Original subtitles

Až uslyšíte své jméno, uveďte datum narození.

Budete přesunuti do jiné cely, a potom k soudu.

- Postavte se do řady. Brendon Johnson. - Zde.

Tahir Ibrahim Abdi.

Nemáte občanský průkaz.

- Nemám. - Ani jiné doklady totožnosti.

Přijel jsi z Nigérie. Tvoje vízum z roku 2008, je už propadlé.

Tady se podepiš.

Děkuji, důstojníku.

Tady taky.

- Děkuji. - A tady, pro odběr osobních věcí.

Děkuji.

- Chceš mně nasrat? - Ne, děláte jenom svoji práci.

Nevidím žádný důvod, být drzý.

Něco jiného, je policista, který mě udeřil do obličeje,

- to už je jiný příběh. - Chceš podat stížnost?

Jste vtipný. Mám vás rád.

Já tebe ne. Padej odtud.

Jsem volný?

Rušení veřejného pořádku není zločin.

ICE tě nedeportuje, dokud neporušíš zákon.

- Děkuji, důstojníku. - Vypadni už.

To snad ne.

- Jerry? - Neměl jsem na výběr, Tahire.

- Kde jsou moje věci? - Těch chlapů bylo hodně.

Kdysi jsem uměli mezi sebou komunikovat.

- Já hlídám tvoje věci, ty moje. - Už ne.

Promiň, Tahire. Byli to velcí chlapi.

- Hodně velcí chlapi. - Dobrá, nezlobím se na tebe.

Jerry, máš na nohou moje boty.

- Co? - To jsou moje boty.

Na zimu jsou dobré.

Vím. To samé jsem si řekl, když jsem je našel.

Teď jsou to moje boty.

Moje boty.

Vraťte se sem v pátek. Bude rád, že vás zase uvidí.

Zvu vás na oběd, kdykoli budete chtít.

- Mír s tebou, Tahire. - S tebou taky.

Jsem rád, že tě vidím. Vrátil ses?

Potřebuju jenom oblečení a ubytování.

- Ukradli mi moje věci. - Jak?

Nezamknul jsem svůj apartmán.

Pojď dovnitř. Tady je příliš velké horko.

Nechceš se vrátit do programu?

Stačí mi nějaké oblečení a postel.

Nemůžu ti teď dát žádné věci.

Oblečení vozí ve čtvrtek, mezi 15 a 17.

Přijď ve čtvrtek. Postel ti také nemůžu dát.

- Večer bude pršet. - Tak zůstaň tady.

- Vrať se k nám, Tahire. - Neměl bych tu být.

Právě naopak.

KDYSI JSEM BYLA NĚKDO.

- Promiňte, můžete mi darovat cigaretu? - Jistě.

- Prosím. - Děkuji.

Může být ještě jedna?

Děkuji.

Nějaké nadbytečné centy?

Děkuji, přeji pěkný den.

Promiňte, byla by nějaká cigareta?

Děkuji. Našla by se ještě jedna?

Nějaké drobné?

Omlouvám se, ale sbírám na chleba.

Nějaké drobné?

Přestaň mně sledovat.

- Kurva, máš nějaký problém? - Ta bunda je moje.

- Co? - Je to moje bunda.

Vzala jsi ji na ulici Jerryho.

- Vždyť je kurevské horko. - Jo, ale je moje.

Když ti vrátím bundu, necháš mně na pokoji?

Chci jenom to, co je moje.

Tady.

A teď padej.

Zmiz!

Běž z toho mostu.

Vím, proč sem lidé přicházejí.

Pusť mně ty zmrde!

Chci skočit!

Prosím, pusť mně.

Chci skočit!

Počkej tady chvíli.

Udělal jsem pro tebe postel. Tam, na konci.

Je tvoje.

Já spím tady.

Dobré ráno.

Jez. Jsi kost a kůže.

Jak se jmenuješ?

Dobře, jsi připraven, tak bubnujeme.

Děkuji.

Ne, děkuji.

- Nemáme peníze. - Tak proč tu stojíte?

- Co? - Proč tu stojíte?

- Seru na tebe. - Co se děje?

- Ta špína chce prachy. - Ta kurva?

Dám ji, až mně vykouří.

Za žádné prachy, bych se nedotkla tvého malého pinďoura.

- Mluvíš francouzsky? - A co, nemůžu?

Protože žiji na ulici? Protože jsem tupá Američanka?

- Nevěděli jsme, že umíš francouzsky. - Nehodnoť knihu podle obalu.

Můj kluk se právě vrátil z Iráku.

A svědí ho ruce, když je někdo ke mně hrubý.

Raději mu ukažte, jak moc máte rádi jeho hudbu.

Děkuji a nashledanou.

Vítáme v Americe!

Co to bylo?

Líbila se jim tvoje hra, ale nevěděli, jak ji ocenit.

- Máš rád filmy? - Ano. - Určitě?

- Máš rád Roberta De Nira? - Ano.

Připraven?

To mluvíš se mnou?

- Co? - Mám otázku.

- Opravdu jsi věřící? - Ano.

No dobrá, takže opravdu věříš?

Celým srdcem.

- No co? - Zdá se to trochu nepodložené, ne?

Proč?

- Ale no tak! - Co?

Jsi bezdomovec. Bůh tě asi nemá rád, co?

Když Prorok uviděl ráj,

většina jeho obyvatel byla chudá.

- No a co? - V ráji mi to bude vynahrazeno.

Po smrti.

To je výhodné, co?

- To tvrdíš ty. - " To tvrdíš ty ".

Bůh mi posílá požehnání každý den.

Jak to?

Musíš si něco koupit.

- Dáš mi pár dnů? - Pár dnů?

Nemůžu. Proč bych to měl dělat?

Protože nic nemám, takže ti nemohu nic dát.

- Něco určitě máš. - Pět posraných dolarů, vezmi si je.

- Drobné si nech. - No tak mi dej pár dnů.

Anebo, by jsi taky mohla být ke mně trochu přítulná.

- Můj nos! - Dlužím mu peníze.

- Nezáleží na tom, kolik mu dlužíš. - Kurva, co je ti do toho?

- Protože je to moje holka. - Ano, za správnou cenu.

Jebat na tebe, chlape.

Rozbil jsi mi ksicht.

- Kolik ti dluží? - Za půl balíčku.

- Takže kolik? - 50 babek, blbe.

Tady, 40 dolarů. To je všechno co mám.

Přibliž se k ní, a znovu si popovídáme.

Dobře ti přeskočilo, frajere.

Teď ne.

- Cítíš výčitky? - Ano.

Slibuješ nápravu?

Ano.

Odčinil jsi svůj hřích?

Nelze ho odčinit.

Muži, kterého jsi zmlátil?

Svůj hřích můžeš urovnat pouze s Alláhem.

Pokud tvé pokání je upřímné, popros: "Bože, odpusť mi",

- a bude ti odpuštěno. - Modlím se, protože lituji, ne pro odpuštění.

Allah odpouští, Tahire.

Měl bys být rozhřešen, ne odsouzen.

Aby se tak stalo, musíš to odčinit.

Dostala si co jsi chtěla?

- A ty? - Ne, měl jsem špatný den.

Večer budeme hladoví.

Na co čekáme?

Až bůh pošle zásoby.

Co?

Mizíme!

Promiňte!

Za mnou!

Rychle!

Tudy!

Tahire!

Pojď tady.

Jdeme dál.

Někdo je v domě, proto je otevřeno.

Bohatí lidé jsou neopatrní. To je důvod, proč je otevřeno.

Hannah...

Hannah, kde jsi?

- Není nad to, být doma. - Pojďme pryč.

- Proč? - Ten dům někomu patří.

- Teď ho nevyužívají. - Co?

- Jsou na pláži. - Polož to pití.

Mají děti. Je léto, jsou bohatí.

Leží někde na pláži. Možná dokonce v Evropě.

- Ale určitě na nějaké pláži. - Hannah, to nemůžeme.

Tahire, potřebujeme něco dobrého.

- To je dobré. - Ne, to je špatné.

A nebezpečné.

Chci trochu rehabilitace.

Tady by to šlo.

Vidíš. Do září tady nebudou.

Dobře, ale pro každý případ, budeme pořád sbalení.

Dělala jsi to i dříve?

- Co mám udělat? - Dnes už nic, začneme zítra.

Dnešní noc oslavujeme.

Budu chodit bos. Boty mi nesedí.

Připravil jsi kuře?

Připadám si teď hloupě.

Asi vypadám jako zombie panenka.

Měl by jsi něco říct.

Nebo raději neříkej. Oškrábu brambory.

Jsi nádherná, nemůžu to slovy ani vyjádřit.

Nepřeháněj.

Prostři stůl. Našla jsem prostírání.

Když je něco těžké pochopit, neznamená to, že to není pravda.

- Víš jak dlouho existuje svět? - Nějaké čtyři a půl miliardy let.

- Aha! Takže nejsi kreacionista. - Byla jsi někdy v Nigerii?

Máme mrakodrapy a veřejnou dopravu.

Myslela jsi, že tam běháme polonazí s bederní rouškou?

Tak jsme se dohodli, že ty nejsi kreationista, a já jsem kryptorasistka.

- Jak dlouho jsou lidé na zemi? - Okolo 130 tisíc let.

- Kdy se objevil bůh? - Před 4 tisíci roky.

Takže bohu nevadilo 126 tisíc let permanentní nouze a moru?

Poflakoval se, a před 4 tisíci roky se rozhodl s tím něco udělat?

Sám tomu nerozumím.

Ale když se modlím, jsem s Alláhem. Promlouvá ke mně.

Nepromlouvá do mé mysli, ale do mého srdce.

A ty, čemu věříš?

- Tomu, že potřebuji více vína. - Ptám se vážně.

Jestli neexistuje vyšší moc, tak jak to máme všechno chápat?

Když je něco těžké pochopit, neznamená to, že to není pravda.

Přestaň ze sebe dělat hloupoučkou, jenom odpověz na otázku.

Věřím na velký třesk.

- A kdo vytvořil velký třesk? - To je ten problém.

To, ale nemá smysl řešit, protože existuje větší problém.

Jaký?

Kdo stvořil Boha?

- Allah je věčný. - Ale není hmatatelný.

Proč ho nemůžeme vidět? Proč nutí dobré lidi,

aby jeho jménem vraždili?

- Jsi zábavný. - To znamená?

- Jsi plný rozporů. - Nejsem první pijící muslim.

Nemluvím o malém pivku před Ramadánem, ale o chlastání.

- Užívaný jako lék, který škodí. - Mluvíš o kognitivní disonanci.

Heroin oslabuje bolest, ale mě zabíjí.

Je to taky disonance, ale bez prvku kognitivity.

Musím si opravit make up.

Jsi unavená?

Nejsem ještě připravena na zítřek.

Pojď se mnou do postele.

Kdysi jsem žila v takovém domě

a spala v takové posteli.

- Byla jsem vdaná. - Nemusíš o tom mluvit.

Vím, kurva.

Byl chirurgem. Po 9/11 narukoval do armády.

A pak někdo přišel do našeho domu a řekl mi, že je mrtvý.

Šálek kávy v mé ruce byl ještě teplý, a on nežil.

Byl zabit při teroristickém útoku na vojenské stanoviště.

Nevěděla jsem, jak mám bez něho žít.

V mém životě nastal chaos.

Vůbec nevím, jak mám žít.

- Tentokrát to bude jiné. - Bude to přesně to samé.

Nechoď tady, prosím.

Je to špatné. Něco není v pořádku.

Říkám ti, že už jsem si tím prošla.

Víš, že lidé z toho můžou vykrvácet. Můžu z toho mít aneurysmus.

Kurva, ruka mi hnije.

- Téměř se nám to podařilo. - Ne "nám", to já tu trpím.

Seru na to, mohu si dělat, co chci. Vypadnu odsud a ty mně nezastavíš.

- Máš pravdu, nezastavím tě. - Samozřejmě, protože nemůžeš!

Ano, nemohu.

Spánek ti pomůže.

Nic netrvá věčně.

Ani štěstí, ani zoufalství, dokonce ani život.

Přijde okamžik, kdy to ze sebe setřesu.

Kdy s radosti a klidem budu vzpomínat, jaká jsem byla hloupá.

Ne, nechci na to nikdy vzpomínat.

Chci mít v paměti každý okamžik. Navždy... navždy, až do konce svých dnů.

Musím vydělat nějaké peníze. Zvládneš to sama?

Promiňte, viděl jsem, jak jste hrál. Hodně se mi to líbilo.

- Děkuji. - Potěšení je na mé straně.

Co chcete?

Mluvil jsem s těmi chlapy. Říkali, že tě viděli s ní.

Je to moje dcera, Hannah.

- Je to tvoje... holka? - Nemám žádnou holku.

- Lituji, ale neznám vaši dceru. - Je to pro mně velmi důležité.

Podívejte se pořádně, prosím. Je to stará fotka, možná ji poznáte.

- Podívejte se ještě jednou, prosím. - Nemusím.

Ti chlapi vás uvedli v omyl.

Omlouvám se za potíže.

Ačkoli ne. Promiňte, ale nevěřím vám.

Řeknu vám proč. Jsem důchodce, bydlím na západě,

ale každý měsíc už 3,5 roku se tu vracím, abych našel dceru.

Mnohokrát mě poslali na špatné místo. Lidé lhali za peníze,

ale nikdy nikdo neřekl, že "chlap, který tam sedí, zná tvoji dceru".

Pokud by to byla hloupá lež, chtěl bych své peníze zpět.

Proto si myslím, že ji znáš.

Žádám tě o laskavost.

To je Jake.

Potřebuje svou matku.

Je mi líto, že jste se obtěžoval. Opravdu ji neznám.

Pokud se silně soustředíš, můžeš změnit barvu světel.

Je to síla vůle, ne víra.

Určitě si myslíš, že tu barvu mění Bůh. A já říkám, že to děláme my.

- Skus to společně se mnou. - Ne.

- Bůh chce, abychom vyzkoušeli všechno. - Nechci.

- Proč? - Některé věci jsou prostě špatné.

Takže to bůh dal světu velmi návykový

a chutný heroin, který nemáme užívat?

- I když to je organická sloučenina. - Přesně tak.

Lstivý lišák je ten Bůh.

- Soustředíš se? - Přestaň.

- Styď se. - Co že?

Máš dítě, které nic nemá.

Nemá matku, ani otce. A proč? Protože jsi zlomená?

- Co to děláš? - Podívej se na tu fotku.

Je sám. Žádný chlapec nevypadá tak osamělý.

- Podívej se na něj! - Díky mému truchlení

jsem dělala věci, kterých lituji, a kterým plně nerozumí,

ale jedno vím jistě: to není tvoje věc, kurva!

Promluvme si o tom. Jak jsi to mohla udělat?

- Kdo jsi? - Kdo jsem?

Žena se zavražděným manželem, závislá na heroinu,

s dítětem, pro které jsem nebyla matkou.

A kdo jsi ty, kurva? Víš o mně doslova vše,

a já, o tobě nevím vůbec nic.

Takže srát na mně. Kdo jsi TY?

- To nechceš vědět. - Ale chci.

Pocházím z místa, kde vládne nepředstavitelná brutalita.

No a?

Díval jsem se, jak moji ženu vytahují z pod postele,

znásilňují a zabíjejí, když jsem byl se synem schovaný ve skříni.

Celou dobu se dívala na mně, a já na ni.

Rukou jsem zakrýval ústa mému Ibrahimovi.

Po tom všem, jsme se schovali na ulici v davu,

ale tam mého syna zasáhla kulka.

Dal bych cokoli, abych opět viděl svého syna.

Proto ti nerozumím.

- Tahire, je mi to líto. - Ještě jsem neskončil.

Na pohřbu přišel ke mně chlap a řekl:

"Islám je krásná květina, ale někdy musí mít trny".

Následující den jsem vstoupil do Boko Haram.

Co to je Boko Haram?

Stal se ze mě vrah žen a dětí.

Vypaloval jsem kostely, školy, policejní a vojenská stanoviště.

Tak, to jsem JÁ.

Sledoval jsem jak lidé hoří ve jménu ničeho.

Díval jsem se na smrt takových lidí, jako byl tvůj manžel.

V zavržení není žádný mír.

Hannah, omlouvám se.

Prosím, nedělej to.

Můžeš získat svůj život zpátky.

Prosím, nedělej to.

Potřebuji nějakou změnu.

Snažila jsem se zmizet.

Ale můj syn mě držel při životě.

To co jsem udělala, je neodpustitelné.

Pomůžeš mi, vrátit se k němu?

Kdo jste?

Bože, dej mi klid, abych mohl přijmout,

co nemohu změnit, odvahu, abych mohl změnit to,

co mohu, a moudrost odlišit jedno od druhého.

- Děkuji vám všem za vaše důvěrná sdělení. - Děkuji.

Pamatujte si, že toto je váš prostor. Nepřestávejte sem docházet.

Bez práce nejsou výsledky.

Kam tak spěcháš?

Prodloužili nám pobyt, musím chytit majitele budovy, než zavře,

- jinak nás vyhodí. - Tak si pospěš, ale mysli na to,

- že se tady můžeš svěřit. - Dobře a nashledanou.

- Děkuji za návštěvu. - Děkuji, Frankline.

Díky za důvěru.

- Jak to šlo? - Byla hodná.

Dala nám dalších 10 dnů, než prošetří náš případ.

Připomněla mi, že by to mohlo být zamítnuté,

protože nemáš papíry a nejsme manželé.

Ale blíží se sněhová bouře, takže se v ní asi hnulo svědomí.

Dokonce jsem tě mohla podepsat, když jsem ji řekla, že jsi nemocný.

Škoda, že jsi nemohl vidět výraz Terryho, když jsem mu předala list na prodloužení.

Myslela jsem, že si rozláme zuby, jak pevně si stiskl čelist.

- Jak se cítíš? - Trochu lépe.

Připravím ti inhalaci.

- Co budeme dělat? Potřebujeme plán. - Máme plán.

Jak se uzdravíš, najdeme nový pronájem, kam se během 10 dnů přestěhujeme.

Za tři týdny dokončím detox a najdu si konkrétní práci.

Když do 10 dnů nenajdeme pronájem,

- já půjdu na mužskou ubytovnu, a ty na ženskou. - Ne, budeme se držet pohromadě.

Zařídila jsem nám 10 dnů. Ještě jsem to nezkusila, a ty už znáš výsledky.

Musím vědět, že budeš v bezpečí.

Bože. Jsi jako nějaký nevrlý dědek.

Připrav se, dědku.

Hlavu dolů.

Jak se dnes cítíš? Byla jsi na skupinové terapii?

Musela jsem odejít dříve, abych vyřídila to prodloužení.

- Nemůžeš si dovolit vynechat sezení. - Nevynechala jsem.

Ještě nevíš co všechno zvládnu.

Možná už jsi připravená vrátit se domů.

Šel by jsi se mnou?

Ještě nejsem připravená.

Tentokrát se chci vrátit natrvalo.

Je to zábavné. Zjistila jsem, že vidím budoucnost.

Nemám na mysli paranormální způsobem.

V poslední době jsem nad tím moc nepřemýšlela.

Ale dnes jsem si představila sebe s Jakem.

Pak jsem ho viděla o něco staršího,

jak jde ulicí.

Drží tě za ruku.

Viděla jsem nás na jeho promoci.

Viděla jsem jak spolu stárneme, Tahire.

Dokážeš si to představit?

Už dlouho jsem nemyslela na budoucnost.

Přemýšlela jsem o tom, co budeme dělat

a kam půjdeme.

Bylo to pěkné.

Jednoduché.

Ale byla v tom cítit fantazie.

Jako bych mohla posunout horizont.

- Pán... - Abdi.

Pán Abdi měl chronický astmatický záchvat, pravděpodobně v důsledku chřipky

a vdechováním prachu.

Je možné, že inhalace byla příčinou záchvatu.

Je to vzácné, ale jsou takové případy.

Jeho stav je stabilizovaný. Maska mu poskytuje kyslík a albuterol.

Také mu budeme podávat steroidy. Pomůže mu to dýchat.

Kortikální steroidy.

Imitují funkci nadledvin a působí protizánětlivě.

Ale uzdraví se, že ano?

Ano.

- Děkuji. - Není zač, jenom jsem...

Můžu s ním zůstat?

Jste manželé?

Jsme partneři.

Pán Abdi, teď potřebuje odpočinek.

Prosím, vraťte se zítra v rámci návštěv.

- Rozumím. - OK?

- Děkuji. - Není zač.

Přišla jsem pozdě?

Terry!

- Přišla jsem včas. - O to nejde. Váš status se změnil.

Co že?

Tvůj status se změnil.

Ten pokoj je pro dvě osoby, a ty jsi sama.

Dostal jsi dopis o prodloužení pobytu.

- Byl podepsaný... - Na dvě osoby.

Je mi to líto, ale nemůžu tě ubytovat.

Proč to děláš? Je ten pokoj vůbec obsazený?

O to nejde.

Jsi odpad, víš o tom? Co se to s tebou stalo?

Co z tebe udělalo takového sráče?

Ať už to bylo cokoli, doufám, že tě to bude bolet a nebudeš spát, zkurvený sadisto.

- Přeji pěknou procházku. - Zmrde!

Promiňte, paní.

Omlouvám se, paní?

Čekáte na ošetření?

Nejsem pacientka.

- Je mi líto, ale musíte odejít. - Je tady můj přítel.

Nahoře.

Nemám kam jít.

Noclehárny už jsou zavřené.

Říkala jste, že je to váš muž?

Nejbližší příbuzný, je to tak?

- Je to tak, je to můj manžel. - V tom případě je to v pořádku.

Na jednu noc.

- Zítra vás tu nechci vidět. - Neuvidíte.

- Vyhodím vás. - Velmi vám děkuji.

Je mi líto, ale dřív jsem to nestihla. Celý den běhám po městě.

Kde jsi spala?

Snažím se vyřídit tu věc s Terrym. Myslím, že z toho nic nebude.

- Máš dnes kde přespat? - Ano.

Našla jsem místo, ale bylo to těžké. Kvůli vánici je všechno je obsazeno,

- takže tady nemůžu dlouho zůstat. - Běž, ať ti nezavřou před nosem.

Sráči. Byla jsem vyděšená.

- Stýská se mi po tobě. - Už nemusí.

Zítra mně propustí.

Pozorovali jsme ho tři dny. Pokud bude brát léky, může opustit nemocnici.

Opravdu? Protože venku je silný mráz.

A tak všeobecně, musíte léčit všechny,

- bez ohledu na imigrační status. - To nemá nic společného

s jeho nelegálním postavením. Měl tu nejlepší péči.

- Je zdravý a může opustit nemocnici. - Kecáte a to je vše. Jde o lůžko.

- Není dost zdravý, aby mohl odejít. - Promiňte, popíráte moji diagnózu?

- Je to vidět, nemusím být doktorem. - Právě, že ano.

Studoval jsem 4 roky,

4 roky studia na medicíně, 3 roky specializace

a 2 roky jako praktikant. To ze mně dělá tzv... "lékaře".

Podle mého názoru pacient Tahir Abdi

je plně zdráv a může opustit nemocnici.

- Zdržela jsem se v nemocnici. - Je mi líto, ale takové jsou předpisy.

Když jsme zamykali, stále tady byla fronta. Nemůžu pro tebe držet lůžko.

- Vím.

Obvolám to a zkusím pro vás najít ubytování.

Mluvila s Tracy?

- Nevím. - Dobře, posaď se.

Uvidíme co zjistím.

Nevím, s kým mluvila, ale volné lůžka nemáme.

Ale našla jsem ti místo v ženské ubytovně na ulici Tillary.

V Brooklynu? Takže se tam nějak musím dostat.

Jenom to se mi podařilo najít.

Obvykle naše dodávka čeká, aby všechny odvezla, ale dnes máme sněhovou bouři.

Vezmi si to.

Jeď metrem na Jay Street.

- Vypadáš promrzlá. - Důvod je jasný.

- Máš kde přespat? - Dnes ne.

V takovém počasí, bych ani psa nevyhnal ven.

- Mám dceru ve tvém věku. - Ano?

Jak se jmenuje?

Nemůžu tě pustit dovnitř.

V lobby je plno kamer, jsou cennějších než můj plat,

ale pustím tě vzadu do kotelny, tam můžeš strávit noc.

- Opravdu? - Ano.

Setkáme se vzadu. Velké zelené kovové dveře.

- Velmi vám děkuji. - Není zač.

Nemohl jsem tě nechat venku zmrznout.

- Omlouvám se, není to dost velké. - Ne, je to ideální.

- Ve skříni jsou další přikrývky. - Jste milí.

Začíná mít zase cit v nohách.

- Co to děláte? - No, teď jsem na rozpacích.

Zajistil jsem ti nocleh, takže...

To je New York.

Tady není nic zadarmo.

Chci vidět tvou tvář.

Mary.

Tak se jmenuje moje dcera.

Jak ses na to ptala.

Vzala si dobrého muže. Bydlí v Jersey City.

Mají tři děti.

Do 5, v 5:15 musíš odtud zmizet.

Vzbudím tě v 4:45. Přinesu ti kávu.

OK?

Nejste manželé, takže je těžké najít vám společné ubytování.

Půjdeme do BAT, najít pro vás místo.

Aby jste měli větší šanci, musíme shromáždit dokumenty,

a to může trvat až týden.

V tuto chvíli vás mohu ubytovat jen v oddělených noclehárnách.

Nevzali ho do noclehárny.

Říkali, že jeho kašel ohrožuje ostatní.

- Z nemocnice ho taky vyhodili. - To se stává často.

Přeposílají lidi mezi nemocnicí a noclehárnami,

až to nakonec vzdají.

To nepřipadá v úvahu.

Teď nemůže být na ulici.

To je důvod, proč potřebují místo, kde bych se mohla o něj postarat.

Uděláme co je v naších silách,

ale není žádná taková noclehárna, kde by jste mohli spolu strávit noc.

Tady je seznam potřebných dokumentů.

Mezitím můžu hledat nocleh pro tebe.

- Koupila jsem ti sendvič. - Super.

- Měl jsi štěstí? - Ne. Ani Abdul nemá místo.

A ty? Našla jsi něco alespoň pro sebe?

Ne, nenašla jsem nic.

Ani pro sebe?

Chci, aby ses vrátila domů. Bude to pro mě snazší, když tu nebudeš.

- Kolik ti zůstalo léku? - Dostatek.

Vím o jednom místě, kde můžeme být spolu.

Jsme vám velmi vděční.

Nevím, jestli je to dobrý nápad.

- Je to tu jenom pro jednoho. - Uděláme to stejně, jako předtím.

Budeme ticho.

V pět ráno vás tady nechci vidět?

Ano, pane. Děkuji.

Dobrá, zkusíme to.

Rád vám pomůžu, ale nechci přijít o práci.

Kde máš inhalátor?

A steroidy?

Jsem tady s tebou.

Dýchej. Nádech, výdech.

Bude to dobré.

Ty jsou za 50. Tyhle za 35,

a steroidy stojí 285.

No, víte paní, ztratila jsem jeho průkaz pojištěnce.

- Dá se to nějak obejít? - Bez receptu vám léky nevydám.

Může zavolat vašemu doktorovi?

Nahlaste mi čtyři poslední čísla z jeho pojistky.

Kdo je tam?

Jake. Kdo je u telefonu?

Zavoláš dědu?

Dědo!

- Kdo je tam? - Ahoj, tati.

Hannah, jsi to ty?

Kde jsi? Řekni mi, že se vracíš domů.

- Ano, chci se vrátit. - Kde jsi? Přijedu pro tebe.

Jsem pořád v New Yorku.

Skvělé jedu na letiště a večer jsem tam.

Ne, nemusíš sem letět.

Jenom mi pošli peníze na jízdenku na vlak.

Víš, že to nemůžu udělat.

Řekni mi kde jsi, a já pro tebe přijedu.

Tati, přísahám - jsem čistá.

Ne, nemůžu.

Potřebuji ty peníze pro mého nemocného přítele.

- Došli mu léky. - Nemůžu ti dát peníze.

- Přísahám, neberu už 4 měsíce. - A víš proč? To jsi mi říkala už několikrát.

Vím, jak to zní, ale tentokrát ti říkám pravdu.

- Tak proč jsi lhala o jízdence? - Sama nevím.

To bylo hloupé. On potřebuje léky.

Je hodně nemocný, věděla jsem, že mi nebudeš věřit.

Léky stojí 370 dolarů.

Proč ho nevezmeš do nemocnice?

V nemocnici už byl.

Vím, že mi nechceš věřit, tati.

Nedala jsem ti pro to důvod, ale teď přísahám...

- Lžeš, dceruško. - Prosím, jen pro tentokrát.

- Tentokrát říkám pravdu. - Rád bych ti věřil.

Tak mi věř, tati.

Potřebuju nějaké peníze a čas, potom se vrátím domů.

Jestli ti dám peníze, budu spoluviník.

Nemohu v tom pokračovat. Nemůžu ti pomoci.

Miluji tě, ale dokud sama nebudeš chtít,

- tak ti nemohu pomoci. - Chci pomoci, tati.

- Když nevěříš, tak přijeď za námi. - Ne, lžeš.

- Strašně moc tě miluju. - Já tebe taky. Prosím, neopouštěj mě.

Nemůžu.

Kurva!

Dal jsem ti tam pár polštářů, které jsem našel v garáži.

Děkuji.

Potřebuji peníze na léky.

Pomůžeš mi?

Jistě. Kolik potřebuješ?

370 dolarů.

Co za to dostanu?

- A co by jsi chtěl? - Nebudu vyjednávat sám se sebou.

Řekni mi, co proto uděláš a dojdeme ke kompromisu.

Veselé, světské, Vánoce.

- Jak se ti to povedlo? - O to se nestarej.

Ptám se vážně. Jak se ti to povedlo?

Je to vánoční zázrak.

Hannah, kde jsi na to vzala peníze?

- Proč je to tak důležité? - Protože, proto.

Nezlob se.

Buďme dnes šťastní. Je ti lépe.

Musím to vědět.

Zavolala jsem otci, aby mi poslal peníze na jízdenku na vlak.

- Měla jsi koupit jízdenku. - Zavolala jsem mu znova.

Přiznala jsem, že jsem mu lhala a řekla jsem mu o tobě.

Řekl, že zítra pošle peníze na dvě jízdenky.

Nenechám tě tady, Tahire.

Dobře, zítra pojedeme.

Budeme žít, Tahire, opravdovým životem.

Dnes jsme tady naposledy.

- Víš, že se blíží další sněhová bouře? - Odjíždíme.

Bude se mi stýskat.

Opravdu.

Budeš mi chybět.

- Kam jedete? - Na západ.

To je báječné.

Potřebuji 500 dolarů.

Ne pro mně. Jenom ne pro mně.

Ty zmrde!

- Sněz to. - Nemám hlad.

Ani polévku? Prosím, dokud je teplá.

Přestaň.

Vzal sis léky?

- Tahire! - Vzal.

- Je ti lépe? - Ne.

- Tak jdeme do nemocnice. - A co potom?

- Uzdravíš se. - A půjdu do vězení.

- Budeš na mně čekat do konce života? - Přestaň.

Dost tvrdě jsme se snažili na to, aby jsi šel teď sedět.

Chci aby ses vrátila domů.

Neopustím tě.

Hannah, poslechni mně.

Konečně mám šanci udělat něco dobrého ve svém životě.

Nech mně to udělat.

Lehni si, Hannah.

Prosím, lehni si.

Lehni si vedle mně.

Vrať se ke své rodině,

a já se vrátím k té své.

Včera v noci se mi zdálo, že Ibrahim ponořil ruku

do řeky Ongatu v mé vlasti.

Voda, která protékala mezi jeho prsty

rychle proudila jezerem Čad a vtékala deltou Nigeru do Atlantiku.

Ve stejnou dobu jsem vložil svou ruku do zdejší řeky East River

a naše prsty se vzájemně dotkli.

Jeho malá dlaň skončila v mé velké dlani.

Chtěl bych si myslet, že uvidím znovu svého syna,

ale obávám se, že půjdu do pekla za všechno, co jsem udělal.

A ještě víc se obávám toho, že máš pravdu, a nic mně tam nečeká.

Jsi ten nejlaskavější muž kterého jsem kdy poznala.

Jsi anděl. Nepůjdeš do pekla.

Někdo tak dokonalý, jako ty, nemůže existovat bez důvodu.

Pro pár, který žil před budovou, kde bydlím.

Titulky - Audit