All language subtitles for [SubtitleTools.com] Blind Un rêve éveillé 2014 par Eskil Vogt avec Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen (vostfr) sx

Z anglických titulků volně přeloľil Dohny
-marty.dohnal@gmail.com-

Začneme s něčím velmi lehkým,
něco, co jste viděli nespočetněkrát.

Strom například.

Dub.

Na poli nebo tak.

Kůra.

Praskliny v kůře, suky
nebo, jak se tomu říká.

Menší věci se dají lépe představit.
Pes.

Německý ovčák.

Místa jsou těžší. Pomohlo by mi,
kdybych je znala předtím, než se to stalo.

Byt, ve kterém jsme žili.
Naše oblíbená restaurace.

- pracovna mého manžela nebo
to nákupní středisko v centru.

Musíte vyžívat vzpomínky.
Starat se o to, aby vás to nerozhodilo.

A začít vnímat.

Ve skutečnosti to nejsou vzpomínky.

Nikdo si nemůže pamatovat celou budovu
Né každičký detail.

Říkají, že moje schopnost
představovat si věci, odezní.

Zrak se mi zhoršuje bez dalších nových vjemů.

Ale můžu to zpomalit.
Když na tom budu každý den pracovat, tak to zvládnu.

Ptávala jsem se manžela,
zda to vidím správně.

Jestli to obchodní centrum bylo
modré nebo bílé.

Kontroloval to na Google Earth
nebo tam někde.

Ale není důležité, co je skutečné
dokud si to nepředstavíte čistě.

- Ahoj.
- Ahoj.

Jsi to ty?

Jsi tam?

"T" se občas promění v "d" například.

Mnoho písmen. Myslel bych si snad,
že i většina slov-

- Jsou stejné v Němčině tak i v Norštině .
Například čísla.

- Jsou podobná.
- Co dál?

Příšlo to a zase odešlo. Streamoval
a stahoval ohromná množství,-

- podíval se na to, masturboval,
viděl další, udělal to znova.

Možná čtyřikrát až pětkrát za den.
Pokaždé alespoň jednou nebo dvakrát.

Pak... se sám sobě zhnusil
a vše vymazal.

A zas dokola. Stahovat,
masturbovat, všechno smazat a tak dále.

Bylo to tam a čekalo to na něj.
Všechno bylo přístupné.

Nezdálo se, že by tam něco chybělo.

Umělý dialogy ho otravovaly.
Trapný pokusy být sexy.

Ale sex byl dostatečně reálný.

Einar nevěděl proč, ale vzrušovali ho
specifické věci

Měl určité úchylky.

Našel v sobě neprozkoumané
hlubiny.

Divné úchylky,
které se mu zdály unikátní.

Ale i ty byly zkategorizovány
dávno předtím-

- udělány tak, aby je každý našel.

Obdivoval ženský. Jedno jak vypadaly
nebo co postrádaly-

- abych to uvedla na pravou míru,
byli tam muži, co je chtěli,-

- kteří je oslavovali na webu
a sdílecích serverech.

Ale ne všechno ho tolik vzrušovalo.

Ale kdo byl on, aby soudil?
Některé věci ho prostě nikdy neomrzely.

Vysoké potpatky. Nazí muži,
obklopeni oblečenými ženami.

A dlouhé vlasy v každé variaci.

Ale i to nejtvrdší porno ztratilo
svoje kouzlo.

Potřeboval něco nadpozemského
v ženách, nad kterými masturboval.

Miloval jehlové podpatky, ale ženské
nohy se zdály o moc reálnějsí-

- když skončili v bačkorách.

Stále pozoroval drsnější věci.
Mělo to svůj účel.

Ve skutečnosti to ale nebyl on.

Být blízko teplé, dýchající ženy
bylo něco jiného.

Ženské tělo nemělo před Einarem
žádné tajemství.

Byl schopnej hnedka rozlišit a roztřídit
míjející se ženská těla.

Ale internet mu nebyl schopnej říct,
jaký je to pocit, se těch těl dotýkat.

Nebo kdyby se dotýkaly jeho.
Dvě jemná ňadra dotýkající se vašich zad .

Prsty jemně hladící váš krk.

Ahoj.
Čau.

Dostal jsem tvoji zprávu,
ale už jsem byl...

Začne mi povídat,
jakej měl den.

Pak, z nenadání-

- se zeptal mě, co jsem dnes dělala.

Říká mi, že bych měla zase začít
chodit ven a nezustávat jenom tady.

Se superschopnostma?

Ne, ale skoro.

Má ještě nějakou chuť kromě sladké,
slané, kyselé, umami a hořké?

- Překážka?
- Potencionální překážka?

- Může se z toho vylízat?
- To není ono.

Ale lidé vyhrávají v loterii.
Možná to není nic jiného, než štěstí?

Proberme věčnou otázku:
Co je horší, být slepý nebo hluchý?

Jako hudebník,
bych fakt nechtěl být hluchý.

Ale zárověn strašne miluju porno.

It wouldn't be so hot if you're
just left with the mood.

Elin se přestěhovala do Osla ze Švédska
před deseti lety-

- studovat a pracovat.

Čerstvě rozvedená matka
s desetiletým klukem.

Přijmula následky za její
nefunkční vztah.

Nemeli nic společného, kromě jejich syna.

Ignoroval to,
utíkal do práce.

Elin si zvala přátele na večeri
do jejího nového bytu.

Na filmy, na drinky.
Stále přicházeli. Jako za starých časů.

Ale oni nikdy na oplátku nepozvali ji.
Nikdy ji nezkontaktovali.

Konečně dostala zprávu. Původně to byli
přátelé jejího manžela.

Stále byli.

Její přátelé ze Švédska se jí vzdalovali.

Příspěvky na Facebooku ze životů,
se kterými dávno ztratila kontakt.

Elin potkávala lidi v práci.

Víkendy a svátky, kdy neměla svého syna,
byly nejhorší.

Volný čas, vše, co milovala na tom
být učitelkou se obrátilo proti ní.

Co by si bez něj počla?
On byl ten, pro kterého to všechno stálo za to.

Ale začala si všímat toho,
že jsou stále jenom dva,-

- Chodili do kina, na procházky
do parku nebo na pláž.

Litovala toho,
že nezná další páry s dětma.

Byla stydlivé, osamělé dítě,
tak jako byla Kim.

Nechtěla to dělat ještě horší.

Ale před víkendem,
bylo vše zapomenuto.

Byl pátek. Její ex-manžel
by s ním mohl jet kolem.

Uh... Trubko

- Už tam jsi?
- Ja vím, že je teď tvůj víkend, ale...

Kim si našla přátele přes
dceru Hanny.

Žije nedaleko a...

- Ano a...?
- No, je tam něco...

Něco tam dnes večer mají,
a ona by tam chtěla.

Kim? Můžeš si promluvit s matkou?

- Ahoj mami.
- Ahoj zlatíčko.

- Mami? Znáš Kristine?
- Tu co tancuje?

Ne, to je Thurid.
Ale bude tam také.

A ty chceš být s nima?
No, myslím, že bys měla.

Ale tento víkend
budeš muset zůstat s tátou.

Je to v pořádku? Dobře.

Najdeme na pondělí něco
extra zábavného.

Ale mami.
Co budeš dělat ty?

Ve skutečnosti mi to vyhovuje.
Pár starých přátel je ve městě.

Mohu se s nimi dnes večer vidět.

Co jsou zač?

Jenom staří známí. Holky,
které znám z doby, kdy jsem byla servírka.

Dobře-

Ale jak se jmenují?

Také Thurid a Kristine.

- Ona se také jmenuje Kristine?
- Jasně.

Ale zlatíčko, mi...

- Užij si to. popovídáme si později
- Líbám tě.

- Taky tě líbám.
- Pa.

- Cítím věci na..
- Na vzdálenost?

V mých snech stále vidím.

Vzbudím se. A pár vteřin mi trvá
než si vzpomenu na to, že nevidím.

Byla jsem venku tancovat.
Najendou jsem si všimla šmouhy na kontaktní čočce.

Opláchla jsem ji a tancovala dál.
Byla stále tam,-

- ingnorovala jsem ji.

Další den tam byla stále,
dokonce i bez čoček.

Předtím, než jsem stihla navštívit specialistu,
objevilo se to i na druhém oku.

Obvykle to prvně postihuje noční vidění.

Pak se to začne zhoršovat.
Pomalu nebo rychle. Přijde na to.

Občas mám pocit, že je něco s akustikou.

Nepřijde mi, že by strop
byl tak vysoko jak se zdá.

Nevím, jak byt vypadá.
Prostě si něco představuji.

Říká, že je světlý a vzdušný
a vysoko tak, že do něj nikdo nevidí.

Možná si myslel, když jsem řekla,
že se chci přestěhovat, aby bylo lépe-

- vidět nový byt,
že se rozhodnu opět chodit ven.

Nic neříkal, ale musel být zklamaný.

Pardon? Co...
Co posloucháte?

- Nejsou to Stockholms Negrer?
- Jasně. První album.

Poznala jse to?

- Nevěděla jsem, že mají v Norsku fanoušky.
- Ne tolik.

30 sekund.

- Hotovo. Dvířka jsou otevřena.
- Jasně, ja vim.

Dvířka jsou zavřena.

Občas mám pocit, že je tady.

To, že je stále v bytě.
Neříkám nic.

Prostě by mi řekl, abyc tady přestala sedět
a představovat si věci.

Nikdy by nic takového neudělal.

Ale dveře v síni moc neskřípou.

Jeden dlouhý krok do obývacího pokoje,
aby dosáhl na silný koberec.

A pak mohl jenom sedět a pozorovat mě.

Růžová '-

Tmavá... Tmavá fialovošedá.

Tmavě zelená. Hluboce zelená.

Světle růžová. Světle lososovo růžová.

Tmavá fialová. Hluboce fialová.

Bílá. Bílá.

Bílá. Bílá.

- Co?
- Vstávej. No tak, vstávej.

Dětská růžová. Dětská růžová

Morten?

Ty jo čau.
Páni.

- Už je to chvilka.
- Ahoj.

Tak jak se máš?
Máš děti a tak podobně?

Pamatuješ tu dívku,
tu do který jsem dělal, když...

Tu hezkou studentku Norštiny?
Jasně.

- Když se opilá svlíkala.
- Jo jasně.

- Podívej.
- Jo.

Ženatej? Heh.

- Gratuluji.
- Dík.

Co teď dělá?

Pracovala roky jako učitelka, ale...

Nechala toho.

A tak co teď děláš ty?

Po univerzitě se to celkem usadilo.

Jasně.
Jo, to se stává.

Musim říct, že jsem byl na cestě do fitka.
Ve fitku máš jasnej čas pro sebe.

- Ale chodit na filmy...
- To neomrzí.

Einar jednou navrhl, ve studentském filmovém klubu,
Star Trekovský večer.

Nebyl fanoušek, ale myslel si,
že by to mohlo nalákat lidi. Morten nesouhlasil.

Dlouhou dobu si Einhar myslel, že mu Morten
ukřivdil a bral ho za nějakého Startrekovskýho panáčka.

A ten film, který práve viděli
byl panečku sci-fi, ne?

To možná proto si Morten myslel, že tam je.
To proto, že byl blázen do sci-fi.

Pamatuješ si tu věc se Star Trekem?

Nejsem zrovna velkej fanoušek.

Ne? Dobře.

Věděl jsi, že Leonard Nimoy je i fotograf?

To jsem nevěděl.
Ten maník s těma ušima?

Jasně.

- Černobílej
- Jo.

Parádní věc.

- Stále hodně sleduješ filmy?
- Jasně.

- Nikdy předtím jsem tě tady neviděl.
- Ne.

Ne, jsem unavenej z toho byt pořád sám.

- To je to tak špatný?
- Ne, prostě...

Víš, měl jsem... starosti.
Nedokázal udělat zkoušky a...

Jednoduše to skončilo tak,
že jsem doma sám s počítačem.

No, to je na prd.

Možná to byla Waldorfova škola.
Nebo rozvod jeho rodičů, když jeho sestře bylo šest.

Ale velká část Mortenova já byla o tom,
být tam pro ostatní.

Mortenův kolega zmínil všechen ten náhodný sex-

- nabízený na internetových seznamkách.

Pak o tom Morten dlouhou dobu přemýšlel.

Zkusil jsi... Vím, že to bude znít hloupě,
ale říkají, že to funguje.

Zkusil jsi někdy rande přes seznamku?

No jo.

- Zkusil jsem to.
- A?

Nikdo nechce být s člověkem, co má problémy.
Ne v dlouhodobým hledisku.

Ale seš skvělej chlap.

Vždy jsem tě považoval za pravýho vtipálka.

- To myslíš vážně?
- Jasně.

- Psal jsi do školskýho zpravodaje.
- Jen jeden skeč.

Ale bylo to dobrý. Strašná sranda.
Spoustě lidem se to líbí.

Občas na to pomyslím.
Mohlo by to být něco-

- co bych mohl dělat profesionálně.
Psát pro televizi. Komedii.

Měl bys.

Dostávám takový nápady.

Ale bylo by to až moc.
Lidi by to šokovalo.

Šokování letí.

- To si fakt myslíš?
- To si piš.

Možná jo.

No, už musím jít.

Nemůžu přece zůstat ve fitku napořád.

Vycházejí teď nějaký filmy,
který stojí za to shlídnout?

Režisérský sestřih "Masky".

Ve středu?
Říkají, že je to mnohem lepší.

Nevadilo by ti, kdybych se ve středu ozval?

V pohodě. Paráda.
Naviděnou.

- Hodně štěstí se psaním. Čau.
- Čau.

Takovej bordel.

Stojí to za prd, když píšu první, co mě napadne.
Měla bych si věci promýšlet.

Počkat, dokud neuvidím věci zřetelně.

Neříkám, že už nikdy nepůjdu ven

Jen říkám, že byt prozatím stačí.

Pak si myslí, že v určitém bodě změním názor.

Ale on to pravděpodobně ví.

Je na něm něco divného.

Jak kdyby si vymýšlel.

Ove-Kenneth to udělal na večírek.
To jsou kanceláře.

Výtahová šachta. Je to daleko detailnější,
než modely na soutěže.

Je tam nádherný výhled na fjordy.
Jedenáct pater vysoká.

To je stará kancelářská budova.
Nemohli jsme ji strhnout.

Teď je plně zahrnutá.

Svažuje se dolů.

Když půjdeš víc dolů, tak ucítíš portál.

Vyzvedává ji to. Chtěli jsme minimalizovat plochu,
na které stojí budova.

- Ne, to jsou jen stromy.
- Nedokážu si to představit.

- Omlouvám se. Jsem k ničemu.
- Nejsi, měl bych ti to lépe popsat.

Ne, to není tím.

Alespoň trochu víš, co budou lidé v pátek obdivovat.

Zešedivěli mi vlasy?

Nemyslím si.
Vypadáš skvěle.

Seš si jistý?

Pracuješ?

- Co to je?
- Jen nějaký maily.

0ve~Kenneth zapomněl rozeslat nějaký pozvánky.
Tak musím přeposlat malý upomínky.

- Přijde hodně lidí?
- Docela jo.

Dobře. Tak to nebudu nikomu chybět.

Můžeme si promluvit?

Co to děláš?

Stojí ti péro?

Jo.

Chci ho cítit v krku.
Mrdej mě do huby. Tvrdě!.

Jo.

Pěkně tvrdě.

Dávím se! Nepřestávej!

Můžeš dýchat?

Co se děje?

Nic.

Ne, nikdy by se neopovážil.

Je tam?

Jo. Už musim jít.

Jsi tak milá.
To proto tě mám tak rád.

Promiň. Nemyslela jsem to tak.

- Potřebovala jsem se protáhnout. Omlouvám se.
- Za co to bylo?

Vím, že jsi to chtěla.

Mačkám ti koule!
Zasuň mi ho do krku!

Jsi unavený?

Jo, trochu.

Usmíváš se?

Proč se ptáš?

Je to jen takový divný nevědět to.

Stále se protahuješ?

Když se na tebe usměji, nevím jestli to vidíš.

Musíme si to říkat.

- Že se jeden na druhého smějeme?
- Jo.

Díváš se na mě?

Jo.

HEY--'

- Co se děje?
- Nic.

Už nevím, jaké to je se zapojit.
Mám na to vzpomínku.

Ale už jsem to asi vzdala.

Musí být divný být vykouřenej od slepý ženský.
Dokonce od vlastní ženy.

Pravděpodobně cítí vinu.
Jak kdyby mě k něčemu využíval.

Chudák si zřejmě myslí, že ho nutím,
dát postižené ženě sexuální život..

Máš děti?

Dlouho jsme se snažili,
ale teď...

Ne.

- Proč prostě neodejdeš?
- Chci. Ale nemohu. Ne teď.

- Co je s ní?
- Je to komplikované.

To musí být těžký. Pro tebe.

Díky.

Potkáme se?

Ano. Ráda bych.

Ahoj? Jsi tady?

Omlouvám se.

Nachvíly vypadla světla.

Čau.

Einar začal přemýšlet zpětně-

- do doby, kdy se naposledy citil šťastný.

Bylo to den poté.
Byl na cestě so města zkontrolovat škody-

- než si uvědomil plný význam toho, co se stalo .

Toto bylo jeho město.
A ten pitomec...

Bylo to jiné.
Lidé si ho všímali

Viděli ho.
Byli v tom společně.

Bylo to jako slib.
Nesmíme mu dovolit se k nám přiblížit.

Procházeli jsme tím společně.
S větší solidaritou, s větší láskou.

Bylo to tak krásné.

Po cestě domů se zastavil u plotu před sídlem vlády.

Uprostřed rozbitého skla a růží, pomyslel si:

"Cítím se dobře. Teď jsem šťastný."

Ale lidé si toho přestali všímat.
Každodenní život se vrátil.

Einar měl pocit, že musí lidem připomínat,
jak závažné to bylo.

Vzrůstala jeho nedůvěra v samotáře.
Hlavně mezi muži, kterým to mohl říct.

Stále myslel na ten citát:

"Jak nás nenávist jednoho člověka dokáže všechny láskou stmelit ."

Ale co Einarova láska?

Elin?

- Ahoj.
- Ahoj.

Čau.

- Máš se dobře?
- Stoprocentně.

- Nečekáš dlouho?
- Ne, nečekám.

- Rád tě vidím.
- Taky tě ráda vidim.

Vypadáš přesně jako na profilovce.

- Jenom hezčí.
- Děkuji.

- Možná bych se neměla ptát, ale...
- Neptej se.

Ne? Dobře. Ale...

- Jak se daří ženě?
- Na tohle se prosím neptej.

No... Není to tak... Ne.

Můžu se zeptat proč nemáš děti?

Ne, je to... Trochu...

Trochu komplikovanější, protože...

S tím, jak se teď věci mají,
si nemyslím, že by to bylo možné.

Ale chceš děti, ne?

Nedokáži teď o sobě přemýšlet.

Ale přála bych si...

Jestli to tak je, tak mozná proto, že musíš?

Nebo jak?

Elin? Elin!

- Jsi v pohodě?
- Co to dělám?

- Co se stalo?
- Sony. Musím to dát do pořádku.

- Budu hned tady.
- Dobře.

- Zhasla právě světla?
- Ne. Potřebujete pomoc?

Ne děkuji. Budu v pořádku, ale...
Možná bych potřebovala trochu pomoct.

- Čau.
- To víno mi stouplo do hlavy.

- V tomhle stojim za prd.
- Zachránila sis šaty?

Jo, šlo to dobře.

Tak co jsi řekl ženě,
že budeš dělat dnes večer?

No, řekl jsem jí, že jdu do fitka.

- Ahoj! Dáte si nějaký dezert?
- Ano, to zní skvěle.

Dobře.

Děkuji.

Posledně jsem tu zahlédla jablečný koláč.
Dám si ten.

Děkuji. Dobře.

Co vy si dáte?

Ehm...

Jo, také si dám jablečný koláč.

Elin?
Tvůj zrak není moc dobrý, že?

Sotva můžeš něco vidět.

- Možná dokonce vůbec nic?
- Ne. Páni.

Citím se teď trapně! Ježiši.
Ne, nevidím vůbec nic.

Měla jsem ti to říct předtím,
ale tak jsme se bavili.

Neutahuje si ze mě někdo?

Co tím myslíš?

Co?

Nic, zapomeň na to.

Máš už dlouho problémy se zrakem?

Ne, stalo se to předtím jednou, když...

Když... Když... Když...

-"Ne, tak dlouho ne...'
- Tak dlouho. Jenom pár let.

Mohu se zeptat jak... jak se to stalo?

Samozřejmě.

Tehdy jsem byla... Byla jsem... Myslím...

Bylo to před pár lety.
Spadl na mě led ze střechy.

Jak můžou nechat ty chodníkdy přes zimu tak nebezpečný?

Tlačí nás k tomu, aby jsme žili zdravě.
Omezují nás v pití a kouření.

A pak jdeš takhle na procházku, nekouříš,
střízlivej a sejme tě kus ledu.

Jo, tak...

Co se stalo s tím koláčem?

- Ty ani nevidíš tohle?
- Co?

- Světlo?
- Ne.

Je zaplé nebo vyplé?

Je zaplé nebo vyplé?

Vyplé.

Počkej.

Nedělal bys to,
kdyby to pro tebe nic neznamenalo, že?

Měla jsem to vymazat.

Šokovalo by ho to.

Nebo by si myslel,
že by to mělo být zveřejněno.

Nezáležíc na tom,
jak nesouvislé a zvrácené to je.

Slepý autor.
To by vše dalo do pořádku.

Jako ten nebohý francouz, který musel mrkat,
aby si něco vybavil.

- status, který měl jako módní návrhář.

Tady. Položim ti to na noční stolek.

Tady je sklenice vody.

Omlouvám se, že jsem včera přišel pozdě.
Na dnešní večer toho bylo potřeba hodně udělat.

Už nikdy nebudu pomlouvat pořadatele.

Udělala jsi ten playlist?

Hey?

Pojď sem.

Co se děje?

Vím, že tam dnes večer bude hodně lidí,
se kterými si budeš muset povídat.

Prostě zůstanu tady.

Tolik lidí a já...

Nejsem na to připravená.

Pujdeme společně, jak jsme si řekli.
Bude to v pohodě.

Nemusíš tam zůstávat dlouho.

Au! Oh...

Omlouvám se. Jen jsem kontroloval poštu.

Takže ty jsi oslepla?

Jo, už to tak bude.

Stalo se to tak nějak náhle. Já...

- Kus ledu spadl ze střechy.
- Dobře, ale...

- To se stává.
- Jo.

- Známe se?
- Ne.

Ne tak docela.
Také tady žiju.

- Už musim jít. Omluvte mě.
- Určitě. Naschle.

Ahoj.

Kim? Kim?

Kim!

Jedna nepřečtená zpráva.
Zpráva od Mortena.

Nemohu mluvit.
Dnes večer bude velký večírek.

Stále je spousta věcí na práci.
Ozvu se.

Odpovědět Mortenovi přes textovou zprávu.

Je to důležité.

Něco se stalo.

Odeslat. Zpráva odeslána.

Jedna nepřečtená zpráva.
Zpráva od Mortena.

Prosím přestaň otravovat.
Něco ti řeknu.

Rád jsem tě poznal.
Měj hezkej život.

Odpovědět Mortenovi přes textovou zprávu.

Jsem těhotná.

Idiote.

Jedu na ten večírek.

Odeslat.

Zrušit.

Odstranit zprávu.

Smazáno.

- Oh. Waaau!
- Vypadá to dobře?

- Bude si myslet, že jsi překrásná.
- Nejsou moc krátké?

Ne, vážně ti to sluší mami.

Je to fakt dobrý. Jsi to doopravdy ty.
Tvoje máma vypadá fakt skvěle.

- Nedáváš tam toho moc?
- Ne, je to jak jsi chtěla.

- Čau.
- Čau.

- Ahoj tati.
- Ahoj.

Ahoj!

Jsi připravená?

Hej? Nemyslím si, že bych mohla...

Narazila jsem do futer.
Určitě jsem si dobila obličej.

- Jsi v pořádku?
- Je to zlý?

Ne, nic nevidím.

Máme jenom 20 minut.

To nestihnu.

- Dobře. Jak dlouho potřebuješ?
- Ne, nemám nic na sebe.

- Co je to?
- Nové šaty.

No, tak si je zkus.

Jak vypadám?

Úžasně.

- Jo, ale doopravdy?
- Vypadáš sexy.

- Ale tak jako nevyzívavě, víš?
- Ne.

Prodavačka říkala, že je to klasika.

Takže se ti ta prodavačka líbila?

Vypadáš skvěle. Okouzlující.

Jaká je to velikost?

-36.
- Tak to je moc malý.

- Ne.
- Měl jsi mi říct, že je to tak upnuté.

Cítila bych to okamžitě.

Dobře, tak si vem ty zelené.
Nosívala jsi je pořád.

Ty jsou taky malé.
Přibrala jsem.

- Vyzkoušej je. Uvidíme.
- To nemá smyls.

Kvůli mě. Víš, jak je to pro mě důležité..

Proč?

Nemůžu prostě zůstat tady?

- Řekla jsi, že půjdeš
- Ne, řekla jsem, že to zkusim.

- A teď jsi to zkusila?
- Jo.

Vím, že je to pro tebe težké, ale...

Víš, že takhle nemůžes pokračovat.

Pořád zůstávat jen tady.

Pokud to alespoň nezkusíš-

- nevím, jeslti...
Jestli to dál zvládnu.

Myslela jsem, že spěcháš.

Dívat se na televizi, je skoro stejné jako předtím..

Je snadné představit si, co se tam odehrává,
aniž byste viděli obraz.

Prudký nárust kádeží v Oslu...

Ahoj! Ty musíš být Ingrid.

Jsem Benle.
Morten říkal, že nepřijdeš.

- Je tu někde?
- Jo, někde tady je.

Ukažte, sundám vám kabát.

Myslim, že ho vidim.

- Chvilku tady počkejte.
- Ale...

Nemyslim si, že bych někdy viděla těhotnou slepou ženu.

Slepé matky musejí svůj kočárek táhnout-

-aby ho nestrčily do neznáma.
Vzpomněla by sis, kdybys to někdy viděla.

Slepá matka táhnoucí kočárek za sebou
se slepeckou holí v ruce.

Jednou se Mortenův kolega provokativně zeptal,
jeslti jsme někdy viděli-

- černocha jezdit na kole?
Nikdo si nevzpomněl, že by něco takového viděl.

Všichni se smáli. Ove-Kenneth viděl Samuela L. Jacksona,
ve filmu jezdit na kole.

Morten vykřikl, "Speciální efekty!"
A všichni jsme se smáli ještě víc.

Mám ráda, když je drzý.
Ale je teď tak ohleduplný.

Možná proto, že jsem se dostala do menšiny-

- chová se k menšinám s přehnaným ohledem.

Tady je stará budova kanceláří.
Nechali jsme ji stát, takže teď...

Mortene? Mortene?

- Ty jsi Ingrid?
- Nevíte, kde je Morten?

Ove-Kenneth má nahoře místnost,
kterou využívá, když musí pracovat přesčas.

- Mám vás doprovodit?
- Ne, to je dobrý.

Úplně nahoře, první dveře vlevo.

Oops.

- Jste si jistá, že jste v pohodě?
- Jsem v pohodě. Díky.

- Čau.
- Čau.

Co tady děláš?

- Něco ti musim říct.
- Dobře.

- Je to důležitý.
- Chápu. Dobře.

Jsem těhotná.

Jsi... Jsi si jistá?
Dělala sis test?

Nevidim, takže jsem šla za doktorem.

- Co říkal?
-"Gratuluji."

Opatrně. Tady.

Sedni si. Přemýšlela jsi,
jak to chceš udělat?

- Nevim.
- Jsem z toho trošku v šoku.

Očividně.

Ale jsem tu pro tebe,
jakkoliv se rozhodneš.

Ráda slyšim. Děkuji.

Už máš dítě.

Mohli by být také postižení, ikdyby jsi viděla.

Co když se něco stane?

Je to dědičná nemoc.
Chceš, aby tvoje dítě tím muselo procházet?

Dědičná?
Spadl mi kus ledu na hlavu.

No, myslel jsem...

Promyslela sis to?
Nikdy neuvidíš, jak bude vypadat.

Nikdy ji neuvidíš vyrůstat.
Nidky ji neuvidíš smát se.

Pomyslela jsi na to?

HEY--'

To jsem jen já. Ne ne, počkej.

Hej, počkej.

- Prosím...
- Oh!

Myslíš, že chci tvoje dítě?
Unavuješ mě!

Proč jsem si tě vzala?
Proč jsem to udělala?

Co to má znamenat?

Myslíš, že mě baví tyhle sračky?

- Ne, seš nudnej.
- Nudnej??

Tobě přijde nudný šnupat koks a mrdat s...

- S...
- S kým?

Sakra, jen kdybych ji znal.
Vymyslela sis to.

A co je tohle za sračku?

Proč to musí být všechno přehnaný?
Sexualizovaný? To je to kdo jsi?

A proč jsi na ni tak hnusná?

Omluvte mě.
Vypadá to, že vy dva byste si měli promluvit.

Proč jsi nás do toho zatáhla?
0ve~Kenneth je ten nejlepší týpek.

A proč bych měl vše zahodit kvůli Elin a... a...?

Einar.

- Proč je nedáme dohromady?
- Jeho? S ní?

Proč ne? Lidem se taky stávají dobré věci, víš.

- Dejme je dohromady.
- Jen se bavím.

Je to asi sranda si mě představovat, jak randím s jinejma?
Je to tak?

Chceš abych našel stejně krásnou holku, jako je Elin?
Je to, to co chceš?

- To chceš?
- Ne.

Nikdo nechce být s člověkem, co má problémy.
Ne na dlouho.

Pojď sem a posaď se.

To si vážně myslíš, že bych sem vzal někoho dalšího?

Miluji tě. Víš to?

Ale podívej se na sebe.

- Proč jsi nekoupil víc vína?
- Nesmíš pít, když jsi těhotná.

Proč jsi mi to neřekla?

Nejsem si jistá jestli jsem...

Chtěl bys, abych byla?

Nemůžeš takhle dál pokračovat.
Věděla jsi to.

To se chystáš říct lidem?

Nebylo to proto, že jsem oslepla.
To nebyl ten důvod, proč to nefungovalo?

Morten?

Morten?

Morten!

Jsi v pořádku? Pomůžu ti.

Pozor na schody.

- Pardon?
- Ano?

Nevíte, jestli je tu někde lékárna?

Jo, támhle je jedna...
Když půjdete tam dolů a pak do leva...

Myslím tím...
Ve směru, ve kterém jste šla.

Běžte stále dolů podél toho patníku..

Je to napravo, hned jak se dostanete k silnici.

- Dobře? Pamatujete si to?
- Ano. Děkuji.

- Naschle.
- Naschle.

Díváš se na to?

Jo.

Co to ukazuje?

- Nerozumím tomu.
- Není to tak těžký pochopit.

Jsou tam dvě červné čárky?

- Nebo nejsou?
- No, jsou tam, ale..

- Jsou tam?
- Jo.

To znamená, že jsi těhotná?

Jo.

Znamená.

Tak jak to bude?

Mami? Někdo nás pozoruje.

Jak vypadá?

Je... Je ošklivý a má culík.

Neboj se. Je hodnej.
Občas mi pomáhá.

Dívám se na něj?

Trošku nahoru.

- Co dělá?
- Mává.

Vypadá jako stydlín.

Určitě to zkusí znovu.

Vplížit se dovnitř.
Sednout si a jen pozorovat.

Hlavně teď, když nejsem jediná,
o kterou by se měl bát.

Teď, když čekáme dítě a tak.

Musim zůstat klidná.

Dokud se nebude cítit v bezpečí.

Pak se zvednu a vykročím vpřed,
ne za ním,

- ale doprostřed pokoje, aby mě viděl.

Jakmile ucítím koberec pod nohama.
Prostě si lehnu.

Přímo před něj.

Bude to zase fungovat.

Jen musí přestat být tak zatraceně nudnej.