Original subtitles

Arny&Viky

- HRANICE TEMNOTY -

Jsou čtyři.

Už jsme zase nad Trollnessem.

Podívej se na tu vlajku.

- Ta není naše. - Ta je norská.

Slétneme níž.

Nad posádkovým velitelstvím vlaje norská vlajka.

Správně. Norská vlajka.

Ať to okamžitě prošetří.

Žádná známka života.

Z komínů se nekouří.

Oheň bez kouře být může.

Jděte pryč! Pryč!

Tohle je moje!

Všechno je to moje!

Říkám vám, jděte pryč!

Všechno je moje. Táhněte!

Počkejte.

- Co se tady stalo? - Co se tady stalo? Co se stalo?

Postavil jsem konzervárnu.

Postavil. S krásnými stroji, které na miliony plechovek vyrazily...

...Kaspar Torgersen, Torgersen, Torgersen.

Vlastnil jsem polovinu lodí.

Teď je mám všechny. Všechno je moje.

Blázen. Odveďte ho.

Moje. Moje. Moje.

Výsadek bude rozdělen do čtyř skupin.

Každá prozkoumá část města. Až to dokončí,

- sejdeme se v hotelu. - Rozkaz.

Všechno je to moje.

Pokud nemáte slabý žaludek, rád bych nadiktoval hlášení.

K službám, kapitáne.

Do Trollnessu jsme vstoupili 28. října 1942.

Bývalá německá posádka

pod velením kapitána K-O-E-N-I-G-A.

Kapitán Koenig.

Major Ruck.

- Heil Hitler. - Heil Hitler, pane majore.

Moje pověření.

Posaďte se, pane majore.

Mohu se omluvit za tuto překvapivou návštěvu?

Jsem člen Vůdcovy tělesné stráže umístěný k Akademii válečných věd.

- Samozřejmě, pane majore. - Posaďte se. Neplašte se.

Zjistili jsme, že nejlepších výsledků dosáhneme,

když příjezd neoznámíme dopředu.

Viděl jsem složky všech velitelství centrálního norského pobřeží.

Jste zmíněn jako disciplinovaný student taktiky hodící se k povýšení.

- Pan major míní... - Seďte. Kvůli tomu tady nejsem.

- Můžeme být odposloucháváni? - Ne, pane majore.

Budu stručný.

Zastavil jsem na každé stanici mezi touhle a Trondheimem.

A v generálním štábu i v Berlíně je nespokojenost s jednou věcí.

S postojem Norů k našim jednotkám.

Přišel jsem to napravit.

Chci všechny informace týkající se města.

Skutečnosti, osoby atd.

Tohle je Trollness.

Hlavním odvětvím je rybářství.

Konzervárna zaměstnává kolem stovky mužů a žen.

Pár obchodníků, pár řemeslníků.

V horách pár roztroušených statků. Počet obyvatel méně než 800.

Proti tomu německá posádka se 150 muži,

dobře vybavené, zkušené jednotky.

Tento hotel je naše velitelství.

Vybudované předprsně, vykopané zákopy.

Kulomety rozmístěny po celém městě.

Město mohu bránit před čímkoli, vyjma útoku z moře.

Povstání by bylo rozdrceno do hodiny.

Chválím vaši důkladnost, kapitáne Koenigu.

Děkuji, pane majore.

Každou noc pracuji na plánu, od té doby, co jsem tady.

A nejen pro toto město, nýbrž pro celá okupovaná území.

- Pokud Berlín... - Poslal jste to do Berlína?

Ano. Odpověď čekám s příští lodí.

Pokud to akceptují, doufám, že budu převelen.

Preferuji ruskou frontu.

- Vám se tu nelíbí, kapitáne Koenigu? - Jsem voják.

A ten má bojovat s vojáky.

Tihle jsou přízraky.

- Takže jsou zde také potíže? - Nic, co bychom nezvládli.

Občas požár, potopená loď, přeřezané dráty,

sabotování zásilky ryb.

Kotlík se vaří.

Takže nic, co by se nedělo i jinde.

Ano. Zvlášť v poslední době.

Ilegální tisk udržuje lidi v nadšení a povzbuzuje je

hloupostmi o úderech komand, partyzánské válce,

našich porážkách v Rusku.

Po tom všem se dá těžko očekávat...

Všechny vojenské standardy jsem dodržel do písmene.

Zatemnění po zákazu vycházení.

- Náhodné prohlídky... - Jsem si jist, že to děláte.

Ještě jedna věc. Můj pobyt zde bude krátký.

Nanejvýš pár dnů.

Chci seznam všech místních potížistů.

Dostanete jméno každého muže, ženy i dítěte.

- Víte, kdo jsou vůdcové? - Znám všechny.

Začneme tady v hotelu, kde jsou vojáci ubytováni.

Ta žena dole, hoteliérka.

Její otec byl zastřelen jako rukojmí, když jsme dobyli město.

Krade armádní příděly z komisariátu

a rozděluje je po městě.

Zavírám nad tím oči, protože je efektivní v jiných směrech.

Dovolil jsem si opravit vám křeslo.

Houpete se na něm a nohy jsou příliš slabé.

Zkuste to.

Nebojte se, jsem dobrý tesař.

Vždycky máte na stole květiny.

Moje nebožka žena květiny milovala.

Velmi se jí podobáte.

Nemám čas, musím pracovat.

Já vím. Až moc na ženu.

Mohl by to být skvělý hotel. Potřebuje šikovného chlapa.

A já jsem dobrý tesař.

Jste Němec.

Teď k tomu zbytku tady ve městě.

Je tu Jensen, švec.

Je mazaný. Dělá pozorovatele.

Solveig Brategaardová, vdova po pekaři.

Manžela jsme jí zastřelili, ale ona pokračuje v jeho díle proti nám.

Petersen, řezník.

Jednoho dne dostane amok.

Starý Mortensen, krejčí.

Jeho syn je zavřený v Oslu. Zahořkl.

Lars Malken, vede koloniál.

Starý blázen. Využívají ho na pochůzky.

Karen Stensgardová, velmi aktivní a nebezpečná.

Dcera jediného doktora ve městě, Martina Stensgarda.

- Kam jdeš? - Za Gunnarem Broggem.

- Karen, zakazuji to. - Co proti němu máš, otče?

- Není pro tebe. - Myslím, že je.

Němci ho postaví ke zdi a tebe vedle něj.

Někdo musí bojovat.

Já jsem dobrý Nor. Chci udržet rodinu pohromadě.

Tak to nejsi v Norsku jediný. Dobrou noc, otče.

Několik farmářů. Ti nejsou moc důležití.

V konzervárně jsou proti nám všichni.

- S námi jeden. - Majitel?

Samozřejmě.

- A kdo tyhle vzbouřence vede? - Muž jménem Brogge, Gunnar Brogge.

Rybář, kolem třicítky.

Sloužil v norské armádě, když jsme sem přišli.

Šéf rybářských odborů, dokud ještě existovaly.

Proč je nezatknete?

Kdyby došlo na otevřenou vzpouru,

ujišťuji vás, že bychom je měli během deseti minut.

Je nás 150 proti 800.

Mohlo by nás být 150 proti 8000.

Osmdesáti tisícům.

Máme zbraně a oni se bojí zemřít.

Ten Brogge, kde žije?

V téhle chatrči na molu.

Do Anglie se můžu plavit se zavázanýma očima.

Měsíc je dnes v noci jasný.

Nezahlédnou mě.

Gunnare, mohl bys počkat?

- Na co? - Na nějakou temnější noc.

- Už jsem měl čekání dost. - Dobrá, pak tedy jeď.

Karen...

Myslíš, že je to pro mě jednoduché?

Už tady nemůžu dál zůstávat.

Víc než dva roky s nácky bez nějaké pořádné akce.

Ostatní Norové odjeli do Anglie. Něco udělali.

Ale ty jsi taky spoustu udělal.

- Každý na tebe spoléhá. - Ano.

"Gunnare, jak dlouho? Gunnare, kdy?

Dostaneme zbraně, Gunnare?"

Čekáme. A ony nikdy nepřijdou.

- Takže nás opustíš. - Musím.

Opustíš mě.

Běž hned, nebo tě zadržím.

Do vedlejší místnosti.

Gunnare.

- Gunnare. - Karen.

Hammere, co se stalo? Co děláš tady v Trollness?

- Ve Stoksundu, povstání. - Cože?

- Povstání ve Stoksundu. - Jak? Kdy?

Gunnare, přišel jsem sem.

- Povídej. - Nemůžu.

Postřelili mě.

Karen, vezmi ho na Osterholmovu farmu. Není to daleko.

Gunnare, já už to nezvládnu.

Tak se plaz. Slyšel jsi tu polnici?

Koenig musel dostat zprávy ze Stoksundu.

Vyšlou hlídky. Budou hledat zbraně.

A jako první přijdou sem.

Hlídka.

Poklop, rychle.

Počkejte, dokud neodejdou. Zůstaňte ve vodě, pak použijte loďku.

Hammere, zkus to ještě chvíli vydržet.

Otevřete.

Otevřete!

Máme rozkaz to tady prohledat.

Pojďte sem.

Na co to je?

Tohle?

Tady rybařím, když je bouřka a já se bojím vyplout.

Pospěšte si s tím. Vy taky.

Tohle je co?

Spravoval jsem síť. Jak jste začali mlátit do dveří,

lekl jsem se a řízl se.

Rád bych vyhledal doktora, než vykrvácím.

Nemá smysl plakat, Anno. Jsou pryč.

Neměli právo prohledat dům.

- Prohledali všechny domy, Anno. - Ne, neměli na to právo.

Neprohledávali dům tvého bratra.

Promiň, Anno. Nemyslel jsem to tak.

Jdi nahoru a lehni si.

Už je po deváté.

Martine.

Jen chci, aby s tebou zacházeli s úctou.

Jsi lékař. S lékařem by se mělo jednat s respektem.

Máš pravdu, Anno. Děkuji.

Huldo, vezmi paní Stensgardovou nahoru. Je devět pryč.

Devět pryč.

Za starých časů jsme sedávali do jedenácté, do půlnoci.

Huldo...

Budeme muset zítra dům pořádně vygruntovat.

Doufám, že ta lampa rozbitá Němci půjde opravit.

Byla to tak krásná lampa.

- Pořezal jsem si paži. - Co chcete?

Jeden člověk je na cestě k Osterholmově farmě.

Je ošklivě zraněný.

- Kdo to je? - Nor.

Brogge, proč mě nenecháte na pokoji?

Jiného doktora tu nemáme.

Abychom si rozuměli, Brogge.

Je mou povinností léčit nemocné.

Jdu s vámi, protože jsem lékař.

Prosím, Hammere. Už jen kousek.

Neudělám už ani krok.

Pověřil jste mou dceru něčím takovým. Možná ji zabijí.

Dr. Stensgarde, prosím.

Všichni se strachujeme stejně jako vy.

- Karen, jsi v pořádku? - Jsem v pořádku.

- Jsi provlhlá. Je ti zima. - Ten muž je v agónii.

Musíš se převléknout. Onemocníš.

Gerda má pro tebe suché šaty.

- Hammere. - Tady. Odřízněte mu rukáv.

Gunnare.

Gunnare.

Budeš v pořádku, Hammere.

Budeš v pořádku.

Gunnare.

Poslouchej.

Důležité.

Já unikl.

Ale nikdo jiný.

Od začátku.

- Od začátku, Hammere. - Nemůžete s ním teď mluvit.

Musí být v klidu. Podržte to světlo.

Přežije to?

Nevím.

- Co to děláte? - Uspávám ho.

- Je možné, že se neprobere? - Pak ať umře v klidu.

Hammere, poslouchej.

- Slyšíš mě? - Je to lidská bytost, Brogge.

Budu se ptát. Ty odpovídej.

Shořela mu kůže na tváři. Stěží pohne rty.

Jak to začalo?

Dostali jsme zbraně.

Dostali zbraně.

Celý život vás znám jako laskavé, milé lidi.

Tati

Jak jste se dostali ke zbraním?

Usíná.

Zabil bych vás za to.

Hammere, musíš vydržet.

Kde se vzaly ty zbraně?

Angličani.

Oni...

Oni...

Co, Hammere? Co?

Doručují zbraně po celém pobřeží.

Nám nic nedodali.

- Dodají. - Jsi si jistý?

Hammere, jsi si jistý?

Ano.

Jistý.

Jsem si jistý.

Určitě.

Slyšeli jste, co řekl?

Je si jistý, že dostaneme zbraně od Britů.

- Zbraně. - Konečně.

Bůh nám pomoz.

Bůh pomoz nám všem.

Sbohem.

Kolikrát jsme se už na těchto schodech loučili?

Bude ještě nějaké další ráno, Gunnare?

Musím dostat Hammera přes hranici do Švédska.

Než půjdu, uspořádáme setkání v kostele.

Je důležité, aby při přebírání zbraní bylo celé město s námi.

Budou s námi. Budou tě následovat.

Díky.

Dobře, Gunnare. Teď pláču.

Karen, dal jsem ti mnoho důvodů, proč jsem chtěl do Anglie.

Nezajímá mě, proč jsi chtěl odjet.

Zajímá mě jen to, že zůstaneš.

- Ale jeden důvod jsem ti neřekl. - Ano?

Ty.

Bál jsem se o tebe.

Bál jsem se, že kdyby se ti něco stalo...

Ztratil bych hlavu.

Načež bych byl nadále nepoužitelný.

Ale teď zůstanu. Teď musím zůstat.

Karen, jestli se pustíme do boje,

musíme být jako ocel.

Ano, Gunnare.

Ještě trochu másla, prosím.

Máslo došlo, madam.

A víc ho nebude až do pozítří.

- Dobré ráno matko...otče. - Dobré ráno, Karen.

Dobré ráno, drahoušku.

- Vypadáš krásně. Vyspala ses dobře. - Báječně, matko.

Jsem tak ráda, že jsi tu nebyla, když přišli Němci.

Byla jsem u pastorovy manželky. Necítí se moc dobře.

Musela ses vrátit pozdě. Vůbec jsem tě neslyšela.

Ty jsi ji slyšel, Martine?

- Ne, neslyšel. - Pomůžu ti dnes ukldit dům.

Ano, Dům musíme vygruntovat.

- Dům musí vypadat tak skvěle jako ty. - No, není roztomilá?

Měla jsem sen.

Měla jsem nádherný sen. Zdálo se mi, že věci jsou jako dřív.

Udělala jsem večeři

a my jsme seděli u stolu, povídali si, smáli se...

Tatínek trochu popil, usínal jako to bývalo obvyklé.

A strýček Kaspar vyprávěl,

jak pracoval po celém světě.

Ty jsi hrála na klavír a Johann zpíval.

- Nebyl to báječný sen? - Byl, matko.

Drahoušku, to nebyl sen. To byla skutečnost.

Takhle to zase bude. Johann přijde domů.

Johann přijde domů?

Jistě, nemáš radost?

Ano, matko.

Dostala jsem dopis. Musela jsem ho přečíst dvacetkrát.

Ne, nemám ho v kapse. Je nahoře.

Přinesu ho a přečtu ti ho.

Nevěděl jsem, že přijde, dokud nedostala matka ten dopis.

Neposlal jsem pro něj.

- Kdo to udělal? - Tvůj strýc.

- Vrána k vráně. - Karen, Johann je tvůj bratr.

V Oslu, když Němci přišli v roce 1940, byl mezi prvními...

- Nevěděl, co dělá. - Věděl.

Celý svět se hroutil. Byl zmatený.

Viděla jsem, jak Němci postavili muže ke zdi.

Měli víc co ztratit než on. Manželky, děti.

Jejich svět se taky zhroutil. Ale nebyli zmatení.

Karen, všichni nejsme tak silní.

Někteří jsou slabí.

- Co uděláš, až přijde? - Obyvatelé Trollnessu jsou jeho krajani.

- Budou i jeho soudci. - Nesmějí se to dozvědět.

Proč musí být všechno na světě černobílé?

Protože takový je dnes svět.

Johann se možná změnil. Člověk se kaje.

Proč nepočkat, až ho uvidíš? Nech matku, ať ho ještě vidí.

Když se nevrátí domů teď, patrně už nikdy.

Bylo by lepší, kdyby to zjistila?

Můžeme ji toho ušetřit. Jako všeho ostatního.

Karen, nech ji ten sen žít.

oh tati

ubohý otče...

Moc snů už nezůstalo.

- V tom starém životě byly dobré věci.

Nevytrhávej všechno z kořenů.

Možná, až bude po všem, budeme chtít najít, kde jsme skončili.

Karen, prosím dva roky jsou dlouhá doba. Člověk se může změnit.

Nechme ho v klidu. Nechme ho pocítit, že tohle je domov,

místo, kde se lidé mají vzájemně rádi.

Otče, říkám to kvůli tobě a kvůli němu.

Pokud ho dokážeš odvrátit od příchodu, udělej to.

- Slib mi, že se pokusíš. - Dobře, zkusím to.

Proč za mnou jdeš uprostřed dne?

Jsem zaneprázdněný. Mám své vlastní starosti.

Ať je to cokoli, spusť, ať to máme za sebou.

Kaspare, proč jsi poslal pro Johanna?

Protože ho potřebuju.

Měl by zůstat v Oslu a dokončit svoje vzdělání.

Proč si lžeš do kapsy?

Ten nebyl ve třídě už skoro dva roky.

To je skutečnost. Já se zabývám jen fakty.

Jeho příchod přinese potíže.

Ale kdepak. Johann je chytrý kluk. Rozumí novým pořádkům.

Napiš mu. Ať se domů nevrací.

Ať zůstane, kde je, a vrátí se do školy.

Vyřiď dceři, že je pozdě. Je na lodi a bude tu v sobotu.

Nechci, abys ho do něčeho zapletl.

Tvoje dcera nechce, abych ho do něčeho zapletl.

- Nech ho být. - Tvá dcera chce, abych ho nechal být.

Cokoli se stane, bude tvoje odpovědnost.

Proč z toho má Karen takové obavy?

Tohle je mírumilovné městečko.

Nebo možná není.

Možná se něco chystá.

Něco, co bys měl říct svému švagrovi.

Nuže?

Copak, copak?

Fakta. Chci fakta. Zabývám se jen fakty.

Nechápu to. Jsi vzdělaný a chytrý člověk.

Takový, který využil každé příležitosti.

Teď, když přichází ta největší příležitost tvého života,

mrskáš sebou jak kapr na suchu.

Co je? Chceš být vlastenec?

Lidi jako my jsou ti praví norští vlastenci.

Zavři tu svou vyprasenou hubu!

Zdvořilý doktor křičí.

Kultivovaný gentleman zvedá hlas.

Co se děje, Martine, kyne ti větší zisk?

Kapitán Koenig.

Dobré ráno, dr. Stensgarde. Paner Torgersene.

Dobré ráno, pane.

- Je přesně 11. - Všechno je připraveno.

- Lidé na vás čekají. - Výtečně, pane Torgersene, výtečně.

Slyšel jsi, co řekl? "Výtečně, pane Torgersene. "

A ty jsi mě profackoval.

V této konzervárně došlo k případům přímého odporu

proti nejvyššímu německému velení.

Připomenu vám, co říká řád.

"Hospodářská činnost zemí okupovaných Německem pokračuje.

Každý setrvá na své pozici a bude pracovat jako dřív.

Každý opačný čin je považován za sabotáž. "

Dosud jsem byl shovívavý.

Pokud dojde k dalším nehodám,

pokud dojde k dalším pokusům zkazit zásilku ryb,

například znehodnocením pomocí petroleje či dalších prostředků,

náhodně vybraní muži se budou zodpovídat vojenskému soudu.

Podrobím město přísnějším opatřením.

Zákaz veřejných shromáždění. Uzavření kostela.

- Dnes večer v kostele. - Zákaz rybaření.

Uzavření továrny.

Dostali jsme zbraně od Britů.

Měli jsme čekat na den, až bude ozbrojeno celé pobřeží.

Ale nemohli jsme, byli jsme zrazeni.

Nějaký kolaborant musel říct Němcům o zbraních zakopaných v zahradách.

Přišli v pátracích skupinách.

Pak to začalo. Dům od domu.

Lidi se bránili. Co mohli dělat jiného?

Za držení zbraně je stejně smrt. Bylo to krveprolití.

Nabídli nám příměří za jistých podmínek.

Poslali jsme je k čertu.

Kde jste se nacházeli? Kolik vás bylo?

Sto čtyři.

Jeden kulomet a 2000 zásobníků do pušek.

Čelili jsme jim zády k vodě.

Na druhé straně jsme měli kopec, odkud se dala situace kontrolovat.

V takové pozici začal útok.

Mladý Olav Brande se pokusil spustit loď.

Olav Brande byl přítel mého syna.

Byl zatčen v Oslu za přeřezávání drátů.

Volal na ženy a děti, ať se nalodí,

aby je zachránil, než bude po všem, ale nezvládly to.

Němci pálili na molo z kulometů.

Na ženy a děti?

Většina ležela na pilířích pod molem. Slyšeli jsme, jak pláčou.

Co se s nimi stalo s dětmi?

Ti, kteří se pokusili odplout, byli zastřeleni.

Teď není čas na slzy. Ticho.

Pokračujte.

Bojovali jsme a zadržovali je až do tmy.

Kolem deváté zastavili palbu.

Začali jsme diskutovat,

zda by v noci bylo možné použít lodě.

Musela existovat cesta ven.

Pak přiletěla letadla.

Vyhodili světlice a zaútočili.

Domy začaly hořet.

Jeden po druhém. Celý fjord se zbarvil dožluta.

Hořely dokonce i stromy.

Myslím, že to je všechno.

Stoksund bylo hezké město.

Chtěl jsem tam kdysi otevřít řeznictví,

ale moje žena byla proti.

Promiňte. Nechtěl jsem být vtipný.

Hammer nám řekl, že Angličané dodali zbraně po celém pobřeží.

Dostaneme je sem.

Slyšeli jste, co se stalo ve Stoksundu.

To se tady může stát taky.

Ne.

Ne, když to strategicky naplánujeme.

Lars Malken může mít pravdu.

To je jiná otázka.

Teď je na pořadu dne, zda přijmeme ty zbraně.

Budeme jednotní, až přijdou?

Každý by se měl vyslovit. Hned.

- Říkáš, že bude ozbrojeno celé pobřeží? - Ano.

Tak o čem budeme mluvit?

Je tu někdo, kdo neví, co to znamená?

Ne, takhle ne.

Každý musí říct svůj názor.

Pastore, co na to říkáte?

Že je to chyba.

Je to proti Boží vůli. Je to vražda.

Masakrovali nás v ulicích a vy mluvíte o vraždě.

- Ano, tak to je. - Počkat.

Počkat. Budete mít šanci promluvit. Teď nechte jeho.

Věřte mi, že to chápu.

Ale neinfikujte nás. Jen by se to zhoršilo.

U Toho, který byl ukřižován, nejsem zbabělec,

ale v hloubi duše vím, že je to chyba.

Jste Boží člověk, pastore. Ale tentokrát...

Tentokrát musím křičet o to hlasitěji.

Jak můžete takovému člověku věřit?

Bůh má s tebou slitování.

Platíme vám 300 korun měsíčně,

a teď se od nás odvracíte.

Neodvracím.

Má právo říct, co si myslí.

To má. Pokračujte, pastore.

Ne, svoje jsem řekl.

A vy, dr. Stensgarde?

- Ne, teď ne. - Pak je to vyřešeno.

Ještě ne.

S pastorem nesouhlasím, ale mám určité pochybnosti.

Ty pochybuješ. Ale můj syn sedí v Oslu za přeříznutí drátů.

Kčertu s tvým synem v Oslu.

- Jsi zrádce. - Jsem farmář.

Pokud ztratím statek, musí pro to být důvod.

Čeho se dosáhne obětováním jedné chudé vesnice?

Jaké obětování?

Čeho se vzdáváte? Svého života?

Možná vám ho vezmou, i když se bojovat nebude.

A vaše farma? Není stejně vaše, dokud si ji nevybojujete.

Váš klid?

Co je to za klid, když můžou jednotky vtrhnout uprostřed noci,

zadržet vás jako rukojmí k zastřelení

za něco, co jste neudělal, nebo o tom ani nevíte?

Jako mého otce.

Žít v neustálém strachu, zatemňovat okna,

místo mluvení šeptat, mít stráž u dveří do kostela.

Máte ještě další námitky?

Jen jsem se zeptal.

Člověk má právo klást otázky. S odpověďmi jsem spokojený.

Sixte Andresene, vy jste člověk požívající velký respekt.

Učíte naše děti, dokonce jste učil některé z nás.

Jste moudrý muž.

- V tomto případě vaše moudrost... - Usnul.

Ne, ne, já jsem nespal.

Přemýšlím, co odpovědět, až se mě zeptáte.

Věděl jsem, že se zeptáte.

Co vám mohu říct? Jak vám poradit?

Teď, když žiju už víc než 70 let, jsem zjistil,

že vše, co znám, pochází z knih.

Ale žádná z těch knih mi nedává odpověď.

Patrně jsem četl špatné knihy.

Odpusťte, jestli jsem vás zklamal.

Vše může záležet na úhlu pohledu.

Pojďme hlasovat.

Jsme všichni Norové. Musíte věřit, že vlast miluju stejně jako vy.

Co bychom měli dělat, dr. Stensgarde?

Počkat.

Přílivová vlna se přes nás přehnala. Bude ustupovat. Až se to stane...

Všichni se utopíme.

Položte si otázku. Chcete vidět zem zničenou, domy v plamenech?

Bombardované děti jako ty ve Stoksundu?

Zeptej se těch dětí.

Dobře. Hlasujme.

Kdo je pro?

Zadrž, Gunnare.

Jak víme, že nás pastor a ostatní nezradí?

Ne.

Dr. Stensgard vás nezradí.

Je to dobrý člověk. Pracuji pro něj.

Vím, že vás nezradí.

Promiňte.

Díky, Huldo.

Tak kdo je pro?

Nejezdi dál než je Olsenův statek.

Pro zraněného je to náročné. Hodně štěstí.

O mě se neboj.

- Momentíček. - Utíkejte.

- Co chcete? - Chcete, aby vás slyšeli?

Kde je hlídka? Žádnou nemají?

Je vzadu. Bude tady za minutu.

Kdo jste?

- Kdo tam je? Slyšel jsem hlasy. - Nikoho jsem neviděla.

- Kapitáne Koenigu. - Ne teď. Později.

Tak vy jste Gunnar Brogge?

Hezká noc, slečno Stensgardová, pro pobíhání v lese.

Už se cítíte líp, sestro Gerdo? Dobře.

No, a teď k věci.

Slovník. Vydaný v Oslu, 1937.

Dám vám ho pro případ, že by později nebyla příležitost.

- Kdo jste? - Britský agent.

- Jak můžeme vědět, že je to pravda? - Nemůžete.

- Až v téhle vsi přistanou zbraně... - Budeme bojovat.

Gerdo.

Ne. Počkáte. Ať se děje cokoli.

Držte lidi ve střehu, dokud nevyzbrojíme celé pobřeží.

Počínaje zítřkem budete mít muže

mezi půlnocí a čtvrtou na náhorní plošině asi půl míle od hotelu.

Musí dávat pozor na bod na moři přímo západně od středu vesnice.

- Přímo západně od středu. - Dostane signál z lodi,

- která bude 12 mil od pobřeží. - A potom?

Odpoví signálem se svícnem.

Jeden záblesk pro ano, dva pro ne.

Deset sekund mezi odpověďmi.

Pro každé slovo blikáme dvě čísla.

První je číslo stránky, druhé označuje slovo na té stránce.

Takže 212-9 by značilo stranu 212, deváté slovo.

Budete si to pamatovat?

Pokud já ne, ona určitě. Je to velmi vzdělané děvče.

Západní směr, svícen, jednou ano, dvě ne. 10 sekund mezi odpověďmi.

Strana a dané slovo ve slovníku.

- Přesně. - Vidíte? Šla na vysokou do Osla.

Kdy se to stane?

Neptejte se mě. Já jen nosím zprávy.

Angličan v téhle uniformě. Jak to děláte?

Ptám se vás, jak chytat ryby?

Nebudete mě vynechávat, slyšíš?

Proč jsem se nesetkal s Hammerem na Osterholmově farmě?

Zdá se mi to důležité.

Podívej, Gunnare, proč mě nezasvětíš?

Důvod? Chci znát důvod.

Měl bych s ním takhle mluvit?

Nebo bych to z něj měl chytře vytáhnout?

Opotřebováváš si boty.

Kůže je taky na příděl.

Já ti ukážu.

Ukážu vám všem. Nejsem neužitečný.

Jen za mnou přijďte, pane Gunnare Brogge.

Ukážu vám, jak vyřídit Němce.

Jdi do hotelu. Začni střílet.

Dobré ráno.

- Dobré ráno. - Chci cestovní zavazadlo.

- Tohle je nejlepší, co máte? - To je jediné, co mám.

- Kolik? - Norské, nebo německé peníze?

Zaplatím německými

Dvaadvacet marek.

"Jdi do hotelu," řekla. "Začni střílet," říká. Stará...

Hotel.

Řekněme, že to není tak špatný nápad.

- Paule, nechceš se projet na lodi? - Jdeme pro poštu.

Ne, díky.

Snídani dej na stůl.

Podal bys mi ručník?

Leží na posteli.

Díky.

Nějaké novinky z města?

Co tady děláte? Co chcete?

Co chcete?

Promiňte, že ruším. Myslela jste, že jsem někdo jiný.

Pamatujete si na mě? Obchod, zavazadlo?

A co s tím? Zaplatila jsem moc, nebo snad málo?

Ne, ne, tak to není...

Chtěl jsem si s někým promluvit.

S někým, kdo byl dole na kontinentu, protože já tam byl.

Prý jste Polka.

Měl jsem bratrance ve Varšavě.

A tak jsem myslel, že byste mohla být...

Jak se váš bratranec jmenoval?

Malken, stejně jako já.

Posaďte se.

Dejte mi klobouk.

Je pěkný, zánovní.

Nevadí, když se obléknu?

Jsou ve městě nějaké potíže?

Potíže? Proč by měly být?

Vyprávějte mi o bratranci. Ve Varšavě znám spoustu lidí.

No, já myslím...

Byl to Polák, nebo Nor? Co tam dělal?

- No, já... - Byl ve Varšavě během obležení?

- Nevyptávejte se tolik. - Tak mi řekněte, proč jste přišel.

Chtěl jsem, abyste nám pomohla.

Co mám udělat?

Myslel jsem,

že když bydlíte v hotelu s Němci, máte informace.

- Jaké informace? - Nám se hodí jakákoli.

Třeba počet děl, kde jsou umístěna, zda mají bezdrátové spojení?

Nač tyhle informace chcete?

Chápejte, všichni ve městě si myslí, že jsem k ničemu.

- Ale tak to není. Kdybychom jim donesli... - My?

Pomůžete nám?

Proč myslíte, že bych to dělala?

Kvůli vašim špinavým penězům?

Jsem snad blázen, abych se do něčeho takového zamíchala?

Mizím odtud. Dnes. Slíbili mi to.

- No, já nevím, jen jsem myslel... - Blázne, vy blázne.

Běžte, než vás tu najdou.

Jděte. Mám vás snad vyhodit?

Počkejte. Jak jste se sem dostal?

Oknem v chodbě.

Raději odejděte stejnou cestou, jakou jste přišel.

Počkejte tady.

Podívám se napřed, jestli někdo není v hale.

Na co koukáš?

Je to snad zakázané?

Pro tebe ano, prasáku.

- Ty polská svině. - Tak dělej, uhoď mě.

Nebudeš se pořád válet s důstojníkem.

Můžu si počkat.

To dřív shniješ!

Nazdar, dědo.

Svaly.

To není špatné.

Zuby taky.

Hej!

Kam tak spěcháš, dědo?

Hele, chlapi. Hele, kdo vylezl od Káti z pokoje.

Pusť mě na něj. Žárlím.

Ne, ne, počkejte.

Než chcípne, řekne nám to tajemství svého úspěchu u žen.

Nechte mě. Spíš vám řeknu, co si o vás myslím.

Co si o vás myslí každý slušný člověk.

Ticho! Všichni klid!

Tak nám to pověz, dědo.

Stateční nacisti. Vskutku. Ale už ne, když v noci hlídkujete.

Viděl jsem vaše tváře. Někdo práskl dveřmi, už jste se báli výstřelu.

A jak v noci spíte? Moc dobře ne. A proč?

Protože my Norové jsme bojovníci.

Eric Rudý. Ibsen.

Tady se potýkáte s obry.

Mohl jsem jim to všechno říct.

Ale neřekl jsem nic.

No, Johanne. Pamatuješ si na mě?

- Jasně. Jak se máš, Brogge? - Skvěle.

- Nevěděl jsem, že se vracíš domů. - Překvapil nás.

Překvapení. Nejlepší druh návštěvy.

Promiňte. Spěcháme. Jeho matka čeká.

Dopis pro kapitána Koeniga z Berlína.

Možná bude mít štěstí a bude převelen.

Berlín můj plán zamítl.

Mám rozkaz setrvat zde.

Teď nezbývá nic.

Posádkový velitel.

Posádka, kde mě nenávidí dokonce i vlastní jednotky.

- Ty mě neposloucháš. - Poslouchám. Ale loď odplouvá...

Na žádnou loď nepůjdeš.

Neposlouchala jsi. Přemýšlej sama o sobě.

- Slíbil jsi to. - Tak to ne.

Zůstaneš. Tady v té díře stejně jako já.

- Zůstaneš. - Slíbil jsi to!

- Zůstaneš! - Lháři! Lháři!

- Tady zůstaneš! - Lháři! Lháři!

Zatáhěte závěsy, ať mě tady nikdo nevidí.

Před vstupem do cizího pokoje neklepete?

Prosím, nezlobte se na mě. Pomozte mi.

Nevím, co mám dělat.

Kapitán byl pěkně rozrušený.

- Slyšel jste to? - Ano.

- Nejste vy Polka? - Ano.

Co pohledáváte tady v Norsku?

V době, kdy Němci zabrali mou zem,

byla jsem v Berlíně na jevišti.

Chtěli, abych pracovala v továrně.

Po tom všem, prý jsem jenom Polka.

Řekla jsem jim, že jsem byla herečka.

Pokud chci prý znovu hrát,

měla bych prokázat svou věrnost.

A ten důkaz mělo být, že půjdete do Norska?

Slíbili mi, že tu budu jen chvilku.

Teď už jsou to ale skoro dva roky.

Co čekáte, že s tím udělám?

Myslela jsem, co jste tady, jako vysoký důstojník,

snad byste mohl říct kapitánovi, aby mě poslal zpátky.

Bojím se, že už to tady nevydržím.

- Čeho se bojíte? - Všeho.

Vojáků. Města.

Něco se tu stane. Cítím to.

Zrovna dnes přišel člověk z města a ptal se, zda jim pomůžu.

- Nahlásila jste ho? - Ne.

- Proč ne, když jste loajální? - Nejsem loajální.

Nejsem nic. Nenávidím je.

Za takové řeči bych vás měl nechat zastřelit.

Nenecháte.

Vy nejste ten, kým se zdáte být.

Viděla jsem vás s těmi lidmi mluvit včera v noci.

To já jsem vás varovala.

Nemůžu riskovat osud města kvůli pomoci vám.

- Co musím udělat? - Mohla byste mnoho.

Mohla byste pomoct všem.

Pamatujete toho staříka, který přišel žádat o pomoc?

- Ne, ne, to nechci. - Chtěla jste vědět, co máte dělat.

Nezamíchám se do ničeho, co hrozí zabitím.

Chci se odsud dostat živá.

Přimluvíte se za mne u kapitána Koeniga?

Ne.

Chcete, abych si s kapitánem Koenigem promluvila sama?

Předtím, než vaše loď odpluje?

Bylo by to tak snadné.

Jen slovo.

Slovíčko.

Moje košile najdete v horní zásuvce. Přinesete je sem?

Deset hodin a my jsme pořád vzhůru, jako za starých časů.

Ráda bych...

Ráda bych pronesla přípitek.

Otče, matka chce sklenku na přípitek.

Jsem ospalý.

Ne, Martine, jsi opilý.

- Zdravím, Huldo. - Dobrý večer, pane.

No, to je pěkné.

Syn mé sestry je doma, a já nebyl pozván, abych se s ním přivítal.

Odpusť, Kaspare, zapomněla jsem.

- Vidíš, je tu tolik vzrušení. - Zapomeň na to.

- Vítej doma, Johanne. - Strýčku Kaspare.

To je ale hezký rodinný život.

Matka, otec, děti, všichni pohromadě.

Teď vidím, o kolik jsem přišel, když jsem se neoženil.

Ale mám Johanna.

Je pro mě jako syn.

Teď se můžu usadit a zjednodušit si život.

Ty přece starému strýčkovi pomůžeš, že Johanne?

Proto jsem tady, abych ti pomohl v konzervárně.

Kaspare, právě jsme si připíjeli. Přidáš se?

Tak, podívejme, nač si připijeme?

Ano. Na mír. Ať se mír zase brzy navrátí.

Na svobodné Norsko.

Na to se napiju.

NOROVÉ! Neodporujte. Čekejte, až přijde den!

Z Trollnessu, 500 přikrývek.

Z Trollnessu, 300 svrchníků.

Z Trollnessu, 800 párů bot.

Z Trollnessu, 100 tun ryb.

Z Trollnessu, mléko.

Z Trollnessu, vejce.

Z Trollnessu, máslo.

Bude to hotové za minutku.

Slečno.

Každá osoba venku po zákazu vycházení má být zastřelena na místě.

Tak proč mě nezastřelíte?

Proč bychom se měli tak nenávidět?

Můžeme být ve válce, a zároveň mimo ni.

Všichni máme svoje vlastní životy.

Dokonce i ti, kteří by chtěli přestat bojovat.

My budeme bojovat, dokud poslední z vás nebude v moři.

Možná máte pravdu.

Možná takhle bude vypadat konec.

Ta podobnost je pozoruhodná.

Dobrou noc, slečno.

Hlídka číslo 56.

Připadám si, jako kdybych přes moře křičela do světa.

"Hej, světe, čekáme tady v Trollnessu. Nezpomeň na nás. "

Pokračuj. Křič.

Možná to pomůže.

Ale řekni jim, ať spěchají. Stárnu.

Otec měl v mém věku už dvě děti.

Jaké to asi je, žít ve světě bez nacistů.

Dobré.

Mohla bych být německá hlídka.

V čase, jako je tenhle, nelze myslet jen na sebe.

Chudák Gerda.

Je nešťastná.

Byla bych taky, kdybych milovala německého vojáka.

- Máš všechno? - Ano.

Proč nejdete domů?

Budeme hlídat s tebou.

Je to tady osamělé.

Promiňte, že jsem byla naštvaná.

Půjčíš mi kapesník, Gunnare?

Skla jsou zašpiněná.

To je lepší.

Díky.

Přicházejí. Jsou tady.

Složte to támhle.

Britský kapitán řekl: "Podívejte, Norsko, jen čtyři míle daleko.

V míru to musí být tiché místo. "

"Kapitáne," říkám, "tiché místo je to teď. "

Karen, měla bys vidět, jak velký rybář je ten tvůj.

Límec nahoře, čepice naražená do očí, tvář zbrázděná slanou vodou.

Byl tam a mžoural skrz to mžení.

Obraz vikinga.

Nikdy jsem neslyšel Gunnara tak řečnit.

Pokaždé, když se loď zhoupla, říká:

"Malkene, teď nejsme ve tvém obchodě, že?"

Já měl mořskou nemoc a bál jsem se, že zemřu.

Já to samé. Myslel jsem, že nebudu schopen stát.

A v ten moment se náš motor zastavil.

"Jsi si jistý, že je to správné místo, Gunnare?"

"Ano," říká Gunnar. "Včera jsem to místo označil na boku lodi. "

Měli jste problém najít ponorku?

Ne. Měl jsem štěstí, že jsem se díval správným směrem.

Viděl jsem všechno.

Nejprve bílou čáru příboje a pak něco jako rybu uprostřed.

Najednou byla nahoře, ani ne 50 yardů od nás

s námořníky hrnoucími se z poklopu

a mířícími na nás světlem a palubním kulometem.

Slyšeli jsme někoho volat. "Brogge, Gunnare. Jsi tam?"

To byl Ruck. Přivítal nás jako první.

"Chtěl jsi vědět, kdy dodáme zbraně?

Tady je odpověď. Poslední noc v září. "

Věděla jsem, že by na nás nezapomněli.

Nezapomněli. "Gerda je chytrá ženská," řekl.

"Políbíš ji za mě?

A překrásnou slečnu Stensgardovou taky. "

Teď do práce. Chci vidět, co nám přátelé poslali.

Zapsal jsem každou bednu,

když zásobovač informoval o jejím obsahu.

Přečti to.

"Patnáct tisíc zásobníků munice.

Sto ručních granátů, 300 bajonetů.

Tři sta pušek a čtyři lehké kulomety."

"A nepřestávej je počítat," řekl.

Nechtěl jsem nic říct.

Měli bychom být radi, že je toho tolik, ale stále stejný příběh.

Čtyři kulomety proti německé armádě.

Tenhle Osterholm, vždycky to vidí černě.

Tady, Karen, zkus jak je lehký.

To si nikdo nepamatuje na Stoksund?

Jistě. Vzpomínáme si na Stoksund.

Ale ve Stoksundu je zradili kolaboranti.

V Trollnessu nás může kolaborant zradit taky.

Mluv, Karen.

Řekni jim, kdo nás může v Trollnessu zradit.

Můj bratr.

- Tenhle strom. Označ ho. - Dobře, Gunnare. Nezdržím se.

K zemi.

Vystřelili mi z ruky baterku.

- Kde je? - Nevím, neměla by svítit.

To je špatné.

Haló?

Vidíš sám, jak nevděční lidé tu jsou.

Mluví o věrnosti k vlasti.

Ale jak ji dokazují?

Svými konspiracemi a spiknutími

provokují Němce, dokud ti něco nezničí.

Co chceš, strýčku Kaspare?

Ty a já, Johanne. My jediní jsme tu příčetní.

Jediní klidní, jediní chytří.

Vyjdeme z toho se zdravou kůží, bez ohledu na vítěze.

Když jsem přišel, bylo nad slunce jasnější, že jsem zůstal sám.

No, nechal jsem tě být.

Tak v tom pokračujme.

V Oslu jsem pochybil. Nejsem nácek.

To není otázka náckovství, Johanne.

To je otázka chránit, co je tvoje.

Konzervárna je teď moje, ale mohla by být jednou tvoje.

Kvůli tomu nesmyslu na kopci zítra ráno

Koenig zabaví všechny rybářské lodě.

Bojí se, že by je lidi mohli použít k vyzbrojení.

Víš, co to znamená, Johanne?

To znamená, že naši konzervárnu musíme zavřít.

Nebylo by lepší, potichu a bez povyku

zjistit, co se na tom kopci dělo?

Nemělo by to být těžké. Vesničané ti věří.

Mohl by ses trochu poptat.

- Co, Johanne? - Ne.

Nechci to zažít znovu.

Čím jsem si prošel v Oslu,

když to všichni moji přátelé zjistili.

Co uděláš, Johanne?

Odejdu někam jinam.

Dobrá, pojďme si shrnout fakta.

Zaprvé, cestovat po Norsku bez německých víz nelze.

Zadruhé, pro lidi z Trollnessu by bylo snadné zjistit,

že jsi byl zrádce.

Zatřetí, nacisti tě považují za jednoho z nich.

Nemají rádi zrádce. Zastřelí je.

Vidíš, Johanne, fakta mluví sama za sebe.

Kde jsi k tomu přišel?

Můžete ji spravit, pane Malkene? Mohla by ještě posloužit.

- Ale kde jsi k ní přišel? - Našel jsem ji.

- Nahoře v lese? - Jo.

Proč? Je snad vaše?

Štěstí, že jsi ji našel místo Němců.

Jak to myslíte?

- Vidíš tu díru? - Jo.

Tudy prošla německá kulka. Vystřelili ji chlapovi z ruky.

To teda byla noc. Málem jsem si zlámal hřbet.

Tahání těch zásob z náhorní plošiny do té velké rokle.

Z náhorní plošiny do velké rokle. Z náhorní plošiny do velké rokle.

- Nuže? - Pošetilé bláznovství. Nic tam není.

Zopakoval jsem vám doslova, co řekl Malken.

Není to moje vina.

Štěstí, že nás Karen včas varovala.

Její vlastní bratr.

Možná to není tak pošetilé bláznovství.

Poručíku, okamžitě proveďte následující opatření.

Zabavit všechny rybářské lodě.

Vystěhujte ředitele školy a udělejte z domu pevnost.

Zrušte veškerá omezení našich vojáků.

- Ať si dělají, co se se jim zamane. - To přinese problémy, pane kapitáne.

A přesně to chci.

Tvůj syn, Anno. Je to zrádce.

- Otče. - Je čas, aby se to dozvěděla.

Dozvěděla co, Martine?

Je to zrádce. Zeptej se proč. Možná ti to řekne.

Johanne, řekni jim pravdu. Bude to lepší.

Pověz jim pravdu.

Dobrá.

Když přišli nacisti do Osla,

udělal jsem rozhodnutí a myslel jsem...

- Upřednostnil jsi sebe před Norskem. - Ano.

To bylo v Oslu, ale tady jsi dal slovo.

Nedošlo mi, že jak v tom jednou jsi, není cesta ven.

Ale je.

Pokud se nebojíš zemřít.

Karen,

kdybych zmizel z Norska do Švédska, Anglie, kamkoli.

Můžeš mi pomoct. Ty znáš způsoby.

Přes hranice jsi jich propašovala tisíce.

Přednedávnem v Trondheimu

pomohli dostat se přes hranice kolaborantovi.

Brzo poté, co přešel, byli lidé, kteří mu pomohli, zatčeni.

Deset mužů bylo zastřeleno. Zbytek poslali do koncentráku.

Ne. To bych neudělal. Víte, že neudělal.

Karen, řekni mu, že to bych neudělal.

Nechtěl bys to udělat, Johanne.

Nechtěl jsi jít ani zpátky k nacistům,

ale nemohl sis pomoct.

- Jsi slaboch, Johanne. - Karen.

Matko, přála bych si se za něj přimluvit.

Ráda bych řekla Gunnarovi: "Pomoz mému bratrovi. "

Ráda bych nebyla tou, která je před ním varovala.

Otče, oni mě zabijí.

Ne.

My tě nezabijeme.

Není nutné tě zabíjet.

V tomhle městě není člověka, který by nevěděl, že jsi kolaborant.

Brzo to bude vědět celé Norsko.

Co můžu dělat?

Matko,

co můžu dělat?

Chlapče můj.

Já nevím.

"Jménem vrchního velení německé armády nařizuji

okamžitou konfiskaci všech plavidel.

Je zakázáno opustit přístav.

Je zakázáno z těchto lodí odstraňovat jakékoli zařízení.

Na jakýkoli odpor bude reagováno vojenskou silou. "

Vstupte.

- Ano? - Dobré ráno.

Dobré ráno.

Jmenuji se Sixtus Andresen.

Jsem ředitel školy v Trollnessu, penzionovaný sedm let.

Dnes ráno ke mně přišli vaši muži.

Byli tak laskaví, že mi dali 48 hodin na vystěhování.

Je jen malá pravděpodobnost, že své knihy...

Ano?

Když dovolíte?

Už je to nějaký čas, co jsem naposledy kouřil.

Co chcete?

Děkuji.

Myslím, že je správné,

vzhledem k tomu, že jste vlastně velitelem celé vesnice,

seznámit vás se svým rozhodnutím.

Jsem velmi zaneprázdněn.

Vím. A doufám, že mi odpustíte. Vím, že jsem sobecký, ale...

Proč chcete můj dům?

Jako pevnost.

Ale proč jste mě chtěl vidět?

Nemůžu vám dovolit vzít si můj dům.

- Cože to? - Musím vám zakázat vstup.

Zbláznil jste se? Mohl bych vás dát zastřelit.

To vím.

Ale pokud vás to zajímá, řeknu vám, co mě dovedlo k závěru,

který je naprosto neotřesitelný.

Jak vidíte, je mi už přes 70.

A v mém věku by bylo pošetilé být jako nepřátelé Sokrata

a bát se víc smrti než milovat pravdu.

- Pokračujte. - Nemám žádné zbraně, letadla.

- Pohrdám... - Ticho!

Nerozumíte tomu, že samotný člověk...

Zmlkněte, vy blázne!

Samotný člověk musí stát proti vám jako skála.

Nenecháte toho?

Ne.

Kdybych měl strach, byla by v tom pro vás naděje, ale já ho nemám.

Jsou jisté věci, které mi vzít nemůžete.

Co je moje, je moje.

Můžete zastavit práci mého mozku a srdce?

Nejsme zvířata, jsme lidé.

To je základ zákona. Nemůžete vyhrát.

Kde jsou vaše soudy, soudcové a poroty?

Pokud je nepřivedete, odpírám vám svůj dům.

On odpírá!

On zakazuje!

Pozor!

Pozor!

Dávám vám 45 minut na to, abyste z jeho domu vše vyházeli.

Jeho ukliďte taky. Pro filozofy nemáme místo.

Sneste jeho majetek na náměstí

a spalte ho jako lekci pro ostatní.

Musí se naučit poslouchat. To je rozkaz.

Odložit zbraně.

Hoďte sem toho starýho kozla. Chytíme ho.

Kozlík vzal skoro roha. Raději mi hoďte provaz.

Tak ty rád běháš, kmotře. Pokračuj.

Dělejte.

Až tu nějakou dobu pobudete, zvyknete si.

Zastavit stát!

Raz!

Dva!

Profesor toho má v hlavě tolik, že už knížky nepotřebuje.

Požádal nás, jestli bychom něco vědomostí nerozdali i vám.

Tak tady je máte, přátelé.

Tady jsou ty vědomosti.

Znalosti pro vás. Tady jsou.

Tady.

Nic nepodnikat. Tohle není ten den.

- Čekat na správný den. - Nic nedělat. Čekejte.

Čekejte na správný den.

Čekat.

Čekat. Pamatujte na Stoksund.

Čekejte. Náš den přijde. Čekat.

Tohle není ten den. Čekejte. Pamatujte na Stoksund.

Čekejte. Teď čekejte.

Pamatujte na Stoksund. Čekat. Náš den přijde.

Tohle není ten den. Čekejte.

V pořádku, Brogge.

Musíte nám odpustit, Sixte Andresene, že jsme vám nepomohli.

Chápejte, kdybychom naši příležitost...

Rozumím tomu.

Proro jste za mnou přišel?

- Vysvětlit to? - Ano.

A ostatní?

Požádali mě, abych mluvil za ně.

Jsem blázen, Brogge.

Všichni si myslíme, že jste velmi statečný člověk.

Ale pořád blázen.

Koenig je taky blázen, ale já jsem horší.

Díky, že jste přišel.

Každý den se něco naučíme.

Co jsme se naučili dnes, Stensgarde?

Jedinec nemůže stát jako skála.

Dokonce i skála může být rozdrcena.

Je to zřejmé.

Povězte, Stensgarde.

Myslíte si, že to dokážu znovu?

Další hlídka. Každý den.

A bude to horší.

Koenig nás chce přinutit ke zbrklosti. Vyprovokovat nás.

A dokáže to, Gunnaer.

Naši lidé už to dlouho nevydrží.

Už brzo musíme bojovat.

Někteří z nás z toho nevyjdou živí.

Každá bitva musí mít svoje mrtvé.

Měli jsme štěstí, Karen.

Byly nám dány dva roky spolu.

Čas se teď měří jinak.

Den je jako rok.

Svým způsobem byla ta válka pro mě dobrá.

Kvůli tomu, že jsem tě potkala.

Musíme být připraveni na cokoli. Rozpracovat pořádně plány.

Dnes večer se sejdeme u Osterholma ve sklepě.

Vrátím se a řeknu těm uvnitř. Upozorni ostatní, že se sejdeme v mém domě.

Ne. Půjdu raději domů. Je to teď osamělý dům.

Dobře, vyzvednu tě tam.

Mohl bys s tím přestat?

Když nám to Angličani dali, řekli, ať to použijeme.

Tak kdy to tady použijeme?

Když mě Němci chytí, budu mrtvý, i kdybych měl devět životů.

Setkání v mém sklepě, zbraně v mém sklepě,

a teď ilegální rádio v mém skle... Můžeš toho nechat?

Pan Churchill bude mluvit.

Týden jsi říkal: "Pan Churchill bude mluvit. "

Zatím jsem slyšel jen statickou elektřinu.

Pořád to samé, bude mluvit pan Churchill.

Dobrý večer, Huldo.

Je...? Dobrý večer, paní Stensgardová.

- Doktore. - Dobrý večer.

- Přišel jsem pro Karen. - Karen tu není.

Pojďte dál. Jste tu vítaný.

Zrovna si dáváme čaj. Můžeme si chvíli sednout. Huldo?

Ne, děkuji, paní Stensgardová. Nemám moc času.

Opustil jsem Karen před hodinou. Měla se tu se mnou setkat.

- Jdeme spolu k Osterholmovi. - Před hodinou?

- Možná bychom to měli zjistit - Ne.

Patrně se zastavila někde na návštěvě, třeba u Gerdy, a šly pak spolu.

Pořádáme schůzku v Osterholmově sklepě, doktore.

Byli bychom rádi, kdybyste nám pomohl s plánem.

- Já? - Ano.

Počkám na vás, jestli chcete.

Ne, ne, jen jděte. Pokračujte.

Dobře, víte, kde nás najdete, kdybyste si to rozmyslel.

Hezký večer. Hezký večer, paní Stensgardová.

Martine, běž.

Běž s ním. Tvoje srdce je s nimi, vím to.

Poznala jsem to odpoledne na náměstí, kde jsi stál a zpíval.

A vím to celý večer, kdy jsi tak potichu.

Vím, co jsi měl na mysli, co jsi měl na jazyku.

Martine, chci, abys šel s ním.

Tady máš klobouk a hůl.

Doktor by měl vždy vypadat co nejlépe.

Půjdu se podívat po Gunnarovi.

Tohle potřebujeme, aby se někdo šel podívat ven po někom dalším.

Neměli jste nechat Gunnara jít ven.

- Byl tady. Měl tady zůstat. - Tak proč jsi ho nezastavil?

- Myslím, že jsou tady. - Tak teď už toho necháte?

kod to je

Ja to říkal

Dr. Stensgard.

Přivedl jsem svou ženu. Doufám, že to nevadí.

Oba jste vítáni.

- Dr. Stensgarde, posaďte se. - Děkuji.

Paní Stensgardová, sednete si sem?

- Očekávali jste, že přijde? - Ano.

Děkuji.

Ale moje dcera a Gunnar Brogge tu měli být.

Čekáme na ně. Mají trochu zpoždění.

- Prší. - Ano.

To je ale pěkný šál. Dělala jste ho sama?

Ano.

Nemyslíš, že by bylo dobré zapnout rádio?

Ale říkal jsi...

Bude mluvit pan Churchill.

- Není tady. - Gunnare.

Hledal jsem všude, v domech i na ulicích.

Říkal jste, že odešla s Gerdou. Pamatuji si to jasně.

Karen, co je?

Karen, co to je?

- Možná bude lepší, kdybyste nás nechali... - Ne.

Ať to slyší. Ať to slyší všichni.

Vím, co je to chlapa

Znám ho.

Gunnare, jestli myslíš, že teď je čas, budeme bojovat.

- Poslouchej. - Nebudu poslouchat nikoho.

Chceš zahodit vše, v co jsme doufali, aby ses pomstil.

Gunnare, v celé Evropě se tohle děje mnohým. Vytrvají.

Stalo se to tobě. Nic víc vědět nechci.

Nemusela jsem ti to říkat, mohla jsem to před tebou zatajit.

Zabili Gerdina otce, Solveigina manžela.

- V čem jsem jiná než oni? - Co jsem já?

Jsem člověk. Je v Norsku někdo, kdo by pro tohle nezabíjel?

Ano, je takový muž. Gunnar Brogge.

Gunner Brogge je náš velitel.

Lidé z Trollnessu mu věří.

Mají šanci vyhrát, pokud on to všechno nezahodí.

On sám řekl: "V téhle době musíme být jako ocel. " Jako ocel.

Byla to jen slova, Gunnare?

ano...

Je těžké najít slova pro takovou věc.

Když plamenem zahřejete špičku harpuny,

i nejtvrdší ocel se v žáru roztaví.

Jsem plný takového plamene.

Karen má pravdu.

Teď bojovat nebudeme.

Tyhle věci nejsou zapomenuty.

Jsou zapsány v knihách.

Jednou lidé řeknou: "Tady v Trollnessu byli obři. "

Přišli jsme dnes kvůli plánu bitvy.

Tak co bude, Gunnare? Jsi náš vůdce.

Odteď musí být vůdcem každý z nás.

Plán jsem rozkreslil.

Zapamatujte si ho.

Zapamatujte si ho dobře.

Je to symbolika a zároveň poselství

z Atlantického setkání.

Nezoufejte, stateční Norové.

Vaše zem bude očištěna

nejen od vetřelců,

ale také od jejich hraček, kolaborantů.

Německý voják byl brutálně zavražděn,

když byl v cizí zemi obklíčen nepřáteli

z řad civilního obyvatelstva zlodějů a vrahů.

Ale Otčina stojí při nás.

Připomínám, že čest Třetí říše leží ve vašich rukou.

Žádný muž nezemře nepotrestán.

Zde stojí přiznaný atentátník.

Pokroucený výsledek zdegenerované demokracie.

Jak by tento člověk mohl mít takového syna?

Ale život jednoho Nora není dost

za život německého vojáka.

Jako výstraha pro zbytek obyvatelstva

bude každý z vůdců zastřelen

zítra ráno v 7.00 na náměstí.

Jejich těla budou pohřbena a hroby poslouží jako připomínka

zotročené populaci, která se musí zcela podrobit

nadřazené rase.

Vykopají si svoje vlastní hroby.

Tři minuty.

- Odpusť mi. - Není co odpouštět, otče.

Když jsem viděl toho ksindla, musel jsem ho zabít. Musel jsem....

Kdybyste to nebyl vy, tak někdo jiný.

Smyčka kolem našich krků byla příliš těsná.

Uvidíte, Torgersene, odteď to bude poklidné místo.

To doufám.

Bože.

Když jsi dopustil takové utrpení,

požehnej těm, kteří ti sloužili a chtěli svobodu.

Ale cokoli rozhodneš,

nechť se stane.

No, pane Torgersene, je čas.

Poručíku, pokračujte.

Odložte lopaty.

Poručíku, zataraste všechny vchody.

Pokud nezastaví, dejte rozkaz k palbě. Poprava bude pokračovat.

Tentokrát je Koenigovy zbraně nezastaví.

Tentokrát se nikdo z nich nebojí zemřít.

Připravte zajatce. Ven!

Vyndejte je buem pokračovat... ven...

Pozor!

Vraťte se, vaši vůdcové vás zradili.

Zaslouží si být zastřeleni.

Zpátky. Přimluvím se za vás.

Konzervárna bude znovu otevřena. Rybaření bude pokračovat.

Vrátí vám vaše čluny. Znovu tu bude klid.

Bude práce, bude chleba. Zpátky!

Připravit!

To je ozbrojené povstání.

- Velitelství, velitelství. - Ano, pane?

Poručíku. Je to tady. Mají zbraně. Posilte všechny pozice.

Braňte hotel v případě, že by prorazili.

Ženy a děti by měly zůstat v úkrytu, dokud nedorazí lodě.

Rozkaz byl ženy s dětmi. Já bojuju.

Omlouvám se.

Přístaviště, přístaviště.

Tady je kapitán Koenig. Vzpoura. Mají zbraně.

zůstaň v pokoji

Pevnost

Pevnost, pevnost

Tady kapitán Kenig

Pevnost, pevnost

Pevnost, pevnost odpovězde desátníku

Váš desátník, je mrtvý

Jdeme si pro vás jako dalšího. Svobodné Norsko!

Přístaviště? Přístaviště?

Přístaviště? Přístaviště?

Ano, tady je přístaviště.

Norské přístaviště.

do Anglie se ženami a dětmi, přijďte.

Zarezervujeme vám místa.

Kulomety do lesa západně a východně od hotelu.

Až budou postupovat přes mýtinu, smeťte je křížovou palbou.

Rozkaz.

- Tohle jste chtěl? - Díky.

Tady je zbytek vašich nástrojů.

Martine? Martine?

Martine!

Martine, sbohem.

Sbohem.

Kulomety rozmístěny, pane.

Míří sem nepřítel. Je jich spousta.

Vysílej do Trondheimu. Chci letadla.

Vysílačka je zničená. Nikdy se nedostanou za mýtinu.

Kulomety po stranách je odříznou.

To nevíte, neviděl jste je. Valí se další a další.

Zkontrolujte východní křídlo.

Pozor!

Naše pozice byly smeteny.

Vysílačka je zničená.

Jsme odříznuti od vnějšího světa.

Pokud úspěšně ubráníme hotel do čtyř hodin,

kdy nad Trollnessem přelétá hlídka,

budeme schopni komunikovat.

Dostaneme posily.

Jsme němečtí vojáci.

Vojáci našeho Führera.

Oni jsou vzbouřenci.

Nesmějí vyhrát.

Nemůžou vyhrát.

- Heil, Hitler. - Heil, Hitler.

Nechte mě na pokoji.

Chci promluvit k německé armádě.

Nařídil jsem ti být v pokoji.

K neporazitelné německé armádě.

K nadřazené rase.

K dobyvatelům světa.

Ke kapitánu Koenigovi, tvůrci Koenigova plánu.

Bojíte se.

Vy, odstraňte tělo, pak se tady hlaste.

Postaráte se o raněné.

Pamatujte si, jakmile vyjdete z lesa,

rozptylte se, ať neděláte snadné terče.

Jděte pomalu.

Nestřílejte, dokud nebudou střílet oni, pak zaútočte.

Překvapení si necháme na později.

Musíme to zvládnout do čtyř, než nad městem proletí hlídka.

Sbohem, Gunnare.

Už jsme si řekli sbohem předtím, pořád žijeme.

V případě, že to jeden z nás nezvládne, druhý se dostane do Anglie.

Jen ženy, děti a ranění se dostanou do Anglie.

Tvůj plán byl, že zbytek je bude následovat.

Ne, zůstaneme tady.

Tihle fašisti nikdy nevyženou Nory z Norska.

Ti, kteří tohle přežijí, utečou do hor.

Odtamtud budou bojovat, dokud je nevyženou.

Desátníku.

Nestřílet dokud nerozkážu.

Boční křížová kulometná palba nesmí selhat.

Seberte jejich zbraně. Budeme je všechny potřebovat.

Proč nestřílejí? Kde jsou?

Norové!

Zpátky!

Je to past!

Po obou stranách mají kulomety.

Gunnare, to je Johann.

Zpátky! Vraťte se!

Jak mu můžeme věřit? Pokračujte.

Pokačovat. Pokračovat.

Je to past!

Zpátky! Věřte mi, jsem s vámi!

S vámi, věřte mi!

Osterholme.

Vezmi pár mužů a pokryjte to zprava. Larsi, ty zleva.

Musíte se dostat za ty kulomety. Rozumíte?

Zbytek zaútočí, jakmile uslyšíme vaši palbu.

Teď můžu mluvit.

Potýkáte se s obry! S obry, říkám!

Zkuste mě teď zastavit. Zkuste.

"Jdi do hotelu," řekla.

"Začni střílet," řekla.

"Do města Trollness jsme vstoupili 28.října 1942.

Důkladné šetření odhalilo, že ani na jedné ze stran nezůstali živí.

Bývalá německá posádka pod velením kapitána Koeniga

očividně bojovala s obyvateli Trollnessu až do vyhlazení. "

K tomuhle:

Kapitán Koenig zemřel hrdinskou smrtí.

Za Vůdce a Říši.

Nad Trollnessem opět vlaje německá vlajka.

Vidíš něco?

Německý voják vytahuje jejich vlajku.

To je v pořádku, můžu jít sám.

Ne, nemusíte.

Pokud se někdo diví, proč se bojuje v této válce,

ať se podívá na Norsko.

Pokud má někdo klamné představy, že válka mohla být odvrácena,

ať se podívá na Norsko.

Pokud někdo pochybuje, že demokracie zvítězí,

znovu říkám, ať se podívá na Norsko.

Arny&Viky 2020

Arny&Viky 2020