Original subtitles

SLADKÝ ŽIVOT

Osoby a události filmu jsou fiktivní.

Jakákoli podobnost je čistě náhodná.

Leontino, co je to?

- To je Ježíš! - Kam s ním letí?

Spouštějí ho dolů!

Kam vezete tu sochu?

Cože?

Kam s ní letíte?

Letí s ní k papeži.

- Chtějí náš telefon. - Ne.

Pojď sem, chlapče.

- Co jedli u šestky? - Pan kníže měl šneky.

- A k pití? - Sladké víno.

Mluvíte o knížeti s paní? Pili valpolicelské.

- Zdravím tě, Marcello. - Buď zdráv, Pierone.

Šneky a valpolicelské. Pusť mě udělat tu fotku.

- To nejde. - Na shledanou.

Dej peníze mně. Řeknu ti, co budeš chtít.

Hlavičko!

Chyťte toho fotografa!

- Dejte mi ten film! - Žádný tam nemám.

Bez dovolení nesmíte nikoho fotografovat!

Připálíš mi?

- Pojď sem na chvíli. - Já?

- Ano, ty. - Oč jde? - Chci s tebou mluvit.

Dobrý večer...

- O co jde? - Přisedni si.

- Není tu židle. - Sedni si na bobek.

- Promiňte! - Jsi darebák! - Proč? - Protože jsi darebák.

Jednou ti rozmlátím hubu!

Jen informuji veřejnost. Ostatně trocha reklamy...

Reklamy? Staráme se my o tvoje zálety?

- Vy nejste novináři. - On si říká novinář!

Ty buď zticha! A ty si dej pozor, Marcello!

Nebo mě zabiješ...

- Už přišel? - Ještě ne, slečno.

Až přijde, vyřiď mu, že je pitomec. Dej mi whisky.

Proč už tenhle pajzl nezavřete?

Tak co?

Dobrý večer, Magdaleno. Sama?

- Chcete si zatančit? - Ne.

- Dáme si vodku? - Dnes mi nic nevychází. Jdu pryč.

- Doprovodím vás. - Pojďte.

Dobrou noc!

- Vaši kamarádi v akci! - Kampak, Marcello?

- Slečno Magdaleno... - Nechte mě být!

Vrátila se krásnější než filmová hvězda.

Pořád totéž. Copak je to nikdy neomrzí?

Nech toho, Paparazzo.

- Jste už slavná osoba. - Kam si tě veze?

Chtěla bych žít jinde, kde nikoho nepotkám.

Mně se Řím líbí. Je jako vlahá, klidná džungle,

kde se člověk může schovat.

Taky bych se chtěla schovat, ale nesvedu to.

- Co budeme dělat? - Projedeme se?

Řím je nudný. Chtěla bych mít ostrov.

- Kupte si ho. - Myslela jsem na to.

Ale odešla bych tam?

- Máte zkrátka moc peněz. - A ty jich zas nemáš dost.

Přesto jsme tu spolu.

Zbylo nás málo, kdo se sebou nejsme spokojeni.

- Co jste si udělala? - Nic.

Se svými penězi vždycky dopadnete na nohy.

- Myslíš? - Ovšem.

Vždyť já se sotva udržím na nohou.

Chybí mi potřebná vitalita.

Jen když se miluju. Ano, láska mi dává sílu...

Ať tedy žije láska!

Koukej, to je bourák!

Hotový apartmá.

- Ty jsi Liliana? - Nejsem. A kdo jsi ty?

- Dobrý večer. - Dobrej.

S kým to tam mluvíš?

Kdo je tam? Liliana odešla do Milána.

- Projedete se s námi? - Já?

Ano. Pojďte.

Nějaká paní mě zve na projížďku autem. Můžu?

Vezmeme tu holku na projížďku.

- O co vám jde? - Pak ji odvezeme domů.

- Znáš ji? - Ne.

Myslím, že ne.

Jdu se najíst. Počkám pak na tebe.

Zhasni to světlo!

Dej si majzla! Ty maj prachů jak Onassis.

- Pojedeš s námi? - Když mě dovezete domů.

Ty nepojedeš?

Bydlím pěkně daleko...

- Vlez si dozadu. - Ano, děkuju.

- Sedí se vám dobře? - Ano...

Ahoj, Ninni...

- Kde bydlíš? - Až u Zašlejch duchů.

- To je váš auťák? - Ano.

- Tys jí ho ale nekoupil, co? - To její otec.

Můj táta mi dával akorát přes držku.

- Znáte mého otce? - Představila jste mě.

- Kde žijí vaši rodiče? - V Ceseně.

- Je to u moře? - Není.

- Jak je? - Jak by mělo bejt?

- Obchody dnes nešly? - Jeden utek bez placení.

- Mladý nebo starý? - Do ksichtu jim nekoukám.

- Šel byste s takovou? - Ne.

Není horší než jiné. Vy s takovými nechodíte?

Tu a tam.

Hele, co po mně vlastně chcete? Kam jedeme?

Chtělas přece odvézt domů.

Vezeme tě domů.

- Co sis myslela? - Já? Nic. Co by...

Ztlumte to rádio, spí tu lidi.

- Hned zas pojedeme. - Bydlíš sama?

- Co jako? - Jestli máš někoho doma.

Bydlím s bratrancem, ale není doma...

- Pozveš nás na kávu? - Jo, kafe dělám dobrý.

Není to žádná rezidence.

Půjdu napřed.

Káva!

Pozor, jsou tu schody. Tuhle se tu jeden pán...

Zas je tu voda! Kdo má v tom sajrajtu bydlet!

Počkejte tady.

Měl by sis to zkusit, inženýre!

Čekáš snad na Ježíška? Ale já ti to spočítám!

Posadím vás do ložnice. Pane Bože!

Nateklo to až sem. Jděte dál, uvařím kafe.

Chce to holt známosti.

- Omlouvám se, ale stěžuju si už dva roky. - Nedělej si starosti.

Zapálím zatím vařič.

Nezavřel bys dveře?

Tady se chceš milovat?

Ne?

Nechám vám kafe tady nahoře.

Tys je nezkásla předem?

Měla jsem je vyhodit?

- Něco mi snad dají. - Ceny tu stanovuju já!

- Jsou to manželé? - Jo to zrovna!

Díky. Musím vycouvat, nebo se tam otočím?

Jeďte dál a zahněte doprava.

Můžu ti dát pusu? Děkuju mockrát.

Přijďte zas, až budete chtít.

Jeďte s tím autem pomalu!

Emo!

Emo, co je ti? Řekni mi, co se stalo!

Cos to provedla, ženská praštěná!

Emo!

To nic není. Buď hodná. Odvezu tě.

Proč jsi tak pomatená? To mě chceš zničit? Mě?

Jednou tě nechám umřít.

Emo, řekni už konečně něco!

Emo, poklade... Lásko moje, Emo...

Rychle!

Tys přivezl tu otrávenou ženskou?

Nepiš o tom. Stačí ty opletačky s policií.

- Co se stalo? - Vůbec nic...

- Kdo je to? - Prosím tě, nech ji být!

- Můžete za ní, pane. - Ano.

Emo!

Neunavujte ji. Musí odpočívat.

Za chvíli si ji můžete odvézt. Zatím sepíšeme protokol.

Emo!

Emo! Proč jsi to udělala? Řekni mi... proč?

Policejní vyšetřovatel vás čeká.

Hned se vrátím.

Počkejte tady. Hned tu bude.

- Můžu si zavolat? - Prosím.

- Pojďte dolů. - Jen jeden snímeček!

Sylvie!

Sylvie!

Sylvie! Vraťte se zpátky!

Sundej si brýle, Sylvie!

Poběžte honem!

Pojďte sem s tou pizzou, sakra!

Je tu producent Scalisse, který má s divou smlouvu

na výpravný barevný historický velkofilm.

To je ta Švédka? Radši mi ji ani neukazujte!

Krásnými zuby se Sylvie zakousla do pizzy,

jejíž pestré barvy připomínají naši radost ze života.

Ahoj, Marcello. To je macanda, co?

Pan producent doprovází hvězdu k celnici...

Tak pojď, prašná cesta, ale vy jste pořád jako růžička.

- Jakou jste měly cestu? - Pěknou. - To je ale zmatek!

Podívej, Edno, slepičky!

- Zajeď k nim, Marcello! - Nevidíš, že to nejde?

- Jak se vám líbí Řím? - Prý se koupete v ledu?

- Máte ráda děti? - Ovšem.

Praktikovala jste někdy jógu?

Jak dlouho se zdržíte v Římě?

Kterou postavu z italské historie byste ráda hrála?

Líbí se vám vousatí muži?

- Jak dlouho už hrajete? - Znáte italské herečky?

Teď otázka pro italský rozhlas...

Chtějí vědět, co říkáte na italskou kuchyni.

Zbožňuju ji! Hlavně špagety!

Slečno, spíte v pyžamu, nebo v noční košili?

Spím jen ve dvou kapkách francouzského parfému.

Výborně madam...

Neorealismus je pro vás živý nebo mrtvý?

- Řekněte živý. - Věříte v přátelství národů?

Co máte v životě nejraději?

Nejmilejší jsou mi tři věci: Láska, láska a láska!

Kdy se chystáte filmovat v Británii?

Nevolal jsem ti dřív, protože to nešlo.

Co bych dělal? Pracuju.

- Vzala sis kapky? - Jsi tam s ní sám?

- Je tu padesát lidí. - Přísahej při své matce!

Přísahám ti při své matce.

Krásná? Když se někomu líbí americké loutky...

Zkusím si tuhle. Můžu?

Nosíte u vás paruky? Co byl váš nejšťastnější den?

- Co mám říct Edno? - Byla to noc, miláčku.

- Byla to noc, miláčku. - Proč filmujete?

Protože se ukázalo, že mám velký talent.

Marcello, vyškrábu ti oči!

- Proč tu nejsi? - Nemůžu...

- Chci se milovat! - Cože? - Chci se milovat.

Vezmeme ji na Svatého Petra a na Quirinál.

Dobrý den vespolek!

Tady je náš snoubenec, pan Robert.

Čekala jsem tě na letišti.

- Kde jsi byl? - Spal jsem.

- Marcello! - Půjdeš ven?

Ne! Budu na tebe čekat!

Uvařím ti něco lehkého. Chceš ravioli?

Mám tu nudle i tvaroh. Skočím jen pro zeleninu.

A pak půjdeme do kina, jak budeš chtít.

Máš mě rád?

To je legrační!

Tam nepolezu, jsem moc starý.

- Proč tu není výtah? - Pozor na nohy!

A ta jména na zdech! Dej mi tužku, Edno!

Podívej, Edno!

- Sylvie, podívej! - Vypadá to jako loď.

- Jak je to vysoké? - Strašně moc.

Sylvie...

Drolí se to pod nohama.

- Je tu 700 schodů. - Tiše, jsme v kostele!

Prosím tě, Sylvie...

To je krása...

Sem se podepíšu! Dej mi tužku!

Úžasné! Udělají vám ještě jednu.

Copak se ani na chvíli nezastaví?

- S dovolením... - Prosím.

Je to skvělé na hubnutí! Musím to říct Marylin.

Došly mi filmy! Jdu dolů do auta.

- Kde je? - Ta je jak raketa!

Sylvie!

Pojď!

Pojď!

To je nádhera!

Kde je Giottova zvonice?

Ta není v Římě,

ale ve Florencii.

Podívej!

Ty jsi všechno, Sylvie. Víš, že jsi všechno?

Jsi všechno...

Jsi první žena prvního dne stvoření.

Jsi matka, sestra, milenka, přítelkyně,

anděl, ďábel, země, domov...

Sylvie...

Proč jsi tady?

Vrať se do Ameriky! Co si teď počnu?

Náš Robert umí i malovat... Bravo!

Musím s tebou mluvit za každou cenu.

- A to byla císařova koupel... - Sylvie!

Frankie!

- Co je to za blázna? - To je herec Stout.

- Hoď tam Caracas! - Fajn, Caracas.

Ty blázne, kdo tě sem pustil?

- Co děláš v Římě? - Točím tu film.

- Líbí se ti císařský plnovous.? - Jasně.

- Omluvíte mě? - Jen běž, pusinko!

Tančí s madam...

- Je mi to podobné? - Víš co?

- Ještě přimaluju knír. - To snad ne!

S knírem vypadáš mnohem líp.

- Zítra ráno musíš pracovat. - Máš pravdu.

Čau zlatíčko!

Znamenitě, Sylvie!

Tancuje skvěle!

Je sladký.

- Flambuješ si banány? - Co bys chtěl!

- Tady má slečna boty. - Dej je sem!

- Našel jsem je... - Jo, rozumíme. Díky...

Promiňte...

Na okamžik.

Tenhle kostým je holý nesmysl.

Spatlali dohromady Řím a Fenicii.

Ten lem... Měl by jít takhle...

Rock'n'roll...

Pojď, Frankie!

Bravo, Frankie! Byl jsi skvělý!

Bylo to nebezpečné, ale božské!

- Děkuji, pane. - Jdi vybírat do klobouku.

- Dej mi šampaňské, Marcello! - Pamatuješ na Frankieho?

Jsi jedinej Amík, na kterýho jsem tu nenarazil.

Ty už neděláš do vdov a stařen?

To je dobrý!

Ten nepravděpodobný Říman ti aportoval boty.

Počkáme si na další části tvého oděvu.

Ty hnusnej ožralo! Už tě nechci vidět!

Sylvie, Robert to tak nemyslel!

Proč jsi to udělal, Robby?

Panstvo, mám vás po krk. Dobrou noc.

Fajn.

Dobrou!

Dojdu pro ni. Přivedu ji sem. Dej mi ty boty.

- Co ji tak vzalo? - Přivedu ji.

- Tady je! Sylvie! - Sylvie, boty!

Nic se nestalo. Jděte pryč!

Pojeďte mým autem...

Posaďte se, Sylvie...

- Vrať se, Sylvie! - Nechci se vrátit!

- Vystup, Paparazzo. - Šábneme se...

- Kašlu ti na to. Padej! - Dám ti třicet procent...

Sylvie! Kam s ní pojedeš?

Kam jedete, Marcello?

Mám toho dost!

Všichni chlapi jsou stejný!

- Nikdy si neostříhaj drápy. - Setřásli jsme je.

Kam mě vezeš? Nechci do hotelu.

- Ano. Ovšemže ne. - Nechci. Nemůžu!

Všechno je tak těžké, Marcello.

Ano...

Vystoupíme.

Sylvie...

Nikdy jsem nepotkal ženu, jako jsi ty, Sylvie.

Slyšíš?

Co je?

Někoho volá.

Pozor, Sylvie...

Jsou tu výmoly.

Pojďme raději pryč.

Slyšíš? Všichni psi se probudili.

Sergio tu není. Mám něco vyřídit? Jsem jeho matka.

- Máte klíče od atelieru? - Ne, já jsem matka.

- Voláte kvůli práci? - Ano, kvůli práci.

Ale to nevadí. Zavolám zítra. Dobrou noc.

- Není to ta americká herečka? - Ano.

- Ta je krásná! - Dobrou noc.

Ke mně nemůžeme. To by ta pomatená nepochopila.

- Pomatená? - Počkej, mám nápad...

Telefon pro slečnu.

Ano...?

Marcello! Nespletl sis číslo?

Můžu k tobě s někým přijít?

- S kým? - Kdo volá tak pozdě?

Prostě s někým...

- Nejsi tam sama? - Hraju s otcem karty

- Máš tam otce? - Co vlastně chceš?

Nic... Brzy ti zavolám. Promiň a dobrou noc.

Co tu děláš, Sylvie?

Musíme jí sehnat mlíčko, Marcello.

- Kde mám teď shánět mlíko? - Viděla jsem tady bar.

Kam jdeš s tou kočkou? Bude nás jen zdržovat...

Tady to není... Tak to bude tamhle.

Co ty víš o mlíkárnách... Počkej na mě v autě.

Počkej v autě. Dojdu pro to mlíko sám.

Kde bych tu sehnal mléko? Tak děkuju...

Proč tolik pláčeš?

Ahoj...

Marcello, kde jsi?

Kam jsi šel pro to mlíčko?

Proboha!

Marcello, pojď sem honem!

Ano, Sylvie. Půjdu taky.

Má pravdu, všechno je jinak. Všichni se mýlíme.

Sylvie...

Kdo jsi, Sylvie?

Poslouchej.

Sylvie!

- Natoč ho. - Nehýbej se!

- Když si pomyslím, že tenhle hrál Tarzana! - Dej ho zpátky.

Chci ho mít v zrcátku.

Počkejte, udělám fotku!

Už je tu Marcello!

- Pane Roberte. - Jděte pryč, kluci!

Probuďte se, pane Roberte!

Sylvie! Podívejte!

- Musíš nám to vyprávět. - Hele, jdi si po svých.

Nechte mě projít.

- Proč jsi celý mokrý? - Nevím.

- Tady budou lítat facky! - Dobré ráno, Roberte.

- Dobrou noc. Děkuju vám. - Počkej!

Tos měl zažít! Proč jsi nešel s námi?

Viděla jsem nádhernou fontánu!

- Jdi spát. - To mi před lidmi nedělej!

- Jdi do postele. - Nic jsem neudělala!

Tady ještě nekončíme...

- Hele, Marcello... - Ahoj, Roberte.

Chápu tě, ale...

Teď se natoč, Marcello.

- Zvedni trochu hlavu, Marcello. - Co jste spolu dělali?

Už jsem to vyfotil. Co dál?

Koně hoď na stůl a ji na zem.

- Co to říkal? - Sedni si na stůl.

- Hned se vrátím. - Vyrazíme si spolu?

- Co se tak tváříš? - Já jsem tu v práci.

Marcello...

Steinere!

- Kde se tu bereš? - Moc rád tě vidím.

Chodím sem často.

Otec Franz mi půjčil sanskrtskou gramatiku.

Dávno jsme se neviděli. Co dělá tvá kniha?

Sbíral jsem materiál. Teď začnu psát. Co ty?

Četl jsem tuhle tvůj článek. Moc se mi líbil.

- Ne. - Myslím to vážně. Byl skvělý.

Dals do něho to nejlepší ze sebe.

To, co se snažíš skrýt, a co k tobě přitom patří.

- Neumím psát. - Zajdi někdy k nám.

- Máš chvíli čas? - Ovšem.

- Mohu přivést přítele? - Pojďte nahoru.

- Opravdu nerušíme? - Ani trochu, jen pojďte.

Tihle otcové se nebojí ďábla. Právě naopak.

Můžu sem dokonce chodit hrát na varhany.

- Hlavně nedělejte rámus. - Nanejvýš uslyšíte jazz.

- Nemůžeme zavřít kostel? - Jazz mám také rád.

Odpusťte mi, už to nikdy neudělám.

Chceš si to zkusit, Marcello?

Odvykli jsme tomu zvuku.

Jako by vycházel z tajemných útrob Země.

- Co ti mám zahrát? - Nechám to na tobě.

Co ti řekli? Že je to na konci nějaké zdi?

- Paparazzo! - Říkal na 45. kilometru.

- Nemám chuť na vajíčko. - Jez! - Nechci!

- A pořádně kousej! - Jo...

Bude tam hlava na hlavě.

- Nebylo by kafe? - Kafe mám pro Marcella.

- Nechci banán, Emo. - Jez! - Nechutná mi.

- A pořádně kousej! - Ano.

Děti, co viděly madonu! Kde se stal ten zázrak?

Jeďte tudy.

Počkej tu, je tam zmatek.

Normane!

Tu máš a zůstaň tady.

- Kde jsou ty děti? - Hlídají je četníci.

Vezmi mě s sebou. Povím ti, co udělali komunisti.

- Kde je ten strom? - Tamhle vzadu.

Zvuková zkouška...

Nemáte právo zadržovat ty nevinné tvorečky...

Prý jsou tamhle nahoře.

- Kde to je? - Tady.

- Kam strčili ty děti? - Nevím.

- Kde je Maršál? - Jak to máme vědět?

Dali ti padesát tisíc lir.

- Mám tu otce s matkou. - Už můžu domů?

Dvě stě ti dal ten chlap.

- Jsem celá bolavá... - Jo, mrzne jako v zimě.

Peníze dejte mně, starej by je propil.

Dělejte, jako že někoho vidíte.

Vezmu vás s horama. Tvařte se spokojeně!

- Jak se jmenujou děti? - Dario a Marie.

Výborně! Jen si poplač!

Madona pamatuje na všechny.

- Stojím dobře? - Jo, skvěle.

- Dej mi cigáro... - Napřed zazpívej.

- Nebyl to zázrak? - Pán koná divy kdekoli.

- Ale ty děti si to vymyslely. - Jak to, otče?

Kdo opravdu viděl madonu, má úplně jiný výraz.

Zázraky se dějí v tichu, ne v takovém zmatku.

Co jste viděli tady u stromu cestou do školy?

- Panenku Marii! - Kdo ji viděl první?

Já...!

- Klekli jsme a madona se nohama nedotýkala země. - Oba najednou?

Jak jste poznali, že je to panenka Maria?

- Je to k nevíře... - Opravdu ty děti viděly madonu?

Není to snad jedno?

Jedno? Jak to můžete říct, paní?

U vás v Itálii působí mnoho nadpřirozených sil.

A kdo hledá Boha, najde ho kdekoli.

Taky jste si přišla vyprosit milost?

Jsem tu se snoubencem. Je tu služebně jako novinář.

Z těch lidí a z toho křiku jsem celá nesvá.

Stůjte tady a nedívejte se do kamery.

Zaber ho shora. Ještě...

Ne... Promiň... Sjeď dolů.

Zkusíme vzít děti. Nezapomeň, že jsou menší.

Připraveni? Pusťte sem ty ženské! Poběžte!

- Tam je můj snoubenec. - Jen za ním jděte!

Můžeme jet?

Pořádně! Všichni prosí o milost.

Snažně! Prosebně!

Uděláme si pauzu. Večer budeme pokračovat.

Zatím se jděte najíst. Večer na shledanou.

Emilio Alessi... Stefania Alessiová...

Eugenio Bertoluzzi... Mario Bertoni...

Letizia Bertoniová.

Svatá Panno, dej ať se ten maličký uzdraví!

Snažně tě prosím, Svatá Panno!

Sejmi ze mě ten kříž, když jsi sama trpěla.

- Marcello... - Můj malý mi umře!

Madona nás slyší, je dobrotivá...

Carmela Flaviniová... Stefano Iris...

Inženýr Albani se má dostavit do režie...

V těchto odlehlých místech se nyní tísní davy lidí.

Některé přivedla zvědavost.

Je zde i mnoho novinářů, fotografů a zpravodajů.

A nekonečná řada aut. Už neprší a svítí hvězdy.

Obě děti jsou zatím pod dohledem.

Ptáme se strýce dětí, kdy poprvé viděly...

madonu.

Panna se jim zjevila 15. března příštího roku.

Tohoto roku, že?

Za chvíli přijdou děti. Z Říma to povolili.

Přijdou! Pustili je!

Počkej tu a nikam nechoď. Za chvíli jsem zpátky.

- Kam jdeš? - Jdu se na něco podívat.

- Půjdu s tebou. - Ne, povídej si s paní.

Počkej tady.

Inženýr Albani se má dostavit do režie...

- Pojď dolů, Marcello! - Vždyť jsem právě vylezl.

Půjdu za tebou.

Ať zajedou s generátorem o kus dál.

Přezkoušejte přenosovou trasu a držte spojení.

Přezkoušejte přenosovou trasu...

Proč ses tak změnil, Marcello?

Proč mě už nemáš rád?

Jestli si mě vezme, budu ti denně děkovat.

Stačilo by mi, kdyby mě měl rád jako dřív.

Už jdou!

Postav se a až přijdou ke stromu, švenkni na ně.

Pojedeš, až mávnu kapesníkem.

Ahoj, maličká! Šajny na oba!

Nasviť mi ty lidi!

Tamhle je moje stará!

Někdy mi leze na nervy, ale někdy zas...

Dej, ať se uzdravím!

Buďte hodní.

- Prší. - Tady je to nebezpečné.

Bouchají lampy.

Zhasni všechno!

Ihned vypněte generátory!

Hustý déšť nás znovu zahnal do autobusu.

Panenka Maria!

Momentíček, sem se dívej!

Děti znovu vstávají a běží na opačnou stranu.

Křičí, že vidí madonu. Dav běží za nimi.

Teď znovu mění směr.

A znovu mění směr a běží na jinou stranu.

Tamhle je!

Pusťte mě, vždyť ty děti dostanou zápal plic.

Madona řekla, že tu máme postavit kostel.

Panenka Maria řekla, abychom postavili kostel.

Jděte domů, dobrou noc.

Emo!

Emo...

Drž ji takhle! To bude krásná fotka.

Nech mě! To se nedělá.

- Jste horší než hyeny. - Rozbiješ mi foťák!

Nic vám není svaté. Jsi odporný ničema.

Teď je pozdě brečet! Kde jsi ho nechala?

Já nevím...

Je mrtvý!

Je mrtvý!

Umřel!

Pokoj věčný dejž mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí.

Jsem Steinerova žena. Pojďte dál, čekáme vás.

Enrico!

Dobrý večer, Marcello.

- Máš krásný domov. - Tohle je Ema?

- Dávno vás chci poznat. - Marcello.

- Děkuji, že jste přišla. - Pojď sem, Marcello.

- Anno! Jak se máš? - Tohle je Markéta.

Znáš její abstraktní obrazy?

Neumí italsky, ale říká, že jsi velmi dekorativní.

Mám pocit, jako bych vás dobře znal.

Až budete Marcella milovat víc než samu sebe,

budete šťastná.

Pravá žena je žena Orientu.

Eva přišla z pozemského ráje. A ten ráj byl v Orientu.

- Tak proč sis vzal mě? - To byl můj omyl.

Tajemná, mateřská, dcera i milenka,

leží ti u nohou jako milostná tygřice...

Patnáct let takhle žvaní o Orientu.

- Představíš mi Emu? - Ovšem.

Hezká tvářička! Vydržte to s ním, v jeho zájmu.

Ve vašem zájmu je ovšem poslat ho k vodě...

Podvolí se ti na duchu i na těle, ve všem...

Dovolíte? Můj přítel Marcello a jeho Ema.

Souhlasím s vaší představou ženy.

Od orientálních žen se máme hodně co učit.

Po staletích civilizace zůstaly blízko přírodě.

Každý ať mluví za sebe!

Dáš si něco k pití?

Závidím vám. Sledoval jsem vaše cesty po světě.

Taky bych rád cestoval a měl děti všech ras.

Červené, žluté, jako kytice polního kvítí.

- To je ti podobné! - Máte krásné vzpomínky.

Vzpomínky? Muž v mém věku má především plány.

Nádherné stvoření. Vy jste snoubenka našeho přítele?

Zvláštní člověk. Napsal desítky významných knih

a pořád je bezelstný jak dítě.

Možná mu někdy závidím jeho víru a optimismus.

To je obdivuhodné.

Máš skvělého Morandiho.

Mám ho rád. Jeho snové světlo,

do něhož staví předměty ostře, až hmatatelně.

V jeho umění není nic náhodné.

Prý se neumíš rozhodnout mezi dvěma láskami.

Mezi žurnalistikou a literaturou.

Pozor na žalář! Zůstaň svobodný jako já.

Nikdy se nezavazuj, nikdy nevybírej.

I v lásce je lepší být vybrán.

Lepší je, když si tě vyberou, než když si vybereš.

Když jsem chtěl sám psát, četl jsem vaše verše.

- Jako by je nepsala žena. - Co ty víš o ženách?

Vaše umění přežije.

Je jasné, nerétorské, nelže, nepochlebuje.

Často myslím na to, až takhle budu žít.

Na to myslíme všichni, ale žijeme tady a teď.

Když žijeme plně, vyváží chvíle celý rok

a každý rok omládneme o pět let.

- Mluvíš jako prorok. - Alkoholické božstvo!

Moc přemýšlíte o tom, co bude.

Ale ty jsi jiná. Co děláš celé dny? Co máš ráda?

- Já... nevím. A vy? - Trojí velké zapomnění.

Kouření, pití, postel.

- To je tvé velké téma. - Ty nechápeš mé verše.

Jsi primitivní jako gotická věž.

Ze své výše neslyšíš žádný hlas.

Ve skutečné velikosti jsem takhle malý.

Pozor: Ženská moudrost

versus mužská bezradnost.

Ze své výše neslyšíš žádný hlas.

Ve skutečné velikosti jsem takhle malý.

To je starý pásek. Promiňte, zastavím to.

- Proč to nesmíme slyšet? - Nechci vás tím nudit.

- Nahrával zvuky přírody. - Pusťte nám to!

- Proč sis je nahrával? - Připadaly mi krásné.

- Vážně je chcete slyšet? - Jsou velmi stimulující.

Jak chcete...

Zvuky a sladké nápěvy, co povznesou a neraní...

Ptáčci!

Jsou přesně takoví.

Teď je to les.

Co tu děláte?

- Proč nejste v posteli? - Omluvte mě...

Kde máš bačkůrky? Vždyť se nastydneš!

Vzbudila je ta bouřka.

- Přišels mi dát pusinku? - Táta je palice.

Že se nestydíš. Teď to vědí všichni.

Máte krásné děti!

Jaké má inteligentní oči!

Když se ho něco dotkne, zachmuřeně přemýšlí

a pak se začne šťastně smát.

Dostane-li něco krásného, začne se také smát.

Jako ty, když posloucháš hudbu.

A teď honem do postýlky. Přijdu ještě za vámi.

Dejte všem dobrou noc.

Malá je úplně jiná. Ráda si hraje se slovy.

Někdy si vymýšlí nádherné věty.

Některé jsem si zapsal. Třeba:

Kde má sluníčko svou mámu?

Je to krásné, skoro básnické.

Spí s vámi v jedné posteli?

Někdy malý přijde k nám do pokoje,

lehne si mezi nás a drží se mě za prst.

Je nádherné usínat vedle malého tvora.

- Znáte Steinera dlouho? - Vídáme se málo.

Ovšem...