Original subtitles

Vražda v Orient expressu

Zeď nářků, Jeruzalém

Máš přesně čtyři minuty.

Ne, ne, ne.

Pospěš si.

Tentokrát dvě perfektní vajíčka, že?

Možná?

Za to můžou slepice. Proč kladou vajíčka různých velikostí?

Nemůžeš za to. Jen chci dvě stejně velká.

Pane, máme tu tři náboženství na pokraji vzpoury.

Pokud chcete konat zázraky, tak teď.

Nech si je. Allons-y!

Poirote!

Promiňte...

O to nejde...

Jde o nesouměrnost...

Ano. Tak je to lepší.

Uvolněte místo.

Zavolejte podezřelé.

Rabína,

kněze

a imáma.

Jako v tom starém vtipu, že?

Rabín, kněz a imám.

Mais non. Odpusťte, jsem Belgičan.

Začněme.

V Chrámě Božího hrobu

se setkají tři zástupci pod dohledem šéfa místní policie,

aby prodiskutovali obchod.

Ani ne hodinu po setkání je ukradena vzácná relikvie.

Říká se, že ji ukradl jeden z těchto mužů.

Policie nenalezla žádné důkazy.

Já nalezl jeden.

Na velice zachovalé zdi s freskou

je malá prasklina od neopatrného lezení

se střevíci nebo možná botami.

Takže se dámy a pánové musíme zeptat: Kdo z toho nejvíce těží?

Naši tři svatí muži žijí skromně.

Mají levné střevíce a boty.

Náhlé bohatství a šperky by budily přílišné podezření.

Ale chtějí si ho užít.

Nyní potřebujeme stráž k jižní bráně, děkuji.

Jediný, kdo těží z krádeže a neklidu, který vyvolala

je muž, jehož kancelář jsem dnes ráno prohledal,

když jsem čekal na snídani, která mě zklamala.

Problémy s vejci. O tom vědět nemusíte.

Muž, který je placen, aby udržel v Jeruzalémě pořádek.

Samozřejmě mluvím o šéfovi místní policie.

Muž, který nechce přijít o své dobře placené místo,

když zde probíhá diskuse místních,

o tom, kdo nosí boty, a kdo, jak věřím, lituje,

že požádal o pomoc s případem mě.

- Jak si dovolujete vinit mě? - Prosím, seržante,

prohledal jste kancelář, jak jsem žádal?

Ano, pane.

- A našel jste, co jsem očekával? - Ano, přesně jak jste říkal.

Zavazadla máte na palubě, pane.

Doprovodím vás na loď.

Nejdřív Istanbul a pak rovnou do Londýna?

Jsem unavený a zasloužím si dovolenou.

Rád bych měl dost času k prohlédnutí zdejší kultury...

- Co civíte? Necháte toho? - Já jen...

Jak víte, že to byl on, pane? Z malé praskliny ve zdi?

Mám výhodu.

Vidím svět jen tak, jak by měl být.

A když není dokonalý, tak to vyčnívá

jako nos uprostřed tváře.

Dělá to většinu života nesnesitelnou.

Ale je to užitečné při vyšetřování zločinů.

Říká se, že vidíte pravou tvář ostatních lidí.

Ať lidé říkají cokoliv, je tu pravda a lež.

Nic mezi tím.

- Naše cesty se rozcházejí. - Ne, doprovodím vás.

Au revoir, mon capitaine. Již se nikdy nesetkáme.

Mohl byste si narovnat kravatu?

- Ano. - Perfektní.

- Ano, ale bude to opraveno včas? - Pracujeme na tom.

Zítra v 7 odjíždí moje z Istanbulu.

Velmi nemocný pacient mě očekává v Londýně.

Jsem doktor.

Doktor.

Jsem doktor.

Křičím na vás anglicky, a teď ještě hlasitěji a pomaleji.

Odpusťte.

Mohu pomoci?

Poznávám váš knír.

Z novin. Vy jste detektiv Hercules Poirot?

Hercule Poirot. Nezabíjím lvy, mademoiselle.

Mary Debenhamová, monsieur. Zapomínám jména, ale ne tváře.

- Tu vaši určitě ne. - Jste z Bagdádu?

Správně. Vaší pozornosti neunikne žádný detail.

Váš lístek.

Užila jste si to tam jako učitelka?

Knoflík na vašem rukávu a zcestovalá tvář.

Učitelka či kartografka, hádám.

Vždy děti učím, dokud neznají celý svět.

Možná se ztratí v životě, ale o to hůř, když neví kde.

Řetězy uvolněny. Přesně na čas.

Cítím se na vodě tak volný.

Kéž bych si to taky užívala.

- Už je to za námi, Mary. - Teď ne.

Až to skončí.

Až to bude hotové, budeme mít klid.

Istanbul

Má dovolená začíná zde.

Vidím duši města v těchto skromných krajících.

Svět stojí na ničení, ale zde...

Umělecká díla k objednávce každý den.

- Monsieur Poirot! - Mohammed!

Mohammede, příteli, jsi umělec.

- Kamaráde! - Promiňte.

Pojď sem.

Hledáme místo na soukromou řeč.

Půjde jen o dvacet minut. Snad se dohodneme.

- Monsieur Bouc! - Poirot! V kuchyni?

Tento muž vyčmuchá rychleji těstoviny než chytne zloděje šperků.

Mon ami! Už nejsem policista, ale nebudu ti to vyvracet.

Tohle je můj přítel, vážený Poirot, kterého jsem znal již dříve.

- A tohle je. - Prostitutka.

To jsem. Bouc mi neřekl, že má slavné přátele.

Jsme přátelé, protože se ho neptám na jeho případy,

protože mě to nezajímá

- a nesoudí, jak jsem hrozný. - To vskutku jsi.

- Madame, Boucu, pojďte se napít. - Mám jen hodinu.

Jdu v 7 na Orient Express. Jsem průvodčí.

Strýc mi platí jmění, abych byl na jeho vlaku,

daleko od něj.

Odsouzen jíst a pít pro věčnost.

V nepotismu je umění. A ty jsi jeho Michelangelo.

- Pane Poirote. - Vy jste také prostitut?

- Rozhodně ne. - Obtěžuje vás?

Chystá se. Jste z Britského velvyslanectví. - Ano.

- Jedná se o Kassnerův případ. - Ano.

- Máte bližší informace? - Ano.

- Nepotřebuji ho číst. - Spáchali nevěru či vraždu?

Bohužel obě.

Někdo mi překazil plány k odpočinku.

Zjevně musím jet s tebou, Boucu. Sehnal bys mi lístek?

Příteli, jistě ti seženu postel v mém vlaku uprostřed zimy.

Tři dny bez násilí a zločinu. Bude se ti to líbit.

Má úcta, madam.

Byla vám vyzvednuta zavazadla a zaplacen účet.

Pojedete do Calais, odtud do Doveru a pak vlakem do Victorie v Londýně.

- Dovolte mi vyjádřit mou... - Nemluvte. Akorát to zhoršujete.

- Menší pozornost. - Děkuji, ale já vám kufry nevzal.

Měl jsem skvělý týden. Oslavíme to a připijeme si na lepší časy.

A mluvte o nás, Američanech, hezky.

Ne!

Monsieur, bonsoir. Máme pro vás nejlepší stůl.

- Ten je náš nejlepší. - Chci támhleten.

Máte vše?

Díky za upozornění, pane MacQueen, ale já nedělám chyby.

Panebože, to je hrabě Andrenyi. Pojďte sem.

Viděl jsem vás tančit v Monte Christo. Mohu vás vyfotit?

Promiňte! Ne do obličeje!

Promiňte.

Simplon Orient Express,

jehož další zastávky jsou Sofia, Niš, Bělehrad, Vinkovci

a dále Bukurešť, Záhřeb, Trieste, Benátky, Miláno, Lausanne,

Dijon, Paříž, Boulogne a Calais, dále Londýn, odjezd za 15 minut.

Tudy, Micheli. Cenný náklad. Potřebuje jemné zacházení.

Pro přítele jen to nejlepší. Musí být hýčkán jako panda v zoo.

- Ale na naložení není místo. - Pak jej vytvořte. Může dostat 11.

Je vždy ponecháno nezamluvené. Je velice pohodlné.

Zamluvil si ho ten rakouský profesor.

- Není ještě místo v první třídě? - Ne.

- Druhé třídě? - Vše je obsazeno.

- Mademoiselle Debenhamová. - Pan Poirot jedete s námi?

- Ano, pokud tato debata skončí. - Dorazili všichni pasažéři?

Všichni kromě pana Harrise.

"Všichni pasažéři se musí nahlásit půl hodiny před odjezdem,

jinak jim lístek propadne. " Půlhodina již uběhla.

Doneste zavazadlo pana Poirota do trojky k panu MacQueenovi.

- Merci, Boucu. - Užij si cestu.

- Vítejte. - Merci.

Tři, taková náhoda.

- Promiňte, já vás nechtěl zneuctít. - Klidně byste mohl.

To se při cestování vlakem stává, že do někoho vrazíte.

Je to nádhera, ale už se těším domů.

Cestování je dobré s dobrým jídlem a muži,

ale nakonec vám bude chybět vlastní postel.

Obvinili mě s honem za manžely na palubě.

To temohu popřít. Jsem ráda sama,

ale dáma má určité potřeby, které lze uspokojit penězi,

téměř vždy.

- Můj bože! V kuchyni je požár! - Naschle, madam.

Omluvte mě.

Merci, merci.

Á, číslo tři.

- Jste pan MacQueen? - Ano, asi si zapsali jiné lůžko.

- Pardon, je tu nějaký problém? - Nikoliv.

Vlak je plný. My jsme... jak se to říká... spolubydlovci.

- Opravdu? - Jsem stejně zklamaný, jako vy.

Ne.

Ne.

Proč je mé zavazadlo vybalené?

Pět minut do odjezdu! Poslední hlášení!

Proč to sakra tak trvá?

- Až přijdu, chci mít připravenou postel. - Pracujeme na tom.

Ne. Postel by měla být připravená. A přineste můj diktafon.

Psi na stole. Nic nechutnějšího jsem neviděl.

Najděte MacQueena.

Musí převzít recepty z Milána. Běžte.

Hned.

- Neříkal jsem hned? - Ano, pane.

"Dávejte na sebe pozor..."

Vaše kafe, pane Ratchette.

- Kdo za tím je? - To nevím.

- Dobrý večer, paní Hubbardová. - Zdravím, pane Mastermane.

Zdravím.

Ještě chvíli tu postávejte a naúčtuji vám nájem.

Zaplatil bych.

Dejte si další.

Jste uražená?

Zklamaná.

Někteří muži vypadají skvostně. Jediné, co musí,

je zavřít pusu a mohou získat cokoliv.

Pusa však stále mele.

Je všechno v pořádku, paní Hubbardová? Máte silnou intuici, to ano...

Přesně tohle říkal můj druhý manžel.

Počkat, to byl můj první.

Nejmoudřejší muž, co znám.

Tvář jako přejetou, ale měla jsem ho ráda.

Rád jsem si popovídal.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

- Monsieur Poirot? - Vstupte, Pierre Michel.

Voil.

Přesunul jsem pana MacQueena k panu Boucovi. Pojedete první třídou.

Výtečně. Děkuji.

- Bon appétit. - A ta vajíčka...

Dobré odpoledne. Ó, paní Hubbardová.

Dobré odpoledne.

Prosím.

- Pozornost Orient Expressu. - Děkuji, pane Boucu.

- Jsem tu pro vás. - Ne, děkuji. Nepiji.

Nedokážete to tolerovat?

Neunesu hřích.

A břímě je tam, kde pěsti ďáblovy.

Již se o tom nebudeme bavit.

Dobré odpoledne.

Monsieur. Co takhle aperitiv?

Lituji, mám schůzku.

- Stejně jsem na odchodu. - Promiňte. Madam. Madam.

Madam. Madam.

Udělej si pohodlí.

- Merci. - Vše, jak sis přál,

a stále, jídlo není to nejlepší ve vlaku.

Je tu něco s hromadou cizích lidí, cestujících celé dny; nemají nic

společného, než potřebu dostat se z jednoho místa na druhé.

Nuda, anonymita, předstíraná slušnost.

S tvými koníčky se do ničeho nezapleteš.

To doufám.

Objednej mi rybu.

Zaměňte okouna za tuňáka endivie za brambory

a hovězí omáčku za la brute.

Garçon, mohu požádat o totéž?

Princezna Dragomiroffová.

I kdybych měl hromadu peněz, neměl bych tolik, jako ona.

- Ráno jsem vykartáčovala Dalii. - Ne. Vy jste mého pejska týrala.

- Já žádala o vykartáčování. - Stále čtete Dickense?

Velice, mon ami.

S vašimi knihami a cestami přicházíte o romantiku.

Romantika předchází trest. Jednou...

Jednou něco bylo.

Preferoval bych v budoucnu s tímto mužem nesedět.

Tací lidé by měli sedět se svými. Nejsme stejní.

Ne všichni jsme s jinými rasami nespokojeni, profesore.

Je projevem respektu, vyžadovat stejné druhy sedět se svými.

Kdybych smíchal vaše červené víno s bílým, zkazila by se obě.

Ráda si dám dobré Rosé.

Mohu se připojit?

Dezert je čirá rozkoš

a cítil bych se hloupě, jíst sám.

Sám jsem nejšťastnější,

ale pro malý kousek fragilité udělám výjimku.

Promiňte, ještě vidličku?

Snažil jsem se spřátelit s MacQueenem.

Nikdy jsem vedle takové celebrity neseděl.

Jednou jsem seděl v autobusu s Ty Cobbem.

Baseballovým hráčem za Detroit.

Mohl bych si vzít trochu z vrchu?

Ale jistě.

Jste zvláštní muž.

Jsem ve věku, kdy vím co mám rád, a co ne.

Co mám rád, si užívám. Co nemám rád, nemohu vystát.

Například pozvánka na jídlo, z níž se vyklube debata o byznys.

Jste zábavný.

No.

Rád bych vám nabídl práci.

"Mstitel nevinných". Tak vás noviny nazývají?

- Jste nevinný? - Já jsem businessman.

Obchodník s uměním. Teda... začínám s tím.

Začínám s novým zbožím.

Relikvie, starožitnosti. Bizarní koberce. Orientální zboží.

Jsem v tom nový, takže mám na to pohled amatéra.

Ale mám problém s...

s takzvanými odhadci. Nemůžete se na ně spolehnout.

Někteří z mých zákazníků...

Po koupi zjistí, že to není tak úplně originál

a je stěží moje vina, že nějaká kashanská hedvábná šála je podvrh.

A?

Ale mám pár nepřátel.

Dostávám dopisy. Lidé mi vyhrožují.

Asi nejčastěji Italové.

V Milánu jsem jim prodal nějaké orientální koberce.

Kupující z nich nebyli moc nadšení

a chtěli peníze vrátit i s úrokem.

Italové. Špageťáci jedni.

- A pak přijde geniální detektiv. - Já?

- Ano, vy. Hercules Poirot. - Hercule.

Rád bych si vás najal, abyste mi kryl záda.

Dokud nebudu v bezpečí.

Pro vás jsou to jednoduše vydělané peníze a pro mě svatý klid.

- Rozumím. Odmítám. - Co prosím?

Možná jsem se nevyjádřil jasně.

Někdo po mně jde.

A vím, že nejsem zrovna svatoušek

a jestli je něco po životě, budu tam souzen stejně jako vy,

ale...

nikam s tím nespěchám.

- Míříte na mě zbraní? - Ne. Ne na vás. Na svět.

Já ve světě existuji. Nemiřte na mě.

- Co říkáte na 10 tisíc týdně? - Velkorysé, ale musím odmítnout.

- 15,000? - Nerozumíte? Odmítám.

Už chápu.

Není to dosti okázalé pro slavného Hercula Poirota? Žádné reflektory.

Prodáváte podvrhy gangsterům a musíte čelit následkům.

Já zločince chytám, nechráním je.

- Říkáte ne mým špinavým penězům. - Říkám ne vám, pane Ratchette.

- To kvůli té zbrani, že? - Je to mnohem osobnější.

Nelíbí se mi vaše tvář.

Pokud mě omluvíte.

Chutnal vám můj dort, že?

Dort byl vynikající. Hezké odpoledne, pane Ratchette.

Děkuji.

Má milovaná Katherine.

Má drahá.

Pane Dickensi.

Pane Ratchette?

Pane Ratchette?

Vše v pořádku.

Dobře. Dobrou noc.

- Paní Hubbardová? - Vždy paní Hubbardová.

Paní Hubbardová.

Zemřeli jsme?

Dámy a pánové, vlak se zasekl.

- Jste v pořádku, Marquezi? - Ano jsem. Díky.

Pan Bouc si s vámi ráno promluví. V kupé budete v bezpečí.

- Samozřejmě. - Zemřeme tu?

Má Katherine.

Má milovaná...

Dámy a pánové, obávám se, že vlak ještě nemůže pokračovat.

- Mohl by spadnout. - Máme tu jen sedět?

Ano. Někdo musí něco udělat.

Samozřejmě, že něco dělám. Nic nedělám.

Přesně před dvěma hodinami a deseti minutami,

když jsme nepřijeli do Brodu,

správce stanice zhodnotil naši situaci

a poslal lidi, aby nás vykopali,

vyčistili cestu a poslali nás dál.

Do té doby vás ujišťuji, že se budeme cítit dobře a pohodlně.

- Mohli bychom odejít. - Mohly bychom zemřít mrazem.

Potřebuji dorazit včas. Má loď vyráží již zítra z Francie.

Nejste sama. Já potřebuji do Londýna.

Jste zodpovědný za mrhání mým časem, pane Boucu.

Nemůžete mě vinit ze špatného počasí.

Jistě, že ano. Jste jediný, koho mohu.

A má konference v Turíně?

A já mám schůzku v automobilce v Sochaux.

Některé věci jsou v božích rukou.

Nemůžeme říct, zda dorazíme v bezpečí do našeho cíle,

nebo pokud Lucifer rozhodne jinak...

Je tu snídaně, pane Ratchette.

Bonjour, pane Mastermane.

- Nějaký problém? - To nevím.

Pane Ratchette?

Omluvte mě.

To je studený vzduch.

Okamžitě dojděte pro monsieura Bouca a také dr. Arbuthnota.

- Dobrý bože. - Kromě těla na nic nesahejte.

- Bože, to je hrozné. - Nejdřív ten sníh, a teď...

Teď budu muset podat hlášení policii.

A zemřel tu člověk.

A zemřel muž. Byl ubodán.

Dlouhý nůž. Několik řezných ran. Některé menší, některé ke kosti.

- Levák či pravák? - Těžko říct.

Vypadá to, že vrah zavřel oči a vtrhl tam poslepu.

Dokážete odhadnout čas úmrtí?

Těžko říct, s otevřeným oknem.

Hádám, že mezi půlnocí a dvěma.

Ale nikdo mu do kupé nevešel. Seděl jsem tu celou noc. Nemožné.

Díky, doktore, přesuňte se jídelního vozu. Micheli, uzavři tento vagón.

Poirote.

Potřebuji tvou pomoc, příteli.

Musíš zjistit, kdo to udělal. Žádám tě o to jménem Orient Expressu.

Až přijede policie, bude pozdě. Jsi jediný, kdo mě může zachránit.

Mon cher. Už si chci odpočinout.

Ber to jako takovou hádanku.

Není čeho se obávat. Vyslechneš si pasažéry,

určíš zda mluví pravdu, a pak budeš dělat, cos chtěl.

Sedět na židli, jíst dort

a přemýšlet, dokud nedojdeš k řešení.

Co jiného bys chtěl na dovolené dělat? Bez výzev by ti mozkové buňky odumřely.

Myslíš, že tohle dělávám při dovolené?

- Nevím, co děláváš. - Čtu Dickense.

Pokud to zanecháme policii, vyberou někoho náhodného a pověsí ho.

Třeba pana Marqueze, protože se jmenuje Marquez.

Nebo dr. Arbuthnota, kvůli barvě jeho pleti.

Jsi tu jen ty, kdo může konat spravedlnost.

Chci nákres tohoto vagónu a pasy pasažérů.

Promluvím se všemi pasažéry. Se všemi popořádku, dokud se neukáže vrah.

Vraždu neschvaluji, příteli. Každý den potkáváme otravné lidi,

ale nezabíjíme je. Musíme být lepší než zvířata.

Takže pojďme najít vraha.

Dámy a pánové, dovolte...

Vypadá to, že se naše smůla ještě zvětšila.

Ve vlaku zemřel pasažér.

Monsieur Ratchett.

- Měli na něj spadeno už předtím. - Říkáte, že byl zavražděn?

Ne, ne. Jen říkám, že měl pevné zdraví,

- ale měl své nepřátele. Toť vše. - Ano, takže byl zavražděn.

- Bože, vražda... a tady? - Bohužel, madam.

Bůh ochraňuj jeho duši.

Někdo pobíhal kolem mého kupé uprostřed noci.

Nikdo by mi nevěřil.

Co se děje?

Když jsme se tu zasekli, převzal jsem případ.

- Chci najít pachatele. - A proč vy?

Jmenuji se Hercule Poirot a jsem nejlepší detektiv na světě.

Se všemi si postupně promluvím.

Nyní vám doporučuji se zamknout do vašich kupé.

- Cítím se tu jako vězeň. - Je to pro vaši bezpečnost.

Pokud je tu vražda,

je tu i vrah.

Vrah je nyní mezi námi

ve vlaku.

Dveře mezi vagóny byly zavřeny, že?

Ano. Sám jsem je zamykal.

Prohlédli jsme okolí. Nikdo tu není.

Můžeme vyšetřování omezit na vagon s pasažéry jedoucími do Calais.

Boucu, ty mi pomůžeš. Jako jediný jsi spal v jiném vagonu,

takže nejsi podezřelý.

Pane MacQueene, je tohle pravá chvíle na pití?

Můj šéf je mrtvý. Jsem nezaměstnaný, a vy na mě koukáte, jako na vraha.

Nikoho neobviňujeme. Znal jste ho, takže se ptáme vás.

Byl jste jeho příbuzný? Ne, účetní.

Objednával jsem mu lístky a steaky.

Ten muž snědl více steaků, než jsem kdy viděl.

Prodával starožitnosti.

Neměl žádné kvalifikace. Neměl na ně oko.

Pravdou je, že neměl talent na byznys a účetnictví.

Nic z toho. Dělal jsem to za něj.

Jak dlouho jste pro něj pracoval?

Dvacet dní přes rok.

Prohibice mi moc nesedla,

takže jsem skončil v dluzích.

Jsem právník vystudovaný,

ne od přírody, nejsem v tom dobrý.

- Měl jste ho rád? - Měl jsem rád jeho peníze.

Ratchett byl zlý, panovačný, hrubý... kdo by ho měl rád?

- Kdy jste ho viděl naposled? - Muselo to být krátce po desáté.

- Procházeli jsme obchody v Milánu. - Milánské tržnice?

Ano. Ano. Chtěl se podívat do účetnictví.

Musel jsem mu to přeložit, protože smlouvy byly ve Francouzštině.

Když jsme zastavili ve Vinkovci, pohádal jsem se s panem Arbuthnotem.

Dali jsme si pár drinků a šli se projít.

Měl zvláštní názory o Stalinovi, v čemž jsem mu musel oponovat.

Nevadila mi barva jeho kůže, ale jeho typicky britský přístup.

Kdy jste skončili?

Odešel krátce po druhé.

Víte o nepřátelích, které mohl Ratchett mít?

Bože... Celé zástupy.

- Vyhrožovali mu? - Dostal pár dopisů.

Můžu vám je ukázat, jestli chcete.

Zbytek roztrhal.

Některé spálil.

Tenhle.

- Merci, pane MacQueene. - Děkuji vám.

Když budeme ještě mít otázky, zavoláme.

Zvážili jste toho Marqueze? Správnej chlapík.

A víte, lidi jeho druhu...

Nemají stejné mínění o vraždě, vzhledem k historii.

Říkal jste, že neřešíte barvu kůže.

Předpokládám...

že záleží na rase.

Vedl si moc dobře.

- Byl to MacQueen? - Těžko říct.

Nedokážu si představit, jak 12krát někoho bodne.

- Ne za střízliva. Kdo teda? - Nevím. Musíme se zeptat.

- Zeptat koho? - Oběti.

Má 12 ran, a jak řekl Arbuthnot, není v nich řád.

Pokud je doktor vinen, tak i přes to vykonal svou povinnost.

Hodinky. Zastavily se v 1:15. To potvrzuje doktorův odhad o času úmrtí.

Pravděpodobně ano.

- Nerozumím tomu. - Já nerozumím ničemu, ani sobě.

Pokud se podíváte na tyto dvě rány,

jsou hluboké, ale je tu málo krve.

Ale toto byl spontánní útok.

Bodání, kuchání, vše bez řádu. Čisté násilí.

A přesto tu leží oběť uspořádaná a plná kafe.

Tiše přijmul smrt, a to bez boje.

A to zde má věci, kterými by se mohl bránit.

Na.

Podívejme se.

Barbital. Lék na spaní.

Zdrogoval ho.

A tady leží dámský kapesník.

Objet de luxe. Ručně vyrobený. Z Paříže za 200 franků.

S vyšitou iniciálou "H".

- A náš malý přítel, čistič na dýmku. - Další stopa.

Spousta přesvědčivých stop,

ale pouze jedna se zdá být skutečná.

A možná tento popelník poslouží jako nechtěný důkaz.

Kousek z roztrhané zprávy. Možná z pokusu o spálení důkazu.

Díky. Právě na čas.

- Můžeme si půjčit vaše vybavení? - Díky.

C'est parfait. C'est parfait. Merci, merci.

Preferuji pochopení, proč byla úmyslná stopa zanechána,

než co to je za předmět.

Hledáme pravdu zevnitř, ne zvenčí.

V tomto případě bych uvítám menší vědeckou výpomoc.

Rozšíříme oheň.

Můžete!

Je to jen další z písmen.

Tento nese tajemství.

Podívejme.

Jakmile bude silná krev na tvých rukou, zemřeš.

Co to znamená?

Pojď se mnou, Boucu.

Pojďme zaplnit mezery.

Tohle není odpočinková hádanka.

Znám skutečné jméno zavražděného.

Nejmenuje se Ratchett, ale Cassetti.

- To jméno znám. - Pak jistě znáš jméno Armstrong.

- Případ Armstrongových? - Jeho historie šokovala svět.

Před dvěma lety měl slavný pilot Colonel John Armstrong

ženu Soniu. Když vstala, všimla si, že její malá Daisy

byla unesena, zatímco spala, přímo z kolébky.

V zoufalství, Armstrong zaplatil požadovanou sumu,

ale Daisy byla poté nalezena zavražděná Ratchettem, tedy Cassettim.

Sonia zrovna čekala dítě, když se to dozvěděla.

Šok jí přivodil předčasný porod.

- Ani její druhé dítě nepřežilo. - Jak to víš, Poirote?

Protože mi to řekl sám John Armstrong.

Napsal mi o pomoc, ale v tu dobu, co jsem dopis obdržel...

bylo pozdě.

Byl nalezen se střelným poraněním,

kterému podlehl.

"Máš na rukou krev Daisy Armstrongové, a za to zemřeš."

A to se vskutku stalo.

- Monsieur Poirot? - Ano, Micheli?

Paní Hubbardová s vámi chce mluvit. Snažil jsem se jí to vymluvit.

Omluvte mé zpoždění. Máte hlavu plnou páry a ústa plná slov.

To si pište, že mám. Co jsem se vám celou dobu snažila říct...

Vrah byl tu noc v mém kupé.

Myslela jsem, že mě zabije, ale místo mě zabil Ratchetta.

Vzbudila jsem se potmě a věděla jsem, že tam byl muž.

Jste si jistá, že to byl muž?

Znám, jaké to je, když mám muže v ložnici.

Řekla jsem to průvodčímu, ale nevěřil mi.

Řekla jsem, "Zkontrolujte dveře ode mě k Rattchetovi."

"Musel tudy projít." Jak jsem očekávala, byly uvolněné.

Vím, že jsem je po tom, co mi Rattchet řekl, zamkla.

Chtěl mít jistotu.

Slyšela jste o únosu Armstrongovy dcery?

Ještě aby ne. Morbidní případ.

Vražda dítěte. Cassetti

včera zemřel. Byl to Ratchett.

Já to říkala. Věděla jsem, že to nebyl on.

Věříte mi, že byl muž v mé místnosti?

Vím, že si myslíte, že jsem jen pošetilá žena, ale mám důkaz.

To je z uniformy průvodčího Orient Expressu.

Co když ve vaší ložnici byl Michel?

- Žádné nepostrádám. - Našla jsem jej přímo na posteli.

- Jak to nazýváte vy? - Důkazem. Moc děkuji, paní Hubbardová.

- Byl jste někdy v Americe? - Jednou.

- Před lety. Krátce. - Za jakým účelem?

- Potvrdit podezření. - Jaké?

Že se mi tam nebude líbit. Nabídli mi práci v Bostonu.

- Hned jsem se vrátil do Londýna. - Odtamtud byl Rattchet?

To nevím.

Bylo by vhodné se zeptat.

Pokračujte.

Naposledy jsem pana Rattcheta viděl v 9 hodin.

Přinesl jsem mu kafe a pověsil prádlo.

Bolí vás zuby?

V Londýně jsem dostal infekci.

Pan Rattchet trval na tom, abych se vyléčil.

Unavovalo ho moje naříkání.

Tento soucitný Rattchet, pil po večerech kávu často?

Vůbec ne. Až poslední dobou.

Říkal, že chce zůstat ve střehu. Zvláště minulou noc.

Našel v kupé dopis.

Prosím, řekni, že jsi to nebyl ty.

Kdybych měl něco nechat na vašem polštáři, nebyl by to dopis.

Kávu.

Jistě by takto precizní sluha nemluvil se svým nadřízeným takto.

Pokud by nevěděl, že beztak jeho kariéra směřuje ke...

konci.

Ne jen kvůli bolesti zubů.

Plíce?

Štítná žláza.

Rozšířila se. Dostala i mého otce, když byl jen o 5 let mladší.

Přinejlepším měsíce.

"Obávám se, že je neoperovatelný", řekl doktor.

Najednou jsem se... nebál.

Od té doby jsem dělal, co jsem chtěl. Od té doby mluvím upřímně.

Káva.

Někdo mu dal Barbital do kávy. Říkáte, že jste to nebyl vy?

- Samozřejmě, že ne. - V kolik a odkud jste kávu přinesl?

Z kuchyně, pane. Objednal jsem kávu před jedenáctou.

Kdokoliv se k ní mohl dostat předemnou.

Merci.

Pane Mastermane. Soucítím s vámi.

Merci. Mám rád ty malé dorty.

Takže, paní Pilar Estravadosová, jste misionářka.

Byla jste zdravotní sestra, než jste odešla, že?

- Dlužím to bohu. - Máte u něj dluh?

Byly to...

skvělá léta mého života,

kdy jsem brala víc, než dávala.

Gerhard Hardman, profesor inženýrství.

Bude to věda, která přinese Německu zpět hrdost.

- Biniamino Marquez. - Pan Marquez.

Chci být oproštěn jakéhokoliv spojení se zločinem. Jen se ptejte.

Na cokoliv. Už nelžu.

Opustil jste té noci své kupé?

Pouze jednou, došla jsem si pro Aspirin.

Paní Hubbardová mi už předtím něco nabídla.

Nejdřív jsem odmítla, ale když jsem nemohla usnout, šla jsem ji požádat.

Mám konferenci v Turíně.

Jsem tam jediný Rakušan, takže beze mě klesnou kvality.

Jak jsem se dostal z vězení, přijel jsem do Ameriky

a přísahal, že již nikdy nebudu lhát či krást.

Když vám lidé věří, koupí toho více.

Italové jsou krávy. Španělé zase ovce.

Belgičané...

Šel jsem do kupé, které sdílím s komorníkem.

Zvláštní to muž. Moc toho nenamluví.

Ale jsem si jistý, že mě viděl, jak spím.

Měla bych to říct, pokud to je důležité...

nastala trapná situace.

Když jsem šla za paní Hubbardovou, vešla jsem nejdřív do špatných dveří.

Promiňte.

- Kdy se to stalo? - Muselo to být...

Ani slovo.

Dvacet minut po jedenácté.

To je zajímavé.

Co vím, tak jste poslední, kdo viděl Rattcheta naživu.

- Čím se živíte? - Auta. Mám tři výstavní místnosti.

Z Ameriky jsem přišel s prázdnou... a teď...

- Pokud nelžete, dokažte to. - Je to pravda.

Nelhala bych. Nelhala bych.

Nemohla slečna Debenhamová opustit kupé bez povšimnutí?

Ne. Mám lehké spaní.

Jediný zvuk a jsem vzhůru.

Jednou mě zaskočili.

Nikdy víc.

- Ne, netvrdil jsem, že jsem šofér. - Ty fotografie, co vám vypadly z kufru,

byl na nich malý chlapec s šoférskou čepicí na návštěvě

u tatínka v práci. Pro koho jste pracoval?

Máte velké ruce, skoro jako boxer.

Pracuji v nebezpečných městech,

kde se nemohu nechat zastrašit. Mám bojový výcvik.

Už vám víra v boha nestačí, po vašem překvapení?

Ne. Pro případ, když je zaneprázdněný.

Bůh je vždy zaneprázdněný.

Byl to Masterman.

- Umírající muž nemá co ztratit. - Bravo, ale ještě je tu Marquez,

který potvrdil, že si Masterman v době vraždy četl v posteli.

Kdyby to bylo tak jednoduché, nebyl bych slavný. Další.

Slečno Debenhamová, co takhle trocha čerstvého vzduchu?

Pro vás tu máme piknik.

Když z toho vynecháme mého spolubydlícího.

Nejvhodnější prostředí pro každého z podezřelých.

Snad tu neumrznu.

Mohla byste napsat své jméno a adresu, prosím?

Sytě modré, mimochodem.

Paní Estravadosové jste se prý ptal na barvu šatů.

Merci. Mery Hermiona...

Říkají vám Hermiona?

Vždy Mary, když nepracuji jako slečna Debenhamová. Levačka.

Neobvyklé, já vím. Musíte být podezíravý, když zkoumáte můj rukopis.

Co si myslíte o zavražděném?

Nemohu říct, že jsem o něm přemýšlela.

- Nevidím pointu vaší otázky. - Omluvte mou nezdvořilost.

Lidská nátura je z jádra pevná.

K rozlousknutí je třeba správných strojů.

Jsou to nástroje, ne stroje, Hercule. A držte je ode mě dál.

Rovnou k věci? Parfait. Znala jste dr. Arbuthnota už předtím?

Ne.

Takové náhlé zalíbení...

Nejsme v Americe, slečno Debenhamová. Vaše city nejsou zakázány.

Také tu nejsou zákazy pro mlčení, které si volím...

Nikdy jsem v Americe nebyla.

Možná bych se měl zeptat na něco, co jsem zaslechl.

Vy a Arbuthnot jste si bližší, než by si cizí lidé měli být.

Říkala jste:

"Teď ne. Až bude konec. Až na nás nebudou moct."

Co jste tím myslela?

Myslíte si, že jsem vrah?

Pro muže s kladivem je každý problém hřebíkem. Vy se zločinem živíte.

- Vidíte zlo každý den. - Ne vždy.

Viděl jsem jich dost, abych věděl, že je zločin anomálií.

Anomálie si vezme odštěpek duše

k vraždě dalšího člověka.

Zeptám se znovu. Co jste tím myslela?

Jak jsem řekla,

na mlčení žádné zákazy nejsou.

Dobrá tedy.

A dál, princezno Dragomiroffová?

Po večeři jsem šla spát.

Bůh mě požehnal dlouhým životem; avšak zatížil jej těžkým břemenem.

Kolem čtvrt na jednu, jsem poslala pro Fräulein Schmidtovou.

Dělala mi masáž a četla u toho. Poté jsem usnula.

Znáte rodinu Armstrongových?

Zakusili příšerné tragédie.

Obdivovala jsem matku Soni Armstrongové, herečku Lindu Ardenovou.

Nevídaný talent.

Slečna Ardenová byla talentovaná herečka.

Mohla se stát první ženou, která dobyla Brodway,

kdyby nebylo té tragédie.

- A tato Lisa Ardenová je mrtvá? - Možná také.

Nikdy by neopustila domov.

Daisy byla můj vzor.

Byla.

Nevím, jak nám to pomůže.

Skutečné jméno zavražděného je Cassetti.

Muž, který zabil malou Daisy Armstrongovou.

Přiznávám, že tuto rodinu znám a vím, že je ten muž mrtvý.

Ta nešťastná náhoda musí být nesnesitelná.

To vy si připouštíte, že to byla náhoda.

Nyní položím pár otázek vám, paní Schmidtová.

To není třeba. Přimlouvám se za ni.

Ale stejně, pokud dovolíte...

- Odpovídejte prosím v Němčině. - Její excelence vám nebude rozumět.

O to přeci jde.

Ten je váš? H jako Hildegarde?

To je na mě moc nóbl.

Mluvila excelence pravdu?

Přesně jak řekla. Požádala průvodčího, aby pro mě došel.

- Pak jsem šla spát. - Viděla jste něco, když jste se vracela?

Pouze dalšího průvodčího...

Dalšího průvodčího? Myslíte Michela?

Ne, jného. Toho, co mě vzbudil.

Pojďte se mnou, prosím.

- Nebyl to tenhle? - Ne. Byl to malý muž s bradkou.

- Žádný jiný tu není. - Vím, co jsem viděla.

Měl vysoký hlas a podobnou uniformu.

Avšak s chybějícím knoflíkem. Ihned mi dejte klíče.

Musíme najít uniformu a červené kimono.

Tisíce fotografií, hory ponožek,

obléčení všech odstínů červené, stále však žádná uniforma.

Prošli jste zavazadla všech cestujících?

Kromě zavazadel hraběte a hraběnky Andrenyiových. Je to zakázané.

Cestující z diplomatických důvodů. Kde jinde by to mohlo být?

Je tu ještě jedno, které jsme neprohledali.

Mé.

Vrah si ze mě utahuje.

Dobře. To je první chyba... a protože noc střídá den...

Pardon, mademoiselle.

Ta není moje. Řekla jsem vám o průvodčím.

- Proč bych to říkala? - Právě,

což dělá vaše kupé tím nejlepším místem, Voil,

A když uniformu průvodčího, proč ne rovnou klíče?

Nyní víme, jak mohl vrah projít zamčenými dveřmi.

- Bourbon. - MacQueen.

Co hledáme?

MacQueen měl seznam obchodů s Ratchettem. Kde je?

Poirote?

Boucu, ať všichni zůstanou uvnitř!

Stůjte!

Monsieur!

Monsieur! Zůstaňte, kde jste!

Děkuji, pánové. Děkuji.

Takže to byl MacQueen? Byl to on?

- Pardonnez-moi, madame. - Jak jen mohl?

Já ho nezabil! Chtěl jste spálit účty!

I tak se dají přečíst. Neměl na výběr, protože jste ho okrádal.

Jste naprostá... Jak se to řekne anglicky?

Pijavice!

Okrádal jste ho! Bál jste se že na to přijde,

proto jste ho zabil! - Ano.

Máte pravdu, okrádal jsem ho.

O tisíce.

Věděl jsem, že je nevydělal poctivě.

Čemu by vadilo, kdybych si něco málo vzal.

Na něco se vás zeptám.

Proč bych odstřelil vlastní dojnou krávu? Já to nebyl!

- Já ho nezabil! - Mluví pravdu.

Potvrzuji jeho alibi. Pili jsme spolu pozdě do noci.

Viděl jsem ho s whiskey v ruce, jak nadává na americké standardy.

Snažil se mě přesvědčit o jeho názoru, nic víc.

Diskutovali jsme o politice. Měl jakési...

naivní představy o Stalinovi, ale není to zlý člověk.

Mohli bychom si promluvit, monsieur?

- Potvrzujete, že jste byli spolu? - Ano, kouřili jsme a popíjeli spolu.

Jací to přátelé. Kouřili jste spolu... Hádám, že jste ve vlaku jediný, kdo kouří.

- Mohu vidět vaši dýmku a tabák? - Samozřejmě.

- A vy, dr. Arbuthnot, cestující z Indie? - Teď vyslýcháte mě?

- Byl jste u Ratchetta, když ermřel? - Ne.

Toto je na vaši dýmku, že?

Pokud jste to našel u těla, tak vám přísahám...

jsem doktor. Léčím lidi, neubližuji jim.

Musel jste velmi dřít, abyste se stal doktorem.

Lidí vaší rasy je v této branži pomálu.

Medicína bere jednoho ročně. Já byl přijat na 24.

Byl jsem odstřelovač.

Ostrostřelec. Zachránil jsem víc než pár strážníků.

Ti vděčnější ocenili mé schopnosti.

Podporovali mé vzdělání. Jsem za jejich štědrost dlužen.

Znáte Colonela Armstronga?

Znám tři nebo čtyři Armstrongy.

- Tommy v šedesátých, Selby Armstrong. - Myslel jsem Colonela Johna Armstronga.

Měl ženu z Ameriky a jeho dítě bylo uneseno a zavražděno.

- Neznám ho. - Kdy jste se poznal s Debenhamovou?

Na vlaku z Kirkuku do Nissibinu.

Ona říká něco jiného, což je podezřelé. Excusez-moi.

Mary je milá slečna.

- O ní jen v dobrém. - Tak jako o panu MacQueenovi?

- Nikdy nevyslechnete důvody. - Nikdy.

Máte štěstí. Doktor vaše alibi potvrdil.

- Vidíte? Já bych to nemohl být. - Ale mohl.

Rattchet pil každou noc, mohli jste mu tam klidně přidat Barbital.

Je šance jak u doktora, tak u vás, že jste ho zabil.

- Proč bych to dělal? - Vaše důvody jsme probrali.

Navrhnu jiný důvod. Jiný důvod, více osobní.

"Právník vystudovaný, ne od přírody." Proč jste tedy nastoupil na práva?

Bylo to k uspokojení ctižádostivého otce,

který v tomto poli dosáhl velkých úspěchů,

než přišel o místo?

Věhlasný MacQueen, že?

Právní zástupce New Jersey,

v odpovědnosti za Armstrongův případ.

Neměli žádné podezřelé.

Otec byl nucen, aby šel po té nebohé Franzouzce,

služce s průstřelným alibi, Susanne.

Postavil na ní celý případ.

Spáchala sebevraždu.

Byla nevinná.

Všechny důkazy vedly ke Cassettimu, ale už byl daleko za horami.

Za to mého otce zničili.

Nemohl jsem tomu zabránit.

Ale i tak tvrdíte, že nevíte, že Rattchet byl Cassetti?

- Ne. Ne. - Ale přišel jste na to.

- Ne. - Našel jste ho a podřízl,

jako pomstu za vašeho otce.

Ne, ne, ne. Ne, tak to nebylo...

Tak to nebylo. Takhle to...

Někdo rozrazil dveře, přikryl mi tvář.

Už se to vyjasňuje.

Přineste můj batoh. Mám ho v kupé.

Žádné otisky nenajdeme. Vrah použil stejnou zbraň.

Tady.

Nůž nepoškodil plíci či tepnu. Měla štěstí, že přežila.

Všichni máte štěstí. Ó mocný génie, proč jste to ještě nevyřešil?

Musíte mu dát čas.

Již mu moc času nedám, moc krve mi nezbývá.

Podezříváte pana MacQueena, vrah je však stále tu. Jeden z vás.

Nevím, kdo jste. Nic jsem neřekla.

- Nechtě mě na pokoji. - Řekněte něco.

Přátelé, trať bude ráno vyklizená. Vraťte se prosím do svých kupé.

Budu spát zde, kde mě ostatní vidí a já vidím je.

To byste měli všichni. Stáhneme topení. Držte do rána hlídky.

Vrah nebude váhat zabít znovu.

To platí i pro Andrenyiovy. K čertu s diplomatickou imunitou.

Prohlédnu si vaše pasy.

Vy víte, že jsem s ní mluvil.

Je tu kaňka na jméně vaší ženy. Podívejte.

Eleně není dobře.

Pokud neuposlechne, upozorním policii a bude...

- Jak se opovažujete! - Drahoušku!

Vypadáte legračně, monsieur Poirot.

Vypadají tak všichni detektivové?

Je mi líto, že jsem vás probudil, madame la Comtesse.

V noci jsem vzhůru. Spím ve dne.

Někteří nenávidí tmu, já však nemohu vystát světlo.

- Jste vždy pod vlivem... - Barbitalu.

Barbitalu. Barbitalu.

Beru jich spousty.

Už nemá cenu lhát, drahý. Má nás přečtené.

Nemohu bez něj ani vyjít ven.

Nemohu bez něj usnout.

Je to můj lék proti strachu.

Čeho se bojíte?

Všeho.

V pase je vaše dívčí jméno Goldenbergová. Židovka?

Ne. Mé prostřední jméno není Maria.

- Tancujete jako váš manžel? - Ne tak jako on.

Corps de Ballet.

Má boží dar, zatímco já tvrdě dřela, abych vůbec měla šanci.

- Omluvte mě. Musím si jít lehnout. - To jsou vaše jediné šaty?

Ne, mám ještě jedny. Žluté šifonové.

Ráda si povídám s detektivy. Nikdy nevíte, jaká bude další otázka.

Jdou mi hlavní města. Učitelka byla ohledně zeměpisu přísná.

- Jste spokojený? - Ano, vždy když poznám lháře.

Vaše jméno není Elena, ale Helena.

Navzdory vaší ubohé snaze to zakrýt v pase a na zavazadlech.

Manžel slyšel o nalezeném důkazu.

Kapesník s iniciálou H, což poukazuje na mé H.

Takže jsme to změnili na zavazadlech a v pase.

Není nelegální se vyhýbat potížím.

Zde však potíže jsou.

Detail ohledně tragédie Armstrongových, jenž je jádrem tohoto případu,

je počet lidí, které postihl.

Mladší sestra.

Matka herečka, uměleckým jménem Linda Ardenová.

Předpokládám, že byla také židovka.

Kdo by si asi tak dal umělecké jméno? Není odvážné, předpokládat

že její dívčí jméno je Goldenbergová?

Zvláště když najdeme mladou ženu stejného věku,

jako její přeživší dcera,

žijící ve strachu.

Armstrongova sestra Sonia.

Vypadněte!

Slyšel jsem hluk, tak jsem běžel. Právě včas, že?

Nyní musíte věřit, že to byli hrabě s hraběnkou.

Hrabě ji jen chrání a hraběnka je něškodná.

Můžete s tou šarádou přestat.

Nejste Rakušan, Němec, natož profesor.

Ale zahrál jste to skvěle. Bylo to podle někoho, koho znáte?

Jeden místní řezník z mého rodného města.

Skvělý muž, skvělý přízvuk.

- Co mě prozradilo? - Řekl jste, "Tor-ino".

Pronesl jste špatnou slabiku, na to že jste rodilý Teuton.

"Two-rino."

Jste bystrý, to ano.

Skrývám se jako profesor Gerhard Hardman.

Omlouvám se za rasistické narážky. Sám patřím k menšině.

Cyrus Bethman Hardman.

- Jste pinkertonský detektiv? - 30 let.

Vracel jsem se z Instanbulu, když mě zavolali.

Ratchett žádal o ochranu. Platil trojnásobek,

když mu budu na blízku.

Říkal, ať si dám pozor na malého tmavšího muže s vysokým hlasem.

Sledoval jsem chodbu celou noc skrz škvíru ve dveřích.

Každý zločinec by musel nejdřív projít přeze mě.

Přísahám.

Také jste složil přísahu na třicáté výročí jako pinkertonský detektiv?

Nebo jste mi znovu lhal a popřel, že jste byl ve skutečnosti policista?

Vaše zbraň, její úchop, nerezová ocel.

Edice vyráběná pouze pro policisty.

Rok 1927.

Vypadá to, že mi nepřestanete lhát.

Můžete tu při odchodu nechat svoji zbraň, profesore.

Z místa, odkud sledoval chodbu,

by bylo nemožné cokoliv přehlédnout...

Jedině, že by byly Rattchetovy dveře otevřené.

Pilar Estravados tvrdil, že je otevřel.

V tomto případě mohl někdo být z jeho úhlu přehlédnut.

Drahá Katherine.

Takto ohavný zločin

a já si nevím rady, má Katherine.

Nedokážu najít žádnou trhlinku.

Proč mě nikdo nenapadá?

Vždy jsem si byl...

tak jistý.

Příliš jistý.

Ale nyní naprosto upřímně řeknu jako malé dítě,

já nevím.

Mám strach, má Katherine.

Omlouváme se, ale při opravách není bezpečné zůstat na palubě.

Musíme počkat v tunelu.

- Kam ty psy táhnete? - Budou šťastní.

Dostane se jim trocha čerstvého vzduchu.

To není správné.

Chtěl jste si se mnou promluvit? Další otázky?

Ne, jen jsem rád ve vaší společnosti.

- Merci, Boucu. - Prosím.

Mám deset otázek a vlak za chvíli vyráží.

Jste bystrá žena

a já myslel, že byste mi mohla pomoct.

"Kapesník. Čistič na dýmku."

"Purpurové kimono. Uniforma."

"Čas na hodinkách."

"Kdy byl zabit? Dříve, či později?"

"Jedním člověkem, či více? Kterými?"

Promiňte, nemohu vám pomoci.

Merci.

Možná je tu 11. otázka, která by mohla zodpovědět ty další.

Možná.

Klidně mohu ukázat na hraběnku Andrenyiovou.

Zjistil jsem, že je sestrou Sonii Armstrongové.

- Jste si jistý? - Ano. Předpokládám, že je nevinná.

Možná. Již mi z vlaku lhalo hodně lidí,

- ale vy tak bezostyšně. - Já?

Řekla jste, že jste nikdy nebyla v Americe, ale v době, kdy se tragédie udála,

vy jste žila v Armstrongově domě jako učitelka jeho dětí.

Musím si udržovat pověst. Nikdo by si učitelku ve spojení s vraždou nenajal.

To vy jste naplánovala Ratchettovu vraždu!

Chtěla jste, aby to hraběnka viděla.

Když by ho uviděla mrtvého, stará dobrá Helena by se vrátila.

Vaše spolubydlící pořád ne a ne usnout,

zdrogovala jste ji, ale jen ji rozbolela hlava.

Žádala o Aspirin, když nebyl průvodčí na palubě,

vlak stál, a vy se mohla k Rattchetovi nepozorovaně dostat.

Milovala jste Daisy Armstrongovou. Zabila jste Cassettiho.

Cassetti byl prase. Zasloužil si zemřít.

Ona ho nezabila.

To já.

Běž, Mary.

Nedovolím, abys byla souzena ze mé činy.

Mary, bež prosím.

John Armstrong byl můj nejlepší přítel. Můj velitel.

Věřil ve mě.

Zaplatil mi medicínu, zajistil mi budoucnost.

Cassetti ho zničil.

Našel jsem Mary zdrcenou.

Pak jsem našel Rattcheta.

Měl jsem v plánu ho udat, to jste slyšel.

Ale když jsem viděl jeho tvář,

věděl jsem, že si nezaslouží soud.

Takže jste zdrogoval MacQueena.

Změnil jste čas na hodinkách, abyste mohl lhát o čase úmrtí.

Nedovolil bych, aby to odnesla Mary, či MacQueen.

Za své hříchy si zaplatím sám.

Jsem voják. Voják zabíjí k ochraně,

ale teď, pane Poirote, musím ochránit sebe.

Pro ještě nejste mrtvý?

Poirote?

Stát, pánové!

Musíme dostat všechny pasažéry zpět na palubu.

Od vlaku se držte dál,

dokud neřeknu.

Lhali jste

a mysleli, že se na to nepřijde,

ale s výjimkou dvou lidí.

Ano, dvou lidí.

Vašeho boha

a Hercula Poirota.

Je čas případ uzavřít.

Dr. Arbuthnot se mě zeptal, proč ještě nejsem mrtvý.

Vy však odpověď jistě znáte.

Ostrostřelec, který nezabije na krátkou vzdálenost?

Vaše střela nebyla chybou, ale operací.

Nezabil jste mě, protože nejste vrah.

Nikdo z vás.

Avšak jeden být musí.

Jsou zde dvě možná řešení.

První - složité, ale sedí vzhledem k faktům, a druhé...

složitější.

První řešení. Ratchett měl nepřátele.

Vrah se ve Vinkovci propašoval na palubu,

když šli MacQueen a Arbuthnot na vzduch.

Vybavený uniformou a klíči Ratchetta zabil.

Utekl přes kupé paní Hubbardové.

Ne.

Ne, ne, ne. To nesedí.

Proč by schovával uniformu? Kdo Rattcheta zdrogoval?

Nebo bodl paní Hubbardovou? Sakra!

Otázkou je, kdo z toho nejvíce težil?

Tento zločin je vraždou vraha.

Užitek by byl možná...

duševní. Úleva z trápení.

Utišit výkřiky, které nás budí ze spaní.

Vrah je mezi námi.

Takže...

Máme tu dr. Arbuthnota, Armstrongova oddaného přítele.

Nachází útěchu ve společnosti Mary Debenhamové,

která je pro něj jako matkou k děvčeti,

jako je blízko malé sestře paní Armstrongové.

Helena Goldenbergová, vdaná za vlivného muže,

který pro násilí nesáhne daleko.

Také cestujeme s Daisyinou kmotřenkou,

jež je vlastníkem

vyšívaného kapesníku nalezeného na místě činu.

Písmeno H, v azbuce vyslovováno jako N.

Natalia Dragomiroffová a její věrná služka.

Kým byla předtím? Mám říci "jen" Armstrongovou kuchařkou?

Ještě jsme ale neskončili.

Daisy, jejíž náboženské prozření vedlo k únosu.

V té místnosti jste byla vy

té noci, kdy se do pokoje Rattchet vkradl skrz okno.

Měla jste při večeři moc vína?

Cítila jste se provinile, že jste ho nezastavila?

Neznala nic než laskavost a lásku, dokud...

dokud...

dokud jsem...

O mně mluvit nemusíte. Byl jsem Armstrongův sluha během války

a později jeho komorník v New Yorku.

Bůh lepšího člověka nestvořil...

Souhlasí jeho šofér?

Šlo o Armstorngem poskytnutou půjčku v těžkých začátcích?

Půjčka na celý život. Kdo dál?

Co pinkertonský detektiv, bývalý policista,

který na Armstrongově případu pracoval?

I jemu muselo o někoho jít. Musí tu být nějaká další oběť.

Zamiloval jste se do služky, než byla falešně obviněná.

Od policie jste odešel, když jste viděl vratkost spravedlnosti,

když Macquariin otec trval na jejím zatčení,

když si vzala život.

Susanne byla tak laskavá

a zamilovala se do mě.

Starý a šedivějící... říkal jsem, že má na víc, ale...

Přišla

včas na každé rande.

Proč je vlak tak plný uprostřed zimy? Proč ty neustálé problémy?

Proč nejsou důkazy? Proč...

Proč průvodčí?

Pierre Michel z Avignonu,

který přišel o sestru,

obviněnou služku,

Susanne Michelovou.

Pouze jeden z vás přišel o více než všichni ostatní.

Ubohá Linda Ardenová,

Soniina matka,

babička Daisy,

v důchodu z pódia;

avšak připravená na poslední představení.

Jste velmi bystrý muž.

Vrah neměl jen jednu oběť.

Když Ratchett zabil Daisy Armstrongovou,

zničil a změnil životy skupiny lidí.

Prahnou po spravedlnosti!

Mezi všemi raněnými dušemi musíme najít odpověď.

Kdo z nich je vrahem?

Kdo držel nůž? Odpověď je...

Nikdo z vás by to sám neudělal.

Jediný pár... Mohli to být pouze...

vy všichni. Společně.

Společně.

Lavina vše změnila,

stejně tak i detektiv, plán se změnil.

Kimono, uniformy.

Pozoruhodná improvizace. Doktor štědřící rány, aniž by zabil.

Každý hrál svou roli.

Udělej to.

Byl to můj plán.

Já je spojila.

Najala jsem Hardmana, aby šel po Cassettim.

Poslala MacQueena, aby pro něj pracovala, poté Mastermana.

MacQueen připravil cestu, když byl Michel ve službě.

Pane Ratchette?

Vše v pořádku.

Dobře. Dobrou noc.

Tak se to stalo...

za smrt nevinného...

život za život...

pomsta...

Nikdo by neměl viset, kromě mě. Byl to můj plán!

Řekněte policii, že jsem to byla jen já.

Už ve mně žádný život není.

Oni teď mají druhou šanci.

Heleno, prosím...

mají druhou šanci.

Mohou...

žít.

Najít někde radost.

Nechat to skončit se mnou.

Nejsou vrazi.

Jsou to dobří lidé.

Mohou být znovu dobří.

Existuje dobré, existuje špatné...

a pak jste tu vy.

Nemohu to soudit.

Musíte se rozhodnout.

Chcete-li odejít bez trestu za váš čin,

musíte spáchat ještě jeden.

Nebudu vám v tom bránit.

Nemůžete jim dovolit vás zabít.

Nechejte mé tělo v jezeře a odejděte nevinní.

Musíte mě umlčet.

Bouc může lhát.

Já však ne.

Udělejte to! Jeden z vás!

- Ne! - Já zemřela již s Daisy.

Ne!

Říkal jste, že vykonáváte spravedlnost.

Co je zde spravedlivé?

Někdy zákony lidí nestačí.

Kde je svědomí?

Pohřbené s Daisy.

Drahý Coloneli Armstrongu,

konečně mohu odpovědět na Váš dopis,

alespoň myšlenkami. V srdci cítím,

že mě někde slyšíš.

Zjistil jsem o případu pravdu, a je to...

velice znepokojivé.

Viděl jsem úlomky lidských duší.

Tolik zničených životů, tolik bolesti a vzteku,

dávajíc průchod jedu hlubokého smutku,

dokud se jeden zločin nestal mnoha.

Vždy jsem chtěl věřit, že je člověk rozumný a civilizovaný.

Má existence visí na této naději

v řád a symetričnost a v ty malé šedé buňky.

Ale nyní jsem zřejmě žádán...

abych místo toho naslouchal

svému srdci.

Dámy a pánové,

porozuměl jsem, že v tomto případě nemohou být váhy spravedlnosti

být vždy ve středu.

A musím se naučit, projednou,

žít s nerovnováhou.

Nejsou zde žádní vrazi.

Pouze lidé, kteří si zaslouží zahojit své šrámy.

Policie již přijmula mé původní řešení

o vrahovi, který utekl.

Opouštím vlak nyní, abych si vyřídil pár věcí.

Všichni můžete jít,

ať najdete smíření...

my všichni.

Zdravím. Sháním pana Poirota. Nyní ho urgentně potřebujeme.

Je na dovolené.

Zase Kassnerův případ?

Ne, pane, mnohem hůř.

Musím ho vzít přímo do Egypta. Stala se vražda. Přímo u Nilu.

Jste detektiv?

Ano.

Jsem detektiv.

Mohl byste si prosím utáhnout motýlek?

Sejdeme se u auta.