Original subtitles

A pak tam bylo něco na dvanáctého.

- Promoce mého bratra. - Správně.

Ano, zapomněla jsem.

Zní to směšně, ale chci svatební hostinu.

Mí rodiče se na svatbu neptají. Bylo by to

jako by nikdo nemohl přijít. Doufáme, že na konci června.

Ale plánujeme být...

- Měli bychom lhát? - Nemusíme.

Dobře.

Matte, co se stalo?

Alice, loď, znáš to. Zase se rozbila.

Nelži mi. Pojďte dál.

Můžu? Děkuji.

- Dobrý den. - Ahoj, Pats, jak se máš?

Vypadáš dobře.

Potřebuju tě.

Máš mě.

- Kde máš kravatu? - Hm? Ach, nemám.

- Ahoj! - Ahoj!

- Jak se máš? - Je maturant č. 3.

Chci vás seznámit s našimi nejstaršími a nejdražšími přáteli, Dr. a paní Oppenheimerovými.

- To je Sam. - Jak to jde?

- To je Lila. Kyle a Jenny Larkin. - Lilo.

- Což bude tchýně Alice. - Pěkné.

Hele, hele, jen jsem řekl, že to bylo vůči vám dvěma nespravedlivé.

- Vypadá to hloupě? - Trochu.

Je vůči mně nespravedlivé, že sis vzal kravatu. Toť vše.

Nespravedlivé vůči tobě?

Jak se cítí Maureen? Koukni na ní, je připravena odejít.

Přijde za mnou. Cítím to. Je to tvoje chyba.

- Gratuluji, chlape. - Děkuji.

- Tiptone. - Fairgate.

Křoví.

Kdybych zůstala se svým posledním přítelem, zajímalo by mě, zda bychom měli

takový zásnubní večírek, svatbu a vše.

Když nemůžu naznačit, řekl...

Kdybys někdy změnil názor.

Někdy.

To neudělám,

ale myslela jsem, že je to nejvhodnější, co jsem mohla říct.

Narodila ses, abys lámala srdce, Ellen. Nemůžeš s tím nic dělat.

To bych řekla.

Dámy a pánové, prosím o pozornost.

Jen na chvíli.

Na mou dceru a Matta, na jejich zásnuby.

Červen je za chvíli.

Pokud se teplota zpětného toku plynule snižuje,

je dosažena druhá omezující podmínka,

za které se poloměr zpětného toku stává minimální.

Jaký bude potřebný počet desek

ve stavu minimálního poloměru zpětného toku?

Pane Fletchere?

Nekonečný. Odpověď je nekonečný.

- Nekonečný. - Děkuji vám, pane Fletchere.

Ale v den zkoušky s vámi váš břichomluvec nebude.

Kde budeš?

- Ahoj, Michelle. Pane Burke, jak se máte, pane? - Jak se máš?

- Hej, kámo, jak se máš? - Hej.

Larkine, to je Sprolese.

- Ahoj, Matte. - O. W.

Vzal mě do domu na venkově. To musíš slyšet.

- Do jakého domu? - Jak se jmenuje ta žena?

- Jean. - Správně, Jean. Stále pořádá večírky.

- Nejsem si jistý, zda pořád. - Ne, ne, ne, myslím, že ano.

Kluci říkali, že je to dům věčných večírků.

- Kteří? - Nevím, ti chlápci.

- Její přátelé jsou drsní. - Jo, to nás nebude rušit.

Můj bratr je tajný policista. Nikdo nás nebude obtěžovat.

- Co tam dělají? - Nevím. Co budeme dělat?

- Prostě běžte. - Ano.

Jo, bratr má mimo předměstí dost přátel.

Jo, je to v pohodě. Zvedni zadek a dnes večer tam zajdi, jo?

Jsem věrný, pamatuješ? Večírky nebudou nikdy stejné.

Ale jdi, Larkine.

Proč bych vlastně chtěl jít do nějakého domu na venkově?

- Protože... - Je to fantastické, chlape.

- Jo. - Mám dost práce.

Matte. Matte, pracuješ moc tvrdě, kámo. Buď jako já. Nepracuj, nech se unést.

Víš, jednoho dne budeš skvělý inženýr, pak budeš pracovat.

Ahoj.

Vaše další šťastné číslo v bingu je O-75.

Sedm-pět, pod O.

No, nemůžu uvěřit, že to nikomu nepadlo.

Máte šťastné červené šaty. Musíte být blízko, Sandro.

N-41. To je 41 pod N.

- Bingo! - To je název hry.

Můj velký příteli Suede, ověřte tu kartu.

A pamatujte, neměňte karty, dokud není oficiálně ohlášeno.

Ti lidé jsou starší, Matte. Ale líbí se mi to.

- Osobně se s nimi cítím fajn. - Aha.

Gratuluji ti k tomu? Myslím, že ne.

Strávím s nimi zbytek života?

I o tom pochybuji. Je to prostě...

Kdo jsme, dokud neochutnáme trochu toho, neokusíme trochu tamtoho,

- neochutnáme to malé? - Nevím. Kdo jsme?

Je fakt, že toho hodně prožili.

Jsou chytří? Neříkám, že ne.

- Ale může to být zajímavé. - Ano, naprosto.

Chytrost mám rád.

- Nechtěl jsem ti to říkat. Chtěl jsem, abys na to přišel. - Jo.

Včera večer, když jsem šel se Sprolesem, jsem potkal dívku.

Kamarádka majitelky.

Ahoj.

Ahoj, Ellen.

Ahoj? "Za chvíli je červen."

Každopádně, potkal jsem dívku a vypadá, že mě miluje.

- Je šíleně zamilovaná. - Aha. Jako ty a Maureen.

Ahoj, Matte. Mohl bych...

Hlavu vzhůru, jdeme. Nemusíš zůstat.

- Dobře, jen mě pozoruj. - Co budeš dělat?

Ne, sleduj, jak se budu chovat. Jak se budu cítit jako doma.

Právě to tam chceš dělat. Takhle to děláš, dobře? Fajn.

Máš pravdu. To je vzrušující.

- Chceš pivo? - Ne.

Kuchyň je támhle. Přineseš mi pivo?

- Jistě, brácho. - Díky, kámo.

Ahoj.

Dobrá písnička, co?

Promiň.

Nechtěl jsem...

Jen jsem přišel... Je to lednice?

Hledáš lednici?

Mhm.

Ne. Tipton chtěl

pivo, právě to chce.

Vadilo by, kdybych...? Můžu se napít tvé sody?

- Ach, omlouvám se. - Neplivej, synu.

Promiňte, to je bourbon.

Žertovala jsem, bože.

Jmenuji se Jean. A ty?

- Matt. Larkin. - Matt.

Mohu ti udělat sendvič se slaninou, salátem a rajčaty, Matte?

Ne, děkuju, děkuju, ne.

Přijdeš sem?

Možná, já nevím. Možná ano.

Myslím, že bys měl čas od času přijít.

- Bydlíš tu? - Ne.

- Ani já. - Nevím.

- Je tu hodně legrace. - Jean se ráda obklopuje lidmi.

- Dělá jí to radost. - Chodíš do školy?

- Ne. - Myslel jsem, že tam chodíme

spolu a nevěděl jsem to, víš?

Ano, ale ne.

Přišel jsem sem, protože můj přítel Tipton

slyšel o tomto místě ve škole.

Utekla jsem sem, protože můj nevlastní otec

přišel do domu, páchlo mu z úst a vklouzl do mé postele,

lehl si a položil mi ruku kolem těla.

Ježíši.

Ano.

Co sakra děláš v posteli v 11 hodin ráno?

- Byla jsem unavená, dobře? - Měl jsem už dvě hodiny.

Pro tebe dobře.

Fakt mě mrzí, že jsem tě poprskal.

Nevadilo mi to.

Každopádně díky, kámo.

- Nepředstavíš mě? - Jewel, to je pro tebe, zlato.

Jewel.

Haló?

Ne, nemohu mluvit.

Nemůžu mluvit, protože mám moc práce.

Pokud tě obtěžuje nevlastní otec,

možná můžeš říct tvému příteli.

Možná, že ti může pomoci.

To nebyl můj nevlastní otec a já nemám přítele.

- Jak je? - Jak je?

Co to sakra děláš?

- Táta ji chce prodat. - Ne!

- Jo. - Cathy.

Řekl jsem mu, aby počkal do jara. Očistil jsem ji dvojnásob.

- Rozdělíme se. - Co, dostaneš polovinu?

- Jo. - To je moc práce, kámo.

- To je mi jedno. - Hele, s Maureen se chystáme

dnes večer domů. Proč nejdeš za Alicí?

Myslel jsem, že bychom se vrátili do toho domu.

Ne, radši bych viděl Maureen. Ty ne? Myslím Alici.

Co si myslíš o dívce, co jsem tam potkal?

- Problém. - Proč to říkáš?

Zeptal ses mě, co si myslím. No tak, Larkine.

Nevezl jsem tě, aby ses setkal s jednou...

- S jednou co? - S jednou... Nevím, s jakoukoli.

- Tumáš, buď užitečný. - Nemůžu. Promiň.

- Mám hodinu. - V neděli?

Ano, je to středověký náboženský seminář o herezích.

- Ahoj. - Ahoj. Sbohem, Cathy.

- Je ti zima? - Ne. Tobě?

- Je mi fajn. - Dobře.

Uvidíme, že žiješ...

Ano, tam.

- Jsi místní? - Ne.

- Je to důležité? - Ne. Ne, ne.

Jen prostě... odkud jsi?

No, narodila jsem se na Floridě.

Miluju Floridu.

- Máš nějaké sourozence? - Ne.

Myslím, že nevlastní otec má syna, ale nikdy jsem ho neviděla.

Co je to za místo?

Kdysi dávno tam opravovali vlaky.

Některé pořád existují.

Pojď, ukážu ti to.

Občas sem zajdu.

Proč?

Abych vypadla.

Můžu ti věštit budoucnost s 32 obyčejnými herními kartami.

- S 32? - Ano, od esa po sedmičku.

4 svršky. Nebo až s 18.

12 karet, 4 esa a 2 žolíky.

Jak ses to naučila?

Zdědila.

Dostala jsem jméno podle karet.

Jméno Jewel pochází z rubínu v koruně královny.

Proč tě nepojmenovali rovnou Ruby?

Co znamenají dvě srdce?

Štěstí. Úspěch.

Dobře.

Dobře, že to nebyly dva diamanty.

To znamená špatný románek. Přátelé a příbuzní se postaví proti tobě.

Ten může být dobrý.

Na tohle však nejsou žádné karty, takže nevím.

Ale mám tušení.

Někdy mám tušení, ty ne?

Ach ano.

Mám tušení.

Věřím mu.

Někdy ti můžu říct,

které karty v paklu jsou červené a které černé.

Vidíš rub?

Ano.

Jak to děláš?

Podle tepla.

Můžeme jít?

Je to pravda. Otevřeli chlapa

a v žaludku mu našli chirurgovy brýle.

Zapomněl je tam při poslední operaci.

To se děje v nemocnicích každý den.

Alice, operoval tvůj otec někdy někomu páteř

a nemůže po operaci chodit?

- Bože! - Myslím, že ne.

- Máš zdravý rozum? - Je potřeba?

- Ano. - Urazil jsem tě?

- Ne. - Vidíš?

- Pracuješ zítra? - Podej mi ten nůž.

- Víš, že ano. - Můžeme vynechat zápas

a třeba být dnes večer spolu sami?

Ale jsme tady, Alice.

Jo, máme zbytek našich životů a všechno ostatní.

Je to ten křišťál, o kterém jsi mluvila? Jednoduché, elegantní.

- 5 dolarů, dej mi 3 body. - Prosím?

- 5 dolarů, dej mi 6 bodů. - Jistě.

- Dohodnuto? - Hotovo.

Jsi blázen. Řeknu ti, proč.

Ten chlap nemohl vyhodit míč. Každý to ví.

Matt předstírá, že je mu jedno, jak bude náš dům vypadat.

To je fakt.

Musíš vidět ten čínský, sehnala jsem ho dnes. Umřeš.

- Moment, dům? - Dobrá, byt.

Zatímco budeme zakládat rodinu. Pak budeme mít dům.

Myslím tím, že jsi blázen, Matte. Fakt blázen.

Ano?

Co o sobě můžeš říct?

- Nic. - Nemáš k tomu co říct?

To je skvělé.

- Udělal jsem to pro tebe. - Ne, neudělal.

- Ano, udělal. Moje chyba. - Dobře, vážím si toho.

N-32. 32 na N.

- Nevím, jestli to dovolím. - Nemusíš o tom nic říkat.

B-8, přátelé. B na 8.

Možná nemám co říct. Fajn.

To neznamená, že to dovolím.

Podívej, musím to udělat, dobře?

Můj nejlepší kamarád je blázen.

Jak myslíš, že se cítím?

Nejsem blázen.

Co? Šílenci neví, že jsou šílení.

Ani si to neuvědomují. Myslím si, že nemají tušení,

ani si to neuvědomují.

Řekněte ta zatracená čísla.

G-48, přátelé. Čtyři-osm. Čtyři-osm.

Alice? Matte!!

- Alice! - Co se děje?

Alice!

- Co jsi jí udělal? - Alice!

Alice, no tak.

Jdi! Nech mě!

Vrátil jsem se ze školy a pláču

během přestávky, protože jsem nechtěl jít zpátky.

Matka mi otřela slzy.

Řekl jsem: "Mami, vypadám, jako bych brečel?"

Řekla: "Ne, vůbec ne."

Šel jsem ven, potkal Tiptona. Řekl: "Matte, jsi v pořádku?

Zdá se, že jsi plakal."

- Denně. - Chudáku.

- Kdy se to stalo? - Myslím, že ve druháku.

Ne, bylo to ve třeťáku.

Pozor.

Co je to?

Děkuji.

- Přemýšlela jsi někdy, kdo to navrhl? - Ne.

Rodiče přivedli mě a bratra, když jsme byli děti.

- Ano? - Zeptal jsem se táty,

odkud jsou ty koleje. Jak se sem dostaly.

Nevím, kdo je dělal.

Ani on nevěděl.

Jednou ti musím ukázat své návrhy.

- Některé z věcí, které jsem postavil. - Doufám, že to uděláš.

Má oblíbená je trojrozměrná hra, kterou jsem navrhl.

Je dost dobrá.

- Ano? - Ano.

Hádám, že bych nikdy bych nemohla udělat něco takového.

Kromě toho jsem také dobrá v matematice.

- Kolik ti je? - Dvacet.

- Opravdu? - Mhm.

Je tu něco, co musím říct.

Dobře.

Nedokončila jsem střední školu.

Co?

Řekla jsem, že jsem nedokončila střední školu.

To jsem předpokládal.

- Předpokládal? - Mhm.

Vždy jsme se stěhovali z místa na místo

a nakonec jsem se přestala snažit registrovat.

- Skoro jsem to udělala, ale nešlo to. - Jednou to zvládneš.

- Zvládnu. - Je důležité to udělat.

Ale víš, že není žádný spěch.

- Nemůžu tě dnes večer vidět. - Proč?

Musím do Lexingtonu s mámou k babičce. Je nemocná.

- Co? - To zní divně.

Proč?

Každý používá jako výmluvu svou babičku.

- To jsem nevěděla. - Ach ano.

Znám lidi, co mají 6 nebo 7 mrtvých babiček po celé zemi.

- Co se děje? - Co?

Co děláš?

Máš hlad?

- Myslím, že ano. - Tak zaparkuj.

Jen říkám, že někteří lidé

podvádí a lžou.

Víš?

Například ti musím ti říct něco o Jewel a měl bys tomu věřit.

O Jewel s tebou nebudu mluvit.

Larkine, hele, jestli ti na Jewel záleží, měl bys o tom přemýšlet.

Pokaždé, když mluvíš o Jewel, máš jasný názor.

- Ach, hej! - Hej?

Ne, jen minutu, ano?

Jewel je vdaná.

- Co? - Ano, je vdaná.

Jewel je vdaná? Je vdaná žena?

Ano. No, je toho víc.

Co?

Není žena.

Myslím, že jí není dvacet. Je jí šestnáct. Je to holka.

- Je jí dvacet. - Ne, šestnáct a je vdaná.

- Kdo ti to řekl? - Máš pořád hlad?

- Kdo ti to řekl? - Sproles.

Promiňte, slečno? Dobrý den. Můžete nám dát víc hamburgrů a hranolků?

- Jistě. - Děkuji. Jste moc milá.

Podívej, jestli je vdaná, kde je její manžel? Vidím ji každý večer.

- Každý večer? - Skoro.

Možná byl u námořnictva.

- U námořnictva? - Dobře, tak nevím.

Ale mohl bys to prostě zvážit

a možná, možná jednou poslouchat někoho jiného než Jewel?

Koho? Sprolese? Myslím, že ne.

Zvaž možnost, že jsi byl podveden.

Ať už je to pravda nebo ne, nezáleží na tom, protože jsem do ní blázen.

- Nejsi. - Jsem.

- Ne, myslíš, že jsi. - Vysvětli mi rozdíl.

Bylo by hezké vidět tě zas ve škole.

Fajn, máš krále, královnu, král, královna, kluk, holka.

- Bože. - Co to znamená?

Nevím, jestli bych měla říct. Myslím, že je to tvá budoucnost.

To je hodně sexy balíček.

Dobře, nech mě s tebou začít. Jsi z 9 klubů.

A 5 klubů je...

Dobrý den.

Dobrý den, Matte.

- Později ti řeknu, co znamenají. - Promiň.

Víš, o čem budete mluvit?

Ne, o čem?

Jak můžeš být taková kamarádka s Laurel?

No, je to dcera Jean.

Je ti patnáct?

Myslíš, že můžu chodit s někým, komu je patnáct nebo šestnáct?

Podívej, nemluvme o lidech v jejich domě, dobře?

- Vadí ti na mně něco? - Nevím, možná.

- Mohu vidět tvůj řidičský průkaz? - Ne, ztratila jsem ho.

V domě babičky?

Ne, někdo mě naboural, všichni mě obviňovali

- a máma mi vzala řidičák. - Kolik ti je?

Kolik ti je?

Jestli ti to řekli, není mi 16 let.

- Co? - Co chceš vědět víc?

- Zda jsi vdaná. - Myslíš, že jsem hlupačka?

Dost chytrá kvůli rozruchu, co jsi udělal kvůli střední škole.

- Přestaň uhýbat. - Nechceš mi věřit.

- Uvádíš mě v pochybnosti. - Chceš vědět, jestli jsem vdaná?

Ano.

Jsem vdaná, dobře? Jsem vdaná za chlápka. Teď to víš.

Mrzí mě to. Byla jsem zoufalá.

Bála jsem se, že bys mě neměl rád, kdybys to věděl.

- To sis myslela? - Ano.

Dobrá úvaha.

To manželství neexistuje. Nikdy jsem s ním nespala.

- Nikdy jsi s ním nespala. Tomu mám věřit? - Musíš.

Byla jsem moc vystrašená. Nenávidím Greena. Nenávidím toho chlapa.

- Vzala sis ho. - Odešla jsem z domova,

abych se dostala pryč od nevlastního otce, co si matka vzala.

Jak jsem měla vědět, že je otec Greena stejný?

Co to má společného s tím, za koho ses vdala?

- Proč nejdeš se mnou? - Ne prosím, nech mě tu počkat.

Dobré ráno.

Bože, Larkine.

Víš, bylo by moc se zeptat, jestli...?

Netušila jsem, že jsi tak hrubý.

- Nevěděla? - Ne.

Jen, víš, pojď dál. Proč ne?

Máš bratrance, který je právník, že ano?

Ano, Gary. Proč?

Potřebuji právníka.

Proč?

- Kvůli anulování. - Kvůli anulování?

- Jsi blázen? - Vezmeš mě s sebou?

Proč se na to nevyspíš? Ráno...

- Zapomeň na ráno. - Dnes večer.

Je 11:00.

Pomůžeš mi nebo ne?

Maureen, nemusíš převlékat.

Musím to udělat. Děkuji.

Maureen je nejčistotnější osoba.

Klinika Mayo není tak čistá. Ona je neposkvrněná.

Kouří moc cigaret, ne?

Nikdy. Přísahám Bohu, že by sis nikdy nevšiml.

Ani když kouří. Jak to dělá?

Má popelník vedle sebe, odklepává.

Když se podíváš za další vteřinu, popelník je dokonale čistý.

- Ze všeho je nejvíc neurotická. - Neříkej to.

- Je to prostá psychologie. - Protože vím, na koho si stěžuješ.

- Na koho? - Na Maureen.

Na ní si nestěžuješ, kámo.

Ano, já vím. Vím, co musím udělat.

Musíš něco zjistit.

Možná, že lhala už před svatbou.

Epilepsie v rodině, o které jí neřekl. Něco takového.

Nebo je možné, že je to prostě na anulování.

V takovém případě všichni lžeme a soud

na vyhození manželství z okna bude jednoduchý.

Nkdy s ním nespala.

- Bingo. - Ne, kecy.

Opravdu.

Co...?

Jaké má ta holka vyznání? Je katolička?

Musím proniknout do pozadí té věci?

Nevím. Nikdy jsem se jí na to neptal.

Dobře, zapomeň na to. Koho to zajímá? Nech to na mně.

Fajn, takže, Gary, kolik to bude stát?

Čtyři sta nebo pět set dolarů.

- Pět set dolarů? - Hej, první konzultace je zdarma.

Podívej, když pod námi padne kůň, vezmeme si čerstvého.

Proč si nadělat do bot?

Tobě je to jedno.

Promiň.

Co se tam stalo?

Nic. Zapomeň na to.

Kam jedeme?

Domů.

- Chtěla bych se setkat se tvými rodiči. - Ach, někdy.

Pojď dál.

Voní to tu po tobě.

Vždycky jsem si představovala, jaký je tvůj pokoj.

Takhle jsem si ho nepředstavovala.

- Kdo to je? - Nechal jsem ji kvůli tobě.

- Je hezká. - No, líbila se mi.

- Jak se jmenuje? - Ach, nemluvme o tom.

- Řekni mi to. - Jewel, na tom nezáleží.

- Jak se jmenuje? - Jewel... - Jak se jmenuje? - No tak...

- Jak se jmenuje? - Jmenuje se Alice. Co ti k čertu je?

Ona.

Přivedl jsem tě, abys viděla, co mě zajímá. Tebe to nezajímá?

Nevím nic o designu.

Měla by ses se naučit jednu nebo dvě věci.

Co oba máme, je jen fantazie, holčičko.

- Řekni mi "holčičko", školáku. - Zmlkni.

Proč jsi mě přivedl, když se za mě stydíš?

- Co? - Protože nepatřím

- do kolegiálního spolku. - Co?

Nechci tu být tak, jak si to představuješ.

- Chci tě tu. - Proč jsi mě přivedl

uprostřed noci jako děvku?

Hej, proč to nikdy nenosíš?

Co?

To.

- Není důvod. - Není?

Ne.

No, když jsem byl malý, byl jsem tak tenký, můj pas byl

tak tenký, že nešel zavázat páskem.

Nebo když se na mně podívali ze strany,

viděli mě celého.

- Nikomu neříkej, že jsem ti to řekl, dobře? - Neřeknu.

Nikdy jsem si to nezvykl používat.

Řekni mi víc podobných věcí. Řekni mi o sobě všechno.

Ne.

- Chceš jít do domu Jean? - Ne, jsem tam moc často.

Skoro vždy tam venku čekám, abys za mnou přišel.

Lidé, kteří tam jsou, jejich lidé,

jsou jacíkoli.

Žárlíš, že?

Kdo mluvil o žárlivosti? To je příliš jednoduchá emoce.

Co je?

Opovržení.

To je špatné.

No, já jsem ten typ, co žárlí.

No, to je začátek.

Dobře, nemusíme jít.

- Nemyslím, tím že... - Řekla jsem, že je to v pořádku.

Pořád tě obtěžuje?

Kdo?

- Kdo? Tvůj nevlastní otec. - Ach ne.

Řekla bys, kdybych to dělal?

Ano.

Určitě?

Ano.

Dobře.

Můžu si dát kávu?

Tady to máš, zlato.

A poslouchej, každý může jít do country klubu,

možná do luxusní restaurace.

Dáš 22.95 za grilovaný steak a chřest.

- Ahoj, O. W., jak se máš? - Ahoj, dobře. Jak ty?

Ne, ne, mám rád trochu jiné místo, víš?

Radši aby přinesli šest balení piva,

možná láhev White Castles a relaxovat, víš?

Ach, zlato, nemáš domácí úkoly?

Ne.

No, předstírej, že máš, děťátko.

- Ahoj, Matte, je voda teplá? - Ano, dost.

- Bez sprchy. - Nikdy si na to nezvykneš.

Jewel šla za svou matkou. Vrátí se za hodinu.

Dobře.

To je, když vsadíte.

Vsadím pět. Vstupuji.

Nepotřebuješ peníze, ne?

Ve skutečnosti ano.

Dám ti 50 dolarů za tu tvou zrzku.

Hej, neutíkej ode mě.

Ano, tady je těžké žít, chlapče.

Hej ty, pane, pojď.

Počkat!

Počkej, co to děláš?

Tady jsi skončil, Roy. Nikdy tě tu nechci vidět.

A bubeníka vem s sebou.

Co? Chceš, abych šel pryč?

- Přesně tak. - To skoro zní, jako bys to myslela vážně.

- Ano, skoro. - Hádáš správně, myslím.

A teď jděte oba k čertu.

Chlápek jde v autobazaru k prodejci.

Přiblíží se k prodejci a ten říká:

"Mohu vám pomoci?" Chlápek říká: "Hledám nové auto."

Prodejce se podívá a povídá: "V tom autě sedí vaše žena?"

"Připadá mi krásná."

- Ahoj. - Ahoj.

Vypadá to, že tu sedíš sama.

Mluvili o mě. Vím to.

O mně a Mattovi.

Máš takovou zkušenost?

Ne.

Přála bych si takovou.

Jen jednu.

Máš spoustu zážitků, Jean.

Jo.

A přála bych si na všechny zapomenout.

Nechala jsem ti vedle okna vodu.

Děkuji.

- Jean? - Hm?

Proč jsi mě nevarovala?

- Neměla jsem o tom tušení... - Ne, před ní.

Proč jsi mě před ní nevarovala?

Spi, Matte.

- Ahoj. - Ahoj.

- Matte, pamatuješ si Sprolese. - Sprolese.

Jak to jde?

Larkine, musím ti něco říct.

Promiňte, je to moje kamarádka Jane. Chodí se mnou do třídy na kriminalistiku.

- Ahoj, Jane. Jak se máš? - To musíš slyšet.

Dobře.

Sprolese zná toho chlápka...

- Jak se jmenuje? - Green.

No, ten chlap, Green. A zná jeho ženu Jewel.

- A... - Nech mě.

Za prvé, Green je odpad, ano?

Ten druh odpadu, který ve věku 10, 12 let

říká svému příteli, aby kradl peníze z peněženky jeho mámy

a když se jeho máma svlékne,

bude vybírat od přátel, aby se na ni koukali oknem.

A co? To nemá nic společného s Jewel.

Ale je to muž, za kterého je vdaná.

Greenův charakter...

Můj bratr říká, že možná zavraždil 2 lidi.

- Sprolesův bratr je tajný. - To jsi říkal.

Poslouchej ho, prosím, je páťák.

Tak, Jewel... No, Jewel je jen...

Podívej, kdyby neměla takové tělo, nikdo se s ní nesblíží.

- A kolik jí je? 16. - To není pravda.

Ano, tak. Uvědomuješ si, že vím všechno?

Jak jste se potkali v domě Jean. Váš malý románek.

Dokonce vím o té noci vedle domu.

Nevím, jak bys to ty, nebo někdo jiný, mohl vědět.

Jak to vím? Zeptej se sám sebe.

- Jewel ti to řekla? - Ne, jak se jmenuje?

Laurel mi to řekla.

Hele, ona je... Co je to za slovo?

- Manipulátorka jako... - S loutkou.

Ano.

Hele, nemůžeš si vzít každou dospívající dívku, která se ti líbí.

- Zvlášť, když je už vdaná. - Kdo mluvil o svatbě?

Dobře, řekl jsem Sprolesovi, že bys to možná udělal.

Vidí v tobě šanci, to je vše. Jsi naivní.

- Nejsem. - Já vím, ve srovnání s ní ano.

Ta dívka ti lže, Larkine.

Děkuji.

- Tvůj kamarád je, hm... - Prostě zmlkni.

Ach kruci, zmeškal jsem hodinu.

- Řekni mi o tom. - Ne, nesnáším, když zmeškám obecné zdraví.

Obecné zdraví? Co sakra studuješ obecné zdraví?

Protože jsem si ho vzal v prváku. Když ho teď neudělám, neodmaturuji.

Že je to ponižující, že?

No, naprosto dobrá věc jsou tam holky.

Jsi obklopen těmito chytrými,

zdravými, svěžími, čerstvými zvířaty.

Zbožňují tě, víš?

Je to jako být v ohradě s divokými poníky.

To zní dobře.

Ano, je to dobré.

Vyražme si.

- Kam? - Následuj mě.

- Co? Holky? - Co myslíš?

Myslím, že se mi tvůj styl líbí, Larkine.

Jednoho dne se neprobudím zahanbený chybou.

Ani ty.

Víš, co nechápu?

Jak tvůj táta přišel k penězům tak rychle.

Nebylo to tak rychle.

Hele, přemýšlím o této zemi,

hospodářství a troše iniciativy,

nechápu, že všichni nad 32 let nejsou důvěryhodně bohatí.

V první řadě, ne každý chce být bohatý.

Dobře, hlupáčku.

- Hej. - Hej.

Hej.

- Chtěli jsme vám zavolat, ale nezavolali. - Žádný problém.

Kdo tě praštil?

Jeden debil.

Pak...

Chtěl by někdo

něco podniknout?

Tví rodiče jsou ve městě Saint Croix?

Ano. Saint něco.

Nevím.

Jsem ráda, že ses odříznul od Alice.

Věděla jsem, že to uděláš.

Věděla?

Měla jsem tušení,

protože před pár měsíci,

když jste se zasnoubili,

jsem začala vidět věci jasněji.

Začala jsem věci ostře vnímat.

Procitla jsi?

Chápeš,

někdo může spát

jako v bezvědomí, aniž bys věřil, že to je možné.

Můžeš dělat věci.

Lidi na tebe mluví, ty na ně, ale fakt jen...

Mluvíš ze spaní.

Zní jako to, o čem teď mluvím.

Ano?

Ellen, musím ti říct, že jsem rozzlobený.

Kašlu na to.

Co se děje?

Je čas na změnu.

- Chcete to slyšet, nebo ne? - Ne.

Poslouchejte, takže, řeknu vám to, fajn?

Ten týpek jde do ordinace k psychiatrovi

s papouškem na rameni, dobře?

A psychiatr říká...

"S čím vám mohu pomoci?"

- A papoušek říká... - "Sundejte mi toho chlapa z nohou."

- Už jste ten vtip někdy slyšeli? - Proč všichni povykují?

- Nerozuměla jsem. - Copak to nechápeš?

Ano, nechápu.

Proč nejdeš k ohni a já ti to vysvětlím.

Absurdní.

- Jak se k tomu dostaneme? - Líbíš se jí.

- Hádám, že ano. - Promiň, necítím se dobře.

- Prostě ne. - Tohle místo je skrýš.

- Co? - Jak jsme se dozvěděli o tomhle místě?

My?

Jak jsme se dozvěděli o tomhle místě?

- Někdy jdeme na lov. - Počkejte, kluci.

- No tak, kluci. - Chodíme na lov.

- Co lovíte? - Co lovíte? - Co lovíte?

Lovíme s lukem. Lovíme kachny a divoká prasata.

- Ano. - Divoká prasata?

Tady jsi našel Alici?

Vsadím se, že jste sem s Alicí chodili celou dobu.

To bylo vaše hnízdečko lásky?

Chodil jsem s vdanou ženou a přišli jsme sem.

- Myslím, že to není vtipné. - Tak vtipné.

- Myslím, že ten chlap vtipkuje a vtipkuje. - Pane Rebound. Ne, myslím, že nežertuje.

Jasně, že žertuje. Jsi hloupá?

Vážně, s vdanou ženou?

Počkat. To nemyslíš vážně, že s nějakou vdanou. Bavil se s ní.

Počkej chvíli, budeš mít s tou osobou problémy

- a my jsme tu, abychom utišili tvé srdce? - Ne, to není pravda.

Nejsme skupina starých a zoufalých manželek

- na úniku na nějaké místo kvůli pohlavnímu styku. - Kdo mluví o pohlavním styku?

Víš, že si to neuvědomuješ?

Pohni se!

- Neházej to po mně. - Neuvědomují si, že

považujeme za štěstí, že máme pohlavní styk.

Ne, hele, jsi na omylu. Považujeme za štěstí, když mají pohlavní styk.

Hej, to je opravdu hnusné a hrubé.

Teď se snažím dostat k důležitému bodu.

- Ano, ano. - Muži a ženy si jsou podobní.

- Ano, jsme velmi podobní. - Ale u kluků je rozdíl...

- U nich dominuje sex... Co sex? - Ach, prosím. Podívej se na mě!

Mám rád ženy kvůli jejich mysli

- a inteligenci. - Jo, jo, miloval jsi mou inteligenci v bazénu.

Ano, dobře, ne tvou mysl.

- Ženy jsou velmi zvláštní. - Jsi tak dětinský.

- Dětinský? - Víš, co je tvůj problém?

Kdo jste?

Kdo jsi ty?

Musím někoho vidět.

Máte někdo cigaretu?

Nebude vadit, když si chvíli odpočinu?

Jako dítěti mladšímu než rok

mi rodina dala cigarety.

Kolik ti bylo let?

Byla jsem dítě.

Dostala jsem doutníky na kouření.

Cucala jsem je, jako by byly mléko.

Kouřila jsem od mého necelého roku.

Byla jsem dlouho závislá.

Bože, jaké věci se ti můžou stát.

A například, byla tu rodina, co žila vedle útesu, v horách.

Maminka holčičku nosila v náručí

a přiměla ji, aby se podívala dolů.

Možná dvě míle vysoko.

A dívka visí ze zdi, křičí z plných plic

a máma říká, "Podívej, podívej, dítě, vidíš sedm států."

Když tohle uděláš dívce, navždy jí uděláš šrám na duši.

Stanou se ti šílené věci.

Můžu s tebou na chvíli ven?

Je tu bordel, že?

- Dostala jsi peníze? - Ano, mám.

Děkuji.

Přijel jsi s nimi, abys mi ublížil?

Povedlo se.

Proč jsi mě opustil?

Neopustil jsem tě.

Jen jsem se snažil.

Potřebuji půjčit tvé auto, abych viděla Greena.

- Chceš použít mé auto...? - Prosím.

Musím ho vidět, abychom si promluvili o anulaci.

Buď opatrná.

Brzy se vrať.

Vrátím.

Může tě vyděsit k smrti.

A vytáhl to ven...

Je zpátky.

Je večer zkažený? Co myslíš?

Nemyslím si, že se něco mělo pokazit.

Můžu s tebou na chvíli mluvit?

No, Matte, já nevím. Možná tě nakopu do zadku, hm?

Máme tu atraktivní dívky. Přivezli jsme je sem, fajn?

A co děláš ty? Udělal jsi z Jewel střed všeho.

Chci říct, podívej se na mě. Snažím se ti to vysvětlit.

- Nevím, proč se obtěžuji. - Neobtěžuj.

Řeknu ti, proč to dělám.

Protože když se dostaneš do našeho věku,

je čím dál těžsí získat přátele, dobře?

A pokud máš někoho, kdo se ti líbí nebo máš někoho, koho

máš z nějakého důvodu rád, říkám, fajn, budeš bojovat, aby sis ho udržel.

Takže to dělám, dobře?

Ale prostě...

No tak, netlač mě za hranici.

Tohle není jediné místo na světě.

Pojďme jinam.

Podívej, tyhle holky jsou báječné.

Nemůžu jít.

Hele,

- nechci být stranou, ale... - Nemůžu jít.

Dobře. Fajn.

Pojďme.

Ahoj?

Jean?

- Ahoj. - Ahoj.

Je v domě její matky.

Děkuji.

- Matte? - Ano?

Přeji hodně štěstí.

Tobě taky, Jean.

Dobrá, co se stalo? Proč ses včera večer nevrátila?

- Na tom nezáleží. - Řekni mi, co se stalo, Jewel.

- Budeš mě nenávidět, když ti to řeknu. - Nebudu.

Nemůžu tě nenávidět.

Šla jsem a našla Greena u Modrého ďábla.

Modrý ďábel?

Řekl mi, že ho tam uvidím. Musela jsem tam, když jsem chtěla anulaci.

Proč jsi neřekla, že tam jdeš? Šel bych s tebou.

Neptal ses mě.

Našla jsem ho venku s dalšími dvěma chlápky.

- Přichází k autu. - Přišel, nepřišel.

Skoro se to stalo. Přišel blíž.

Takže co?

Chtěl ke mně na zadní sedadlo.

Řekla jsem, že ne a pokusila se nastartovat a odjet. Ale auto selhalo.

- Prostě selhalo. - Já vím, já vím.

Pokračuj.

Takže jsem musela sedět vedle něj na zadním sedadle.

Řekl, ať mluvím.

Tak jsem mu dala k podpisu papíry od právníka,

ale nepodepsal.

Pak se kolem nahromadila parta lidí. Někteří šli dovnitř.

Jeden z nich byl otec Greena. Byl tam.

Je ještě odpornější než byl můj nevlastní otec.

A všichni mě začali ohmatávat

nebo to zkoušeli, protože jsem se bránila.

Green je pak zastavil.

Myslela jsem, že mě bude chránit, ale mělo mě napadnout.

Řekl jim, že mě ukáže za peníze.

A tak začali platit.

Jeden z nich mě zastavil a Green mi sundal tričko

a podprsenku a odhalil mě jednomu nebo dvěma z nich.

Pak někteří odešli a jiní přišli dovnitř a pokračovalo to samé.

A okna se zamlžila.

Cítila jsem závrať, třes a pohmoždění,

nemohla jsem se bránit ani jasně myslet.

A všichni se smáli a tleskali,

všichni kolem pili alkohol.

Nepamatuji, co se stalo potom.

Chceš říct, že jsi byla znásilněna v mém autě?

- Já nevím. - Jasně, že víš.

Jen říkám, že jsem upřímná.

Jak dlouho to trvalo?

Zdá se, že dlouho.

Pokud jsi byla napadena, musíme s tím něco udělat.

Ne. Prošla jsem tím, je po všem, hotovo

a chci na to zapomenout.

Musela jsem omdlít, protože jsem se dnes ráno probudila,

mé šaty byly rozházené kolem. Jen jsem se upravila

a přišla sem.

Poznala si někoho jiného kromě Greena a jeho otce?

Ano, jednoho.

- Byl tam Tiptonův kamarád. - Kdo?

Hm, Sprolese. Ten týpek Sprolese tam byl.

Zaplatil svou část, aby mě viděl, přísahám.

Bude mít každý jinou verzi, Jewel?

Dovolíš, abych tě vzal k doktorovi?

Ne.

- Ty, ty malej sráči! - Ahoj, Larkine!

- Včera večer! - Ne. Ach ne, ne, ty to nechápeš.

Byl jsem tam, ale jen náhodou.

Nebyl jsem... neměl jsem s tím nic společného.

Hele, já byl jen svědek.

Hele, Jewel parkovala přes ulici a Green tam byl

s různými týpky, co hrají kostky v jeho kamionu.

Bylo tam dost peněz. Přiblížil se, nastoupil do Jewelina auta

a začal si s ní hrát.

- Co? - To znamená, že, ji vystavoval.

Ne. Možná, že ona to tak vidí. Já nevím.

Možná vnímala peníze, co Green měl v ruce, jako platbu,

kterou viděla. Možná proto bojovala.

Jaká náhoda. Byl jsi u Modrého ďábla?

Byl jsem tam s bratrem.

Je tajný policista, proboha.

Vyšel ven, aby viděl, co se stalo a běžel k chlápkům.

A tak, kdyby byla Jewel zneužita, Larkine, těmi týpky,

všechny by je zatkl. Říkám ti pravdu.

Můžeš se zeptat mého bratra.

Hele, já neříkám, že ti Jewel lhala.

Byla hysterická. Možná cítila paniku.

Ona... jak to říct? Vnímala to zkresleně.

Víš, kde žije Green? Ha?

Ano.

Ne, hele, mám hodinu.

Můj bratr ho chytí, Matte, za všechny ty věci.

Proč to nenecháš na mého bratra, hm?

Podívej, nemusím tam jít, nebo ano?

- Myslím, že nemůžu nic... - Vypadni, Sprolese.

No,

právě jsi přišel, že?

Klepal jsem na dveře.

No, nebudu se tím trápit.

Obchod se daří?

Práce mě zabíjí.

Co je to?

Nejsi v tom dobrý.

To má být zvíře?

Nevystihl jsi ho přesně, že?

Vzal jsi prostě mýdlo a vyřezal to?

Možná ti tím umyji ústa.

Chceš to udělat?

Chceš mi tím umýt pusu?

Proč jsi tady?

- Myslím, že to tu má ráda. - Já si to nemyslím.

Co tu děláš?

Budeš princ, že?

Odvezeš ji na velkém bílém koni?

Ne.

Nikdo není princ.

No, myslím, že od tebe očekává, že jí dáš vše.

Nedovolil jsi jí, aby věřila, že ano?

Nemůžu.

Nemůžu to udělat.

Tak tu jen trávíš čas?

Myslím, že pokud se nechystáš oženit,

jen si hrát.

Nejsou tu žádné kompromisy, synu.

Nebo snad ano?

Možná bys spal lépe s vědomím, že byla osvobozena.

Budu spát lépe s vědomím, že už tě neuvidí.

Jsi pro ni moc dobrý, že?

Já nejsem dost dobrý, ale ty jsi kurva moc dobrý.

Proč jsi sem přišel?

- Nechci, aby ti někdo ublížil. - Ježíši Kriste.

Chceš, abych šel?

Ano.

Nikam bych nešel, synu.

- Musí se rozhodnout. - Vezmu tě s sebou.

- Nenechám tě tady. - Počkej!

- Nech to být! - Ach, teď sem vlezl.

Uvidíš, bude to dobré.

Ona je krabička s překvapením, ne?

Mezi námi, pokud to zkusíš, nikdy nevíš, co se stane.

Řeknu ti, jednou jsem se vrátil domů a ona prováděla černou magii.

Měla všechny karty rozházené na podlaze.

Svíčky po celém domě.

Mrazivá scéna.

Zlato, co jsi hledala v kartách té noci?

Svou budoucnost?

- Můžu tě vzít domů? - Drž se ode mě dál!

Chci, abys šel! Už tě nechci vidět!

- Jewel. - Jdi, jdi!

Nech to být! Nesnaž se mě zastavit!

Ať už podepíšeš papíry nebo ne, je mi to jedno,

protože jsi pro mě mrtvý. Jsi pro mě mrtvý!

Jo, půjdu, dobře, ale sama! Nemluv o mě,

ani na mně nemysli. Jen mi udělej laskavost.

Nechceš mě, jsem použitá, jsem opotřebovaná, špatné zboží.

Nemůžeš mi věřit. Proč prostě nejdu k čertu?

Myslíš, že jsem droga? Dovol mi něco říct.

V hloubi duše jsem věděla, že to nebude trvalé.

Měl jsi se mnou jen jedno, jen sex.

- Jewel, nešlo jen o to. - Zmlkni.

Slyšela jsem pravdu.

Slyšela jsem tě.

Vezmi mě za ruku. Vezmi mě za ruku.

Počkej.

Buď opatrná.

Blokování.

Takže se vrátíš ke starému zvyku chodit do školy, Tiptone, co?

- Chci absolvovat. - Ano a řekl jsem jí, že

polovina lidí, co pracují na Kings Island má magisterský titul z historie.

- Ale víš, jak moc to může bolet? - Správně.

Nechte mě hádat. Najdu vás vepředu, že?

Pozveš mě na čokoládu?

- Laurel, ahoj. - Ahoj, Matte.

- Jak se máš? - Dobře. Jsem...

Jsem v pohodě.

- Jak se máš? Jak se má tvoje máma? - Dobře.

Prodali jsme dům. Přestěhovali jsme se do bytu.

- Jak je na severu? - Ach, dobře.

- Není to tak špatné. Jsi sama? - Ne.

Ahoj.

Ahoj.

Matte, tohle je Stephen.

- Ahoj. Potěšení je na mé straně. - Nápodobně.

Stephene, pomůžeš mi s bruslemi?

Ano, samozřejmě.

- Rád jsem tě poznával. - Ano, rád jsem tě poznal.

Zajímalo by mě, jestli jsi byl o prázdninách doma.

- Víš, že jsem byl pryč? - Samozřejmě, že jsem to věděla.

- Jak jde škola? - Škola.

Víš, že to nikdy neskončí.

Ne, myslím, že ne.

Ne. Děkuji.

Stephen vypadá dobře...

- Dobrý chlap. - To je.

Je děsně hezký.

- Chodí se mnou do třídy na angličtinu. - Ach, dobře.

- Doufal jsem, že se vrátíš... - Vrátila.

Jsem ve škole s Laurel.

Laurel trochu vyrostla.

Rok za to stál.

To je vtipné. Jasně si to pamatuji. V jiných ohledech...

Myslím, že duše má přirozený způsob, jak zapomenout, ne?

Myslím, že ano.

Musím jít, Matte.

Děkuji.