Original subtitles

MILUJÍCÍ PACIENT

Překlad a titulky: agnus Exkluzivně pro www.gaytitulky.info

Překvapení!

- Ty si už na mě nevzpomínáš? - Co jsme to vlastně pili?

Cherry chineese.

Prokrista!

Měl jsem být s dětmi.

Máš dneska nějaký významný den?

To je jedno.

- Dej mi to kafe. - Velice rád.

Se smetanou.

- Jak víš, že to mám rád? - Večer jsi to říkal.

Než jsi šel do postele.

Na nic si nepamatuju. Nedělali...

Ještě ne.

Tak, teď odpočívej

a já si zatím zacvičím jógu.

Ale, kdo to je?

No, Brad. Můj ex.

Wau, máš tady dost fotek. To všechno je Brad?

Pokračuj ve cvičení.

Nevím, jestli sis taky všiml, že mám pevnej zadek.

Oddělený postele a tvůj ex, co se furt čumí na můj penis, mi nedělá dobře.

- Máš pravdu, je to na mě moc rychlý. - Kdy jste se rozešli?

Deset měsíců a 11 dní.

Odcházím! Nevolej mi, nepiš mi, ani nic jinýho. Sbohem.

Doufám, že jsem něco nezapomněl. Už je pozdě.

Miller Advertising.

Toto je konečná podoba našeho návrhu.

Docela příhodné.

Jedním slovem, změna.

Jakkoliv předtím, udržíme kontakt s našimi dětmi.

To je pravda, pane Dante.

Naše děti by mohly tápat,

ale zatím budou okouzleny tím, že o nich někdo něco ví.

Jsme s nimi těsně spjati.

Myslím, že vím, co se Paul snaží říct, dáma a pánové.

Že čas, trávený s našimi dětmi je vzácný.

Protože rychle rostou.

Rodina především potřebuje, aby zůstaly s Dante v kontaktu.

Velmi dobře, Brade, velmi dobře.

Paule, měl jsem tak trochu obavy, ale

jako vždy jste oba splnili moje očekávání.

- Zaplať pánbůh. - Aleluja.

Líbí se mi to. Myslím to vážně. Vy dva jste neskutečný tým.

Je to tak.

- Nedotýkej se mě. - Blahopřeji, kotě.

Kotě?

Tati, zavolám ti zpátky.

Nezavolala ti zpátky? Neříkej, že se ti to vymklo z ruky!

Tak bacha.

Tati, jasně, že ti věřím.

Tak se snaž dál, jo?

- Takže je to jednoduché? - Dantemu se to líbilo.

Je to krádež, Paule. Děláš si ze mě srandu?

Pan Miller nás chce vidět. Hned.

Když se zlobíš, vypadáš vždycky tak přísně.

- Myslíš, že to je správný okamžik? - Je. Věř mi, chtěl bych to vrátit zpátky.

Ano, ale nemůžeš. Paule. Co se stalo, stalo se.

- A co kdybych... - Ne! Tos měl udělat dřív.

Už jsme to probírali. Pan Miller nás chce vidět. Hned.

Máš co vysvětlovat.

- Dostali jste mě do obtížné situace, Paule. - Velmi obtížné.

Dante Vás má rád, ale Vaše nevyzpytatelné chování nám jde na nervy.

Velmi.

Termín jsme poslední měsíc propásli a teď znovu.

- Zákazníci ale byli vždycky nadšení. - A co Brad?

- Pane Millere, myslím... - Ne!

Paul to musí slyšet.

Dali jste mi příležitost, abych uvažoval o někom jiném.

Například o Tedovi.

Ted? Vždyť je to grafik.

No tak, Paule. Vzbuďte se.

Wau, ten se rozčílil.

A Ted ti říkal kotě, co?

Myslíš, že se válím doma, zatímco ty naši kampaň sabotuješ?

- Chodím s ním. - Chodíš?

- Tomu nevěřím, vždyť není gay. - Je bi.

Máš s tím problém?

Brade, doba, kdy jsme byli spolu, byla to nejlepší v mém životě.

To jsi dokázal. Nenech se vysmát.

Už nedokážu změnit, co se stalo, ale budu bojovat...

Sám.

Rád tě vidím, šašku.

Ale na druhou stranu, byl jsi skvělý. Dobrá prezentace.

- Roztomilé. - Líbí se ti?

Líbí.

Zamluvil jsem stůl v The Palm. Půjdeš s námi?

Doprovázet šťastný páreček? Slavit to sblížení?

To tedy ne!

Bože, Paule, ovládejte se.

Mrzí mě to, pane.

Sice ne tolik, jako ty dva, ale přesto.

Táta by tě nikdy nepodvedl. Se služebnou už vůbec ne!

Lupe je anděl!

Ne, mami, není ďábel. Zavolej ji zpátky.

Jak říkám, není to od tebe hezké.

Jestli už je pryč, necháme to tak.

- Ahoj, Paule. - Ahoj, Jonathane.

- Mluvil jsi s Burtem? - Ne, jdu kolem. Jak se daří Billymu?

Chudák dítě. Domů ho tak rychle nepustí.

- Začala druhá chemoterapie. - Bože.

- Je v novém křídle? - Ne, je pořád tam vzadu.

- Řekni Burtovi, že jsem tady. - Spolehni se.

- Ale, kdopak tu je? - Jak se daří, dr. Halpere?

Raději byste měl pracovat a nepřekážet tady.

Také jsem Vás rád viděl.

Nazdar chlape. Jak se daří, šampióne?

Super. A tobě?

Poslyš.

Na parkovišti jsem viděl týpky, co tě pořád otravují.

- Co tu pohledávají? - Mám rakovinu,

takže každého rád vidím.

Už jsem se s tím vyrovnal.

Cítím se dost špatně. Jako bych visel za kšandy ve skříni.

Přišel jsem, protože mám o tebe starost.

Já vím, Paule. Jsi nejlepší.

Ne, ty jsi nejlepší.

Neviděl jsi Burta?

Jo, šel něco domlouvat. On je rozhodčí.

- Rozhodčí? - Jo, už dlouho, asi pět let.

Chtěl se rozvádět, ale jeho ženě právě sdělili diagnózu.

- Rakovinu? - Jo, Burt se s tím zastavil dnes ráno.

Zjistil, že je nemocná, takže jsou zase spolu?

Jo, to je jednoduchý. Rakovina změní všechno.

Počkej, a co můj míč?

Paule, tomu bys neuvěřil.

Já vím, baba se vyvrátila a chlapec se k ní vrátil.

Mají se rádi, tak se zase usmířili.

- A co já? - A co ty?

Pojď se mnou nahoru.

- Tak co je? - Na co pořád čekáme?

Proč čekáme, až někdo smrtelně onemocní, abychom potom byli s ním?

Až přijde autonehoda nebo rakovina, lidi si uvědomí, co je důležité.

Co je s tebou?

Co kdybych měl rakovinu?

Ale ty nemáš rakovinu.

Jak byste se chovali, kdybych měl?

To mě pořád trápí.

To je tak absurdní, že ti nedokážu odpovědět.

- Ty bys mi v tom mohl pomoct. - A pak mě zavřou.

- Vždyť to nikdo nezjistí! - Zapomeň, Paule.

Zavřou nám kliniku.

Protože tě někdo požádal o lékařskou péči?

To mám všechno zahodit?

Víš, co to stojí?

Nová stavba. Mám hypotéku na dům.

Susan jsem to ještě neřekl.

Zaplatím to.

- Já to zaplatím! - Tolik peněz nemáš.

Dostal jsem peníze za akcie firmy mé sestry.

Tys měl akcie Turfware?

Ta hloupá zelená firma Stefanie. Kdyby to věděla, dostane infarkt.

Doufám, že to kliniku zachrání.

Jestli si myslíš, že se té frašky zúčastním, jsi vážně blázen.

Já že jsem blázen, Burte?

Ztratil jsem svou oporu.

To máš opravdu tolik peněz, abys zachránil kliniku?

Ano. A co se stane s Billym?

A se všemi tam dole?

Výměnou za to, že ti pomůžu s tou rakovinou?

Ano.

Promiň, ale to raději nechám zavřít kliniku.

Ale Burte!

A co moje diagnóza?

Burte!

- Dobré ráno, Debro. - Dobré ráno, pane Richardsi.

Tak zaprvé: Rád bych slyšel Dobré ráno, Paule.

Ano, pane Richardsi.

- Řekla jste Bradovi o té schůzce? - Řekla.

- Souhlasil s ní? - Souhlasil.

- Souhlasil? - Ne, vymyslela jsem si to.

Bože, Paule, co to má znamenat?

- Nová Danteho kampaň. - To má být vtip?

Počkej. Uvolni se.

Proč mě tak znervózňuješ?

Myslel jsem, že by taková nabídka mohla být romantičtější.

- Tak. - Poslouchám.

- Co píšeme, než umřeme? - Poslední vůli.

Správně.

Nevím...

- Ovečka? - Nebo?

Ty.

- Jméno tvé sestry? - Mary.

- K čemu chceš dospět? - Uvolni se. Vychutnej si bublinky.

- A dál? - Do - re - mi.

- To má být kampaň? - Nejdůležitější v mém životě.

Tak, pustíme se spolu do toho.

Chceš... si... mě... vzít.

Ano.

Chci s tebou ke svatebnímu oltáři a splním všecko, co si přeješ.

- Jsi opravdu dítě. - Zapomeneme na minulost?

To by se ti líbilo.

Bylo to milé. Ale omluv mě.

Jdu na večeři s přítelem. Tedem.

Dobrou noc, Paule.

Ano, spadli do dluhů. Zítra domluvíme formality.

Burte...

Ty dluhy nás zničí.

Několikrát jsem mluvil s Billym a dalšími.

Tohle místo otevřel táta před 25 lety.

To není tvoje vina.

Ale je.

Tak ve kterém pokoji mě vyšetříš?

Ty nic nebereš vážně.

Přemýšlel jsi to tom, jak to zapůsobí na tvoji rodinu?

Tvoji matku?

Jsi tvrdošíjný jako býk.

Rakovina?

Bože! Rakovina!

Neřekl bych, že tě berou emoce.

Co by to znamenalo pro mě,

pro tátu,

pro všechny okolo.

Zavři dveře.

Pokud to máme udělat, uděláme to hned.

Dnes vezmeme krev na testy, zítra v 11 se zastav pro výsledky.

- Nechceš to vzít zpět? - Dej mi jeden den.

Musím jednat s věřiteli, abych věděl, jak s tím naložit.

Dík, Burte.

Nebudeš litovat.

Udělám to.

Co hledáš? Moji kancelář?

Ne, zatím budu pokračovat v práci ve studiu. Doufal jsem, že máš nějaký nápad.

Já mám mít nápad? Blázníš?

Raděj běž stát modelem pro Bowflex nebo něco podobného.

Dobře víš, že nic takového nedělám.

Vypadni, Tede.

Musím jít na kliniku.

Jsi v pořádku?

Nevím.

Asi mám něco z kouření.

Čekám výsledky testů z kliniky, Debro.

Ano, pane Richardsi.

Doufám, že to dopadne dobře. V poslední době mi není dobře.

Vypadáte dobře.

Dobře.

Tak já jdu.

- Chcete oslavu na rozloučenou? - To by bylo vše, Debro. Na shledanou.

Dobře, že jdeš, Paule.

Poslyš, mám tady výsledky.

Obávám se, že nemám dobré zprávy.

Nekecej, Burte.

Ty mě neposloucháš.

Mám tvoje výsledky.

Obávám se, že jsme našli jsme skvrnu.

Skvrnu?

Na pravé plíci a začíná metastázovat.

Myslím, že je to vážné.

- O čem to mluvíš, Burte? - Musíme si tě tu nechat.

Člověče, je to smůla.

Jonathane, můžeš nás nechat osamotě?

To je dobrý. Co mi chceš říct, může slyšet i Jonathan.

Tak, teď se polož.

Abys vydržel tu horší část.

Kávu?

Dík za sladkost.

Připadá mi to jako provaz. Nebo jako bič.

- Miller Advertising. - Debro?

- Paul. Dnes už se nevrátím. - Ok.

- Co nejdřív? - Půjdu dolů do bazénu.

Vy nechcete vědět, proč?

To není moje věc, pane Richardsi.

Mám rakovinu.

- Já to věděla. - Dík, Debro. Já...

Můžeš zachovat klid?

Kde jsou všichni?

Těžko říct.

Už jsi volal matce?

- Zavolám jí zítra, až se vrátím. - Vrátíš?

- Nikam nepůjdeš. Je to vážné. - Naháníš mi strach.

Neměli bychom si promluvit o tom, jak to bude pokračovat?

- Potřebuješ klid. Dal jsem ti něco na spaní. - Ty jsi mě nadrogoval?

Neopouštěj mě!

Cože? Ty sis myslel, že mít rakovinu je sranda?

Nazdar, šampióne.

Poslyš...

- Já vím, že je strašný mě takhle vidět. - Tak to není.

- Tak co je? - Nikoho nemáš.

Chtěl jsem tě vidět, než umřeš.

- Derbro, tady Paul. - Pane Richardsi, kde jste?

- Míting už začal. - Vy jste nevyřídila můj vzkaz?

Ale ano, včera odpoledne.

- I to, že mám rakovinu? - Mlčte už!

Hned mě přepojte na míting.

Moment, pane Richardsi.

- Paule, kde jste? - V nemocnici.

- Nějaký problém? - Našli mi skvrnu.

- Jakou skvrnu? - Na plicích.

Je to rakovina.

Běžíme hned ze schůzky.

- Je mi to tak líto. - Běžíme hned za vámi.

Nejsou to varlata, že?

Všichni jsme tu pro tebe, Paule.

Co si bez tebe počneme?

Vážně.

V ohrožení života.

Zatracený cigarety.

Zaskočilo nás to všechny. Paul patří k nám do rodiny.

- Ano, vyrostli jste spolu. - Ale vy nevíte všechno.

Omluvte mě.

Paul zavolá, když bude něco potřebovat. Brade, budu u auta.

Mami, nechej nás chvíli osamotě.

Ale ano. Dojdu si pro kafe. Dáš si taky?

Ne mami, nemám chuť.

- Proč jsi nic neřekl? - Burt dělal rutinní vyšetření.

- Vypadalo to vážně. - Neměl jsem ti to říkat.

Ne, měl jsem to vědět.

Víš, že jsi pro mě důležitý.

Taky pro jistotu, pokud by Ted nemohl dělat na kampani.

Neměl jsem zdání, že jsi tak bezcitný.

Přijde mi lepší, když jsem bezcitný.

Zraněné srdce.

No tak, úsměv. Umírám.

- To není vtipný. - Burt se postará.

Udělá všechno, co bude třeba.

Jen mě neopouštěj, Paule.

Teď ne.

- Co to ksakru znamená? - Abys to měl pohodlný, zlato.

- Co on tady dělá? - Je to tvůj muž, můj táta,

- a má právo být tady. - Dobře.

Ještě dobře, že nemáš soukromou ošetřovatelku.

Tvá matka má tvrdou hlavu. Svůj názor nezmění.

Bez ohledu na to, cos jí řekl, nevěří mi.

Co jsem viděla, to jsem viděla.

Už tady nemůžu zůstat.

- Ty tady nechceš zůstat? - Pořád je zavřená ve svém pokoji.

- Mami! - Co je? Hoří snad?

- Táta říká, že se nechceš hnout. - Nakonec řekne pravdu,

a já ti budu muset říct, že jsem toho bastarda vyhodila.

To se nemělo stát.

Poslyš, tati, večer dělám v zimní zahradě párty, mohl by ses připojit.

Jsem sobec.

Můj syn má rakovinu a já se staral jen o sebe.

- Měli by mě zastřelit. - To je v pořádku, tati.

- Copak nemůžeme chvíli mluvit vážně? - Vždyť mluvím.

Musím si něco zařídit. Potom se ozvu.

Už je ten děvkař a zpustlík pryč?

Mami, měla by ses uklidnit.

Jsi za něj vdaná 39 roků, tak proč mu nevěříš?

Copak je to tak těžké? Jdete ode zdi ke zdi.

Chceš, abych šla? Tak já půjdu.

Mami, jsem rád, že tu jsi!

Chtěla jsem, ale musím se postarat o své dítě.

Přece neopustím svoje dítě.

Už je dobře.

- Netrap se. - Jak se nemám trápit?

Necháme toho.

Nedovolím, abych ztratil domov.

Potřebuju, abyste spolu vycházeli.

Rakovina nerakovina. S tím chlapem už nepromluvím.

- Ahoj, kluci. - Přišli jsme se podívat, jak se ti daří.

- Pojďte dál. - Hezký.

- Lepší, než v Cézarově paláci. - Hezky se o tebe starají.

Je tady uklizeno. Máma se postarala.

- Poprvé vidím, jak někdo po 30 spí. - Brade!?

- Jen myslím nahlas. - To je v pořádku. Nejsem přece pitomec.

- Seš velkej pitomec. - Nech ho na pokoji, má přece rakovinu.

Takže znovu. Jako že jsem zrovna přišel. Omlouvám se.

- Paule, máme pro tebe návrh. - Ne, do trojky nejdu.

- Chceme tě zpátky do projektu. - My?

Ted není tím konceptem nadšený, ale souhlasí. Můžeš pracovat doma.

A Ted udělá grafiku v kanceláři.

To si neumím představit, když budu na chemoterapii.

Nad čím přemýšlíš? Budeš odpočívat.

Ale rozptýlení by mi mohlo pomoct.

Takže domluveno?

Přinesu ti podklady a já budu v kanclu dělat s kopiemi.

- Už bychom měli jít. - Díky moc.

Je to skutečně velkorysé.

Nemohla jsem se rozhodnout, ale jsem tady.

- Já jsem Stefanie, Paulova sestra. - Těší mě.

- Paul o vás vyprávěl. - A co říkal?

- A tohle je kdo? - To je Bradův přítel Ted.

- Přítel? Na jaké straně stojíte? - Já, já jsem bisexuál.

Já to věděla. Mami!

- Šťastný návrat. - Dantemu natrhneme prdel.

To si piš.

Opravdu mě mrzí, co se ti stalo.

- Ted je s tebou. - Rakovina, Paule, rakovina.

Jasně.

Hej.

- Neříkej, že se sem nastěhuješ. - Ty myslíš, že chci?

- Umřeš hned, nebo jak? - Dík, že máš zájem,

ale co ti na to mám říct?

Zítra začíná chemo.

Takže je to pravda?

Nevypadá to?

Nedej bože, aby někdo jiný potřeboval pomoc.

Četl jsi o mém vstupu na burzu?

- Ano, Stefanie, blahopřeju. - Udělala jsem to kvůli mámě.

Počet investorů byl omezený.

Já vím.

- Nedělej si o mě starosti. Jsem v pořádku. - Myslela jsem, že jsi nemocný.

- Kecám. - Nemohla bys přestat?

Mám radost, že je z tebe milionářka,

která dostala tak krásný dispozice.

Co jsi najednou tak milý?

Prostě jsem rád, že jsi tady. Vážně.

Neočekával jsem pyžamovou párty. To je vše.

Nebyl ten chlap tvůj přítel?

Viděla jsem fotky, ale nikdy jsem ho nepotkala.

Bývalý, to je správný výraz.

- Rozešli jsme se před rokem. - Rozumím.

A kde je máma?

V kuchyni a vaří.

Pořád je v kuchyni a vaří.

Máma, máma, máma,

vaří, vaří, vaří.

- Mami! - Mami!

- Mami! - Mami!

Zbláznili jste se?

Naposled jste spolu zpívali na střední v triu paní Bentognolli.

- Vzpomínáte? - Uklidni se, mami.

- Kde je moje postel? - V pracovně.

Ty a Paul máte tu malou koupelnu, já tu větší.

- Panebože. - Jako rodina musíme držet spolu.

Paul je nemocný a musí být pod dozorem. A nikdo od něj neodejde, dokud neřeknu.

Beru na vědomí.

Vrátím se k obědu.

- Je to všechno opravdu nutný? - Když chceš přežít svoje pětatřicátiny...

Zavři oči.

To to musíš do mě vrazit jako hřebík?

Jak dlouho to tam budu mít?

Jen pár týdnů, abys líp snášel léčebné procedury.

Nechám ti tu v hrnku nějaké prášky s instrukcemi.

Pečlivě si to přečti a nespoléhej na rutinu.

Dobře, Burte. Provedu.

Měl bys dostat Oscara. Pokud jsi mě chtěl vyděsit, tak jsi mě vyděsil.

A teď mi řekni, co se sakra děje? Řekni to, hned.

- Burte, leze vám na nervy? - Vůbec ne, paní Richardsová.

Je to dobrý pacient.

V krátkosti vám ukážu, co je třeba dělat.

Není třeba, postarám se o sebe sám.

Můj synu, budu konat svoji povinnost.

- Nepoteče žádná krev, že? - Ne, paní Richardsová.

Stačí jen uvolnit a pak zasunout.

Díky, doktore Welby.

Jistě už spěcháte na svoji kliniku.

Jistě že. Paní Richardsová, bylo mi potěšením.

Paule, uvidíme se příště.

Burte!

Cítíš něco?

Ani ne. Je to tam a jako by nebylo. Nebolí to.

Dobře.

Nechci, abys měl bolesti.

Podívej, mami,

vím, že se na tátu zlobíš, ale

prosím... kvůli mně...

vyslechni ho.

Poslouchej, co říká.

Uvidíme, chlapče. Uvidíme.

- Ahoj. - Neruším?

Ne.

- Olivová ratolest? - Ano.

- Tos nemusel. - Chtěl jsem.

Dík.

- Pro tebe. - Jako vždy.

Jak se cítíš?

Trochu závratě. Zvykám si na chemo.

- Jsem tady. Budeme pracovat. - Věř mi, to bude nejlepší.

Stephanie, rád tě zase vidím.

- Paní Richardsová... - Zdravím, Brade.

Bohužel, tady bude naše pracovna.

Chvíli budeme pracovat doma.

- Doopravdy? - Ano. Přece nemůžu do kanclu, že?

Nemluvili jste spolu. Paul onemocní a jste nejlepší kamarádi?

Že bys šla do kuchyně?

- Tak co tady děláš? - Všechno je velmi podezřelé.

Stephanie, nebuď tak strohá.

- Co budeš vařit? - Pečené kuře. Proč?

Zvláštní. Cítila jsem, že tady něco smrdí.

To by stačilo.

Nesnažím se Brada dostat zpátky. A jediný, co tady smrdí...

- To je nechutný. - Tak proč jsi tady?

- Měla bys kupovat ostrov nebo tak něco. - To ne. Už žádný nejsou.

Mami, chtěla jsem se tě zeptat, jak spravuješ svoje akcie?

Prodali jsme je.

Co to znamená „my“? O čem to mluví?

Bože můj!

- Co ty na to, Paule? - To není jeho věc.

Copak něco vím o burze? Nechtěla jsem žádné riziko. Paul je prodal taky.

Všechny. Hned první den, když byly na maximu.

Právě jsem se naštvala.

Ani nemůžu plakat.

Steph, o mámin podíl jsem se postaral a zbytek jsem prodal.

Vy... dva... zrádci!

Paul vždycky dostal všecko, co chtěl!

A že neměl úspěch, byla to jeho blbost.

To já šla na vysokou.

To byla tvoje volba, drahá.

Byla bys radši, kdyby nikdo neměl štěstí?

Já měla štěstí. Ne on. Nebudovala jsem 12 let svoje impérium,

aby on byl bohatý!

Bože, Stephanie! On má rakovinu, uklidni se.

Prosím tě! Najdu způsob, jak porazit ten zázrak!

To že je zázrak?

Jak můžeš být tak krutá vůči svému bratrovi?

Jen si přeju, aby dospěl.

Pokud chceš brzo umřít, tak mysli na to, abys dospěl.

O co jde?

O nic.

Jen malé nedorozumění. A někdo si to moc bere.

Omlouvám se, že jsem se prořekla.

To je dobrý, mami.

- Stejně by se to dozvěděla. - Tak, chlapci, v klidu pracujte.

Prořekla?

Rodinná záležitost.

Složitá.

Je to drama, co?

Když se dlouho nevidíte, stávají se nepředvídatelné věci.

Takže se to nestává jenom mně.

Není to můj problém.

Nejdřív si musíš užít.

A jak?

Pořád se o to snažím, chci být milý, ale pak to ze mě vyletí.

- Protože se zlobíš. - Cože?

- Byl jsem k tobě hnusný, rozumím. - Děsně.

Máš strach se mi otevřít, aby tě to znovu nebolelo.

Neanalyzuj mě.

Promiň.

To ta rakovina.

Jen říkám, co k tobě cítím.

Je to ve mně.

Už tomu rozumím.

Tak bychom... měli začít dělat na té kampani.

Všechno, co ti udělá radost.

Přestaň s tím židovstvím.

Děti nemají respekt.

Je pěkné, že je zase rodina pohromadě.

Bylo by hezké, kdybychom nebyli proti sobě.

Je to tak, jak to je. Stephanie, už se na mě nezlob.

Udělali jsme to za zády, a to je špatně.

- Jsem zase zpátky. - Waltře, nepleť se do toho.

Odpouštím ti všechno, cos řekl. Dám ti čas, abys odpustil i ty mně.

- Mami! - Mě z toho vynech.

Po jídle si o tom promluvíme.

Já, táta a ty, ať se ti to líbí, nebo ne.

Přece nezahodíš 39 roků manželství.

- Fajn. - Takže všichni.

Jezte a buďte vděční.

Vysvětli mi, jak tě mohlo napadnout

válet se v naší posteli s tou holkou.

Já nechci.

- Bože na nebi! - To nám nepomůže.

- Slíbil jsem to. - Komu?

Přísahal jsem, že o tom budu mlčet.

Když dostanu infarkt, Paule, budu spát v ložnici. Nepotřebuju být upoutaná nemocniční lůžko.

Tak, tati.

Musíš nám říct, co se stalo.

Potřebovala jít na potrat.

- Cože? - Na potrat. Byla ve zlé situaci.

Nechtěl jsem, aby to Ester věděla.

Nemohla se obrátit na rodinu. Jsou věřící.

Neměla se na koho obrátit, tak jsem jí dal peníze.

Objímala mě tak silně, že jsme spadli na postel.

Ona na mě.

Buď je to tak absurdní, nebo ten nejupřímnější příběh, co jsem kdy slyšela.

Tati, dneska přespi v hotelu.

Sejdeme se zase ráno.

Jen jsem chtěl, aby se to vyřešilo.

Miluju tě, Ester.

Nechci tě ztratit.

Jdi do hotelu a nech mě přemýšlet.

Přesně. Na zeleném podkladu by to bylo neuvěřitelně skvělé.

Přemýšlel jsem o tom podkladu, ale zelená bude perfektní.

Jak se cítíš?

Výborně.

Když jsi tady a pracujeme spolu, nemůže to být lepší.

- Trochu směšné, ne? - Copak?

Kdybys nebyl nemocný, nebyli bychom pohromadě.

Nic se nestane bez důvodu.

Musím ti to říct, i když to zní hrozně.

Zdá se mi, že je z tebe lepší člověk.

Opravdu?

Poslyš, Paule.

Všichni se snažíme tvářit se co nejlíp,

ale v nitru nás zasáhlo tvoje smrtelné onemocnění.

Abych tě takovým způsobem podruhé ztratil, na to nemám.

Musíme věřit.

Myslíš si, že mi to pomůže?

Já věřím, ale jsem realista.

Nemůžu milovat umírajícího.

Umírajícího?

Kdo mluví o umírání?

Zlatíčko.

Všichni s tím počítáme, jen ty ne.

Jasně.

A co poslední přání umírajícího?

Nebudu tě zneužívat.

Odkdy se při rakovině hluchne?

- Zdravím, Stephanie. - Ahoj, krasavče.

Vypadáš opravdu elegantně.

Proč?

- Ty vypadáš kouzelně. - Opravdu?

Nechtěl by sis něco začít, Tede?

Já jsem

přišel vyzvednout Brada na oběd.

Výborně.

V naší ambulanci probíhá brainstorming.

- Nazdar, Tede. - Tak co chemo?

Sázíme se, kdy mu začnou vypadávat vlasy. V úterý a ve čtvrtek mám volno.

- Za dvacku jsem tvoje. - Milá ukázka soucitu.

- Tak jdeme? - Vydrž, Paule.

Tu smrtku s kosou ještě necháme za dveřmi.

- Au revoir, Stephanie. - Oui, oui, au revoir.

To je chlap...

Brad má ohromnýho chlapa!

Mistr Steel osobně.

Jak se asi cítí, když vy dva se k sobě tak máte?

Co to má znamenat?

A není to evidentní?

Brada jsem nikdy neopustil.

Musím na laptop. Otevři.

Jo.

Je otevřeno. Pojďte dál.

Doktor Helper?

- Burt říkal, že vás tu najdu. - To je překvapení!

Je to tu lepší, jak na klinice.

- Co pro vás můžu udělat? - Burt se nakonec přiznal.

- Přiznal? - Myslel jste, že to nevyjde najevo?

Všechno vám vysvětlím.

Není třeba. Hra skončila.

Burt mi řekl, že jste klinice daroval peníze.

To je pravda.

Jistě. Byl to dar.

Nezlobím se.

Ale kdybyste Burta podpořil dřív, nedostal by se do problémů.

- To je mezi námi už dlouho. - Je vám jasné, jak velkou věc jste udělal?

- Opravdu mě to překvapilo. - Chtěl jsem jen udělat správnou věc.

- Počkejte. Je to trochu zvláštní. - Co je zvláštní?

Zdá se, že chemoterapie nemá vedlejší účinky.

Životní funkce jsou neporušené. To je velmi neobvyklé.

Buď reagujete tak rychle, jako nikdo jiný, nebo nemáte rakovinu.

- Já nemám rakovinu? - Dejte to sem!

- To jsem si mohl myslet. Solný roztok! - Solný roztok?

Vy ani nemáte horečku, natož rakovinu!

Bohu díky! Děkuju. Moc děkuju!

- Copak jste se oba zbláznili? - Já vám všechno vysvětlím.

- Ale nikdo to tady nesmí slyšet. - Kliniku jste sice zachránil,

ale je vám jasné, co moji chlapci kvůli vám riskují?

Můj život se stal bezvýznamným.

Všechno mi uteklo, ale zase je to zpátky!

- Brad je zase zpátky! - Děláte si srandu?

Udělal jste to kvůli vašemu nabíječi?

- Není to nabíječ. - Není?

Měl byste se změnit. Ale asi sotva.

Řeknu vám jen jedno. To není moje poslední slovo!

Mami! Tati!

- Pojďte sem! - Uklidni se, Stephanie.

Co se děje? Nač ta panika?

- Musím vám něco říct. - Klídek, Steph.

- Tadyhle Paul... - Steph!

Paul před námi něco tají.

Zrovna jako Stephanie.

- Co jako? - Co bylo mezi střední a vysokou.

- Tak bacha. - Zkus to.

O čem to mluvíte? O co tady jde?

Prostě klučičí věci.

Všechno je jen hra.

- Jaká hra? - Pořád miluju Brada.

Tou kampaní jsem ho chtěl získat zpátky.

To není špatný. Trochu složitý, ale když se to podaří...

Je v tom něco víc.

To by nebyla Stephanie. Má snad něco, co by chtěla říct mámě a tátovi?

Ne.

- Vůbec nic. - Říkám, ten Ted je charakter.

Vždycky jsem věděla, že vy dva se k sobě patříte.

Dík, mami.

Kéž by to on cítil taky tak.

Brade, musíte tak pilně pracovat? Už je po desáté!

- Už jsme skončili. - Udělejte, co je třeba.

- Dáte si mléko a koláč? - Děkuji, paní Richardsová. Ale pokud chce Paul...

Říkejte mi Ester, patříte přece do rodiny.

Děkuji, Ester. Jsem rád, že jste to navrhla.

Paule, koláčky?

Ne, mami. Cítím se dobře.

Jak chceš. Jdu se podívat na tvého otce.

- Hraje si na terapeuta? - Měla nedorozumění se služebnou.

Peníze z ruky do ruky, to člověku nepřidá.

Takže koláč?

Je vdaná 40 let?

Jo.

Jsi schopen si to představit?

Ano, Paule.

Kdysi i s námi dvěma.

Ale teď s Tedem.

- S Tedem? - Ano.

Plánujeme společnou budoucnost.

Třeba se dožiju svatby.

Co to zas má znamenat?

Burt s tím přišel...

O čem to mluvíš?

Prognóza není růžová.

Aspoň že jsi tady a prožíváš to se mnou.

- Prosím... - Je mi to tak líto.

Zůstaň se mnou.

Já nevím...

tvoje zdraví je přednější.

Moje zdraví potřebuje polibek od tebe.

- Je to naše poslední šance. - To snad ne.

Není?

Šance mezi Tedem a mnou se rapidně zmenšují.

Bože, za co mě trestáš?

Dobré ráno.

- Odstěhoval jsem se z hotelu. - To vidím, tati.

Brade?

Dobré ráno, Ester.

Mám vypadnout?

Nemáš se za co stydět.

My se jdeme obléknout a dáme vám trochu soukromí.

Je to legrační.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Jsem rád, že tě ta rakovina nezdolala.

- Dík, že jsi zůstal. Bylo to... - Já vím. Paule.

Musím se obléknout.

Počkej.

Je to krásný pocit, zase tě držet v náručí. Chci si to užít.

Nedělej to.

Vážně.

Už tak mám komplikovaný život.

- Nedá se to vrátit. - Já bych ale chtěl.

- Kdybychom tak mohli všechno vrátit. - Jednoduše to nejde.

Ty jsi spala venku?

Strategie úniku.

- Rozumím. - Ne.

Já rozumím. Vidím to zcela jasně.

Ahoj, děcka.

Tak to opravdu není.

Měl bych jít.

Jsi prostě ubožák.

Brad není žádný svatoušek, ale ty jsi nechutný, odporný.

Nezapomeň ještě nezralý, nezodpovědný a hloupý.

- A Brada z toho vynech. - Tady nejde o nezralost. Je to...

Já nevím... Bezpříkladné.

Neměl jsem ani zdání, že se to vymkne kontrole.

- Myslel sis, že bychom tady nebyli pro tebe? - Nevěděl jsem, že uděláte z domu hospic.

Když je někdo nemocný,

tak se stane, co vidíš.

Tvoji milí stojí při tobě.

Máma pláče celou noc.

Ne tuhle, ale jindy. A táta...

nedává to na sobě vidět, ale oba mají strach, že umřeš.

- Musím to všem říct. - Ano, to bys měl.

Jsi prostě úžasná.

- Nevypeklas mě. - Nevěříš?

Mám stejný podíl viny, jako ty.

Večer to udělám. Po večeři.

Dobré ráno. Stephanie, vyspala ses dobře?

- A ty? - Já ne, vůbec ne.

Večer si uděláme extra večeři.

Budeme slavit život.

No jasně!

Sice je dost zvláštní, že jsme všichni spolu, ale za těchto okolností?

A mám Waltra zase zpátky, takže si uděláme večírek.

Večírek?

Připravím makrobiotickou večeři se zaměřením na zdravou stravu.

Jako překvapení jsem pozvala hosty.

Bude to takové... duchovní.

- Mami, kdy ses dala k Hippies? - Vyměnila synagogu za jógu.

Teď mám nové přátele!

Věděl bys to, kdybys zavolal.

Možná je trochu unavený...

Vlastně ano, Paule, musíš být unavený.

To bude dobrý.

Ještě nezhubl na padesát kilo.

- Stephanie! - Paule, co ty na to?

Budu dobrej, když si odpočinu.

Výborně! A pozveme Brada.

- Souhlasíš? - Jak se můžeš ptát?

Burte, ráda vás vidím.

Můžete nás povzbudit?

Jak to s Paulem vypadá? Jaká je diagnóza?

Dobře, Stephanie a všichni ostatní...

Ještě je brzy na závěry. Všechno je, jak má být.

Mohl byste být konkrétnější? Jsme znepokojení.

Stephanie, nechej doktora dělat jeho práci.

Nevypadávají lidem po chemo vlasy?

Je to často vedlejší účinek.

A proč se to nepřihodilo Paulovi?

Jakto, že mu ještě nevypadaly vlasy?

To by stačilo.

Jdeme pryč a necháme doktora pracovat.

- Něco mi uniklo? - Ona to ví.

Večer se zastavil tvůj otec a za dvě vteřiny to bylo venku.

Došlo jí to.

Byl to od tebe podraz.

Myslel jsem, že tomu uvěří a nevyjde to najevo.

Tak už vím, proč se choval tak chladně.

To není dobrý, Paule. Už dva lidi to vědí.

Jsme na tenkém ledě.

No tak, nechejme tomu volný průběh.

- Nemůžeme z toho vycouvat. - Táta to řekne na radě.

Jsem mrtvej.

Musí zuřit.

Nemohl jsem říct, ať to hodí za hlavu.

Ty nebereš nic vážně!

Burte, mí rodiče jsou zase spolu.

Brad zůstal přes noc.

Jasně, ty seš spokojenej a mě táta nenávidí.

Výborně. Jak můžeš být tak egoistický?

Přestaň! Chvíli počkáme a potom se přiznáme.

Netahej mě do toho. Přiznej se a mně se uleví.

To bys nebyl můj nejlepší přítel.

Moje andulka bude.

Radši jdu. Tvoje matka se vše postará.

Tak si běž!

Už se nemůžu dočkat, až to uvidím.

Už!

To je nádhera!

- Líbí se mi to! - To mám radost.

Dovolte, abych vám představila: Pan Ted Steel a pan Brad Bond.

Proč tak oficiálně?

Tede, vás jsme neočekávali.

Žádný problém, prostřu ještě pro jednoho.

Původně Ted na večeři jít nechtěl. Ale trval jsem na tom, aby šel.

Tak ke stolu!

Tede...

Jsme rádi, žes mohl přijít.

Brad tady strávil hodně času, tak jsem chtěl vědět, proč.

Ta kampaň se opravdu povedla.

Že je to tak, Brade?

Zvolili jsme nový přístup, jen s grafikou je problém.

O tu se postarám.

Tede, zdá se mi, že tě znám.

Bowflex!

Věděla jsem to.

Ty jsi ten kluk od Bowflexu. Už pět let.

Reklamy na Bowflex mi vydělaly na studium grafiky a designu.

Ale mojí láskou je triatlon.

To bych chtěla vidět.

Připíjím na Ester za uspořádání této společné večeře. A tobě, Paule,

žes nás nevědomky dal dohromady.

Paule, co tvoje rakovina?

To není taktní, Tede.

Máš štěstí. Vypadáš dobře na někoho, s kým to jde s kopce.

Ester, co jste si pro nás připravila?

Země nás provede sjednocujícím a rituálním odříkáváním.

Paule, nechtěl bys nám něco říct, než začneme?

Ano.

Podělím se s vámi během pohanského rituálu.

Ať vás duch chrání.

Země říká ding ding da da

Cítíte ty silné údery?

Spojte se. Spojte se.

Ten kruh nám ukáže pravdu.

Ano, kruh pravdy!

Já začnu, potom ten po mé pravici a pak ten po jeho pravici.

Jdeme na to.

Země už tři dny nemeditovala.

Pokračuj.

Odpouštím ti.

Teď je na řadě Walter.

Nikdy jsem nebyl tak štajf od doby, co jsme spolu s matkou byli v Berkeley.

Od té doby jsem nebyl při tanci s matkou tak šťastný.

Přijala jsem Lupe zpátky. Ať žije Lupe.

Hurá, Lupe.

Teď je řada na tobě, Tede.

Mám velkou erekci!

Ať tě duch provází!

To je dobrý, Tede. Nestyď se.

A tvoje pravda?

Miluju...

vás všechny. Jsem tak šťastný.

A zmatený jako kometa na nebi.

Jsem zabouchnutá jako školačka.

Paul? Paul, Paul, Paul...

Nemám rakovinu.

Pozitivní myšlení. Ano!

Dobrý přístup, Paule.

Ať tě duch provází!

Cítíš, jak vstupuje do tvého těla?

Vím , že tvoje srdce patří mně, Waltře!

Jsi... nejrozkošnější.

Nejvíc sexy, nejlaskavější muž, kterého jsem kdy potkal.

Každý by byl blázen, kdyby tě nechal jít.

Pojďme se podívat na hvězdy.

Svatá prostoto!

Ty jsi úplně holohlavý?

- Sanjin, to jsi ty? - Ano. No a?

- Ty nejsi indiánka? - Jsem z Encina.

Na koleji byly věci ráno po večírku vždycky zase normální.

Asi se zblázním.

Ty mě dovedeš domů!

Vy jste něco přimíchali do grogu?

- Víš, že jsi bez vlasů? - To je překvapení, že?

Včera večer bylo hodně překvapení.

Dovedu Zemi domů.

Mír v duši, mír.

- Ty jsi neskutečný. - Pamatuju si jenom něco...

Byl jsem grogy.

- Myslím ale, že jsem se snažil říct pravdu. - Kdo by tomu věřil, když jsme všichni vyváděli.

Co to mělo znamenat? Copak to není nezákonné?

Je.

Balíš Teda?

Není špatnej...

To je dobrý, já to mám s Bradem stejně.

- Nekecáš? - Ne, já pro Brada nejsem dost dobrej.

Strávili jsme spolu neskutečný noci, ale...

podívej...

jsem jenom šašek.

- Ted ho má v hrsti. - Jasně.

Takže, když si hraješ na moralistu, mám být jako mimo hru?

K tomu ti řeknu jenom jedno. Ten kluk vůbec není bi.

- Ujel ti vlak. - Snad to s ním nemyslíš vážně.

Jak mě můžeš soudit?

Přeceňuješ se. Já končím. Nezajímá mě, co říkáš mámě. Odcházím.

- Kam tak pospícháš? - Něco byste s tátou měli vědět.

Bože můj! Paule!

Co to vidím?

Doktor Helper?

Seznámil jsem s vaším stavem pana Loventhala.

- Ano? - Mohl byste se dostat do velkých problémů,

když nebudeme postupovat správně.

- Ano? - Jak se cítíte, Paule?

Můj život měl jako skončit?

To je směšné. Za prvé,

moje firma se specializuje na domácí péči

a dr. Helper mě požádal, abych prověřil možnosti.

To vidím.

Omlouvám se, že ruším.

Uzdravte se, Paule.

Možná bychom vám měli dát bažanta.

Co chtěli?

Přišli se podívat.

To byl ale večer.

Neskutečný.

- Tak si to máma nepředstavovala. - Ale já jsem spokojený.

Ležel jsem v noci pod hvězdami.

Všechno bylo křišťálově čisté...

Co jsi viděl?

Přišel jsem na to,

že jsem kvůli Tedovi nevnímal pocit,

že tě navždy ztrácím.

A to je pravda.

- V tom bych byl opatrný. - V čem jako?

Chci být s tebou, pomáhat ti při zotavení, až do konce.

Raděj šest šťastných měsíců s tebou, než šest nešťastných měsíců s Tedem.

Nejsem pro tebe dost dobrý.

S Tedem bys to měl jistější.

- To skončilo. - Cože?

Skončil jsem to. V kanceláři.

Dneska.

- V práci? - Nemohl jsem otálet.

Na tvoji sestru seru, ať to cítí, jak chce.

Chápu.

Burt bude potřebovat čas...

Burt mi musí udělat ještě nějaká vyšetření.

Tak mám odejít?

Vždyť jsem právě přišel.

A jaká vyšetření?

Něco se ještě musí vyjasnit.

Za pár dní ti zavolám.

Děsíš mě, Paule. Je něco, co bych měl vědět?

Co to je?

Nic to není.

- Brade! - Ano?

Ty dvě poslední noci byly ty nejhezčí v mém životě.

Já vím.

Ahoj.

Paule, co to děláš? On tě má rád.

Já vím, mami. Když já se o něj tak snažím.

Nebičuj se tak. Jedno malé zklamání, kyselina v pohanském rituálu není zlá.

- Kdyby to bylo tak jednoduché. - Myslím, že ti rozumím.

Děláš si starosti, jak to vezme, když rakovina bude silnější, než čekáš.

Láska se, synu, nedá ovládat.

Propadneš jí, rakovina nerakovina.

Máš pravdu, tati. Pořád se učím. My všichni.

- I já. - Ale, Waltře, ty jsi dokonalý, jak jsi.

Večer nepůjdu do kostela.

Burt přijde udělat nějaká vyšetření.

- Chtěli bychom trochu soukromí. - Dělej, jak myslíš.

Ten styl Kojaka ti sedne.

Dík, tati. Myslím, že půjdu odpočívat.

Běž.

Budeš potřebovat energii na ta vyšetření.

Jdeme, Waltře. Udělám svačinu.

- Burte, dejte pozor na mého chlapce. - Vidím jen samé pokroky.

Říkám ti, buď příjemný.

Žádné starosti. Cítím se dobře.

- Jak si nemám dělat starosti? - Jdeme, drahá.

V ledničce je kuře, kdybyste měli hlad.

Dík, paní Richardsová.

Mami, jdeš přece do kostela.

Jen si posluž.

Ty taky, tati?

Když to nepůjde, přidej se.

- Mějte se. - Proč sis oholil hlavu?

Včera jsem měl záchvat paranoie. Divím se, že jsem si neuřezal uši.

Neuděláme si grog?

Tak jo, udělám něco k pití.

Děláš si kozy? Ted a Stephanie?

Vymklo se to kontrole.

Uprostřed toho řádění mi to přišlo normální.

Nikdo se na nic neptal.

- Co na to Brad? - S Tedem skončil.

Jaké máš štěstí!

Já vím.

Myslím, že to není dobré.

Řekl jsem mu, že potřebuju čas.

- Jsi na hlavu? Právě o to šlo. - Já vím.

Je zpátky, ale jenom kvůli nám.

Proč mě to tak trápí, Burte?

- Proč? - Připadám si jako debil.

Lékařská péče je drahá.

Musím Bradovi říct pravdu.

To nesmíš!

- Chci, aby to věděl. - Musíš pokračovat.

Počkáme několik dní, já řeknu, že mám výsledky,

že se stal zázrak a že se ta skvrna ztratila.

- Tím skončíme a můžeš se do toho pustit. - Pustit do čeho?

Všichni máme kostlivce ve skříni.

Nebuď měkota, dokončíme to.

- Snad máš pravdu. - Jasně že mám.

Bude to můj dárek ke tvým 35.

- Toho se chci dočkat. - Však se dočkáš.

Dobrá. Zahrajeme si pinec?

- Chceš mě porazit? - To je výzva?

Je to výzva.

Teď ti to nandám.

Připraven? Jsem naživu!

Ten románek Stephanie nechápu.

- Já ti to vysvětlím. - Pokud jen přibližně řekneš, co čekám...

Vím, že jsem tě ztratil.

Chtěl jsem věřit, že patříme k sobě.

A patříme.

- O co tady vlastně jde? - Pokazil jsem to.

Byl jsem tak lehkomyslný, tak bezohledný,

nemám sílu bojovat, aby ses vrátil.

Budeš mít volný prostor, když tě ztratím. Navždycky.

- Když Ted a Stephanie... - Ty do toho netahej. Řekni mi pravdu!

Dobrá.

- Je to tak. - To není možné. - A proč?

Proč musí člověk ležet na smrtelné posteli, aby poznal, co je pravda?

Takže pravda?

Čekáš, že budu poslouchat tvoje kázání? Ježíši!

Že znovu otevřu svoje srdce?

Mám křičet, nafackovat ti? Ta tvoje drzost mě ohromuje!

Ne! Jsi hrozný!

Krutá, bezcitná kreatura člověka. Nenávidím tě!

Nikdy už nechci s tebou mluvit, nechci tě vidět, ani o tobě slyšet!

A ty!

Paul je nedospělý, ale ty! Jak jsi mohl?

- Ztratili bychom kliniku. - Dostal jsi peníze z akcií?

- To jste ušili? - Je mi z toho na blití.

Jednoho dne, když se nebudeš smažit v pekle, za to zaplatíš.

Nerozumím tomu. Máš rakovinu, nebo ne?

- Ne. - Tak proč jsi bez vlasů?

Oholil jsem je.

Můj táta zemřel na rakovinu.

Věř mi, moc romantické to nebylo.

Trvalo to 34 let, ale stejně tě to dostihlo.

Cože?

To je neuvěřitelné.

To není možné.

Paul velmi dobře reaguje na léčbu a skvrna se úplně ztratila.

Žádné metastáze?

Opravdu se nikam nerozšířily?

Plíce jsou zcela čisté. Cyklus dokončíme na klinice.

Očekáváme zcela úplné vyléčení.

- To je zázrak. - Paule, tak řekni něco!

- Omlouvám se za to, co jsem způsobil. - Přestaň s tím.

- Takový je život. - Bože! Vstaň a obejmi mě.

Burte, máte u mě nadosmrti kuřecí polévku!

Věřte mi, je to jen Paulova zásluha.

Váš syn poskytl významný dar klinice.

Peníze za akcie? Ty jsi anděl.

Dokonalý anděl.

Co s takovým chlapcem?

Dej mu čas, aby mu to došlo.

Budeš žít, netvař se jako na vlastním pohřbu!

Mami, už jsem unavený. Všechno mě to vyčerpalo.

- A co Stephanie a Brad? - Já vím.

- Ví to a ani mi nezavolala? - Chtěla, abys to slyšela od nás.

Samozřejmě. To je v pořádku.

Tak jdeme.

Waltře, já jsem tak šťastná.

Ten hoch nemá rakovinu!

To je stará novinka.

- Tys jim to řekl? - Řekli jsme jim to. Ale důvěrně.

Tak poslouchej, synu. Na jeden rok tě jmenuji do rady.

Už se nemusíš seznamovat s klinikou. Polovina ti stejně patří.

Neměl byste Burta tak trestat. Byla to moje chyba.

Zachránili jste mi zadek. Ale jakým způsobem?

Měli bychom se z toho poučit.

Do agentury se nemůžu vrátit.

- Ale tebe bych mohl podpořit. - Po dlouhé době dobrý nápad.

- To mi budeš dělat šéfa? - Bez starostí.

PO ŠESTI TÝDNECH

Paule!

- Tede! - Jak se daří? Promluvíme si?

- Rád tě zase vidím. - Jak to jde u Millera?

- Dobře, doktore. - Dobrý vtip. Takový malý trest.

Přejdu hned k věci.

Brad prožívá těžké časy.

Sice jsme se usmířili, ale obávám se, že ho to dost vzalo.

Já vím.

- Kdybych to mohl vrátit... - Udělej cokoliv, co můžeš udělat.

Dusí se tou Danteho kampaní. Všechno, co jste spolu udělali, zahodil a začal od nuly.

Prošvihl první termín. Pan Miller se obává, že přijde o peníze.

A co já s tím? Nesmím se k němu přiblížit.

Z těch akcií už ti žádně peníze nezbyly?

Ty už snad klinika nepotřebuje, ne?

Koupili jsme nějaké nové materiály.

- Ahoj, Paule. - Stephanie?

- Vyděsila jsi mě. - Promiň.

Ráda tě vidím, čumáčku.

- Já tebe taky. - Děláte si srandu?

Jsme přece spřízněné duše!

Připadá mi to jako incest.

- Žádný incest, Paule. - Já vím, Tede.

- Ale řekls to. - Tede...

Mohla bych si s bratrem promluvit?

Jak chceš, zlatíčko.

Paule, podívej se na to a hned ráno mi zavolej.

Musíme s tím pohnout.

- Nový vzhled? - Nový život.

Chtěla bych vám s Bradem pomoct.

Chci se ujistit, že Brada nechceš opustit.

Některým věcem nevěřím.

- Například? - Že bys ranil Brada.

Nevím, jak moc tě miluje, a jak moc ho to zdrtilo.

- Udělalas správnou věc. - Tehdy se to tak zdálo.

Mrzí mě to, Stephanie.

- To nás všechny. - To si nemyslím.

Když jsme byli malí, byli jsme s mámou nakupovat.

Ukradli jsme žvýkačku a nechytili nás.

Já jen seděl, když tě máma trestala, a nevydal jsem ani hlásku.

Ty jsi celou noc proplakala.

Už si nevzpomínám.

Měj se, Paule.

Paule, posádka je připravena.

Výborně.

Paule, šéf ti může dát příští týden jeden večer volno.

Super! To beru!

Těšil jsem se, že budete pracovat samostatně, Brade.

- Věřím, že nebudete zklamán, pane Dante. - Má naši plnou důvěru.

Paul se dostal až na hranu a já shledávám, že je to lepší.

- Máte pravdu. - Můžeme začít?

Jdeme na to.

- Dáte si něco? - Ne, děkuji.

- Nějaký problém, Brade? - Ano, tohle jsem netočil.

- To není vaše kampaň? - Je to Bradova kampaň.

- Ted a já jsme to trochu upravili. - Zavolám ochranku.

- Pane Dante, omlouvám se. - Chci to vidět.

Tak se podívejme.

Jste připraveni?

Tak dobře.

- Dáte si něco? - Ne, děkuji.

Říkalas v osm, tak jsem tady. Kde jsi?

Řekls mi pravdu o tom, jak vypadáš?

Jsem na tom stejně. Pošli mi fotku!

Skvělá. Tady jsem.

Mobily už můžeme odložit.

- Zdá se, žes říkal pravdu. - Bezpečnost znamená nikdy nelhat.

Šampaňské?

NAVAŽTE SPOJENÍ. DC

Nemám slov. Ten spot je perfektní.

Už je to dobrý, Jacku. Krize je zažehnána.

- Paule, co to jako... - Já nic.

To je Bradův nápad a Tedovo zpracování.

Prostě jsem je dal dohromady.

Zdá se, že jste zase zpátky v práci.

Nejsem na to připravený.

Nechejte oba pracovat spolu na další zakázce. Odvedli skvělou práci.

Pane Dante, pane Millere!

Těšilo mě.

Jacku...

Jdeme?

- Vy také? - Konečně jste ukázal svoji pravou tvář, Paule.

Konečně! Poprvé jste mi neřekla pane Richardsi!

Nevidíte mě tady naposled, Debro.

- Už je čas, Paule. - Tak jdeme!

- Na bar? - No jasně. Ty platíš.

Ahoj.

- To je určitě Billy. - Jedině on.

- A zlepšuje se každým dnem. - Ahoj. Podobáš se Lakers z Kobe Rocks.

Billyho trápí osud Lakers víc, než vlastní uzdravení.

- Jak víš, že jsem tady? - Od Stephanie.

Jen ti chci poděkovat za pomoc s tou kampaní.

To je to nejmenší, co jsem mohl udělat.

A jako obvykle, za mými zády.

Vůbec nevíš, jak mě to mrzí.

Jsem v koncích.

- Myslel jsem, že to bude dobré pro všechny. - Že mi pomůžeš s kampaní?

- Chlapi, vy jste spolu? - Billy!?

Jste dvojka!

Půjdu si promluvit s Bradem. Souhlasíš?

Jasně. Dělej, co musíš.

- Tak já jdu. - Jak chceš.

Kde jsou všichni?

V novém křídle. Kromě Billyho. Tady to vyklízíme.

- Co je? - Pojď se mnou.

Poslouchej, ty trotle. Udělal jsi sice dobrý skutek,

ale tak rychle na to nezapomenu.

Ještě to nějakou dobu potrvá, než ti zase budu věřit.

Strašně moc tě miluju a nikdy, nikdy...

neudělám nic, co by to ohrozilo.

Už tě někdo chytil za koule?

Čekám na to 34 roků.

Nechceš s tím něco udělat?

Chci, Brade.

Tak to uděláme.

O TÝDEN POZDĚJI

Je to úžasné.

To je dárek od Stephanie k našemu výročí.

Počkej, až se budou podávat speciality.

- Bude to za 20 minut. - Opravdu jsi prodala svoje akcie?

- Proč musíš být na mě tak zlý? - Snažím se, abych nebyl.

Co to máš na klobouku?

- Solární články. - Testuju svoje nejnovější produkty.

- Vždycky jsi originální, že? - Konečně sis všimnul.

Chtěl bych něco říct, když jste tady všichni pohromadě.

Mami, tati, jste pro nás všechny inspirací, co znamená opravdová láska a odpuštění.

Vychovali jste krásnou dceru, Stephanii, a mě,

staršího syna, ke kterému jste se po většinu života chovali jako k miláčkovi rodiny.

Potkalo mě štěstí

a za to vděčím všem, kteří mě mají rádi.

Konečně jsem vás všechny poznal.

Bože, jenom netleskat. Všechno, jenom to ne.

Mami, tati,

pojďte sem.

Tak pojďme.

Ahoj.

Ahoj.

- Jsem rád, že jsi tady. - Nechtěl jsem si to nechat ujít.

- Asi tady nejsi kvůli mně. - Jsem tady kvůli tobě, Paule.

Jen kvůli tobě.

To je další trik?

Ne, žádný trik.

- Je to tak. - Je to tak?

Ano, je to tak.

A... přijímám tvůj návrh.

Překlad a titulky: agnus Exkluzivně pro www.gaytitulky.info