Original subtitles

-"Lidské tělo není po smrti o nic menší.

Když ono tu není, ono se muselo odtud nějak dostat.

Klíčem k řešení tohoto případu jest problém transportní.

Neboli, jak vy říkáte, dopravní.

Jelikož sem nikdo neznámý nevcházel, vězte,

pachatelem je někdo, jehož přítomnost jest

běžnou a pravidelnou.

A současně někdo,

kdo disponuje možností transportovat větší bagáž.

Neboli, jak vy říkáte, zavazadlo.

Takovou osobou jest jen jedna."

-"Ach."

-"Správnost našeho úsudku nám nyní potvrdí strážmistr

se svým psem. Nelekejte se, madam,

a klidně se vyrovnejte se skutečností,

že pes povede strážmistra do loveckého zámečku."

CINKÁNÍ ŠÁLKU -"Ne!"

-Haf haf!

ŠTĚKÁNÍ

-Ticho! -Tak, Kykýne, stačí, stačí.

Aspoň ty tady měj rozum.

No tohle.

-"Mistře, jak jste to vlastně dokázal?"

-"Jste převelice laskava, madam." -Pšt!

"Já se nemusím ohýbat, sbírat špačky,

prohlížet sešlápnutá stébla trávy.

Mně stačí pohodlně se usadit v křesle.

Tohle, tohle je to, co pracuje za mě.

Tohle.

Tohle."

-Tati, máte taky tenhle druh psů? A kolik jich máte?

A výslechy děláte při hostině? A ty máš taky svý křeslo, tati?

-Křeslo? Pěkně tvrdou židli. A ani na té toho moc nenasedím.

-Ale viděls přece. -Ale viděl, viděl.

Tohle má ke skutečnosti mnohem dál

než ty k vysvědčení bez jediný trojky.

Lidi na to koukaj, baští to, pak po nás chtěj bůhví co.

-Tak dost. To chcete probírat teď, v půl jedenáctý?

-Říkal jsem ti, že nespí.

Ale tys měla oči a uši jenom pro velkýho mistra.

-Kdybys něco říkal, tak bych to asi musela slyšet.

Konec debaty a rovnou cestou do hajan.

Chci vidět, jak budete ráno vstávat

a jak budete vypadat ve škole. -Ale... -Už ani slovo!

Aspoň ty bys tady měl mít rozum.

TIKÁNÍ BUDÍKU

TELEFON

Děťátka, vstávat, už je čas.

U nás v pekárnách už jsou upečený housky, bábovky i linecký koláčky.

-My už jsme vzhůru, mami. -I Péťa?

-Jo, už se hrabe. -Jdi, zatřes s ním.

-Au. Nech mě!

Pusť mě! Au!

Dneska jsem tě mami zase slyšel odcházet.

-No jo, když tatínkovi upad' hrníček, ne?

-To jsem taky slyšel. -Ty ve spaní slyšíš, i co není.

On totiž tatínkovi žádný hrníček neupad', víš.

Odcházeli jsme jako myšky a u vás byla půlnoc.

Ale teď je ráno. Kdopak jde dneska s Kykýnem na nákup?

-Veronika! -Péťa!

-Ticho! Hlavně si už nelehejte, ať zase nezaspíte.

-My už jsme vzhůru, ahoj, mami.

-Tak abys věděla, dneska seš s Kykýnem na řadě ty.

-Jo? A kdo s ním byl včera? Nevíš? No, jen řekni.

-No přece já.

-Ták. A kdo tě včera budil až při zprávě o sjízdnosti silnic?

Když už byl Kykýn dávno vyvenčenej a čaj na stole.

Chceš, abych to na tebe řekla? -No tak, Verunko, jdi s ním.

Já s ním potom půjdu dvakrát po sobě.

-Co dvakrát, sedmkrát.

Tady v tom školním roce už vedu o sedm procházek.

-Jo jo jo, já vedu.

A kdo s ním chodil, když jsi byla ve škole v přírodě?

A kdo ti zalejval kytky?

-Škola v přírodě je do toho započítaná.

A o těch kytkách bych na tvým místě ani radši nemluvila.

Jeden kaktus mně chcíp', protožes ho pořád máčel ve vodě

a voděnku jsi trápil suchem.

A to jsem ti stokrát říkala, že kaktus chce jenom trošku

a voděnka co nejvíc.

-No jo. No jo.

-Umejt. Učesat. A pořádně.

-Mé.

"8 housek, 2 jogurty, 1 mléko". -Tašku.

-Kykýne, pojď. -A Kykýna na vodítko, slyšíš?

-A snídani do postýlky bys nechtěla?

A víš, co bys potřebovala na pusinku? Tohle!

ŠTĚKÁNÍ Kykýne, slyšíš?

Pojď sem! Dobrý den, paní správcová.

-To je ale divoch.

Chytrej pejsek, zahnal kočičky, viď.

Na mě ale taky někdy křičí, protože ze mě ty mý kočičky cítí.

Ví, že ke mně patřej. Mně to nevadí.

Hlavně, aby to nevadilo partajím. -Co je to tady za rodeo?

-On tě vzbudil? Kykýne. -Aha, kočky.

Ty, mami, nevíš, jak se musí na takový pány.

Kykýne, počkej.

-Čekej, něco dostaneš.

-Tumáš, abys neřek. -Někdy kousne.

-On přece pozná dobrýho člověka. Hlavně dobrý masíčko, že jo.

-Správně by si od cizího neměl vzít.

-Copak já jsem cizí? Když on tak rád baští.

-Tak jdeme, ty žroute.

Počkej tady, přijdu hned.

Jogurty nejsou? -Ne.

-Už zase nejsou? -Ne, zase je ukradli.

Ráno je přivezou mlíkaři a spolu s ostatním složej před krám.

Dělaj to takhle léta, a nikdy se nic neztratilo.

Až teď najednou. Během té hodinky mezi rozvážkou

a otevřením krámu zmizí z basy komplet všechny jogurty.

-Všecky? -Kdo tohle může? Zrovna jogurty, vždyť přece...

-Kdo? To je jasnější než facka. To jsou ti mladí flákači,

co maj ručičky takhle od práce a co se potloukaj po Praze

od hospody k hospodě. A ráno jdou z baru,

v kapse ani vindru, žaludek vyrajbovanej kořalou,

no tak kradou. Já vám řeknu, že by je měli sbalit dřív,

než stačej něco čmajznout a byl by pokoj.

No jo, ale co já si teď počnu?

-Copak vy. Dáte si něco pořádnýho.

Kdo to kdy viděl, aby si starej mořskej vlk dával po ránu jogurty.

-Bejvávalo, paní, bejvávalo.

V Singapuru chobotnici na kajenským pepři,

v Hongkongu kung pao po kantonsku.

Tam bývalo pálivýho koření, paní, víc než masa.

A jednou řek' žlučník halt a od tý doby jsem na jogurtu.

Když ho ráno nemám, je mi celej den blbě.

-A copak já dám svejm kunšaftům v pekárnách, pane kapitán?

-Kupte jim housky. -Housky si upečou sami.

A lepší, než máte tady. Oni by spíš radši něco na ně.

Kdo je mlsnej, tak šunčičku, kdo je po flámu, tak rybí salát

a kdo chce bejt hubenej, tak holt jogurty.

A copak si dává tvá maminka, Péťo, jogurty, viď?

-Náhodou, rybí salát. A nám jogurty.

-Tak aspoň budete mít pleť jako naše Vivianka.

-Snad kožíšek, ne?

-No dovolte, jakej kožíšek? Dyť je to dcera.

Kočky se jmenujou Julinka, Fanča a Pepík, víte.

Vivianka je slečinka. -Ale slečny taky mívaj kožíšek.

-A jděte. -Snad abyste zavolal VB, ne?

-To jsem samozřejmě udělal. A co myslíte, že mně řekli?

Že to má být zajištěné proti krádeži,

že se to nemá nechávat na chodníku a abysme si to sami ohlídali.

To je, co? -Bacha před tím klukem.

Jeho táta je u nich a prej moc velký zvíře.

-Jenom ať to doma řekne.

Tady v baráku se krade, a jeho tatínek o tom nic neví.

A přitom by mu stačilo jenom hnout prstem.

-Však kdyby měl čas.

-A co je tohle? -To snad poznaj i holky.

Kykýne, na, vem si. No, vem si.

-Ukaž seznam a peníze.

-Místo jogurtů, nebyly. -Ale, ale, jogurty, že nebyly?

-Někdo je totiž ukrad'. -Ukrad'?

-Jasně. A ne poprvé.

-No jo vlastně, včera je taky neměli.

Páni, Péťo, zloděj u nás v baráku. To tu ještě nebylo.

To jsem teda zvědavá, kdo je čapne?

-Říkali, že pro tatínka by to byla hračka.

-Ale pro tatínka. -Možná, že do toho vlítne.

-A dyť neví, že je tady nějaká sámoška.

-Tak by ho měl čapnout někdo jinej. -No ale kdo?

-No jo, kdo?

ZVONĚNÍ

-Děťátka, vstávat, už je čas.

Tady jsou už upečený housky, bábovky i linecký koláčky...

-My už jsme vzhůru, mami. -Péťa taky?

-Dneska jsem tě, mami, slyšel odcházet.

A tatínkovi nic neupadlo.

-Ani nemohlo. Byl celou noc v práci.

Tak, děti, kdopak jde dneska s Kykýnem na nákup?

-Já. Tak ahoj.

-Kykýne, vstávej. Jdeme, pojď.

-Teda, Péťo, to jsem nevěděla, že seš tak správnej.

-Zíráš, co? -To teda nestačím zírat.

-Jedině ty seš ten správnej.

A víš, že tě venku čekají velký věci?

Že jo? Pojď.

A nyní zasáhne do případu strážmistr se svým psem.

Hledej, Kykýne, hledej!

Kde jsou jogurty? Kam zmizely?

No, hledej. Hledej, Kykýne.

Hledej zloděje, Kykýne, hledej!

ŠTĚKÁNÍ

No co chceš po mně?

ŠTĚKÁNÍ

Pejska proženeš zejtra. Hledej.

Hledej zloděje.

Fuj.

Ty jsi ale čuně.

Jenom samý blbosti, kočky, psy a kde co zbaštit.

A já od tebe čekal velkej výkon. Tak pojď, uděláme si okruh.

Ale ne velkej, jenom malej. Za trest.

Kdo nepracuje, ať se neprochází. Pojď.

"Kdo si tak dobře pochutnal na ukradených jogurtech, ať ví,

že personál samoobsluhy je musí uhradit ze svého."

Místo těch jogurtů si vezmu dvoje Pedra a tři šumáky.

-Už zase? -No to se ví, někdo si sem chodí jako do špajzu.

A my si ho máme vydržovat? Tak to teda ne.

Já už toho mám opravdu dost.

Já prostě ty jogurty odhlásím a hotovo. -To byste nám udělal?

Dyť mlíkárna je dole pod kopcem, tam já se přece nedohrabu.

-To je pravda, jogurt, to je nektar stáří.

Nenahraditelná součást diety. -A máte snad ty svý jogurty?

Máte je? Nemáte, že ano.

Tak ať si náš podnik uzavře smlouvu s tím zlodějem,

aby mu to dodával přímo do domu. Aby se s tím nemusel tahat.

Já je prostě odhlásím a basta fidli.

-Nedělejte to, pane vedoucí.

-Pro pitomej jogurt aby člověk běhal bůhví kam.

-Co tu koukáš? Nakoupils, tak plav.

-To fakt chcete ten jogurt odříct? -Já bych to udělal v tu ránu.

Jenže v podniku mi to zakázali, že se nesmí omezovat sortiment.

Tak se holt v rámci služby zákazníkům musíme nechat okrádat.

-Pane vedoucí, ten kluk... -Péťa? Něco snad ukrad'?

-Ale ne. Právě že naopak. Zaplatil si to a nechal to tady.

-Tak to schovejte a vezme si to odpoledne.

-Takovej kluk, aby zapomněl na žvejkačky.

-Myslíte, kvůli těm jogurtům? -To jako, že by je...

Poslyšte, kapitáne, vy přece chodíte brzo ráno

kontrolovat stav vltavský flotily. Mrkněte se cestou,

jestli se náhodou někdo neometá kolem těch jogurtů.

-Ahoj. Kykýne, pojď sem.

-Ahoj. Říkals, že přijdeš k večeři.

-Myslíš, že mě to těší, že jdu pozdě.

Ne, nemusíš, já už jsem něco sněd'.

-Já vím, bramborovej salát, salám nebo párek.

Čekal na tebe kluk. Prej něco důležitýho.

-Fakt? A co? -To jsem z něj nemohla vylomit.

Já to vypnu, dneska se moc nevytáhli.

Ty přece jenom nespíš?

-Počkej, teď už to je jedno. Tak co je, Péťo?

-Maminka se naštve, ale já to před ní nemůžu říct.

Je to mužská věc, tati.

-A jéje, z toho nekouká nic dobrýho.

-Tak nás, maminko, chvilku nech.

-No prosím, já tady vůbec nemusím bejt.

-Tak co je, mladý muži? Poznámka, rozbitý okno nebo jinej průšvih?

-To bych přece řek' mamince. Potřebuju vědět,

jak se cvičí obyčejný pes, aby z něho byl stopař.

-Ták. A proč to potřebuješ vědět?

-Fakticky to ohromně nutně potřebuju.

Jeden kluk od nás ze školy dostal štěně od policejního psa

a on si ho chce vycvičit. A já mu slíbil, že mu řeknu jak.

Když ty seš od... -Kterej kluk?

-Toho ty neznáš. Páťák Míla, jak má ty zrzavý vlasy.

Chápeš, jak bych se před klukama shodil, kdybys mě nechal v rejži?

Já totiž řek', že to vím. A jen jsem jako dělal drahoty.

-No můj obor to sice není, ale něco málo o tom vím.

Úplně na začátku se mu dá očichat nějaký předmět,

který má rád a který ho zajímá. Pak se ten předmět někam schová,

nejdříve někde blízko, pak teprve se to dělá složitější,

a vždycky když to ten pes najde, dostane odměnu.

Něco, co má rád, třeba maso.

No a když už si pes na to zvykne, tak se ten předmět zamění.

Za něco, čeho by si normálně nikdy nevšiml.

Dá se mu očichat, on ho zase musí vypátrat a zase dostane odměnu.

A pak se mu staví do cesty různé překážky.

TELEFON

Ano, rozumím, Letná, Kamenická ulice.

Ne, není potřeba, mám před domem auto, jedu.

-Jako v těch pitomejch detektivkách.

-Jaké různé překážky? -Chemický postřik, vodní tok.

Tady v Praze je spíš problém, když stopa končí v tramvaji

nebo v autě. -Kdy přijdeš?

-Vždyť víš, že nevím. Nezlob se. Ahoj.

-Ahoj.

Zato tobě už nestojí v cestě vůbec žádný překážky.

Ani chemickej postřik.

-Kykýne, pojď, jdeme na procházku.

ŠTĚKÁNÍ -Ticho, Kykýne.

Kočky tu dneska nejsou. Neblbni, vzbudíš domovnici.

Vyhrál jsi, vyhráls. Kykýn zase vyhrál.

Hledej. Hledej, Kykýne, hledej.

Jasně, potřebuješ vycvičit.

ZVONĚNÍ

-Děťátka, vstávat, už je čas. Tady už jsou upečený housky,

bábovky, linecký koláčky... -My už jsme vzhůru, mami.

-I Péťa? Jdi a zatřes s ním. -No jo.

Jů. -Co je? Stalo se něco?

-On tu není, mami. -Cože?

-Šaty tu nemá, Kykýn je taky pryč.

No jasně, vzal si tašku i seznam.

-No tak... Ale mělas jít ty, ne? -No.

-To je od něj hezký. Už to někdy udělal?

-Jo. Teda vlastně ne, je to od něj hezký.

-No tak se pěkně nasnídejte. -No.

Hezký. Až moc.

-Čichni si, Kykýne. Tohle budeš hledat.

Dobrej jogurtek, viď? Potřebuješ návnadu.

Na výcvik, víš.

Vlastně my si tu návnadu můžeme dneska úplně normálka koupit.

-Co tady děláš? Hledáš něco? -Ne, nic, dobrý den.

-Víš co, Kykýne, já si tady zřídím pozorovatelnu.

A ty budeš pozorovat se mnou. Ale budeš zticha!

I kdyby tu bylo třeba tisíc koček nebo kdyby se tu vyklopilo

řeznický auto.

Dneska už to nemá cenu, Kykýne, jdeme.

-Zaplaťpánbůh. -Tak to má být.

Jsem rád, když věci mají svůj řád a svůj chod.

Pomalu, paní, aby se dostalo na všechny.

-Tak už ho chytili?

-Ještě ne. Dneska si dal pauzu. Asi věděl, že jsou hlídaní.

Hele, mladej, nechybí ti něco?

Něco ze včerejška. Na. -Děkuju.

-A pamatuj si, my tady nejsme zloději. My teda ne.

DVEŘE

-Teda, to si vypiješ! -Ty si to vypiješ!

ŠTĚKÁNÍ

-Pojď sem, nebo ti přes to přejede tank.

No pojď, pojď.

Nejdřív vrátíš tohle.

-Až mi řekneš, jak jsi k tomu přišel. -Tobě?

-Když ne mně, tak tatínkovi a mamince.

-Ty chceš žalovat? -To ne, ale...

-Tak abys věděla, tohle jsem dostal od Mirka za angličáka.

A tohle, to je poctivej zisk z poctivýho obchodu.

Pamatuješ si ještě na ty barevný obrázky z filmu Tajuplný ostrov?

Jak je maminka přinesla od svý známý z tiskárny?

Tak ty jsem dával za 2 koruny kus. -Nevytahuj se.

-Dostal bych i víc.

Chodili za mnou i páťáci, když se rozneslo, že je mám.

A dneska mi za něj zrzavej Míla přinese kudlu.

Pravou vykuchávačku. -A není to náhodou za jogurty?

-Seš padlá na hlavu? Víš o někom,

kdo by dal takovej poklad za blbý jogurty?

-Tak a kdes je vzal? -Normálně koupil.

Tady je lístek od kasy.

Sám vedoucí mi řek', že si dnes zloděj dal pokoj.

-No tak je budem mít k snídani. A ty ho sníš celej. -Je.

Šup tam, návnado. -Říkals něco?

-No jo, celej. -Co celej?

-No že ho sním celej.

PÍSKÁNÍ

Je.

Vstávej, lenochu, taky trochu učení.

Budeš slavnej stopař.

Tohle budeš hledat.

Nic ti to neříká?

Tak začneme s něčím, co tě bude moc a moc zajímat.

Prima, ten ti bude chutnat. Ale nejdřív si ho musíš zasloužit.

Stopa, Kykýne.

No stopa.

Pojď.

Hop! Hop, hop.

No, nebylo to sice nejlepší, ale našels ho, je tvůj.

Tak a teď to samý s jogurtem, pojď.

A kruci.

Stopa, stopa, no, stopa.

Hledej, stopa, stopa.

Hop!

Špatně. Vidíš, že tam nic není.

Ale tam ne.

Takhle z tebe nebude slavnej stopař.

Jenom tlustej pantáta, hnusně tlustej.

Vlastně když tě tak šíleně zajímá ten salám... Pojď.

Stopa. Stopa, Kykýne, stopa. Hop!

No vidíš, to by šlo. Na jedničku, Kykýne.

Tak a teď to samý s překážkama.

Překonávání vodních toků. Hoplá!

Jé a krucajda.

Vlastně pachatel se musí taky namočit.

Stopa, stopa, hop, no hop. Stopa, stopa.

To je ono, Kykýne! Podtržená jednička.

Teď jenom zbývá chemickej postřik. No pojď.

Udělám ti tu zamořený pásmo.

Hledej. Stopa, stopa, hop, hop!

Stopa, stopa, hop! Bravo, Kykýne!

Třikrát podtržená jednička. Budeš slavnej stopař.

ODEMYKÁNÍ

-Ahoj, Kykýne, pojď sem. No jo. Ty seš nějakej mokrej?

A voníš.

Můj vánoční parfém!

Péťo! -Ano.

-Taková drahá voňavka. Co se stalo?

Nad náma prasklo potrubí? -Ne, mami.

-Tak od čeho to je? Co jste tady dělali?

-Celkem nic, mami. -Nic?

-Učili jsme se trochu stopovat. -Stopovat? V bytě?

-Nic si z toho nedělej, my to uklidíme.

-Kdo? Kykýn? -Ne, já.

A voňavku ti koupím novou, už jsem si na ni našetřil.

-Na to bys šetřil nejmíň rok.

A co je tohle? Počkej.

-Poslechni, Péťo, proč jsi šel dneska s Kykýnem tak brzo?

-Vzbudil mě, kňučel. Je trochu nastydlej.

-A včera byl taky nastydlej? -To ještě ne.

-Dneska měla jít Veronika, ne?

-Když ona ho šidí. Vyvede ho jenom před dům.

-To teda není žádná pravda!

-Jo, nedělali jste ani velkej, ani malej okruh.

-Nehádejte se, o to teď nejde.

Jde spíš o to, co vy dva tam spolu děláte.

-Co bysme dělali? Velkej okruh, nákup.

-A nic víc? Hm?

-Učíme se trochu stopovat. Ono se to Kykýnovi moc líbí.

-A dál? No vidíš, ukaž, dej to sem!

-Co dál? -No nevím. O tom si ještě spolu promluvíme.

-Ty lháři prolhanej. -Pomalu.

To je podle tebe lhaní, když se jenom neřekne všechno?

Žalovat je horší. Pst!

-Kde je ten šunkovej salám? Hm?

-Víš, mami, my jsme ho potřebovali k tomu stopování.

-No to se nedivím, že se to Kykýnovi moc líbí.

Měl Kykýn, nebudete mít vy.

-Já bych samozřejmě zakročil, jenom důvod se mi nezdá.

-A já ti zase říkám, že když náš Péťa vstává o hodinu dřív

a chodí s Kykýnem místo Veroniky, tak je v tom nějakej důvod,

ze kterýho nekouká nic dobrýho.

A navíc to stopování, tos ho učit neměl.

-Já ho přeci neučil. -Tak já snad?

To seš samá práce, samej extra případ,

ale že se ti kluk fláká kdoví kde a kdoví s kým

a hraje si vlastně ještě v noci, to je ti fuk.

-Tady je klidná čtvrť, už tu dlouho nic nebylo.

-Čtvrť možná klidná, ale kluk zaručeně neklidnej.

Teď tu něco je a on se do toho připlete a může se mu něco stát.

Víš ty, co jsou takoví zloději schopní udělat dětem?

-Pokud vím, tak zlodějům jde o to, aby je nikdo neviděl.

-A co když je kluk uvidí. A oni jeho.

Ode mě si říct nedá, ale kdybys ty na něj

pořádně udeřil...

-No dobře, já udeřím. Stačí zítra?

Aha, vidím, že můžu hned.

Pojď sem! No jen pojď dál, nestyď se.

Jak to, že nespíš?

-Když vy jste tady moc křičeli. Teda mluvili nahlas.

-A proto posloucháš za dveřma? -Chtělo se mi na záchod.

-Jo? Tu chvilku to ještě vydržíš. Nebo ne?

Dobře poslouchej. Ale ať neslyším nic než pravdu.

Jestli zalžeš, bude zle.

S kým se to tu ráno potloukáš?

-Chodím s Kykýnem.

-Kudy?

-Jako vždycky, velkej okruh. -A proč tak brzy?

-No když musím jít spát o půl devátý,

tak jsem ráno vyspalej.

-Počkej, to nech stranou. Jinak už neděláš nic?

-No něco málo jo. -Ták. A co?

-Učíme se trochu stopovat.

-Á, tak to je to policejní štěně, co má ten zrzavej Míla.

Tak ty jsi mně poslechně lhal?

-Já jsem ti nelhal, tati, oni ho fakt mají.

Můžeš se na to zeptat. -Kykýna, ne?

A jde mu to?

-Moc ne. -To se nedivím.

Tak hele, jestli uslyším, že děláš nějaký vylomeniny,

tak s tebou zatočím, že si to budeš setsakra

patamatovat, jasný? Teď plav.

-Dobrou noc. -Počkej.

Před chvilkou se ti chtělo na záchod, ne?

To je neuvěřitelný, přímo skvělý. -Co je neuvěřitelný?

-Jak tomu našemu andílkovi nádherně skáčeš na špek.

-Na takový berany ani útok neplatí, na ty se musí pěkně od lesa.

-A mohl bys mi říct, jak? -Jednoduše.

Ráno, až půjdeš do práce, tak pěkně zamkneš

a Péťův klíč dáš holce pod polštář.

-No, občas máš i slušnej nápad.

Ostatně jsi v tom směru školenej.

-Děkuju, to bysme to měli snadný.

-Žádný kočičky tu nejsou, Kykýne. Zahnals je, vyhráls.

-Haf! Haf! -Kykýn zase vyhrál.

ŠTĚKÁNÍ

Tys vyhrál, ale já to možná prošvihnu.

Jdi si k svýmu okýnku, jdi.

Byl tam Haryk. Že ti tam chodí Haryk?

Dostaneš salám, ale až se zlodějem. Pojď.

Tak a jsme zamaskovaní, nemůže nám ujít ani myš.

Vydrž, Kykýne, užs je dneska seřval.

Vyhráls, hodnej Kykýnek, hodnej.

-Zdravíčko. -Dobrý den.

-Drž stopu, Kykýne, drž stopu.

Nesmí nám uniknout.

Viděls to?

Tak a máme ho.

Už ho nemusíme stopovat, máme důkaz.

-Kruci! -Tak už je zase ukradli?

-To je hanebnost a bezohlednost.

-To nepochopím. -Tohle jsme našli v popelnici.

-Ukaž.

No jo, je to dnešní.

-A víme, kdo je zloděj. Je to ten námořník.

-No to snad není možný. -Ten, ten...

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Vy jste sněd' tenhle jogurt. -Jogurt jsem sněd', no a?

-Já vás viděl, jak si ho tu berete a jíte.

-Jo takhle, jeden jogurt jsem sněd' a kelímek zahodil do popelnice.

Ten druhej mám tady. Vzal jsem si je tady přesně

v 06:14, a to jich bylo v base všech 20.

Vzal jsem si ty svý dva, jak jsme se domluvili.

Bral jsem si dva, ne? -No ale...

-No počkej, cos dělal potom? -Šli jsme za panem námořníkem.

-Takže je to jasný, mezitím tady byl ten pravej zloděj

a ukrad' jenom 18 jogurtů. Peťulko, pan kapitán to nebyl.

Ten ne, ten to má u mě předplacený.

Měl by ses mu omluvit. -Ale co.

Teď aspoň přesně víme, kdy se tu krade.

Mezi čtvrt a půl sedmou.

TELEFON

-Bábovky, linecký koláčky, budíček!

Dneska jdeš s Kykýnem ty.

S tebou nemluvím. Zklamals na celý čáře.

PÍSKÁNÍ, ŠTĚKÁNÍ -Fuj, Kykýne.

MÍLA -Tak co je? Vem kolo a jedem!

-Já nemůžu. -Blázníš? Máme závody.

-Mám práci. -Seš nemocnej?

-Musím uklízet, za trest. -A jo, tak to jo.

-Ale já mám fakt práci.

Tohle teď musí pracovat za mě. "Seznam pachatelů.

Jelikož pachatelem jest někdo, jehož přítomnost jest běžná

a pravidelná, tak zaprvé, šofér v kožený bundě."

ŠTĚKÁNÍ

No jo, ale on odjel a jogurty tam ještě byly.

Ale moh' se přece vrátit. To ano, to moh'.

"Tak zadruhý, domovnice."

ŠTĚKÁNÍ

No jo, ale dneska nic neukradla. Ale mohla.

Když jsme šli za tím starým námořníkem,

to jsme neměli, Kykýne, to byla chyba.

Co tomu říkáš?

"Tak zatřetí, tlustej tramvaják."

ŠTĚKÁNÍ

Ale on tu brašnu vůbec neotevřel.

Ale sehnul se, moh' to teda udělat.

Možná myslel, že hlídáme.

"Tak začtvrtý, starej námořník."

ŠTĚKÁNÍ

-No jasně. Mohla to být finta. A ten vedoucí mu to na skočil.

Počkat, vedoucí.

ŠTĚKÁNÍ

-Z toho všeho, Kykýne, plyne ponaučení,

že jogurty se můžou buď krást s celou basou,

nebo bez basy.

Salám tedy nemůže být umístěný jen do basy,

ale přímo na kelímek s jogurtem. Rozumíš mi?

Udělali jsme chybu, Kykýne, musíme ji napravit, pojď.

No pojď.

Co kdybysme ho tam přivázali? Nebo jen přilepili?

Potom dostaneš, já ti dám. Jak bysme to udělali?

Tak řekni, Kykýne, ty jsi přece chytrý pejsek.

Tak poraď. -Haf! Haf!

-Jak to uděláme?

To mi nesmíš brát. Počkat!

-Haf! Haf!

-Vem si, Kykýnku, vem! To je ono, Kykýnku, to je ono!

ODEMYKÁNÍ

-To snad není možný.

Ty píšeš úkol? -No. To se nesmí?

-A, kampak? Hele, dneska není včera.

-Co včera? -Byls venku.

Na Kykýnovi jsem to poznala. Nechtěl jít a nečůral.

A v samošce jsi taky byl, mluvilo se tam o tom.

-Co? -Že se ztratily ty jogurty.

Péťo, ty s tím máš něco společnýho. -S čím?

-S tím zlodějem. -Já? Se zlodějem?

-No, třeba ty kradeš ty jogurty.

-Já? Tak, abys věděla, já náhodou... -Co náhodou?

-Ruku na to, že to nikomu neřekneš.

-Tak jo, ale... -Žádný ale.

Jelito, kopyto, platí to. Nikomu ani muk.

Tak, abys věděla, já tam hlídkuju a pátrám.

A už jsem na stopě. -Ne. -Otoč se.

Už!

-Tolik pachatelů? Je to možný?

-Jeden z nich je jistej. -Kterej? -To právě nevím.

-Vedoucí a domovnice. Tý bych to přála.

Víš, že šmírovala, když jste se s Kykýnem hrabali v těch jogurtech?

-Jak to víš? -Zahlídla jsem tě.

-Pročs mi to hned neřekla? -Když jsem jako nic nevěděla.

-Tý bych se chtěl dneska zbavit.

-Tak já půjdu s tebou a nějak ji odlákám.

-Ty bys šla? -Jasně.

-Tak sebou hoď, budeš mi dělat zeď.

Ale úplně nenápadně.

Horší je, že domovnice o nás ví, než vyjdem z baráku.

-Právě s tím se to musí umět nějak zařídit. -Ale jak?

-Uvidíš, bude jako pěna, viď, Kykýnku.

Kykýn je nemocnej, úplně moc nemocnej.

-Teda. -A už je zdravej, úplně zdravej.

-Výborně.

-Co mu to tam dáváš? Salám?

-Pro Kykýna. Zatím nic jinýho nestopuje.

-Hm, tak proto jsme pořád bez salámu. -Ticho. Na místa!

-A copak, Verunko, že tak brzo ráno venku?

-Jé, dobrý den.

-To vy chodíte teď s Kykýnem oba dva s Péťou?

To je od vás hezký, že se máte tak rádi.

A kdepak jsou teďka? -Já... Oni už jsou doma.

Paní správcová, neviděla jste náš košík na odpadky?

Já jsem ho nechala u sklepa. -A nevzal ho Péťa?

Počkej, já se po něm podívám.

-Tak co? ZAVÍRÁNÍ DVEŘÍ U AUTA

-Haf! -Hodnej Kykýnek, hodnej.

Vykašli se na ni. -Haf! Haf!

-Kykýne, stůj! Slyšíš? ŠTĚKÁNÍ

Kykýne, cos to udělal? Nech toho.

Na, odveď ho.

-Kykýne, nech ji, pojď. No hodnej.

-Hele. -To není možný.

-Jak dlouho jsme byli pryč? -Půl minuty? Minutu?

Péťo, budíček! Maminka! Honem domů!

-Hned.

Teď je to na tobě. Hledej, no hledej.

Hledej salámek. No hledej.

Hledej, hledej salámek. Hledej!

-Proč to neberete? Už zvoním podruhý.

-Já byla v koupelně a Péťa ještě spal.

-Dej mi ho. -Je na záchodě. -Já si počkám.

-Péťo, honem, maminka!

Už jde.

-Dneska jsem tě, mami, zase slyšel odcházet.

-To ses tak udýchal cestou ze záchodu?

-Víš... -O tom si ještě promluvíme.

A teď sebou hoďte, ať nepřijdete pozdě do školy.

-Co nákup? A co si vezmeme k snědku?

-Zloděj o nás věděl. Odlákal nás.

-Odlákal? Jak? -No přece Kykýn a kočka.

-Ty myslíš domovnice?

To ne, Kykýn honí kočky odjakživa a jogurty se neztrácely.

Tak jdeš ty, nebo mám jít já? -Nikam nechoď.

Neviděl tě někdo? Ten šofér?

-Ne, jenom domovnice. Řeknu ti, že...

-Měla tu svou dřevěnou basu na svačiny?

-Neměla. Já jdu, mám hlad.

-Nikam nechoď. Něco si tu najdi.

Potřebuju vědět, jak dlouho jsme tam nebyli.

Vzpomeň si, Veroniko. -Ne dýl než minutu.

-A jak moh' zloděj v takovým fofru přijít, vybrat jogurty a zmizet?

Abysme ho neviděli. Tohle teď budeš dostávat.

Pamatuješ si na tu televizi? Kykýne, vodička!

Na Velkýho detektiva, jak tam říká: "Lidský tělo

není po smrti o nic menší.

Klíčem k tomuto případu jest problém dopravní."

-Lidský těla jako jogurty? -No jasně.

Někdo je v něčem musí odnést, nebo odvézt.

Přece nelítá a nechodí kanaláma.

-Snídaně detektivů.

-Sušenky budu snídat celej rok, až toho zloděje čapneme.

-No nevím, Péťo. -Ale já vím.

Musím si to všechno zkusit, co je možný a co ne.

Veroniko, kde je ta veliká kabela? Ta sportovní.

Problém transportní, chápeš? -Teď musíme do školy.

-No jo, ale zejtra!

Hlavně se dívej, jestli nebudu moc nápadnej.

A stopni mi to od toho momentu, kdy vyběhnu. Běž.

-Péťo, už je to půl minuty! -Zalez!

-Byla to skoro minuta. Ale bylo tě moc vidět.

-To není možný.

-Tak už tě máme, chmatáku! A slečinku taky.

-My ne, my... ŠTĚKÁNÍ

-Vy jste někdo jinej, že jo? -Ticho, Kykýne!

-My ty jogurty neberem, my je sem přece vracíme.

Dyť to vidíte.

-Tak to si schovej pro VB. Ti budou ale mrkat.

-Oni je tam vážně vraceli, já to viděl.

-My nejsme zloději, my tady hlídáme a pátráme.

-To si říkejte někomu jinýmu, jdeme.

-Moment. Přišli jste na něco? -Máme seznam možných pachatelů.

-Kdo je tam? -Taky vy. A vy taky.

-Ty, já ti jednu... -No tak. A kdo ještě?

-Ukaž seznam.

-Zajímavý. -Co se s tím zdržujete?

-A kam vy spěcháte? Přemýšleli možná líp než my.

-Jo? A proč si teda cpali ty jogurty do svojí kabely?

-Co jste to tady vyváděli?

-My jsme zkoušeli, jak to dlouho trvá.

A jestli je to vidět z pozorovatelny.

-Kdo je to ten šofér v kožený bundě?

-Tamhle od tý dodávky.

-Co vozí?

-Lahůdky, Pramen. -Tak vám něco řeknu.

Sem už nechoďte. Plašíte zloděje.

Dneska jsme ho mohli chytit.

Vy tady přece bydlíte, udělejte si pozorovatelnu v okně.

-Tak jo, ale co když na nás pan vedoucí bude žalovat?

-Nebude, já to s ním zařídím. Tak z okna, za záclonou.

ŠTĚKÁNÍ

-Kykýne, ty chceš zase masíčko, viď.

Ježiš, to už je tak pozdě, nebo tak brzo?

-Šmarjá, maminčin budíček. Péťo!

ZVONĚNÍ Už jsme vzhůru, mami.

-A tys byla v koupelně a Péťa ještě spal.

-Mami, ty mi to nebudeš věřit, ale fakt jsme...

-Výmluvy mě nezajímají.

Až půjdeš ze školy, tak přijď za mnou do práce.

-Ano, mami. -Je tam ten kluk vůbec?

-Dneska jsem tě, mami... Mami!

A jsme v tom.

-A já to slíznu. -A zase žádná snídaně. -Hm.

-Nemáš tam ještě jednu tu bezvadnou sušenku? -Ne-e.

-Nic si z toho nedělej, ohromně jsme pokročili.

Zloděj určitě nevytahuje jednotlivý jogurty,

ale vezme celou basu a místo ní tam strčí prázdnou.

Jinak by to nestihl. -Teda, Péťo.

-Budeme se koukat z okna, jo?

-To bysme ho museli otevřít a ještě se vyklonit.

Jinak na chodník pod náma neuvidíš. Mám to vyzkoušený.

A to by nás zloděj zmerčil.

DVEŘE

-Co bylo?

-Peklo. -Prozradilas? No teda.

-Říkala, že si vezme dovolenou a bude nás hlídat. -Má poklona.

-A tatínek si to s náma vyřídí, až se vrátí ze služební cesty.

-Kdy se vrátí? -Pozejtří.

-Stačí, protože zejtra... -Počkej.

Musela jsem slíbit, že tě ráno nepustím z domu

a každých 10 minut jí budu telefonovat.

-To by šlo.

Postaráš se o maminku a budeš koukat z okna na jogurty.

-Z kterýho okna? -Z tohohle.

Udělal jsem ti na to periskop, jako maj ponorky.

Aby se mohli koukat nad vodu.

Budeš se koukat přímo do zrcátka a v něm uvidíš,

co se děje dole pod oknem. Přímo na místo činu.

Tady se připevní pravítko k oknu, takže ho nebudeš muset držet.

A sem se budeš dívat.

-No jo, vidím dolů na chodník. Teď tam jde paní s kočárkem.

A proč se do toho nebudeš dívat ty? -Já musím být na pozorovatelně.

Dívat se na jogurty z druhý strany. A chytit zloděje při činu.

-Ale já slíbila mamince, že tě nepustím ven.

-Správně. -Tak jak to mám teda splnit?

-Tys to myslela vážně?

To přece nejde, já tam prostě musím jít.

A proto seš tady, abys říkala mamince:

dětičky jsou hodný, všechno je v pořádku. A tak.

-Co když tě maminka bude chtít k telefonu?

-S tím počítám.

Řekneš, že Kykýn má průjem. Na Kykýnův průjem vždycky zabere.

A ty jsi s ním byla pětkrát šestkrát,

a musíš se taky umejt a nasnídat, tak posedmý jsem musel já.

PÍSKÁNÍ

Možná už to nemá cenu, Kykýne. Ale co kdyby.

Pojď.

Domovnice. Popelnice. Ale kočky s ní nejsou.

Slyšíš, je tam bez koček, nebo budeš strašně nemocnej.

-Haf!

TELEFON

-Všechno v pořádku, Veroniko? -Ano, mami.

-No tak mi ho dej. -Koho? -Veroniko!

-Mami, víš, on... -On tam není.

-Ale, mami, Kykýn má průjem.

Já už jsem s ním byla pětkrát, tak šel zase on. -Cože?

-Já se taky musím umejt.

-Kykýn má průjem? Na tebe je tedy spolehnutí.

Veroniko, neopovaž se vyjít z domu ani na krok!

-Ano, mami. Mami!

Doprčic.

Péťo, domů, honem, průšvih! -Zalez, my už jdem.

A jsme v tom.

-Kápneš už konečně božskou?

Ty to víš, kde je, a hned teď mi to řekneš.

-Mami, já to fakt nevím. Přísahám.

-Měl bysme vystoupit, pojď, Kykýne!

-Vůbec jsem ho neviděla.

Ani jsem neslyšela Kykýna, obyčejně křičí na mý kočky.

-Kam to jedeme, nevíš, Kykýne?

-Co tady děláš? Sem psi nesmějí.

-Vždyť už jdeme. -No proto!

-Naposled jsem je viděla tamhle, ale Péťa říkal, že už jdou domů.

-Běž nahoru, hlídej telefon.

Péťo!

Kykýne!

-Paní, prosím vás, jak se dostanu k Vyšehradu?

-K Vyšehradu? Tamhle za roh, sedmnáctkou, chlapečku.

-Ztratili? Ukradli je, paní. Váš mladej vám o tom nic neřek'?

-Neviděl jste ho? -Naposledy včera.

-Kampak, chlapče, kampak? -Já můžu zadarmo.

-Ty jo, ale ten pes? Bez košíku?

Za toho se platí jízdenka plus pokuta.

A to dělá 51 korun. No, tak nazdar.

CINKÁNÍ

-Bezpečnost? Prosím vás, tady v samoobsluze ukradli jogurty

a mně se při tom ztratil náš kluk. -On je ukrad'?

-Ne. -Tak to se vrátí.

Oni se kluci někdy ztratí, ale obyčejně zase sami přijdou.

Hraje fotbal nebo tak.

Zavolejte navečer, ale to už bude doma.

-Co je s tebou? Už nemůžeš? Tak pojď.

-Musím sehnat tatínka.

Vytočím bezpečnost v Benešově. ZVONEK

Péťo!

Víš, co bys zasloužil? Kde jste byli?

-Lahůdky, Pramen Holešovice.

Kykýn vlezl do auta za salámem a já ho zachraňoval.

Nazpátek jsme museli jít pěšky, Kykýn neměl košík.

-Košík. Ty... ZVONEK

-Tak už ho máte zpátky? -V pořádku, paní správcová.

-Jo, takovýhle kluky člověk jen tak neuhlídá.

-Ale uhlídá, děkuju, paní správcová, na shledanou.

-Šofér v kožený bundě to není.

-Ty potřebuješ osobního hlídače s rákoskou.

A to jsem odteďka já.

Máš zákaz vycházení z domu. Naprostej.

-Zloděj je vedoucí nebo domovnice. -Říkáš něco?

-Počítám si nahlas, mami. -Aha.

-Krade to i s basou. Všecko, i s návnadou.

Buď to vtáhne do samošky, nebo do našeho domu.

-Ale jak? -To právě nevím.

-To si zase počítáš nahlas? -Je to těžký úkol, mami.

-Máš toho nějak málo. -Náhodou dost.

-Hlavně aby to taky bylo správně.

-Může být v mříži díra. -A do domu?

-To je záhada, já to ráno zjistím.

-Vždyť tu bude maminka. -Musím se tam dostat.

-Jak? -Nějak.

-Tak už to máte, milánkové? Čeká nás moc práce.

Když už jsem si na vás musela vzít dovolenou.

-Ty tady zůstaň.

KNUČENÍ

Ticho, Kykýne. No tak!

Kykýne, šup!

A budeš zticha.

Musíme domů, byl by průšvih.

Jé, mami. -Ty nespíš, Péťo?

-Chtěl jsem jít za tebou do postele.

-Už jsi velkej.

-Já uvařím snídani, jo? -Když jsem doma?

-Tak ti půjdu nakoupit. -No to určitě!

Co seš najednou tak vzornej?

-To víš, po tom včerejšku. Půjdu aspoň vynést kbelík.

-To už je to zase plný? Počkej, máš domácí vězení.

Polož to. -To je v domě.

Půjdu v pyžamu, aby sis nemyslela.

-Tak si vem přes to kabát nebo bundu.

-Mami, je zamčeno! -Já ti otevřu.

-Ty zůstaň tady. -Tak ho vem, když chce.

-Ty mu dovolíš všechno, a mně nic. -No no no no no no.

-Stopa! Stopa, hledej Kykýne. Stopa!

No hledej, stopa.

No, stopa.

Hledej, hledej, Kykýne.

Stopa, no, stopa.

No tak, stopa.

No tak pojď.

ŠTĚKÁNÍ

Kykýne, s kočkama vyhráváš, ale na zloděje jsi krátkej!

ŠTĚKÁNÍ

Tak dost, Kykýne, tak dost. Pojď, no, pojď.

Jau.

Páni.

Dnešní.

Ták.

Kočky ti sežraly salám, viď?

Ono se to otvírá i s tím zamknutým zámkem.

No to je patent.

To je ta záhada.

Tak to je to tvý okýnko, proto k němu chodíš.

Seš slavnej stopař, Kykýne. Sem jsi mě taky zaved'.

Seš borec.

Ba ne, pachatel musí být usvědčen.

Potom dostaneš salám. Štangli salámu.

ŠTĚKÁNÍ

-Veroniko, vstávej, jdu hledat Péťu.

-On utek'? -Šel vynést koš.

ZVONEK Kdes byl?

VÍTĚZOSLAVNĚ -Vé skle-pě!

-Cos tam dělal?

-Skončil jsem pá-trání. Zloděj jogurtů je do-movnice!

-Nekřič tak nahlas. -Klidně, mami.

Má je ve sklepě. Bere je okýnkem.

Celou basu. Plnou sem, prázdnou tam.

-Řešení transportního neboli dopravního pro-blému!

-Nikde to neříkejte, děti, to je moc háklivá věc.

S tím musíme počkat na tatínka. -Musíme ji usvědčit.

A hned dnes. A to je něco pro tebe.

-Pro mě? Jak to pro mě?

-Domovnice dělá u vás v práci svačinářku. Tam nosí ty jogurty.

A ty si dneska jeden koupíš. To bude ten kradenej.

-Prosím tě, může je kupovat jinde.

-Proto jsem je poznačil. Jsou dole od týhle křídy.

-Mami... -Hm.

A to mám dělat po tom, jak jste mi lhali?

-My jsme nelhali.

Jenom jsme neříkali všechno, protože bys nám to zatrhla.

-No no. -Zase začínáš?

Co teď budeme dělat? -Co budeme dělat?

-Čekat na maminku. -Tak já jí zavolám.

-Blázníš? Takový věci se neříkaj do telefonu.

ODEMYKÁNÍ

-To jsi ty, tati? -Kykýne, ahoj.

Žádný uvítání?

-Měls přijet až zejtra. -Vyšlo mi to dřív.

-Tos přijel teď? Jsme neslyšeli žádný auto.

-Ne, už ráno. Jdu z kanceláře. Něco tam na mě čekalo.

-A co? -No, nějaký krádeže.

-S maminkou mluvils? Ono se hodně krade, že jo?

-Dost.

-Tak co? Je to ona? -Hm.

-Tak to ji necháme zajít do sklepa, připlížíme se

a čapneme ji při činu. -Už se stalo, Péťo.

-Ty mluvíš o něčem jiným, tati.

-O tom samým. Maminka mi to řekla.

-Co se do toho pletete? Vy jste nic nevypátrali.

-Vypátrali jste to vy, naprosto správně,

ale bylo potřeba to uzavřít. A to už jste nemohli udělat sami.

-A jak jste ji mohli chytit při činu?

-Při činu zrovna ne. Vy jste ji usvědčili,

naši z okrsku s ní promluvili a ona se přiznala.

-A tys jí zatýkal? ZVONEK

ŠTĚKÁNÍ -No tak, Kykýne.

-Moc a moc vám děkuju, panu majorovi i vám, že...

že se to takhle zařídilo. Všechno už je zaplacený.

Vy nevíte, jak toho lituju, já, hloupá stará ženská.

-Neplačte, už je to v pořádku.

-Jak to, že není zavřená? -Nevykradla banku.

A bylo to poprvé, dostala pokutu.

-To není žádnej trest. -Když ty něco vyvedeš...

-Já nekradu. -Já vím.

Ale taky tě nejdřív napomenu, když uklouzneš.

Jenom když se to opakuje, tak přijde trest.

Ono se to naštěstí většinou neopakuje.

-Celej život jsem na nic nesáhla, ale teď, když je holka na vdávání,

aby se trošku slušně oblíkla.

Neměla jsem to dělat, ale vy jste taky máma.

A ona je moje jediný dítě.

-Vidíš, za všechno může ta její Vivianka.

Ty seš do ní tak zamilovanej.

-Aspoň vidíte, děti, čeho jsou schopní rodiče,

když se moc vidí ve svých dětech.

Kam vede taková opičí láska. ZVONEK

Jdi zas ty.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Jménem personálu i zákazníků, vám, pane majore,

moc děkujeme za vyřízení toho případu.

Já věděl od začátku, že pro vás to bude hračka.

-Ale to já ne, to...

-No tak mladým detektivům malou pozornost.

Ještě jednou děkuji a na shledanou. -Na shledanou.

Tumáš, to patří tobě. -Když já je nerad.

K pachateli jsi mě přived' ty, jsou tvoje, na.

SMÍCH

-To mi teda řekni, jak jsi to zaonačil,

aby ten mlsnej starosta Kykýn šel po jogurtech?

-To je právě to tajemství, viď, Kykýnku.

-Tys něco slíbil, až toho zloděje chytneme.

-Aha, Kykýnovi vyměním basu jogurtů za štangli salámu.

-Ale ne. Co budeš snídat celej rok?

-Celej rok. Sušenky.

-Haf!

Haf! Haf! Haf!

Haf! Haf!

SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2019