Original subtitles

radioaktif.blogspot.com

RadenSandy

Na začátku 21. století nikdo nevěřil v možnost vypuknutí války.

Ale na jaře 2014 imperiální ambice Ruska vedly...

k "invazi ruských vojsk na Ukrajinu".

Jedním ze strategických cílů bylo letiškě v Doněcku.

Více než 242 dní je bránila ukrajinská armáda spolu s dobrovolníky.

Zdálo se, že výsledek boje je je už daný.

Ale to je nemohlo zastavit.

Pro jejich odvahu a zdánlivou nezničtelnost se jim začalo říkat „Kyborgové”.

Podle nepotvrzených zpráv ...

separatisté použili o půlnoci raketomet TOS-1.

Myslím, že víte co to znamená.

Zítra tu nic nezůstane.

Nemáme rozkaz opustit letiště.

Ale,

Jestli chce někdo z vás odejít...

Rozumím.

Míšo?

Je mi líto, ale skutečně chci zůstat na dnešní saunu.

Stepane?

Dneska nikam nejdu.

Igore?

Já se bojím tmy.

Dědku? Někdo musí hlídat vaše zadky.

Sakra, Fakt máte koule.

Nejste lidi, ale jste...

Kyborgové.

KYBORGOVÉ

o 10 dni dříve

Hodně štěstí, Serpene! Díky.

Máš chvilku? - Teď ne.

Nemám čas, promiň.

Vypnout, prosím! Mohl bys nám dát komentář?

Neboj, mám jen pár otázek.

Nemám co říct! Nebude to trvat dlouho.

Poručíku, prosím za mnou. Promiňte.

Tak, změnil jsem heslo.

Protože si pořád prohlížíš moje zprávy.

Co? Larisa?

Neznám žádnou Larisu. - V jakém vozidle jsou zdravotníci?

Ne, prostě...

Zbláznila ses?

Co myslíš, Kde jsem? Co?

Promiň, veliteli. Co děláme?

Nejsem tvým velitelem. A ty tu co ještě děláš?

Poslechni, Víc než 5 měsíců jsme nedostali žádné střídání,

Musíme mít pořádné vojáky, a ne starce.

Nedáme letiště. Za námi je celá Ukrajina.

Jak je možné jen se dívat, jak nepřítel útočí na naši zemi?

Budeme pokračovat v boji a porazíme je.

Marsi!

Jak vidím, naši vojáci se chystají

k pochodu, na letiště v Doněcku do centra bojů.

Letíště je vzdálené asi 3 km.

od Piski, kde jsme teď.

Naši vojáci té cestě říkají

„Cesta života”. Jedou tam

aby chránili své rodiny, své rodiče a děti.

Jedou tam, bránit Ukrajinu.

Alexandr Zahorodny, Vlad Zyrenko, TSM.

No chlapi, ať ti zatracení Rusové

přijdou, nakopeme ty jejich tlusté zadky!

Fakt si to myslíš?

Jistě, jsme v opravdovém stroji na zabíjení!

Sakra! Pohyb, rychle!

Kurva, jestli tu zůstanem uhoříme zaživa! Pohyb!

Ven! krýt se!

Krýt se!

Můj kalašnikov. - Zůstaň tu, já ho vezmu.

Kalašnikov! - Zapomeň na něj!

Mízíme!

Rychleji!

Vstávej! Sedej za řízení!

Všechno je v pořádku? - Všechno je v pořádku.

Dělej, dělej, rychle!

Objednali jste si taxi na letiště? Co tak sedíte?

Dělej, dělej!

Počkejte na mě!

Počkejte na mě!

Jedete na letiště? - Jo. sedej!

Jak vám je? - Jak na nějakém zasraném koncertě.

Zábava teprve začíná.

Co tím myslíš?

Když jsem řekl „koncert”? - Jo.

Jako symfonický koncert?

Byl jsi už na letišti?

Ne a co?

Kecáš, jako bys byl někde pod Ilovajskem.

Odkud jsi to vytřepal?

Odněkud odtamtud. - Já taky.

Těším se jak se znovu uvidím se svými kámoši.

Kruci, naše zbraň zůstala v BMP.

Sakra, máš pravdu.

ti zasraní zkurvysyni přišli do naší země, ale uvidí.

Budou se brodit vlastní krví.

Dobře, uklidni se.

Hej, no nevěřím - my jsme dojeli!

Zdravím!

Sláva Ukrajině, chlapi! Sláva hrdinům.

Serpene.

Rád tě vidím. Jaká byla cesta?

Měli jsme problémy. - Jo?

Pár raněných. Vzali je do Piski.

Jasně. To jsou všichni? - Všichni, kteří to sem zvládli.

Rozumím. Pojď k nám. Znáš kluky?

Kluci, to je Serpen, říkal jsem vám o něm.

Pojďte, chovejte se jako doma. Pojďte dál.

Igore? - Jo?

Ukážeš našim novým hostům náš hotel. - Dobře. Až skončím se seznamem

Dobře, Kluci, Poslouchejte! Vybavení:

To je seznam vašeho vybavení. Boty velikosti 40

Co to bylo? - Ověříme to a dáme ti vědět.

Dobře.

Tak kluci, chcete vidět náš 4-hvězdičkový exkluzivní hotel?

Jsem Igor. - Stefan.

Dík.

A ty?

Jsem Míša. - Mars.

Aá, "bůh války".

To je zkratka od Marčenko Slava. Nic víc.

Oh, přestaň. Nevymlouvej se.

Přiznej, že se ti to líbí.

A ty jsi kdo? - Kola.

Pseudonym. Prostě Kola. Z paramilitárních oddílů.

takže jsem horší? - Ne, ale taky nejseš voják.

To není tvoje skupina? - Ne, moji lidé se museli vrátit.

Promiňte, jsem ze 79. A hledám moje lidi.

Igor tě k nim dovede. - Dobře.

Chovejte se jako doma. To je naše takzvané... studio.

Vidíte, všechno v jedné hromadě, kuchyň, hajzlík, postele...

Tam je naše hospoda. „U tří separatistů”.

Zní to nechutně. - Taky je.

Kde jsou pozice nepřítele? - Pojď, ukážu ti.

Dobře.

Pojďte chlapi, za mnou! - Neslyšels?

Odtud držte hlavy nízko.

Myslíš, že do dopadne dobře? - Uvidíme.

Při troše štěstí odtud vyjdeme bez škrábnutí.

To se uvidí.

Zakladno, ohlas se; prosím odpověz. - Tu Igor, slyším tě.

Něco se hýbe v novém terminálu. Kde jseš?

Kousek od vchodu. Potkáme se na místě.

Tak co, máte chuť na trochu zábavy? - Vždycky.

Stát, jste všichni ozbrojeni? - Mám granáty.

V pořádku. Vy tudy.

Marsi, za mnou.

Budu tě krýt.

Kam jdeš? Kurva, říkal jsem tam!

Proč bych tě měl poslouchat? - Taky pravda.

Vypadají jak naši.

Ale nejsem si jistý.

Taras? To jsi ty?

Igor?

Jo, kryju vás. - Dobrá chlapi, běžte!

Co se stalo?

Nevím, přišli oblečení s našima nášivkama.

Nikdo nic neviděl.

Nášivky jim určitě spadly z nebe. - Jen si tak vtipkuju.

Čteš mi myšlenky. Kolik jich tam je? - Okolo 20.

Ne, trochu míň. - Kde přesně to bylo?

2. patro, na bezcelním. - Hej, nikdy jsem nebyl na bezcelním.

Moja dcera říkala, že tam je levná whisky.

Určitě. - Asi nechápeš situaci.

Chápu všechno. Máte pro mě nějaký granát?

Do práce.

Dobře, Igore, jdeme tam? - Jseš opravdový hardcore turista.

Dělej!

Kluci nás budou krýt.

Hrál jsi někdy Counter Strike?

Je to jak počítačová hra, nedělej si starosti. Jdeme dál. Dobře?

Dělej. Neboj se.

Dobře. Do roboty, Jedu!

Krýt se!

Dozadu!

Hej, vy zatracení separatisti!

Nestačilo vám, kolikrát jsme vám nakopali prdel?

- Pojď sem, ty kašpare, my ti ukážeme!

Pojď sem ty, hňupe!

Nejsou hloupí.

Zůstala ti ještě nějaká munice?

Jen tři zásobníky. - A je nás šest.

Pět. Stefan zůstane tady. - V pořádku.

V pořádku.

Hej, kluci, pojďme tou hezkou cestou. Musím vám něco ukázat

Hodně štěstí. - Tobě taky.

To jsem jen já.

Co se děje?

Jdu s vámi.

Dobře?

Dobře.

Takový vystrašený. - Máš hnědé trenky?

Jedu, Jedu.

No a jsme tu.

A to je co? Odměna za dobré chování?

Jistě, od letištního boha.

Můžu fotit? - Jo.

Jen dávej pozor na slepé uličky.

Pravděpodobně jsou taky zaminované.

No jo. Separatisti ho chtěli vyměnit za zajatce.

Řekli jsme, „dobře, vezměte si”.

Ale nedošli.

Vracíme se na věž, pánové.

Máme tam panoramatický výhled na celé malebné okolí.

Je tam hodně těl a raněných.

Jestli se tam zkusíme dostat, tak nás mají.

Snipeři jsou velmi pozorní.

Tam zleva. - Tam se nedá projít?

Nebude nic vidět. - A do lesa se dostaneš jak?

Nikam nepůjdeš.

Jak mám bojovat beze zbraně? - Na to jsi měl myslet dřív.

Teď musíš čekat na příležitost. - Naštěstí nejsi můj velitel.

Tvůj velitel říká totéž. - Dobře...

Slyšel jsem, že máme velení na prd.

Tak chlapci, mise skončila. Vracíme se na základnu.

Na tomhle terminálu...

Jsem už byl, 2011 nebo 2012, kdy bylo Mistrovství Evropy?

2012. - Tak to bylo 2011.

To bylo ještě na starém terminálu. Pozval jsem holku z Moskvy.

Z Moskvy? Dobrý patriot.

Ne, v pořádku. Opozdila se.

A dala ti košem, co? Ten kluk je asi furt ještě bez praxe.

Idioti! Její let se opozdil.

Koupili jsme si v baru láhev vody...

Vzal jsem dvě sklenky a nalil jsem pod stolem whisky.

Civilizovaí lidé. - Jo.

Whisky má stejnou barvu jako brandy?

Kola, z jaké vesnice ty jseš? - Jsem z Myrhorodu, to je město.

A whisky jsi nikdy nepil?

Máme minerální vodu Teče z každého kohoutku.

Do prdele! Měsíc žádám novou pokličku!

Sergej Fénixovi, to jste vy?

Jistě, kdo jiný? - Rozumím.

Co to je?

Odkud to máš?

Válečná kořist. - Určitě?

Hej chlapi, co tam šeptáte?

Pojďte ke stolu.

Teď? - No, pojďte.

Takové věci jsou tu zakázané.

Bylo zakázané i to cos dělal s tou Moskalkou.

Napijeme se na první den. - Počkej až přijde velitel.

Kde to můžu nechat??

Dovolte podat hlášení, veliteli.

Povoluji.

Dobrovolník Anton Jasinsky, zvaný Míša, hlásím se do služby.

Čekám na rozkazy.

Byl jsi v armádě?

Ne, prošel jsem jenom třítýdenním školením.

Rozumím. Sněz něco s ostatními.

Potom ti řeknu. Provedu, veliteli.

Co si o něm myslíš? Má charakter, že?

Možná. - Možná si ho chceš nechat.

Ne, ještě nevím.

Pozor.

Dobrou chuť chlapci. - Děkuji.

Tak, nováčci, chci vám poděkovat za první den ve službě.

Vraťte se teď ke svým úkolům.

Zaujměte pozici v novém terminálu. - Rozumím.

A hlavně, vaším velitelem bude Serpen.

Od teď bude vaším bohem a pánem.

Nějaké otázky? - Ne, všechno je jasné.

Dnes budete na hlídce...

podle následujícího harmonogramu. Poslouchejte.

Od 12 do 2...

Stefan a Kola.

Od 2 do 4...

Mars...

a Míša.

Od 4 do 6 já.

V 6 ráno vyrazíme do nového terminálu.

Provedu.

Všechno jasné.

Sergeji? Můžu si s tebou promluvit?

Hodil by se led.

Na co? Whisky potřebuje led.

Máme v ledničce led? - Určitě.

Podívej se do mražáku. - Pomožte mi, kluci.

Co to, kurva, Igore?

Jebe ti?

Kolik katastrof ještě potřebujeme? Letiště... Černobyl!

A vy myslíte jen na chlast!

Marsi?

Poslouchej, Marsi.

Zmiz.

To nejsou první oběti.

Mysleli jsme, že je můžeme vyměnit.

Ale nikdo je nepotřebuje.

A tak tu leží zmražení.

Co cítíš, když...

co?

Zabíjíš?

Nevnímám je jako lidi.

Ani, když jsou před tebou?

Jsem šťastný.

Mám radost, že nezabili mě.

A když jsi to udělal poprvé...

co sis myslel?

Co je to za otázku?

Proč se ptáš?

Na co se mě to ptáš?

„Rozumíš tomu, že někoho zabiješ?” Jasně? Zabiju!

Mého spolužáka a dobrého kamaráda

Vadika pochovali před měsícem.

Chtěli jsme... jet do Thajska příští rok na prázdniny.

Ty svině přišli do naší země a...

Klid. - Pozabíjím je.

Marsi - uděláš to, uděláš. - Všechno bude dobré, věř mi!

Uděláme to. - Marsi, můžeme to udělat.

Skutečně, velmi vhodný zvonek.

Všechno v pořádku?

ano?

Teď se trochu prospíme, ano?

Jsou 4.

4 nad ránem.

Skvělé. Prostě skvělé.

Kam jdeš?

Na záchod.

Co to je?

Podrž, hned budu zpátky.

Debil!

Nestřílet, to je náš! Nestřílet, to je náš!

Kurva...

Jeden z vás, hned první den...

porušil naše pravidla.

Možná je tu z jiného důvodu, než já.

Proto bych chtěl vědět, jaká je vaše motivace.

Prosím o upřímnost.

Protože nenávidím.

Koho?

Ty, kteří zabíjejí naše přátele.

Kteří překračují naše hranice.

Všechny pojebané svině, které sem přicházejí.

Ale jsou to lidé.

Rusáci, lidi od Kadyrova, nevím.

Víš, že Ukrajinci tam jsou taky?

To nejsou Ukrajinci.

Ukrajinci milují Ukrajinu.

A ty ji miluješ? - Ano. Přirozeně.

Proč?

Jak to proč?

Co tím myslíš? - Dobře, možná tvrdím.

že je možné, nemilovat Ukrajinu.

Miluješ svou ženu z nějakého zvláštního důvodu?

- Právě naopak...

nemám proč ji milovat.

Ona je stará a hádavá.

Ale umí skvělý boršč.

- Ale vidíš? Boršč to je něco určitého.

A Ukrajinu?

Proč?

Pro její pěknou přírodu. - Dobře, co je pěkné?

Višňový sad před domem.

To je pravda. - Máš takový?

Moji rodiče takový měli.

Miluješ naše ulice?

Velmi vtipné. - Jo, není proč je milovat.

Nemáme cesty. Taky přírodu není proč mít rád, protože žádnou nemáme.

Chceš hezkou přírodu? Zajeď si do Černobylu.

Tak za co bojujeme?

Když vidím, jak je to všechno posrané..

bolí to.

Proč nás nenechají na pokoji?

Zaprvé, vláda, a zadruhé sousedi.

Když si představím že hranice s Ruskem může být v Poltavě...

tak je mi těžko u srdce.

Nemůžu se dívat jak bratrský národ,

diktuje druhému co má dělat.

Děcka jdou do války.

Děcka.

I můj syn.

Já taky. Musím.

A zahradu mám taky..

Tady.

Rozumíš?

Rozumím.

A ty?

Já?

Jsem voják.

Složil jsem přísahu.

To je dostatečný důvod.

Pro mně ne.

Plnění rozkazu není dostatečným důvodem pro to jít do války.

V téhle válce...

V téhle válce, je třeba myslet, milovat a cítit nespravedlnost.

Děda cítil nespravedlnost, a proto je tady.

To je nejsilější motivace.

Taky to cítím.

Věř mi.

Bojujeme nejenom proti Rusům a Kadyrovcům.

Bojujeme taky proti Ukrajincům.

A to je nejstrašnější.

Musíme tu být.

Musíme se zamyslet.

Jak se to všechno mohlo tak posrat?

Čí je to vina? Musíme se poučít z historie...

a analyzovat naše chyby.

To, že jsme tady...

znamená, že jsme schopni odplatit za minulost...

a chránit lidi.

Abychom mohli být zodpovědní za budoucnost.

Serpene...

Vem mě do svého oddílu.

A proč?

Protože miluji Ukrajinu.

Propaganda funguje!

Blbče.

Půjdu se rozhlédnout.

Jasně, běž.

Děvky!

Kdo je ten debil v autě separatistů?

Ano, ještě trochu.

Igore, zkus tohle.

Skvělé.

Igore! Stop!

Serpen Karatoví. Serpen Karatovi.

Tady Karat.

Propustit auto, to je jeden z našich.

Náš? - Ano, náš!

To je dobytek.

Odkud vzal to zatracené auto?

To je idiot!

Jseš magor. - No, Kolo.

To je pro tebe od našich ruských bratrů.

- Hezký dárek, mladej!

To bylo představení! - Jo, bylo to ohromné, že?

Moc pěkné.

Jsem rád, že ses vrátil.

Transport raněných do Pisek odjíždí večer v 8.

Ty tam budeš taky. - Dovolte mi to vysvětlit.

V 8 jsi opustil letiště, protože jsi ignoroval rozkaz.

Separatistu jsi taky přivezl.

Kurva!

Marsi!

Co je s tebou? Proč jsi to udělal?

Mohli jsme ho vyslechnout.

- To bylo pro Vadika, to bylo pro mojeho kamaráda Vadika.

Ale chlapče, pojď. Vstaň, pojď. - Nemůžu.

Dělej. Jdeme, jdeme. dělej, rychle.

Do prdele!

Serpene, můžu na slovíčko?

Na slovíčko. - Musím tu zůstat.

Nemyslím. - Serpene, musím tu zůstat!

Řekl jsem vám, abyste nevycházeli! Neposlechl jsi můj rozkaz!

Nebyl jsi můj velitel. - Ale jsem velitel...

A rozkázal jsem vám, abyste se shromáždili v 6 rano!

Ano, moje chyba!

Myslel jsem, že to stihnu, ale zabloudil jsem, potom se objevili oni.

Získal jsem navíc dokumenty dvou Rusů. Dovol mi zůstat.

Dobře. Dokumenty zůstanou, ty jdeš.

K čertu s tebou! Jdu a ty zůstáváš?

Takoví jak ty promarnili posledních 23 let!

Počkej! - Co? Co jsem já zkazil?

Poslouchej: Nejsem profesorem historie, neznám pořádně fakta a procesy.

Ale vím jedno: Každopádně, před 23 jste dostali naši zemi.

Ukrajinu, plnou zásob a se silným hospodářstvím.

A vy jste to jen tak promarnili, bez války nebo obětí.

Jednoduše bylo třeba se jen rozvíjet a lepšit!

To jak s rodinou!

Buď se o ni staráš a buduješ, nebo prodáš dům i půdu!

Nenecháš svým dětem nic, kromě nejistoty a strachu.

To, co co jste udělali s naší zemí. Udělali jste hovno.

Všechno jste zkurvili a zemé je skoro ztracená!

A nemáš ani zasranou šanci ho bránit, protože všechno se ztracené!

Všichni, kteří se narodili v Sovětském Svazu

jsou teď poražení zrádci!

A proto jsem teď tady...

místo na nějakých zasraných mezinárodních konkurzech,

kde by mi nedali do rukou žádnou zasranou pušku!

Kurva, díky vám je ztraceno několik dalších pokolení!

Kvůli tobě budu muset ukrást zbraň! A pak mi už nebudeš moct v ničem zabránit!

Míšo. - Co?

Jeď raději na konkurz.

A jdi ty.

Veliteli.

S Marsem něco je.

Rozumím.

No co je s tebou?

Co je s ním?

Ma vadu srdce. Vem si to pod jazyk. Za chvíli se ti uleví.

Stalo se to už dříve?

Musíme ho odsud odvézt.

Dobře, uděláme to tak:

Jedeš domů...

se vzchopit...

a můžeš se vrátit později, jestli budeš chtít.

Slibuji, že ti nikdo nebude nic vyčítat.

Rozuměls?

Nu co, všechno bude v pořádku.

Můžeš jít? Dělej, jdeme.

Pojď, Pojď.

Drž se.

Škoda

Díky za zbraň. Dám na ni pozor.

Jedeme nebo ne?

Jedem.

Co to bylo za konkurz?

Konkurz ve Vídni, hudební.

Bylo to tam zlé?

Bylo.

Za nesplnění rozkazu, máš hlídku navíc.

Hodně štěstí, mladej! - Jedem!

Jedeme!

Co tam dělá? - Plaší separatisty.

Co je to za koncert?

Na počest slavného spisovatele Gogola.

Máš rád Gogola? Hodně.

Poslechni, přestaň marnit čas a zaujmi pozici.

To je rozkaz.

Tak pánové...

promiňte...

ale nikdo ve škole mne nemohl donutit ke čtení Gogola nebo Ševčenka.

Četl jsem Stephena Kinga, a čtu ho pořád.

A jestli jde o ty vaše národní legendy, tak těmi budeme my.

A to na několik dalších století...

Hej, co je to za paniku?

Brzo vyjdou.

Nemají tam co jíst, a moc vody tam taky nemají.

Hej chlapi!

Oběd! Pojďte ke stolu.

Slyšeli jste.

Moje oblíbené, fazole.

Útočí!

Granát!

Čisté.

Kurva.

Kurva odběhla.

Moje úcta, Kolo. Chlape viděl jsi to?

Chytil zbraň a vyřídil je všechny najednou!

Kolo, myslel jsem, že jsi jen nějaký včelař,

ale ve skutečnosti jsi skutečná zabijácká mašina.

Nemohl jsem předtím střílet, protože jsem neměl čím.

Viděl ty jsi vůbec nějaké separatisty?

Hej, uklidni se, všechno je v pohodě. - Já vím.

Nemohl jsem střílet. Ruce mě neposlouchaly.

Stane se.

Dobrá práce pánové. - Děkujem, veliteli.

Teď musíme udržet pozice? - To bude náš úkol.

Náš úko je udržet se v první patře...

a najít zbytek separatistů. - Je mi jen líto, že jsou poslední.

Poslední na terminálu.

Doufám, že tě neruším.

Ne.

Jestli se díváš takhle, nevypadá to, že je válka.

Vypadá.

Ne, jestli uděláš tohle.

Zúžíš si vidění a válku ignoruješ.

Ale jo, máš pravdu.

Ale dlouho to nevydržíš.

Znám tě, žiješ v mém okolí. Hrál jsi na trubku.

Vidím dým, keře, střely...

A najednou jsem si vzpomněl na tvou hudbu. To bylo opravdu čisté šílenství.

Zdá se mi, že mluvíš o někom úplně jiném..

Co si tvoji rodiče myslí o tom, že jseš tady?

Přišel povolávák.

Můj táta... má známé.

Fakt zkoušel všechno, volal všude.

Matka začala vyšilovat. Řekla mi, abych odjel za hranice.

Řekl jsem jí, dobře, dobře.

Jeli jsme na letiště, rozloučili jsme se.

Posadil jsem se v baru.

Pak jsem uviděl zprávy.

Mluvili o letišti v Doněcku.

Napadlo mne, co kdyby to bylo letiště v Boryspolu.

A pak jsi jednoduše změnil názor?

Zůstal jsem na zemi.

A vzal jsem všechny nezbytné papíry do rekrutační kanceláře.

A tví rodiče doteď netuší, že jseš tady na frontě?

„Mami, dnes byla bouřka, tak jsme se nemohli jít koupat.”

Vypadá to tak.

Do prdele, určitě se to dozví.

Ale čím později, tím lépe.

Víš, musím se přiznat, že mě zajímalo

co se dělo na Majdanu.

Ale rychle se to změnilo, když začali vyhrožovat...

že Majdan vyčistí silou.

Šel jsem tam, protože jsem si myslel, že tam nikdo nebude.

Ale to, co jsem viděl bylo úplně nelogické.

Nesměli tam být, ale bylo jich tam plno.

Byly tam tisíce lidí, kteří byli aktivní.

Ani mravenci nepracují tolik.

Viděl jsem někoho na invalidním vozíku odhrnovat sníh z cesty.

Tak jsem mu začal pomáhat.

Nevím co se stalo, ale náhle jsem si řekl se slzami v očích:

„To je pro tebe, Ljošo”.

"chtěl si to."

Pak jsem začal pracovat ve službě psychického zdraví.

Ale z mojí stáže mě poslali rovnou sem.

Poslyš, my všichni jsme na jedné lodi.

líbí se mi, cojsi udělal. Hodně z nás by to mělo někde.

Stát!

Sláva Ukrajině.

Sláva hrdinům.

Co ty tady děláš?

Nesu munici pro svůj oddíl.

A kde jsou tvoji? - Nevím.

Která brigáda? - 71..

Můžu jít? - Běž.

Počkej!

Kdo ty kurva jseš? Žádná 71. brigáda není!

Jsem na tvojí straně! Jsi magor,

Střílíš na vlastní.

Odhoď zbraň.

Tři kroky dozadu.

Půjdeš se mnou a dozvíme se kdo jsi.

- Dobře dobře.

Igore, pojď sem a podívej se.

Co je?

No do prdele! Co mám dělat?

Zavolej ženě a zeptej se jí. Co jí mám říct?

„Laryso, mám březí kočku, pomůžeš mi?”

Jseš mamlas, já volím boj.

A co teď? Co teď, číčo?

Povedlo se, kočičko!

A nebylo to zas tak strašné. Gratulace.

Teď udělej to, co matky dělají. Nakrm je.

Já musím uż jít. Mám něco na práci.

Dobře, tak u příštího porodu.

Kurva!

A zrovna bez munice! Kryj se!

Kde jsou všichni? Kde je Míša? Kde je Stefan?

Kurva!

Stefan je uż na pozici!

Kryj se!

Prcek porodil!

Tvoje sestra? - Ne, kočka!

Obranná palba!

Stahujem se!

Musime se odsud dostat! Rychle, rychle!

Pozor! Granát!

Proč je to ticho? - To je už konec.

Konec?

Jo.

Tomu nevěřím.

Proč po nich nestřílejí? - Protože jsme vyhráli.

Určitě?

To bylo prostě peklo.

Vykopali jsme je zpátky.

Kde jsou všichni?

Těžce raněné odvezli.

Měli vzít i nás, ale nebylo už místo.

Á, vzbudil ses.

Všechno jsem prospal.

Neříkal bych tomu spánek. Jak se cítíš?

Otoč se. Máš otřes mozku.

Dneska musíš ležet. Bez diskuzí.

Do zítřka.

Odpočívej.

Jak se jmenuješ?

Jegorov Petr ??lvanovič.

Jaké byly tvoje rozkazy, Petře Ivanoviči?

Neodpovídá.

Jseš hluchý, nebo co?

Já mu nerozumím.

Odkud jsi?

Vladimírský obvod.

Tak umí mluvit.

Co tu k čertu děláš. Petře Ivanoviči?

Vytáhni to ze sebe.

Poslali nás sem. Netuším proč.

Děvko!

Co?

Banderovská děvko!

Hej, Igore.

Ať se na něj podívá medik. - Rozkaz.

A ty jsi odkud, žvanile? - Jsem místní, rozumíš?

Popovídáme si o tom později.

Máme zelený koridor a jednu hodinu příměří.

Sejdeme se na neutrální půdě. Přivezte lidi a proviant.

Zůstaňte na svých stanovištích dokud se nevrátíme na základnu. Jasné?

Dobře.

Poslyš, Míšo. Zpátky pojedeš ty. A já je vezmu do malého.

Umíš řídit? - Ano.

Dobře. Pojďme.

Přiveď lidi. Na co se čumíš?

Chci si tě zapamatovat.

Svate!

Jen jeden z vás. - Jeden stačí.

Zbraň zůstane tady.

To jsou vězni.

Jejich papíry a proviant.

Podívej, máme všechno.

Jeden zvuk a je po tobě!

Igore, zešílels? - Nezajímá mě to. Stačí chvilka!

Nejde o mě. Ale o ostatní.

Ale všichni se chtějí vrátit domů.

A co ti, které zabili? Tyhle zvířata. Co oni?

Pánové, jste normálníi? Chci se vrátit domů, ke svým dětem.

Ke svým dětem? A ty? Ty chceš taky vidět své zasrané děcka?

Hej, všechno je v pořádku?

Ano, jen to všechno kontrolujem.

Ukrajinská svině.

Je pravda, že ruští vojáci

jsou pochováni v masovém hrobě někde v Donbasu?

Co jsi to řekl?

Pánové.

Uklidněte se. Míříme na vás.

My také. - My všichni.

Můžeme se alespoň usmát, kurva?

Jak dlouho to tam kurva míníte kontrolovat?

Zůstaňte tady, zjistím co se děje.

Pomalu.

Půjdem spolu.

Míšo, jestli bude třeba, tenhle bude první.

Jdeme.

Do toho.

Vytáhnout naše ven!

Pošlete je!

Proč to tak trvalo? - Počítali jsme.

Kurva, vem nás odsud! - Snažím se, sakra!

Naši kluci jsou v bezpečí. Dobrá práce.

Vylez, ale opatrně.

Kurva, ty že máš řidičák?

Umím to jen s automatickou převodovkou!

- Díky za odvoz z pekla!

Vítej.

Jak proběhla výměna?

Normálně.

„Plynule”, jak říká staré ruské přísloví.

Kolik mělo být těch skříněk? - Bylo jich 8.

Tak teď je jich 7.

Kolik?

7, kurva!

Vím kdo. Kdo, co?

Ten zakrvácený separatista.

Ukaž mi kde je. - Jistě, tudy.

No do prdele.

Proč tu pořád je? Co se děje?

Myslel jsem, že si s ním chceš možná popovídat.

Řekl bych, že už si popovídal.

Ano, ale nijak moc.

Zavolej zdravotníka.

Provedu.

Nějak se zdeformoval.

Moje tvář.

Vypadám jak příšera. Jako hovno, že?

Žádná holka se už na mě nepodívá. Rozumíte?

Ale mučení bylo to nejlepší.

Mučili mě mockrát.

Zavážou ti oči a pak přijdou vykonat rozsudek!

Dávají ti kalacha k hlavě, dokud se neposereš do gatí!

Udělali mi to sedmkrát!

A ten který mě sedmkrát málem zabil, se jmenuje Svat.

Víš, co mi udělali? Chceš to vidět? A ty?

Jen si tak vtipkuju.

To byl jenom vtip.

Ukážu vám.

Ukážu ti.

Nevypadá to úplně špatně, že? Škoda, že to nemůžu vidět.

Můžu to jen cítit. Ty mi řekni.

Jak to vypadá? Jako krajinka?

Nebo skoro jako mapa DNR?

Uklidni se, brácho.

Nebudu se s tebou přít.

Slyšíš?

Jaký je den?

Pátek.

Tak zítra je víkend. Co budem dělat zítra, kluci?

Můžeme jet do zábavního parku si zajezdit na kolotoč.

Kdy jsi naposledy spal? - Co?

Ptám se, kdy jsi naposledy spal.

Spím málo. Ale...

Prostě mě zastřelte a běžte do prdele.

Jsi připravený umřít?

Pro Doněckou lidovou republiku?

Nebo za co ty vlastně bojuješ?

Za svobodu a nezávislost.

Já bojuju za svobodu a nezávislost.

Ty chceš rozdělit zem, zdrádče.

Moje zem se rozdělila v roce 1990.

Myslíš SSSR?

Řeknu ti něco: Tvoje země už dávno neexistuje.

Ale jen proto, že existují lidé jako ty.

Než tě dám do bezpečných rukou, dám ti lekci historie.

Já svou historii znám.

Můj děda byl voják a můj otec horník.

Spolehliví a čestní lidé, kteří vždycky věřili ve svou zem.

A my chceme aby se vrátila země, která lidi chrání, a ne je okradá.

Kolik bylo tvému otci, když umřel?

50 let.

Můj měl 53.

Taky byl havíř.

Pracoval na šachtě celý život.

v západní Ukrajině, havíří taky umírají mladí.

Kolik kámošů se dožilo do 60?

Jaká je statistika?

A říkáš, že tvá země se o tebe stará? Co změnila tvá vláda?

A co tvoje vláda udělala za 23 let ...?

Proto byl na Majdanu ten masakr.

Protože se kurva nic nezměnilo.

Proto:

Aby se zlepšil život našich dětí a rodičů.

Cením si tvůj názor.

Mluvíme o tom co se stalo za posledních 23 let.

Máme stejný cíl.

Říkám si, na co jsou všechny ty války?

Čečna, Abcházie, Gruzie?

Ty války... jsou díky tvé vlasti.

Jsem už unavený.

Musím se vysrat.

Máš pro mě jedno?

Díky.

Serpene...

Dovol mi jít domů.

Nejseš nepřítel?

Nemůžu ti dovolit odejít.

Ale můžeš se zeptat mého partnera.

Ale na co marnit čas?

On nebude mít výhrady.

Že, Míšo?

Tvoje rozhodnutí.

Ať jde domů.

Máš pravdu.

Můžeš jít.

Nestřílejte. Nechte ho jít. Rozumíte?

Rozumím.

Neuvěřitelné.

To byli jeho vlastní lidé.

Věděl si, že se to stane?

Tak na 99%.

A dovolil jsi mu odejít?

Já ne. To ty.

Ano já.

Měl 1% šance.

Celé množství.

Podle nepotvrzených zpráv...

separatisti dneska o půlnoci použili raketomety TOS-1.

Myslím, že víte co to znamená.

Nemáme rozkaz opustit letiště.

Ale...

Jestli chce někdo z vás odejít..

Rozumím. - Promiňte...

Je mi líto, ale skutečně chci zůstat na dnešní saunu.

Dneska nikam nejdu.

Já se bojím tmy.

Někdo musí hlídat vaše zadky.

To opravdu ohromující

Nejste lidi, ale... Kyborgové.

Hej Prcku, ty jseš zvíře.

Ty máš instinkt.

Proč nevezmeš mladé a nevypadneš?

Můj otec mi řekl, že kdysi používali

raketomety TOS-1 w Afgánistánu.

Horské vesničky byly nedostupné. Tak je použili.

Každého živého tvora v okruhu 3 km to spálilo .

Ten krám byl zakázaný mezinárodním právem.

Produkuje ho ruská společnost.

Super dárek jeden den před převelením.

Volal jsi někomu?

Je 6 ráno.

A?

Dám poslední lajk.

Poslední lajk nezní v téhle situaci nic moc.

Každý to dělá po svém.

Někdo se před smrtí modlí. Někdo píše dopis.

Já dávám lajky.

Kurva, nevěřím. - Co?

To jsou tanky.

To jsou skutečně jen tanky? - Nemožné!

Lidi!

Jen tanky! Dívejte se!

Taťka jim raketomety nedovolil.

To je jedno! Tanky? No tak budou tanky!

Psali jsme už závěť.

Když umřu, pochovejte mě na starém kopci...

v mé milované Ukrajině, v zemi širokých stepí...

Kde není nic vidět mezi zlatými

poli, nad skalistými břehy Dněpru

Je třeba udusit separatisty, kurva!

Co to meleš? - Zní to dobře.

Z Ukrajiny do blankytného moře, Vypustíme krev nepřítele.

Necháme všechno za sebou, a poznesem se k Bohu.

Necháme protivníka vykrvácet. A vyženem ho z naší země pšenice navždy.

Nebudu se modlit. Protože jsem dodnes boha nepoznal.

Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

Pochovejte mne tam, vstaňte a rozbijte řetězy.

Vyrvěte svou svobodu z žil našich nepřátel.

Klid!

Promluvíme s velitelem, a zaujměte pozice.

Pojďme.

Separatisti kurva!

Stejný sektor. Sekce 8. 50 metrů blíž.

Trochu blíž!

Teď to doopravdy začalo.

Opravdu jim to jde!

Došla mi munice! - Serpene, hlaš se.

Tu Serpen! - Velitelství je znepokojeno.

Znovu je porušeno příměří

Jaká škoda! Co uděláme s nepřítelem?

Příslušně ho potrestáme. - Na tvůj rozkaz!

Konec.

Máme je ztrestat? - Určitě!

Nakopu vám zadky!

Co to tam vyvádí?

Trefen!

Honem! Honem! Musíme je zastavit!

Stefane! Drž svoji pozici!

Honem! Honem! - Honem!

Honem! Pohyb!

Stefane!

Potřebujeme zdravotníka!

Co děláš?!

Zkuste tohle, bastardi!

Dám to na internet. Jsem hrdina Později k tomu dám nějakou muziku.

Drž. - Dobře.

Nevstávej.

Kryjte ho! - Rozkaz!

Žiješ ještě? Vylez, příteli!

Alespoň sis udělal selfie.

Už jsem ho poslal.

23000 lajků za půl hodiny. Moje žena mě zase zablokovala.

A potom zase zavolala z telefonu kamarádky.

Byla hotová. Jen brečela.

Jseš už velký kluk. Tvoje žena má starosti.

Po takové akci máme obvykle dobrý sex přes telefon.

Máme jít ven? - Ruka mě bolí už teď.

Musíme ho odvézt. Kulka je hodně hluboko...

nemůžeme ji najít. - Rozkaz.

Míšo.

Zavezeš Stefana do Piski.

Proč já? To je rozkaz.

Kluci, co to děláte? Nemůžu zůstat?

Proč já? A co bojíš se?

Nestresuj, máš kliku, bude se ti dařit. Serpene, co to žvaníš?

Nebojím se, a nemám kliku.

To není žvanění, ale rozkaz.

Stefan musí okamžitě opustit letiště. Je to otázka života a smrti, rozumíš?

Serpene, potřebuje rychle operaci.

Řekni...

fakt jsem tak neužitečný? - Proč si to myslíš?

Tak proč ne někdo jiný? Proč já?

Dědek to může udělat. Brzo bude skutečným dědou.

Serpene, nejsem unavený. Vím.

Naznačuješ, že se mnou není něco v pořádku!

Něco s tebou není v pořádku.

Neumíš poslouchat rozkazy.

A to není místo pro tebe. Rozumíš?

Udělej místo skutečným vojákům. - Pohyb.

Víš kdo je Anton Jasinsky?

Hudebník? - Ano.

Vyhrál mezinárodní soutěže.

A já ho posílám pod tanky.

Připravím Stefana do transportu. - Udělej to.

Opravdu musím jet? - Musíš.

Proč to tak prožíváš? Jak se budeš cítit lépe, vrátíš se.

Budeme na tebe čekat.

Vrátím se. Určitě.

Už se cítím líp, zůstanu!

Je v pořádku?

Ne, není.

Ahoj. Rád tě slyším.

U mě dobrý.

A ty se máš jak?

Ruské verše?

Je to Puškin.

Ten...

Haló miláčku?

To je zas spojení. Sakra...

Haló? Slyšíš mě?

No co, kyborgové, sláva Ukrajině!

Co?

Jeho dcerka.

Nezvládnu to.

Ahoj, Sońo.

Ne, to není táta.

Máma je doma?

Zavolej ji k telefonu.

O ne... Nemohl by řídit někdo jiný?

- Sedej Stefane.

Hodně štěstí.

Kurva!

Drž se, Stefane, drž se.

Kurva, chlape.

Otvírej.

Je mrtvý?

Jo, ale je ještě teplý.

Určitě sepse. Co?

Otrava krve.

Takže dostal co si zasloužil.

Hajzl.

Rychle s ním do nemocnice. - Ano, vím. Rychle.

Slyšel jsem, že je mrtvý.

Serpene, brácho. Všemocný...

Milostivý Bože, modlíme se k Tobě.

Prosíme nezapomeň na naše padlé vojáky.

Vezmi je do Tvého Království, a uzdrav raněné, kteří padli za nás.

Buď milosrdný, Pane, a přijmi je do svého

Království, protože položili své mladé životy

za svobodu Ukrajiny, za své bratry a jejich rodiny.

Není větší lásky...

než...

položit svůj život za své blízké.

To je opravdová láska.

Odpočívej v pokoji.

Amen.

Než vám dovolím sloužit v mojí jednotce, chci vědět, co vás přimělo tu být.

Proč tu jste?

Proč nejste se svými ženami a matkami?

Z povinosti?

Mohli byste pomoct nějak jinak.

Proč jste tady a ne někde jinde?

Nemůžeme prostě sedět doma a nic nedělat.

Rozumím.

Jsem Tatar z Krymu. Musím tu být.

Rozumím. - A já jsem zapomněl trubku.

Míšo! Ty pako!

Rád tě vidím! Věděl jsem, že se vrátíš!

Kluci, ten chlap je prostě ohromný!

Když jsi tu nebyl, narodila se mi vnučka.

Mám radost. - My taky.

Tak co? jdeme?

Za mnou!

To je náš sál na bankety.

Občas tu slavíme.

Potom tancujeme.

Pohyb! Hýbejte se!

Translated by Raden Sandy radioaktif.blogspot.com