Original subtitles

Tři tváře Západu

Postavy a fakta vystupující v tomto filmu jsou fiktivní.

Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.

My, lidé.

Děkuji. Děkuji.

"My, lidé", představujeme doktora Williama Thorpa...

ředitele Mezinárodní zdravotní asociace.

Doktore Thorpe. - Děkuji.

Mluvím jménem odborníků z výboru asociace.

Naším cílem je najít v této zemi profesionální příležitost

pro lékaře a chirurgy, kteří by soukromě prováděli svou praxi.

Nicméně, tito pánové nechtějí pracovat

v zdravotních střediscích velkých měst,

protože existují stovky měst a obcí v celých Státech,

kteří nemají lékařskou pomoc.

Tato zpráva je adresována těmto stovkám měst a obcím.

Tito muži děkují za pomoc, kterou jim Amerika poskytla, když ji potřebovali,

jsou ochotni přijmout volná místa na těchto místech,

bez ohledu na své osobní potřeby

a chtějí tam sloužit.

Další člověk, kterého tady uslyšíte,

bude doktor Rudolf Preussner, uprchlík z Německa.

Doktore Preussnere.

Lidé, kteří nás poslouchají, by měli vědět dvě věci.

Zaprvé, jaký druh doktora je ten, jehož hlas posloucháte,

a zadruhé, jestli je to dobrý doktor.

Na první otázku vám rychle odpovím.

Jsem porodní specialista.

Osm let nedělám nic jiného.

A velmi dobře vládnu pinzetou.

Druhá otázka je, jestli jsem dobrý lékař.

Mohu vám na to odpovědět?

Ano, protože jsem hrdý na profesi, kterou mám.

Ano.

Jsem dobrý doktor.

Doufám, že mi dovolte, abych vám dokázal

jak mám rád svou profesi.

Děkuji, doktore Preussneer.

Teď bych vás chtěl seznámit s odborníkem ve své profesi,

doktorem Karlem Braunem z Vídně.

Doktore Braune.

Rád bych vám řekl o sobě pár věcí o doktoru Braunovi,

a abych byl upřímný, nevím, kde začít.

Možná bych měl shrnout to, co jsem říkal před 20 lety,

jako spousta jiných amerických doktorů.

Jel jsem do Vídně, abych zakončil

postgraduální práci titulem, na známé klinice ve městě.

Doktore Braune.

Dámy a pánové.

Umím používat mikroskop

a také mluvit do mikrofonu.

Ale po etické stránce by bylo vhodnější až vám ukážu své dovednosti, ano?

No, tak vám něco o sobě řeknu.

Je mi přes 60 let.

Nejsem už nejmladší, ale nejsem zas tak starý.

Minulý týden jsem byl na celkové prohlídce

jak se to dělá několikrát do roka,

a řekli mi, že mé životně důležité orgány jsou silné jako dub.

I když nikdy nesmíte moc věřit doktorům.

Po mnoho let jsem ve Vídni

řídil ortopedickou kliniku zaměřenou na problémy kostí,

Vždy zaměřuji svou pozornost na děti.

Má největší hrdost, je to, že jsem pomohl mnoha klukům opět chodit.

Ach, ano, zapomněl jsem. Jsem dobrý otec.

Musím vás upozornit, že necestuji sám.

Jsme dva, protože mě doprovází dcera.

Samozřejmě musím říct, že moje dcera Leni a já jsme nerozluční.

Ve Vídni byla velmi šťastnou ženou,

když byla Vídeň klidná.

Ale rozhodla se, že pojede se mnou, abychom pracovali spolu.

Studovala ošetřovatelství,

a učila se moc rychle

a je skvělá hudebnice.

Měli byste slyšet, jak přehrává Brahmovi koncerty.

Každá nota je jako polibek.

My, lidé. Systém rozhlasu z Columbie. New York.

Asheville Forks. Dakota del Norte.

Máme lístky na vlak pro doktora Brauna a její dceru.

Ihned je pošlete. John Phillips.

Jaká krásná krajina, otče.

Je okouzlující. Takové štěstí.

Pocestujeme dva tisíce mil.

A bez vojáků. Ani nepřekročíme hranice.

Žádné strážní budky, žádné stráže. Amerika.

Ano, a máme štěstí, že pojedeme do malého města.

Nemám ráda velká města.

Konečně máme příležitost, Lenchen.

Tady najdeme klid. - Ano.

Jak se máte, lidičky? - Pěkně, pěkně.

Krajina je nádherná.

V kolik hodin se dostaneme do Asheville Forks?

V 9.15.

Takže si mohu zdřímnout, že ano?

Jistě a několikrát. Máme trochu zpoždění.

Myslel jsem, že v Americe vše jezdí na čas.

Ale tohle není Express, pane, jen místní vlak.

Chcete jeden? - Děkuji.

Ale nemohl bych vám to oplatit.

Můžeš si dát nohy sem. Přikryju tě dekou.

Děkuji za takovou starost o svého starého a hloupého otce.

Budu chvíli studovat své knihy.

To je správné.

Můžeš se věnovat operačním technikám.

Bude těžké studovat s tak krásnou krajinou za oknem.

Nemám pravdu?

To není správné, Lenchen. - Já vím.

Je pryč.

A ten svět, který vás dal dohromady také.

Raději se nikdy nedívej zpátky. Dívej se vždy dopředu.

Nedívám se zpátky očima, ale srdcem.

Pouze on věděl, jak jsem ho milovala, když byl živ.

Nikdy nezapomenu na to, jak se obětoval.

Kdyby se neobětoval, nebyli bychom tady.

A on by nezemřel.

Máme jeden druhého, Leni.

Začni nový život v šťastné zemi se šťastnými lidmi.

Zkus si to také zapamatovat.

Tohle místo není pro cizince.

Určitě se ti nebude líbit.

Dej 10 dolarů na týden navíc.

Nikdy bych nevsadil deset dolarů na někoho, koho neznám.

Zmlkni, Nunku.

Vzpomínáš si na toho posledního?

Ať se vám hezky spí, pane.

Začnu pochůzku ráno.

Jak to bude ráno? Kde to je?

Pojedete daleko, za hory.

Ten člověk by tu měl zůstat... Je tu mnoho nemocných lidí.

A ty, chovej se slušně, až přijedou, rozumíš?

Nechci nic slyšet.

Tahle společnost je nevděčná.

Zdá se, že jí nejsem dost dobrý. To nechápu.

Vděčnější by bylo předepisovat pilulky rančerům

a mít doktorský titul před i za jménem.

Jsi veterinář, Nunku, umíš to s kravami koňmi a ostatními zvířaty,

ale situace je vážná. Potřebujeme pravého doktora,

který umí operovat zlomeniny.

Má holčičko, vezmi si dvě pilulky,

Odpočívej celý den.

A hotovo.

Zase zavolají doktora.

Dobrá, Nunku, už je v pořádku.

Vlak přijíždí.

Dobrá, drž pusu na zámek, až přijdou.

Jdi ty, Johne, je to tvůj piknik.

Nepomůžeš mi? - Jistě, jistě.

Tak tedy jdi ven a připrav kočár.

Jsem John Phillips. - Myslím, že vy jste Braunovi.

No, noc nebyla moc příjemná. Byla malá bouřka.

Asi ano, myslím, že nastal konec světa.

Je vždycky ve stejnou dobu?

Ne, takové bouře tu jsou málokdy.

No, to doufám. - To je má dcera, Leni.

Rád vás poznávám. - Těší mě.

Už je to hotovo, synu. - Dobrá, Nunku.

Jsem doktor Atterbury. - To je místní veterinář.

Takže, mohu vás nazvat svým kolegou. Pane...

Kolegou? Ach, jistě!

Také vám budu říkat nápodobně.

Pojďte přátelé. Držte si pevně kabáty.

Celé město vás chtělo přivítat.

Ale zápal plic jim nedovolí vyjít z domu.

Zápal plic? Je tu hodně nemocných?

Jen pár desítek.

Zajistili jsme vám dům. Doufám, že se vám bude líbit.

Cestou si uděláme zastávku.

Máme tu ženu, která má nemocné dvě děti. Pokud souhlasíte.

Jistě.

Musíte vyndat děti z postele.

Máš další přikrývky, Joe? - V kuchyni.

Doktore, co si myslíte, že jim je? - Klid, vezměte ji.

Voda je už horká.

Doktore, doktore...

Se mnou si nedělejte starosti. Má holčička...

Aby se uzdravila, musí se uzdravit i její matka, nemyslíte?

No, má moc ošklivou zlomeninu. Raději se na to podívám.

Pojďte, položíme ho na stůl. - Ne, ne, ne, nehýbej se. Vezměte ho.

Na ten druhý stůl. Prosím, tady.

Proč chce na další stůl? Ten je také velký.

Odvezte nás domů, prosím. Už to déle nevydržím.

Už nám zbývá jen jeden. - Navštívili jsme už všechny domy v kraji.

No, nikdo si nestěžoval. Mimochodem, všechny případy byli urgentní.

Je to jen starší muž, ne zaměstnanec nemocnice.

Nikdy by nikoho neodmítl, je to doktor, nemůže říct ne.

Ale jeho dcera ano a ona vás žádá, ať nás odveze domů.

Ale, Leni. Prosím.

Ne, ne, je to příliš velké.

Každý nový dům, do kterého vstoupíme je horší než ten předchozí.

Nezoufej si, dcero.

Kdo tu žije?

Vy, doktore. To je váš dům.

Horší než ten předchozí, říká. Kdo si myslí, že je, prezident?

Uznávám, že ten dům není nic moc, ale připravili jsme ho pro vás.

Tady budeme žít? Není to nic víc, než chatrč.

Co to žbrblá? Omluvte ji, je velmi unavená.

Víme, že jste. Ukážeme vám, kde všechno je a půjdeme.

Vyndej věci z vozu a přines je.

Už jsem to udělal, synu. Nezlomím si ruku, jen abych přinesl víc věcí.

Žijete někde poblíž? - Žijeme tady, Tohle je můj dům.

Ale... - Nebojte se, přestěhovali jsme se nahoru.

Je tu druhý vchod. Nebudeme vás obtěžovat.

Tohle všechno je vaše. Ukážu vám zbytek domu.

Postele jsou hotové a čisté.

A v koupelně máte čerstvě vyprané ručníky.

A připravil jsem vám něco k večeři, a ještě...

Je zaprášená. - Ano.

Ale podívejte, tady máme něco dobrého.

Je to mléko z tohoto kraje. Dáte si sklenici?

Ach, promiňte.

No, ale voda je velmi kvalitní.

A jé, budeme muset opravit tlak z věže.

Nebojte se, za pár dní to bude opravené.

Dobrá, ukážu vám, jak se čistí kamenem.

Ne, prosím, dnes večer ne. Už jsem viděla dost.

Vidím, že se mě nikdo nezeptá, jestli nepotřebuji trochu pomoct.

Dobrá, Nunku, přestaň.

Už je to vše, Johne. Nashledanou.

Než odejdu, něco vám řeknu. Byla to pro vás těžká noc.

Oba jste byli stateční a za to vám moc děkuji.

Už víte, s čím se musíte potýkat, doktore.

Ano, ano, situace je tady špatná.

Ach, to je strašné.

Jak můžete žít v této špeluňce?

Bude to lepší, až utřeme prach ze stolu, nemyslíte?

Nebude to tak zlé, jak to vypadá.

Je to těžké, ale zvyknete si.

Budete se cítit lépe až si přes noc odpočinete.

Dobrý spánek je nade vše, není to tak, doktore?

Pro lásku Boží, otče! Musím být sama!

Už to déle nesnesu!

Co říkala?

Musíte ji omluvit. Je velmi unavená.

Vím, že to pochopí. Promluvíme si o tom raději ráno, ano?

Vím, že noc byla těžká, ale...

Ne, ne, ne. Byl jste k nám velice laskavý.

Dobrou noc.

Dobrou noc, doktore.

Co jsi zaslechl, Nunku? Jak spí?

No, říkal jsem ti to. Určitě zítra odjedou.

Hele, varoval jsem tě. Teď budou diskutovat.

Ach, jdi odtud.

Ať je to, jak chce. Ta sázka platí.

I když nerozumím ani slovu, co říkají.

Zítra tu už nebudou. Jako že se jmenuju Atterbury.

Správné je, že John věří, že ano, ale tiranský doktor říká, že ne.

Připrav vůz. Podívám se, jestli se přichystali do kostela.

Už není slyšet zvony z kostela, jen houkání vlaku - š, š.

Dobré ráno.

Dobré ráno. - Dobré ráno.

Pojedete do kostela?

Promiňte, pane Phillipsi,

ale hodně jsme přemýšleli a nepojedeme s vámi do kostela.

Ale všichni čekají, že vás poznají.

Celé město se tam sešlo, aby poznalo nového doktora..

Já to vím.

Nevykládejte si to špatně, ale my nezůstaneme, nemůžeme.

Ale Lenchen. - Dnes odjíždíme.

Ale doktore, jak jste to viděl včera večer, to nebude pořád, víte?

Prosím, pane Phillipsi, nepřemlouvejte ho.

Zemřel bych pro své pacienty, ale já to nedovolím.

Chtěli bychom splnit svou povinnost, ale...

Tak dobrá, Je rozhodnuto, že ano?

Tohle je svobodná země.

Má pravdu, Leni. Musíme se trochu přemoci.

Ale otče, musíme odjet. Nevidíš? - Má dcero, nemůžeme...

Ale otče, poslouchej...

Dobré ráno, lidičky. Vůz je přichystán, ne?

Tak pojď, synu. Kázání ti určitě pozvedne ducha.

Po prašné bouři není nic lepšího, než Boží kázání.

Je rozhodnuto. Koneckonců, bude to tak lepší.

Ano, půjdeme do kostela a vysvětlíme všem dobrým zdejším lidem,

proč nemůžeme zůstat.

Ve své nesnesitelné moudrosti,

Bůh se rozhodl seslat na nás tyto hrozné prašné bouře

a nikdo nenaříká.

Vždy jedná tajemným způsobem.

Možná Pán na nás seslal toto neštěstí, aby vyzkoušel naši víru.

Někteří z nás si myslí, že prožíváme krutý osud.

Musíme se sami sebe ptát,

do jaké míry je naše víra stále pravá.

Musíme ukázat, že to tak je,

a udělat, co je v našich rukách, protože nevíme,

zda vyjde jasné slunce, nebo se zase rozpoutá bouře.

Modleme se, aby hořkost a utrpění těchto dnů

byly menší, než ty minulé.

Když jsme k tobě naposledy přišli žádat o pomoc,

dal jsi odvahu a laskavost pár cizincům, kteří nám podali pomocnou ruku.

Poté, co jsme tolikrát v modlitbách žádali o doktora,

poslal nám nejen doktora, ale i anděla.

Přijeli v bouři včera o půlnoci pokryti prachem,

unavení a se spoustou práce před sebou.

Ale to je neodradilo,

aby poskytli pomocnou ruku a pomohli těm, kteří to urgentně potřebují.

Mluvím o doktoru Karlu Braunovi, který je tady.

Po dokončení bohoslužby se s ním můžete lépe seznámit.

Děkujme Pánu za to, že nám poslal takového člověka

a jeho mladou dceru, aby nám pomohli.

Mí drazí, rozejděte se v pokoji.

Ctěte Boha a on vám požehná.

Amen. - Amen.

Když je už pastor sám, povíš mu to? - Prosím, Leni, poslouchej mě.

Tati, chceš, abych mu to řekla já?

Jak se máte. Moc rád jsem vás viděl.

Ahoj, Bene, dneska jsi přednesl pěkné kázání, co?

Doktore Braune. - Dobré ráno.

Doktore Braune, slyšela jsem, že jste skvělý chirurg.

Mohl byste se podívat na mého chlapce?

Ale já nechci, aby mě prohlížel další doktor, mami.

Hej, Nunku! Počkej na mě.

Hej, Nunku. - Co se děje, chlapče?

Nechci, abyste ho celého prohlédl. Chci jen, aby zase dobře chodil.

Musím ho nejdříve prohlédnout.

Je možná operace...

Je to možná, doktore. Já vím.

Jednou, když jsme jeli do města, nám řekli, že by mu pomohla operace.

A proč jste to neudělala? - Neměli jsme peníze na doktora v nemocnici

ani teď nemáme, ale možná byste to dokázal.

Udělejte to vy. V rádiu říkali, že tyto operace snáší děti dobře.

Když jsem zjistila, že sem přijedete,

věděla jsem, že mé modlitby byly vyslyšeny.

Už jsem Billymu pověděla, že mu ji uzdravíte.

Ale ještě jsem ho neprohlédl. - Ale uděláte to, že jo, doktore?

Ach, můj chudáček, bojí se doktorů.

Pár jich přišlo, místo aby mu pomohli, tak mu ublížili.

Ale já mu řekla, že jste skvělý chirurg.

A že Bůh vás poslal, abyste ho vyléčil.

Ale... - Vy to dokážete, doktore.

Zase bude dobře chodit.

Pro vás je to jednoduché. Prosím, doktore, prosím.

Dobrá, dobrá. Prohlédnu ho.

Děkuji, doktore, děkuji.

Nedá se něco udělat s tím hrozným prachem?

Ne, jen se schovat, a pak všechno vykopat jako oni.

Jsi přichystán k odchodu?

Nejdřív prohlédnu toho chlapce. Potrvá to jen hodinu.

Ale říkal jsi, že...

Co chceš, abych dělal? Je to jen dítě a potrvá to jen hodinu.

Dobře. Chceš, abych tady počkala? - Ne. Měl byste vzít Leni domů.

Jistě. Velmi rád. - Mockrát děkuji.

Tvůj otec je skvělý chlap.

Nechcete si prohlédnout město?

Bojím se, že nemáme čas. Ještě si musím zabalit věci.

Nezměnila jste názor, že jo? - Ne.

Slyšela jste, co se říká o vašem otci? - Ano.

A nevšimla jste si, jak to vypadá?

Já? Nevím, co tím myslíte.

Myslím, že uvidíte ten rozdíl. - Promiňte, není to tak, jedeme.

Povězte mi, jak se jmenuje ten rozhlasový program?

Myslíte - My lidé?

Ano. My lidé.

Říkají, že si vymýšlí. - Vymýšlí si?

Že jsou na útěku.

Jste na nás naštvaný. Zklamaný. Není to vaše vina, ale...

Nechme toho, nemyslíte?

Jen chci, abyste nás pochopil.

Tady potřebujete někoho mladšího, než je můj otec.

On není mladík, ale má vás.

Kdyby přišel sám, možná by zůstal.

Ale dal bych přednost staršímu muži s jeho dcerou.

Myslel jsem, že vám to pomůže.

Ach, ale já... - Nebojte se, že vás opustím.

Zůstanu. Pomůžu vám vše zabalit.

Jaké značky je ten vůz? - Celopi.

Celopi? To je italské auto.

Ano... Kdysi jsem měl jedno francouzské.

To je ten druh auta, které máme ve Vídni.

Co jsme měli.

Řídíte? - Ne, měli jsme řidiče.

Ach! Frietze, že jo? - Ne, jmenuje se Fritz.

Řekla jsem něco legračního? Ano? - Ano, velmi legračního.

No, už mám všechno zabaleno.

Přála bych si, aby se otec nezdržel.

Chcete odjet, že ano? - Odjet?

Měla byste zlepšit své jazykové schopnosti.

Stejně na tom nezáleží, odjíždíte.

Mohli byste to brát jako staří průkopníci. - Průkopníci?

Ano, podíváte se?

Je krásná, kdo to je? - Moje babička.

Přijela sem v roce 1861 s Herbertem Wynneganem.

Musela čelit Indiánům, nebezpečím, hladu a potížím.

Ale ani prašná bouře s ní nic nezmohla. Přemohla ji. Byla pionýrkou.

Ano, ale když jste uprchlík, je to jiné.

Pionýři měli vše, aby si vydělali. My vše ztratili.

Přestali být uprchlíky ve chvíli, kdy vstoupili na Ellisův ostrov.

Není důvod, proč byste nemohli být teď pionýry,

i když je takové sucho.

Tohle byla úrodná půda, bohatá na minerály,

perfektní pro zakořenění, pokud je k tomu možnost.

Ach, promiňte.

Vím, jak se cítíte. Nechci mluvit na tak těžké téma.

Přál bych si, abyste to zkusili týden nebo deset dní, nevíte...

Ne, ani týden ani deset dní. Ani jedno z toho. Odjíždíme.

Kdybyste jen věděla... - Nemáme o čem mluvit.

Ale, proč se mě tedy vyptáváte? - Na nic se neptám.

Uvidíš, kamaráde, operace je jednoduchá.

Popravdě, paralýza zakrývá vrozenou deformaci.

Neříkejte. Vrozenou?

Proč by to dítě mělo mít takovou deformaci?

Tati, jsi přichystán k odjezdu? - Prosím, Lenchen, chvilinku.

Doktore Atterbury...

budu potřebovat všechny tyto věci ze seznamu do zítřka do 8 hodin ráno.

Dnes je neděle, bratře a žádný obchod není otevřený.

Jsem si jistý, že budou ochotni otevřít pro vás, doktore Atterbury.

Myslím, že ano.

Dobře, nechte to na mně.

Ten mrzáček je velmi zajímavý případ.

Měl jsem pacienta se stejnou věcí v roce 23.

Byl stejně starý.

Je to částečné ochrnutí. - Dobrá tati, povíš mi to ve vlaku.

Ano, uvidíme. Jaký vlak? - Myslela jsem, že dneska odjíždíme.

Ne, Lenchen, dnes nemůžeme odjet.

Slíbil jsem jeho matce, že ho budu zítra operovat.

To znamená, že zůstaneme. Jak dlouho? - Možná týden nebo deset dní.

Ale tati! - Nebudeme o tom diskutovat.

Řekl jsem snad něco směšného?

Ne, doktore. Myslím, že byla v místnosti ozvěna.

Ozvěna?

Opatrně, doktore, opatrně.

Sem. Tady ho položíme.

Už je to.

Nebojte se. Noha se mu uzdraví.

Musí ji mít v teple.

Možná je cizinec, ale ví, co dělá.

Pomáhala jste jako zdravotní sestra s desetiletou zkušeností.

Bude zase chodit, že ano? - Ach, jistě!

Dělal jsem to mnohokrát.

Všichni brzy uvidí, jak ten kluk bude zase chodit.

Ráda to uvidím.

No, možná, jak říkal pan Phillips,

měli bychom se zdržet a uvidíme, ano?

Jsou různé způsoby, jak se s tím poprat, lidé.

Můžeme vykopat příkopy a dát tam armatury.

Jiní už to udělali a říkali, že to funguje.

Následující kroky jsou jednoduché.

Tak to vysvětluje ministerstvo zemědělství.

Podívej, Johne, nemám čas na ty nesmysly.

Chtěl bych vědět,

zda nám dá ministerstvo zemědělství několik litrů vody.

Doufám, že ano.

Ale pokud uděláme to, co říkají, můžeme využít malé deště, které padají.

Tyto pokyny vyrobili odborníci. Znají naše problémy.

Žádný chytrák mě nebude učit, jak mám kultivovat svou půdu.

Těch pár pozemků, které vám zůstali. Těm, kteří nenaletěli.

Podívejte, pánové, není dobré přít se mezi sebou.

Všichni jsme v tom. Můžeme se s tím společně poprat.

Musíme držet pospolu.

Všichni jsme postiženi suchem

není to ničí vina ani provozní společnosti.

Ale mnohem těžší je zvítězit nad přírodou.

Už jsme toho dost napovídali. Přiložme ruku k dílu.

Jste ochotni si pomoci? - Zkusíme to...

Chci vodu. - Já taky.

Mary, kopáme příkopy, jak nám to řekli...

Ale bylo by lepší, kdyby zakryli slunce.

Bude pršet. Jednou zaprší.

Až slunce zapadne, měli bychom mít traktory.

A o co myslíš, že žádám? O lístky do kina?

Nech toho, chlapče.

Dobrá, Nunku, udělám všechno, co můžu.

Řekni ministerstvu zemědělství, aby nám neposílalo

zbytečné nepotřebné věci. Kupředu.

Řekni jim, že zkrachujeme, když nebudeme mít vodu.

Dobré ráno. - Dobré ráno, Leni.

Páni, dnes jsi vstala brzy. - Ne, dávej pozor!

Co to je?

Máš před sebou dlouhou cestu, tak jsem ti připravila něco k jídlu.

Ach, to je od tebe milé, děkuji.

Dnes bude další den...

Jak se to říká? Dusný? - Ano.

Vypadá to tak.

To je předzvěst deště.

Doufejme, že je to pravda. - Zachrání mě trochu, není to tak Leni?

Podívej, tohle jsme udělali na úpatí hory.

Ano, vím. Viděl jsem to ve zprávě jednoho z mých mužů.

Ano, ale ve zprávě nevidíte...

Pane Phillipsi, řekněte farmářům, že tato opatření přišla pozdě.

Řekl bych asi o dvacet let pozdě.

Ale... Nechci zmařit úsilí vašich mužů, ale je to marné.

Naše pozemky, pane, pro nás hodně znamenají.

Vaše pozemky se nacházejí v sektoru, který Vláda prohlásila za neproduktivní.

To je všechno. Není to nic pro nic.

Co to znamená neproduktivní?

No, neproduktivní, že se na nich nedá nic pěstovat.

Neplodná, neúrodná, na nic.

Další prašná bouře by zničila všechno, co zůstává,

dokonce i největší farmy, které stále odolávají.

Co myslíte? - Naše experti si myslí...

Teď mohou udělat jen jedno, jestli jsou chytří.

Co tím myslíte? - Vezměte si všechno a opusťte tu poušť.

Opusťte tu půdu.

Poslouchejte, tato oblast má velké riziko prašných bouří

a my jsme byli varováni, že se to brzy stane.

Nicméně v Oregonu... - Ano, vím o prachu.

Ale Oregon je vzdálený odtud více než dva tisíce mil.

Pomůžeme vám, víte. - Zbláznil jste se, pane?

Myslíte, že se dohodnete s vlastníky velkých pozemků?

Jsme farmáři, půda je naše živobytí, zděděné od rodičů a prarodičů.

Nemůžete nás odstranit z cesty a poslat nás tam, kde vám to vyhovuje.

Nejsme jen tak někdo. Ještě nás nepřemohli!

Další drink?

Jste předák z Asheville Forks, že jo?

Hej, to je místo tvrdejch chlapů, že jo? - Jo.

Ahoj, chlapi.

Málem vás odnesl vítr, že jo?

Nechceš se vrátit domů za volantem, že ne?

Jistě, mám dvě hodiny čas, proč ne?

Buďte opatrný, ať vás nezastihne prašná bouře.

Bude se ještě někdo posmívat?

Ublížil sis? - Ne, jsem v pořádku.

Malá rána.

Snadněji se dá zaparkovat, když není vítr.

Jestli chcete navštívit mého otce, odjel za urgentním případem.

Podívejte.

Vyrábím závěsy do kuchyně.

Nedělej si starosti.

Neztrácejte čas.

Bude lepší, když si všechno sbalíme a odjedeme.

Ty i tvůj otec jste udělali chybu, že jste sem přišli.

Měli jste ještě ten den odjet.

Omlouvám se, že jsem na vás tlačil, abyste zůstali.

Uvařím vám silnou kávu, velmi horkou a černou.

Nejsem tak opilý, abych nevěděl, co říkám.

Špatně jsme položili na pozemcích potrubí.

Tenkrát jsem se mýlil.

Já si to nemyslím. - Já ano.

Přiznávám porážku.

Musíme opustit tuto půdu, je neúrodná.

Je neúrodná.

Nemohli jsme tomu zabránit a neviděli jsme to.

Dobrá, sbalte si věci a odejděte odtud.

Už tu dlouho nebudeme.

Teď mluvíte vy jako uprchlík. - Tohle chtějí, abychom udělali.

Musíme jít do Oregonu. - Donutí nás zákonem, abychom odešli?

Ne, můžeme tady zůstat a zemřít hladem.

A nemůžete zůstat a bojovat za svou zemi, jako dosud?

Předtím jsem to takhle neviděla.

Takhle jste nemluvil, když jste mi vyprávěl o pionýrech.

Říkal jsem to, abych vás přesvědčil.

Víte, co tím myslím? - Ano, vím.

No, teď vám něco řeknu, a budete se cítit lépe než černá káva.

Jste starostou tohoto města. Všichni farmáři vás poslouchají.

Udělají, co říkáte. Cítí to samé, co vy.

Neexistuje zákon, který by tě odtud vyhnal.

Náš zákon je psán větrem a prachem.

To je déšť!

To je déšť!

Prší, Leni, čerstvá a čistá voda! Zpívá.

Začal jsem všechno vidět hloupě černě.

Tak nádherný je déšť, čistý a průzračný.

Nedělalo by problém, abych se ho napil.

Sotva slyším, jak mě tluče srdce.

Měla byste se obléci, vraťte se dovnitř.

Cítím se jako nikdy předtím, zbožňuji to.

A já... Jak se jmenuje ten bůh deště, Leni?

Júpiter Pluvius. - Ano, tak.

Padej, starý příteli, padej. - Všechno teď bude v pořádku.

To zachrání naši půdu.

Naši půdu? - Musíme se přizpůsobit.

Příteli, kdysi jsem také flirtoval,

ale nikdy jsem nedostal tak romantický polibek v dešti.

Není to úžasné? - Co? Déšť nebo situace?

Všechno. Situace je fantastická, že jo?

Konečně zjistím, co se stane s chlapíkem,

který políbí svou dívku před nosem svého otce.

Raději zjisti, co se stane, když políbíš dívku před vlastním nosem.

Překvapuje tě, že jsi viděl líbání v dešti?

Líbání, ne, ale déšť, ano.

Chceš si uhnat zápal plic?

Myslíš, že se nastydnu?

Něco vím o mém kolegovi, doktoru Atterburymu.

Diagnostikoval tvou nemoc.

Ach, ano. Zlomené srdce.

Tati, je to tak... Je to tak... - Ano, já to vím.

Je úžasný a ty jsi nádherná. Všechno je úžasné.

A teď ti řeknu pár skvělých zpráv.

Existuje jedna z nejlepších klinik v Americe.

Chtějí, abych se připojil k jejich týmu.

Ale ten dopis dorazil před týdnem.

Proč jsi mi to neřekl?

Protože jsem si nebyl jistý, jestli bys chtěla odejít.

Teď jsem přesvědčený, že tu chceš zůstat.

Nemůžeš říct ne, je to zlatá příležitost. Ne, ne.

Žádný spěch.

Dali mi tři měsíce, abych se rozmyslel,

tak počkám, dokud se neprovdáš, ano?

Dobrou noc. - Dobrou noc.

Podívej se na ten déšť. Nezní ti krásně?

Co to říkáš?

Déšť. Slyšíš ho?

Říkám, že není lepší hudba než její zvuk. - Co? Co říkáš?

Je krásné slyšet padat déšť.

Nic neslyším, protože ten déšť dělá rámus.

Dobrá, povíš mi to ráno.

Dobré ráno, doktore, jak se máte? - Dobré ráno.

Billy!

Žádný strach, už před 15 lety jsem to udělal dobře.

Opravdu? - Samozřejmě.

Dobrý den, doktore. - Dobrý den.

Dobrý den. - Jak se máte, doktore?

Doktore, jsem rád, že vás vidím. Dáte si pivo?

Ano, dobrý nápad. - Hej, Nunku, je řada na tobě.

Trochu trpělivosti, Williame. Doktore, pojďte sem.

Posaďte se na židli a učte se od mistra.

Ano, tady. - Hej, jsi na tahu, Nunku.

Tak se podíváme.

Hej. Pokuste se odrazit obě.

Obě koule?

No, určitě to dokážete.

Dobrá tady máte. Je to všechno na vás, příteli.

Dobrá, zkusím to.

Ach, nedáváte to správně. Takhle nikdy nedostanete obě dvě.

Dokázal to.

Prosím.

Bravo! Fantastické! Není to tak špatné. Ale jak jste to udělal?

Dál! Ještě jednou! Velmi dobře! - Jak barbarské! Je to zázrak!

Ta v rohu. - Ale to je nesmysl.

Zdá se ti to neuvěřitelné?

Nehrál jsem to roky.

Doktore, kde jste bral čas na studium medicíny?

Takže, kdy bude svatba? - Za dva týdny v neděli.

Získáte moc dobrého chlapíka. - Jako John je jich málo.

Oba máme radost.

Zdravíčko, pánové. - Dobrý den, doktore.

Ale co to vidím... dopis. - Děkuji.

Má čtyři razítka namísto dvou. Mému synovi se líbí, sbírá je.

Kdybyste je nepotřeboval, potěšilo by ho, kdybyste mu je daroval.

Doktore, jste na řadě.

Dohrajte to za mě, prosím, musím jít domů.

Jak si můžeme být jisti, že je to pravda?

Říkali nám, že ho zabili.

No, je to pravda, Lenchen. To říká ten dopis.

Doktor Thorpe byl v Rakousku. Zachránil ho před smrtí.

Ujisti se, že je naživu, Lenchen.

Vím a děkuji Bohu.

Ale cítím se strašně, když nemůžu být šťastná.

Co mám dělat?

Jak to povím Johnovi?

On to ví. Řekl jsem mu to. A chápe to.

Ale ty tomu nerozumíš. Ale, Lenchen.

Miluješ Erica. Chtěla sis ho vzít.

Já vím, ale... to bylo před dvěma lety a někde jinde.

V jiném světě.

Vím, jak se cítíš, Lenchen.

Není snadné rozpoznat, kde končí loajalita a kde začíná láska.

Je to jako mráz v létě.

Nemůžu ti pomoct.

Možná, že se Eric přijel s tebou oženit.

Měla bys to pochopit.

Jak?

Znamená pro nás všechno. Dlužíme nám život.

Nikdy na to nezapomenu.

Cítím se jako v pasti.

Lenchen, musel jsem odejít na pozdní zavolání.

Nečekej na mě. Táta.

Neplakej, Leni. Neplakej.

Seděl jsem ve svém pokoji celé hodiny, přemýšlel o tom všem.

A myslím, že je to velmi nespravedlivé.

Já vím. Zkouším to pochopit.

Radši bych tomu rozumět, Leni. Ale není co chápat.

Nemůžeme ovládat pocity druhých, vycházejí bez závazků.

Víme, že bychom byli šťastní, proč to nepřijmeš?

Možná bychom byli, Johne, ale nerozhodujeme jen my.

Jo, přál bych si, abych mohl za to bojovat, ale nemůžu.

Je to jako bouřka venku.

Za jak dlouho přijede? Příští měsíc bude v San Francisku.

A co mu řekneš?

Řekni mu, že jsi změnila názor, že už je pozdě,

že jsi již vdaná, řekni mu cokoliv.

Jak bych mohla? - Udělejte to, Leni.

Můžeš to udělat, nikdy nevíš.

Ne, Johne, nemůžeme.

Prosím, odejdi. Prosím, nezůstávej tady.

Leni!

Co chceš? Jdi nahoru.

Žádala jsem tě, abys odešel, prosím. - Jen jsem chtěl...

Já vím, že chceš být se mnou, ale nemůžeme, nebyli bychom šťastní.

Johne, prosím, prosím, odejdi.

Není tajemstvím, že tě miluji,

ale nemohu s tebou bojovat stejně jako nad ním nemůžeš a vyhrát.

Zdá se mi neuvěřitelné, že nám tohle může udělat duch.

Není to duch.

Podívej, tohle je on a je naživu.

Chceš ode mne slyšet, že ho nenávidím?

Ne, lhala bych. Milovala jsem ho. Byl to dobrý a statečný muž.

Bez něj by můj otec a já zemřeli.

Vyhrála jsi.

Hodně štěstí.

Dámy a pánové, podávám vám zprávy přímo z místa.

Jsem na hlavní ulici Asheville Forks, kde byla bouře nejhorší.

A věřte mi, scénář vypadá jako po zemětřesení.

Za pár okamžiků uslyšíte hlasy lidí, kteří prožívají tyto dny pohromy.

Uslyšíte, jak se vše seběhlo.

Asheville Forks odklízí hromady písku o velikosti domů.

Povězte, pane...

Mohl byste říct našim posluchačům o této katastrofální bouři?

Teď už nemůžu, chlape, nemám čas.

Zabere to jen chvilku.

Řekněte nám svými slovy, jakou máte zkušenost s touto pohromou?

Vlastními slovy? - Ano.

Dobře, chlape, chtěl jsi to.

No, vítr foukal jako...

Velice vám děkuji. Bylo to velmi názorné.

Tak jsem to viděl, chlape.

Ale proč musíme odejít jako zbabělci? Proč nemůžeme počkat, až zaprší více?

To je nesmysl.

Víte, že tady málo prší?

No, můžeme vždy zůstat a trochu počkat.

Je to pravda, můžeme to udělat. Není to nic závazného.

Ale když už budeme opouštět své pozemky,

uděláme to jako armáda, ne jako rebelové.

Postavíme předvoj, žádný útěk. Mám chuť odejít jako všichni.

Kvůli pár mílím, bych tu chtěl zůstat a bojovat.

My bojujeme, ale nemá to cenu.

Tady na mapě je Oregon.

Je to asi 15 tisíc mil odtud. To je pro člověka dlouhá cestu.

Ale půda je tam dobrá a jestli půjdeme všichni,

spojíme se a budeme společně pracovat,

spojíme své úspory a potraviny, tak to dokážeme.

To zní dobře, ale na čem budeme pracovat?

Co budeme dělat, až se dostaneme do Oregonu?

A jak velké pozemky nám dají, za naše malé peníze, co máme?

Nemáme jinou možnost, než přijmout vaše slovo, Johne.

Oregon je zaslíbená země.

Neexistuje žádná zaslíbená země.

Příležitost je dána tím, že budeme tvrdě pracovat.

Máš pravdu, Bobe.

Rád bych řekl pár slov, jestli dovolíte.

Udělejte to, doktore.

Mluvím z pozice někoho, kdo byl uprchlíkem.

Žádný cizinec mi nebude říkat, kam mám jít.

Poslouchej,. Bobe. Máš špatnou paměť.

Mluvil jsi jinak, když jsem přišel tobě domů abych ti operoval syna.

Ne, pane. Řekl jste: Prosím, doktore, pojďte dál.

Myslím, že to bylo uprostřed noci.

Neznám vaše zemědělské problémy, ani dokonce ani Johnovo,

ale vím, že má pravdu.

Myslím, že by bylo lepší, kdybychom o nich moc nemluvili a pustili se do práce.

Nebude nám radit někdo, kdo sotva přišel.

Jdi mi z cesty, kamaráde, rozbiju mu hubu.

Co mi rozbiješ?

Moc kecáš. Myslíš, že víš všechno, co?

Není to žádné tajemství, Nunku.

Všichni víme, že chceš odejít na kliniku.

Jsi tlučhuba.

Před tou bouří jsem přijal práci, ale teď říkáš, že nenastoupíš,

že půjdeš s námi do Oregonu. Máme jít s tlučhubama?

Ti, kteří souhlasí s cestou do Oregonu, ať řeknou ano.

Jdi, nejdeš na porážku, jo?

Ach, milostivý Bože, neopouštěj své syny.

Žádáme tě, abys doprovázel toto město, na tvrdé cestě, kterou teď podnikne,

z těchto neúrodných domén, směrem k zaslíbené zemi.

Postarej se o vozy, protože většina není v dobrém stavu.

Ochraňuj je před rozbitými osami porouchanými motory a přehřátí.

Postarej se o pozemky, ze kterých odjíždíme

z tvé výsadní pozice tam nahoře a veď nás za lepším životem.

Amen. - Amen.

Moc vám děkuji.

Tady jde velký vůdce. Doufám, že ví, co dělá.

Jako uprchlíci jsme opustili Vídeň, ale jako svobodní jsme přijeli do Ameriky.

Situace těchto lidí je tragičtější než jakéhokoliv uprchlíka.

Podívej, tvoříme pěknou řadu aut za sebou.

Tak jezdí vojáci, příteli..

Ale John má největší zodpovědnost.

Měli by mít strach o víc než o benzín ve svých vozech?

Ne, pane. Nemohou se srovnávat s Johnem.

Dělá dobrou práci. Má na bedrech velkou zátěž.

Ano. Měla byste být šťastná.

Je to těžké. No, něco se musí říct.

Prosím, Nunku.

Je málo lidí, jako je on.

Je velmi zodpovědný. Mohl by udělat šťastnou ženu, kterou miluje.

Jistě, že John je lepší. Čas to ukáže.

Pojedeme celou cestu společně?

Ne, musím na další zastávce vyměnit vůz.

Ten chlapec, začal jsem velmi opatrně.

Mrkl jsem na něj a řekl: Nech mě chvilku řídit, Leni.

Proč nejdeš na chvíli v Johnově autě?

A ona mu nedala ruku na volant.

Pak jsem zaútočil.

A pověděl jí spoustu věcí o tobě.

Všechno nejhezčí, ale bez účinku.

Proč si nehledíš svého? Nech ji být.

Já ji nechám, ale co ty?

Nikdo nechce, ať ji necháš být.

Už toho nech, Nunku a zmlkni.

Je po všem. Není o čem mluvit.

Myslím, že je toho hodně.

Dneska jsem jel pěknou dobu v autě Higginsových.

Mám toho hodně na povídání.

Co mi teď povíš? - To samé, co včera. Kalifornie.

Krásná země zlatého slunce.

Říká každému jeď na západ, ne na sever.

Jestli tě to udělá radost, můžu jít pryč.

Co? Může to být problém, protože nechceš odejít.

Snaží se rozdělit skupinu.

Víš, co udělá?

Řekl jsem mu, že by se měl nejdřív postavit mému synovci Johnovi.

A měl by dokázat, že je chytřejší než ty.

Ten se tvářil.

Řekli mi, že se mnou chceš mluvit. - Ano.

Chápu, že existují problémy.

Poslouchejte mě, pane.

Jen proto, že jste v prvním autě nemusíme dělat všechno, co říkáte.

Spousta lidí přemýšlí jako já. Neříkej, že to nevíte.

Jediné, co vím je, že se nesmíme rozdělit. Musíme jet společně.

Až se dneska večer utáboříme, vyslechněte, co vám chci říct.

Nikdo mi nebude rozkazovat.

Chcete odejít. To není má akce, je všech.

Nechtěl jsem ji vést, ale když už jsem v čele,

budeš poslouchat mé rozkazy a basta fidli.

Mimochodem, v Kalifornii nemrzne.

Pořád tam svítí slunce.

A jsou tam celé míle pomerančových hájů

a všech druhů ovoce.

Podívej, vjel do něj život.

Nikoho jsem neslyšel provolávat Kalifornie, Kalifornie.

A co ty víš, Nunku. Nikdy jsi tam nebyl, ale já ano.

Samozřejmě tam jsou míle plantáží, ale...

Je tam také dvě stě nebo tři sta tisíc dělníků.

Mohou sbírat ovoce, aby si vydělali. Jistě, můžeme jít do Kalifornie...

Ale co s námi udělali?

Stali bychom se těmi přistěhovalci, kteří žijí naprosto utlačení.

Nebudeme sbírat ovoce, jsme farmáři.

Ano, zamíříme do Oregonu, tam je pro nás půda.

Půda, kterou osejeme a zkultivujeme.

Cesta odtud míří na západ, Higginsi.

Je tam mnoho pomerančů a slunečního svitu.

Můžeš tam jít, kdykoliv chceš. Ale co budou ti lidé jíst?

Nebudeš nás přesvědčovat takovýma lacinýma řečma.

Půjdeme odsud.

Ale ne dřív, než dostaneme zpět peníze.

Ne tak rychle, Higginsi, víš, na co jsou peníze.

Doufám, že ne, abys je ty a tvá žena utratili.

To byla rána!

Dal mu ten správný polibek.

Hlupáci a tvrdohlavci.

Zmlkni a posaď se Moisési.

Jestli jsi četl Bibli, víš, že synové Izraelští

putovali po světě už před 4 stoletími.

Když chtěli zlaté rouno.

Nyní chtějí zlaté pomeranče nebo zlatou zemi.

Ale pokud si správně pamatuji, doktore,

Mojžíš ho dlouho pokoušel.

Ano, a potrestali ho.

Viděl zaslíbenou zemi, ale nikdy do ní nedošel.

To by mi mohlo pomoci, doktore.

Tolik by mě to nemrzelo.

OBJÍŽĎKA CESTA UZAVŘENA

V jednu chvíli mrzneš a v druhou se smažíš.

Příroda je ke Kalifornii milosrdná.

No, myslím... že příroda se zbláznila.

V horách, kde to není třeba, pořád sněží,

a tady, v poušti, kde kameny pukají vedrem, nespadne ani jedna vločka.

To je nejhorší část cesty.

Doufám, že po takovémhle dni se dobře vyspím.

Doufám, že ano.

Už jsme unavení. Ano, musíš mluvit nahlas. Ať tě všichni slyší. Takhle.

To je nesnesitelné! Proč nezastavíš?

Není to správné. - Nechceme tady zůstat!

Můžete se usadit, kde chcete, pane Phillipsi.

Nic nám nevezmete.

Chceme peníze a zásoby potravin a už nikdy nechceme slyšet o Oregonu.

Už jsme unavení!

Co si o tom myslíte, chlapi?

Chvilinku, pánové.

Jeli jsme několik dní a spali ve stanech.

Jste unavení a hladoví...

Vraťte se do stanů a odpočiňte si. Pak to uvidíte jasněji.

Ani nás nenapadne. Nechceme!

Dobrá, Higginsi... Vyhrál jsi.

Jsi vůdce.

Vůdce v dobrém i zlém, všeho, mě, vůdce všeho.

A peníze? - Jsou tvé.

Pusťte to. Není to vaše.

Nikomu to nedáš, synu. Nemůžeš nás opustit.

Už jsem si vytrpěl dost.

Tady máš peníze. Dělej si s nima, co chceš.

Johne, co se děje?

Co se stalo? - Problémy se zaslíbenou zemí, doktore.

Už ji nechtějí vidět.

Ty peníze patří všem, Higginsi.

Všichni tady si zaslouží dostat šanci.

Dej to do auta. Bille, ať nastoupí do náklaďáků.

Dobrá.

Hej příteli, bude nám to pár hodin trvat, než se dostaneme ven.

Proč je vyndaváš? Vezmeme to všechno.

Počkejte chvilku. Všechno není naše. Nemůžeme si to vzít.

Dobrá, tak dělej, brácho. A jestli se to někomu nelíbí, ať to řekne.

Stalo se něco? - Ne, vše jde, jak má.

Byla jsem se projít. - Právě jsem to vzdal.

Zkrátka a dobře. - Nevím, co tím myslíš.

Chci říct, že odcházím.

Končím. Je po všem.

Je to jasné?

Ano, kam půjdeš?

To na tom nezáleží, ne? Naše cesty se rozchází.

Do San Franciska odtud zbývá necelých dva tisíce mil.

Ten den se vyjasní. Možná uvidíš Golden Gate.

Ne. Pro mě to nebude šťastný den, Johne.

Vidím vše pokryté mlhou.

Proč nás obelhali? Také nech všeho.

Stávají se horší věci.

Byli jsme blázni, pokud to nevidíme jasně.

Také bych chtěla utéct, Johne, ale nemůžu, stejně jako ty.

Utíkání je lehké. Nedávno jsem to zkusil.

I pro tebe to bude snadné.

Nemyslíš, že už je čas,

abychom začali přemýšlet o nás?

Jsme svobodní, Leni. Další příležitost už nedostaneme.

Ty nestydo, nastup do vozu.

Co s ní ztrácíš čas?

Mezi mnou a tou dámou je to v pořádku.

Nechte ji, ať si vybere, jaký život chce.

A ty ho necháš takhle o tobě mluvit, Leni?

Odpověz mi.

Prosila jsi mě, abych s ním promluvil.

Mýlíte se, doktore. Je to naopak.

Chci, aby se změnila.

A co bude s tvými lidmi, Johne? - Pro mne nic neznamenají.

Nemáš právo to říkat. Jsou to dvě stovky mužů žen a dětí.

Jejich život máš ve svých rukách.

Stejně jako pacienta, kterého operuješ.

Možná nemá cenu zachraňovat pacienta.

To není pravda, Johne. I kdyby tomu tak bylo.

Doktor nikdy neříká svému pacientovi, že nemá naději.

Ne, doktor neuteče a neříká, že je moc unavený,

že nechce pokračovat.

Nevzdává se, bojuje.

Správně to říkáš, příteli.

Ano, můžeš odejít, ale neutečeš tomu.

Nebudeš moci vykřiknout, jsem volný, protože ozvěna ti řekne, že lžeš.

Leni to ví. Podívej se na ni, Johne.

Dobře to ví. Někdy může být závazek na obtíž a krutý.

Ví to lépe než ty, Johne.

Podívej se jí do očí.

Musíš dokončit svou práci, Johne, stejně jako Leni.

Dohoň ho, Johne. Dohoň ho. Nandej mu to.

Nechceš držet pusu zavřenou?

To vypadá jako Johnovo auto.

San Francisco 161 mil

Neohlížej se zpátky, synu.

Musíš se těšit, hochu. Tam před námi je Oregon.

Nashledanou. Nashledanou.

Tak jsme tady. Hotel Saint George.

Ale jsi si jistý, že je tady, tati? Tak mi to říkal konzul.

Nečekal jsem, že uvidím Erica na tak luxusním místě.

Dobré odpoledne.

Dobré odpoledne, pane doktore. Dobré odpoledne, slečno.

To je apartmán doktora Von Scherera? - Ano, ano, je.

Pojďte dál, prosím.

Kde je doktor Von Scherer? - Řeknu mu, že jste tady.

Lenchen! - Ericu!

Pane doktore! Pojďte dál.

Rád tě vidím. Nezměnila ses. - Ty také ne.

Rád tě vidím, Ericu.

Posaď se, Lenchen.

Představuji ti svého majordoma Schmidta.

Ach... posaď se, Ericu a... řekni nám, jak jsi utekl.

Ale já jsem neutekl, Lenchen.

Řekli nám, že jsi utekl z Ruska.

Ach! Byl jsem v Rusku, ano. Na významné misi.

Doktor Thrope mi v dopise psal, že...

Je mi líto, ale doktor Thrope je zrádce

a už nebude psát další dopisy.

Ale Ericu...

doktor Thrope byl jedním z našich starých přátel.

Proč je zrádce? - Zradil Říši, doktore.

Já teď pracuji pro Říši. Ale dal jsi mu šanci utéct.

Před dvěma roky jsem byl také sentimentální idealista,

vzpomínáte si, doktore?

Teď uznávám jiné myšlenky.

Nepoznávám tě, Ericu.

Budu tady dva týdny. Pak odjedu do Berlína.

Říše chce váš kraj, doktore.

Je tam spousta práce. Mám plány pro vás a pro Leni.

Pro nás?

Nebojte se, mám kamarády ve hře.

Už jsem vyřešil váš malý problém a je už zapomenut,

takže se vracíme do Říše.

Ne, Ericu, mýlíš se.

Náš domov je teď v Americe.

To je směšné. Váš národ pro vás nic neznamená?

Můj národ, ano. Ale tvé oči ne.

To je úžasné, Ericu.

Vypadáš tak pěkně,

ale znetvořila tě krutější a nemilosrdnější nemoc než je rakovina.

Nemoc, která bude pro tebe smrtelná,

pro miliony tvých spoluobčanů a pro celou Říši.

O Říši se nebojte, doktore.

Jako pacient nejsme na tom tak zle.

Kolikrát jsi seděl na posteli nemocného

a viděl rozmach vitality těsně před smrtí?

Pojď, Leni, pojedeme do Oregonu.

Leni.

Takhle nemůžeš odejít.

Přejel jsem na polovinu světa, abych se s tebou setkal.

Ano, Ericu, a teď, když jsi tady, nemluvíme ani stejným jazykem.

ASHEVILLE FORKS OREGON

Ach, náš Bože...

ukrytý do tohoto tisíciletého stromu

našeho dočasného chrámu žehnáme ti a děkujeme ti.

Neměli jsme čas postavit kostel, Bože.

Museli jsme postavit stodoly, přístřešky a domy.

Ale v našich srdcích, v našich šťastných duších

nepotřebujeme chrám, abychom ti poděkovali

za tuto úrodnou zemi a za silné paže,

které máme, kterými jsme zúrodnili tuto půdu.

Pane, vedu k tobě dva z tvých služebníků,

tohoto muže a tuto ženu,

které před očima této skupiny

chceme přivést se dnes ke svatému svazku manželství,

aby se vzájemně se milovat a respektovat.

Takže z moci, která mi byla udělena vás prohlašuji za muže a ženu.

Přeložila a upravila Tahittia