Original subtitles

Vítězství je naše, má paní.

Jak jinak! Copak jsi nevěřil ve šťastný konec?

Co kořist? Budu spokojena?

Víc než spokojena, ale utrpěli jsme značné ztráty.

S tím se ve válce počítá.

Chci vzdát hold své dobré bohyni.

- Obětní oltář je připraven? - Jak jste poručila, má paní.

Bojoval jsi statečně, Vagabunde.

Zasloužíš si mou náklonnost.

Brzy tě povýším na generála, pocítíš, co je to můj vděk.

Díky, všemocná Krutoslavo.

Opět jsi mě poctila svou přízní. Díky, nikdy ti to nezapomenu.

Navždy budu tvou oddanou spojenkyní.

Ve jménu války vládnu ve své zemi a nedopřávám zbraním klidu,

každý rok ti přináším tisíce obětí.

Stůj při mě i v příští bitvě, ať rozdrtím své nepřátele na prach.

Pomoz mi k vítězství u Lamberka a vezmi si za to, co chceš!

Kohokoliv ze smrtelníků ti obětuji! Není nic, co bych ti odepřela.

Díky, Krutoslavo, díky.

Přísahám, že ti nezůstanu nic dlužna!

Jeho Jasnost, náš nejmilostivější král Maxmilián Skrček z Fištrónu

a královna Běluna, vévodkyně železných vojsk,

vyhlašují klid zbraním a všem na vědomost dávají,

že se jim narodil syn. Bylo mu dáno jméno Pravoslav.

(dítě pláče)

Stůj!

Kdo jsi, že jsi tak málo štědrá?

Ty mě neznáš, králi? Já jsem Láska.

Láska?!

Proč sem nosíš tak bezcenné smetí?

To jsou květy třezalky, králi. Skrývá se v nich kouzlo lásky.

Bez ní by byl život naplněn jen smutkem a marností.

Neodhazuj je, nechystej svému synu zlý osud!

Můj syn je princ a jednou bude král.

A co jsi ty? Co jsi zač?

Lásko, k čemu jsi?

Můžeš se vyvážit zlatem?

Nebo snad vystřelit z děla, nebo roztrhat koňskými kopyty?

Jak vymřeš? Jak? Po meči? Po přeslici?

Máš vůbec nějakou moc?

Na to ti odpoví každý, kdo mě pozná.

Samé žvásty!

Láska! Hloupé slovo, chiméra!

Nic si za ni nekoupím ani se jí nenajím.

Hladovíš snad po lásce, má paní?

Ani by mě to nenapadlo.

Láska je ztřeštěnost, nejapná hříčka pro slabé povahy,

bezcenná věc.

Slyšeli jste?!

Slyšeli jste?

Zakázat! Zakázat!

A napište naše rozhodnutí do zemských desek, rozumbradové!

Vy chcete zakázat lásku, pane?

Řekl jsem to snad jasně?!

Moje slovo je zákon.

Ať vejde ve známost po celé říši.

Ach ne, prosím, nezatracuj mě!

Zakázat! Pod hrdelním soudem vyhnat ze země ven!

Stráže!

Nevíš, co činíš, králi!

Pro smilování boží, buď milosrdný!

Copak ti nezáleží na osudu tvého lidu?

Chceš uvrhnout do zkázy své jediné dítě?

Vzpamatuj se, dokud je čas!

Vyžeňte ji odsud! Ven!

Vezmi si, Peciválku, aby tě lidi měli rádi.

Bože, smiluj se nad námi!

Ne, to nesmíš! To je moje dítě, Krutoslavo!

Co to znamená? Kde je můj syn?

Kde je princ Pravoslav?

Co koukáte, hlupáci? Hledejte ho!

Stráže! Stráže! Za mnou!

Kde je můj syn? Kde je princ Pravoslav?

Kde je můj syn?

Kde je?

Pojďte!

Stát!

Ty určitě víš, kde je?! Mluv!

Racajdo! Mluv! Nic přede mnou neskrývej!

Odměním se ti, to ti slibuji!

Princ vězí ve spárech bohyně.

Královna je tomu na vině.

Slíbila ve válečné vřavě největší oběť Krutoslavě.

Zešílela snad? Proč Pravoslava?

Měla tisíce jiných!

Jen láska ho mohla zachránit, však tys ji nechal vyhostit.

Na slzy, králi, pozdě je, zbavil jsi prince naděje.

Máš na té vině též svůj podíl, snad lépe, kdyby se nenarodil.

Mluv dál! Co s ním bude?

Osmnáct dlouhých zim tvá země bude živořit.

Tvé dítě bude ve spletení vězet v okovech zatracení

a nebude chtít více žít.

Jen láska, králi, ne zlost a svár, řinčnení zbraní a ohňů žár,

jen síla pravdy a dobré vůle přemůže kletby pohromu.

I když jsi ze všech nejmocnější, i když jsi skrček z Fištrónu!

Už ani slovo! Nebudu poslouchat výmysly nějaké poblouzněné cikánky.

Ale jak jsem ti slíbil - dostaneš, co si zasloužíš.

Stráže! Stráže!

Umlčte ji!

Nikdo mě, králi, neumlčí.

Tam, kde se zjevím, pravda vzklíčí.

Co skryté bylo před světem na světlo boží vyjde ven!

Maminko!

Co to bylo?

Pomóc!

Panebože!

Kdyby všechno pivo na zemi stoletá voda spláchla,

říkám vám, že z týhle šlamastiky se princ Pravoslav nedostane.

Já chci taky pivo!

Tak ať vám zdravíčko slouží, rychtáři,

dneska je jako křen.

Kdepak, má to sečtený,

a nic mu není platný, že se narodil ve zlatý kolíbce.

Chudáček, kdo se dostane do spárů bohyně Krutoslavy,

je prý na tom hůř, než když propadne peklu.

Jak ho mohl potkat tak strašný osud?

Neštěstí si nevybírá, chodí všude.

Tak tak, cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Ať na naší vísku s laskavostí pohlíží a pohromy od ní odvrátí.

S dětmi je kříž, Pecivál mi taky dělá starosti, nemyslete si.

Pořád něco očumuje, pořád s něčím kroutí, je to podivín.

Mám mu nařezat?

Ať vás ani nenapadne!

- Tak co mám teda dělat? - Chvalte ho, tetka, chvalte!

Já bych mu ji pár lupnul, až by metla vískala.

Bodejť, škoda rány, která padne vedle.

Bití je k ničemu.

To je pravda. Mě řezali málo a podívejte, jak jsem dopadl.

Sousede, tady není nic k smíchu.

Slyšel jsem hrozné zvěsti - Krutoslava prý své oběti

přikovává ke skále.

Nikdo se nedostane živý z jejího sklepení.

Potvora krvežíznivá!

Kdo, Hroudová, kdo?

No, kdo? Královna. Copak neměla srdce?

Obětovala srdce kvůli nějaký šarvátce.

Nic jsem neslyšel.

Takhle mluvit o vrchnosti, to jsou buřičské způsoby.

Hroudová, jestli si budete tu svou nevymáchanou hubu

pořád pouštět na špacír, tak vám ji zamknu na petlici.

O panovnících se musí se mluvit uctivě, i kdyby měli z ostudy kabát.

To se tak patří.

Jednu na usmířenou.

Patří nepatří! Svůj život měla královna nabídnout bohyni,

a ne jí dát napospas chlapce.

A králi se vůbec nedivím, že ji dal zazdít bez okolků do věže.

Prý ani necekla.

No tak, Bětuško. Neplač, malinká.

No tak, ještě jedno pivinko, pantáto?

Ne, vždyť už měl.

- Mám žízeň. - Tak se napij vody!

Není to tak hořký a je to zadarmo.

Král neudělal dobře, že se Běluny zbavil.

Kdopak teď povede vojsko?

Copak se najde lepší generál, než byla královna?

Všichni šli za ní jak berani, bili se hlava nehlava.

Nikdo nedokázal ládovat kanóny jako ona.

A kolik prý uštvala koní!

Kdyby se raději starala o synka.

Ale jděte, Jírová, od vás to sedí.

Vždyť vy pro samou lakotu ani děti nemáte.

Není o co stát, když se kolem sebe dívám...

Ale jděte! Nevíte, co mluvíte.

Snad to ani tak zle nemyslíte.

To byste se divila. Jdeme!

Ale...

Pozdrav pánbůh vespolek.

Koukám, že tady máte veselo.

V chlívě čeká práce a děvečka vysedává v hospodě,

a rychtář na to zbůhdarma civí.

Neslyšelas? Koukej mazat!

A co ty, Květoslave?

Já si dám, matičko, na vaše zdravíčko

ještě jedno pivíčko.

Haranti špatní! Toho křiku, co nadělají!

Jsou to umouněnci. Pracky mají zrovna jak kolomajzníci.

Hejbají mi žlučí.

Čert, aby je vzal a do horoucích pekel odnesl!

Jen je nech tam, kde jsou. Ať si jich rodiče užijou.

Stejně jim jednou nebudou než ke zlosti.

Jednou budeš ráda, že tě pánbůh takovejch vejlupků uchránil.

Vejlupci jsou to zatracený, nevyvedený!

Pane bože, netrestej mě tolik, smiluj se nade mnou!

Dej mi alespoň jednoho jedinýho - jednoho vejlupka zatracenýho.

Podívej, padá hvězda. Honem si něco přej!

Bože, požehnej nám.

- Buď pochválen pan Jéžiš Kristus. - Až na věky, Jírová.

Vítejte, tetka.

Pojďte si s námi připít na prince Pravoslava.

Ať ho okovy netíží.

Na zdravíčko.

Ať slouží, velebný pane.

Tak copak máte na srdci?

Chci, aby to byl kluk.

Ale tetka, takový věci zařizuje Pán Bůh, to na mě nechtějte.

Já to nechci zadarmo.

To znám. S vámi jsou kšefty za všechny drobný.

Nedělejte okolky, kmotříčku.

Umíte vycucnout hadí jed, hledat proutkem vodu

i vyhnat z těla tasemnici.

No tak! Tak byste snad toho klučíka taky uměl vyčarovat, ne?

Co říkáte?

Za grošíček docela malinkýho kloučka.

A nechtěla byste radši za dva grošíky většího?

To by musel bejt ale pořádnej, pořádnej pořez.

Nemějte obavy, tetka. Dám si záležet.

Poraďte mi, velebný pane, podle kterýho svatýho trpitele

mám toho svýho kluka pojmenovat?

Podle sv. Kleofáška nebo Tadeáška?

Víte, aby měl vznešený jméno a byl jako on.

Po sv. Františkovi z Asissi.

Vy myslíte Fandu? A proč zrovna Fandu?

Protože umřel přirozenou smrtí a nikdy moc netrpěl, tetka.

Zkrátka uměl se ze života radovat.

Tady máte tinkturu, Jírová.

Dobře si zapamatujte, co vám teď řeknu a nepopleťte to.

Ráno večer loka, budete mít kluka.

Ráno večer dva loky, budete mít dva kluky.

Dva kluky jako buky.

Ráno večer tři loky...

No, není to žádný med. Uvidíme, co snesete.

Zkuste to!

Tři? Tři.

To je tedy poctivá kořalička.

Jeden kluk mi bude úplně stačit. Spánembohem.

Jak kope!

Já nechci holku!

Ježíši Kriste, za co mě trestáš?

Ale mámo, vždyť ženská je taky tvor boží.

A k čemu nám bude? K ničemu.

Copak taková holka vůbec k něčemu je?

Ty jsi taky holka.

Že se nestydíš mi to připomínat! Teď když je mi tak ouzko!

Víš, jak se mi bude Hroudová posmívat?

Sama má dva kluky jako buky.

Já se nezmůžu ani na jednoho. Já tu hambu nepřežiju.

Prosím tě, prosím tě, odnes ji pryč!

Já se na ni nemůžu ani podívat.

Kristeježíši.

A máme pokoj.

Ne. My? My nebudeme mít pokoj nikdy.

Ale budeme. Uděláme z ní kluka.

Co, tobě přeskočilo?

Co to meleš? Jakýho kluka?

No prostě kluka - dáme jí klučičí jméno,

budeme ji oblékat jako kluka, vychovávat jako kluka.

My budeme spokojený, ona nebude nic vědět

a lidi houby pouznají.

Až trochu povyroste, může nás v lesčems zastat.

A až dospěje a nedejbůh bude podobná ženský,

pošleme ji do služby, ať si vydělá na věno.

Ty...

Cizí možná obalamutíme, ale sebe ne!

Vždycky budeme vědět, že je to jen obyčejná holka!

Vždycky!

Musíš věřit, že je to kluk!

Vzpomeň si, jak je psáno i ve Svatém písmu -

"Věř a víra tvá tě uzdraví."

No, to nic nestojí.

No a uvidíme, co to udělá.

To je ale krásná holčička.

Kdepak, to je kluk! Honza!

Opravdu?

Honza Jírů - jako že je Pán Bůh nademnou.

Jane, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Amen.

No to jsme dopadli.

Nasedejte, jedeme ještě jednou!

Zbláznila ses? Zatáhni okna!

Opatrnosti nikdy nezbývá.

Za košíky, za plátno jsme vydělali víc, než jsem doufala.

Počkej až prodám králičí kožky a husí peří.

- Je jako hedvábí! - Jo?

To se nám penízky jenom posypou.

Co koukáš!

Co?

Podívej se, táto, jak je chtivá!

Chtivej, mámo, chtivej! Nepleť to pořád!

No jo ty, Honzo! Kluku jeden pitomá.

Ať zavře oči, ať už spí!

Už aby vyrostl... a posloužil nám!

Když není k radosti, ať je alespoň k užitku.

Tak, holky, začneme. Která se do toho pustí první?

No ty ne, Čarodějko, ty jsi začínala minule a předminule.

Tentokrát to budu já.

Ale podívejme se, Metodějka se hlásí o slovo!

Aby ses nepřetrhla, ty horlivko!

Pak nemáš být šedivá, když se tak přepínáš.

Šedivá nejsem proto, že se přepínám, ale proto,

že jsou lidi natvrdlý.

Ty jim to moc usnadňuješ, dopřáváš jim čáry a kouzla -

s těmi to jde snadno.

Ale nauč je číst a psát! Donuť je přemýšlet!

Taky bys z toho zešedivěla.

Je to pravda, s lidmi to není snadný.

No tak holky, dělejte! Tolik času zase nemáme.

Asi máš pravdu, Metodějko, tak začni!

Milé dítě, já ti dávám do vínku, abys byla chytrá a bystrá

o síle deseti "filipů".

Abys byla nejenom učená, ale i pohotová,

abys ve správnou chvíli uměla použít všechno, co umíš a znáš.

Hele, nepřeháníš to trochu?

Obyčejně dáváš tak za čtyři filipy, a teď najednou rozhazuješ.

Mýlíš se, Zlodějko!

Honza si to zaslouží, je to chudák holka.

Já jí dám radši do vínku taky toho nejlepšího.

Jo, za deset dobráků jí toho dám, i když běžně dávám pět.

V první řadě jí přisuzuju, že se nebude podobat svým rodičům,

což je přinejmenším za další tři dobráky, abys věděla,

a k tomu dobré srdce, dobré zdraví

a dobrou hvězdu, aby nad ní vždycky stála.

Nech taky něco na mě, Dobrodějko.

Já ti, milá Honzo, věnuju čarovný úsměv,

do tvých očí vliju čarovné kouzlo.

Duši budeš mít okouzlenou a naplněnou láskou,

protože láska je jeden z nejmocnějších zázraků.

No a za kolik jí to dáš?

Aby sis nemyslela, že jsem nějaká držgrešle,

dám jí to všechno za deset kouzlíků.

Ne ne ne, teď jsem na řadě já.

Pst! Svítá! Je pozdě, Zlodějko.

Probouzí se.

Už nemáš šanci.

Tak toto ti nedaruju, Honzo!

Je konec, holky, jdeme!

Každé štěstí zaplatíš, utrpením vykoupíš a slzami splatíš,

jen se těš! Však uvidíš!

Honzo, sakra kde jsi? Honzo! Dal jsi králíkům?

Ano, maminko.

- Přines vodu! - Už jdu.

A co to dříví? Koukej, ať jsi s tím hotovej!

Ano, maminko.

Honzíčku, hlavu máš jak tykvičku!

Neokouněj tady! Nemáš co dělat?

Jdi dát slepicím, nakrm kozu! A ukliď sekeru do dřevníku!

A nezapomeň na tu vodu!

Ukliď, přines, sežeň, sežer!

Možná, že tě přivážou k boudě jako psa.

Umíš alespoň kousnout?

Honzo hloupej, na slovo skoupej!

Že se nestydíte!

Honza je jako zagroškudla, ale práce udělá víc

než vy dva dohromady.

Kdyby vás viděl táta, tak vám dá, co se do vás vejde!

Pojďte si pro koláče! A dejte taky Honzíčkovi!

Měl jsem zlý sen - víš o čem?

Neměl bych se tam zajít podívat?

Sám ne! Musím dávat pozor, aby tě nikdo neviděl.

Co tam děláš?

Zmiz, nebo si mě nepřej!

Sežřali jste půl sklepa, holoto jedna zlodějská, nenažraná!

Kůži by z člověka sedřeli.

To mám za to, že vám dávám práci, co?

Přidejte mámo, nebuďte skoupá.

Seřežte je jak psy!

Co čumíš? Chceš taky jednu slíznout?!

Tak si pro ni pojď!

Že vám není hamba?! Vyvádět tyjátr pro celou vesnici!

- Jak se máš, Pecivále? - Dobře, Jírů.

Ta jim dala, co?

Násilím se nic nevyřeší - jedině laskavým slovem a dobrým skutkem

můžeme k sobě hledat cestu.

Taky si to myslíš, Jíro?

Mluvíš jako pan farář, Pecivále. Co máš na práci?

Čtu knížku. Je v ní spousta zajímavých věcí.

Chceš si taky něco přečíst?

Dneska ne - snad někdy jindy.

- Pozrav pánbůh, kmotříčku. - Vítej, Honzo.

- Copak tě trápí? - Že jsem mrňous.

Copak je na to špatného, Honzo? Horší je být hlupák.

To jsem taky.

- Jak jsi na to přišel? - Všichni to říkají.

Četl jste někdy nějakou knihu, kmotříčku?

Ovšem, že četl.

Je to těžké?

Těžké je to, do čeho se ti nechce. Měl bys chodit do školy, Honzo.

Musíš se učit.

Vy byste mě vzal do učení, kmotříčku?

Proč ne, když se nebudeš bát.

Čeho?

Dneska je Svatojánská noc, Honzo.

Některé byliny rostou na tajemných místech a musíš je utrhnout

při půlnočním světle, pak mají čarovnou moc.

Kdo utrhne mateřídoušku ze sedmi mezí, a pak ji schová do kapsy,

ubrání se zlým silám.

Budou se dít zázraky.

Kmotříčku, podívejte se, jak mě zase rychtářka zřídila,

a to prej za to, že jsem se napila ze žejdlíku smetany.

Tam já už nepáchnu.

To si radši najdu službu jinde.

Jenom jestli na tebe jinde čekají.

Pořád ti říkám, Barčo, krást se nemá.

Já nekradu, já si jen tak přilepšuju.

Vždyť bez toho bych tam dávno pošla hlady.

Au! Zaplať vám to Pán Bůh, kmotříčku.

Pán Bůh má jiný starosti, než platit za tebe dluhy, holka nešťastná!

Kmotříčku, která bylina by pomohla naší mámě, aby jí nebolela hlava?

Třeba bolehlav?

To je dobrý, Honzo, bolehlav!

Nenašla by se tam taky lahvinka pro naši rychtářku, kmotříčku?

To by se nám žilo, kdyby natáhla brka, co?

Bolehlav je jedovatá bylina, Honzo.

Dej mámě tohle - bude jako beránek.

Prosím, nechte mě! Nikdy jsem vám nic zlýho neprovedl.

Nechte mě! Pomóc!

Co to bylo?

Honzo! Honzo!

Tys ho zabil.

Rychle pryč! Brány pekla se už otevřely.

Satan si vzal Jíru!

Skryté titulky připravili 10:50:27:03,a Josef Batěk