Original subtitles

Hudba, která hraje, je truchlivá.

Slzy tečou a svrbí naše tváře zármutkem.

Nezapomeneme na naši milovanou císařovnu,

která vyměnila tento svět za svět věčné blaženosti.

Opustila nás až příliš brzy,

ale nacházím útěchu, že její duše odpočívá v pokoji,

a dohlíží na ni všichni bojové na Elysejských polích.

Zatímco se připravujeme k zapálení hranice,

která ji odvede do posmrtného života,

žádám vás o jedinou věc.

Pamatujte si ji tak, jako si ji pamatuji já.

Jako ženu, která milovala Řím...

A rodinu...

Víc než život samotný.

14 let poté, co se stal římským císařem,

Marcus Aurelius oplakává smrt císařovny Faustiny,

své manželky a matky jeho jediného syna.

titulky přeložila Kelly

Jsou připraveni?

Zrovna dávají koňům pít.

Měl by ses hned zrána připravit na odjezd do Říma.

Není dobrý nápad, abych teď opouštěl frontu.

Budu tě za týden následovat.

Věř Pompeianovi.

Náš plán útoku je dobrý.

Řekni, že tam za minutu budu.

Otče...

Když mě sem matka poslala, abych se od tebe učil,

vím, že jsem to nebral vážně.

Teď cítím, že jsem připraven.

Cítíš?

Vím. Vím, že jsem.

Nevíš nic.

Jsem tvůj syn.

Nech mě to zkusit.

Uvidíme.

Ten základní důvod, proč Marcus Aurelius

vybral Commoda jako svého nástupce, je zcela očividný,

byl to jeho syn.

A jakmile na scéně figurovalo tohle,

myslím, že by bylo pro Marka obtížné, aby svého syna vynechal.

Vypadalo by to extrémně problematicky.

Účel tohoto tréninku není, aby ses naučil zabíjet.

Velký vůdce má vnitřní sílu.

Aby ses tam dostal, začneme s mečem.

Ale je to jen začátek.

Do toho.

Znovu.

Marcus Aurelius byl v 17 letech zvolen, aby se jednou stal císařem.

A od té doby byl vzděláván a pečlivě připravován,

aby jednou mohl převzít vojenské velitelství.

Nejprve mu byly dány zkušenosti.

A v přesně tom samém způsobu nastavil i Commodovo vzdělání.

Aby po něm mohl Commodus nastoupit

a vládnout jednoho dne císařství,

Aurelius věděl, že nejprve svého syna musí na trůn připravit.

Proces, který měl v císařství dlouhou tradici.

Od počátku císařství úspěch vlády císaře

závisel na jeho schopnosti ovládat armádu.

A aby si vysloužil respekt římských jednotek,

císař se nejdřív musel prokázat jako zkušený válečník.

Můžeme si myslet, že bylo trochu nezodpovědné

brát vlastního syna do válečné zóny.

Marcus Aurelius se přitom jen snaží svého syna představit vojákům.

Ví, že až po něm bude Commodus dědit,

ty jednotky budou jeho základní silou.

A chce se ujistit, že ho jednotky budou znát

a budou s ním spokojení.

Velice ses zlepšil, Commode.

Ale stále je toho plno k učení.

V bitvě se ti nepřítel podívá do očí a zaútočí na tebe mečem.

V Římě se musíš naučit, jak bojovat se slovy,

v jámě plné hadů.

Jakmile se osvědčil na bitevním poli,

Commodus se svým otcem vrátil do Říma.

Ale jeho trénink na trůn ještě zdaleka není hotový.

Marcus Aurelius si je vědom toho,

že je čas, aby se Commodus naučil řídit císařský politický systém,

a to včetně senátu.

Po staletí římský senát vládl autoritou

jedné z nejmocnějších císařských institucí.

Není možné,

nehledě na sílu údajné moci, kterou císař měl,

aby jeden jediný člověk vládl 50 milionům lidí,

aniž by mu nikdo nepomáhal.

Císař potřebuje aparát vládnoucí občanům.

A ten aparát, ta vládní struktura,

to muselo mít vůdce.

Odpovědí byl senát.

Tvořen 600 muži z třídy elity,

místy děděnými z generace na generaci.

Římský senát je zodpovědný za kontrolu pokladnice,

za pořádání soudů

a hlavně radí císaři.

Pokorně děkuji senátu za jeho čas.

Nechť vás bohové provází.

Císaři...

Senátoři. Mého syna Commoda znáte.

- Samozřejmě. - Senátoři.

Císaři, ještě než začneme,

rád bych vám jménem celého senátu nabídl upřímnou soustrast

se smrtí vaší manželky.

Jste velice laskav, senátore.

Ale pamatujte, že zemřela nejen moje manželka.

Mé děti ztratily matku.

- A Římané ztratili svou císařovnu. - Vskutku.

Velkou císařovnu.

To bezpochyby.

Pro císařství jsou to velice obtížné časy.

A proto se mi o finanční prostředky žádá velice nelehko.

Jsem si naléhavě vědom omezení pokladnice-

Nás nezajímá vědomí, císaři.

Pouze zodpovědnost.

Císaři, senátor Quintianus měl na mysli-

Senátor Quintianus se vyjádřil docela jasně.

Ale ujišťuji vás, že barbarský odpor je v předsmrtné agónii.

A nemám pochyb o tom, že s pomocí senátu

přijde naše nevyhnutelné vítězství ještě rychleji.

Vítězství, které přinese mnohem větší kompenzaci těm,

kteří se na něm podíleli.

To je zajímavé.

Nemůžeš věřit nikomu z nich.

V časných letech římské expanze

senát sám sebe viděl něco jako mozek státu.

Císaři se jim museli pochlebovat,

ale vždy si byli vědomi toho,

že nesmí senátorům dovolit, aby si o sobě mysleli moc.

A tak byl vztah mezi císařem a senátory

velice často velkou výzvou.

Dva nejvlivnější římští senátoři,

Cassius Dio a Quintianus, oba sloužili Marku Aureliovi.

A svou podporou císařova požadavku pro finanční podporu vojsk

se oba snažili upevnit svou vlastní moc.

Cassius Dio a Quintianus byli mocní římští politici.

Oba to byli senátoři.

Cassius Dio se dokonce měl stát konzulem.

Quintianus vedl úspěšnou římskou kampaň do Germánie.

Lidé k nim tedy vzhlíželi pro vedení,

pro radu, pro záštitu.

Oba muži byli v srdci římské politiky.

Aurelius bral vyjednávání se senátem jako důležitou lekci pro syna.

Ale než usedne na trůn,

Commodus musí mít císařovnu, která mu s vládou pomůže.

Když se podíváme na římské císaře a jejich rodiny,

téměř bez výhrad se jedná o domluvené sňatky.

Tahle rozhodnutí nebyla založena na lásce.

Téměř všechna, vlastně všechna manželství,

která se mezi římskou elitou kdy uzavřela,

byla z politických nebo rodových důvodů.

Vysoká společnost v římské říši byla nanejvýš aristokratická.

A při výběru vhodného druha nebo družky bylo tedy potřeba,

aby si říšský princ nebo princezna

vybrali někoho s významnou společenskou prestiží.

Narozena do jedné nejvlivnějších římských rodin,

Bruttia Crispina je dcerou blízkého rádce Marka Aurelia,

a je tedy císařem vybrána jako strategické spojení.

Bruttia Crispina pocházela z velice mocné rodiny.

Její otec byl dvakrát konzulem.

Chytrý císař potřeboval podporu těch nejmocnějších lidí,

těch, kteří většinou byli i senátory,

a tak věděl, že až sám zemře,

Commodus bude schopný

zdědit situaci, kde ho hybné síly římské politiky

budou podporovat.

Přijměte mou omluvu. Nechtěli jsme se zdržet,

ale už jsme naštěstí tady.

Musím říct, že je dobré dát si pauzu ode všech říšských povinností,

a užít si tento jednoduchý, soukromý, společenský oběd.

Toto setkání je stejně důležité jako ta se senátem.

Nemyslíš, Commode?

Samozřejmě.

Ale také si myslím, že dnes je krásný den.

Rád bych Crispině ukázal orchidejové zahrady.

Dal byste si další víno?

Možná trošku.

Sňatek přivede Commoda blíže k trůnu

a zabezpečí jeho moc a podporu v celé říši.

Ten svazek je nicméně hrozbou pro kohokoli, kdo chce získat vliv,

včetně Commodovy sestry, Lucilly.

Lucilla byla v té době patrně nejmocnější

a nejviditelnější žena římského impéria.

A Crispina svým způsobem její pozici odcizila.

Během několika měsíců budou Commodus a Crispina oddáni

podle římských tradic královských svateb.

Když se vdá nebo ožení člen královské rodiny,

mezi dvěma rodinami je podepsána dohoda.

Vymění se dary a svazek je posvěcen na veřejnosti.

Na památku svatby Commoda a Crispiny byly vyraženy mince

a nejlepší hudební skladatel složil oslavnou píseň.

Ale zatímco impérium vítá svou novou císařovnu,

ne všichni v paláci oslavují.

Manželství zajistí cenné aliance,

ale zatímco se v Římě usazuje budoucnost,

stovky mil od něj absence Marka Aurelia a Commoda na bitevním poli

způsobuje, že válka proti germánským kmenům eskalovala.

Římská armáda jen stěží zvládá odrážet útoky.

Germánský kmen Gótů se pohybuje na západ.

A tohle způsobuje jakýsi dominový efekt.

A je tu celá série bitev mezi skupinami germánských kmenů

a římským císařstvím.

Jsou to velice rozmanité kmenové skupiny.

Není to jako jednání s perskou říší,

kde je jen jedna vláda, jen jedna armáda.

Tvoří aliance, hádají se mezi sebou.

Což způsobuje, že je válka dlouhá a hlavně drahá.

Jako císařův válečný poradce

a respektovaný vojevůdce,

Pertinax na frontě zastupoval císaře.

Ale jak římská armáda ztrácí území,

posílá Marku Aureliovi zprávu o rostoucích bojích.

Novinky o invazi a obětech podél hranice se dostaly do Říma.

A Aurelius a Commodus vědí, že nemají na výběr

a musí se vrátit zpět na frontu.

Za vlády Marka Aurelia tyhle vojenské kampaně hlavně reagovaly.

Nebyly to kampaně pro dobývání, ale pro upevnění římských hranic.

A k tomu byl Marcus Aurelius donucen.

Nyní čelí válce z několika stran proti několika armádám

a Marcus Aurelius ví, že musí přijít s plánem.

Třetí legie na dvě lígy na západ k sedmé legii,

a dvě lígy na východě, tam je uvězníme.

- Přesně tady. - Ano, pane.

Děkuji vám, pánové.

Něco se těm barbarům musí nechat.

Nevzdávají se snadno.

Dokážeme je porazit?

To uvidíme na bojišti.

Nebo kdekoliv, kam se ti zbabělci odváží vylézt.

Je pravda, že nás obklíčili?

Neobklíčili nás.

Destabilizovali nás, ale jen proto, že jsem tu nebyl,

abych vedl přímý útok.

Kdybychom se nevrátili do Říma,

nebyli bychom v této ošemetné situaci.

Ale my se museli vrátit do Říma.

Museli jsme.

Ano, to je pravda.

Ale kdyby ne...

Tohle není matčina vina.

Nemluv za mě.

A co se tedy snažíš říct?

Chci říct-

Šla do tvé stanu žádat o odpuštění.

Tvoje matka se rozhodla sama.

Ty jsi ji odmítl?

Nepokládej vinu na mě.

Otče?

Otče!

Pomoc!

Zkolaboval.

Po celé roky válka pustošila hranice impéria,

zatímco si vybírala daň na císaři.

Skoro dekádu poté, co konflikt začal,

Marcus Aurelius je nucen bojovat proti jinému smrtelnému nepříteli.

Nepříteli, který projíždí říší, a přináší zkázu celé populaci.

Mor.

Celých patnáct let Antoninův mor pustošil římské impérium.

A půl milionu silnic postavených Římany

poskytuje ideální cestu pro šíření nemoci.

Jedna z nejsilnějších římských předností se stala ohrožující slabostí.

Antoninův mor se objevuje

v půlce šedesátých let, v době vlády Marka Aurelia.

Výsledky byly velice dramatické.

Ve městě Římě umírá každý den 2 000 lidí

a jenom po objevení příznaků zemře čtvrtina nakažených.

Římské císařství mělo dobrou síť komunikací.

Ale to také znamenalo, že i nemoci cestovaly tou sítí.

Znamenalo to, že jakákoliv nová nemoc

bude mezi populací rozšířena mnohem rychleji.

Kvůli moru zemřelo už více než pět milionů lidí.

A římská armáda byla téměř vyhlazena.

Když onemocněl jeho otec,

Commodus věděl, že osud celého impéria je v sázce.

Commode.

Řekni, že máš dobré zprávy.

Máme zprávy o klanové armádě na druhé straně řeky.

Pompeianus myslí, že bychom tam měli poslat druhou legii,

zatímco čtvrtá a pátá budou rezervy.

Ne.

Řekni mu, ať zapojí všechny jednotky.

Barbarové budou muset

pochodovat stovky kilometrů, aby na nás zaútočili.

Můžeme je přemoct.

Pompeianus byl vždy konzervativní.

Otče.

Až zemřu, stane se z tebe jediný císař Říma.

Neumíráš.

Přál bych si, aby to byla pravda.

Kvůli tobě.

Nejsem připravený.

Ne.

Ale pokud tě nejmenuji císařem,

tak tě zabijí.

Byl jsi vychován ženami a otroky, zatímco jsi měl být tady,

po mém boku.

Dokážu být silný.

Budeš muset.

Protože i když se usadíš na trůn,

půjdou po tobě.

Kdo?

Všichni.

Ne, ne.

Generálové ne, to jsou věrní vojáci.

Kdokoliv, kdo si myslí, že si zaslouží být císařem.

Slib mi...

...že zakončíš válku.

Téměř dvacet let poté, co se usadil na trůn,

Marcus Aurelius umírá ve věku 58 let.

Život jednoho z nejoslavovanějších vládců

v historii římského impéria bude po staletí uctíván.

A jeho spisy o filosofii se budou číst po celé generace.

Marcus Aurelius byl znám jako dobrý císař.

Viděl jako svou povinnost podporovat říši

a snažit se ji vojensky ochraňovat.

Ale byl populární i mezi lidmi.

Zaručil Římu velká vojenská vítězství,

zaplnil pokladnici penězi

a lidé si ho zřejmě drželi ve velké úctě.

Po smrti jednoho z největších římských císařů

Commodus ví, že nyní musí zaujmout nejmocnější pozici na světě.

A zatímco říše smutní,

královská rodina se dívá do budoucnosti

a ví, že jediný syn Marka Aurelia

teď musí převzít břímě otcova dědictví.

To už jsou čtyři farmy u hranic a dvě vesnice na východě.

Zbabělci.

A bude toho víc, pokud jim útok neoplatíme teď.

A roztáhnout jednotky ještě víc?

Musíme naše síly sjednotit.

Zatímco ta zvířata, co to udělala,

se rozptýlí do lesů a zítra zaútočí znovu.

Ne. Jsem pro to, abychom je zatlačili přes Dunaj.

Vrazíme klín mezi dva kmeny...

Zapomínáš, že nemáme početní převahu.

Bez ohledu na bohy, tuhle bitvu jsme možná prohráli.

Nepochybuji, že válku vyhrajeme.

Dost!

Sjednotit, oddělit...

Můžete mi říct jasně, proč tu vůbec jsme?

Císaři, jsme tu pro slávu Říma.

Řím je vzdálen stovky kilometrů.

- Císaři, sám váš otec... - Dobře, jak to můj otec cítil.

Samozřejmě.

Skoro celé desetiletí Commodus pozoroval říši stravovanou válkou.

A po smrti otce ví,

že musí učinit volbu, která rozhodne osud celého Říma.

Když Marcus Aurelius zemřel,

Commodus se ocitl ve válečné zóně,

ve válce, se kterou nechce pokračovat.

Je pro nás snadné soudit Commoda podle jeho otce.

Ale Marcus Aurelius byl výjimečný císař,

který se řídil vysokými standardy vládnutí.

Commoda úřednictví nezajímalo.

A nezajímaly ho ani válečné boje.

Zdálo se tedy, že Commodus stojí na prahu impéria,

které se pomalu mění.

Commodus brzy povede celou římskou říši.

A ti s jeho důvěrou budou v paláci povýšeni

do těch nejvyšších pozic.

A to včetně jeho nejbližších přátel a bývalých otroků...

Cleandera a Saotera.

Ťuk, ťuk. Je tu někdo?

Císaři?

Ne.

Nejspíš bude na útesu.

Zpátky k útesu.

Cleander a Saoterus byli členové dvorních jednotek

a s lehce odlišným pozadím,

když se s nimi v Commodově životě potkáváme.

Ale ve skutečnosti byli oba nízkého původu

a svého vysokého statutu dosáhli výhodnou blízkostí císaři.

Commodova důvěra v Cleandera a Saotera se nejspíš odvíjí z toho,

že mu byli velice blízcí prakticky celý jeho život.

Nechte je projít.

Mysleli jsme, že se vracíš do stanu.

Nemám náladu být někde blízko u toho stanu.

Nebo v táboře. Nebo u nich. Nebo téhle směšné, nekonečné války.

Co říkali?

Spíš co neříkali.

Ano, císaři. Výtečný postřeh, císaři.

Nezajímá je, co si myslím.

Nejsem můj otec, a tak neexistuju.

Chtějí si prostě pokračovat v tom, co dělají a...

A nikdy mě nebudou respektovat.

Jsi římský císař. Nemusí tě respektovat.

Musí tě poslouchat.

Kdyby to bylo tak jednoduché.

Nemusí to být tak těžké.

Commode, římští občané jsou jako ty.

Chtějí tuhle válku ukončit.

Slýchal jsem to každý den na ulicích.

Tvůj otec byl pryč osm let. A teď hrozí,

- že budeš pryč i ty. - Já vím. Ale nemůžu prostě-

Musí tě vidět. Nový císař musí být v Římě.

Slíbil jsem otci, že válku dotáhnu do konce.

Ti generálové to ví.

A při každé příležitosti to proti mně použijí.

Tak ji ukonči.

Navzdory přání otce a radám jeho vojenských poradců,

Commodus je rozhodnut učinit přítrž válce s germánskými kmeny.

A jen pár měsíců po otcově smrti,

vydává v jeho nepřítomnosti první příkaz.

Císaři, se vším respektem, naléhám, abyste přehodnotil-

Tahle válka je u konce.

Smlouva značí historický moment pro římskou říši,

zatímco germánské kmeny jsou zatlačeny za hranici

a tisíce nepřátelských vojáků jsou nuceně naverbováni do římské armády.

Ale pro Commoda bitva ještě zdaleka nekončí.

Zatímco lidé oslavují mír,

vojenská síla a senát smlouvě odporují.

Commodus nesplnil otcovo přání a nepokračoval v jeho válce s barbary.

Když historici psali o Commodově pozastavení války,

často byli toho názoru, že pospíchal do Říma,

protože si chtěl užívat život ve městě.

Že ho nezajímaly bitvy, protože miloval luxus a zhýralství.

Ale místo toho vidíme někoho, kdo opravdu chtěl posílit

politickou podporu, zatímco byl ve středu moci.

S válkou konečně v závěru

Commodus se připravuje k opuštění bitevní fronty

a teď se vrací domů jako vládce římské říše.