kdo střílel? - Beňo, měl ho na mušce...

- Beňo, to on. - Strčil do mě.

- Ptám se... - Měl jsem ho na mušce.

...kdo vystřelil?!

- Ptám se! - Já jsem nestřílel!

Dobytek.

Kde jsou?

Kde jsou?!

Podívej, dokázali jsme to. Ať žije nový život!

- Hurá! Bendere! - Ticho, ticho, ticho.

- Viděl jsi, jak jsem ho nakoplnul?! - Ano...

Kdyby nebylo mě...

Mimochodem, co jsi tam říkal o špatném otci?

Sotva mě znáš a už děláš tak odvážné závěry.

- Možná nejsem tak špatný. - Hurá!

- Hej! Ticho! - Otevřeme ji, ano?

Otevřeme ji?

Osjo, nespěchej, maličký.

- Nespěchej. - Proč?

Tak dlouho nám to trvalo a ty chceš být šťastný jen tak?

Tak to nefunguje.

Stejně jako v lásce je důležitá předehra. Pojďme fantazírovat.

Jak naložíš se svým bohatstvím?

Chci své matce koupit byt v Paříži.

Ne! Raději vilu!

Na Azurovém pobřeží, v Nice!

Mít vlastní kočár, čtyři koně a...

Nezapomeň koupit mámě náušnice.

A sobě? Sobě oblek?

- A tobě, Bendere, co ty chceš? - No... loď.

Chci řídit loď! Na plavbě přes Atlantik!

Nebo ještě lépe, velké letadlo a dobýt celý severní pól.

- Tam je zima, Osjo. - No nic. A co ty?

Nikdy jsem nebyl v Riu de Janeiru.

Prý je tam krásně.

Koupím si bílé kalhoty, bílou jachtu...

a pod bílými plachtami obepluju bílý svět!

Ano!

A máma?

Řekl jsi "k mámě".

Nejdřív k mámě,

a pak...

Do Rio de Janeira!

Neříkal jsi, že budeš sám?

Vyndej si banány z uší. Řekl jsem, že budu se svým synem.

A platit budeš za dva?

- Ještě chvilku. - Spusťte ji.

Osjo...

Maličký,

podej mi to...

To je to, co otevřu já.

Murzyku!

Bendere!

Tady není žádné žezlo.

Výrobce rakví Bezenčuk otevírá kolekci tří luxusních rakví.

Truhlář Bezenčuk... ano...

otevírá kolekci tří luxusních rakví.

Možná je zlatá?

Mosaz.

Operní teátr.

Jak dlouho na vás budu čekat?

Běž, vezme tě do Konstance.

A co ty?

Zůstávám.

Chceš pro sebe 100 %.

Ani náhodou, Bendere. Běž, vezme vás, kam chcete.

Osjo, jeď za mámou.

A jak? V bílých kalhotech, pod bílou plachtou napříč bílým světem...

Ať se daří v Riu, Bendere.

Jeď za mámou!

Jeď do Ria, Bendere.

Zítra, na stejném místě, ve stejnou hodinu.

Jsem snad...

tramvaj?!

Myslíte si, že otec nechá svého syna samého v tomto strašidelném městě,

se zlatým žezlem a s takovými diamanty,

pak neznáte dobře Bendera.

Tatíčku!

Po tanci u rakve je každý pes v tomto městě připraven nás roztrhat.

Bez žezla neodejdu.

Takže, dcero, připrav ženicha na pohřeb.

Panebože. Štípni mě, Osjo.

Musím přiznat, že mě to zaujalo.

- Kde je žezlo? - Moje?

Co to je za palicu?

- Míšo! - Tak se věci nedělají.

Nestore Ivanoviči, svatba.

Pojďme se vzít.

Nejdřív žezlo a pak "berete si za ženu" "berete si za muže" či jak to říkáte?

"Mazal tov"!

Dnes zemřeme.

Jste se zamiloval, Kotovsky?

Hudba!

Osjo!

Myslím, že nastal velký den.

Bendere, jestli tady zemřeme, najdu si tě v příštím životě a zabiju tě.

Našel žezlo.

Žezlo! Žezlo! Držel jsem ho přímo v rukou.

Nezapomeň. Mrtví zlato nepotřebují.

Konec filmu.

Ne, Osjo, žádný konec filmu.

Zajímavé bude pokračování.

Velmi zajímavé.

Za mnou!

www.titulky.com