Original subtitles

Pojeď, Franku, máme je v patách.

Zatraceně!

Martíne! Martíne!

Co se stalo, děti?

Jely jsme s mámou a ona zůstala...

Kde je?

Támhle.

Pojďte.

Dej mi to.

Pojď, pojď!

Poběž.

Co se děje, doktore?

- Co ta krev? - Patří jednomu chlapovi.

- O koho šlo? - Vím já, kdo to byl?

Není zraněný?

- Něco horšího, už ho pohřbili. - Jak to?

Vidíš, ne? Jak mám vědět, kdo mu to udělal?

- Nejsi zase ožralý, doktore? - Trochu.

- Jak mu dneska je? - Špatně, nikdy mu takhle nebylo.

- Spal v noci? - Moc ne.

Koukneme se.

- Nevypadá dobře. - To vidím i já.

- Žere? - Právě že ne.

Zdá se, že nemůže na nohy.

Jsou pryč...

Dědo! Dědo!

Jak to dneska šlo, sestro?

Jednoho jsme napálili.

- Vyplatilo se to? - Docela jo.

- Nějaký cizinec? - Určitě.

- Myslíš, že jsem hloupá? - Kolik měl?

- To není tvoje starost. - Já jsem tady chlap a mám právo...

- Mlč! - Dobře.

Hej, doktore, vykurýrujete to zvíře nebo ne?

Myslím, že bude v pořádku.

- Co je s ním? - Má hlad.

Ten máme všichni.

Pojď dovnitř, dcerko.

Hledáš mě, Ricku?

Čekal jsi mě?

Věděl jsi, že přijedu.

Stejně jako jindy.

Řekni svému šéfovi, že mu nezaplatím ani cent navíc.

Ale takhle to nepůjde, Macku. Víš, jak to chodí.

Táhni k čertu!

Vyřiď šéfovi, že budu střílet.

A ostatním taky. Bez výstrahy.

Děláš chybu, Macku.

Víš, co se stane?

Zmiz, zbabělče!

Ty i všichni Martínovi pistolníci.

- Jak chceš, vyřídím jim to. - Řekni jim, ať si na mě dají pozor.

Už toho mám dost, abych dřel jen na něj.

Rozmyslel sis to dobře?

Mohl bych tě zabít, byla by to sebeobrana.

Klepou se ti ruce, Macku.

Netrefil bys mě ani ze dvou kroků.

Můžu to zkusit.

Nesnaž se to zjistit.

Pate!

Pate!

Pate!

Poslouchej mě.

Vylez se zdviženýma rukama!

To jsi ty? Co tu děláš?

Víš, že mi má Pat zaplatit. Kde je?

Jak vidíš, jsem sám.

Naprosto sám.

Počkám na něj.

Jedeme.

Nehnu se odtud bez peněz pro tvého otce.

- Rozumíš? - Jasně že jo.

Vyřídím to za něj, nemusíš na Pata čekat.

Zaplatíš mi? Ty?

Jistě. Proč ne.

Bože můj!

Nahoru.

- Díky, seňoro. - Není zač. Hyjé!

- Pojď sem. - Co je zase?

Kdo by to mohl být?

Zřejmě ten zatracený parchant, co jezdí vybírat.

Ne, tohle není výběrčí.

Pak to musí být cizinec.

Mami, to je ten chlap, kterého jsme obrali o peníze.

Poběž.

Ty děti by v té studni mohly spát.

Dobrý den.

Dobrý den.

Co tady pohledáváš?

Uklidněte se, nevidíte, že přijíždím jako přítel?

Co vlastně chceš?

Posílá mě Martín.

Zase nový darebák. Vypadá jako zloděj.

Nebuďte hrubá, seňoro.

Dvě studny? Zdá se, že se k vám šéf nechová tak špatně.

Tomu se nechce ani věřit.

Nešahej na to!

Chci se jen trochu osvěžit. Na tom přece není nic špatného.

- Nechováte se zrovna vstřícně. - Má s cizinci špatné zkušenosti.

- Chápu. Můžu si nabrat z té druhé? - Dobře.

Ó, můj bože!

Co je s mými penězi?

O jakých penězích to mluvíš?

Nehraj to. Ty, co jste mi sebrali.

Dej mi ty peníze.

To už by mohlo stačit. Jsem dneska až moc shovívavý.

Dej mu je.

Tady máš, ty zloději, jednoho dne tě odprásknu jako psa.

Dobře, věřím vám, seňoro, uklidněte se.

- Uvidíme se příště. - Koukej odsud rychle zmizet!

Děti!

Jednoho dne se to naučím, uvidíš!

Jste banda hlupáků.

Bylo třeba toho muže zabíjet?

Nechtěl platit. Vyhrožoval nám všem.

Myslím, že Rick udělal, co měl.

Drž hubu! Tebe se to netýká.

- Co jiného jsem měl dělat? - Domluvit mu.

Zákon je na naší straně, protože ho nepřekračujeme.

Jeho povinností bylo zaplatit! Tahle půda je moje!

Proč takový rozruch?

Šerif je na naší straně.

Šerif bude potřebovat důkaz.

Vysvětlím mu, jak k tomu došlo.

Jednalo se o sebeobranu.

Dobře. Dobře.

Nezapomeňte, že tady rozkazuju já.

- Ano, šéfe. - A teď vypadněte.

Ty počkej, Danny.

Chci s tebou něco probrat o samotě.

Můžeš mluvit. Na mne bylo vždycky spolehnutí.

Vždycky jsem si tě vážil.

Nejen na veřejnosti, ale i osobně.

Promluvme si tedy osobně.

Platím ti, abys plnil moje příkazy.

Proč tohle neřekneš svému synovi?

Něco jsem ti nařídil, tak to vykonej.

Rozumíš?

Myslím, že ano.

Ještě něco?

Nic.

Pokud mě někdo vyzve, zabiju ho, kolt proti koltu.

Rozumíš taky?

Danny, tady!

- Vycházíš dobře se starým? - Jde to.

Nemá smysl pro legraci.

- A ty máš? - No...

Snad občas.

Zítra to s tím mužem vyřídím.

Ať se ti to líbí nebo ne.

I té dívce.

Vypadá to, že jsem se zamiloval.

To samé si myslím i já.

Historky, které se o tobě vyprávějí, jsou přehnané.

Například?

Už mě nudíš. Nepleť se mi do cesty. To je rada.

Ztrácím s tebou čas.

Je vhodná doba, šéfe. Vyřídíme to s těmi lidmi.

Není lepší počkat?

Myslím, že ne.

Někdo by to mohl předvídat.

Nějaký příbuzný.

Co chceš?

- Promluvit si, můžu? - Půjdu...

Jen zůstaň sedět.

Co mi chceš říct?

- Jen dvě věci. - Tak mluv, mám jednání.

- Proč jsi tam poslal Dannyho? - Do toho ti nic není.

Ale tohle se mě týká.

Víš, že do tvých kšeftů nestrkám prsty.

Ale do téhle záležitosti jsem rozhodnutý se vložit.

Kdybys nebyl můj syn, nechal bych tě zpráskat.

To znamená, že pro tebe nic neznamenám.

Jednal jsem s tebou jako každý jiný otec.

Jistě.

Měl jsem toho vraha zabít dřív, když to šlo.

Ale dostal jsem jiný příkaz.

- Dost, chlapče, to stačí. - Nech ho!

Nech ho mluvit, ať poví, co nevím.

Je možné, že ho jednoho dne odprásknu.

Zbavím tě jednoho z tvých pověstných pistolníků.

Tohle nemusíš říkat.

Uvidíme, jestli najdeš odvahu...

Nejsi zvědavý, jestli to dokážu?

No tak, přestaň!

Můžete nám pomoci, pane?

Moje máma zůstala támhle, prosím, pojeďte se podívat.

Ale, ale, to bylo záludné.

Víš, že bych tě za něco takového mohl zastřelit?

Možná by neškodilo probrat to u šerifa.

Nebo se chceš radši dohodnout?

Co kdybys mě pozvala do svého domu na oběd?

To je vždycky moje místo.

Je vcelku pohodlné.

Ve vězení takové pohodlí není.

- Děvče, jak se vlastně jmenuješ? - Jmenuje se Sarah.

Sarah, nemáš trochu kafe?

Díky.

Dobrý doutník by taky neuškodil.

Ale já mám jen tenhle.

To nevadí, jeden mi bude stačit.

Pověz mi, příteli, v tomhle kraji žije jistý Martín Adam, že?

- Všechny okolní pozemky mu patří. - Skutečně?

Dokonce i ta židle, na které sedíš, je jeho.

Jak to ten člověk dokázal?

Pomocí násilí?

Ale ne!

Všechno je podle zákona, od začátku do konce.

Před osmi lety si koupil ranč.

Tekla tady řeka, která zásobovala všechny okolní farmáře.

Jednoho dne voda zmizela.

Martín řekl: „Řeka vyschla.“

Říkalo se, že to není pravda.

Taky nebyla, odklonil tok řeky!

Aby to někdo dokázal, musel by vkročit na jeho pozemky.

A Martín by samozřejmě střílel podle zákona na ty,

kteří by vstoupili na jeho půdu.

Protože kromě toho, že je majitelem, je i šéfem.

Stal se majitelem všeho, půdy, pastvin a lidi neměli, co jíst.

V té chvíli Martín řekl: „Chci ti prokázat laskavost,

koupím tvoji půdu, ale zaplatím málo,

jinak řečeno, skoro nic.

Pochop, je bez vody.“

Všichni tedy prodali.

Ale stal se zázrak.

- Objevila se voda. - A zrovna u mně.

Teď všichni farmáři obdělávají půdu, která patří Martínovi.

Škoda.

Musíme platit obrovskou daň.

Já a všichni ostatní.

Už někdy někdo odmítl zaplatit?

Někteří. Ale skončili na hřbitově.

Toho Martína hledám.

- Znáš ho? - Víceméně.

Jestli je to tvůj přítel, tak jsi stejný jako on.

Jsem přítel všech.

Jsi jeho přítel a neznáš ho?

Možná.

- Jdeš večer do salonu? - Jdu.

- Chodíš ozbrojený? - Jo.

To je moc pěkný oblek.

O co ti, sakra, jde?

Hodil by se mi na noční práci v salonu.

Jsi zpěvák?

Ne, starám se o úklid.

Platí ti dobře?

Ani cent, dělám za to, co najdu na zemi.

Co tam můžeš nalézt?

Pomoz mi, chlapče.

Tohle všechno.

Vesty, košile, kalhoty, všechno. V salonu každou chvíli někdo umře.

Beru to všechno, je to lepší než nic.

Vždycky něco najdu.

Nikdy předtím jsem neviděl tak pěkný oblek.

- Jdeš večer do salonu? - Jistě.

Potřebuju pořádný drink.

Taky bych si dal.

Dneska to vidím na dobrý kšeft.

Jak to?

Nedáváš pozor?

Tahle práce vyžaduje dvě věci.

Rychlost a šerifa.

Mrtvolu rychle odnést, a aby u toho byl šerif.

Stačí jen sledovat klienty.

- Co uděláme? - Zůstaň sedět.

Takhle se Martínovi muži baví.

Snaž se něco přiučit.

Co chcete pít?

Hned to bude.

- Co jste říkal? - Pivo, prosím.

Prosím?

Tode, podívej, kdo přišel.

Nazdar, Dicku. Přihazuju.

Šerife, někdo zabil mého bratra.

Já vím, mrzí mě to.

Dvě karty pro mě.

Vrah mého bratra je tady

a vy jen řeknete, že vás to mrzí?

Hele, Dicku, nemůžu s tím nic dělat.

A ty to víš.

Dvacet dolarů a ukažte, co máte.

- Dneska večer vyhrávám. - Poslouchejte mě!

Chci souboj. Pistolník proti farmářovi.

Prostě souboj!

Aspoň nebudu vrahem.

Odneseme ho odsud.

Ten farmář se mýlil.

Nebyla to vražda, ale vydírání.

Cizinče, nepřivolávej žádné další problémy.

Víš, co se stane, když muž se zbraní

vyzve druhého muže se zbraní?

Je to souboj.

Vždycky je jeden rychlejší. Nedá se nic dělat.

Klid, šerife! Tenhle šašek si otvírá hubu, protože je neozbrojený.

Takže nic nehrozí.

Něco mě napadlo.

Určitě se tady nějaká zbraň najde.

Půjčím ti tu svou.

Budeš mít šanci.

- Díky. - Není zač.

To byl špatný nápad.

Tohle Martína nepotěší.

Znáte oba Martína?

- Dost dobře. - Tak to mám štěstí.

Jmenuju se Lassiter a rád bych s ním mluvil.

Brzy se ho dočkáš, už jen proto, že jsi zabil jednoho z jeho mužů.

Přijde mi, že jste slušní chlapi.

Co kdybyste mě k němu doprovodili?

Ovšem, příteli.

- Zabil jsi jednoho z mých mužů. - Neměl jsem na výběr.

Provokoval mě.

Zastřelil jsi ho jen kvůli tomu, abys mě našel.

Ten mrtvý byl mizerný střelec.

Poslouchej, nezkoušej moji trpělivost!

Co chceš?

Chci si promluvit o dohodě ohledně společného přítele.

- Přítele? - Starého přítele.

Frank. Frank Nolan.

Frank?

- Znáš ho? - Jo, znám.

Co víš o mě a Frankovi?

Neslyšel o tobě spoustu let a rád by se s tebou teď sešel.

To mi vyhovuje.

- Víš, kde je? - Jistě.

Kde? Mluv. Kde je?

Přinutím tě to říct.

To nedělej, ztrácel bys čas.

Šerif ví, že jsem tady.

Když se nevrátím, dojde mu, že se mi něco stalo.

Mohl bys lehce skončit ve vězení.

Počkej!

Krásný, tohle určitě pochází z Evropy.

Musel tě stát balík.

Myslím, že jsem pochopil.

Informace nejsou zadarmo, že?

Kolik?

Záleží na tom, na kolik si ceníš nalezení starého přítele.

Taková informace má cenu minimálně 1.500 $.

Táhni k čertu, vyděrači!

Ty urážky si odpusť, nevyplatí se ti.

- Klid, Danny! - Nechápej to špatně.

Ta urážka navyšuje cenu.

Teď je to 2.000 $.

Dobře. Souhlasím.

- Poskytni mi tu informaci. - Dozvíš se ji, až budu mít peníze.

Když ti dám peníze, jakou mám záruku, že ta informace bude pravdivá?

Pokud ti to povím, jakou mám záruku já, že mi zaplatíš?

Uděláme to následovně, 1.000 $ teď a zbytek, až Frank dorazí.

Výborně.

Třicet mil od Amarilla je místo zvané El Paso de Cavallo Muerto.

Blízko něho tam Frank žije.

- Na to jsem čekal spoustu let. - Dalších pět dní už to snad nezmění?

Tahle informace byla užitečná.

Jestli nenajdu Franka...

Ale ano, protože potřebuju vyinkasovat zbylé dolary.

Ani kavalérie by mě nemohla přinutit, abych o ně přišel.

Dobrou noc.

Dva tisíce dolarů! To si odnesl pořádný balík.

- Co to má být za chlapa? - Muž, který mi střelil kulku do zad.

Od té doby jsem na tomhle prokletém křesle.

Na tuhle chvíli jsem čekal roky.

Poslouchej, co říkám, přivedeš mi Franka, ale živého.

Samozřejmě.

Je rychlý, lze ho považovat za nejrychlejšího střelce.

Bacha na něj.

Vzpomeň si, co řekl tvůj otec.

Nedůvěřovat mu.

- Máš strach? - Víš, že ho máme dovézt živého.

A nebude to snadné, jestli nás překvapí.

Jdi támhle, já půjdu tudy.

Sakra, mohlo by trochu zapršet.

- Nazdar, hledáš někoho? - Slyšeli jsme, že tady žije Frank Nolan.

- Je to tak. - A kde je?

Před tebou, jsem to já.

Jsi pistolník?

Proč tě to překvapuje, mladíku? Teď jsem jen Frank.

- Ubohý ďábel. - V každém případě si dej pozor.

Nepokoušej nás.

- Myslím, že znáš mého otce. - Tvůj otec mě zná?

- Jak se jmenuje? - Martín. Martín Larames.

Martín. Byl jsem si jistý, že ho jednoho dne najdu.

Perfektní. Proto jsme pro tebe přijeli.

Potěší ho setkání se starým přítelem. Tak na co čekat, pojeďme.

- Neodmítneš, že? - Jistě že ne.

Tak pojďme.

Půda je suchá, mělo by zapršet.

Alespoň trochu.

Přepadení a teď krádež.

Dej mi ty peníze!

Nebo radši chceš, abych zavolal šerifa?

Co bys dělala s tolika penězi?

- Odešla bych s dětmi pryč. - A kam?

- Třeba do pekla, co na tom záleží? - Víš, že jsi jako žena dost hrubá?

- Chtěl by sis to se mnou vyměnit? - Chci jen říct, že bys mohla být přívětivější.

Hele, v mém životě byly jen dvě světlé chvilky. Spí vedle.

Katie a Jim, snad chápeš.

Ne, to je zbytečný.

Co je ti k smíchu?

Napadlo mě, jaký typ muže by tě mohl zaujmout.

Nezajímám se o chlapy.

Běž ode mě, je to jasný?

Můžeš si být jistá, že ani ty mě nepřitahuješ.

Může být, ale ručím ti za to, že všechno má svůj čas.

Jak si můžeš být tak jistá?

- Zkus to ještě a zabiju tě. - Klid, no tak!

Tak jo.

Děvče, je spousta věcí, které by ses měla naučit.

A jedna z nich je, že všechno má svůj čas.

Přemýšlím o tom muži, který navštívil mého otce.

Mohl jsem ho střelit do zad.

- Proč jsi to neudělal? - Ani nevím.

Už léta si vyčítám, proč jsem ho střelil zrovna tam.

Od té doby je ochrnutý.

Těžko si lze představit chromého Martína.

Jak k tomu vlastně došlo?

Nikdy mi o tom nevyprávěl.

Ani se nedivím.

Jsi jeho syn.

Ne, jsem jeho zaměstnanec.

Je to prostý příběh.

Martín a já jsme byli přátelé. S kolty jsme to opravdu uměli.

Jednoho dne jsme měli plán, že vyloupíme banku v El Pasu.

Ani jsme tolik nečekali, bylo tam 20.000 $.

Ujeli jsme s penězi.

Byl jsem zraněný a spadl jsem z koně.

Chtěl mě nechat v poušti.

Proto jsem střílel.

Šlo o hodně peněz.

Odseděl jsem si deset let ve vězení.

A neudal jsi ho?

Podezřívali mě, že jsem měl komplice.

Vyslýchali mě, ale mlčel jsem.

- Proč? - Řeknu ti pravdu.

Zpočátku proto, že jsem se chtěl pomstít.

Vlastní rukou. Jednou by k tomu došlo.

Postupem času mi hlavou prošla spousta věcí.

Ve vězení jsem na to měl spoustu času.

Když mě pustili, myslel jsem na něj.

Takže bych řekl, že s Martínem nemáš ještě vše dořešené.

Zřejmě ne.

Ale to je mi jedno.

Nech toho!

Jsi netrpělivý?

Já taky.

Čekáš na nepřítele,

já čekám na přátele.

Na tyhle.

Je to on?

Nazdar, Franku.

Vzpomínáš si na mě?

Lassiter.

Takže všechno tohle je tvoje práce.

Pamatuješ si ještě, když jsme spolu byli ve vězení?

Franku, bylo by lepší, kdybychom vše vyřešili nejjednodušším způsobem.

Myslel jsem, že jsi přítel.

To stačí!

Frank zůstal banditou, i když zestárnul.

- Ty už můžeš jít. - Ne tak rychle.

Ještě jsem si nevyzvedl zbylých 1.000 $.

Počkám si na ně. Souhlasíš?

Dostaneš své peníze, ale nemám je doma.

- Dám ti je zítra. - Kde?

Někde na volném místě, aby bylo vidět, kdo tam je.

Ať je přivezou jen dva muži.

Tak dobře.

Na cestě do opuštěného dolu. Ve čtyři.

Souhlasím. Přijedu.

Pánové, sbohem.

Udivuješ mě, Martíne. Teď místo vykrádání bank peníze rozdáváš?

- Mlč! - Proč?

Protože je teď z tebe vážený muž?

Bohatý! A respektující zákon.

Víc mi nemáš co říct?

Chci, abys podepsal šek.

Napřed si ale chci vyřídit účty s tím všivákem.

Tohle vše mi nic neříká.

Co kdyby tě udal?

Ne, tohle už je za mnou, nemám se čeho bát.

Mě by ses ale bát měl.

Ven živý nikdy nevyjdeš.

Mohl jsem ti střelit kulku do hlavy, už když jsi přišel.

Ale čeká tě pomalejší smrt.

Vím, kdyby to tak nebylo, nebyl bych tady.

Živý.

Sepsal jsem celý příběh a předal ho jednomu muži.

Když mě zabiješ, dopis dostane šerif.

Tohle je moc průhledný trik.

- Proč jsi ho neposlal už dříve? - Nebyla vhodná doba.

Tenhle dopis je moje záruka.

- Nevěřím. - Chápu, ale riskovat to nebudeš.

Mohla by to být pravda, nikdy jsem neriskoval.

- Kdo má ten dopis? - To si budeš muset zjistit, Martíne.

Právě sis ověřil, že nejsem hloupý.

Myslíš, že ti řeknu, kdo ho má?

Řekneš.

Tak to vyklop!

Začni mluvit!

Víš, že nepromluvím.

Oba víme, že mě nemůžeš zabít.

O tebe mi nejde, jen o tvé peníze.

Na tvé svobodě mi nezáleží, chci jen část našich peněz.

Našich peněz?

Všechny ty peníze, které jsi vzal, byly moje.

Nepamatuješ si?

Náhoda mě zavedla k tobě.

Chci svůj podíl.

10.000 dolarů?

Ne! Chci polovinu toho, co máš teď.

Ty ses zbláznil.

- To nedává smysl. - Ne, mýlíš se.

Abys věděl, Martíne, dám ti čas na rozmyšlenou.

Buď polovinu nebo nic.

To není špatný obchod.

Budu ve městě.

Čekám na odpověď.

Myslím, že blafuje.

Ujišťuju tě, že ne.

Vždycky byl mazaný.

Takže zaplatíš?

Ještě nevím, uvidím.

- Musí existovat... - Teď už jsou dva, kteří chtějí tvoje peníze.

- Ten Lassiter... - Toho nepočítej.

Ten není problém.

Řekni chlapům, ať si na něj počkají na cestě u opuštěného dolu.

Ať se o něj postarají.

Tady je.

Zdá se, že je neozbrojený.

Jo, ale musíme jednat opatrně, aby nás nepřekvapil.

Posílá vás Martín?

Co to, kurva, děláš?

O nic nejde, jen chci mít jistotu, že s náma nehraješ levárnu.

Přivezli jste peníze?

Chápu...

Takhle to bude pro tebe lepší.

- Danny, co to děláš? - Zítra máme jet...

Zítra nás čeká něco jiného.

Když jsme jeli pro Franka, tvůj otec nařídil, abych tě poslouchal.

Víš, o čem mluvím, že?

Chceš tím říct, že pojedeš do Patova domu?

Přesně tak.

Myslím, že k tomu nedojde. Zabráním tomu.

Mám příkaz od šéfa a to mi stačí.

Je mi jedno, co máš s tou holkou.

Podobných je všude dost.

- Kolik chceš? - Nic, tvůj otec mi platí dost.

A nechci přijít o místo.

- Nemáš spíš strach, Danny? - Buď opatrný, mladíku,

važ svoje slova.

Mám naspěch, nemám čas tě to učit.

Chtěl bych vědět, kdo z nás je rychlejší.

To bude poslední věc, kterou ve svém životě zjistíš, chlapče.

Nerad se mezi vás pletu, ale musím mluvit s Martínem.

Přináším mu špatnou zprávu, dva jeho muži jsou po smrti.

Půjdeme?

Tohle je těžká věc, Martíne, ty sis myslel, že mě můžeš dát zabít?

Jedna z věcí, kterou nemůžu vystát, je nesplnění podmínek dohody.

Kdybych se tě snažil zabít, přineslo by mi to snad něco?

Přece nebudeš zabíjet někoho, kdo by ti mohl být užitečný.

Užitečný, říkáš?

- Informaci už jsi mi poskytl. - Ano, ale pořád mám co na prodej.

- Například? - Dopis o tvém obvinění.

- Máš ho snad s sebou? - Ne, ale vím, kdo ho má.

Jak můžeš dokázat, že víš, kdo má ten dopis?

Vzpomněl jsem si, co Fred říkal o dopise, když jsme byli ve vězení.

Právě tehdy mi prozradil, kde je.

- Kde? - To už ale jde o jiný obchod.

- Tak si řekni cenu. - Padesát tisíc dolarů.

Plus tisícovku, kterou mi dlužíš.

- Jsi blázen! - Myslím, že Frank žádal mnohem víc.

Pokud mu zaplatíš, nic to nevyřeší, protože bude chtít další peníze.

Ale jakmile ti předám dopis, můžeš se ho zbavit a budeš mít klid.

Není to dobrý obchod?

- Nemysli na to, že mě podvedeš. - Nechtěl jsi mě spíš podvést ty?

- Tak dohodnuto. - Přivezu dopis tak za tři, čtyři dny.

- Počkám. - Ale zdá se,

že ještě něco chybí. Peníze.

Padesát procent předem.

- To je velká suma. - Vsadil bych se, že ji doma máš.

- Dobře, ráno vyrazím. - Proč ne hned?

Nerad jezdím v noci, na cestách číhá nebezpečí.

- Chceš, abych ho sledoval? - To není nutné, vrátí se.

- Se všemi těmi penězi? - Napřed chci mít ten zatracený dopis.

Vždycky budu mít čas, abych ty peníze dostal zpátky.

Danny!

- Myslím, že jsem se vyjádřil jasně. - Ty to stále nechápeš.

Zmlkni! Drž hubu!

Zavři konečně už tu svou špinavou držku!

- To jsi neměl dělat. - Přišla ta správná chvíle?

Připrav se, chlapečku.

- Co ty tady? - Právě odjíždím.

Jak víš, tvůj otec má o mě velký zájem.

Díky, Pate.

Jen jsem se tady zastavil, aby si kůň mohl odpočinout.

- Ale teď už bych měl jet. - Nebude vadit, když zůstanu?

Ovšemže ne. Tak zatím, sbohem.

Chci vědět, o co tomu zatracenému Lassiterovi jde.

Zabydlel se na tři dny v tomhle domě, jako by ho vlastnil.

Tři noci spal v mé posteli a já na té tvrdé lavici.

Už ho mám plné zuby, doufám, že se už nevrátí.

- Neděláš nic, jen si cpeš pupek, že? - Co bych měl dělat?

Jídlo došlo. Už několik dní jsme neobrali žádného cizince.

To je pravda. Lidi jezdí jinou cestou.

Takže zbývá udělat jen jedno, zabít prase.

Zabít ho! Sarah, víš, že bych si radši nechal useknout ruku.

To by nebylo stejné.

Je potřeba ho zabít.

- Počkej, to není možné. - Máš peníze na nákup zásob?

Sama víš, že ne. Nemohla bys počkat na Lassitera?

A do té doby pomřeme hlady.

Ne, prase je naše jediná záchrana.

Dneska večer ho zabiju.

Co je s ním, doktore?

Už se nedá nic dělat.

Jak to vypadá, brzy chcípne.

- Stručně řečeno, bude po něm. - Ani na to nemůžu pomyslet.

- Moje sestra ho chce sníst. - To ne, tohle zvíře je ubohá živá bytost.

Doufám, že proti tomu existuje zákon.

Nemůže ho zabít. To nepřipustím.

Za pět dolarů bych ho mohl zachránit.

Ale kde je vzít. Můžeš mi je půjčit?

- Já nemám. - Tak co mám dělat?

Nebylo by dobré, kdybys mě nechal zabít kamaráda.

Uvidím, jestli je něco najdu.

- Tady. - Právě jsi mu zachránil život, doktore.

Určitě ti bude vděčný.

Kafe by nebylo?

- Není otrávené, že? - Vyplatilo by se do něj něco nasypat.

Kafe mám tak rád, že jsem ochotný i riskovat.

Díky.

Neměl by ses víc starat o rodinu než o to ošklivé prase?

- Jako obvykle, nic jsi netrefil. - Ale ne.

- Dej mi revolver. - Každým dnem se lepším.

Ukážu ti trik, který používají nejznámější pistolníci.

Sleduj moji pravačku.

- Viděl jsi? - Výborně!

- Jednoduché, ne? - Jen se to naučit. - Přesně.

Budu cvičit a jednoho dne mi tahle půda bude patřit.

Můžu ti pomoc s kapitálem, chceš si vydělat 1.000 $?

- Jak? - Jen mi prokážeš malou službu.

Co tady chceš? Už jsem ti řekl, že víc nemám.

Proč mě napadáš? Nejsem tu kvůli tomu.

- Takže tu nejsi pro další peníze? - Ne, jen projíždím kolem.

Tak pokračuj.

- Sleduj dveře. - Dobře, ale proč?

Dneska večer si přijdeme na své.

Jak jsi na to přišel?

Mám takové tušení.

Když máš zkušenosti, tak vidíš, že určité náznaky tomu nasvědčují.

Tode, nelíbí se mi tvoje mlčení.

Co se stalo? Na co myslíš?

Na nic.

Právě teď nemyslím vůbec na nic.

Zvláštní, protože s tvým otcem to může dopadnout špatně.

Zkus to pochopit, Martín je na tebe naštvaný

kvůli smrti Dannyho.

Měl mě poslechnout.

To se stává těm, kteří mi zkříží cestu.

Nemuselo to tak být. Víš, že se mu to nelíbí.

- Souboji ses měl vyhnout. - Vím.

Ale jsem jen nástroj v rukou svého otce.

Dobře.

Je to obtížné, být přítel dvou úplně odlišných lidí.

To je pravda.

Svým způsobem tě tvůj otec má rád.

Neví, jak se zachovat. Protože mám v podstatě mírnou povahu.

Nikdy to nebyl dobrý člověk. Vždycky to byl sprostý bandita.

Naučil mě střílet, vraždit...,

zabíjet.

Kdybych mohl, zbavil bych se ho.

Nevěděl jsem, že takhle uvažuješ.

Proč teda neodejdeš?

Nevěděl bych, kam jít.

Říkal jsem ti, naučil mě zabíjet.

Válka by pro mě byla ta pravá.

Jsem takový, protože můj otec nevěděl, jak mě vychovávat.

Už mi na ničem nezáleží.

Mluvíš o ďáblovi? Právě přišel.

- Dejte mi něco k pití. - Řekni, co chceš.

Cokoliv. Piju vše.

Lassitere.

- Konečně jsem tě našel. - Proč mě hledáš?

- Naháním ti strach? - Ty?

Hele, Franku, zeptej se barmana, ten ti poví.

Kdybych byl ozbrojený, ukázal bych ti, že moje ruka zůstala pevná.

Tady není těžké sehnat zbraň.

Vím to ze zkušenosti.

Nikdy jsem si nemyslel, že znovu vytáhnu zbraň.

Vůbec by mě nenapadlo, že bys mě mohl zradit.

Poslouchej, Franku, máš jen minimální šanci.

Neztrácej čas, nechci tě zabít. Lepší bude, když si dáme drink.

Pojď, chlapče, pomoz mi.

Špatná věc, že?

Ano, špatná. Moc špatná.

Stůj, teď pojedeme k Martínovi.

Tak jo, zrovna díky té střelbě mě napadlo, že k němu zajedu.

Dobře, pojedeme spolu.

Takhle to bude jistější.

Ty tupé hovado! Proč jsi ho zabil?

Nemohl jsem si pomoci, dobíral si mě a já měl zbraň.

Za téhle situace po mně půjde zákon.

To se nestane.

Chtěl jsi vše definitivně vyřídit, ne?

To jsem udělal.

Teď už se Franka nemusíš obávat.

A dopis mám ve svém držení.

Asi je to opravdu takhle lepší.

Chápu, ale nemám ho u sebe.

To jsem si myslel.

Ale pro všechny případy si to ověřím. Prohledej ho.

Měl bys vědět, Lassitere, že od začátku vím o tvých plánech.

Ale považoval jsem je, řekněme, za nedůležité.

- Udělal jsi, co jsem ti řekl? - Ano, šéfe, jak jsi přikázal.

Hned, jak opustil ranč, všechno jsem prohledal.

Určitě ho schoval někde jinde.

Vyřídíme to jednou provždy.

Odevzdej mi ten dopis nebo ti šerif navlékne oprátku.

Tvoje hra skončila.

Opravdu si myslíš, že jsem hloupější než Frank?

Co tím myslíš?

Provedl jsem jisté opatření, dopis je v bezpečí.

Jen pro případ, že by se mi něco stalo.

Nesnaž se mě podrazit, Martíne, nic se nemění.

Už jsem ti řekl svou cenu.

Mně přijde spravedlivá, ne?

Všechno jako dřív, říkáš?

To teprve zjistím, až se ukáže, jestli vydržíš víc než Frank.

Gregu!

Jdu pryč.

Kde je?

Martíne, takhle ho určitě nezískáš.

Naposledy, kde je ten dopis?

Není to chytré?

Jak se cítíš, vyděrači?

Tohle bylo zbabělé.

Ale když pomyslím na všechny ty peníze, hned se cítím líp.

Věřil jsem ti, měl jsi jednat poctivě a dát mi peníze, o které jsem žádal.

Takže teď chci 100.000 dolarů.

- Sto tisíc? - Přesně tak.

Chci ty peníze do tří dnů, dopis budu mít u sebe.

- Dobře. - Doufám, že tohle se nebude opakovat.

Výměna proběhne v kanceláři šerifa.

Někdo musí vyzvednout peníze z banky.

A předat mu ten obnos.

Ty je vyzvedneš z banky.

Jakmile ti šerif předá obálku,

zkontroluješ její obsah.

- Předpokládám, že hned. - Předpokládáš správně.

Ty ho potom budeš sledovat a přivezeš peníze zpátky.

Neměl by mě do banky doprovázet šerif?

Ne, musíš jít sám.

Víte, že bez dopisu budou moje dny sečteny.

- Buďte opatrní. - Martíne, tahle práce mi nevyhovuje.

Pošli některého ze svých pistolníků.

Jsem předák, ne vrah.

Nemám rád chladnokrevné zabíjení lidí.

Zvládneš to jen ty, jde o spoustu peněz, nikomu jinému nevěřím.

Jak dojemné.

- Odjíždí? - Ještě neví, ale nebojte se, vrátí se.

Neříkal jste, že je vše podle zákona?

Jistě, proto chci, abyste byl u toho.

Pro mě je to nepříjemnost.

- O co se jedná? - Jeden muž sem přijde s kufříkem.

Uvnitř toho kufříku bude spousta peněz.

Předá mi je a já jemu dopis, který jsem u vás uschoval.

A potřebujete svědka.

Přesně tak, šerife. Určitě znáte přikázání o pokušení.

Co tím myslíte?

Mohl by být v pokušení převzít dopis, aniž by mi předal peníze.

Nebo mě i zastřelit.

- Očekáváte, že já vás budu chránit? - Není to vaše povinnost?

Chci, aby vše proběhlo, jak má.

Už je tady.

Protože se znáte, je zbytečné představování.

Můžu? Díky.

Předáte mu laskavě dopis, který jsem u vás uložil?

V pořádku?

Nepřepočítáte si peníze?

Jsme všichni gentlemani.

Pozdravuj svého otce.

To udělám, bez obav.

- Všechno proběhlo hladce? - Jsi nervózní?

Odpověz. Přinesl jsi dopis?

Mám ho. Šerif byl u toho.

Můžeš se ho zeptat.

Na co teda čekáš?

Napadlo mě, jak by ses zachoval, kdybych ti ho neodevzdal.

Určitě bys mě střelil do zad.

Nebo se mýlím?

Nech toho a dej mi ten dopis.

Víš, že bych tě s ním mohl poslat do vězení?

Udělej ze mě šéfa.

Nezdá se ti to jako dobrý nápad.

- Konec legrace! - Ujišťuju tě, že to myslím vážně.

Měl bys přemýšlet o penzi.

Máš už svůj věk.

Přišel jsi s nějakou hloupostí, to mě ani nepřekvapuje.

Vždycky jsem věděl, že mě nenávidíš.

Zpočátku jsem se tě jen bál.

Až potom jsem tě začal nenávidět.

A já se snažil ve všem ti vycházet vstříc.

Podobáš se své matce.

Vůbec o ní nemluv! Nechtěj slyšet, co jsem jí slíbil.

Že tě zabiju!

Dám ti obnos, o který si řekneš.

To stačí! Odcházím odsud navždy!

Víš, proč ti nikdy ten dopis neodevzdám?

Protože mě bude těšit pomyšlení, že tady budeš čekat na spravedlnost.

Tvému odchodu můžu zabránit.

Zkus to. Zavolej svého poskoka! Ať se předvede.

Jen ho zavolej!

Dave!

Odzbrojte ho! Odzbrojte ho za každou cenu!

Slyšel jsi? Odhoď svou zbraň!

Odjíždím, chlapi, a vy mi nezabráníte.

Nechci vás vidět mrtvé.

Naposledy. Odhoď zbraň!

- Nazdar, Franku. - Nazdar.

Na chvíli jsem si myslel, že ti to Pedro nestihl vyřídit včas.

- Co ta rána? - V pořádku.

Jsem už trochu starý na podobné finty.

Ale ty jsi odvedl dobrou práci.

Ukončíme tu komedii, Franku?

- Co kdybych jel s tebou? - Ne, to je moje věc, Lassitere.

Brzy se uvidíme.

Jak je možné, že pořád dostáváš stejnou kartu?

Není v tom nějaký fígl, že, šerife?

Nechci tě tím nijak urazit.

Ale říkáš, že mám pořád stejnou kartu. Není to snad urážka?

Pojďte hned sem a nalejte mi!

Klid, jen klid.

Tímhle tónem se mnou nemusíš mluvit.

- Co budeš chtít? - Whisky.

Dvojitou.

Neviděl jste tady toho muže?

Jen během dne.

Pět navrch.

Ne.

Pět dolarů a dalších čtyřicet.

Čtyřicet.

- Tři králové. - Tři dámy.

Lassitere, přinášíte mi velké štěstí.

Chci vás upozornit, že v průsmyku leží mrtvý muž jménem Donovan.

- Neříkejte? Donovan a mrtvý? - Je to tak.

Zaslechl jsem výstřel a dolů sklouzlo tělo.

- Byl to Donovan. - Nevíte, kdo ho zabil?

O tomhle nic nevím, šerife. Ale u jeho těla byla puška.

- Určitě na někoho čekal. - Nebyl jsi to třeba ty, kdo ho zabil?

Donovan patřil k Martínovým mužům, takže proč já?

Byl to můj přítel, Lassitere.

Můj jediný přítel.

Věnujte mi pozornost, šerife.

Todův přítel na mě čekal schovaný za skálou v místě,

kde jsem projížděl s penězi, které mi Tod nedávno předal.

Co vy na to, šerife?

Obviňuješ mě, Lassitere?

Myslíš si, že se ti neodvážím postavit se zbraní?

Víceméně.

Ve tvé rodině to není nic neobvyklého.

Ukážu ti, že se mýlíš.

Prosím, Tode, ne tady.

Nebudeme přece kazit šerifovi hru.

Vždycky se mi líbil tvůj humor, Lassitere.

- Bude ho škoda. - Pedro!

Nikdy se nepoučíš.

Musím ti zaplatit za službu.

Byla to pro mě čest.

Jsme takhle vyrovnáni?

Když to říkáš.

Počkám venku.

Když vydržíš, hned přijdu.

- Chci ti dát šanci na zbohatnutí. - Jakou?

Jestli mě ten muž zabije, je všechno tvoje.

Takové štěstí mě nemůže nikdy potkat.

Třeba dneska jo.

Mám je spočítané, jasný, Pedro?

Zmiz odsud, mladíku, ještě je čas.

Měl jsi odejít!

Nemohl jsem nic dělat.

- Byl to legální souboj. - Jak jinak.

Co tomu říkáš?

Donovane!

Donovane!

Frank?

Nečekal jsi mě, Martíne, že?

- Řekli mi, že jsi mrtvý. - Spetli se.

Měl bys vědět, že nikdy nic nedělám napůl.

Opravdu sis tehdy myslel, že jsem mrtvý?

- Byl jsem jen vyčerpaný. - Co mi zbývalo?

Byl jsi zraněný.

Nemohl jsem nic udělat pro tvoji záchranu.

To ty jsi na mě vystřelil.

Bojíš se, Martíne?

Nikdy jsem se nechtěl stát hrdinou.

Nemohl jsem se dočkat téhle chvíle.

Den za dnem. Minutu za minutou.

Jen klid.

Chci tě vidět, jak se plazíš a prosíš o odpuštění.

Udělej to!

Dám ti tvoje peníze.

Všechny, co bude chtít.

Na nich mi nezáleží, jde mi jen o tebe.

Jak tě zabít jako psa.

Nedělej to, Franku.

Dám ti peníze.

Tu šanci už jsi dostal. Jde mi jen o tebe.

Dělej, seber to!

- Nemůžu. - Dám ti tři vteřiny.

Jedna...

Dvě...

Probuď se, šéfe, lidi už odcházejí.

Buď zticha, poslouchám muziku.

Pedro.

Zdá se mi, že slyším hlas z onoho světa.

Neříkej takové věci, šéfe, děsí mě to.

Pedro.

Dej tu ruku pryč a pojď se mnou.

- Mám smrt na jazyku. - Jsi zraněný, že?

Řekni Lassiterovi, ať sem přijde.

Lassitere!

- Franku. - Nazdar, Lassitere.

Tohle není jako ten tvůj výstřel.

Martín mě neškrábl jako ty.

Pedro, dojdi pro doktora.

Ne, nikam nechoď, Pedro, protože já jsem už mrtvý.

Říkal jsem ti, že půjdu s tebou.

Ne, byla to moje věc.

Naplánovali jsme to dobře, že?

Celý svůj život jsem vždy snil o tom, jak se Martínovi pomstím.

Nečekal jsem tenhle konec.

Každopádně, díky za tvoji pomoc.

Mrzí mě to, Pedro, ale nemám v kapse ani dolar.

Určitě ti Lassiter koupí půdu...

Dělej, chlapče, tvá máma tu bude brzy zpátky.

Stálo to za to, příteli.

- Vyšlo to, máš je? - Jak vidíš.

Nech mě, ať se podívám. Jen chvilku.

Do prdele, ten vrah, darebák, podrazák!

Lez rychle.

Koukej odsud zmizet, dělej, jinak tě zabiju!

Táhni odsud, ty špinavče!

Zmiz, říkám ti!

Zdá se, že teď už nikdo z nás nebude muset pracovat.

Z portugalských titulků volně přeložil jahr, 2/2021.