Original subtitles

ŘEMEN

Už aby byly za námi.

-Jako co? -Vánoce.

-No jo, Vánoce. Vánoce jsou za dveřmi.

-Mívala jsem je ráda. Teď je přímo nesnáším.

-Měla by ses vdát, prosím tě. Taková pěkná mladá ženská.

-S dítětem na krku. Proč ty ses neoženil?

-Měli jsme se s Marií moc rádi. Když umřela, bylo mi 51.

To víš, a v tomhle věku už člověk uvažuje a jedná

docela jinak.

-Budeš sám? -Jako každý rok. U černýho koně.

-A nechtěl bys přijít k nám na večeři?

Udělal bys nám radost. Petrovi, mně taky.

-Petřík! Vlastně jsem ho neviděl od té doby,

co jsem mu byl za kmotra.

No, to jsem tedy pěkný kmotříček. To už je...

-Pět let.-Ale to je strašný, jak ten čas letí.

-To bych ho zřejmě už nepoznal. -Asi ne.

-Ne, Hanko, ne, ty víš, že bych pro tebe udělal všechno,

ale tohle na mně nechtěj.

Já už mám rád svůj klid a potom...

-Brrm, brrm, brrm, brrm, brrm, brrm, brrm, brrm, brrm, brrm...

Dobrý den, paní Hříbková, slyšela jste to?

-Ne, Petříku, co jsem měla slyšet? -Jak mi prokluzuje spojka.

Jen aby to nebyly ventily. Ukažte, já vám s tím pomůžu.

Brrm, brrm, brrm, brrm...

-Ale Petře, opatrně, pomalu, vždyť je to pro tebe těžký.

-Brrm, brrm, brrm, brrm...

-Kluk jeden, kdepak by mu stačil náklaďák.

-Paní Hříbková, buď fit, do toho! Buď fit, do toho!

-Ježíši Maria!

No to je nadělení!

No, tys tomu dal!

Kdypak je volná prádelna?

-Co je? -Maminko...

-No, co je, proč nespíš?

-Já za to vážně nemohl.

-Mohl, nemohl, utekl jsi jako kluk.

-Copak já jsem holka?

-Měl jsi se omluvit a pomoct paní Hříbkové

to prádlo sebrat.

-Aspoň to jsi snad mohl udělat. -Hm.

Tak já jí to zejtra vyperu.

Mami, jak se vlastně pere?

-To by se ti paní Hříbková poděkovala.

-Zítra se u ní zastavíš a pěkně se omluvíš, rozuměls?-Jo.

-Je to s tebou čím dál těžší, potřeboval bys tátu.

-A řemen. -Řemen? Mně kalhoty nepadají.

-Řemen není jen na to, aby nepadaly kalhoty.

Taková věcička je mnohem užitečnější v rodinách,

kde mají kluky, jako jsi ty, víš?

-Mami, a my jsme rodina, když nemáme tátu?

-Jo, nezapomeň, zítra ráno k paní Hříbkové, omluvit se.

A stavíš se u tety Manky, ano?

-Hm. Na Štědrej večer budeme zase sami?

-Pojď už spát. -Mami?

-No? Kdybychom někoho pozvali, možná že by přišel.

-Chtěl bys? -Ano, maminko.

-Tak spi.

-Takže?-Zastavím se u paní Hříbkové, omluvím se za to prádlo.

A že až bude zase prát, tak jí zase pomůžu.

-Petře.-A pak půjdu k tetě Mance, budu hodný.

Nebudu si u nich v koupelně hrát na požárníky a řeknu,

že má na Štěpána přijít i se strejčkem.

-Před jídlem si umyj ruce a po jídle poděkuj.

-To až podle toho, co bude.

Když bude černej kuba, tak jim řeknu, že to bylo zdravý.

-Prosím tě, nech už těch legrácek, utíkej.

Vyřiď tetě, že moc pozdravuju. Vezmi si balíček.

A dávej na sebe pozor.

-Jo a kdo ustrojí stromeček?

-To už nějak uděláme, ahoj.

ZVONEK U DVEŘÍ

ZVONEK U DVEŘÍ

ZVONEK U DVEŘÍ

-No...

HUDBA Z REPRODUKTORŮ -Tiše a ochotně purpura na plotně

voní, stále voní.

Nikdo si nevšímá, jak život změní se v dým.

Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni slzy roní.

Hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým.

-Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní.

-Rychle skloní.

A pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.

Tiše a ochotně purpura na plotně voní,

stále voní.

Po ní k nám vklouzlo...

-Paní!

Peněženka.

-Ježíši, děkuju vám.

Z REPRODUKTORU -Upozorňujeme zákazníky,

že jsme dovezli novou zásilku koberců a potahových látek.

HUDBA Z REPRODUKTORŮ -Tiše a ochotně purpura na plotně

voní, stále voní.

Nikdo si nevšímá, jak život změní se v dým.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Copak? -Nevíte, kde se prodává řemen?

-Támhle.

-Dobrý den. -Dobrý den, copak by sis přál?

-Já si přeju řemen. Ale nějakej dlouhej za 38,50.

-A jaký? Pánský řemen nebo nějaký dámský pásek?

-Já nevím. -No, podívej se.

Pro koho to bude dárek? Pro tatínka nebo pro maminku?

-Maminka říkala, že takovej řemen je v rodinách,

kde mají kluka, jako jsem já, moc užitečnej.

-To má maminka úplně pravdu. Ale kdo ho bude nosit, víš?

Jestli tatínek nebo maminka.

-Ale já mám jenom maminku.

-Tak si vyber tady z těch, podívej.

Nosí maminka taky kalhoty?

Koukni, tenhle by byl pěkný. A ten bys mohl nosit i ty.

Ten se hodí pro ženy i pro muže.

-Tak dobře, já si přeju ten.

-No, prosím, stojí 30 korun. Máš to akorát.

A mamince se to určitě bude líbit.

-Děkuju. A hezké Vánoce.

-Prosím, já ti taky přeju hezké Vánoce

a hlavně hodně dárků pod stromeček.

-Paní. -Copak?

-Vy jste hodná, jako byla naše babička, co už umřela.

-Tak? No, to mě moc těší, že to říkáš.

-Já myslel, že byste mohla, kdybyste chtěla,

maminka by byla taky moc ráda.

-Co bych mohla?

-Přijít večer k nám, abysme nebyli tak sami.

Petr...

Mařík, Kralická 31.

-To je od tebe moc milé, ale...

-Jo tak vy máte svoje lidi, že jo? Tak na shledanou.

-Na shledanou.

-Ahoj, mami. -Ahoj, Bobe.

To jsem ráda, že jsi přišel.

-Nebo se něco stalo? -Ne, vůbec nic.

Vlastně, jak bych ti to řekl, no, znáš přece Sylvu, ne?

Tak my jsme se rozhodli, zkrátka s tou štědrovečerní večeří

to nevyjde.

No pochop to, víš přece, že Sylva je v jiným stavu,

že potřebuje klid, je z toho celá nervózní,

tak jsme se rozhodli, že budeme sami.

-Ano, jistě, to chápu.

-Za rok bude všechno jinak, určitě.

Proboha, neber si to tak.

-No, to nic, toho si nevšímej.

-Tak já ti přeju hezký Vánoce. -Nápodobně.

-Děkuju.

-Jé, promiň, mami, totiž jestli sis snad pro nás

připravila nějaký to, tak že bych to vzal s sebou.

-Vidíš, dárky.

Na ty bych byla teď málem zapomněla.

Já je mám v šatně, počkej chvilku, já je přinesu.

-Kdopak to je? Kdopak to je?

-Kdopak to je? -Bedřich? Bedřichu!

-Ne. Pardon.

-Jé, promiňte, já jsem myslel, že jste Bedřich.

-Ne, Bedřich rozhodně ne. -A věříte, že jsem myslel?

-Ale řekl bych, že Bedřich. -Ne, ne, ne.

-Já se omlouvám velice. -Promiňte, pardon.

-Tak promiňte, na shledanou. -Na shledanou.

-Hezký Vánoce. -Ano, hezký Vánoce. Moc hezký.

Slušnej člověk.

-Pane, počkejte, pane! -Copak?

-Ztratil jste tohle. -Já? Kdepak.

-To vám vypadlo. -Aha, tak děkuju. Pojď sem.

-Kampak máš namířeno, Karlíku? -Já nejsem Karlík, já jsem Petr.

-Aha, promiň. A kdepak jsi nechal tatínka?

-Nikde, my tatínka nemáme.

-Ale maminka je hodná, co? Povídej mi o ní.

-Maminka je hodná a hezká.

-Co říkáš? Hodná a hezká a bez tatínka?

-Ale já jí taky pomáhám. -Aha, a copak jí pomáháš?

-Uklízet? -To taky.

-Aha, a jak máte velkej byt? -Tři pokoje a kuchyň.

Tam my všude bydlíme, jenom ne v tátově pokoji,

ten jenom uklízíme.

-Prosím tě. A nepamatuješ si, kde bydlíte?

-Kralická 31.

-Kralická 31, no vidíš. A ty se jmenuješ Matroš, viď?

-Ne, vy si mě pořád pletete, já se jmenuju Petr Mařík.

-Petr Mařík? No tak nezlob se na mě, Petříku.

To víš, já taky občas něco zapomenu.

Tak pojď, Petříku, pojď, pojď.

Tak Mařík, říkáš? To si budu pamatovat.

Počkej, kamarádíčku, já se ti musím

nějak revanšovat za to, žes mi pomohl.

Hele, tady máš stovku, počkej, já ti ji dám do tašky,

ta se ti bude taky hodit.

A ať ti to nikdo nevezme, to víš, lidi jsou různí.

Tak pozdravuj maminku a vyřiď, že se někdy stavím, jo?

Tak ahoj, Maříku.

-Copak to máš? Pojď kousek stranou.

Kde jsi k ní přišel? Ukaž.

-To je tvoje peněženka? -Jo.

-Nelži, tys ji ukradl.

-Neukradl, já nekradu, abyste věděl.

-Ne? Tak víš co?

Pojď se mnou a trochu si o tom popovídáme.

-Kolik tam bylo?

-Kolik tam bylo, tři tácy, samý stovky.

Kdepak, všechno je fuč. No to je hrůza!

Na co je VB, když člověk nemůže vyjít na ulici?

A vy si tady klidně ťukáte do stroje, že jo.

-No tak dělejte, ksakru, něco. -Popište mi svoji peněženku.

-Byla taková krásná, černá s monogramem.

-Je to tahle? -Na mou duši, je to ona.

Teda, pane, teda, soudruhu, všechna čest.

Taková pohotovost, teda klobouk dolů.

Tohle by nedokázal ani Scotland Yard.

Ale je tam jednom stovka.

No ano, vždyť podívejte, je tam jenom stovka!

No jak si to představujete?

To jste profesionálové?

Pozor, je horkej. Vezmi si cukr.

Ale do čaje.

Pozor.

Tak schválně, jestli poznáš, který to byl.

-Ten.

-Tenhle?

-Pepa Kořen. Dlouho bez Prahy nevydržel.

-Tak ty říkáš...

Uvidíme, no. Zatím si vypij ten čaj.

ZVONEK U DVEŘÍ

-Dobrý večer. -Ahoj.

-Tak tys přišel? -Pro Petříka.-Dík.

-To je pro tebe.-Děkuju. Ale proč si děláš takový starosti?

-Já jenom na skok, než otevřou U černého koně, víš?

-Chtěl jsem ti vysvětlit... -Nic mi nevysvětluj, pojď dál.

-Ne, teď mě napadlo, já se musím ještě zastavit u...

-To ať tě ani nenapadne.

Když už jsi tady, tak s náma povečeříš, ne?

Tak pojď.

Posaď se, přinesu ti něco dobrýho.

-Hanko. Hanko! Prosím tě, to snad raději ne.

Budou z toho řeči, uvidíš.

-Prosím tě, jaký řeči? Z toho, že ti uvařím kafe?

Jestli máš dlouhou chvíli, můžeš ustrojit stromeček.

-Ne, ne, ne, dětem se nemá brát jejich zábava, to ne.

-Tak aspoň to jmelí. -Dobře.-Tady.

ZVONEK U DVEŘÍ

-No to je dost. -Dobrý den.

-Promiňte, čekám totiž Petra. Doufám, že se vám ráno omluvil.

-To já nechci žalovat. -On se neomluvil?

Hned, jak přijde, okamžitě ho za váma pošlu,

promiňte.

-Ále, to nestojí za řeč, to víte, děti.

Já jsem vás přišla poprosit, jestli nemáte

mlejnek na strouhanku?

-Já jsem nějak úplně zapomněla. -Ale jistě, hned vám ho podám.

Petře, pojď mi pomoct, vaří se voda.

Hned to bude.

-Tak on je Petřík přeci jen doma? -Ale kdepak, paní Hříbková.

Totiž... Petře?

-Prosím tě. -Dobrý den.

-Dobrý den. -To je pan Kubeček, taky Petr.

-Promiňte, prosím. -Jenže větší a poněkud starší.

To je naše sousedka, paní Hříbková.

-Moc mě těší, ale mrzí mě, že jsem vás vyrušovala.

-Ale ne, nic se nestalo. -Dobrý den.

-Promiňte, já tu kávu jen odnesu. -Jistě, jistě.

-Děkuju.

-A tady je ten strojek. -Tak já už jdu.

-Moc mě mrzí, že jsem vyrušovala. -Ale ne.

-Hned ho vrátím. -To nespěchá.

-Tak na shledanou. -Na shledanou.

Hezké Vánoce.

-Hezké Vánoce. -Děkuju.

-Doufám, že ti to moc nevadilo. -Mně ne.

ZVONEK U DVEŘÍ

-Neboj se, to už je určitě Petr.

-Příjemný dobrý Štědrý večer, paní Maříková.

-Dobrý večer. Co si přejete?

-Když dovolíte, váš syn mi říkal, že máte volný pokoj k pronajmutí.

-Já vám nerozumím.

-To vzápětí pochopíte, paní Maříková.

Já bych samozřejmě nepřišel na Štědrý večer,

ale dovolil jsem si tady chlapci přinést takovou maličkost

pod stromeček, samo jezdí.

-To bude mít radost, ale ohledně toho pokoje...

-No vida, vida, vida. Ale máte to tu pěkně zařízený.

-Ale... -No, nic, nic. Jé, pardon.

Á, zřejmě další zájemce o podnájem, že?

-Ale prosím vás... -Paní Maříková, my se dohodneme.

Podívejte, já na nějakou korunu nekoukám, já jsem zámožnej člověk.

-Navíc nekouřím, nepiju. -No dovolte, pane?

-No co mi dovolte?

To znamená, že já mám o podnájem vážnej zájem, že?

Moc se tady nerozčilujte. Nejste tady doma, že?

Pokud je mi známo. Viďte, paní Maříková?

-No co to...-Chápej, já toho pána vůbec neznám.

ZVONEK U DVEŘÍ

-Žádám vás, pane, abyste okamžitě opustil

tenhle byt.

-Ano, jistě.

Ale víte, že vy mě odsud nemůžete vyhodit?

Někdo zvonil, paní Maříková.

ZVONEK U DVEŘÍ

Já totiž jsem v paragrafech honěnej, víte?

Hele a nekuřte mi tady, na to já nejsem zvyklej.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Paní Maříková, prosím vás, odpusťte, že vás tak přepadám,

ale Petr byl moc milý, tak hezky mě zval,

říkal, že budete sami, tak jsem si dovolila...

-Jistě, já... Jo, Petr! -Ano.

-Okamžik, prosím vás, já ho hned zavolám.

-Děkuju. -Petře? Máš návštěvu.

-Co, prosím?

Co že mám?

-Ne, prosím vás, to bude nějaký omyl.

Ten můj Petr, ten byl úplně malinkej.

-Promiňte mi to.

Promiňte mi to, paní učitelko, pojďte dál, odložte si.

Já jsem opravdu neměla čas vás osobně poznat, promiňte.

Ale Petr mi o vás hrozně moc vyprávěl.

Já vám to dám nahoru.

Každou druhou větu teď začíná "naše nová soudružka učitelka"...

-To bude asi nějaké nedorozumění, vy jste mě špatně pochopila.

-Pardon.-Ne, prosím vás, já jsem strašně ráda,

že jste přišla.

-Ano? -Ano.

-Dovolte? -Prosím.

-Jmenuji se Kubeček. -Aha.

-To mě moc těší, pane Kubečka. -Kubeček.

-Jo, no, ať Kubeček nebo Kubečka, snažíte se marně,

protože tenhle pokoj už je zadanej.

-Poslyšte, já opravdu nechápu, o jakém pokoji to vedete

ty nesmyslné řeči.

Já nemám rozhodně v úmyslu měnit své bydliště.

To si vyprošuji, pane, pane...

-Proč jste to neřekl hned? A mohli jsme bejt kamarádi.

Pojďte, já vám budu říkat strejčku.

-Cože? Vy mně chcete říkat strejčku?

-No, vám se to nezdá dost dobrý? Ale za to je to upřímný.

-No to snad... -Copak? Není vám nevolno, strýčku?

-Já jsem přinesla pro Petříka pár maličkostí.

-Prosím vás, proč si děláte takovou škodu?

ZVONEK U DVEŘÍ

Promiňte, to bude sousedka.

-Petře! -Ahoj, mami, to ti posílá teta.

-Dobrý den, paní Maříková, tak vám ho vedu.

-Pomozte mi, prosím vás.

Tak, pomalu, sem, tak.

-Milý strýčku, teda pane Kubečku, Kubečko, Kubečka,

já vám děkuji za celou naši rodinu,

že jste k nám přijel, že jste se dopravil k nám

na náš sváteční štědrovečerní večer.

My vám, strejčku, moc děkujeme a prosím vás,

dnes večer nás neopouštějte, milý strýčku.

Prosím vás, pozdravujte tetičku a vyřiďte jí,

že jí moc děkujeme, že k nám nepřijela na Vánoce,

že poslala jenom vás, protože dárky, které jste přivezl,

naší rodině bohatě stačí.

Děkujeme, strýčku, a vyřiďte tetě, že přijedeme okamžitě,

až sleze sníh.

Já už snad poběžím.

Já vám přeju šťastné a veselé Vánoce vespolek

a zase někdy na shledanou.

-Vám taky, pane Kořínku.

-Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru...

-Dobrý den. -Tak půjdeme, pane Kořínek.

-Heleďte, já jsem ještě na Vánoce neseděl.

-Jdeme, jdeme. -Podává se smaženej kapr?

Helejďte, ale když jsou ty svátky, že bysme se třeba stavili

někde na pivko?

O Vánocích si mají lidi dělat radost, že jo?

-Chudinka.

-Bylo toho na ni trochu moc.

Neměli bychom odejít?

-Viďte.

Na mě zbyde zase jenom ten Černý kůň.

A co vy?

-Já nevím.

-Co kdybychom strávili Štědrý večer spolu.

Smím vás pozvat na večeři k Černému koni?

-Děkuju vám, jste moc milý. Ráda přijímám.

-A loučit se ani nebudeme.

-Takže to všechno jsi vlastně spískal ty.

-Asi jo, ale vždyť jsi říkala, jestli chci,

abysme nebyli tak sami, říkalas to přeci.

-No, možná že ano, ale...

-Tak vidíš, budeš u nás na večeři.

-Petře. Přeci jsi nechodil se soudruhem kapitánem do školy.

-To je v pořádku, paní Maříková, my jsme s Petrem kamarádi, viď?

-To se ví.

-Však taky nebýt Petra, tak jsme Kořínka

jen tak nechytili.

-Tak vidíš.

-Máte správnýho kluka, paní Maříková.

-Tak já půjdu. Přeju vám... -A ty u nás nezůstaneš?

-Nemůžu, Petře, mám službu.

To víš, Vánoce vždycky odslouží ti, co nemají rodinu.

-A co na Silvestra?

-Na Silvestra slouží zase někdo jiný, na oplátku, víš?

-Hurá, tak to přijdeš na Silvestra.

-No, já nevím, to by mě maminka musela pozvat.

-Přijdete? -Rád.

-Ale teď už opravdu musím. -Ještě počkej.

Maminko, prosím tě, on žádnej dárek nedostane?

-A co budeme dělat? -Dáme mu jeden.

-No dobře, ale jakej? -To uvidíš.

Tu máš. Maminka říkala, že je to moc užitečná věc

v rodinách, kde mají kluky, jako jsem já.

-Co to je? -Řemen.

-Děkuju ti.

Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2016