Original subtitles

ZÁPACH KANALIZACE

Vše, co Vám může život nabídnout

Soran byla přesmyčka, to je to, co mi řekl.

Musel jsem zaplatit hodně za ty hodinky,

patřily profesoru Soranovi.

- Sorunovi? - Soran, je to přesmyčka.

A fungují?

Takže, kolik mi za ně dáte?

Největší Zápach je z kanalizace.

Bál jsem se, že si bude myslet,

že ten Zápach je ode mně.

Profesor Soran byl génius,

vědec, vizionář.

Mohl bych se důkladněji podívat

na krásu vašich hodinek, které patřily profesoru Sorilovy?

- Soran. - Sorun.

Soran, je to přesmyčka.

Víte, jak jsem k těm hodinkám přišel?

Prostřednictvím jednoho archeologa.

Nevěděl jsem, že byly tak staré.

Na jméno toho archeologa si teď nemůžu vzpomenout,

ale byl to špion.

Věděl jsem, že uslyším další z jeho historek

a neměl jsem náladu.

Přes neocenitelnou hodnotu těchto hodinek

jsem ochoten udělat velmi speciální nabídku.

Poslouchejte, opravdu je nechci,

kdyby měly alespoň víčko, nechal bych si je.

Zdá se mi, že nevidíte

možnost, kterou máte před sebou.

Štěstí otevírá své dveře všem,

přinejmenším jednou za život.

Ale pokud se příležitost promarní,

štěstí své dveře zavře.

Jak se jmenuješ?

Možná, že nikdy nebude schopna vyslovit své jméno..

Pracuješ tu už dlouho?

Týden.

Co si to čtete?

James, co?

Je to James. James Ellroy.

Co se stalo, nechutnalo vám jídlo?

Ne, dneska nemám takový...

Chtěl bych něco na pití. Limonádu.

- Jakou? - Jakoukoliv.

OK.

Mohl bych sem chodit celý týden

dívat se na ten zadek.

Děkuji.

Pro tebe.

Maliny v karamelu, to je roztomilé.

Jak se jmenuješ, omlouvám se?

Možná, že nikdy nebude schopna vyslovit své jméno.

Chtěl jsem ji požádat, aby se ještě jednou otočila.

- Nashle. - Nashle.

Je to stříbro.

$ 30?

Život je těžký.

Ten zápach vychází z kanalizace,

mám tu problém...

Ani ten stroganoff neochutnáš?

Ne, nemám hlad.

Pozvánky jsou už v tiskárně.

Budeme moc šťastní, uvidíš.

Uvidíš.

Myslím si, že jen naivní člověk,

prakticky retard, věří ve štěstí.

Bezcitný, to jsi celý ty.

Omlouvám se.

Omlouvám se, nechtěla jsem zničit tenhle večer,

jsem jen hrozně nervózní, už zbývá jen jeden měsíc.

- Omlouvám se. - Nechci se ženit.

Co?

Slyšela jsi dobře, nechci se ženit.

Myslím, že bysme s tím měli skončit hned teď.

Omlouvám se, omlouvám se.

Řekl jsi, že náš vztah je průser.

Omlouvám se,

je mi to líto.

Nelíbíš se mi.

Nikdy ses mi nelíbila.

Nikdy se mi nikdo nelíbil.

Jsi blázen.

Teď jsem to já, kdo si tě nechce vzít.

Už tě nechci vidět. Blázne.

Pozvánky jsou už v tiskárně.

Co si všichni budou myslet?

- Další knížka? - Ano.

To je hezké, Raymond.

Raymond, Raymond Chandler.

- Taky ráda čtu. - Co?

Čtu jenom časopisy, časopis o filmových hvězdách.

Herci z telenovel.

Počkal bych celý týden,

jen abych ji viděl otočit se.

Hele, dal bych si kafe.

Zase nemáš hlad?

Chtěl bych platit, jen abych se mohl dívat na ten zadek.

Její jméno bylo směsicí přinejmenším tří dalších jmen.

Jejího otce, její matky a nějaké filmové hvězdy.

Divně to voní, ne?

Podivná vůně.

Musí to být z kanalizace.

Jak jsi se k tomuhle dostala?

Rodinné dědictví.

$ 50?

Dobrý.

Dobrý.

Ne, ne, na stůl ne, kymácí se.

- Můžu? - Co?

Sednout si?

Ano.

Děkuji.

Funguje to?

- Funguje. - Odkud jste?

- Limy, Peru. - Peru?

- Ano, ano. - Blízko od Bolívie a Chile.

Ne, na druhé straně.

Funguje?

Vlastně ne, ale má krásnou ozdobu.

Velmi krásnou ozdobu, velmi starou.

Ozdoba, co je ozdoba? Něco jako ornament?

Ano, ornament, okrasa.

To mě nezajímá.

Vy mi nerozumíte, přijel jsem zdaleka, autobusem.

Aha, busem. A vrátíš se autobusem.

- Kam, do Peru? - Ne, domů.

Tenhle gramofon, má dobrou historii.

Přesně, ten zápach... ten zápach, je z kanalizace,

ale vrať se, až budeš mít něco zajímavého,

protože "můj dům, tvůj dům", a vždy tu bude.

Ozdoba, ne.

- Ne. - Ne.

Děkuji.

Podívej,

život je těžký.

- Je to stejná kniha jako včera? - Ano.

Kdyby tady bylo dobré jídlo, tohle místo by bylo rájem.

Přinesu ti sodovku.

- Proč jsi to řekl? - Co?

To o tom ráji.

- Ukaž. - Pracuješ tu?

Jistota.

- 54 karet, všech druhů. - Kolik za ně chceš?

54 krát 10, $ 540.

Nedal bych ti ani 10.

Nemá rád tyhle věci.

- Tohle nemá rád?! - Ani za nic.

- Je jiný? - Od dětství.

Sakra... Ale počkej, jestli je buzna, pro mě je to lepší.

Teplouši mají dobrý vkus.

Umí ocenit věci. Tohle je umění.

Ten omezenec má špatný vkus, jestli chceš, dám ti $ 10,

- aby jsi nepřišel o cestovné. - Ale z $ 540 na $ 10.

- Jak chceš. - Dvacet?

- Patnáct. - Osmnáct?

Jestli máš dvě?

- Můžeš si to nechat s krabičkou. - Jsou všechny?

Všechny. Můžeš si to spočítat.

Vy s těmi houslemi.

Kolik?

$ 100, maximálně!

Jsou to Stradivárky.

$ 112?

Tyhle housle musejí mít historii.

- Tohle místo smrdí po hovnech. - Je to z kanálu.

- Ne, nevěřím. - Ano, je to tak.

Ten zápach jde z kanalizace, tam.

Ten zápach je od vás.

Ne.

Ne kamaráde, mám problém na záchodě,

tady, v kanalizaci.

A kdo používá záchod?

Já.

- Kdo ještě? - Jen já.

Takže, odkud je ten smrad?

- Energie. - Energie taky pro vás.

- Energie. - Energie taky pro vás.

- Energie. - Energie,

jsme na začátku další show.

- Připravit. - Jedna, dva a tři a čtyři.

Jedna, dva a tři a čtyři.

Jedna, dva a tři a čtyři.

Jedna, dva a tři a čtyři a jedeme.

Udělám to.

- Vydržte a jdeme společně. - Spolu, se mnou.

- A jdeme. - Jdu.

- Otevřete. - Otvírám.

- Vydržte. - Vydržím.

- Podsaďte pánev, moment, vydržte.

Vydržte, výborně.

- Vydržte. - Popros mě.

- Vydržím. - A jdeme.

Pokračujte.

- Vydržte. - Vydržím.

- Vydržte. - Vydržím.

- Vydržte. - Výborně, jsem ráda, že se vám daří.

Zatněte stehenní svaly.

Zatněte stehenní svaly. - Stehna, nechápu.

Zatněte stehenní svaly. - Stehna, nechápu.

Zatněte stehenní svaly.

- Stehna? - Zatněte stehenní svaly.

Myslím, že nechápu.

Hned se vrátím, OK?

- Jsi zaneprázdněný? - Jo.

- Nepustíš mě dovnitř? - Co chceš?

Nebude to tak lehké, zbavit se mě.

Promluvím si s tvou matkou a řeknu jí,

že jsi všechno během měsíce zrušil.

Nemám rád mou matku, Nemám rád tebe.

Nikdy jsem neměl nikoho rád.

Život je těžký.

Je čas se rozloučit. Ale nezapomeňte.

Nemůžu věřit v Boha, když neví jak tancovat.

- Skvělý. - Skvělý.

Obrovský polibek od Samanthy Rolls.

Kdyby tu byla, dala by mi pohlavek.

Nezajímá mě nic od nikoho.

Jen nechci, aby si mysleli,

že smrad z kanalizace je můj.

Neslyším tě.

Musíme si promluvit.

Pane Lourenzo, to tu nechali pro vás, pane.

Víš, že Bůh stvořil svět,

ale byl to muž, kdo stvořil ve světě pohodlí.

Bylo to napsané v Bibli.

- Přesně, muž je Bůh pohodlí. - To dává smysl.

Jediné zvíře, které by tohle mohlo udělat je muž.

Myslíš, že by pes udělal něco podobného?

Žirafa, udělala by to? Zatracený dlouhý krk.

- A velryba, udělala by to? - Všechno by namočila.

Jen muž je schopný udělat něco

tak pohodlného jako je čalouněná židle. Vychutnej si to.

Sako jako je tohle.

Ale muž zaplnil svět i špatnými věcmi.

- Jako čím? - Odpadky.

Ne, nesouhlasím. Odpadky jsou dobré.

- Odpadky jsou pomsta. - Pomsta?

Muž stvořil odpadky, aby mohl plnit odpadkový koš.

- Rozumím. - Rozumíš?

- Chápu. - Je tu příliš moc vagabundů.

Žebráci, lidi, kteří se nekoupou.

Nechodí kolem sprchy, jsou od nás odlišní.

Nechtějí vědět o pohodlí.

Muž stvořil odpadky, aby zaměstnal ty lidi.

- Rozumím. - Ten žebrák tady, by mohl...

- Chce abych... - Ano, chci.

- Je to jako fakt. - Správně? Rozumíš?

Rozumím.

Rozumíš?

Pane Lourenzo, co mám s tímhle dělat?

Teď nemůžu mluvit.

Promiňte.

Heleďte, ten zápach je z kanalizace.

- Můžu? - Prosím.

Děkuji.

- Padesát. - Padesát čeho?

Světový pohár, 1950.

Aha, nádhera.

- Můžu? - Prosím, poslužte si.

Je z... Newtonia.

Na památku Newtonovy nezávislosti.

No, podívej příteli, tohle je pro mně bezcenné.

Ale potřebuju peníze.

Máš plno peněz, ne?

Ano, ale tyhle peníze nemají cenu.

Můžete si být jistý, že ty moje

brzy taky nebudou mít cenu.

- Zabiju tě. - Uklidni se.

Pozvánky jsou už v tiskárně.

Uklidni se.

Máš jinou, že?

- Řekni mi, že mě nemiluješ. - To nemáš zapotřebí.

- Vezmeme se. - To nemáš zapotřebí.

- Ano, to uděláme. - To nemáš zapotřebí.

- Udělal jsi všechno, všechno. - To nemáš zapotřebí.

To nemáš zapotřebí. To nemáš zapotřebí.

Miluju tě.

Běž pryč, nemám ti co nabídnout.

A ty taky mi nemáš co nabídnout.

- Dnes jste si nepřinesl knihu? - Ne, dnes ne.

Chcete sendvič salámový, šunkový,

vaječný, se salátem?

Jakýkoliv, já...

- Se sýrovou omáčkou? - Se sýrovou omáčkou, OK.

- Dnes není můj den. - Můj taky ne.

Přinesl jsem ti tohle.

Čekám.

Časopis o filmových hvězdách.

Krásný, děkuju..

Chtěl bych zestárnout vedle toho zadku.

Kéž bych jí to mohl říct.

TO TAK NEMŮŽE ZŮSTAT!

Lourenzo! Myslím, že bys měl vědět,...

že má dcera je v nemocnici,

chtěla se zabít kvůli tvé chybě.

Kdo by si pomyslel, že zrušíš svatbu,

když už jsou pozvánky v tiskárně.

Varuji tě, drž se dál od mé dcery.

Poslouchej mě, ty hajzle.

Kolik?

$ 200? $ 350?

Dobře.

Nevíš, jak zoufale jsem ty peníze potřeboval.

Vypadáš jako herec.

Jsi nemocný, kamaráde.

Jsi celý žlutý!

Víš, co jsem si četla v časopise, co jsi mi dal?

- Horoskop. - A co tam bylo?

Hezké věci, že budu šťastná.

Chtěl bych se na něco zeptat, zdá se ti, že jsem žlutý?

- Žlutý? - Ano, žlutý.

Myslíš si, že jsem žlutý?

Každý kdo sem přijde, je žlutý.

Ano, určitě je to znečištěné.

Znečištěné?

Podívej, je to celé ucpané.

Budeme muset rozbít podlahu, je to sifón.

Sifón? Co je to?

Sifón je sifón.

Bude se muset rozbít podlaha?

Rozbít celá.

- Kolik to bude stát? - Kolem $ 300, $ 350.

K čertu, sakra.

Hej, klid, trochu víc respektu.

Jestli to stojí tolik, dám přednost smradu.

Tak si tu zůstaň se smradem, a cena je jenom za práci

- bez materiálu. - Takže tak je to.

Vezměte si svoje věci a vypadněte!

Strkáš tam tu ruku jako teplouš

a nejdeš k věci.

Ale jestli sníš tu sračku, dám ti $ 300.

Nikdy jsem se neprobudil uprostřed noci.

Teď jsem nemohl znovu zaspat.

Musí to být kvůli tomu kanálu.

Jak vdechuju to hovno, má mysl začíná být zmatená.

Musím rozbít ten záchod.

To je strašný puch. To je to co mě zabíjí.

Za všechno může ten smrad z kanalizace.

Zítra to ucpu.

Volal jste mě?

Běžte koupit cement. No tak, hněte sebou.

Ano pane.

Mohla bys nedělat ten hluk až se vrátíš.

Posaďte se.

$ 50. Jo, omlouvám se za ten smrad.

- To nevadí. - Mám problém s kanalizací.

- Záchod je... - Je ucpaný?

Ne, ucpe se, až ho naplním cementem.

Takže $ 50?

To je málo, tohle oko stojí za víc.

Tohle oko vidělo všechno.

Je to maximum co můžu zaplatit.

Možná že příště.

- $ 100? - Ještě je to málo.

Kolik?

$ 400.

Ne.

- $ 400 je příliš. - To nevadí.

Možná příště.

Vy umíte obchodovat.

Ne.

Tohle oko všechno nevidělo.

Ještě nevidělo ten zadek.

Blázen.

Počkej!

Chtěl bych ti něco ukázat.

Uau!

Sakra, to oko je fantastické.

Toto oko patřilo mému otci.

- Vážně, vašemu otci? - Ano.

Měl jsem to oko od dětství.

- Hezké, váš otec zemřel? - Ano, ve válce.

- V které válce? - V druhé světové válce.

Nikdy jsem nepoznala někoho, kdo by umřel ve válce.

- Je to proto, že jsi moc mladá. - Ano, to je pravda.

Jste roztomilý. Dokonce vypadáte jako nějaký obchodník.

To jsem řekl.

Už musím jít. Líbilo se mi vaše oko.

- Je fantastické, že? - Fantastické.

- Všechno v pořádku? - Ano.

Co to je?

- Hrábě. - Hrábě?

Zahradnické hrábě.

- Máte venkovský dům? - Ne.

- Vytrháváte plevel? - Jestli vytrhávám plevel?

- Ano. - Ne.

Používá se na spadené listí

nebo na plevel.

Na shrabání plevele?

- Velmi užitečné, že ano? - Ano.

Nechám si je.

Nebudete litovat, ne pane.

$ 10?

$ 20?

Chci vám něco ukázat, podívejte.

- Co to je? - Oko mého otce.

- Vy jste si objednal pizzu? - Ano.

Promiňte.

- Drobné si nech. - Děkuji, dobrou chuť.

Něco vám ukážu.

Wow, chlape, to je divný. Kde jste k tomu přišel?

Bylo to v pizze.

- Z naší pizzerie? - Ne, z té druhé co jsem si objednal.

Zatracená pizzerie s okem.

Člověče, to mi připomíná ty sendviče.

Jaké sendviče?

Ty co vypadají jako zvláštně

tvarované prsty.

Vypadá, jako by se na nás dívalo.

Wow!

Opravdu zvláštní chlape, ale musím jít.

Budu tě sledovat svým okem, zatímco budeš odcházet!

- Výborně. - Výborně.

- Díky brácho. - Díky.

Je ze zlata.

$ 20, nanejvýš.

Ale je ze zlata.

- Nezajímá mě. - Proč ne?

Protože se mi nelíbí váš obličej.

Omlouvám se za svůj obličej,

ale ten vám nenabízím, je to pero.

Nechci ho.

Opravdu potřebuji peníze.

Udělal byste cokoliv, abyste získal peníze?

Ne, cokoliv ne. Mám zásady.

Jak vysoké jsou vaše zásady?

Co chcete, abych udělal?

Nic, můžete jít.

Ani mi neučiníte nabídku za to pero?

Už jsem to udělal, ale nepřijal jste.

Nepomůžu vám.

No tak, běžte.

Tolik času, unavil jsi se z ráje?

- Skoro. - Vážně?

Ne, ale šel jsem z ráje do pekla.

Aha, taky jsem měla nějaké problémy.

- Život je těžký. - Sandwich se sýrovou omáčkou?

- Určitě. - Na pití to co vždycky?

- To co vždycky. - Výborně.

Děkuji.

- Chtěl bych ještě jednu. - Další?

- Do práce. - Ale, pane...

Neříkej mi pane, víš jak se jmenuju?

Lourenzo. Jasně. Dobře, takže.

Na co se dívá ten malý rošťák, co?

Na tebe,

na tvé tělo.

Jsi sen.

Ten ráj jsi ty.

Ten zadek co máš.

- Jen zadek? - Ne, celá ty.

Dnes je pátek, odcházím v deset,

proč se pro mě nestavíš

a nezajdeme si na pivo?

- Nemůžu. - Jsi ženatý?

- Ne. - Protože jestli jsi, nepočítej se mnou.

Ne, musím ještě něco zařídit v práci.

- S čím pracuješ? - Nemovitosti.

OK. Tak někdy jindy.

Tak to dál nejde.

Jestli takhle budu pokračovat, vzniknou závazky.

Raději bych za podívání platil.

Nechci se oženit s tím zadkem.

Chci si ho koupit pro sebe.

Zase vy?

Prosím vás, kupte to pero.

Už jsem řekl že ne.

Jen mi řekněte,

co mám udělat, abych získal ty peníze?

- Co je s vašimi zásadami? - Udělám o co mě požádáte.

Zavolejte bezpečnost.

Ne, udělám co budete chtít.

Proboha, pomozte mi.

Odveď toho blbce z mého dohledu, i s tím jeho zatraceným perem.

No tak, jdeme.

Ven.

Myslím, že to byl ten chlap s houslemi

co mi řekl, že ten zápach jde ode mně.

Přímo do tváře.

Nejhorší na tom je, že mě to bolelo.

Byl to jako začarovaný kruh.

Dívám se na zadek co mě dobíjí.

Cenu kterou za to platím

je že musím jíst ty odpadky z baru, které nabízejí.

Jídlo je vždycky hnusné a proto ten záchod tak páchne.

Jinými slovy, zadek může za ten smrad.

Ne, to není ono. Tak to nefunguje.

Protože než se dívám na zadek, kanalizace už smrdí.

A zadek s tím nemá nic společného.

Přál bych si, aby ten zadek tu právě teď byl.

Ale všechny ženy jsou stejné

a když si nedáš pozor,

odnesou pozvánky do tiskárny.

BYL JSEM V PEKLE A BUDU TI TO PŘIPOMÍNAT.

Půjdeme dnes na pivo?

Na co myslíš, člověče?

Jsi divný..., teplouš...?

Půjdeme na pivo.

Měla by být jiná.

Nemělo by se to stát.

Měla by být stydlivější,

ostýchavější. Takže, měl bych jí zaplatit.

A ona mi ukáže svůj zadek téměř proti své vůli,

protože bude potřebovat peníze.

Já bych měl moc a dával bych rozkazy.

Je to porušení pravidel.

Zaplatil bych, abych se mohl dívat na ten zadek.

- Kolik? - Kolik čeho?

- Kolik, idiote. - Co?

Kolik bys zaplatil za to, abych ti ukázala zadek?

No tak, mluv. Chci vědět kolik?

$ 500?

Takže to je to čím se bavíš. To je ta tvoje fantazie?

Ne, je to moje realita.

Běž odsud, idiote. Vypadni.

Jenom proto, že máš peníze

si myslíš, že budeš zacházet se ženami jako s kurvami?

Nepředstavoval sis, že bych ti ho mohla ukázat zadarmo?

Vypadni odsud imbecile

než ti jednu natáhnu.

Divné, bylo to tak rychlé

a obvykle vím, co se stane.

Musí to být to oko, ano, to je ono, to oko.

Je to smůla, je to špatné.

Vím co se stalo, nebylo to kvůli tomu oku.

Jsem ve stresu.

Je to protože ze všeho absorbuju vibrace.

Protože vše co koupím, má historii, má cit.

A už jsem všechno absorboval.

Ale teď je to jiné.

Ten pach z kanalizace je navždy pryč.

Mé myšlenky znova proudí.

A dnes se cítím o moc líp.

Můj otec byl voják. Posaďte se.

Zemřel ve druhé světové válce.

Oko mého otce, ztratil ho v Monte Castelo.

Já jsem bojoval v té bitvě.

Monte Castelo? Byl jste v Monte Castelo?

- V Monte Castelo? - Přísahám Bohu.

Byl jsem ve třetím praporu, šestém pěším pluku,

první průzkumné letky.

V oddílu mého otce.

Zdravím naverbované muže!

Bojoval jste společně s mým otcem.

Je to pravda, můj Bože, Svět je malý.

Bojoval jsem s tvým otcem.

Dívám-li se dobře, moc se mu podobáš.

- Zachránil jsem mu život. - Ne. Ne.

Jednou, hodili granát

a já ho odnesl do zákopu.

Bylo to blízko, velmi blízko.

Dobrý den všem.

Dnes je pro mě velmi speciální den.

Můj otec zemřel ve válce. Oko mého otce.

A tento veliký muž zachránil mému otci život.

Takže dnes je den na slavení.

Chcete mě doprovodit na tu slavnost?

Chce někdo peníze? Chce někdo cigáro?

- Sr. Lourenzo... - Počkejte minutu.

Kdo chce cigáro? Peníze, kdo chce peníze?

Všichni, potlesk pro tohoto muže!

Jdeme všichni.

Dnes měl být den mé svatby.

Datum je napsané na pozvánkách.

Všichni mě objímají.

Všichni mají rádi mé peníze.

Dnes mě má rád celý svět.

To je autogram od Steveho?

- Steve McQueen. - Co dělá?

- Steve McQueen, herec. - Herec, jsi z jihu.

Steve McQueen, hollywoodský herec.

- Točí dobré filmy? - Jistě.

- Například? - 24 hodin z Le Mans.

- Nikdy jsem o něm neslyšel. - Getaway.

Člověče, moc toho o filmech nevíte.

Nezajímá mě to.

Člověče, tohle je velmi cenné.

Člověče, nemám zájem.

Ale z tvého pohledu usuzuji,

že se ti líbí exotické věci.

Exotické věci?

Celebrity.

Každý má rád exotické věci a celebrity.

Ano, něco ti ukážu.

- Tohle je exotické. - Víš, komu to patřilo?

- Ne. - Tomu chameleonskému zpěvákovi.

- Chameleónovi? - Ano, jednooký zpěvák.

Jednooký chameleón. operní zpěvák.

Ne, rock, David něco nebo tak. David...

- David, David... - David...

Dobře, člověče,

udělej mi laskavost, běž

a řekni dalšímu v řadě, ať vejde.

- Líbilo se mi oko. - Trhni si.

Dnes se cítím víc sám sebou.

Co máš na prodej?

Tu jedinou věc co chceš koupit.

- Vyděsil jste mě pane Lourenzo. - Kolik je Luzinete?

Skoro půl desáté.

Nikdy nechodím pozdě, co se stalo?

Počkejte, udělám vám kafe.

Udělej kafé, kafé.

Zrušil jste svatbu, že?

Posaď se na chvíli.

Je to dlouhý příběh, pokusím se ho kvůli tobě zkrátit.

V koupelně v mé kanceláři

jsem měl problém s kanalizací

a začalo to tam všude smrdět, opravdu, hrozný smrad

a já jsem začal být nervózní, rozčilovalo mě to.

Začal jsem ignorovat lidi

v mém životě, no nevím.

Proč jste to nespravil?

Nikdy bych to nemohl udělat.

Život je takový pane Lourenzo,

necháme věci plynout a začne se to zhoršovat.

Zpočátku tomu nevěnujeme pozornost,

protože to není tak důležité.

Ale začínají růst, stávají se většími.

Jako tlakový hrnec a pak vybuchne.

V tom máte pravdu.

Když jsem začal pracovat

musel jsem být tvrdý, být chladnokrevný,

protože nakupuji věci od lidí.

Musel jsem jim nabídnout mnohem míň za jejich věci, abych si vydělal.

Ale ze začátku jsem k nim cítil lítost,

ale nemohl jsem je litovat,

když jsem se chtěl dostat tam, kde jsem teď.

Tak jsem začal být tvrdší

a chladnější.

A čeho jste bezcitností dosáhl?

To nevím.

Musíte být smutný.

Nevím, jestli smutný je ten správný výraz?

Chcete ještě kafé?

Ano, Luzinete, to by bylo dobré.

Pane Lourenzo, vidím, že jsme si hezky popovídali

a že pro vás pracuji už téměř osm let,

nejmenuji se Luzinete, ale Josina.

Ahoj.

Ahoj.

Co to bude, zlato?

Chtěl bych se omluvit.

Za to co jsem minule řekl.

Způsobem jakým jsem to...

Mohl jsem to říct jiným způsobem.

Myslím, že jsem nějakým způsobem zranil tvé city

a to nebylo mým úmyslem.

Musel jste si mě splést s tou dívkou, co tu pracovala, ne?

Děláte si srandu, ne?

V žádném případě, co to bude?

Můžeš se otočit?

Otočit se?

Ano, otočit se, jen abych se přesvědčil,

že si ze mě neděláš srandu.

Ok.

- Dáš mi telefonní číslo? - Hej, chlape, uklidni se.

- Mohla bys zjistit její číslo? - Já, ne...

A nedala bych ti ho, ani kdybych ho měla, šílenče.

Máš telefonní číslo na tu holku

- co tu pracovala? - Jakou holku?

Tu blondýnku, máš její číslo?

- Ne. - Ani na registračních dokladech?

Jaké doklady, myslíš, že tu každého registruju, člověče?

Chcete-li zaplatit za dovolenou, penzijní fondy?

To bych dopadl takhle.

- Můžeš mi zjistit její číslo? - Ne, ne, nemůžu.

Chlape, jste žlutý.

Vzpomínáte si na mě?

Přinesl jsem vám hodinky nedávno.

Pane Lourenzo, co se děje?

Pokusil se mě okrást, zavolejte ochranku.

Tohle prase se mě pokusilo okrást, postarej se o něj.

Chudák chlap, ukončil jsi život jednoho člověka.

Viděl jsi jak mě napadl.

- Je to tak? - Ano.

Kolik?

Asi $ 30.

Ne, kolik váží?

Asi pět kilo.

Pojď sem.

- Hrozný smrad. - Někdy to je horší.

Podívej kamaráde, je mi líto, ale tvé knížky nekoupím.

No, nechtěl jsem je táhnout zpátky.

- Proč, donesl jsi je až sem? - Ne, jel jsem autobusem.

Trhni si.

Smůla, požádejte řidiče autobusu, ať vám otevře zadní dveře.

Mmmmm, máte stoupající hovna v kanalizaci.

Mám rád hovno, vraťte se někdy jindy.

Co to bylo za idiota co zacpal tu kanalizaci?

To jsem byl já.

Amatéři. Pokoušejí se opravit věci na vlastní účet

aniž by něco utratili a pak to tak dopadá.

Nelíbí se mi tón tvého hlasu, kamaráde.

Takový jsem, říkám, co si myslím, rozumíš?

- Mluvíš až moc, na to že jsi amatér. - Nejsem amatér.

Neříkám, že jsi amatér pokud se jedná o hovna a sifón.

Tak v čem?

Jsi amatér v umění mluvit.

Celý svět je v těchto dnes bláznivý.

Nevíš co říkáš nebo komu to směřuješ,

Podívej kámo, konverzace je skvělá,

ale musíme všechno rozbít.

Řeknu ti co dělat.

Spláchneme ten zatracený záchod

a ucpeme ten debilní otvor.

Jestli to uděláme, ucpeme celé potrubí

a hovna se budou valit všemi směry.

Jestli chcete, můžeme to udělat,

ale proč to nemůžeme udělat dobře?

Kolik to bude stát?

Můj společník si vezme na starost finanční část.

Zhruba dva pytle s cementem, dva s pískem, nový sifon...

Udělej mi laskavost, než spočítáš kolik co stojí,

vytáhněte ten záchod odsud

a dejte cement do té zatracené díry.

Ale tohle váš problém

nevyřeší.

- Proč? - Protože ty hovna se tam budou zas hromadit.

Tady ne.

Ne, ale budou se filtrovat nějakou jinou stranou.

Kurva, to nebude můj problém.

Amatéři jsou plní sraček.

Ne, sračka je plná sraček.

Nevíš, co se to tady děje?

- Ne? - Ne.

Proč nám to neřeknete?

- Ano, řekněte nám to. - Řeknu vám to, pojďte sem.

Tyto kanály a potrubí vypadají

jako místa, kudy proudí voda a hovna.

Ale to není.

Tyhle díry jsou něco víc.

Jsou to dveře, dveře do pekla.

Skrze ně nás sledují.

Zápach kanalizace.

Mám jakýsi druh uspokojení,

když tohle říkám.

Je to jako bych se sešel znova sám se sebou.

Možná, že ten zápach byl ode mně.

Byl to smrad, co produkuje zadek.

Dárek z pekla.

Ahoj.

Můžu jindy něco přinést, protože potřebuju peníze.

Cítíš ten smrad?

Ano, slibuju, že zítra něco přinesu.

Potřebuju jen málo.

- Peníze? - Ano.

Ukaž mi svůj zadek a já ti dám peníze.

Jestli ho vám ukážu, dáte mi je?

Slibujete?

Přísahám na oko svého otce.

Níž, níž, kalhotky taky.

Kalhotky taky?

Pokud ne, nebudu moct vidět tvůj zadek. Tak. Níž.

- Můžu se obléct? - Ne, otoč se.

Otoč se.

Vyhrň si košili.

Jo. Víc.

Víc. Tak.

Moc je afrodiziakum.

Smrad mi dává moc.

Smrad a oko.

BYLA JSEM V PEKLE A VZPOMNĚLA JSEM SI NA TEBE

Znovu se spojím s mým opravdovým já.

Život je symbol. Kanalizace je okem do pekla.

Peklo má jediné oko. Peklo a můj otec.

Pane Lourenzo, vaše matka.

- Kdo? - Vaše matka.

Řekněte jí, že mám práci.

Ale potřebuje s vámi mluvit teď.

Ne, řekněte jí, že je tu fronta lidí.

Říká, abyste nezapomněl na svůj lék.

Nezapomenu.

Omluvte mě, lidi čekají.

OK. Poslouchej.

Líbí se ti?

- Jestli se mi líbí co? - Vůně hoven.

Nic víc nemám, jen tohle.

Už jsem vám dala, co jsem měla.

Nikdy jsi mi nic nedala.

Vždy jsem ti za tvé věci zaplatil.

Všechno co jsem pro vás měla, jsem prodala.

Já jsem tě prosil, abys něco prodávala?

Ne, nikdy.

A proč jsi prodávala?

Protože jsem to potřebovala.

Protože jsi chtěla.

Správně.

Takže řekni, prodávala jsem své věci, protože jsem chtěla.

Prodala jsem, protože jsem chtěla.

- Tenhle talíř za nic nestojí. - Ale potřebuju peníze.

Jestli potřebuješ peníze, musíš mi něco dát.

Ne, nelíbilo se mi dělat, co jste chtěl.

Necítila jsem se dobře, když jsem to udělala.

Tak jdi a přines mi něco cenného.

Ale mám tenhle talíř.

Ne, nechci ten talíř.

OK.

Dobře, udělám to,

ale jen proto, že potřebuju peníze.

Je to naposled.

Poslyš... děláš to, protože...

Já jsem tě nikdy nenutil...

Nikdy jsem ti nic neudělal, že?

Ne.

Nikdy jste mě nenutil něco dělat. Ale dělám to proti své vůli.

Měla bys to dělat dobře.

Jen pro vás.

Samozřejmě, že pro mě, já jsem ten kdo platí.

Zatracený smrad, myslím, že je to sifón.

Ne, není to sifón, je to kanalizace,

ale nechci vám to vysvětlovat, co tu máte.

Tohle je geniální nepotřebnost, je to dobré akorát tak do poezie.

Je zbytečné to prodávat.

Tak nevím, proč jste přišel.

Ale, líbí se mi tvůj obličej, jsi dobrý.

Připomínáš mi jednoho strýce, co jsem měl.

Něco ti ukážu. Myslím, že se ti to bude líbit.

Oko muže z dolarové bankovky.

Ne, ne. Podívej se.

Pyramida, muž, oko.

Oko muže z dolarové bankovky.

Něco ti vysvětlím.

Tohle není oko z dolarovky,

protože toto oko, je Boží oko

a je to oko jiného typu. Jiného typu.

Jiný sifón?

Vyveď odsud toho idiota

a ať vejde další, prosím.

- Sifón. - Sbohem, kámo.

Ze všech věcí, co jsem kdy měl,

které za něco stály, po kterých se mi víc stýská,

jsou věci, kterých se nelze dotknout,

věci, které jsi mimo dosah našich rukou,

věci, které nepatří do materiálního světa.

Tuhle stupidní píseň hraje kamion s plynem.

Nelíbí se vám?

$ 15?

Nelíbila se vám.

Opravdu potřebuju peníze.

Nechte mě něco říct,

tahle skříňka není jakákoliv pouhá skříňka.

To už vím, hraje tu stupidní píseň, co hrají kamiony s plynem.

Tohle jsem nemyslel, ne pane.

Tato hudební skřínka tu píseň hrála

už dlouho předtím co ji začaly hrát kamiony s plynem.

A tahle hudební skříňka je zvláštní.

Víte proč? Protože má historii.

A to je důvod, proč stojí za mnohem víc,

než co za ni nabízíte zaplatit.

Umíš psát?

Ano.

Takže udělej následující,

napiš všechny příběhy o téhle hudební skříňce,

protože až ji prodám, dám k ní ten papír jako bonus

kupujícímu, aby o ní věděl všechny historky.

A tak

to bude hudební skříňka s historií.

Máte mě za blázna?

Jediný důvod, proč beru tu pitomost

je protože potřebuju peníze.

Ale nezapomeňte že...

tahle hudební skřínka patřila mé mámě

a ona tuhle hudbu pro mě hrála na piano.

Teď když chceš slyšet hudbu,

co tvá matka hrála na piano,

budeš muset počkat až přejede kamion s plynem.

HRA

Pro tebe.

Hudební skříňka je plná historie.

Jsi sladký.

Jak začneme?

- Udělej mi nabídku. - Už jsem ji udělal.

Ne, musí to být skutečné.

Zaplatím za podívání se.

Zaplatit za podívání se na co?

Vidět tě nahou.

Co si myslíš, že jsem?

Coura, malá děvka.

Ha, ha, ha, co??

Potřebuješ peníze, musíš pracovat, abys je dostala.

Práce mě nevzrušuje, co ti mám ukázat?

Tak se mi předveď, couro.

Nejdřív zaplať.

Opravdu chceš, abych ti dal peníze?

Samozřejmě, chceš se podívat nebo ne?

Moc.

Kolik?

Kolik zaplatíš za podívanou?

To je všechno? Myslím, že stojím víc než za tohle.

To je všechno?

Předveď se mi.

Myslím, že stojím víc než za tohle.

Předveď se mi a zaplatím víc.

Předveď se mi a zaplatím víc.

Zaplať víc.

Malý pasáku.

- Ukaž mi víc, couro. - Trapné.

Ukaž mi víc, dám ti víc.

Ukaž mi víc, dám ti víc. To znamená, víc.

- Tvůj zadek. - Couro.

- Zadek. - Kurvo.

- Ubožáku. - Ukaž se mi.

Ukaž se mi víc a dám ti všechno.

- V mé ruce. - Ukaž se mi.

V mé ruce. V mé ruce.

Neházej je tak. Neházej je tak.

Jsem vdaná žena.

Máš jinou skříňku? Tahle je jediná?

Na.

Sundej si ji.

Na. Vezmi si víc.

Nejdřív zaplať. Jsem vdaná žena.

Máš práci?

Máš práci? Hej, máš práci?

Haló?

Ahoj.

Kdo ti dovolil vejít?

Co děláš?

Kdo ti dovolil vejít?

Dnes to neudělám. Tady máš, vezmi si to.

Nemám ti co nabídnout.

Mám tu dvacet, na. Běž.

Nemám víc peněz, už nic víc nemám.

Jsi lhář.

Podívej... tady nic, podívej, podívej.

Proč to říkáš? Proč to říkáš?

V kterém roce jsi se narodil? V kterém roce jsi se narodil?

Šedesát osm, proč?

Takže, jak zemřel tvůj otec ve válce, jak zemřel?

Můj otec zemřel po výbuchu granátu, proč?

- Lež, to je lež. - Je to pravda.

Můj přítel říká,

že válka skončila v roce 1945, takže to je lež.

Tvůj přítel je imbecil, jako ty.

Můj otec zemřel ještě předtím než jsem se narodil.

- Proč to říkáš? - Tvůj otec nezemřel předtím

- než si se narodil, to není možné. - Sakra, co se to tu děje?

Nikdo venku nebyl, tak jsem šel dovnitř.

Co znamená, jen jsem šel dovnitř, co k čertu?

- Přinesl jsem nějaké playmobily. - Seru na tvoje playmobily.

Tuhle hovadinu tady nechci, kámo.

- Obtěžoval mně. - Co znamená, že tě obtěžoval?

Čuchal si ke kanalizaci.

- Obtěžoval jsi tu dívku? - Dělal to.

Já obtěžovat? Já obtěžovat nějakou dívku?

- Jsi blázen? - Já? Obtěžovat ji?

Na něj. Obtěžoval tu holku.

- Uklidněte se. - Obtěžoval jsi tu holku, chlape?

Zbláznil jsi se?

Holka? Je to blázen!

Takže, pane Lourenzo, co se tady stalo?

Ani nevím co se stalo.

Byl tu velký povyk.

Co je?

Neuvěřitelné. Musí zaplatit.

Recepční nevěděla, kde je hlídač.

- Byl jsem na záchodě. - Co?

Sral jsem, když jsem slyšel ten skandál.

Nestydíš se?!

Lidi začali chodit dovnitř.

Neviděl jsem je, všechny moje peníze zmizely.

Má kancelář byla plná lidí.

- Na něj! - Měl by ses stydět!

- Hajzle! - Kurevníku!

- Vešel jsem a vystřelil. - Na koho?

Do vzduchu.

Omlouvám se!

Křik.

Co mi řeknete o té nahé dívce?

O jaké dívce?

Nahé dívce?

Lidi z vedlejšího skladu řekli,

že odsud vyběhla nahá dívka.

Ten strašák je blázen, horší než ďábel, vousatá žena!

Je naprosto šílená a přišla pomlouvat šéfa.

- Napadl mě. - Kdo tě napadl?

On. Čuchal ke kanalizaci.

- Vy jste obtěžoval tu dívku? - Já, obtěžoval tu dívku?

- Ona ho obvinila ze znásilnění. - "Znásilnění".

Znásilnění.

Já jsem tě obtěžoval? Já jsem tě obtěžoval?

- Obtěžoval tu dívku! - Uklidněte se!

Byla pěkná?

Říkají, že vypadala jako ďábel.

Přesně!

Komu víc by se mohla podobat?

Dnes vystoupilo peklo z kanálu, aby mě navštívilo.

NEPŘÍTOMNOST

Nevěřila byste tomu paní, byl hluk.

Nebyl jsem tady, měl jsem střevní problémy,

ale jakmile jsem uviděl co se děje utíkal jsem a...

Dav se rozptýlil a já tomu chlapci zachránil život.

Když jsem ho uviděl, po tom, co všichni odešli pryč,

jeho tvář zrudla od radosti.

Zachránil jsem mu život.

- Doktore Lourenzo. - Je všechno v pořádku?

Jsem rád, že vás tak vidím, pane, zdravého, živého.

Recepční byla tak vystrašená,

že odešla aniž by požadovala svou výplatu.

Teď je to ten hloupý hlídač, kdo se bude věnovat zákazníkům.

Myslí si, že teď je to opravdu tak důležité.

Neví, že bude propuštěn.

Život je těžký.

Dobrý. Co to bude?

Nic,

jen něco k pití, necítím se...

Nebuď smutný, zlato. Něco pro tebe mám.

Byla tu tvá kamarádka.

- Kdy? - Před deseti dny.

Přišla si promluvit s Judith o zažalování šéfa.

- Co přišla udělat? - Zažalovat šéfa.

Nechala ti zprávu.

- Nechala zprávu, co to je? - Ano.

Řekni mi to.

Řekla, že ještě nemá práci

a že by ti prodala, to co bys chtěl.

Řekla, že budeš vědět o co jde.

- Jo, vím. - Zpráva doručena.

- Děkuji mockrát. - Není zač, zlato.

Je japonská.

Patřila jednomu mému strýci.

Díky.

Bude to noha mého otce. Už mám i jeho oko.

Můžu ho časem znovu sestavit.

Můj otec, Frankenstein.

Jen si s mou matkou jednou vyšel.

Ani neznám jeho jméno.

Nikdy mě neviděl. Ani nevěděl, jak jsem ho miloval.

On odešel a já jsem zůstal.

Je smutnější než já.

Protože pravděpodobně nikoho nemá.

A já mám jeho. Mého otce, Frankensteina.

Dnes si nebudu vysvlékat šaty.

Máš dnes něco na prodej?

Lháři.

Záleží na úhlu pohledu, jak se na věci díváš.

Lžeš.

Dokonce i váš obličej je lež.

Ten obličej co máte, ani není váš,

je to obličej obchodníka.

Je to maska obchodníka co používám.

Je to proto, že nemáš obličej.

Jestli sis užil, je třeba něco doplnit.

No tak, běž.

- Vypadni. - Vypadáš jako lež.

- A ty záříš jako pravda. - Jsi lež.

A ty jsi zasraná pravda.

Haló?

OBROVSKÝ ZADEK A NIC VÍC

Nevíš, jak dlouho jsem na to čekal.

Posaď se.

Chtěl bych se omluvit, neměl jsem říkat takové věci.

- Tak proč jsi to řekl? - Utekly mi...

Ale přál bych si, abych je neřekl.

Ne takhle.

Byla jsem moc smutná.

Vím, že jsi byla smutná, ale jsem byl taky smutný.

Byl jsi?

Moc,

protože se mi líbíš.

Já nebo můj zadek?

Je těžké to vysvětlit.

Proč to nezkusíš?

Neměl jsem si tě všímat, na začátku.

Viděl jsem jen, jak jsi krásná, po tom co jsem se díval na tvůj...

Vidíš?

Máš mě rád jen kvůli mému zadku.

Pokud ne, nemohl bys mít zájem.

Ne, na začátku to tak bylo.

Teď tě mám rád.

Ale jestli mě nemáš ráda,

ukaž mi zadek, jen jednou.

Zblízka, jen jednou.

Zaplatím.

Předtím než si to řekl, ten den,

to co jsem nejvíc chtěla, bylo aby ses mě dotýkal.

Chtěla jsem se ti odevzdat, ne prodat.

Odpustíš mi?

Není to jednoduché.

Jestli tu chceš pracovat, jako moje sekretářka,

jestli potřebuješ peníze,

co chceš, tak jak chceš.

Nejvíc na světě bych chtěl, abys mi byla nablízku.

To co jsi právě řekl, bylo krásné.

Odpusť mi, nechtěl jsem ti ublížit.

Nevím, jestli budu moct.

- Je to tu hezké. - Ano.

Je tu vše co svět nabízí.

Myslím, že pro tentokrát bych to mohla ukončit.

Ale na ničem jsme se nedohodli, myslím cenu.

Je to moc peněz, jenom za dívání se.

Jen se chci dívat.

OK, ale pokud se ti nebude líbit, musím vrátit peníze?

Ne, ne.

Peníze jsou tvoje.

Ne, ne.

První tě chci vidět v riflích.

Stejně jako předtím.

Zapni si je.

Tak.

- Můžu se otočit? - Ano.

A tak se zadek stane objektem

jako ty před ním,

jako všechno co se zrodilo ve vedlejší místnosti.

Jsem tak šťastná, tak nervózní, doufám, že tě nezklamu.

Poznamenej si nějaké věci co musíš udělat.

Dobře, velmi staré nebo rozbité věci

musíš roztřídit, abych já neztrácel čas.

Další velmi důležitá věc,

nikdy, nikdy nevcházej do kanceláře aniž bys zaklepala.

- Užívej si práce. - Děkuji.

Mám jinou práci.

On kupuje věci, pomáhá lidem.

Mluv kreaturo, co máš pro mě?

Přinesla jsem něco, co vám patří.

Ukaž.

Lourenzo! Lourenzo! Lourenzo!

Lourenzo!

Jsi v pořádku?

A tak teď, nikdo nevejde a nikdy nevyjde.