Original subtitles

(veselá letní hudba, zaburácení silného motoru)

Šlápni na to!

Tak já už musím letět.

Jo!

(veselá hudba pokračuje, atmosféra pohody)

Hladce, obrace, hladce a obrace.

(hudba utichá)

Když mám něco špinavého,

tak to vezmu a dám to do koše na špinavý prádlo!

-Broučku, nejsou na tebe ty činky moc těžký? -Ne.

-No jenom aby sis neudělal kýlu. -Mami, prosím tě.

Já vím.

Kubo, prosím tě, zavírej se, kdo to má poslouchat?

Domácí vodopád...

-A slez z toho skateboardu, spadneš! -Nespadnu.

-Nevadí vám ta drncající poklička? -Vůbec. My jsme si to zesílili.

(na plotně rachotí poklička) Nejezte ty sušenky, bude večeře.

Jo, prosím tě, Karle, mohl bys zítra vyzvednout Péťu z přírodovědné kroužku?

-Co, já? -No ty!

-Vždyť ho vždycky vyzvedáváš ty! -Jo, no já musím zítra s Kubou koupit nový boty.

-Počkej, vždyť je zejtra čtvrtek. -No? -Mám nohejbal.

No tak tam jednou nepůjdeš.

Jsme jenom čtyři, budou lichý, co tam budou dělat?

-To to nemůžeš koupit v pátek? -No tak, můžu. -No tak vidíš.

-Mami? -No. -Víš, že ústřice můžou měnit pohlaví, podle to jak se jim to hodí?

Nevím, Peťulko, nevím Ale chtěla bych bejt ústřice.

Neboj, třeba se dočkáš. V příštím životě.

(veselá pohodová melodie)

(zaklepání na dveře)

-Ahoj, máme jenom pět minut, prosím tě. -Jenom?

No jo, Kristýna volala, že koupila lístky do divadla.

Můžeš si to někam zavřít?

-Fanynko, pojď. -Děkuju. -Běž na místo. Zůstaň.

Taky bych s tebou někdy chtěla do divadla.

Tak honem, svlíkej se, svlíkej se, dělej, no, tak nemáme čas! Ukaž, já ti pomůžu. Tak vidíš to.

-Co to máš za vůni? -Jsem si koupila novej parfém.

Ty ses zbláznila? Víš, jakej má Kristýna dobrej čich?

To musíme přestříkat.

(kníkavé štěkání) Zůstaň! Čekej!

Tak. Oběma vám spravedlivě kupuju stejnej parfém, tak ho laskavě používej, ano?

Ale vybírá ho tvoje žena, a mně nevoní.

Prosím tě, vždyť to voní hezky! Dobrý, jdeme na to.

(klidná melodie)

-Líbila bych se ti takhle? -Tlustá? -Ne, těhotná.

Už s tím zase začínáš?

Já ne, to moje tělo.

Gynekolog jí totiž říkal, že má nejvyšší čas.

(komentář z rádia) Maratónskou branou vbíhá nejlepší z nejlepších...

Sedmdesát tisíc diváků na tribunách volá jediné jméno.

S náskokem více než jednoho kilometru protrhl cílovou pásku

trojnásobný vítěz olympijských her...

Uběhnout maraton!

Věruško, prosím tě, napiš mi to do seznamu.

Uběhnout maraton.

1)okovat živého koně 2)zatancovat si v dešti 3)přeběhnout po žhavém uhlí 4)projet se v Ferrari 5)naučit Věru hrát kuličky 6)tetování 7)uplést Věre teplé ponožky 8)skočit padákem 9)uběhnout maraton

(třesknutí rozbité skleničky)

(melancholická hudba)

Táta nechtěl na hřbitov.

Říkal, že až umře, tak máme na chalupě vykopat jámu,

do ní nasypat jeho popel a na něj pak zasadit strom,

který by jeho kořeny vstřebával do sebe.

Až odejdu já, tak mě vysypejte k jeho kořenům taky,

abychom mohli s tátou být zase spolu.

Ale než tátu uložíme, měly bychom mu splnit jeho poslední přání.

Uběhnout maraton.

-Cože? -Prosím?

-Maraton? A jak to chceš udělat? -Dáme si ho do batohu a poběžíme.

-To myslíš vážně, mami? -Jako že budeme běhat s tátou na zádech?

On vás taky nosíval na zádech.

-Jak je to vůbec dlouhý? -42 kilometrů a 195 metrů.

-Cože? Tolik? -Ale poběžíme to jako štafetu.

Na každou to vyjde něco přes deset a půl kilometru.

Už jsem nás přihlásila. Bude to mít oficiálně potvrzený.

To bude super...

Ale běží se až za tři měsíce, takže budeme mít dost času na trénink.

Mami, já chodím do práce, doma mám tři děti, muže,

já nemám na nějaký trénování vůbec čas.

A já už na škole dvanáctiminutovej běh vzdala po deseti vteřinách.

Já nejsem na běh tělesně uzpůsobená, promiň.

No a mně se konečně podařilo přemluvit Jirku, že se začneme snažit o miminko.

-Ne ne. -Jo. To je skvělý! Gratuluju! - To je správa. -Děkuju, takže já ted' rozhodně běhat nebudu. -No.

Takže to poběžím sama.

Mami, prosím tě, neblázni. Celý je to nesmysl.

-No přesně. -Ne, pro mě to není nesmysl. Já tátovi to jeho přání splním.

At' s vámi, nebo bez vás.

(ženské vzdechy a chichotání)

Jé, ty už seš tady. Já myslel, že přijdeš pozdějc.

-No slečna si přišla vybrat něco originálního do bytu. -Hm...

-Nezkusíme to ve třech? -No. -Hm, to jsem chtěla.

-No tak vidíš. -Ale jinak.

-Už mi chybí jenom H. -Mně O.

-Sakra. -Můžete už přestat tu hloupou hru a normálně jíst? -Proč? Vždyť je to sranda.

No to je strašná sranda,

hledat hovno v písmenkový polívce a ještě to učit sedmiletýho kluka.

-Prosím tě, vždyť to slovo už dávno zná. Viď? -Jasně.

-Ale nemusí ho hledat v polívce. -Tak se nerozčiluj a hledej s náma. Uvidíš, že tě to bude bavit.

-Já mám v hlavě důležitější věci než hledat... -"Yes", mám ho!

-A zase vítěz! -Ty hade!

Z diktátu máš pětku, ale hovno najdeš první.

Gratuluju, a dobrou chut' přeju. Mám to hoši, jsem druhej, juchů.

Tak o třetí.

Bud” v pohodě.

Udělalas dobře, že do toho běhu nejdeš.

-Bys to stejně neuběhla. -Proč myslíš?

Proč, no protože nejseš schopná se rozeběhnout ani na tramvaj.

-Co to říkáš? -Je to pravda.

-Mami, ty umíš běhat? -Jistě, miláčku, že umím běhat.

-Já tě třeba nikdy běhat neviděl. -Ani já ne.

Já teda taky ne.

Ukaž nám to, jasně.

Tak nám to ukaž. Mámo, ukaž to!

Máma je běžka, máma je Koloběžka,

máma je Sněžka.

No vidíš, třeba běž do koupelny, akorát doprala pračka.

-Já jsem to taky slyšel. -Hola hola, pračka volá.

Tak víte co? Tak já vám to ukážu.

Já nebudu běhat do koupelny za pračkou, tam budete běhat vy.

Protože já od týhle chvíle začínám trénovat s babičkou.

-Počkej, to myslíš vážně? -Myslím to vážně.

No, hola hola, pračka volá.

-Hovno... -Prohráls.

(smutná hudba)

(zvonek)

Můžu u tebe na čas bydlet?

Děkuju. Hezký den. Co tady děláš, mami?

-Marcela i Bára poběží. -Jak to?

No změnily názor. Chybíš nám už jenom ty.

Já jsem ti říkala, že na běhání nejsem, a tak to i zůstane.

-Aspoň to zkus. -Ne.

Hele...

-Co to je? -Sportovní podprsenka.

Koupila jsem nám je všem. Tahleta je pro tebe.

-Vidíš, v tý ti to budě úplně samo. -No, ale já nepoběžím.

Nejhorší věc, která ženskou může při běhání potkat, jsou otřesený prsa.

-Ježíš mami! Co děláš? -Vzala jsem si ji hned na sebe, podívej.

-No a držej jako přibitý. -Mami, nebuď trapná, prosím.

Ženská by měla vypadat dobře za každý situace.

No to máte naprostou pravdu. Dobrý den.

-Kateřino, udělejte mi kávu, prosím, ano? -Espresso?

-Ano, vždyť víte, co mám rád, ne? -To vím. -Děkuji.

-Ty s ním spíš? -Ne.

Tak to říkej někomu jinýmu, a ne svojí mámě.

Porušuješ hned tři základní pravidla.

Nespat se svým šéfem, co je v domě, není pro mě, a ruce pryč od ženáčů.

-Můžeš si laskavě nechat tyhle rady? Děkuju. -Měla bys ho vyběhat z hlavy.

Dej mi s tím běháním už pokoj! Já prostě nepoběžím.

(telefon) A můžeš jít, já. Já potřebuju pracovat.

Ano? Dobrý den. Ano, ano, jistě, to můžeme vám pomoct.

Já to najdu a za chvilku vám zavolám, ano? Nashle.

Tak poběžím ten úsek místo ní.

Mně to bylo jasný, že ji nepřesvědčíš.

-To bych se divila, kdyby do toho šla. -Já taky. (Katka)

Kačeno!

Ale jen to zkusím!

(svěží, energická hudba)

-Tak děkujeme a přejeme hezký den. -Díky, díky na shledanou.

Jo, ještě jsem si vzpomněla. Máte batůžky?

Ano, jistě, jak velký byste si představovala?

No aby se mi do toho vešel Jindřich.

-Pejsek? -Ne, manžel.

A jakou má manžel velikost, zhruba?

(hraje hudba)

(neuměle hraje na kytaru)

(pomalu čte) Bobr evropský je velký hlodavec s hustou srstí.

-A víš, že existujou i různý druhy bobrů? -Jaký?

Ahoj!

Prosím tě, co to tak strašně smrdí?

No to nic, Kuba si hrál na mobilu a připálil se mu guláš.

-Ale neboj, měli jsme chleba s máslem. -Ty jsi nechal Kubu ohřívat guláš?

Vylosoval si to. Já jsem měl zase na starosti prádlo.

-Tohle prádlo? -Ne, to ne. To, co jsem pověsil.

To, co jsi pověsil tak, že se válelo dole před barákem?

-Fakt? -No, fakt. Tys nepoužil kolíčky?

No jasně, že jsem použil kolíčky.

Jsem je tam chtěl dát hned, jak to uschne.

-Prosím? -Hele, to je, viď?

-Stejně jich bylo málo. -Jak dlouho to bude trvat?

Tak tady píšou, že to má schnout minimálně 24 hodin,

ale bud' v pohodě, už to schne asi dvě, tak už jenom 22.

Budeme muset přikoupit víc kolíčků. -No. Ale jinak musím je to tady pod kontrolou.

Sleduj. Obývák volá pokojíček,

přijďte podat zprávu o vodních savcích. Konec.

Kryštof měl za úkol pomoct Péťovi při přípravě na přírodovědecký kroužek.

Kubo, namaž mámě chleba s máslem.

-Mami? -Ano, Peťulko?

-Mami, ty máš vydru? -Cože?

-Brácha říkal, že u někotorych dospělých ženských se vyskytuje vydra. -Vydra?

Ne vydra, teda vlastně ten...

-Bobr evropský. -Jo, takhle. No.

Tak hlavně, že je tady všechno pod kontrolou.

Máslo došlo.

(zaťukání na dveře) Ano?

Koukej, pasuje tam, jako by ho tátovi ušili na míru.

Můžeš nás vyfotit?

-Já bych poslala holkám fotku, jak nám to s tátou sluší. -Jasně.

Počkej...

-Díky. -Prosím.

-Co děláš? -Koukám se po otci svýho dítěte.

-Na seznamce? -Ne, ve spermobance.

-Ty se chceš nechat oplodnit nějakým anonymem? -Jo.

-To nemyslíš vážně? -Zklamala jsem se v chlapech dost.

A tyhle nezklamou. Neublíží.

Ale taky nepohladí a neřeknou, jak moc pro ně znamenáš.

Tak to ty, který jsem měla, stejně nedělali.

-Víš, jak dlouho jsem nedostala od chlapa třeba kytku? -No?

Fakt to je tak dlouho, že si to vlastně ani nepamatuj...

Už nechci žádný zklamání.

Prostě si na Internetu vyberu genetickej materiál, kterej mi nejvíc vyhovuje.

-Děti by se měly dělat ve dvou. -No jo, ale ty jsi na to měla tátu.

Kdybys viděla, co všechno jsme vyváděli, než jsme počali tebe.

-Pojď, něco ti ukážu. -Mami?

Pojď.

Bylas jediná plánovaná.

Už jsme měli Marcelku a táta chtěl kluka.

-Tak u sebe pořád nosil. -Kompas?

Někdo mu totiž poradil, že pokud chce kluka,

tak je dobrý u toho, být hlavama na sever.

Tak pokaždý, když jsme to dělali, tak hlídal správný nastavení hlav.

-A jednou ten kompas neměl. -A?

Ještě pak v porodnici uviděl, úplně zapomněl, že chtěl kluka.

Dítě by mělo mít tátu.

Vzpomeň si, kolik krásnýho jste s ním prožili. Rozmysli si to ještě.

Nerozmyslim, mami. S chlapama jsem skončila.

Kdy to chceš udělat?

Až to odběhneme a najdu si nějaký bydlení.

Takže dneska nepřijdeš? No, já jsem se těšila, no.

Tak počkej počkej! Fanynka.

Fany. Pojd sem, Ježíš. Nech ji bejt, fuj! Nech ji bejt.

Ježíš, běž pryč!

Kolíku, nech je bejt! Nech je bejt! Pojď sem.

To si nemůžete toho psa uvázat?

Promiňte, moc se omlouvám, já si potřeboval nutně odskočit,

tak jsem ho odpoutal... Kolíku, to se dělá?

Tak až si příště budete potřebovat odskočit,

tak si toho svýho Kolíka uvažte ke stromu. Nashle.

Promiň, nějakej trouba si neumí vychovat svýho psa.

Hele, a co zejtra?

(tichá, jemná hudba)

Bára.

Rozárka.

Není tady nějak moc lidí?

A nepočkáme do tmy, aby nás nikdo neviděl?

No anebo bysme se mohly jenom koukat, ne? Pro začátek. Stačí.

-Ježíš, kde je? -Kdo?

-Trenér. -Trenér? -Ježíš

Našla jsem nám ho na internetu. Chtěla jsem vás překvapit.

Mami, děláš si srandu? Víš, jaký úsilí mě stálo sem přijít,

a ted' mám poslouchat nějakýho vyběhanýho troubu,

který mi bude říkat: "blbě běhám"? -Vyběhaný trouba se omlouvá za zpoždění.

-To jste vy? -Já. -Ježíš.

-Vy se znáte? -Jo, jeho Kolík mě otravoval moji Fanynku.

To je můj pes. Neposlušnej.

-Jinak já jsem Vojta. -Věra.

-Marcela. -Navrhuju si tykat.

-Bára. -Mezi běžcema je to běžný.

Kačka. A nazývat nás běžcema je trochu předčasný, ne? -Teda.

Co to dělá?

Za každou minutu zpoždění uděláme pět kliků.

Donutí nás to chodit včas, a když to nestihneme, tak posílíme horní partie.

-Tak. .. -Tak, rozcvička.

A ty se živíš jenom jako trenér?

Ne, já pracuju v mezinárodní počítačový firmě. Běh a trénování je můj Koníček.

Na druhou stranu.

-Jsi svobodnej? -Tak mami, prosím tě.

-Mám tady dvě neprovdaný dcery. -Ježíš, mami, nebuď trapná.

-Tři neprovdaný. -Tebe nepočítám.

-Že ti ten tvůj šikula udělal tři děti a dodneška tě nepožádal o ruku,

to je tvůj problém.

-Vyměníme nohy. -Jo.

-Tak jak je to s tebou, Vojtěchu? -Já jsem svobodnej.

-Přítelkyni máš? -Ne.

-Ale na ženský jsi? -Jo.

Tak to se nám bude hned líp trénovat, holky, že jo?

-Ale mám jednu zásadu. Když někoho trénuju, tak s ním nic nemám. -Jo.

Začneme lehkým klusem.

Potřebuju si udělat představu, jak na tom vlastně jste.

-No to nebude moc hezká představa. -Tak jdeme na to.

-Takhle tady a teď, jo? -No, tady a teď. Běžíme, holky.

Veškerá energie musí směřovat ve směru pohybu.

Ruce pracují podél těla. Nedíváte se pod nohy, ale před sebe.

A nehrbte se.

-Panečku, to je věcí. -To jo.

Při běhu se uvolňují endorfiny, hormony štěstí.

-Jo, tak to fakt necejtim. -Já taky ne.

A taky se líp okysličuje mozek.

-Budete překvapený, na co všechno při běhu přijdete. -To jsem zvědavá teda.

Já už nemůžu.

-Co je? -Já končím.

Kačko! Co děláš?

-Takhle brzo to ještě nikdo nezabalil. -No tak aspoň v něčem jsem první.

Já jsem ti to říkala, mami.

-Tak běžíme dál? -Tak jdeme.

A dýchat. (rytmická hudba)

Mami, ty umřeš?

Ne, ne Péťo, neboj. Já neumřu.

Já jsem ti říkal, že to běhání není pro tebe. Prosím tě.

-Kdy už bude večeře? -Za jedenáct minut.

-Kryštůfku, tebe bolí v krku? -Jo.

-Nebolí. Má cucflek. -Cože. -Nebud' zticha.

Počkej. Moment.

-Ukaž mi to. -Prosím tě, to nic není.

-Dělej. -Tak to sundej, at' to vidíme. -Dělej

To je strašný! To je strašný! Kdo ti to udělal?

-Nikdo. -Doufám, že ne ta s těma fialovejma vlasama odvedle z baráku?

-Fakt? Ta je dobrá, gratuluju! -Vždyť vypadá jako Švestka, Karle.

-On ji chce Kryštof přeřezat. -Cože?

Ale já jsem mu schoval pilku, aby nešel do vězení.

-Mám ji pod postelí. -Tak ji zase klidně vrat', tam kde byla. -Tak jo.

Protože Kryštof nikoho přeřezávat nebude.

Kdepak, tomu nezabráníš. Zakázat mu to nemůžeš.

Dospívá. Je mu patnáct. V těle mu bouří všechny tý sexuální pudy.

-Já ti říkám, jak bude mít možnost, tak to udělá. -Já vím.

Já v něm pořád vidím toho malýho kluka.

No jo, ale to on už dávno není.

Prosím tě, myslíš, že už mu to bude?

-Co? -Kondom. Aby mu to nespadlo.

Prosím tě, jako velikostně? Ten je disponovanej až až. I po mně.

Já bych stejně byla radši, kdybyste to ještě procvičili jak to nasazuje.

-Koupím vám na to banány. -Ne, víš co. Kup radši salátovky, okurky.

-Navíc jsme neměli dlouho okurkovej salát, kdybys to pak udělala. -Jo.

-To je dobrej nápad. -Ještě, že mně máš, viď?

-Tak dobrou. -Jak dobrou?

-Vždyť je dneska středa! -Já vím.

-Zvládneš to i po tom běhání, ne? -Ale jo, to už mě nezabije.

Tak ve středu už radši běhat nebudeš, jo? To nemůžeme riskovat, tohleto.

Spojení navázáno.

Ahoj. Tak co, zase jsi sama doma?

-Jo, co ty? -Já jsem tu s mamkou.

-Hm, moje mamka je hvězda. -Vážně? -Jo.

Když někdo zemře, tak se z něj stane hvězdička ne nebi.

Až budu starší, tak si postavím raketu a poletím za ní.

A vezmeš mě s sebou? Já tam mám totiž nahoře někde taťku, víš?

Takže bych se za ním zastavila.

Tak já tu raketu postavím větší, abysme se tam vešli všichni.

-Poletí s námi i můj taťka a Puňta. -Tak to budeš moc hodná, děkuju.

-Nechceš zahrát divadlo? Mám tady nějaký starý maňásky. -Jo!

A ta kráva žila celej život jenom v chlívku a jednoho dne,

když statkář špatně zavřel vrátka,

využila kráva příležitosti a utekla do světa.

A najednou byla svobodná, a jak si tak svobodně kráčela po světě,

vesele si zpívala: Bú, bú, bú.

Ahoj. Co ti to tady bučí?

Svobodná kráva.

Rozárko, ty už máš dávno spát

a ne tady poslouchat nějakou krávu svobodnou.

Dobrý večer. Já, já se strašně omlouvám, já jsem kráva... Bára.

Jenom jsem chtěla Rozárce udělat radost.

Dobrý večer. To je od vás moc pěkný, ale nezlobte se, Rozárka jde ráno do školy a už musí spát.

No asi se jí špatně usíná, když nejste doma.

Báro, já uznávám, že hezky bučíte, ale tohle nechte na mě. Jo? Tak dobrou noc.

Proč jsi na ni byl tak ošklivej? Byla na mě hodná.

Šup do postýlky spinkat, pojd'.

-Ty mi nedáš pusu? -Nezasloužíš si ji.

-Kočičko, poslouchej, já chci, aby ses naučila chodit spát včas,

i když tady nejsem, jo? -Tak tu buď!

-Já ted' vyšetřuju jeden důležitej případ. -Pro tebe je každej případ důležitej.

-Ale co já? -No ty seš pro mě nejdůležitější.

No opravdu. Jsi moje zlatíčko a já tě mám moc rád, jo?

-Já tebe taky. -Dobrou noc. -Dobrou.

-Ahoj, nemáš už spát? -Mám, chtěla jsem se omluvit za taťku.

On je fajn, akorát je toho na něj někdy trochu moc. Dobrou noc.

Dobrou.

(tichá hudba)

(heká bolestí)

Ty sis teda vymyslel věc!

(melancholická hudba)

(dětský hlas a smích) Já tě chytím, já tě chytím, já tě chytím.

(muž) Nechytíš, nechytíš, ty mě nechytíš!

Usměj se na maminku! Maminka nás točí, víš?

Sliboval jsi, že dneska přijdeš. Udělala jsem nám večeři.

No, tak ahoj.

-Ahoj! -(Vykřikne)

Počkej! Auu...

-Ježíš, to seš zase ty? -Jo.

-Co to máš na sobě? -Masku na zvýšení kapacity plic.

Ježíš, můžeš vidět, je to v pohodě? Počkej, já tady kousek bydlím.

-Tak půjdeme ke mně a můžeš si vymýt oči, jo? -To je dobrý. -Co?

Prosím tě, pojď.

-A kde máš vlastně Kolíka? -U bývalý přítelkyně.

Máme ho ve střídavý péči.

Musím říct, že je fajn tě zase vidět.

Nepřišel?

Udělal chybu. Je to vynikající.

Děkuju.

Děkuju moc za pohoštění.

-Tak já už asi poběžím. -Jo.

Počkej. Nechal si ji tady pro zvláštní příležitost, tak...

-Já tvrdej alkohol nepiju. -Vážně?

Přestříkává mě jejím parfémem, jako bych byla nějaký kradený auto.

Hm, a mně utekla s jiným.

To není možný, ne? Aby tobě nějaká utekla.

Byla to mistryně republiky v běhu na 400 metrů.

Jo, tak to potom jo.

Musíme dodržovat pitnej režim.

Na zdraví.

(začíná hrát hudba)

Má mě jenom pro zábavu.

Já jsem pro ni měl koupenej zásnubní prstýnek.

Au.

-Měla by sis najít někoho nezadanýho. -A ty nějakou pomalejší, aby ti neutekla.

(zvonek u dveří)

(zvonek opakovaně zvoní)

Mami?

-Přinesla jsem ti něco ukázat. -Já se musím chystat do práce.

-Fuj, z tebe to táhne. -Prosím tě, nekomentuj to.

Hele, podívej, podívej, co jsem našla.

-Tak koukej. -To jsem já s tátou? -Pěkně jsi ho proháněla.

-No a co? -No tak mi neříkej, že na běhání nejsi.

Ježíš, to jsem byla malá, to se nemůže počítat.

Ale počítá, celej život se počítá.

Já nemůžu uběhnout deset a půl kilometru, ne.

-(huhlavý hlas) Ale můžeš! -Ty máš mluvící skříň?

Včera ještě nemluvila.

Je to o hlavě.

Chceš mi říct, že když neumím běhat, tak jsem jako blbá, jo?

Ale to ne. Jde o to si to v hlavě přepnout a uvěřit, že to dokážeš.

No přesně tak. Měla by sis to už konečně pořádně přepnout v hlavě.

-Dobrý ráno. -Vojtěchu?

Co tady děláš? A ve skříni?

To bych taky rád věděl. Jak jsem se sem dostal?

No nazdar... (matka povzdechne)

(rytmická hudba) -Mami? -No?

-Poslala bys mi to, prosím tě, to video s tátou? -To víš, že jo.

Až budeme mít natrénováno, vyběhneme tamhle na tý kopce.

Támhle tý?

Pojď do pokojíčku, pojď

-Běž, běž zatím studovat bobry. -Ach jo...

Vyber si.

Tak ted' opatrně roztrhni obal, abys nepoškodil kondom.

Tak dobře. Vyjmi to.

Jemně to profoukni tak a můžeš nasazovat.

-Chceš nějak pomoct? -Hele, starej se o sebe.

Můžu už jít?

Tak snad počkáš, až to taky nasadím, ne?

Když jsme to nasazovali spolu. Jsi měl asi lepší okurku.

-Jasně. -No hele, podívej se.

Stejně to ve skutečnosti takhle velký není nikdy.

Nikam nechoď. Ještě musíte to zkusit se zavázanejma očima,...

-Hele mám to -No výborně. ...abych věděla, že to zvládneš i potmě, víš?

-Jako já taky? -No ty taky. Jdeš příkladem, učíš to.

Ježišmarja, mě stejně nebude vidět, když bude mít zavázaný voči, ne?

Zavaž si oči.

Se divím, že ty děti máme jenom tři.

Mám to, já to mám! Hele!

-Ahoj! -Čau. -Stejská se ti po skříni? -To úplně ne.

Ale Kolík byl neodbytnej, že by rád viděl Fanynku.

Prý pro ni má dárek. Postroj na běhání.

A k tomu doma ještě vyhrabal takovej slušivej pásek pro tebe i s vodítkem.

Aha a to nám Kolík chce naznačit, abych s Fanynkou začala běhat?

Řekl bych, že jo. A nejlíp asi hned.

Ale to je smůla, protože můj trenér mi na dnešek předepsal tréninkový.

A není tvůj trenér takovej vyběhanej trouba?

-No to je. Ty ho znáš? -Docela jo.

Ale myslím, že procházku proloženou lehkým klusem by ti povolil.

Tak já se zeptám Fanynky.

(z těžka oddychuje)

Fany, Fany, to už stačí.

Ježíšmarjá.

-Doprčic. -Co je?

-Tamhle jede můj šéf s manželkou. -Ten, co jsem mu snědl večeři? -Jo.

-Co to děláš? -Usmívej se na mě.

-Proč jsi to udělal? -Jsem ti chtěl pomoct.

-S čím? -Se ho zbavit.

Když já ale nevím, jestli se ho chci zbavit.

Takže se dál necháš přestříkávat manželčiným parfémem jako nějaký kradený auto.

To je on. Co mu mám říct?

Že sis našla kluka. Tak dělej, zvedni to.

Ano?

-Kdo tě to tam objímal, prosím tě? -To je můj novej kluk.

Cože? Takže já se kvůli tobě chci nechat rozvést a ty si najdeš novýho kluka jako?

To mi říkáš dva roky a nic. Já chci být s nikým, s kým můžu jít do divadla

nebo na procházku, a ne se pořád tebe dělit.

Víš co? Tak si s ním buď. Ale zítra nechoď do práce, máš padáka.

A z toho mýho bytu se vystěhuješ.

Tak jsi to zvládla.

Jo, a jsem bez chlapa, bez práce a nemám kde bydlet. Super.

(tichá hudba, zvuk příchozí SMS zprávy)

Umíš jahodový knedlíky?

Jahodový knedlíky jsou taťkovo nejoblíbenější jídlo.

Můj taťka je měl taky rád. Ale já mám radši borůvkový.

Hele takhle to tady musíš pospojovat, pořádně to takhle přimáčknout.

-No právě, každou tu mezírku a takhle to pořádně vyválet. -Šišaté.

To nevadí, to se v břichu nepozná.

-Proč nemáš děti? -Nepotkala jsem toho pravýho.

-No jo, s chlapama je to těžký. -To je.

-Jeden kluk mi nabízí štěně, za to když s ním budu chodit. -Tak to je vážný.

Je, protože to štěně bych brala, ale toho kluka ne.

-Jenže on by mi taťka toho pejska stejně nepovolil. -Proč?

Myslí si, že se o něj nedokážu sama postarat. Prej až budu starší.

Taťka.

-Čau. -Ahoj, udělali jsme ti s Bárou jahodový knedlíky.

-Jsem ti prece říkal, že domů nemáš tahat cizí lidi, ne? -Bára není cizí.

-Dobrý den. -Dobrý den. Rozárka mně poprosila, jestli bych jí je nepomohla uvařit jahodový knedlíky.

Jasně. To je od vás pěkný, ostatně, jste asi pátá,

co mi tady dělá jahodový knedlíky.

Ona se mi Rozárka totiž snaží neustále někoho sehnat, viď?

Já se omlouvám, já jsem jenom přišla pomoct.

-To jste hodná, děkujeme. -Jo. Kabelku. Je tady. Děkuju, Rozárko.

-Tak ahoj. -Ahoj. -Na shledanou. -Na shledanou.

-Proč tohle děláš? -Protože potřebuješ ženskou.

Poslouchej, mně úplně stačí, že mám tebe, jasný?

Jenže já se jednou vdám a ty zůstaneš sám.

-Cože se? -Vdám.

To začínáš brzo. Pojď, prosím tě, ukážeš mi, co jste udělaly.

Promiň.

-Bývalá přítelkyně? -Hm.

-Ty ji pořád miluješ, viď? -Jak si na to přišla?

Tak člověk nemusí být zrovna velkej detektiv.

Ale hezký to tady máš.

Ahoj. Ahoj. -Čau.

-Ty jsi vzala s sebou tátu? -Ale ne, ten je doma. Ale pozor...

-Co? -Nechala jsem nam je vyrobit na závod. -To je pěkný.

-Bára. -Marcela.

Jo a tady je pro Kačku a ještě pro mě.

A to vy ted' jako budete bydlet spolu?

Jde o přátelskou výpomoc, tak z toho prosím tě nic nedělej.

Ahoj, Rozárko!

Tatínkovi je moc špatně, já nevím, co mám dělat.

Za chvilku jsem tam. Jestli je to hodně zlý, tak volej 155 sanitku, jo?

Já se omlouvám, musím běžet, ahoj, čao.

Počkej... Báro, co je? Báro!

(dramatická hudba)

Pardon!

(heká bolestí)

Vypadá to na zánět slepého střeva. Budete muset s námi.

-Co dcera? Máte někoho, kdo se o ni postará? -Ne.

Já, já se o ni postarám.

-Jste si tím jistá? -Jo.

-Neplač. Taťka se za chvíli vrátí domů. -Já nechci, aby z něj stálá hvězdička.

-Nestane. -Maminku taky odvezla sanitka a pak se z ní stala hvězdička.

Neboj, to bude dobrý. Mně taky vzali slepý střevo a nejsem hvězdička.

Co, jsem tady.

-Takže tý lodi můžu dát jméno, jaký chci? -No jasně, to bude přece tvoje.

-Já ji pojmenuju po mámě. -Jako Marcela? -Ne, maminka.

Ježíš, to je hezký, Peťulko, to je milý.

-A co říkáte mýmu závodnímu tričku, co? Taky pěkný, ne? -No, dobrý.

Mami, proč se jmenuješ Kovářová, a nejmenuješ se jako my?

No protože tvůj tatínek ještě pořád mě nepožádal o ruku.

-Tati, ty nechceš mámy ruku? -Ale jo, chci, chci obě.

Ale důležitý je, aby se ty dva lidi měli rádi a svatba není zapotřebí.

-Ahoj. Kdes byl? -Venku.

-A už jsi...? -To se mě každej den budeš ptát, jestli už jsem to dělal?

-No a? -Ne.

-On se chce Kryštof s tou holkou rozejít. -Vážně?

-Říkal to nějakýmu klukovi do telefonu. -A proč?

Že mu prej nechce dát. Ale nevím co.

-Já bych teda s lakomou holkou taky nebyl. -To já teda taky ne, hochu.

Co to děláš?

Když ji tady pořád budeš mít, tak se z toho nikdy nedostaneš, ne.

-Počkej! -Ne, ty jsi taky nečekal, když jsi mě objal v parku.

Děkuju.

To seš ty? Jsi byla hezká.

-Jo? Ted' už nejsem? -Seš! Ale míň.

-Stejská se ti po něm? -To víš, že jo.

-Hele, třeba tyhle ponožky mi upletl, aby mi nebyla zima. -Pěkný.

-Zmrzlina! -Ňam. -Děkujeme. -Prosím.

Jsem zvědavá, jak bude bez toho slepýho střeva vypadat.

Já myslím, že stejně dobře, jako s ním.

Líbí se ti můj taťka?

-Má trochu větší nos, ale to on musí. -Proč?

Protože má v něm policejní čich. Aha.

Podle mě je to ten nejhezčí a nejlepší chlap na světě.

Tak když to říkáš, tak to asi bude pravda.

A ještě by byl o trochu lepší, kdyby mi dovolil psa.

-Dobrou noc. -Dobrou.

Ještě pusu.

-Dobrou. -Dobrou.

(melancholická hudba)

Hop. Hop! A teď ty!

Taťka!

Nazdar. Čau ty moje zlato, zlato moje, ty jsi mi tak chyběla!

-Dobrý den. -Dobrý den.

Tohle je pro vás.

-Jé, děkuju. -Ne, já děkuju vám. -Nemáte vůbec zač.

To teda mám. Moc jste mi pomohla.

-Nechcete si tykat? -Aha.

-Tak dobře, tak já jsem Josef. -Já jsem Bára. -Těší mě. Taký mě těší.

-Čau. -Čau.

-Co pohovor? -Hrůza.

Známá říkala, že shání někoho na výcvik vodících psů.

-Nechceš to zkusit? -To je dobrý, to mě nenapadlo nikdy.

Jo hele, něco jsem ti přinesla.

Počkej, takhle.

-Děkuju. -Není zač.

Tak nastávají ti nový časy.

Dneska mi v práci nabídli, jestli nechci jít na naši pobočku v Dánsku.

-A půjdeš? -Ne.

Mám tady prece Kolíka ve střídavý péči a taky tréninkový svěřenkyně.

To je pravda.

-Vezmeš si mě? -Ano.

-To je tak hezký. -Hm.

-Podepíšeš mi to? -Jo, dej mi to.

-Tys běhal nahej po škole, Jakube? -Jsem prohrál sázku.

-O co? -O to kdo dál dočůrá. -A to jsi nemohl víc zabrat?

-Ale já jsem se fakt snažil. -Tak ses měl pořádně napít, ty vole.

Karle? To je jediný, co mu na tohle řekneš?

Se snad sázím, jenom když vím jistě, že vyhraju, ne?

Počkej tvoje sakra. Třeba máma, třeba když se mnou bude chtít vsadit, že je lepší běžec než já,

tak do toho jdu, protože vím vždycky, že ji předběhnu.

-A to může trénovat, jak chce. -Seš si jistej?

-No to je snad jasný, ne? -Tak se vsadíme.

Když tě porazím, požádáš mě o ruku.

-Klidně, rozsekni to. -Jelito kopyto, platí to.

A platí to.

Šup, sypej dělat tu matiku.

Dáme si závod na prvním úseku štafety. -Jo? Karel se přihlásí s chlapama z nohejbalu.

Tak to abysme do toho šláply, jestli se chceš vdávat.

Mami, mami, počkej. Holky.

(píseň) Nezvládáš dojít k cíli, odpočíváš každou chvíli,

občas rád si cestu zkrátíš, sotva vyjdeš, hned se vrátíš.

Když nemůžeš se hnout, zkus se nadechnout.

Je to zvláštní pocit, jít do noci sám.

V žilách život teče dál, tak ho přece v sobě nech,

než ti navždy dojde dech.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že slovo nejde neexistuje.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že to dáš, že na to máš, že to dáš.

Z plánů rychle sejde, hned máš důvod, proč to nejde.

Problém s chůzí, máš v ní zmatky,

vpřed jdeš o krok, ale o dva zpátky.

Když nemůžeš se hnout, zkus se nadechnout,

je to zvláštní pocit, jít do noci sám, v žilách život teče dál,

tak ho přece v sobě nech, než ti navždy dojde dech.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že slovo nejde neexistuje, slovo nejde neexistuje.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že to dáš, že na to máš, že to dáš.

Je to nálada, že chce se trochu spát,

tak trochu nebýt a nedělat nic.

Houpe se návnada, to všechno, co máš rád,

stačí vstát a prostě říct:

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že slovo nejde neexistuje, slovo nejde neexistuje.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že to dáš, že na to máš, že to dáš.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že slovo nejde neexistuje, slovo nejde neexistuje.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že slovo nejde neexistuje, slovo nejde neexistuje.

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

že to dáš, že na to máš, že to dáš.

(hudba utichla)

-Ahoj. -Ahoj.

-Kam jdeš? -Projít.

Možná si trochu zaběhám.

Myslela jsem, že si na mě troufáš i bez tréninku.

Nebo ty jsi ze mě dostal strach?

Si chci jenom ověřit, jak na tom jsem.

Tedy díky za záchranu, švarný mládenče!

Nemáš vůbec zač, krásná princezno.

-A ted' co? Ted' zazvonil zvonec... -A pohádky je konec!

Ještě ne. Ještě si musí dát pusu.

Aha dobře. Tak tedy polibek. Polibeček.

Taky už byste si mohli dát pusu.

Víš co, poradkyně? Je nevyšší čas jít spát, jo?

Ona má Rozárka občas takový nápady, že jo?

Tak.

(tichá hudba)

Jak to, že ještě nespíš?

-No tak co? Jak jsi na tom? -Já? Dobře.

Když já budu mít na zádech svýho tátu, tak ty bys měl nést svýho.

Cože? Tak to je dost podstatnej váhovej rozdíl. Můj táta váží sto kilo.

-Tak ať zhubne. -To by musela být hodně drastickou dietu, aby zhubnul na tři kila.

Já jsem pro spravedlivej souboj. Oba poneseme stejně těžký závaží.

Dobře, dostaneš do batohu tři kila bramboru.

Klidně, mně je to jedno. Dobrou.

-Dneska máme středu. -Já vím.

Nebo se na to po tom běhu necejtíš?

Jasně, že se na to cejtím.

(Chrápání) Karle?

-Karle? Tys usnul! -Doděláme to příští středu.

-Dobré ráno! -Co? Ježíš!

Dobré ráno, ahoj.

-Díky. -Prosím.

Víš, ona Bára byla v noci už moc vyčerpaná, na to aby mohla dojít domů, viš tak. Tady potřebovala přespat.

-Takže ted' tady s námi Bára bude bydlet? -No když bude chtít, tak...co?

-No a už sis čistila zoubky? -Jo.

Dobře. Tak se běž podívat z okna třeba, jestli už po ulici chodí lidi?

-Jenže to je nudný. -Tak si jdi zapnout televizi.

Tak jo.

(začíná hrát energická hudba)

Přechod! Přechod!

Hodný. Tak hodný.

-Ahoj. -Ahoj.

Hádej, co se mi stalo. Byla jsem ve městě cvičit psa

a u přechodu ke mně přišel chlap a chtěl mě převést,

protože si myslel, že jsem vážně slepá.

A než jsme přešli ulici, tak mě stihl pozvat do divadla.

-A půjdeš? -No jasně. Je moc sympatickej.

A víš, jak se jmenuje? Jindřich. Jako můj táta.

-Já si myslím, že to je znamení, -že to je konečně ten pravej.

To není žádný znamení, ale shoda jmen.

Já si myslím, že to znamení je.

A hlavně to je díky tobě, protože tys mi dohodil tu práci.

-Tak děkuju. -Není zač.

-Ahoj, holky. Ahoj. -Já jsem doma.

-Ahoj. Co tady dělá ten pes? -Někdo ho přivázal u popelnic.

Že si ho můžu nechat? Budu mu říkat Puňta.

Rozárko, ohledně pejska přece máme jasnou dohodu. Až budeš starší.

Tak jí ho povol. Vidíš, jakou má radost.

Bara, prosím tě. Už jsem nás zítra objednala na veterinu.

Jestli se mi timhle zpusobem budeš plést do výchovy, tak to nebude fungovat.

(tichá, smutná hudba)

-Pojď se najíst. -Nemám hlad.

-Pojď. -Ty si myslíš, že všechno musí bejt jenom podle tebe. Ale nemusí.

Je moc fajn, ale nechci nic uspěchat.

Taky rád běhá, tak jsem si říkala, že může někdy s námi.

-Přijal jsem tu práci v dánské pobočce. -Cože?

Na ten váš závod už tady nebudu. Zvládneme to i beze mě. Běžet stejně už budete muset samy.

-Ale co Kolík? -Pojede se mnou.

Renata s tím souhlasí. Je těhotná, takže ted' bude mít jiný starosti.

Nic mě tady nedrží.

Ale pronájem toho bytu ti můžu přenechat, teda.

-Jestli se nechystáš nastěhovat k Jindrovi. -Ne, to se ještě nechystám.

No a kdy odjíždíš?

(svižná hudba)

Pojď! Vydrž vydrž vydrž!

(energická, vítězoslavná melodie)

(melodie utichá)

-Hodně štěstí! -Tobě taky!

Kolíku, pojď!

(hlasitě pšíkne) Prosím tě, mohla bys pšíkat potišejc?

Zkouším si tě nanýst na loď.

-Pojď se líbat! -Cože?

No ty jsi říkal že seš ty pro spravedlivej souboj.

Tak by bylo spravedlivý, aby sis do závodu vzal půlku mých bacilů.

Ty snad zešílela. Nezdá se ti, že to s tou spravedlivostí trochu přeháníš?

Ne, vůbec ne. Pojď, myslím to vážně.

-Ne. No pojd' sem. Fair play. -To je nechutný. prosím tě.

-Tak to by stačilo. -Prosím tě to by nestačilo, takhle bys nic nechytat, pojd' sem.

-Co to děláte? -Máma mi předává bacily.

-Je mami, můžeš mi taky nějaký předat? -Broučku ne, ty bud' rád, že seš zdravej.

-A běž si hrát do pokojíčku. -Ne, zůstaň tady.

-Jo, a víte, že ta Kryštofova holka už není lakomá? -Fakt?

-To je dobře, ne? -No to teda je.

Tak běž do toho pokojíčku, at' něco nechytneš.

No tak první už to má za sebou. Ještě zbejvají dva.

Mně to úplně vzalo radost z toho předávání bacilů.

-Konečně si dostala rozum. -No to ne!

-Neexistuje, abys byl zdravější než já. -Mě už trochu bolí v krku.

-Fakt já už to úplně cejtím. -Musím mít jistotu, pojď sem.

Tak už zítra nás to čeká.

Pomoc!

A paní Kovářová, viděla jste, jak vypadal?

Jenom zezadu.

-No jo. A měl něco na sobě? -Já nevím. Takovou mikinu s kapucí.

Jasně, já opravdu udělám, co je v mých silách, ano?

-Tak co? -Šance, že ho najdou, je prej minimální.

Měla jsi pravdu, byl to nesmysl. Měly jsme tátu uložit rovnou a tohle by se nikdy nestalo.

-To přece nikdo nemohl tušit, mami. -Celý to běhání bylo zbytečný.

Ne, nebylo.

Táta nám to určitě bude počítat, i když ho nebudeme mít v batohu zádech.

Máme ho přece tady.

Mami.

(hlasatel) Zdravím všechny milovníky běhu a maratónu zvlášť.

Čeká na vás krásný okruh,

který pro zvládnutí maratónské vzdálenosti budete muset oběhnout v celkom čtyřikrát.

Současně se závodem jednotlivců se uskuteční i závod štafet.

(Karel) Porazíme ty ženský. -Mám (Věra). Ty dáme, i kdybysme zabloudili.

Tady máš. Ty máš taký.

A pamatujte, že táta si to přál uběhnout, jo, takže žádná chůze. -Jasně. -Abys pak nepočítajlo.

Tady máš špendlíky.

-Nehraj si na švadlenku a trénuj, Karle. -Starej se o sebe, lásko.

(hlasatel) Už jen posledních pár vteřin nás dělí od startovního výstřelu...

-Chceš taky kapesník? -Ne, díky, mám svůj.

-Dobrej běh. -Tobě taky!

(startující) Připravte se!

Do toho!

Marcela, Marcela!

-Macíku, na zdraví! -Macík ted' nechce.

-Napij se. -Ne!

A mám tě!

Nemáš.

-Ahoj, Báro. -Ahoj, Rozárko, co tady děláš?

-Přišla jsem ti fandit. -No ty seš moc hodná.

Táta o tom neví, je zase v práci.

Už s ním nechci bydlet. Mohla bych se nastěhovat k tobě a Puňtovi?

To nejde, to byl by tvůj taťka moc smutnej.

Rozárko, já musím běžet, počkej támhle s mojí mamkou, jo?

Jsem tu hned.

Do toho! (svižná hudba)

Makej!

(energická hudba utichá)

Bylas dobrá! Fakt.

Mami, nebuď smutná, já si tě vemu za ženu.

Ty seš můj chlapeček úžasnej.

-Pojď sem miláčku. -Marcelo, nic si z toho nedělej.

A do prdele.

Na. Musíš dodržovat pitnej režim.

-Co je? Počkej. Marcelo, co se stalo? -V tom byl zásnubní prsten!

Bouchněte do ní!

Tady je. Hele, to je von, to je von, hele.

-Vezmeš si mě? -Ježíšmarjá.

-Vždyť jsem prohrála. -To bylo jasný, cos čekala?

Ale pro mě ses stejně první, jako z ženskejch, vždycky byla.

Vezmeš si mě, Marcelo? Marcelo?

-Děcka, tak řekněte něco mámě? -Jo, mami.

Ano!

Tak ty si skvělá! Já jsem to věděl.

Tak, děkuju. Kluci, tak jo.

Bude svatba!

Kluci, máte radost?

-Jak to s váma vypadá? -Jo, dobrý.

No marcela to s Karlem sice prohrála, ale zasnoubená už je.

Jo a chtěla jsem ti říct že měl pravdu. Byla to jenom shoda jmen.

Z Jindřicha se nám vyklubal ženáč.

Báro, přidej, jo!

-Hele, já už budu muset běžet. Drž mi palce. -Budu. -Pa.

Baro, Baro, pojd', pojd'.

Ale na návštěvy za tebou a Puňtou budu moct chodit?

-Jestli se neodstěhuju moc daleko. -Ty se chceš stěhovat? -Jo.

(energická skladba)

Pojď!

(fandění, tleskání)

-Gratuluju. -Děkuju.

Jaký to bylo?

-Asi se mi při tom běhání nějak okysličil mozek a vzpomněla jsem si na to,

proč jsi tehdy šel spát do tý skříně. -Proč?

-No jak jsme byli opilí, tak jsme si chtěli dát pusu,

ale tys řekl, že to bysme neměli dělat. -Že by měli počkat, až budeme střízliví.

Tak jsi šel do tý skříně, aby nás to nesvádělo.

-Teď jsme střízliví. -Jo, ale každej jinde.

(těžce oddychuje)

(hlasatel) Viděli jsme tu dnes skvělé sportovní výkony!

Gratulujeme všem, kteří doběhli!

Ona snad zabloudila, nebo co.

(rytmická hudba)

-Je tamhle. -Babi!

Pojďte. Pojďte sem! Tady jsme.

Bojujte.

Už jenom pár metrů, pojďte! Výborně, bravo! To je perfektní.

Dobrý den, gratuluju k závodu.

Bohužel jsem ho nestihl dostat na start včas. Tak pozdě, ale přece.

Děkuju! Děkuju vám dětí.

Pojd' mami pojd'.

-Jak jsi to dokázal? -Má přece policejní čich.

Hele, nemáš bejt doma náhodou?

Já chtěl jsem se omluvit za tu svou terajší reakci, řekl jsem to blbě.

-Nechtěla bys dneska k nám zajít na večeři? -Asi ne.

To je vážně škoda, protože já budu dělat borůvkový knedlíky.

Už mám recept a všechno. Rozárka říkala, že je máš ráda borůvkový.

-To mám. Ale taky se ráda pletu do výchovy. -Jasně. Tak přijdeš?

-Jedině s Puňtou. -Jo.

Koupil jsem mu granule, aby mu z těch mejch knedlíků neudělalo špatně.

-Takže ty jsi věděl, že kejvnu? -Ne, to jsem nevěděl.

Ale moc jsem si to přál.

(melancholická hudba)

-Co Vojta? -Nevím, od závodu se mi neozval.

-Jé, kdes ho našla? -Za chalupou.

-Zkoušíte tátovu severní metodu? -To víš, no.

Dvě ženský na jednoho chlapa, to bysme měli vyvážit.

Jo, to je správný.

-Fakt nehraješ nohejbal, jo? -Ne.

-Co budeme dělat? -Ale polož to a běž nosit židle.

-Ani trochu? -Ne.

-Já se ti ještě ozvu. -Co spolu pořád řešíte?

-Nedostala to! -Co si dělal, ty vole? -No já nic.

-Vždyť říká, že to nedostala. -Maminka to nedostala.

Říkala to babičce a tetám, ale nevím, co.

-Gratuluju. -Děkuju.

-No, cos dělal? -Nebuď drzej.

-Tak to je skvělý! -Takže tutovka?

-Ano, tutovka, mami. -Počkejte takže jsi vlastně běžela za dva.

A pozor, proto jsem to nevyhrála. No jasně.

Marcelo? Nás bude víc?

No budeme si muset s tou svatbou pospíšit, abych se vešla do šatů.

-Ale já cítím, že tentokrát to bude holčička. -Tak to je paráda.

-Koukám, že nás bude ještě o jednoho víc. -Myslíte jako dvojčata? -Prosím tě.

Jo tenhle... (hudba)

-Co tady děláš? -Já si přiběhl pro tu pusu.

-To sis nemohla dávat pozor? -Prosím?

Péťo, Péťo, co to děláš?

Zalévám dědečkovi stromeček, aby mu dobře rostl.

Hodnej kluk.

Čemu se směješ, mami?

Vzpomněla jsem si, že táta měl ještě jedno velký přání.

- Co? -A jaký?

Přál si...

(různé hlasy, hudba) -Cože? -To je příšerný!

-To nemohl myslet vážně! -Tak do toho už fakt nejdu!

Když do toho půjdeme celá rodina, tak to dáme.

-I děti? -Jo.

-To jako i já? -Jo, i ty, Karle.

A co budou dělat kluci beze mě na nohejbalu? Vždyť budou lichý.

Mami, já nemůžu, já jsem těhotná.

-To zvládneš i těhotná. -Maminko, vy jste zešílela prostě.

-Nemůžou nás za to zavřít? -Leda tak do blázince.

-To snad ještě nikdo neudělal. -Tak budeme první.

(Karel) To si dělal určitě srandu. Ze si dělal srandu?

Jo, vy si děláte srandu? Jo neděláte?

(energická veselá hudba do titulků)