Original subtitles

Dobrý den.

(HLASITÁ HUDBA)

Až bude hotový, pomůžeš mi ho vypustit u jezera?

-To je přece jasný, ne?

(TELEFON)

-Prosím?

Franto?

Jsi v pořádku?

Co je novýho?

Kde jsi?

Kdy se vrátíš?

Co?

Ty ses úplně zbláznil.

Co tady mám dělat já?

A nechceš to taky třeba říct klukům?

Ne.

To je nechceš ani slyšet?

Volá táta!

-Ahoj, tati, no konečně!

Jo, dobrý, ve škole taky.

Za chvilku budu mít hotovej ten Titanic.

Až se vrátíš, tak ho spolu vypustíme, jo?

A kdy se vlastně vrátíš?

Jo, to je za chvíli.

Jo, jo, je doma.

Asi se mu nechce.

Já tebe taky. Ahoj!

-Co ti řekl tatínek? Kdy se vrátí? -Prý do Vánoc.

Ty se netěšíš?

-Ale jo, to víš, že se těším.

Večeře!

Proč jsi nepřišel pozdravit tátu?

Na něco se tě ptám.

-Protože mě nezajímá. -Cože?

-Ať si tam hraje na piráty, do kdy chce.

Stejně se nevrátí. Vím to.

Ať si nasere.

-Takhle nebudeš mluvit o svém otci, rozumíš?

-Je to pravda.

Marku!

-Snídaně!

Ano, spojte se se Smutnou, ta má přece taky informace.

Podívejte se, já se o tom nehodlám bavit.

Nechci, aby do toho vstupoval někdo další.

Počkejte, prosím vás.

Moment.

Já si nemyslím, že to je špatný.

Podívejte, se,

ano, mám to před sebou, teď to vidím.

Ano, 112 lomeno 92, tak to má být. Přesně tak.

Podívejte se, to, že neumíte číst, za to já vám nemůžu.

Víte co? Promluvíme si o tom potom.

Ano, později, uvidíme se.

Dnes máme v elektrárně poradu,

takže vy dva se laskavě chovejte normálně, jasný?

-Dnes jste neukáznění, takže napíšeme ještě jednu větu.

Tužky, papíry.

Psi zalezli do chléva k dobytku. A v klidu, ano?

A dávejte pozor na měkká a tvrdá i,

ať to nedopadne jak minule, ano?

Takže ještě jednou.

Ještě jednou vám přečtu tu větu.

Psi zalezli do chléva k dobytku.

Nezapomeňte na tečky.

Ticho! Co to znamená? Jak se to chováte?

Žákovskou knížku, okamžitě!

Narovnej se.

Dobře.

Neopisuj.

(ZVONÍ)

Kam běžíte? Ještě jste měli něco probrat na příště.

Pomalu, pomalu!

Co děláš? Počkej, dostaneš poznámku!

Jděte už domů. A pomalu! To vám neuteče.

-Davide, zhasnout a spát, doděláš to zítra.

-Ještě chvíli.

-Ani chvíli navíc, ráno vstáváš do školy.

-Nech ho bejt!

-Hele, ty mě přestaň vytáčet a koukej to jít vypnout.

-To jistě. Půjdu spát, kdy já chci.

-Víte, co vy dva? Já se s vámi handrkovat nebudu.

Táta si to s vámi vyřídí, až se vrátí.

-Ty víš, že se nevrátí.

-Vrátí se!

-Co děláš? Nech ho bejt!

Naval sváču, ty sráči.

-Já nic nemám, nechte mě bejt.

-Tak naval prachy. -Tak bude to?

-Přinesu něco zítra, slibuju. -Hned! -Dostaneš výprask.

-Je to jasný?

(ZVONÍ)

-Davide, co tady ještě děláš? Vezmi si tašku a mazej!

A šup!

-Co ti je?

-Nic, Dave, jen prostě nechci, jo?

-Jak to vypadá s tím tvým Titanikem?

To se bude normálně plavit? -No jasně.

-A budeš ho pouštět tady? -Jo!

A taky s tátou na Atlantickém oceánu.

-Hele, není to tvůj brácha?

-Už musím jít, za chvilku přijde babička.

Tak čau!

-Čau, babi! -Ahoj.

-Pojď honem!

-Vždyť je doma babi.

-Vaří.

-Babi, už mám i pomněnku.

Je ti něco, babi? -Moc hezké.

-Ahoj, babi. Měli jsme poradu, promiň, že jdu pozdě.

-Přivezla jsi něco? -Neměla jsem čas.

-Zítra nepřijedu. -Co? Co se stalo?

Myslela jsem, že zůstaneš na večeři.

-To je dobrý.

-Co jste zase provedli, Davide?

-Nic.

-Jsem doma!

Jste tady? Davide, Marku!

-Nahoře!

-Tak pojď dolů, něco ti dám.

-Jak to, že jsi doma tak brzo? -Jsem přišla dřív.

-Ale já musím jít za Karlíkem. -Cože? Tak na.

A kde je Marek? -Nevím.

Co tady děláš? -Co ty tady děláš?

-Kdo to je? -Brácha.

-Ty už to děláš s ní? -Co to meleš? Vypadni domů!

-Cože? Tys mu o nás řekl, jo?

-Co je? Co to děláš?

-Drž hubu a vypadni!

-Takže my to spolu děláme, jo?

Vrať se...

A proč už se spolu nemůžeme dotýkat?

-Co tady děláš? Jdi do prdele! -Ale já se chci dotýkat!

-Ne, zmiz, nebudeme se už dotýkat, rozumíš?

-Ale proč, Marku? Prosím.

-Ne, jdi pryč, vypadni! Nedotýkej se mě!

-Nech toho! -Au! Povím to mámě!

-Cos to řekl? -Že to povím mámě.

-O tomhle nikdy nikomu nic nepovíš. Je ti to jasný?

-Au! Marku! -Tak povíš??Nech mě!

-Padej!

-Co je? Co se děje? Kdo to je? To jsi ty, Davide?

-Dobrý den. -Co se stalo?

Děje se něco? Stalo se ti něco?

-Je doma Karlík? -Dělá si úkoly.

Jsi v pořádku?

-Může jít ven? -Až si udělá úkoly, tak ano.

Nechceš ručník?

-Čau! -Čau.

Jedu vypustit Titanic, nechce jít se mnou?

-Můžu, mami? -Máš hotový ty úkoly?

-Ještě ne, ale už toho není moc.

Prosím! -Prosím.

-Tak dobře, ale jenom na chvilku, jasný?

-Jo, jen se obléknu.

-Tak co se ti stalo?

-Poprali jsme se s Markem. Ve sprše.

-Ve sprše? A proč?

-Už se nechce dotýkat.

-Dotýkat? Co to je?

-Ty nevíš?

Děláme to s Markem už dlouho. Chceš to ukázat?

-No já nevím, tak ukaž.

-Tak jo. Svlíkni se.

A teď si lehni, no.

-Davide! Jsi nahoře?

Co je?

Co se stalo?

To bude dobrý. -Nebude to dobrý.

-Bude.

Já se taky vždycky hádám s kolegy.

Vždycky je to potom dobrý. Tak to bude dobrý, uvidíš.

-Nech mě!

Já chci tátu.

-Davide...

-Vypadni!

Ne!

-Davide, co tam děláš, vylez odsud!

-Nedosáhnu, pomoz mi! -Počkej!

-Pomoc!

-Je to všechno proto, že tady chybí tvůj manžel. Kam jdeš?

Mami! Mami!

-Davide! Davide! Vydrž!

-Táta už se nevrátí.