Original subtitles

SMRT JE MÝM ŘEMESLEM

Podle románu "Smrt je mým řemeslem" od Roberta Merleho

Děkujeme za spolupráci Polski film ve Varšavě

a vedení státního muzea Osvětim-Birkenau.

Franz Lang chce do války.

Zastavit, stát!

Vpravo otočit!

Máte povolení vstoupit.

Co tu děláš tak sám?

Proč nejsi venku s ostatníma?

Třeba na nádraží, kam se vozí zranění.

- Mám to zakázané, pane rytmistře. - No a?

Už třikrát jsem se pokoušel odjet s naším oddílem na frontu.

- Jak se jmenuješ? - Franz Lang.

- Kolik ti je? - Teď je mi 16 let.

A když jsem to zkoušel poprvé, bylo mi 15.

Fantastické. Jak daleko jsi došel?

Naposledy až na frontu.

- No a? - Zjistili, že se spletli, a poslali mě zase zpátky.

- V palbě jsi nebyl? - Ne, pane rytmistře, bohužel.

Dobře.

Podej mi cigarety.

Ven.

Dovnitř.

Ven.

Franzi.

Co tady děláš?

Franz mi pomáhá s kouřením.

Přikázala jsem ti uklidit sál dvanáct.

A to já ti tady můžu rozkazovat. Nikdy jiný.

Milostivá, Franz už na dvanáctce poklízet nebude. Od toho jsou tu jiní.

Aha. A smím se zeptat proč, pane rytmistře?

Protože ode dneška je členem mého regimentu.

Pane rytmistře. Asi nechápete, že já rozhoduji o nasazení svého personálu.

- Franzi, pojď okamžitě se mnou. - Franzi, zůstaň.

- Franzi. - Zůstaň.

Franzi.

Milostivá, otázečka: kdypak jste si naposledy zašpásovala?

Milostivá slečno, vsadím se, že byste si se mnou ráda zašpásovala.

Ještě tady v lazaretu.

- Určitě ne, pane rytmistře. - A pročpak? Nelíbím se vám?

Ale ano. Ale byl by to hřích.

No slyšel jsi to Franzi. Tak mladá.

Tak krásné tělo a mluví o hříchu. Samozřejmě.

Poslouchej, mladej, existuje jen jeden, jediný hřích.

A to je: být špatným Němcem a nemilovat svou vlast.

Německo je víc než smrt.

Franzi, chceš být ještě pořád vojákem?

- Ano, pane rytmistře. - Dobře.

Až odsud odejdu, sestavím novou rotu.

Pak se u mě přihlaš. Všechno ostatní se dovíš.

Jistě, pane rytmistře. Děkuju.

- Dobře poslouchej, mladej. - Ano, pane kapitáne.

Věřím jen v jednu věc ... v Německo.

Má víra se jmenuje Německo.

- Zopakuj to. - Moje víra se jmenuje Německo.

- Hlasitěji! - Moje víra se jmenuje Německo!

- Dobrý den. - Dobrý den, Franzi.

Dobrý den, Franzi.

Přinesu jídlo.

Drahý Ježíši, buď naším hostem a požehnej to, cos nám nadělil.

Zase brambory! Každý den máme brambory!

Poslouchej mě, Berto, naši vojáci v zákopech nemají každý den brambory.

A co ty o tom víš? Byl jsi tam snad?

Moc dobře víš, že jsem se třikrát hlásil na frontu.

Teď pracuju v lazaretu, aspoň tohle dělám pro Německo.

A ty? Co děláš pro Německo ty?

- Berto, měla by ses stydět. - Nech to na mě, matko.

Co ty děláš pro Německo?

Z Franze je hrdina.

- Je to jasný, pane rytmistře.

Langu? Beckere? Schmitzi?

- Měj se. - Pokusím se o to, pane rytmistře.

Takže, zatím.

V případě, že někdo z nás přežije, vezme zpátky kulomet.

Pal!

Schmitzi!

Připravit k palbě!

Pal!

Tím jsou známí.

Měli bychom to obejít zadem, ale nemáme k tomu rozkaz.

Dva mrtví ze čtyř stačí.

Poddůstojník přikázal, že živí mají nazpět přinést kulomet.

- Podporučík říkal, pokud přežije jeden z nás. - Jsi blázen.

Chceš čekat, až to jeden z nás chytí?

V táboře nikdo neví, co nám poddůstojník přikázal.

Člověče, mám ženu a tři děti a ty sám jsi ještě dítě.

Pojď. Nemám v plánu, nechat se roztrhat.

Munice nám stejně došla.

Tak běž, když chceš.

Ale já zůstanu. A kulomet taky.

Hloupost, kariéristo.

Stůj!

Ty se nemůžeš trefit, mladej.

Je to jen škrábnutí, chlapče.

Staneš se poddůstojníkem, to ti slibuju.

Po válce najde Franz, díky Schraderovi, kamarádovi z války,

práci v továrně.

Poddůstojník Franz Lang? Pracujte rychleji.

Ano, pane Schradere.

Dělejte rychleji.

Podnik si to tak přeje.

Pojď sem, mladej. Musím s tebou mluvit.

Nemám proti tobě nic, ale takhle už to dál nejde.

Copak nevidíš, že s tvým tempem nedokážu držet krok?

Nesplním normy. A když nesplním normy, nepomůžou mi ani odbory.

- A zřejmě vůbec nevíš, co to znamená. - Ne.

A když to tak půjde dál, vyhodí mě.

- Pracuješ v továrně poprvé? - Jo.

A co tvůj otec?

Můj otec byl obchodník. Zemřel krátce před válkou.

A předtím jsi byl kde?

- No kde asi? - Přihlásil ses dobrovolně? - Jistě.

Poslouchej, od teď musíš pracovat pomaleji.

Proč? Pracuju tak rychle, jak mi to mistr přikázal.

- To vy byste měl.... - Nevykej mi. Teď jsi taky dělník.

S tvým předchůdcem jsme si skvěle rozuměli.

Určitě se některé kousky opracovávají déle než normálně.

Je to tak nebo ne?

- Každý osmý až desátý... - Takže řešení je jednoduché:

Od zítřka budeš každý čtvrtý kousek opracovávat dýl.

A proč každý čtvrtý?

To to mám odbýt?

- Tak vidíš, žes pochopil. - Ne, to nejde.

Proč nespolupracuješ?

Tvůj předchůdce to tak dělal dlouhá léta.

A neměl s tím problém.

- Máš strach z mistra? - Z mistra ne.

- A proč nechceš spolupracovat? - Protože je to sabotáž.

To je hloupost! Celý život se snažím být dobrým dělníkem.

Nikdy bych se nedopustil sabotáže.

Tady nejsme u armády. Mistr není generál.

Musíš brát ohled na ostatní, jinak nebudeš dobrým dělníkem.

To, co jsem ti navrhl, není sabotáž. Ale solidarita.

Tak to teda je.

V lakovně všichni nadávali, že jim najednou chodí hodně zboží.

A kdo to byl? Starý Karl?

Nene, mladý Franz.

Od zítřka bude zase všechno při starém.

- Mám otázku. - Co prosím?

Říkám, že mám dotaz.

Jsem za tuto práci placený a moje povinnost je, dělat ji dobře.

Ty ses zbláznil! Zapřemýšlej nad tím ještě!

Svou práci práci děláš dobře, ale jsi za ni špatně placený.

Ty se nadřeš a továrník bude mít ještě plnější kapsy než teď.

- Plnější než teď. - A starej Karl poletí na ulici.

To jsou důsledky té tvé zatracené povinnosti.

Nechci, ať mě přemlouváš.

Mně je to jasné.

Dostal jsem úkol.

- A mojí povinností je... - Tvojí co?

A mojí zatracenou povinností je důkladně ho splnit!

Starý Karl má pět dětí.

- Pět! - To přece nehraje žádnou roli.

Ty blbče!

Jsi odporný.

Když odporný .... tak odporný.

Vážně Franzi. Někdy se sám sebe ptám, co se to s tebou děje.

Je mi z tebe na nic.

To jsou problémy života v civilu.

Jseš v loji a nikde nikdo, kdo by ti přikázal, co máš dělat.

Teď si musíš o všem rozhodovat sám.

No, mladej, vyspanej?

Jo, děkuju.

Dnes to musí vyjít.

Už jsem tě viděl pracovat rychleji.

Zbláznili jste se?

V lakovně nestíháme.

- Máš tu místo? - Prosím.

- Ty jsi Franz že? - No.

Já jsem Erich.

Děláš v továrně poprvé?

Jo.

- Kde jsi byl předtím? - Poddůstojníkem v armádě.

Já taky.

Mladej, Karl je dobrý kamarád.

A rádi bychom ho tu ještě viděli.

A přesně ty víš, čí to bude vina, až dostane padáka.

No a?

- Co potom? - Jednoduché.

Dělej to, co ti navrhl.

To teda určitě ne.

Seš pěkněj hajzl.

Zbláznil ses?

Nechte je jít.

- Jste propuštěni. - Proč?

Násilné napadení kamaráda.

- Tak rychle? - Dělnická rada.

Venku je stávka, a když jim neustoupím,

- dají výpověď. - A vedoucí?

Vedoucí ustoupil.

Prosím. Odstupné.

Staré dobré časy jsou pryč.

- Erich vážně dostal přes hubu? - Zajisté.

Patří mu to, tomu spartakovskému prevítovi.

Nebojte, tihle pánové nebudou nahoře pořád a my zase dole.

Taky myslím.

Ty.

Co z toho teď máš?

- Tos dělat nemusel. - Ale musel.

Myslím, že je dobře, že to tak dopadlo.

Schrader a Franz vstoupili k Freikorps. Freikorps byly pravicové polovojenské organizace,

které měli chránit republiku před tzv. Kappovým pučem.

Pane poručíku. Jeden z tamtěch ... ten s tím obvazem...

Ten v Pobaltí bojoval na naší straně.

Vzpomínám si na jeho jméno...

Jmenuje se Henkel. Henkel Mütziger.

Byl to dobrý voják.

Doprovoď tuhle židovskou propagandistickou pakáž.

Kurva. A ještě jednou kurva.

Rozkaz změnit nemůžu.

Vstát! Šup vstát!

Stůj nebo střelím!

Henekle!

Odpusť mi, kamaráde.

Freikorps byly zrušeny. Schrader padl.

Franz se stává členem Národně socialistické německé dělnické strany.

Šup šup, mladej, oběd!

- Jak to jde? - Jde to.

Pět minut po dvanácté. Zase nás okradl o pět minut.

Silberte, budeš muset mistrovi říct, že oběd je přesně ve dvanáct.

Jo, jo.

Pěkně si vytáhne hodinky a řekne: "Je přesně dvanáct, pánové."

Ten hajzl si vždy v poledne posune ručičky o pět minut na zpět.

Najezení?

- Bůh neměl nám Němcům dávat žaludky. - Spíš je měl stvořit věčně plné.

Je ti něco?

Ne, jdem zase pracovat.

Nerozumím, co se děje. Tak slabý jsem nikdy nebyl.

To nesouvisí se sílou, ale s jídlem.

Jak dlouho jsi byl bez práce?

Pár měsíců.

Vstupte.

Byl jsem poblíž, tak jsem si řekl, že tě navštívím.

- Pozor je nabitá. - A odjištěná taky.

Upřímně, navštívil jsem tě, protože mi něco nejde do hlavy.

Proč jsi mi včera zaplatil dluh naráz?

- Nerad mívám dluhy. - Nemusel jsi to platit najednou.

Takže teď máš jídlo jen na dva dny. Týden má ale sedm dní.

- Do toho ti nic není. - Tak samozřejmě.

Chtěl ses zabít.

- Do toho ti taky nic není. - To mi teda je, ty všivej pse.

- A co bude z Německa? - Německa?

S Německem je konec.

Ty! Ty jeden všiváku!

Jen nějaký židovský zrádce, může tvrdit, že s Německem je konec.

Válka pokračuje. A je jedno jestli v uniformách nebo bez.

Jsi voják a zůstaneš jím.

Nejsem žádný řečník, ale tady to stojí černé na bílém.

Čti!

Přečti to, nahlas!

Německo není poraženo.

Hlasitěji!

Válka ještě neskončila. Jen na sebe vzala jinou podobu.

Armáda byla redukována, Freikorps byly taky zrušeny.

Každý německý muž, v nebo bez uniformy, se musí dál považovat za vojáka.

Musí v sobě pěstovat odvahu a nezlomnou vůli.

Komu neleží na srdci osud vlasti, ten je zrádce.

Čelíme tváří v tvář nepříteli.

Povinností každého německého muže je bojovat a zemřít za vlast.

- Dobrý den. - Přejete si?

- Chtěl bych se nechat zapsat. - Pojďte prosím se mnou.

Byl jsi taky voják?

Ano, u pěchoty.

Tyhle časy .... zasraná republika.

Ale to se změní, věř mi.

A ty s tím můžeš pomoct.

Pozor!

Ten nový prosím.

- Lang? - Ano, pane oberstumführere.

- Kde pracujete? - Na staveništi Lingenfelsen.

- Je někdo z vašich kamarádů ve straně? - Ano, myslím, že jeden.

- Víte nebo myslíte? - Přinejmenším čte Völkischer Beobachter.

- Jméno? - Siebert.

Hans Siebert.

Západní fronta. Pod kým?

Rytmister Günther. Padl.

- Bavorský ... - Aha!

Freikorps! Pod kým?

Nadporučík Rossbach.

- Pobaltí, Porúří, Horní Slezsko. - Siebert je členem.

- Byl jsem všude. - Fantastické.

Vystavíme vám prozatimní legitimaci.

Nejdřív budete čekatelem SA. Poté, až to uznáme za vhodné,

složíte slib Führerovi a stanete se členem SA.

Máte peníze na zaplacení uniformy?

- Bohužel ne. - Proč ne?

Před týdnem jsem byl ještě bez práce.

Otto?

Dej mu uniformu po Heinrichovi.

- Uniforma mu bude velká. - Může si ji upravit.

Příslušník Freikorpsu má právo nosit Heinrichovu uniformu.

Zatím máš rozkaz, zůstat na stavbě. Dej Ottovi adresu,

přinese ti Heinrichovu uniformu.

Příslušník Freikorpsu má určitě zbraň.

Ano, revolver mauser.

- Kam jste si ho schoval? - Do slamníku.

Před policí ve slamníku nic neschováš.

Otto ti ukáže, jak ho schovat.

Na Ottu se můžeš spolehnout.

Svůj revolver si schoval tak dobře, že ho sám nemůže najít.

Petite canaille! Petite canaille! (fr. rošťáku)

Pozor!

Čekateli SA.

Vůdce od tebe očekává naprostou oddanost.

Jistě, pane oberstumführere.

Velkostatkář v Mecklenburgu si najal bývalé členy Freikorps,

mezi nimi i Franze, aby mu sloužili jako ochrana předi komunisty.

Kde je šéf?

- Ve stáji. Dělá inventuru. - Můžete mi říct, kdo tam je?

- Je tam sám. - Tomu nevěřím.

Určitě není sám. Buďte tak laskavá, prosím.

- Probírá s Rossbachem nějaké záležitosti. - Rossbachovy Freikorpsy? Ty byl přece zakázané.

Na papíře ano.

Pamatuješ si ještě na Kadowa? Ten co s náma dělal na kase.

Je zpátky.

- Jak to víš? - Nastěhoval se do Luisenhofu a hledá práci.

- Myslel jsem, že ho udáme. - Ne, to jsme promeškali.

Vezmeš pár kamarádů a ukážeš mu, zač je toho loket.

- Bože, zpronevěřil tolik peněz. - Zapomeň na peníze.

Ty jsou pryč. Mnohem důležitější je to,

že už tenkrát pěběhl k Rudým a přejmul Leninovy názory.

Prostě musel pryč. Chápeš?

Hej Kadowe, spíš?

Pijem, pijem.

To je hovado.

- Já jsem .... - Je tak vožralej!

- Ještě jednu rundu! - Ne, už ne!

- Dám si radši pivo. - Tak si dáme pivo.

Herman. Členská karta KPD (německá komunistická strana).

Slyšeli jste?

- Členská karta KPD. - Ukaž!

- Ukaž! - Neukážu.

Jdeme, jdeme!

Mějte se tu!

Noc je černá jako kočičí prdel.

- Ty můj milovaný koníčku! - Pojď.

Jeďme rychleji, rychleji! Nebo přijedem pozdě!

Co děláš, ty hovado?

Neotvírej si na něj hubu. Víš, za co to je, lumpe!

Chceš zničit to, co němečtí muži vybudovali.

- Ty komunistický sráči! - Nejsem komunista!

Dejte mu co proto.

- Ještě dýchá. - Podříznu tomu komančovi krk.

Nech ho být.

Tak nejistý.

Počkej.

Ze strachu, že padne do podezření, jeden z pachatelů tuto vraždu nahlásil.

Franz byl odsouzen k deseti letům vězení se zvýšenou ostrahou.

Už je to zase hotové? Ty teda lámeš rekordy.

Padej s tím svinstvem.

Blbče.

- Co to tu včera bylo za povyk? - Jeden se oběsil.

- Proč? - Odmítl svůj trest.

- Odkud to všechno víš?

- Nemusíš to všechno vědět. - To, že lezeš do zadku těm ...

Běžte!

Ztichni ty komunistické hovado!

Přestaň!

Kvůli problémům se žaludkem mi doktor doporučil jíst studené maso.

Moje matka na to dbala. Měsíčně jsme dostávali 60 marek podporu

z toho jsme museli platit 40 marek za činži.

Posraný život.

Na začátku a v průběhu války jsme dostávali 20 až 50 000 zásilek,

jedovatý plyn,

byl mezi nimi také.

100 000 německých vojáků zemřelo během války právě kvůli plynu.

Po pěti letech byl Franz díky amnestii propuštěn.

Strana ho přemístila do Pomořan, na statek šlechtice obestra.

Langu!

- V pět u mě v kanceláři. - Jistě, pane oberst.

V Marienthalu mám malý statek.

Je docela zchátralý.

Je to ruina nad vodou.

Rád bych tam umístil několik koní.

Bude se muset začít od začátku.

- Půda by se musela obdělat. Rozumíš? - Ano, pane oberst.

Napadl jsi mě ty.

Za těchto podmínek:

Dám ti dva chlapy a pokusíš se všechno obnovit.

Plat budeš mít stejný jako teď.

Když se ti to podaří, nastěhuješ se tam,

a já ti pošlu pár koní.

Zároveň ...

ti dám nějaký dobytek, orná půda tam taky je.

Vše, co vyhospodaříš, bude patřit tobě.

Honitba také. Ale!

Od chvíle, co se usadíš, už ode mě nedostaneš ani fenik. Rozumíš?

Ano, pane oberst.

Už ani jeden fenik.

Starej už na tebe čeká v kanceláři.

Vstupte!

- Dobrý den, pane oberste. - Sedni si.

Už máš hotovo, dům je hotov,

- můžeš se nastěhovat. - Ano, pane oberste.

Jsi teprv někde v půlce, ještě nejsi hotový.

Ještě tě čeká jiný úkol.

Jaký, pane oberst?

Oženit se.

- Pane oberst, já se nechci ženit. - Tak ty se nechceš ženit.

Ty máš tu drzost se neoženit?

A pročpak?

Nejsi přece jeden z těch ... nejsi přece nemocný ...

- Ne, pane oberst. - Díky bohu.

Proč se teda nechceš oženit?

Já...

... prostě jsem na to nepomyslel.

Uvědom si, že zaprvé ...

Každý správný Němec musí dbát na pokračování rodu,

a za druhé, na statek patří žena, že ano?

Že ano?

Ano, pane oberst.

Nedělej si starosti,

už jsem všechno domluvil, vybral jsem ti Elsu.

- Dceru starého Wilhelma? - Znáš snad jinou Elsu?

- Ta mě ale nebude chtít. - Jasně že bude!

Ty jsi správný Němec, ona správná Němka, splodíte správné děti, na tom záleží.

Už mám dost těch přistěhovalců z okolí.

Elso? Můžeš?

Vstupte!

- Pane oberste. - No konečně! Pojď!

To je Lang, pane Reichführere.

- Jste členem strany od roku 1922? - Ano.

- Podílel jste se na Kadowě popravě? - Ano.

- Strávil jste pět let ve vězení? - Ano.

- Ve válce jste byl na západní frontě. - Ano.

- Jako poddůstojník? - Ano.

- Jste sirotek? - Ano.

Máte dvě provdané sestry.

- Nevím, že se vdaly. - Strana má dobré informace.

Je mi ctí vám oznámit, že se vaše sestry vdaly.

Slyšel jsem, že jste dobrý jezdec.

Jezdím od dětství.

Vynikající.

Rád bych, abyste v okolí, zorganizoval jezdecký spolek,

který by poté převzala SS.

Nejdůležitější je, abyste dbal na morální výchovu mužů.

Musí pochopit, že pokud k tomu dostane rozkaz,

musí příslušník SS zastřelit i svou vlastní matku.

Ale sedněme si na to nejdřív.

Po setkání SS podléhá Unterscharführer Franz přímo Reichsführerovi Heinrichu Himmlerovi.

Unterscharführer Lang?

Unterscharführere Langu, účastnil jste se Kadowy popravy.

- Ano, pane Reichführere.

- Strávil jste pět let ve vězní. - Ano, pane Reichführere.

- Za války jste byl na západní frontě, naposledy jako poddůstojník. - Ano.

- Jste sirotek. - Ano.

- A všechny tyhle otázky už jsem vám jednou položil. - Ano, pane.

- A víte kde? - Ano.

- A myslíte si, že si na to nevzpomínám. - Ano, pane.

To není pravda.

Voják by o svém nadžízeném neměl nikdy pochybovat.

To už se nikdy nesmí opakovat.

Ne, pane.

Můžeme si jít promluvit.

Unterscharführere, přemýšlel jsem nad vámi,

v souvislosti s oddílem SS, který máte vytvořit.

A musím říct, že naše věc potřebuje německou preciznost.

Vaše výjimečná síla tkví v praxi.

S potěšením vám oznamuji, že vaše znalost vězeňského života,

může být pro SS velkým přínosem.

Strana má v plánu zřídit po celém Německu koncentrační tábory,

za účelem nápravy zločinců pomocí práce.

Budou zde zavírání i odpůrci nácionálně-socialistického státu,

abychom je uchránili před rozhořčením jejich spoluobčanů.

I v těchto případech bude nás účel čistě převýchovný.

Přemýšlel jsem,

že bych vám nejdřív svěřil místo ve správě KT v Dachau.

Vaše rodina vás bude doprovázet.

Skutečný německý rodinný život chápu jako cenný předpoklad

morální pevnosti příslušníka SS, který má místo v KT.

Franz se ženou Elsou přemýšlí, zda je správné,

aby Franz přijal místo v KT.

Naše situace se zlepší, až se stanu důstojníkem.

Vždycky jsi chtěl být důstojníkem.

Jo.

Nad čím teda váháš?

Nelíbí se mi to.

Proč?

Vězení je vždycky vězením. I pro dozorce.

Tak to odmítni.

Nebude ti to pak Reichsführer zazlívat?

Ne. Dal mi na výběr.

- A co ty? Líbí se ti to? - Ne, vůbec ne.

Ale neměl by ses ohlížet na to, co si myslím já.

Reichsführer si myslí, že budu straně nejužitečnější v KT.

Proč si to myslí?

Protože sám jsem byl pět let ve vězení.

Tady jsi taky užitečný. A děláš práci, která tě baví.

O to přece nejde.

Když budu straně nejužitečnější v KT...

- měl bych tam jít. - Ale třeba jsi potřebnější tady.

Reichsführer si to nemyslí.

- Je k tomu i byt? - Samozřejmě.

Topení a strava zdarma. Aspoň pro mě.

- A k tomu prémie. Ty můžeš zůstat doma. - Ne, to nejde.

- Myslím, že moc pracuješ. - Cítím se skvěle.

Jsou v KT...

... vězni týráni?

Jak jsi na to přišla?

V nacionálně-socialistickém státě to ani není možné!

KT mají čistě ... výchovný účel!

- Být důstojníkem byl vždycky tvůj sen. - Jo.

- Ale ne v lágru. - Tak odmítni.

Reichsführer si myslí, že v KT budu straně nejužitečnější.

Už rok pracuje Sturmbannführer Lang jako velitel KT v Auschwitz.

Reichsführer SS Heinrich Himmler povolává Langa k sobě do Berlína.

Sturmbannführere, je mi ctí vám sdělit, že inspektor pan Goertz,

mi o vaší činnosti velitele tábora předložil vynikající zprávu.

Na druhou stranu, jsem se dozvěděl,

- že byste rád šel na frontu. - Ano, pane Reichsführer.

Mám tomu rozumět tak, že je to vaše vlastenecké cítění,

nebo se vám nelíbí vaše práce v Auschwitz?

- Je to vlastenecké cítění, pane. - To rád slyším.

Nemůže být řeč o tom, že bychom vás převelili.

Vzhledem k určitým plánům považuji vaši přítomnost v KT za nepostradatelnou.

Tento úkol není jen služebním tajemstvím, nýbrž státním tajemstvím.

Tajný říšský úkol.

Sturmbannführere, prosím, abyste mi na čest důstojníka SS odpřísáhnul,

že o této věci zachováte absolutní mlčení.

Přísahám na svou čest důstojníka SS.

Nezapomeňte, že o tomto tajemství nesmíte říct nikomu.

Ani svému přímému nadřízenému gruppenführerovi Goertzovi.

Toto není projev nedůvěry vůči Goertzovi.

Bude informován později, ve chvíli, kterou sám určím.

Vůdce nařídil konečné vyřešení židovské otázky v Evropě.

A vy jste byl vybrán k provedení tohoto úkolu.

Vypadáte překvapeně.

Myšlenka skoncovat s židů přece není nová.

Ne, pane Reichsführere, jsem jen překvapený, že jste vybrali mě.

Takže popořadě.

Vůdce ví samozřejmě naprosto přesně, že pokud my teď nevyhladíme židy,

vyhladí oni poté později německý národ.

Problém je tedy v tom:

Buďto oni,

nebo my.

Pro vykonání úkolu jsem vybral KT Auschwitz,

protože se zde sbíhají čtyři železniční tratě a je tak lehce dosažitelný pro transporty.

Vás jsem vybral díky vašemu organizačnímu talentu

a také vaší mimořádné pečlivosti.

Jistě víte, že v Polsku jsou již tři vyhlazovací tábory.

Ty však ale nevyhovují. Zaprvé: Jsou příliš malé.

Zadruhé, nejsou dobře spravovány.

Zatřetí, metody tam užívané nejsou dostatečně efektivní.

Podle hlášení velitele v Treblince

nedokázali za šest měsíců zlikvidovat více než 80 000 jednotek.

Tento výsledek je směšný.

Za dva dny vás v Auschwitz navštíví obersturmbannführer Eichmann,

a sdělí vám rozsah a počet transportů na příští měsíce.

Poté pojedete do Treblinky,

a podrobíte jejich metody konstruktivní kritice.

A za čtyři týdny, přesně za čtyři týdny,

mi dodáte podrobný plán hodný historického úkolu,

který vám připadl.

Máte námitky?

Ne, pane.

- Máte nějaké připomínky? - Ne, pane.

Je to vůdcův rozkaz.

Vaším úkolem nyní bude splnit jeho rozkaz.

Ano, pane.

- Váš nápad? - Tohle rčení jsme měli už v Dachau.

Hurá, už jsem zase tady.

Budeme se muset připravit na 500 000 jednotek během půl roku.

Což dělá měsíční průměr 84 000 jednotek měsíčně.

To znamená 2 600 ...

2 800...

které musíme každých 24 hodin podrobit zvláštním ošetřením.

Obrovské číslo.

Chyba. Zapomínáte, že mezi těmi 500 000 jednotkami bude ...

... pravděpodobně velký počet práceschopných.

Ty nemusíme ošetřit.

Podle mě je to jenom odklad řešení.

Za své zkušenosti velitele tábora vím, že doba, za níž se vězeň při práci opotřebuje,

dělá tři měsíce. A pak je práceneschopný.

Pokud tedy z 5 000 jednotek bude 2 000 práceschopných,

je tedy jasné, že za tři měsíce se vratí mězi ty práceneschopné.

Dobře. Ale získáte tím čas.

A než své zařízení zdokonalíte, bude pro vás takový odklad užitečný.

Upozorňuji vás ale, že po prvních šesti měsících,

- se počet transportů zvýší. - Ale to...

- To je přece nemožné! - Můj milý Sturmbannführere,

Napoleon řekl, že slovo nemožné nepochází z francouzštiny.

A od doby, co jsme u moci,

se snažíme světu dokázat, že to slovo nepochází z němčiny.

- Prosím, pane? - Ano?

Chci jen říct, že je to technicky nemožné.

Když dovolíte, technická stránka je čistě vaším úkolem.

Mě zajímají jen čísla, má úloha je čistě statistická.

Elso, přestavuji ti obersturmbannführera Eichmanna. Moje žena.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Vězeň číslo 4 678. S vězněm 9 107 na cestě do revíru.

- Zeptejte se, odkud má to zranění. - Co se ti stalo?

Spadl ze schodů.

Kdo tě tak zmlátil? Můj bože.

Oberscharführer Seifert, na chodbě je děvět nově příchozích.

Dockejowski Adam. Ukradl jablko.

Serjewski Bruno. Zastrčil si do kalhot tužku.

Sankowski Adam.

Vytáhl jsi zlatou plombu a vyměnil ji za chleba.

Všichni vězni budou na osm dní v tmavé cele bez jídla.

Vlevo!

Pochod!

Vím, že je náročné, starat se každý den o tolik kytek.

Ale jak už jsem říkala, bez květin bych nemohla žit.

Je vážně štěstí, že mi tě přidělili.

Pro mě jsi pravý umělec. Svým způsobem.

Až skončíš, běž do kuchyně, a řekni jim, ať ti dají něco k snědku.

Bože můj!

Matko boží!

Můj bože!

Bylo nás dvacet jedna.

Ať žije Polsko!

A kdy .... my?

Drž hubu!

Je tam někdo?

Slyšel jsem něco polsky.

Já jsem nic neslyšel. Neřeš to, radši dávej pozor.

- Viděl jsi dnes něco? - Ne, vše je v pořádku.

Vystupovat!

- Myslel jsem, že tady na tom místě... - To je tady že?

- Ano. - A támhle doleva za věží...

Tady budujeme novou část.

Sektor C a D.

Obrázková kniha "Správně - Špatně" určená hlídkám v KT

špatně

správně

špatně

správně

Ano?

Díky.

Tati!

Tati, dívej!

Jsem zločinec a Brigita je židovka.

Tati, tati!

Brigito, prosím běžte do pokoje.

Elso?

Elso?

Pomátli jste se? Co mají znamenat ty značky?

Švadlena jim je ušila, protože děti chtěly. Nechápu, proč tě to tak rozčílilo.

Švědlena, švadlena. Ta udělá vše, co budou děti chtít.

Myslel jsem, že vybereš líp, než tuhle hlupačku s předstíranou láskou k dětem.

Já bych ji na místě vyhodil.

- Setzler? - Ano.

Co je to?

To jsou zbytky jedu, který byl do Auschwitz doručen.

Kdysi jsme tím hubili krysy.

- Jsou ještě funkční? - Nemám tušení.

Pojďte, rychle.

Reichsführer SS Heinrich Himmler se přijel podívat na to,

jak Sturmbannführer Lang v Auschwitzu likviduje židy.

Všichni poslouchejte. Právě se nacházíte uvnitř tábora.

Dodržujet zde pořádek a čistotu.

V budově, před kterou stojíme, je místnost se sprchami.

Nejdříve půjdete do šatny, až poté do sprch.

V šatně najdete také ručníky a mýdlo.

Tam si odložíte své věci, ale tak abyste je poté lehce našli.

Chovejte se disciplinovaně a řiďte se nařízením dozorčích,

kteří vás sem doprovodili.

Po sprše dostane každý z vás půl litru kafe.

Běžte prosím dovnitř.

Je to těžký a nemilosrdný úkol, ale my ho musíme splnit.

Princip budovy je správný, ale nestačí.

- To musíte sám vidět, Sturmbannführere. - Ano, Reichsführere.

Podle sdělení náčelníka Amtsgruppe D povýšil Reichsführer SS

po své návštěvě KT v Osvětimi

velitele tábora SS-Sturmbannführera Langa

na SS-obersturmbannführera s okamžitou platností

Elsa Langová se dozvídá, jakou práci její muž v táboře vykonává.

- Díky, už nechci.

Pokud ještě chviličku vydržíte, Sturmbannführere, jídlo už se nese.

Jak se vám líbí v Auschwitz, milostivá?

Samozřejmě, mimo ten nepříjemný zápach.

Můžu vás ujistit, že v Culmhofu máme tytéž nepříjemnosti.

- Ale máte opravdu pěkný dům. - Děkuji.

- Taky vedete tábor? - Ano, ale na tak velký.

Také nemám stálé vězně, jako váš muž. Ti mí jsou všichni ... přechodní ...

Stýská se vám po domově, milostivá?

Polsko je smutná země. Ale myslím, že už to dlouho nepotrvá.

S tempem, s jakým naše vojska postupují, dobijeme brzy Kavkaz.

- A pak válka skončí. - Tentokrát to stihneme před zimou.

- Jsme o tom přesvědčeni. - Nejvýš dva měsíce.

A vy, pane veliteli, co vy budete dělat po válce?

Tábory přece nebudou napořád.

Chci požádat o statek ve východním prostoru.

Měli jsme statek u barona Jeserlitze.

- Hospodařili jsme a chovali koně. - Vážně?

Hospodářství a chov koní? Vyznáte se ve více řemeslech.

Říše bude potřebovat přesídlence, až Slované ... zmizí.

Jak to řekl Reichsführer…? Příkladný německý průkopník v ostraumu.

Pokud se nemýlím, říkal to právě o vás.

- Opravdu to říkal o mém manželovi? - Ano, jsem o tom přesvěčen.

- A Reichsführer má skvělý úsudek. - To mě tedy těší, Franzi.

Je tak svědomitý. Pracuje až moc ... až moc...

Ano, občas až moc.

Skvělé!

Žijete si v Auschwitz jako bůh ve Francii.

Kafe si nechávám posílat z Francie.

Díky.

Život v táboře dokáže být tak hezký.

Nebýt té ošklivosti.

Nejhorší na táboře je ta ošklivost.

O což jsem se přesvědčil i dnes ráno, když jste mi ukazoval tu zvlášní akci.

- Když ti židé ... - Jen vás na chvilku přeruším.

Elso, doneseš nám prosím francouzský koňak?

Po kávě je nejlepší.

Všichni jsou tak škaredí.

Díval jsem se na ně, když šli do plynové komory.

A když začalo plynování ... ty nahé pozice ...

tak škaredí ...

hrozné...

Ty jejich pozice ... většinou ... tak špinavé...

Bylo to pro mě jako Breughelův obraz.

Zaslouží si smrt, už jen proto, že jsou tak oškliví.

- A pak ten zápach. - Prosím, pane.

Moje žena o ničem neví.

Znáte Breughela? Myslím Breughela.

Ne starého ... ani toho druhého ... toho pekelného...

Pojmenovali ho tak, protože maloval peklo.

Díky Elso.

Co to vidím. Další dobroty.

To dostává hauptsturmführera Hagemana.

Má ve Francii známé.

Nádherná země. Byla jste už někdy ve Francii, milostivá?

Franzi?

Tak to tedy je. Tohle děláš.

- Co tím chceš říct? - A ten nesnesitelný zápach.

- A ty komíny. Teď tomu rozumím. - Jistě že pálíme mrtvé.

Dělá se to tak už dlouho. Není to nic nového.

- Otázka hygieny, zabrání se tím epidemiím. - Lžeš!

Posíláš je do plynu!

Já že lžu?

- Jak to můžeš říct? - Muži, děti, ženy...

No a?

- Nevím, o čem mluvíš. - To ty, ty to děláš!

- Když myslíš, že se mi to líbí! - Ty je zabíjíš!

Elso. Bože, breč potichu.

Paní Müllerová odešla.

- A děti? - Už spí.

Elso, musíš to pochopit.

Jsou to jen práceneschopní.

Není pro ně dostatek jídla.

Věř mi, že pro ně ...

... je tohle mnohem lepší než nechat je umřít hlady.

Tak sis to vymyslel.

To teda ne.

Já za to nemůžu.

Je to rozkaz.

- Kdo by dal takový rozkaz? - Reichsführer.

Proč?

Proč jenom?

Židé jsou naši největší nepřátelé, to přece víš.

Když nevyhubíme my je, vyhubí oni celý německý národ!

Hloupost! Jak by nás mohli vyhubit, když vyhrajeme válku?

Je to rozkaz.

- Mohl jsi požádat o jiný úkol. - Chtěl jsem na frontu. Zamítli to.

Potom jsi měl odepřít poslušnost.

To co říkáš je...

- je v rozporu se ctí. - A co uděláš teď?

Voják musí poslouchat.

Nic by to nezměnilo. Akorát by mě degradovali a zastřelili.

- A? Co by bylo s dětmi a tebou? - O to přece nejde.

Kdybych odmítl, dělal by to někdo jiný.

Ale nedělal bys to ty!

Elso!

Je to rozkaz!

Rozkaz.

Nemáš právo se mnou takhle mluvit.

Vše, co v táboře dělám, je rozkaz! Já za to zodpovědný nejsem.

Říkej si, co chceš. Ty! To ty jsi ten, co to dělá.

Prosím pochop mě. Já...

Já jsem jen obyčejné kolečko, nic víc.

Když dá v armádě velitel rozkaz, je za to zodpovědný on sám.

A když je rozkaz špatný, je za to potrestán on a nikdo jiný.

Jo ták!

To je ten důvod, proč posloucháš.

Víš, že kdyby to špatně dopadlo, tebe by stejně nepotrestali.

To mě nikdy nenapadlo.

Je prostě .... nemožné ...

nějaký rozkaz neuposlechnout.

Je to pro mě fyzicky nemožné.

Takže.

Kdyby ti nařídili, zabít Franze, svého syna, udělal bys to?

To je nesmysl!

- Takový rozkaz by mi nikdy nikdo nedal. - A proč ne?

Příkazali ti zabíjet malé židovské děti, tak proč ne ty tvoje, proč ne Franze?

Šílenství.

Takový rozkaz by mi Reichsführer nikdy nedal.

- Je to absurdní! - Ale jistý si nejseš.

Kdyby ti Reichsführer přikázal zabít našeho Franze, udělal bys to.

Udělal bys to.

Říkám, že bys to udělal.

Samozřejmě.

Návrh krematoria.

Sklep na mrtvoly 2

Elso?

Raz, dva, raz, dva....

Dělejte, pracujte.

Kvůli tomu psu se teda nepředřu.

Rychleji, vy prašiví psy, raz dva. Pracujte, rychleji! No tak, šup, šup.

Pracujte, nepostávejte.

Ty! A ty taky! Pracujte, rychleji, šup, šup, šup!

Hej, ty tam, taky!

Ty nechceš stát? Dělej, vstávej!

Co se děje?

Pokračujte!

Pojďte Setzlere. O případu dostaneme hlášení.

Krematorium II je v provozu, až na pár problémů,

funguje ve dne i v noci.

... byla podrobena zkoušece ... firma Topf a synové ...

... také častěčné fungují ... sklep na mrtvoly také ...

Omlouvám se.

- To je nové? - Až po jídle.

- Ták, papej. - Dobrou chuť.

Řekni, až budeš mít dost.

Tady velitel. Přepojte mě k Hauptscharführerovi.

Mám před sebou právě včerejší rozpis.

Nic vás k tomu nenapadá?

Já vím, že...

Já vím, že jste příliš zaneprázdněn, to moc dobře vím,

ale opravdu jste si nevšiml, že včera jsme překročili limit?

Můžete se spolehnout, že pokud jsem se zmílil,

můžete si to přepočítat. A teď mi řekněte, co se stalo.

Jak mi vysvětlíte tento nemožný výsledek?

Aha.

Protože přijelo pět transportů najednou?

To ale znamená, že přijelo pět transportů.

To nám vážně přivezli naráz 10 000?

To mám taky v plánu.

Lang je spojenci zatčen na statku v Schleswig-Holstein, kde se ukrýval.

Franz Lang se narodill zároveň se stoletím

a je fakticky symbolem násilí a fanatismu,

které vyprodukovaly německé dějiny uplynulého půl století.

A bídy, pane veliteli.

- Zažil jste bídu? - Ano.

Docela.

To ale není omluva. Ti ostatní byli taky v nouzi.

Nepotřebuji omluvy. Plnil jsem rozkazy.

Jak vysvětlíte, že jste došel tak daleko?

- Byl jsem vybrán pro své organizační schopnosti.

Vy jste nepochopil otázku.

Jste ještě přesvědčen o tom, že je nutné vyhladit židy?

Ne, už o tom přesvědčen nejsem.

Proč ne?

Protože Reichsführer spáchal sebevraždu.

To dokazuje, že nebyl opravdovým šéfem.

A když nebyl šéf, mohl mi lhát v tom,

že vyhlazení židů bylo nezbytné.

Takže kdyby se to znovu opakovalo, už byste to neudělal?

Kdybych k tomu dostal rozkaz, udělal bych to znovu.

Takže byste to udělal proti svému nejlepší vědomí.

Promiňte, ale asi mi nerozumíte.

To, co si myslím, je nepodstatné.

- Mou povinností je poslouchat. - Ale na tak strašné rozkazy.

Ženy, děti. Jak jste mohl?

Vy jste nic necítil?

- Na to se mě ptáte pořád. - A co obvykle odpovídáte?

To se těžko vysvětluje.

Na začátku jsem měl samozřejmě nepříjemný pocit.

Ale ten se postupem ztratil. Což bylo nutné, jinak bych tuhle práci nemohl dělat.

Bral jsem židy jako jednotky, ne jako lidské bytosti.

Soustředil jsem se na technickou stránku úkolu,

jako letec, co shazuje bomby na město.

Jeden letec nikdy nevyhladil celý národ.

Udělal by to, kdyby to bylo možné a kdyby k tomu dostal rozkaz.

- Takže necítíte žádné výčitky svědomí? - Nemám k nim důvod.

Vyhlazení židů byl omyl, ale já ho nenařídil.

To nemyslím.

Myslel jste někdy od svého zatčení na tisíce lidí, které jste poslal na smrt?

Ano, někdy.

A co cítíte?

Nepociťuji nic zvláštního.

Lang je Američany předán Polákům, na jejichž území leží Auschwitz.

V Krakově se koná proces, na jehož konci bude v roce 1947 popraven.

Ve vězení sepsal své vzpomínky.

Vyhlazování v Auschwitz-Birkenau probíhalo následovně:

Transporty s židy určením k vyhlazení

přijížděli na nástupistě poblíž tábora speciálně určenému tomuto účelu

tyto transporty byly předepsány Obersturmführerem Eichamanem

a každý byl speciálně očíslován,

aby nedocházelo k záměně s transporty s jnými vězni.

Díky těmto číslo jsme věděli, že se jedná o "zvláštní" transporty.

Vagóny byli uzamčeny, každý transport obsahoval v průměru 2 000 osob.

Po příjezdu transportu byl strážní oddíl a personál vlaku donucen

příslušníky pořádkové policie a SS k opuštění oblasti.

Jen vedoucí transportu mohl zůstat, aby mohl předat důležité počty.

Po vyložení a přepočítání, seznamy jmen nebyly přesné,

museli být všichni přítomní rozděleni

na práceschopné a práceneschopné.

V průměru bylo 25 procent transportu shledáno práceschopným.

Ti práceschopní okamžitě postupovali dále do tábora na převlečení a příjem.

Zavazadla, která zůstali na rampě,

a věci od práceneschopných byla později donesena do tábora na roztřídění.

Práce neschopní byli rozděleni na muže a ženy s dětmi

a postupovali do vyhlazovací části tábora.

Neschopní chůze a ženy s malými dětmi tam byli dopraveni náklaďáky.

Po příchodu se museli všichni vysvléct do naha,

abychom je mohli umýt a odvšivit.

Stálí vězni, kteří tady pracovali,

nesměli přijít do kontaktu s ostatními vězni v táboře.

Odsouzené jsme museli popohánět, aby si pospíšili a ti další nemuseli čekat.

Taky jim bylo řečeno, aby dbali na to, kam si položí své věci,

aby je po sprše zase rychle našli.

To udělali, protestovali jen málokdy.

Po vysvlečení šli do další místnosti, což vlastně byla plynová komora,

vypadaly jako sprchy, odsouzení tak nepojali podezření.

Když byl celý transport v komoře, zavřeli se dveře a dírou ve střeše se hodil plyn.

Jednalo se o krystaly Cyklonu B, který po otevření vypařoval,

což znamenalo, že při styku s kyslíkem začal okamžitě působit.

Lidé se začali dusit, zemřeli během tří až patnácti minut.

Po této době nebylo nic cítit.

Po třiceti minutách po vhození plynu se začalo s větráním, aby se mohly vynést mrtvoly.

Z počátku se stávalo, že z komor vycházelo pár lidí živých.

Vy vynesení z komor se ženám ostříhaly vlasy,

a všechny šperky a zlaté zuby byly komandem odejmuty.

V Birkenau fungovala pět zařízení.

Dvě velká krematoria vytápěná koksem, s kapacitou 2 000 lidí za 24 hodin.

V plynové komoře mohlo být usmrceno až 2 000 lidí.

Dvě menší zařízení mohla odstranit kolem 2 100 lidí.

K tomu ještě jedno zařízení, starý statek, kde byla zřízena plynová komora.

A mohla odstranit 1 500 lidí.

Spalování probíhalo v pecích se dřevem, to bylo neomezené.

Podle mých výpočtů v nich bylo každých 24 hodin spáleno 8 000 těl.

Titulky von JITUŠÁK