Original subtitles

RIŽSKÉ FILMOVÉ STUDIO

DVA

Scénář: Michail Bogin, Jurij Chuljukin

Režie: Michail Bogin

Skladatel: Romuald Grinblat

V hlavních rolích: Viktoria Fedorova, Valentin Smirnickij

Pojďme.

Neboj se, Majorove, zkoušku složíme.

Poslyš, všechno je v pořádku.

Brzy půjdeme, teď musím domů.

Dobře, nashledanou!

Slečno, upustila jste jablko.

Mimochodem, v takové situaci by Cervantes řekl:

nic nestojí tak málo a je tolik ceněno jako zdvořilost.

Nejste příliš hovorná.

Váš obličej mi připadá povědomý...

Promiňte, kde jsem vás mohl vidět?

Nepamatujete si mě?

Slečno.

Slečno, mám přítele, je to herec.

Často ho někdo zastaví na ulici a zeptá se, kde už se potkali.

Jste herečka?

Ticho znamená souhlas.

Jste herečka, pracujete v rádiu a nemluvíte, pokud vám nezaplatí.

Už jste si koupila nějaké ovoce.

Vysoká škola cirkusového umění

On říká, že ty vlasy nahoru nejsou směšné, a já říkám, že jsou.

Tímhle trikem rozesměju celý cirkus, no řekni, mám pravdu nebo ne?

Máš pravdu, je to vždycky legrační.

NAŠI NEJLEPŠÍ STUDENTI

Neboj se, to bude v pořádku.

Pro jednu nemluvnou dívku.

Co tady děláš? - Čekám.

Na koho?

Ukaž.

Pěkná! - Přesně tak, kamaráde.

Měj se!

DIVADLO MIMIKY A GEST

Cigaretu! Cigaretku!

Osvětlení není ideální.

Tybalt je ve tmě.

Posuň světlo doprava.

Pánové, podává se večeře.

Pojďme, dáme si čaj a něco sníme.

Jak to jde? - Ještě 120 stránek.

Dej si něco.

A co ta holka?

Která?

Ta z fotografie.

V pořádku. - Ano? Jsi chlapík.

Má stejně tak hezkou kamarádku?

Seznámíš nás?

Kdy máš další rande?

Dnes o půlnoci.

Kde?

V podkroví planetária.

Buď opatrný!

Kdy je příští zkouška? - V šest.

Pospěšte si!

Chlapče, kde bydlí Nataša Světlová?

Myslíš tuhle?

ROMEO A JULIE

Díky, postojím.

Jaká záře prosvítá tam na balkoně?

Světlo... Julie, jsi jak den.

Dvě nejjasnější hvězdičky spěchají z nebe

teď prosí její oči, by chvíli jiskřily.

Ach, kdyby její oči skutečně přemístily se do nebeské klenby?

Při jejich záři ptáci by zapěli,

zaměnivše noc za slunce východ.

Stojí sama, s rukou na tvář přitisklou. Co si kradmo pomyslela?

Ó Romeo, bolí mě že jsi Romeo!

Zapři otce svého a odmítni jeho jméno; a když ne, tak si mě vezmi,

bych už nebyla Kapuletová.

Ó, jiné jméno měj, Romeo, a mě vezmi si na oplátku!

Za slovo tě beru. Teď jsem tvůj vyvolený!

Nový křest přijmu jen proto, abych jinak se jmenoval.

Desítky slov dosud nevyslovili jsme, ale jak už je mi ten hlas povědomý!

Už nejsi Romeo? Nejsi Montek?

Ni to, ni ono, je-li ti to nemilé.

Jak jsi sem přišel? A proč?

Přenesla mě sem láska, kterou nezastaví zdi.

V nouzi rozhodne o všem.

Kdo ti ukázal cestu?

Našla ji láska.

Moji tvář skrývá temnota,

jinak by studem zahořela.

Já jsem Sergej.

Nataša.

Nic neslyším.

Kdo jste? - Student konzervatoře.

Do tří let jsem slyšela.

Vzpomínám si jen na bomby a vítr.

Také si vzpomínám na ukolébavku.

Ano, určitě jsme se už potkali, jen si nepamatuju kde.

Děvčata, na slovíčko.

Jak se jmenujete, děvčata!

Počkáme tady na vás.

Můžete se mnou mluvit.

Umím číst ze rtů.

Máte ráda cirkus?

A vy svou hudbu?

Jak zní vaše hudba?

Je jako zvuk větru...

nebo ukolébavka. Nevím.

Viděl jsem, jak jste cvičila při hudbě.

Jste velmi rytmická.

Máte rád Beethovena?

Byl hluchý.

Na jaký nástroj hrajete?

Hoboj.

Už vystupujete?

Hraju ve studentském komorním orchestru. Pozítří máme koncert.

Přijďte.

Rozuměla jste? Dobře, prosím.

Tohle je ztráta času.

Z toho nic dobrého nebude.

No nic, zkusíme to znovu.

Ona najde svůj rytmus. Prosím.

Já to zvládnu!

Dvě kávy, prosím. A dort.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Přisednu si, mockrát děkuji.

Škoda, že jsi nebyl na hokeji. Naši vyhráli 4:1.

Vy jste byla?

Seznam se s Natašou. - Rád vás poznávám. Dima.

Líbí se vám tu, Natašo?

Líbí. - Škoda, že jsi tam nebyl.

Stálo to za to!

To bylo něco, neumím to popsat.

Hra začíná... Po prvním třetině je to 0:0.

Druhá třetina... 1:1 a osm zlomených hokejek!

Dovedeš si to představit? A třetí třetina...

Natašo, máte ráda hokej?

Jak hrál Majorov? - Skvěle!

Všichni hráli skvěle!

Smím prosit?

Dimo, číšnice se na tebe ptá. Prý jsi ukradl vázu.

Já a vázu?

Co to říkáš? - No vážně.

Omluvte mě, prosím, to bude nedorozumění.

Unavená?

Doprovodíte mě domů?

Doprovodit?

KONEC