Original subtitles

SIRÉNA MOTORY LETADEL

-(vnitřní hlas) Pojedeš pryč, odvezu tě.

U dědy nebude nikdy válka.

-(vnitřní hlas) Padá sníh. Tam taky? Tam, cos byla, když jsi byla malá?

VÝBUCH, TŘÍŠTĚNÍ SKLA

-Sníh a všecko.

Do školy jsem chodila ke kostelu

a děda má psa a kozu, která dojí mlíko,

a nad lesem je hora a ta se jmenuje Nebe.

VÝSKOT DĚTÍ

HOUKÁNÍ VLAKU

-Franto!

-Počkej doma! Ten nářez!

-První! Blbouni, je tady holka!

-Jaká? -Cizí! -Lžeš! Lžeš!

-Ty jsem jedeš? -Jedu.

-Na traviny? Ke Kinclům? -K nám ne, já ji neznám.

-Tak na stráň. -Ještě dál! -Dál už není nic.

-Akorát Chmura. -Tam jedu.

JEKOT

-Je to bzinka. Strašný mrně.

-Vykrmíš ji, naše Krista není větší.

-Jenomže se narodila tady. V horách je všecko jiný.

Čas i starosti. Tahle je z města.

Ještě, že jsem prodal kozu, kozí mlíko by nepila.

Smrdělo by jí.

Vybombardovali jim byt.

Nábytek z mahagonu, lustr z křišťálu.

Víš, co je to peněz. Jako parádní pokoj u Kincla.

Malá se učila i na piáno, jenomže Věra má o ni strach.

Řekla prej, tady je oáza klidu.

Nic, ani válka. Jenže, co já s holkou tady, oáza...

-Oáza.

-Ona mi leze po rukávu.

-Já si ji pohladím. -Jé, ona mi leze za krk!

-Ona mi leze po hlavě.

-Koukni, jaký má krásný očička. A ty fousy.

-Jedna se jmenuje Mickey a druhá Běla.

-Já bych na myš nesáhla ani za pytel zlata.

-Já ani za dva. -Na Chmuru bys šla? -Brrrr!

-Mura, mura!!

-Prý tam v noci chodí bezhlavej, bába ho viděla. Málem a

-Kdyby neřekla zaklínání, tak... -Jaký?

-Já sem, ty tam, opatruj tě pánbů sám.

-Franto, půjč mi jednu! -Za co?

-U nás máme myší plnej sklep. -To je toho.

U nás v chlívě jsou krysy jak králíci!

-Ale nejsou bílí! -Jen si zkus přijít bos!

Tetu jedna rafla a visela tam, dokud ji nesrazila vidlema.

-Jak je poznáš? Která je která?

-Za čvaňho, půjč mi tu myš! Dělej, už bude most.

-Poznám je. -Blbouni!

-Na!!

-Řeklo se, kdo přeleze můstek, dostane čvaňha.

-Přelezu ho! Jako nic. Nebo chce lízt někdo jinej?

Ty nebo ty? Taky ne?

Tady je prasklej. -Když ho olízneš, tak se ti slepí.

-Ve vodě se ti slepí. -Slítneš do potoka. -Neslítnu.

Možná, že přejdu zábradlí i dvakrát, když budu chtít.

-Uprostřed je shnilý. -Neni. -Je! -Neni! -Je!

-Neni! -A je!

-Prej to přeleze dvakrát! Ten? Nikdy!

-Jak se jmenuješ? -Dagmar.

-Když budeš chtít, můžeš si ve škole sednout ke mně.

-Ty, jakej mostek?

-Klidně třikrát.

SMÍCH

-Mějte se, pane Baudyš!

Tobě zejtra přivezu med. Máš ráda med?

-Koukni, jsme doma.

Fuj, Čerte! To je Dáša, Čerte.

Snad by ses nebála psů? -Já ne, ale co myši?

-Jo tak, on jim nic neudělá, pojď! Pojď, Čerte!

Pojď dál.

Co je ti?

-Já, já musím někam, pane Baudyš.

-Jakejpak Baudyš, děda. Maminka je moje dcera.

Jednou jsem byl u vás, tos byla ještě malá.

Vozil jsem tě na kolotoči.

-Já se nepamatuju, pane Dědo!

-Párek je tady málokdy.

Tak chleba se sádlem, brambory nebo kyška.

Tak jez, dokud je.

Neloudi, Čerte!

Před spaním se modlíš? -Ne.

-Já taky ne. Babička se modlila. Nevěděl jsem jenom, jestli Věra...

Táta ji netrápí?

-Ne. Dědo, tam někdo je.

-To je kráva. Čeká, až dostane žrát.

-Co žere? -Seno, řepu.

-Tohle ne?

-Ne, tohle ne. To je šlichta pro prase.

Spát budeš nahoře, co máma. Kdybys chtěla postel dolů...

-Já se nebojím. -Čeho taky?

-Ani strašidel.

-Sem na Chmuru nepřijde v noci nikdo.

Ani bezhlavej.

Budeš tu jako ježek mezi jabkama. Dobrou noc.

SKŘÍPÁNÍ

-Dědo, co to skřípe?

-To je slunce na střeše. Když fouká vítr, koulí očima.

Já ti tady nechám petrolejku.

Až si lehneš, tak ji sfoukni.

STRAŠIDELNÁ HUDBA

-Já sem, ty tam, opatruj mě pánbu sám.

VALČÍK

-Mami!

VÝBUCHY BOMB

VALČÍK

ZAŘECHTÁNÍ KONĚ

-A pořád padaly bomby

a my jsme utíkaly s maminkou do sklepa.

Kdo byl na ulici, ten umřel,

protože mu vzduch od bomb roztrhá plíce.

A potom jsme se šly podívat ven.

O jednu ulici dál to zbořilo školu,

ale v ní nebyly děti, protože v ní byli ranění Němci.

-A Kábrt se šťourá v nose! SMÍCH

-Místo aby byl rád, že je tady, kde ještě Němce ani neviděl.

Pokračuj, Dášenko, nenech se vyrušovat.

-Já je viděla, jsou strašně zlí a maj drápy a zuby jako vlci.

Takhle. Vrrr!

-Ještě jsme si neřekli, kam Havelkovou posadíme.

U Kincla je místo, tam si sedne Kouba.

Už byl na hanbě u děvčat dost dlouho.

Nováková si vymění místo se Sehnalovou, pojď sem.

Nic? Abys nepřitahla zase vši. -Prosím, ne.

-A Havelková si sedne k Sehnalové.

Tak.

-Jů, ukaž! To muselo stát peněz! -To je pěkný.

-V noci se v horách střílelo. Někde u stanice Nebe.

-Jsou tam partyzáni. -To jsou taky Němci?

-Naši, co bojujou proti nim. -Sehnalová půjde vykládat k tabuli.

-Chi, Chi, Chi. SMÍCH

-Kouba ke dveřím, Kincl do kouta ke koši, pravítka.

-Spadls jako shnilá hruška. -Pch!

-První třída velké A, tři řádky, ale krásně.

Druhá třída pokračuje v počtech, příklad 9 a, b, c.

A nedívat se, kde co lítá.

-Labe pramení ve Velkoněmecké říši jako Elbe

a dál ve své pouti přibírá přítoky z levé a pravé strany.

Zleva jsou to...

-Bílej kůň tu žádnej není, ledaže by se v něj proměnily

tvý blbý myši nebo na něm přijel bezhlavej.

-Dneska se dál nejede, princezno. Nakládáme.

-Kdybych chtěl, řek bych tátovi a odvezli by tě.

Táta tu může všechno.

-Ale přes zábradlí by nepřelez.

-Táta? Kdyby chtěl...

-Rudolfku! Kdo půjde k obědu?

-Jó. Au! Jau!

-Co tady děláš?

-Po kolejích bys šla na Chmuru hodinu.

-Tak kudy? -Tudy, přes kopec.

-Jů, drak!

-Ten mě sem vlít na podzim.

-Já mám plný boty sněhu. -Z toho si nic nedělej.

Až tady začne sněžit doopravdy... Na Tři krále bejvaj závěje po břicho

-To tady už nebudu.

-Baudyš říkal tátovi, že tu máš bejt do konce války.

-Za měsíc už válka nebude.

Proč se mnou jdeš?

-Náhodou mám u Chmury něco na práci. Doprava!

Šla bys špatně, kolem obrázku musíš napravo.

-Šla bych po kolejích. -Hodinu.

-A co?

Franto?

-Lez! -Dolů? Natluču si.

-Nenatlučešl

SMÍCH

-V létě jsou pod stráni zmije. Chodili jsme je s klukama chytat.

-Chytli jste nějakou? -Dvě. Jedna mě málem žohla.

Jsme tady.

Ta s tím komínem jako kafemlejnek je Ohrensteinka, U 45 z roku 1912.

A ta druhá je Malá Maďarka, taky pětačtyřicítka.

-Nevíš, kdo tu má bílýho koně?

-Nikdo, proč? Antoš má grošáka.

-Je hodně bílej? -Ani ne, spíš tmavej.

-Tak ne.

-Musíš už jít? Co máš s koňma?

-Nic.

Franto... -Co?

-To zábradlí u můstku... -Co je s ním?

-Je rozviklaný. Nepřeleze ho nikdo, dokud se nezatluče hřebíkama.

-To vím, přece taky. -Tak pročs tam lez?

-Protože, protože se mi chtělo.

Kdybych chtěl, půjčím si třeba lokomotivu a přijedu pro tebe.

-Nepřijedeš, ani bys na ni nevylez!

-Cha! Jednou jsem už kus jel!

„jo, jo, jo, jo, jo!

-Až vychodím školu, budu tady dělat. Nevěříš?

-Proč ne? Proč bys tady nedělal?

-Ale strojvůdce. Mluvil jsem už s panem Kinclem.

To je ředitel Lesní správy. Co má Rudolfka.

Slíbil mi, že když se budu učit...

-Proč ne? Tady jezdí s lokomotivama každej.

Rudolfek mi taky řek, že pro mě přijede.

-Cha! Ten jo, leda s koloběžkou.

Víš, že je to hezký, že máš tak dlouhý vlasy?

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Dobrý den. -Dobrý den. -Ahoj, dědo!

-Ahoj! Nasbíral jsem ti vajíčka. Umej se a budeme vařit.

Co paní učitelka? Nezlobí tě?

-Ne, je prima. Dědo, to je Ohrensteinka nebo Maďarka?

Pojď sem, Čerte, pojď!

Dědo! Dědo!

'CO je? -Kde jsou myši? -Jaký myši?

-Mý býlý, byly támhle v krabičce!

-Jestli neutekly na půdu. -Co by tam dělaly?

Sežrala je, já to věděla.

Jů!!!

To byly máminy sáňky? Můžu si tu hrát?

Ten je hezkej, viď?

Chceš, schválně, jak ti bude slušet?

Franta!

-Jste všichni? Kdo ještě chybí? -Ještě Kocián!

-Babičku chytlo revma a já musel podojit kozu.

-Teď já!

Nováková ne, má vši.

-Lžeš! -Lžeš, má veš!

-Budou třešňový knedlíky. Vem si třešničky, vem!

-Že je nesníš? -Ze ne? Vsaď se!

CHROUPÁNÍ TVRDÉHO MATERIÁLU

-Jé!

BOUCHNUTÍ DVEŘMI

-Prosím, sežral jí třešni.

-Sednout. Vrať jí ten klobouk.

A běž za dveře, vratíš se, až se budeš umět slušně chovat.

A ty? Takovou parádu do školy.

Pro jednu třešni se svět nezboří, máš jich tam ještě dost.

-Prosím ale... -Co ale? -Jestli mu bude špatně...

-Můžete cucat.

-Dej pozor na písek. -To říkate mně, pane Šrámek?

-Hele, jaktože nejsi ve škole?

Počkej, až to řeknu tátovi, uvidíš, Franto. To bude facek.

-My máme zpěv, na ten nemusím, když mutuj...

-Co, ty mutuješ?

-Slyšel jste mě někdy zpívat? -Ne.

-(falešně) Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku.

SMÍCH

-Můžem!

Půjčte mně to na chvíli, pane Šrámek.

-Jó, posledně málem nabrals bábu Ztratilku. I s krávou.

Víš, co mi řekla? Che?

-Podle čeho poznáte, jak máte nastavit plnění válců?

-A nač to chceš vědět, když nechodíš do školy?

S pětkama stejně budeš pást krávy.

-Jaký pětky? Vyhodila mě, že jsem sněd třešni, tý nový.

HOUKÁNÍ

-Jakou třešni? Není, to náhodou táta?

-Jestli budeš žalovat, že Franta utek ze školy,

uvidíš, jak tě zmydlim!

To je ta Baudyšová? -Nastup si, svezeme tě domů.

-Mohla jsem klidně jít pěšky.

-Co bys chodila pěšky? Maminka by mi dala.

Víš, že ji znám?

-Od moru, hladu a války osvobod' nás, Pane.

Od všeho zlého osvoboď nás, Pane.

-Spěte, maminko, vysvítíte celou svíčku.

-Au, šláps na mě!

-Pšt, já musím na záchod.

-Á, á!

-To nic. Něco se ti zdálo.

Tady máš čaj, heřmánkovej. -Já nechci.

-Musíš!

PLÁČ

-Vezmu tě k sobě dolů.

-Pálí jako kamínka,

ale až se vypotí, bude za pár dní zase běhat.

-Doktore, neměl bych přece jenom...

-Ne. Vyplázni na mě jazyk, at' vidím, jak ho máš dlouhej.

Lžičku.

A tu petrolejku trochu níž. Á.

-Á.

-Obklad, aspirin a med. Budeš ho pěkně cucat.

A až bude po válce, tak ti děda koupí velkýho bílýho koně.

-Jak velkýho?

Tak!

-(partyzán:) Ja by tože chačel takuju loščad'.

-Kdy bude po válce?

ŘECHTÁNÍ KONĚ

HOUKÁNÍ

-Šmarjá, ta vypadá.

Páni!

SMÍCH

-Další!

-Další. Nelžete, něco jste si museli půjčovat.

Buďto čepici, nebo šátky.

Aby celá třída dostala vši.

-Klobouk, s třešněma.

-Za čvaňho, kdo se napije petroleje? -Naše bába pije Francovku, jako nic.

-Ale žížalu bys nesežral! -Osolenou jo.

-To já taky, osolená žížala nic neni.

-Máma mě zabije.

-Ukaž.

-Kvůli tobě! -S tvejma všima!

-Půjčovala jsem vám já klobouk?

Proč myslíte, že Dáša nepřišla do školy? Hmm!

VARHANNÍ HUDBA

-Dělej.

Ted' umřeš. Máš děsně smrtelnej hřích.

-Ještě jeden!

-Má prej horečky a je celá obsypaná. A vlasy jí slezly.

Asi to chytla od těch myší.

-Tomá za ten klobouk. Co na mě šaháš?

Co na mě máš co šahat? Jdi si za ní!

-Myslí si, že když je z města a když má myši...

SMÍCH

-Na plicích nic, už je z nejhoršího venku.

Trošku másla, když máte krávu. Je válka, co s penězma.

ZAKLEPÁNÍ -Dá|!

-Můžu? -Můžeš!

Jsem nemocná, to je pan doktor, víš? Už druhej.

První byl velkej, tenhle je mrňavej.

-Když nebudeš jíst, taky nevyrosteš. Trošku másla a tvaroh, kdyby byl.

To je mládí, už tu má ženicha.

-Tvarohovej máslák. Jinej doktor tu není.

Kdyby byl, nevolali by tohohle mrňavýho pajdu.

Krchový řek, že má slepý střevo, a umřela na raka.

-Tenkrát v noci byl velkej.

-Třeba se ti jen tak zdál. Jinej doktor tu není.

-A je! Já ho viděla.

Lžeš jako s tím koněm, že tu žádnej bílej není, tos řek.

-Řek. -A že pro mě přijedeš s lokomotivou.

-Chtěl jsem, ale...

Když máš horečku.

-Třešně. To je za to, že jsi sněd tu z klobouku?

Co ve škole?

-Nic. Měli jsme zlomky a podstatný jména a vši.

Holky jsou skoro do hola, vokudlaný jako slepice.

A kluci taky, hele!

Žes je nechytla taky... -VŠÍ? Ne!

-Že se teda drbeš. -Nedrbu se.

-Ale před tím ses drbala. -Co bych se drbala.

-To je pro prase?

Naši chtějí zabíjet. Prej sem mají přijít Němci. -Sem?

-Potřebujou dříví na zákopy. Aspoň Kincl řek.

-Už bys moh jít. Už jsi tu dost dlouho.

-Děda! -Ty spi!

-To prase bych pích, kdyby náhodou...

-Píchej si sebe.

Píchej si svoje prase, až budeš nějaký mít.

Krávu mám taky píchnout? Kdyby náhodou?

-Bělo!

Mikyno!

-Nastupovat!

-Tys přijel? Sám?

-Když něco řeknu. Řek jsem, ne?

-Řeks.

-Tak jedem!

Výhybku!

-Neřekla jsem, že Ižeš. Rekla jsem, že...

-Nejhorší bylo zatopit pod kotlem. Nechtělo to táhnout.

Až jsem se spálil. -Moc?

-Ani ne. Nedrbej se a přilož.

-Nejde to. -Tak rukama.

Vidíš, že to jde.

-Můžu ti přikládat pořád, když budeš chtít.

Hele!

-Pozor, projedeme závěj.

-Hurá! Hurá! Hurá!

VALČÍK

-(zpívají) Lá, lá, la, lá, la....

HOUKÁNÍ DO RYTMU

-Utíkej!

-Chceš, aby mě vyhodili z práce? Hajzle? Kvůli tobě?

Klíč od bytovny, cos ukrad.

Od ted'ka ani na krok.

Přerazit tě je málo.

-Sváteční šaty a boty!

Nech ho a napij se!

A ty mazej. Buď rád, že ses nezabil.

Příště tě přerazím já. Obě nohy.

-Klidně si ho můžeš nechat. Já už ho dávno pustila k vodě.

-Chtěl ji svézt. To tys mě nesvez nikdy.

To já mít takovýho kluka...

-To vám přeju, abyste měli hromadu dětí,

abyste věděli, co je to za radost.

HUDBA

-Nevěsta je moje ségra, my se vdáváme.

-Já umřu.

-Já taky.

-Sólo pro nevěstu!

-Metr valčíku!

-Tak ty si chceš vzít Frantu?

No, když ti dá děda krávu, uvidíme.

Pojďte, pojďte!

-Nebojte se, farář počká.

A když ne, na svatbu stačí dva a peřina.

-Já jsem úplně namazanej.

-Já jsem víc. -Já jsem jak dělo.

-Já taky. -Já víc.

-Já ještě víc. -Já úplně strašně.

-Kdo pil slivovici, ke zdi. Kdo nepil, zůstane sedět v lavici.

Dýchni na mě. To jsem si mohla myslet.

I první třída. Šup! Všichni z Travin.

Ty Kincle, řekni Frantovi, že vím, že chodí za školu.

Už ted' je to na dvojku z mravů, aby to nakonec nebyla trojka.

Vši a alkohol!

Kdo pije, nemyslí. Kdo myslí, nepije.

Stokrát do zítřka všichni, co pili. A krasopisně. A ty mi tu neřvi.

Nemůžeš za to, že ti Nováková nasadila do klobouku vši.

Co má říkat Bláža, která si od tebe klobouk jen půjčila. Nebo Alenka.

-Já nechci! -Drž!

-Zas ti narostou. Mně už taky rostou, koukni!

-Než pojedeš domu...

-Nemáš zrcátko?

-Co blbneš? Vypadáš, jak zmoklej ježek.

-At'! Nelez za mnou! Řekla jsem ti!

Co na mě koukáš? Co se na mě máš co koukat?

-Ty vlasy ti zas narostou.

-Budeš mít ruce od petroleje. Tobě nevadí, že jsem ošklivá?

-Nejseš. -Jsem. Bláža mi půjčila zrcátko.

Ty jsi s ní chodil? -Ani ne.

-Prej ti dala prstýnek. -Ten jsem jí vrátil.

-Já nechala prstýnky doma. Mám tři. Jeden s červeným kamínkem.

Ten je hezkej. -Tady nemáš žádnej?

-Ne. Ale, kdybych napsala mámě, vzala by je možná sebou, až přijede.

Na vánoce přijede. -To už bude pozdě.

-A proč? -Asi uteču. -Kam chceš utéct?

-K partyzánům. Jednoho jsem potkal. Řek, že bych moh k nim jít.

Mám se nechat pořád mlátit? -Já nechci, abys šel.

-Šla bys se mnou. Řek bych jim, že jdeš se mnou.

Byli bysme spolu a, až by bylo po válce,

mohli bysme se vzít.

-Děda by nám možná dal krávu.

-Co s krávou?

-Koukni, sněží.

Děda má ostrej nůž, takhle velkej. -Ten vem.

-Vemu. Taky bych mohla vzít peřinu.

-Partyzáni spí pod jehličím. Zahrabou se do jehličí a je to.

Pod jehličím je docela teplo. -Co jedí?

-Co je. Houby a jahody a maliny. -I v zimě? -V zimě ne.

Vezmeme jim chleba a všechno, co je kjídlu.

-Taky bysme mohli ukrást dědovo prase.

Ochočíme si ho, aby za mnou chodilo na provázku.

Nemáš hlad?

-Kdes vzala náboje?

-Pod prknem. To jsou náboje? -Pod jakým prknem?

-Na půdičce v podlaze, protože mi tam vlezla Mikyna.

-Jaká Mikyna? -Myš přece.

Ty vezmu sebou taky. Budeš mi pro ně muset udělat klec.

-Udělám.

Je jich tam víc na tý půdičce?

-Celá hromada, ale možná jsou vystřílený.

Jeden mi upad a ani nebouch.

-Chceš vidět, jak bouchne? -Ne.

-Radši si zacpi uši. Šílená trha.

Jedna,dvě„.

VÝSTŘEL

-Němci.

-Děda je doma? Musíme mu říct, že jsou tady.

Odtáhneme náboje do lesa, pojď.

ŠTĚKOT

-Nein, bitte, nein! Fuj, nech toho!

-Ježišmarjá, myši!

-Ty s těma tvejma myšma. Kde to bylo?

-Tady-

-Hromada nábojů. -Třeba je Němci našli.

-Kdyby je našli, už by dědka dávno zastřelili.

-Ale byly tam. | prapor.

-Prsk ho! Víš, co jsem měl do zejtřka napsat?

Desetkrát násobilku.

-Děkuju. Běžte domů, děti, at' se vám nic nestane.

Zatím se učte doma.

Co bude dál, já vám vzkážu. Tak jděte.

-Tady máš jabko. Budeme si hrát, jo?

-Co tady děláš?

-Nic, chtěla jsem mu dát jabko. Víš, co je novýho?

Ve škole už jsou Němci, nemáme školu a

-No dobře, zavři tady.

Co stojíš, zavírej.

Večeři máš na stole.

To je vnučka.

-My se známe.

-Vy jste měla ten krásnej bílej závoj a

-Jdi radši spát. Najíš se nahoře.

Jdi už.

Ráno ti vytáhnu sáňky. Ukaž boty.

Máš je celý mokrý, běž se přezout.

No, už at' jseš nahoře.

-Až ti uteču.

-To udělali partyzáni. -Srámek prej šel s nima. Do hor.

-A Rýdl.

-Táta Hádkový taky a Šrámková.

-Která? -Mladá, co měla svatbu.

-Kocián tam utek taky. -Vždyť je to kluk.

-Já ho viděla.

-Co tady děláte? Nemáte školu? Koukejte mazat.

-Prosím ve škole bydlí Němci. My máme jen úkoly.

SMÍCH

-V těch bednách jsou ruční granáty.

Víš, jakou granát udělá díru? -Co s granátama?

-Na bunkry. Jseš blbej, nebo co? Prej sem příjde ještě spousta Němců.

Všechny nahoře obklíčí a pobijou. I Kociána.

-Nebo Kocián Němce! -Koňové!

ZAPÍSKÁNÍ

-Hej! Hej! Hej!

-Něco musíte udělat.

Možná, že tam jsou i pušky a náboje.

Tenkrát v noci jste byl se Šrámkem u výtopny. S lokomotivou.

-Nikoho jsi neviděl. A i kdyby.

Jak se mám dostat do výtopny, copak jsem myš, abych podlez vrata?

-Vpředu jsou shnilý prkna. U kraje.

Pak bystačilo vyrazit vrata lokomotivou.

-Než je vyrazíš, jsi stokrát mrtvej. Než roztopíš kotel...

Nic jsi mně neříkal. Jinak by tě musel táta zmlátit.

Běž si hrát s Dášou.

-Myslel jsem, že něco udělá, ale neudělá nic.

Dospělí nikdy neudělaj nic, všichni maj v kalhotech.

Ty taky, s tvejma myšma.

Tys ho vzala?

-Ale s prasetem to bude horší. Dávala jsem mu jabko, ale kdepak.

Div, že mi neukouslo ruku. Kdy chceš jít?

-O půlnoci. -Jak poznám, že je půlnoc?

-Musíš to poznat. -Děda.

Radši zahoukej, až přijdeš. -Jak?

-Hůuůůů!

-Hůuůůů!

-Hůuůůů!

VÝBUCHY

-Možná, že to už jsou Rusové.

Přijdou sem a Němce vyženou.

ZAHOUKÁNÍ

-Pojd'!

-Máš tu klícku?

-Jo, až pak.

Au! Pozor.

ŠTĚKOT

-Ticho, Čerte, běž domu!

Běž domu, Čerte!

ZVONĚNÍ TELEFONU

-Jo, to jsem já. Mám tady jen tři plošňáky, nic víc.

Na ráno?

Na šestou.

BOUCHÁNÍ OTEVŘENÉHO OKNA

BOUCHÁNÍ

ZVONY KOSTELA

-Půlnoc. Máš strach?

-Ne, jenže... -Co jenže?

-Kdyby přišel bezhlavej. -Co by sem chodil?

-Holky říkaly, že na Chmuře... Slyšíš?

-Co?

-Něco tu chrastilo. Teď zase.

-To jsou sirky. Mám jich plný kapsy.

Než zatopíš pod kotlem, vyškrtáš tři krabičky jako nic.

-Nač myslíš?

-Jestli mi daj flintu, když jich přivezeme celej vagón.

Šlap tam, co já, nebo si nabereš.

Až bude po válce, budeš muset jet vážně domů?

-Asi jo. -Jestli bys nemohla zůstat.

-Asi ne. Ale moh bys přijet za mnou.

To už mi dorostou vlasy.

A máme piáno. Vlastně měli jsme.

-Pšt!

-Nemáš kapesník? Já mám jenom malej.

-Potichu.

Včera tam byly dvě hlídky, ale většinou byly jen před vratama.

Vpředu. Musíme počkat, až zajdou.

-Mně je zima.

-Ještě se můžeš vrátit.

Utíkej za mnou!

Teď!

-Málem a chytli nás.

-Jsem zvědav, jestli doma už vědí, že jsem pryč. -No a co?

Ráno to budou stejně vědět. Děda taky.

PÁD KOVOVÉHO PŘEDMĚTU

-S těma tvejma myšma... Nelez za mnou, někdo musí hlídat.

-Měsíc.

-Co?

-Že pořád svítí měsíc.

Kolik ještě?

-Halt!! VÝSTŘELY

-Smrade! Smradi pitomí! Jeď naplno!

-Teče ti krev!

-To nic neni. Když mně se chce hrozně spát.

VALČÍK

-Bílej kůň, vidíš! Vidíš, že jsem ti nelhala!

ZAHOUKÁNÍ LOKOMOTIVY

A že je mrňavej? -Když je velkej!

Skryté titulky: Karolína Drew Vyrobila Česká televize, 2012 Transcripción: Gustavo Saporiti. 2021.