Original subtitles

25.000

[hudba]

[hudba]

[ozve se výstřel]

[smích]

[zvuk nabíjení pušky]

[ozývá se dupání po schodech]

- Ty hajzle! Otevři! - Neotevřu!

Tentokrát mi to zrcátko zaplatíš, ty magore! Otevři!

Václave, takhle to nejde.

Buď mi odevzdáš tu zbraň, nebo to nahlásím na policii.

- Nemůžeš střílet na lidi. - Nestřílím na lidi. - Ne?

- A co ten pošťák? - Pošťák je dement!

- Cpe nám letáky! - Mami! Slyšíš nás? Otevři nám!

- Václave, dej mi tu zbraň! - No dám. Všecko dám.

Všecko bude.

Františku!

Mami, jemu už fakt ruplo v kouli.

- Nesmíš se na něj zlobit. - Vlasti, domluv mu.

Lidi začínají remcat. Do družstva už nechodí.

Zítra tam bude. On už bude sekat dobrotu.

[Václav se přihlouple směje]

[za vraty startuje auto a odjíždí]

To nesmíš!

To nesmíš!

Cos to udělal? Cos to udělal?

Vždyť byla tátova!

Byla tátova!

Byla tátova! Byla tátova!

[plačtivě] Hajzli! Byla tátova!

Hajzli!

Svině! Svině!

Byla tátova! Tátova byla!

Hnusný svině! Svině! Svině! Svině!

- Hnusný hajzli! - Václave!

- Tátova byla! - Chci s tebou mluvit!

Byla tátova! Hajzli!

Byla tátova! Byla tátova! Tátova byla!

Václave!

Slyšíš?

- Pojď dolů! - Nepůjdu!

Nikdy nepůjdu dolů!

Ponožky máš?

- No, mám. - Hm.

[hudba a povely cvičitelky]

Pánové!

Asi vám budu muset ve středu u těchhle stolů účtovat přirážku.

- Vašku, dáš si taky? - Nesmím. Máma zakázala.

[hudba a povely cvičitelky]

Jsi na řadě.

Dobrý.

- Lído, spláchneš to s náma? - Jakub je doma sám, musím.

- Čau. - Ahoj.

- Ta si tady nezvykne. - To ne.

Čau.

[zní píseň z magnetofonu] ["Drogový večírek"]

[hudba]

Hezká.

Vkus máš po mně.

Ale víš, co by ti řekla, kdyby viděla, jak ji šmíruješ?

Hm, no...

Že jsi magor.

Myslíš?

- Copak takhle můžeš jít na ženskou? - A jak?

Jak mám jít na ženskou? Dyť mi to nikdo neřekl.

Všecko bude, co tam děláš?

- Nic! - Že ty ses zase ožral?

Na ženskou musíš pomalu. Zlehka.

Něčím ji zaujmout. Chápeš?

No. Ne.

- Zkusils kytku? - Ne.

No vidíš, tak začni kytkou.

Na ženskou zkrátka zlehounka. Jemně, abys ji nevyplašil.

- Aha. - No.

[hudba]

Vašku!

Vašku!

Dobré ráno. Že ty ses zase opil?

Ne. Vždyť jsem ti slíbil, že už nebudu.

[shodil na zem prázdnou láhev]

Hm.

A bez ponožek.

Mami!

Mami, tu flašku jsem vyhrál v šipkách.

Chlapi říkali, že mám trefu jako táta.

Zuj se!

Že bych mohl, říkali taky, reprezentovat.

- To určitě. - Že jo?

- Včera jsem s ním mluvil. - S kým?

No s tátou.

Nepovídej. Už zase?

Taky mi to nechce říct, kdo ho tenkrát udal.

Jak to, že nechodíš do družstva?

Chodím.

- Všichni si na tebe jenom stěžujou. - Kdo?

Kdo si na mě stěžuje?

Takový šikovný ruce máš, a necháš je zahálet.

Cos mi slíbil?

Hm?

Přestěhuji se k tetě, do Ústí.

Ty budeš v Brodě, a bude pokoj.

Počkej, mami, to nemůžeš!

Jako pokoj...

Mami, dyť ono všecko bude! To není problém, družstvo.

Mami, věř mi. To není problém, družstvo.

A co ta snídaně?

Není problém.

[hudba]

Už je zas tady. Blbec jeden.

[hudba]

Ať tě to ani nenapadne!

Ode mě a od mašiny se drž dál, jasný?

Jdi si jezdit se svým.

[bučí kráva]

No jo!

No, a je to.

No, pěkný. Pěkný. Hezký.

[bučí krávy] [Václav jim bučením odpovídá]

[hlas z rádia:]

Obešli zahradu,

a otevřela se před nimi temná vlhká tlama sklepa.

Ve vzduchu visely kousky plísně a dusily je.

Lucie se chtěla nadechnout,

ale jako by jí něco sedělo na plicích.

A uvnitř cosi vzdychalo a vydávalo zvuky,

jako když pláče dítě.

Co čumíš?

Jdi si po svých, idiote!

Jdi s tím k čertu! To nemůžeš chvíli přestat?

Předseda řekl uklidit, tak uklízím.

- Franto, srovnej si ho trochu! - Venco...

- [Václav se směje] - Ty kanále!

- Co je? Nechte toho! - Srabi!

Slyšíte? Nechte toho! Venco, pojď mi pomoct!

- Udělej zněj místopředsedu. - Jdi do prdele.

- Začali si. - Nic mi nevykládej.

- Provokoval jsi je? - Ne.

Je mi to jasný. Celej táta.

Fakt?

Kdybys lidi zbytečně neštval, tak ti dají pokoj.

A proto ho někdo udal, že je štval?

Vidíš? Myslíš, že by si mě takhle vážili,

kdybych jim pořád šlapal na kuří oka?

Vašku, lidi nejsou zlí, ale nemá cenu je dráždit.

Chudák máma.

Je div, že to její srdce vydrželo, když ji takhle trápíte. Bráchové.

- A to má zejtra narozeniny. - Zejtra?

- Ty o tom nevíš? - Vím.

- A co pro ni máš? - Překvapení.

Tak ať je to tu jako nový.

Co se tu děje?

Malování.

Mám tady někde klíče.

- Od domu. - Jo.

- Prej jsi zastřelil pošťáka? - Ještě ne.

- Ráno to tu vytřu. - Ne, to nemusíte. To už to... to...

- Všecko bude? - No.

- Tak ahoj. - To... to...

[hudba]

Nejdřív beru starožitnosti,

elektroniku, telefony, televize a pak ten zbytek.

Pomalu, kamaráde, pomalu! Co potřebuješ?

Dárek. Pro mámu.

No, tak to je jiná.

Ale taková věc se musí pořádně promyslet.

- [lidé se smějí] - No, tak mysli.

Počkej, něco bych pro tebe měl.

To se bude mamince zaručeně líbit.

- Co to je? - Továrna na dárky.

Aha.

[hudba]

No vidíš.

Já na to svoje stárnutí vždycky zapomenu.

Počkej, počkej...

- A ta barva! - No, viď?

Děkuji, děkuji ti.

- No a kde máš tu ruku? - Moc dobrý.

- Ale není tam ta ruka. - To nic.

- Ne, tady to není dobrý. - Počkej.

Copak tohle je svetr?

předseda: Mně se tam taky po ránu nechce.

Já ho roztrhnu.

Václave!

Václave!

[hudba]

[broukají píseň] ["Hodně štěstí, zdraví"]

- Co to je? - Překvapení.

- Proč si děláte takovou škodu? - Škodu? Maminko, proboha.

Hele, německá, odlehčená, jo?

Dá se přesně nastavovat.

Nastavím si vejšku podle potřeby,

a chodím si, hele.

Chodím si. A necejtím nic. Nic. To je jako pírko.

Šikovná, viď?

Z tohohle materiálu se dělaj i raketoplány.

To je kosmická technologie.

- 160 na 100. - No to je lepší.

Minule to bylo 180.

- Měla byste se šetřit. - S bráchou na krku?

Měla bys to tady prodat, mami. Dokud to má nějakou cenu.

To je katastrofa tohle. Stropy, stěny...

Špatný je to. Prodat bys to měla.

- A kam bych šla? - No k nám.

Nebo k tetě do Ústí. Co by ti chybělo v Ústí?

Vašek.

Jistě. Venoušek.

- Mám ho snad strčit do Brodu? - A proč ne?

Jenom dělá ostudu. A je naprosto nezvladatelnej.

Já to s ním zvládám.

- A pomáhá mi. - Jo?

A co se tady změnilo? Nic.

Jenom se tady sedřeš, a nakonec to stejně spadne.

Tak to prodej a užij si trochu peněz.

Majka: V Brodě je to zrenovovaný. Pokoje jsou maximálně po třech.

Je tam koupelna, rádio, park, úplnej hotel.

A holky už nejsou sestry, ale asistentky.

Já bych to mohla zařídit.

Má tam všecko, co potřebuje.

Já klidně podepíšu, že je nesvéprávnej.

Nebo chceš čekat, až někomu ublíží?

Klidně i tobě muže ublížit. Vždyť on je toho schopnej.

Majka: Tam by si našel kamarády. Tam jsou všichni takoví klidní.

František: Mají se tam fakt dobře. Mají tam zahrádku takovou...

Různý kroužky dělaj, viď? Dělaj výrobky.

Majka: No, no, no.

František: Prostě jako fajn život.

Nechci do Brodu.

Do Brodu? Proč?

Až prodáš barák.

Proč bych ho měla prodávat, teď když ho opravuješ?

Všecko bude, mami. Všecko!

[hudba]

- Jááá! - Dej pokoj!

Lidi maj nakonec pravdu. Jsi cvok.

[hudba]

[hluk přijíždějících motocyklů]

Chceš se svézt?

Máš cíga?

To je fakt idiot.

- Aspoň ví, kde má fotra. - Ty hajzle!

- Já ti dám hajzla! - Jdi do prdele!

Pusť mě! Au...

Idiote, vrať se!

[hudba]

- Kam jdeš? - Mo-mo-modlit.

Dojez to, prosím tě.

Pánaboha nenajdeš tím, že se kvůli mně budeš modlit.

Jak ho asi tak najdu?

Na inzerát?

Jen se směj.

Všechno ti jednou spočítá. Všechno si pamatuje.

Mami, já ti s tím pomůžu, jo? Ukaž.

Já ti tam dojdu. Ať si můžeš odpočinout.

Chceš pomoct?

Ne. To mám od mámy.

[hluk motocyklů]

[hudba]

Hej! Hej!

[hudba]

Chceš se zabít? Vašku!

[hudba]

15 koní mezi nohama, to už je něco!

Když mě máma objala, a já cítil její prsa na zádech,

myslel jsem si, že vletíme rovnou do sedmýho nebe.

[hudba]

Áááá!

[hudba]

[hluk motocyklů]

[hudba]

[ozývá se klepání na dveře]

Honzo, už mám toho Vingla plný zuby!

A chceš si stěžovat starostovi nebo předsedovi?

Tohle, to patří spíš předsedovi.

Tak co zase vyvedl?

Kousnul se.

Vždycky, když ho vyjedeš na max, tak se kousne.

- Chlapi to ví. - Tak ho sundejte.

Musí přijet servisák.

- To bude pěkně mastný. - Sakra.

Venco!

Chlapi, co to nesete? Jste měli vzít devítku, ne?

Já se na to....

Nad tímhle už nemůžu jen tak mávnout rukou.

Jsou v tom družstevní peníze.

Já to budu splácet.

Počkej.

Volala jsem do Brodu.

Do Brodu?

- V sobotu nám přivezou cement. - Neboj, mami.

Všecko bude.

Všecko.

Nesrkej!

Nemáš příbor?

Ne nožem!

A neolizuj ten nůž, prosím tě!

Vždycky tě prosím, Václave, abys ten nůž neolizoval

a jedl jako normální člověk!

To jsou základní věci. Neolizovat nůž,

mýt si ruce a nedělat mi ostudu!

Nemůžeš to pro mě udělat?

Chceš donekonečna zkoušet moji trpělivost?

Ale já už žádnou nemám! Nemám ji! Slyšíš?

Viděls mě někdy, že bych olizovala nůž?

Ne-neviděl.

[hudba]

Nech toho.

[hudba]

[kape voda]

Ka-kape.

V sobotu se jede v Kralupech přebor.

Jestli seženeš auto, můžeš jet s náma.

Máš papíry?

- Nemůžou mu dát papíry. - Tak nic, no.

Au-auto bude, všecko bude.

- Jo? Tak v sobotu v osm. - Není problém.

[hluk motocyklů] [nesrozumitelný hlas komentátora]

[hudba] [nesrozumitelný hlas komentátora]

[hraje televize]

[hraje televize]

[hraje televize]

Kdo je to?

- Kdo je to? - Vingl.

- Co tady děláš? - Dobrej.

Stůj! Slyšíš?

No tak, zastav se!

- Vingl, ty se musíš zastavit! - Přivezli mi cement.

Tohle musí vyšetřit policie. No tak zastav!

Ty ze mě debila dělat nebudeš!

[výstřel, křik]

vrátný: Auvais!

No co čumíš? Pojď mi pomoct!

- Jau! Au! - Já jsem nic neudělal.

Ale jdi do prdele! Jau, au...

Nezlobte se, že vás budím, ale...

Ani se neptejte.

Mami, já ho vezmu do toho ústavu.

- V Brodě mu bude nejlíp. - Ne!

Chci jen, aby si uvědomil, že musí dodržovat pravidla.

- On to tady zapálí, mami. - Dej na něj pozor, prosím.

Hlavně ty na sebe bys měla dávat pozor.

Je to jenom na pár dní.

Na pouť jsem zpátky. To zvládnete.

Václave!

To se s mámou ani nerozloučíš?

[zvuk odjíždějícího auta]

[hudba]

[zazní výstřel]

[hudba]

Já mám strach.

[hudba]

maminka: Co když to nevyjde?

otec: Neboj.

Jen co se tam zařídím, přijedete za mnou.

Budeme se tam mít jako v ráji.

[francouzsky:]

A budeme šťastný, dokud tě neumiluju k smrti.

To zvládnem.

[hudba]

[maminka zpívá]

Slunce padá za červánky

Všichni spí už, Vašík taky

Slunce klesá, víčka těžknou

Uspávám tě písní pěknou

Spí už koník, spí i vrána

Hezké sny sni až do rána

[zvoní telefon]

Mami!

Hm, snědl. Všecko.

Kdy přijedeš?

Hm.

Až?

Já vím, musíš odpočívat.

Meju.

Uklízím.

Trochu.

Hm.

Všecko bude jinak, mami.

Hm.

Mami?

[hudba]

[hudba]

- Průkazku máš? - Jo, mám.

Tady.

- Tohle chceš taky? - To je pro-pro mámu. Plete.

Vingle, na co tolik knížek?

- Stejně neumíš číst! - Umím. - A odkdy?

Ségra tě učila a říkala,

že jsi nepřečetl ani polepku na salámu.

- Přečetl. - Jo?

No tak nám to ukaž.

No čti!

"Mí-mí-místo..."

"Místodr-držitelův..."

Obešli zahradu, a otevřela se před nimi temná tlama sklepa.

Ve vzduchu visely kousky plísně a dusily je.

Lucie se chtěla nadechnout,

ale jako by jí něco sedělo na plicích.

Tam uvnitř cosi vzdychalo

a vydávalo zvuky, jako když pláče dítě.

Ukaž!

Hm, přesně.

Mohl by ses tím živit, Vašku.

To-to nevím. Na-nashledanou.

[hudba]

Dobrej.

Dobrej. Já bych potřeboval... Zastav!

Zastav!

Zastav! Stůj!

[hluk pádu]

- Dobrej. - Nech mě bejt!

- Já mám rodinu a tři děti. - Potřebuju to poslat.

Aha. No, ale to se musí zvážit.

Ani tam nemáš adresu.

- Kam to chceš poslat? - Do Ústí.

- Do kterýho Ústí? - Do-do Ústí. Máma jela do Ústí.

Ale musíš vědět do kterýho. Ústí nad Labem?

Ústí nad Orlicí?

Sezimovo Ústí? Ústí nad Metují?

Malý, Velký Ústí,

nad Nežárkou,

Prokopovo Ústí,

Ústí nad Cidlinou.

Proč jsi včera nepřišla, Lídi? Čekal jsem.

Říkala jsem ti, že nepřijdu.

Já nemůžu za to, žes tomu nevěřil.

Pro mě to skončilo. Je to pryč. Jasný?

To by ses taky měla zeptat i mě, jestli je to pryč.

Na to stačí jeden.

- Tak proč ses sem přistěhovala? - Protože jsem blbá.

Nevím, v co jsem doufala. Co jsem od tebe čekala.

Jistě. Děláš chudinku, za chvilku zase přilezeš, co?

- Nikam nepřilezu. - Ty někoho máš?

- Mám svýho kluka. - To je i můj kluk, ne?

Tak jdi a řekni mu to. Ať to konečně ví.

To jsme už vyřešili, ne? Dostáváš prachy? Dostáváš.

Jestli uvidím někoho, jak se kolem tebe motá,

- tak mu zlámu nohy. - Nech mě bejt. - Jasný?

- Jsi chudák. - To mi neříkej! To mě sere!

- Nech ji bejt, ty srabe! - Ty šmíráku!

- Co je? - Co tady děláš?

Nech ji bejt! Srabe!

[hudba]

Otevři! Otevři, Venco!

Vylez ven, okamžitě!

Nešahej na nic, ty idiote! Vypnout! Vypnout!

Ty idiote! Pusť mě dovnitř!

Pusť mě dovnitř!

Ááá! Spálil mi hlavu!

Spálil mi hlavu! Kreténe!

[hudba]

- Chutná? - No. Hm.

A kdy se máma vrátí?

- Přijede na pouť, říkala. - To je dobře. Jez.

[hudba, křik]

Tak se podívejte, no!

- Poserte se z toho třeba! - [smích]

Čím to hnojíš?

Randap. Na trávu a plevel. Hrozný svinstvo.

Aspoň dáš Lídě pokoj, když nemaj chlapi kuráž se jí zastat.

Víš co, Šmejkalko, ty mlč! Kdo hovno ví, tak mlčí. Jo?

Prosím tě, kdo to tady neví? Tvoje žena?

Bylo to moc dobrý. Děkuju.

Jardo, jdeš akorát. Aspoň mi to tu pohlídáš.

Byla bych nerada, kdyby se tu něco strhlo.

- Nejsem ve službě. - To je na mě. - Díky, Oli.

Ty si nesundáš tu hučku?

[hudba]

Vykašli se na něj.

Stojí ti to za kriminál?

Ten se umlátí sám. Dej na mě.

- Zahulíš s náma? - Jasně!

To je jinačí cigárko, co?

No.

Musíš to v sobě podržet a počítat do sta.

- Do sta? - Tak do deseti.

Budem ti napovídat.

Není problém.

Šest...

[hrají píseň "Drogový večírek"]

Naše kapela se seznámila na drogovém večírku

Když jsme se čerstvě objali, to je totiž blbě

Já jsem cucal hašlerku a ty jsi cucal lentilku

Naše kapela se seznámila...

Tak co?

No dobrý.

Máte ještě?

Už ne.

Tak čau.

Ty vole...

Sundej si to dnešní tričko s nápisem "yesterday"

Sundej si to dnešní tričko s nápisem "yesterday"

Sundej si to dnešní tričko s nápisem "yesterday"

Vyrovnej se s realitou nápisem "lobotomie"

[hudba]

Šel jsem za slečnou, a nemělo to žádný smysl

Masakruje mě to, a to mě žene z bytu

Je to hardcore A někdy taky paranoia

Paranoia Co víc? Tak nic

Jsem homo homo homo homo homo sapiens

Homo homo homo homo sapiens

Můj mohutný mozek, ten mě asi zabije. Tak co?

Sundej si to dnešní tričko s nápisem "yesterday"

Sundej si to dnešní tričko s nápisem "yesterday"

Sundej si to dnešní tričko s nápisem "yesterday"

Vyrovnej se s realitou barevnou oblohou

Pojď sem!

Můj mohutný mozek, ten mě asi zabije

Pojď sem!

Můj mohutný mozek, ten mě asi zabije

[křik, pískot diváků]

Takže díky, to bylo všechno. Mějte se, čau.

- Hraj! - Co je, vole?

Je jedenáct hodin.

Podle nový vyhlášky můžem jenom do jedenácti.

Na něj!

Na něj! Pojďte!

Pojďte! Všecko bude!

Václav: Starosto!

- Co je, co děláš bordel? - Říkaj, že jste muziku zakázal.

Rozhodlo to zastupitelstvo. Jdi spát!

Tak to odvolejte zase!

Václave, jdi si lehnout, podívej se na sebe.

Máma by z toho radost neměla.

No jo, ale všichni to chtěj.

A lidi taky. Lidi, že to taky chcete?

Tak křičte! Odvolat, odvolat!

- Odvolat! - Odvolat!

[pár lidí křičí s Václavem]

[Václav už křičí "odvolat" sám]

Jdi spát.

Kde jste?

Kde jste všichni?

Srabi!

Srabi!

Vingle?

- Víš, že jsi jedinej, kdo to neví? - A co?

Kdo prásknul tvýho tátu.

Chceš to taky vědět?

[hudba]

Proč jsi mi to neřekl?

Že on je ten práskač?

A k čemu by ti to bylo? Kdo by ti asi tak zůstal, co?

Kdo by tě tahal z průserů?

Je to nutný, takhle ho přivázat jako psa?

Zadržený vyhrožoval občanům a záměrně ničil jejich majetek.

Po příjezdu hlídky tuto slovně napadl.

- I fyzicky. - Dyť do vás jenom strčil.

Tak co chcete, předsedo? Nejdřív nás alarmujete,

pak se dostavíme, málem se mu omlouváme,

tak to jsme mohli dokoukat...

- To jsme mohli zůstat na služebně. - Kluci ho asi ožrali.

To mu u soudu nepomůže.

A nešlo by s tím něco to?

Když tohle podepíše, má tak dva roky natvrdo.

To máte vrata, silnice...

Z těch aut to taky nepůjde tak snadno dolů.

Já na něj dohlídnu. Slibuju.

- Možná by to šlo zjednodušit, ne? - No ale...

Odvezu tě domů.

- Pojď. - Nesahejte na mě!

- Chceš, aby tě lidi ukamenovali? - Já ho odvezu.

Stejně je to všechno kvůli mně.

Neříkej Jakubovi, že František je jeho táta.

Slib mi to.

- Slibuješ? - Hm.

Děkuju za ten svetr, je krásnej.

Padne mi jako ulitej.

Jak to, že mě máš tak v oku?

Předsedovi křivdíš.

Pilecký je hajzl chlap, určitě si to vymyslel.

Nevymyslel.

Viděl jsem fotky.

To je jasný jak facka.

Na co čekáš? Dělej něco.

Co mám dělat? Já nevím.

[hřmí]

[Václav francouzsky]

Budeme spolu žít šťastně, než tě umiluju k smrti.

Cože?

Budeme spolu žít šťastně, než tě umiluju k smrti.

Snad neumíš zpaměti i celou francouzskou konverzaci?

Ne. Táta mě naučil.

Co to znamená?

Já nevím, co? Tati!

Tati!

- Chceš umýt záda? - Ne.

Tak trošku.

[hřmí]

[hudba]

Kolem Lídy se motat nebudeš! Jasný?

[hudba]

[výstřel]

Co děláš, debile?

[hudba]

František: No to je skvělý, děkuju.

Tak moment.

To asi nepůjde. Takže, na zdraví.

- Na zdraví! - Ať slouží!

- Tak na zdraví! - Ahoj.

- Na tvoje! - Na zdraví!

- Dobrý den. - Dobrý den.

Maminko, už jsme se báli, že jsi na nás zapomněla.

Máš tady místo, samozřejmě.

- Nebudu vás rušit, dlouho. - Můžu tě poprosit o jednu...

Vím, že naše rodina nikdy s vesnicí moc nevycházela.

A taky vím, že vám Václav nadělal spoustu lumpáren.

A vy jste odsvědčili, co jste museli.

Ale já přísahám,

že on by nikdy nikomu schválně neublížil.

Advokát mi řekl že by mohl dostat milost.

Protože má ty problémy od narození.

Prý by mu ale moc pomohlo,

kdyby u toho ležela petice.

Že lidi odsuď za ním stojí.

Tak jsem vás chtěla poprosit,

jestli byste se za Václava nepodepsali.

Je třeba jméno a rodný číslo.

Ukažte, já to podepíšu.

Možná je divnej,

ale ženský chrání.

Můžu tě poprosit, maminko, na chvilku?

- Mami, já to nepodepíšu. - Chceš, aby dopadl jako táta?

Tátu zavřeli nespravedlivě, Vašek mě chtěl zastřelit.

- Chtěl tě jenom vystrašit. - Chtěl mě zabít, mami.

- Tobě to je jedno? - Vždyť víš, že on když chce,

- tak se Vždycky trefí. - Tss...

Mami, co po mně ještě chceš?

Já jsem ho hájil u soudu. Já jsem tam vlastně lhal.

On v tý base umře, Františku.

Je to taky tvůj bratr.

Ale hlavně je to tvůj milovanej synáček, viď?

Stejně jako ty. Stejně.

Jo?

A odkdy?

Kdy ty jsi naposledy takhle bojovala za mě, mami?

Kdy sis pro samýho Vašíčka všimla, že vůbec existuju?

Já mám dneska narozeniny.

Víš to vůbec?

Nepodepíšu to.

Jenom ať jednou taky má, co si zaslouží.

Ahoj.

Díky.

Je mi to líto všechno.

[Václav si zpívá]

Slunce padá za červánky

Všichni spí už

Vašík taky

Slunce klesá

Víčka těžknou

Uspávám tě

Písní pěknou

Spí už koník

Spí i vrána

Hezké sny sni

Až do rána

Spí už...

[hudba]

Tati...

Tati! Tati!

[hudba]

Něco jsem ti řekl! Neser mě!

Chci se vyspat!

[vrže postel]

Nech toho klepání!

Ještě jednou mě vzbudíš, a rozbiju ti tlamu!

[hudba]

Jak se máš, mami?

Co noha?

Dobrý.

A ty?

Bolí tě to moc?

Trochu.

Chci domů.

Dodělám barák

a budu plíst svetry.

Mami, prosím tě, řekni jim, že chci domů.

Žádný fyzický kontakt!

[hudba]

- Nejsem idiot. - Jasně že nejsi.

Jsem LMR.

To je mozková retardace.

Ale jenom lehká, říkal doktor.

Udělal jsem to vědomě. To je dobrý, ne?

Takže všem řekni, že i v Praze vědí, že nejsem idiot.

Řekneš jim to?

Slibuješ?

Kdybys chtěla, tak bys mohla bydlet s náma.

Se mnou a s mámou.

[hudba]

Dávej na sebe pozor.

Hm, budu.

[hudba...]

www.titulky.com