Original subtitles

Děti, ne odevzdáte výkresy, napite křídou název!

Já ale jetě nevím, kam pojedu na prázdniny!

Vaku, co jsi tu hodinu kreslil? Kam pojede s tátou a mámou?

Na svatební cestu!

Proč jsi přistoupila na takový nesmysl?

Jet na dovolenou a nevědět kam! Co kdy ti bude něco chybět?

Ví co? Já si vezmu vechno a jetě něco navíc!

Lubo vůbec nenapsal, kam pojedete? Abys měla aspoň představu!

Představu mám!

Lehnu si do trávy a budu jenom spát. Atsi Lubo Vaka uije!

Tak spát, říká? Kvůli tomu sis dala uít tuhle garderóbu?

To není ve! Rozhodla jsem se, e budu děsně flámovat!

ádné nákupy, vaření a uklízení! Kuchyň nechci o dovolené vidět!

- Proboha, ty jede na Bermudy? - Taky si to trochu zaslouím!

Celý rok znám jen drezuru na sále, kolotoč doma a nervák na jeviti!

Chci konečně taky začít ít!

- Není to perfektní? - To tedy je! Perfektní model na horskou túru!

- Na jakou túru? - Vzpamatuj se! Seznámili jste se na horách!

Letos jste se seli po devíti letech zase na horách!

Chce říct, e Lubo je něco jako sněný mu? To tedy není!

- Na jaře byl přece v Praze! - To byl!

Připravoval expedici do Alp!

- Od té doby je zase někde pod ledovcem! - No a?

Ví, e má dítě s náčelníkem horské sluby?

Ale jinak je Lubo normální!

Počítá s tím, e vás posadí do vlaku a odveze do Krkono?

To tedy ne! Napsala jsme mu třikrát, e do Krkono nepojedu!

Nechci riskovat, e udělá z Vaka horolezce!

- Mohla bych vzít Vaka na chatu! - Rozhodně ne!

Ví vůbec, v jaké jsi situaci?

Začít ít s muem po osmi letech, to není jednoduché.

A navíc byste se měli rychle vzít!

Nejdřív musím Luboe poznat! Do té doby nechci na svatbu myslet!

Co Vaek? Svatba musí být do konce prázdnin, ne půjde do koly!

- U jsem udělala dost kopanců! Ted se musím rozhodnout! - Rozhodnout?

Je ti dvacet osm, má osmiletého syna, a chce si tě vzít jeho otec!

O čem se chce rozhodovat? Jestli jsi do něj zamilovaná?

To není tak důleité, ale musím vědět, e je na něj spolehnutí!

Mami, proč má tak velkej kufr? A kde má ty starý kalhoty?

Colombo, nech ten kufr být a uklidsi věci!

- Proč si mám brát ty staré kalhoty? - Abys mohla plhat po horách.

- To ti napsal tatínek? - Ne! Na to jsem přiel sám!

- Co ti napsal v posledním dopise? - To je tajemství!

- e nás čeká velký dobrodruství! - To je dobře! Tedse jdi umýt!

- Nechodnikam! - Nebudblázínek? - Já ale neusnu! - Ale usne!

Zavře oči a bude se ti zdát, e zítra začínají prázdniny!

- e budeme spolu vichni tři! - Probudí se... - A přijede táta!

Ale já se rána nedočkám!

Tohle bylo nejhezčí představení za sezónu!

Já vím!

Protoe bylo poslední!

Boenko, nenechala jsem tam leet osuku?

Je na zrcadle nebo na gauči!

To je hezké přivítání!

Tuhle chvíli jsem si představoval stokrát denně!

Ale e bude tak pěkně křičet, to jsem netuil!

- Proč je tu sedm postelí? - Sedm horolezců! - Kde jsou?

- est ve vlaku a sedmý v koupelně! - Sprchovat ses mohl doma!

- Vaek se tě nemůe dočkat! - Ty taky ne?

Já? Co já? Počkám na tebe venku!

Tam je koupelna!

Připadá mi, jako kdy je ti sedmnáct!

Tenkrát mi bylo devatenáct a tři měsíce. Nekoukej na mě tak!

Dělej! Chci být pryč, ne přijedou ti horolezci.

- Budklidná, kluci přijedou a ráno! - Jak to, e ty jsi tady?

- Prosím tě, neříkej to Vakovi! Bylo by mu to líto. - Počkej!

To jsi přijel dřív, abys nám řekl, e s námi nepojede na prázdniny?

Ne! Myslel jsem si, e by tahle noc mohla být víc ne začátek prázdnin.

ZVONEK!

Táta je tady!

Tři, dva, jedna!

- Mamina spí? - Jako dub, ale vzbudím ji.

- To nech na mně! - Co překvapení? - Je před domem.

- Máte zabaleno? - Mám jen batůek. - A mamina? - Kufr jak na pól.

- Co horolezecká výzbroj? Má ji? - Jo, ale neříkej to mamině!

- U musím domů? - Ne, ale musí vstávat.

- Kolik je hodin? - Sedm pryč.

- Jak jsem se dostala domů? - Ty se na nic nepamatuje?

Vidí! A pro mě byly ty tři hodiny bez tebe jako věčnost!

- Dej pokoj! Vaek se můe vzbudit. - Mami!

- Mami, dostal jsem nové kolo. - Asi jsi byl hodný.

- Tys byla taky hodná. - Proč? - Taky má nové kolo.

- Kolo? A na co? - Aby ti to nebylo líto. - Říká táta.

To je nápad koupit kola před dovolenou! Pojedou s námi vlakem?

- Ne, vlakem jede jen tvůj kufřík. - Lodní! - A my? - Pojedeme na kolech.

- Na kolech, hurá! - Já jsem ti to neřekl? - Ne!

Takovou hloupost na mě nezkouej! Na kolo mě nedostanete!

Bude tam divočina?

- Pro tebe divočina a pro maminu ráj. - To jsem zvědavá.

Kdy zítra ujedeme stejně, budeme večer na místě. - Dělá si legraci?

Myslím, e dobrodruství číhá dál, Himálaje nebo Afrika.

- Dobrodruství nikde nečíhá, to má člověk v krvi! - To mám! - Já taky!

Proto s námi mamina nemusí jet do Afriky nebo do Asie.

To mě těí!

Lidé si myslí, e čím dál od domova, tím větí záitky.

- Ale největí divy přírody leí blízko. - Třeba kanec! - Třeba.

Umět se dívat kolem sebe, je tajemství dobrodruha!

- Zítra si najdu hotel a hned jdu do vany! - Hotel to zrovna není!

Nevadí, hlavně e tam bude koupelna!

Doufám, e nebudu spát pořád pod stanem?

Budklidná! Čeká tě pokojík, a tě bude přecházet zrak!

Vzdávám to! Postav stan!

- To nejde! V rezervaci je zákaz stanování! - Co tím chce říct?

- e dneska budeme spát na stromě? - Vidí tam to světýlko?

- Myslí, e nás tam nechají přespat? - Jdu na výzvědy!

Nelíbí se mi klepat u cizích lidí!

Pojd!

Haló! Tady Colombo!

Kde jste kdo?

Pomóc, já nemůu ven!

- Co tu vyvádí? - Luboi, ahoj! - Ahoj, tati!

Lidičky, spadly Krkonoe! Ná kluk nael cestu domů!

Přiel jsem ti ukázat svou nevěstu!

Nevěstu? Tak tě u nás doma vítám!

Beníku, to bude asi můj děda!

To je sednice a tohle je kuchyně!

Jak vidí, najde tu ve, co potřebuje!

Tohle bylo moje království! Tedbude patřit tobě!

Praktický prádelník...

Pro druhou postel skočím do stodoly!

Bezvadná skříň!

To je ten pokoj, co mně z něj bude přecházet zrak?

- Tobě se tu nelíbí? - íleně!

Nemohu se z toho nadení vzpamatovat! Dva dny lapu na kole!

Ve stanu po mně lezou mravenci, a tedtohle! To je ten tvůj ráj?

Vechno teprve přijde! Budeme tu sami dva!

- Myslí taky na něco jiného? - Já tednemůu vůbec myslet!

To tedy budou senzační prázdniny!

- Proč se ta voda nehřeje? - Netáhnou kamna!

- Proč netáhnou? - Komín je nakřivo!

- Proč je nakřivo? - To je cavyků s jedním koupáním!

- Vaku, kde jsi? Domů! - To se bude Vaek koupat ve vaně?

- Vy říkáte neckám vana? - U nás se koupeme pod pumpou. - Středověk.

- Co tím myslí? - e se tu neuklízelo od středověku.

- Koukej, dědo, co jsem nael na půdě! - Nejsem děda!

- Koukej, ty svaly! - Svaly tedy má, dědo!

Poslouchej, ádnej kluk ze vsi mi neříká dědo!

- Proč by ti měl cizí kluk říkat dědo? - A ty nejsi cizí kluk?

Já jsem tvůj!

Ale e jsem si uměl vybrat, vid?

- Větí poklad do chalupy jsi mi přinést nemohl! - To neříkej!

- Anna má páru jako lokomotiva! - Nech si poklony a zatop!

To musím najít kamna.

- Jak jsi to myslel s tím dědou? - Lubo je můj táta.

Jeho máma je moje nevěsta. Ne! Moje máma je jeho nevěsta.

- Zavři pusu a mlč! - Proto ty musí být můj děda.

- Já budu jako tvůj dědeček. - ádnej jako. Jsi můj pravej děda!

- Zavři pusu a mlč! - U tomu rozumí? - Ne!

To nevadí, dědo? Hlavně, e jsi rád, e mě má.

Vnuka jsem si moc přál, ale pořádnýho. Ne ádnou bábovku!

- Nejsem ádná bábovka. - To tedy jsi! A nadívaná!

Vaku!

Nejsi bábovka!

Jeíikriste!

Paák! Luboi, je to paák!

Luboi, podívej na chlapa!

Táto, nech toho! Co to dělá?

To není děda, to je Herodes!

Anno, miláčku, měsíc je v úplňku! Bude krásná letní noc!

Tady jsem! Drím ti místo v posteli!

To jsi hodnej kluk!

- Atnevzbudí mámu! - Proč nespí? - Věděl jsem, e za mnou přijde!

Hned spát, rozumí?

Tati, kdy na něco myslím, tak nikdy nemůu usnout! Ty taky?

- Na co myslí ted? - Jak budu horolezec, kdy tu nejsou hory.

- Počkej ráno! - Tady jsou nějaké hory? - Uvidí!

- Začneme s výcvikem u ráno? - Třeba hned! - Jo?

- Správnej horolezec sotva zalehne, tak spí. - To není moné.

To by nejlepím horolezcem na světě byla nae mamina!

- Tak, dračí smyčku! Tedty! - Byla jednou jedna princezna.

la k rybníku, vynořil se vodník a stáhl ji pod hladinu.

ádnej vodník, ale drak! Proto se to jmenuje dračí smyčka.

Uzel uváe na levé straně. Tednevypadne.

Pojdte dolů! Domů!

- U je snídaně? - Po snídani vyrazíme.

- Kam si vyrazíme? - Polez! - Na nádraí!

Ty má jetě jeden kufr? Tvůj lodák ráno přijel.

Dělá si ten kluk ze mě blázny?

Určitě si dělá blázny. On je toti celej po tobě.

- Říkám ti, co nechci a ty udělá pravej opak! - Tohle nejsou hory.

Ne? Nechci do Krkono a tady mám skálu u chalupy.

Nejhezčí místo je tam, kde jsme se narodili! Kdy se ti tu nelíbí...

...tak jsem se měl narodil jinde. - Přeila jsem cestu, pokojík, dědu!

Ale z kluka horolezce dělat nebude!

Nechci se bát, e se na skále zabije. Odjídíme!

To nepůjde, mami! Táta říkal dědovi, e tu budeme půl prázdnin!

Ode dneka platí, co řeknu já!

Ne, mami! Já tady dědu nenechám! Já jsem se s dědou skamarádil.

Vdycky jsem si dědu přál. Maminko!

- Jak to půl prázdnin? - To je jedno, stejně balí.

Poslouchejte vy dva! Na břehu pod chalupou si dělejte co chcete.

Ale jak vás nachytám na skále, bude zle! Myslím to váně!

- Jinak je mezi námi konec. Platí? - Na mě se spolehni! - Na mě ne!

- Dobře, odjídíme! - Ne!

Na mě se taky můe spolehnout!

- Koukej, skály. - lapej!

- Tamhle je skála! - Pojed!

Tamhle taky!

- Nekoukej a přidej! - Tady je to samá skála.

Přidej!

Tati, počkej! Jenom si na skálu sáhneme a hned zase pojedeme!

Nekemrej! Přece mě nechce přivést do maléru?

Tati, já jsem na skály jako udělanej.

- Síla, rozum, mrtnost, to jsem já. - Ale dali jsme slib.

Ale jen na tu skálu u rybníka. Na jiné skály jsme slib nedali.

Máma neví, kudy vede zkratka do vsi.

Ty jsi říkal, e správnej horolezec musí překonat kadou překáku.

- Ty o mně pochybuje? - Ale překákou je nae mamina.

- Správnej chlap zápasí s přírodou a ne s maminkou. - Proč?

- Aby měl z vítězství radost. - Tak radost bude mít určitě!

Zdolat naí mamku, je horí ne zdolat osmitisícovku.

- Kam s tou rachotinou? - Na oetřovnu.

Aby nám zase Máňa nechcípla na přehlídce.

- Zase veteráni pořádají přehlídku? - Jo! A Máňa musí vyhrát!

- Stačí, kdy zaboduje jako vloni. - Co vyhrála vloni? - Cenu! - Jakou?

Úplně poslední!

- Pozor tady, atse nevysype! - Neboj!

- Proč se ta skála jmenuje Dračí zub? - Aby nám nahnala strach.

Já se zubu nebojím, ale ty se bojí mámy. Jinak bysme na něj vlezli.

Ví, co po mně chce? Co výčitky svědomí?

Ví kolik já měl výčitků, e nemám tátu, jako jiní kluci?

- Mám nápad! - Vím jakej! Zvládneme mámu po kouskách! - Ne!

- Zkusím ji přemluvit, aby zruila ten zákaz. - Ty bys to dokázal?

Udělám, co budu umět! Ale to mě musí nechat s maminkou o samotě!

Na mě se můe spolehnout!

Vaku, Luboi!

- Kde jsou kluci? - Jeli nakupovat!

- To jetě nepřijeli? - Jeli znova. Zapomněli tam chleba i batoh!

Bůhví, na co myslí!

Jestli to vzali zkratkou, tak na ně budeme čekat i s večeří.

Zkratkou tady budou za tři hodiny. Tady je to pěkná cvokárna.

- Kde jsou brambory? Tady byly. - To myslíte ty plesnivé?

- Ty jsem vyhodila. - Tak a máme po gáblíku, Pepo!

- Co to je? - To je Pepa.

- Vydrhla jsem celou chalupu. - Vaek chtěl divočáka.

Objel jsem tři předsedy, ne jsem sehnal náhradu.

- Černé prase je vzácné. - Maminko, ty to vidí!

Mám na krku tři chlapy a budu se jetě starat o prase! Prý Bermudy!

Tak s touhle enskou neměl ten chudinka ádný mládí.

Ty mu určitě nic nedopřeje. Ani neví, co chce jeho duička.

Vím! Chtěl by impanze, aby se nám houpal v pokoji na lustru.

Chtěl jsem chovat velrybu, kdy jsem byl v jeho věku.

To mě nepřekvapuje. Co nezdědil po tátovi, má po vás!

Tu podlahu vytře jeden z vás.

Tak to jsi nemusela! e jsi svobodná matka, to mně nevadí.

S kým má to dítě, to mě nezajímá, já mu klidně budu dělat dědu.

Ale v téhle chalupě platí to, co řekne chlap! A to jsem já.

Anno!

Aničko! Miláčku! Mám nápad!

- Kde ses tak uhnal? - Vidí tu borovici! Tak za deset minut u ní.

- Mám si hrát s vámi na schovávanou? - Ne, jenom se mnou.

Véna je s dědou v lese na bukvicích! Chápe?

- Ne! - Utekl jsem jim. - Ty mě zve na rande?

- Miláčku, nediv se! Pojd! Zdolal jsem světový běh na dva kilometry.

- Ale já mám vdolky na plotně. - Na co ty pořád myslí?

Abyste měli co jíst!

Ne, tady ne!

- Mami, pomóc! - To není Colombo, to je Chuantoréna.

Tudy ne! Vem to přes půdu do stodoly.

- Cos mi slíbil? - Já nevěděl, e přemlouvá maminu.

- Co sis myslel? - e ses mi ztratil v lese.

- Dědo, můeme Pepu zdivočit? - Proč? - Aby z něj byl zase divočák.

To by dalo fuku celé prázdniny.

- Kdybys nechodil do práce, dokázal bys to? - Ne! Děda musí plnit plán.

A Pepa je rád, e je ochočenej.

- Kde se tu berou ty mravenci? - Dědo, co vlastně dělá?

Mám tři pracovní nástroje.

Vytrénované tělo, posedlost dokázat vechno na světě a pevné nervy.

- To je vidět! - Ty jsi taky horolezec?

Kam se na mě hrabou vichni horolezci? Já jsem pokrývač.

A ty lana na půdě jsou tvoje?

Pojdsem, detektive, a řekni mi, proč Lubo pořád běhá za mámou?

Táta mámu přemlouvá.

Dnes nám tu určitě vyjde. Přijdale radi k rybníku!

- Musím počkat, a Vaek usne. - Usne brzy, pěkně jsem ho uhnal.

- Kde jste koupili ten cukr? - V krámě.

Tam mají zboí v mraveniti? Asi tam pojedu přítě s vámi.

- Zavři tu pusu a rychle do postele. - Do postele ne!

- Ty neumí poslouchat? U ani slovo a jdeme! - Maminko!

A Anna zjistí, e leze s klukem na skály, nebude tu ani hodinu.

- To by tě mrzelo? - Ne, ale co kdy si odveze kluka?

U bychom ho taky nemuseli vidět.

Jestli tě trápí jen tohle, tak to jdi klidně spát!

Luboi!

Luboi!

- Luboi, jak to myslela Anna s tou velrybou? - S jakou velrybou?

Myslel jsem, e jsem vychoval správného chlapa.

- Kdybys věděl, e s tebou Anna čeká dítě, vzal by sis ji? - Ano!

To jsem rád! Protoe chlapovi, který se nestará o své dítě...

...bych ani ruku nepodal. - Ale já to nevěděl.

U toho mám dost!

- Taky ti můu dát na zadek! - Kdybys věděl, jakej já měl dnes strach.

e usnu dřív ne máma, ale vydrel jsem.

Tak aby bylo jasno! V noci na mě čekat nemusí.

- Já tady přebírám. - Co? - Ten cukr přece!

- A proč? - Vybírám z něj mravence.

- Co tě to napadlo? - Bojím se, aby s námi mamina nejela nakupovat.

Kdy jsem tak hezky začali lézt, tak abysme hned neskončili.

Ale jdi, ty hloupej! Nech ty mravence!

A pamatuj si! Správnej chlap se ničeho nebojí.

Ach tak, tak ty u jsi maminu přemluvil?

To se mi jetě nepodařilo.

Nebudsmutnej! Určitě ji přemluví. Věřím, e se ti to povede.

Co kdybych ti tu nechal Annu s Vakem celé prázdniny?

- Ty je nevezme s sebou? - Anna o Krkonoích nechce slyet.

- Stejně na ně tam nebudu mít čas. - A co tomu říká Anna?

- Nic, ona to jetě neví! - Já nikoho přemlouvat nebudu!

Nemusí, hlavně kdy si vezme Vaka k sobě na noc.

Ty má ale starosti po ránu.

- A kdy bude svatba? - Plánujeme to!

- To jsi tak staromódní? - Vy dva jste hrozně moderní!

- Máte osmileté dítě a u plánujete svatbu. - Znali jsme se deset dní...

Pak jsem ji neviděl, a letos.

- To u měla osmiletého kluka. - Tu pohádku si nech pro Vaka.

Chci, abys měl na kluka papíry.

Já klidně adoptuji vlastní dítě. Hlavně, kdy bude spát s tebou!

Bude, ale a po svatbě!

Začnu věřit na zázraky. Nebyla tu v noci Popelka?

- Popelka jsem byl já! - Tys vybíral z cukru mravence? Proč?

- Abys s námi nejela nakupovat. - Proč bych s vámi nemohla jet?

- Vaek si myslel... - Netlumoč, poslechnu si originál.

Myslel jsem si, e bys mohla spát i ve dne.

- Máme hodnýho kluka, vid? - Dnes jdeme zase nakupovat, vid, tati?

- Jednou můete vynechat. - A co mlíko? Já chci mlíko!

Rozumí tomu? Vdycky měl k mléku odpor. Posly...

- e dává čerstvé mléko Pepíkovi? - Ne!

- Táta řekl, e správnej... - Neermuj těma rukama!

Musí pít denně půl litru mlíka.

Jak to dělá, e tě ten kluk poslechne na slovo?

Má na něj ohromnej vliv. PíSNIČKA.

Horolezci, horolezkyně, horolezčata...

co je hodně pičatá.

Spadnete do písku a svou rodnou vísku, nespatříte více...

dudlaj.

Nezapomněli jste na svůj slib? ádné lezení na skály!

- Na skálu! - Ne, na skály! - Dnes nepojedeme nikam.

- Pomůeme mamince krábat brambory. - Ne, brambory ne! Chci mlíko!

- Vypiji celej litr. - Co kdyby jel Vaek nakupovat sám?

My dva bychom to tu s tatínkem zvládli.

Anno, ty jsi přímo skvělá!

Jestli chce krábat brambory, tak já si klidně pojedu sám.

To nejde! Nemůe jít sám!

- ádnou zkratkou, vrátíme se po silnici. - A proč?

Máma zákaz nezruila a navíc jsme dostali pochvalu.

Mám rád pochvalu, ty ne? Hele, Máňa!

Z cesty! Pozor!

- Jetě Máňa chcípá? - Ne, ale nejde zastavit.

- Co dělá Máňa kdy hoří? - To nikdo neví!

- Do včerejka jsme lezli na skály. - Myslel jsem, e maminu přemluvím.

Musí se víc snait. Koukej na mě, já se nikdy nevzdal.

Zpátky, ne se rozzlobím, vzpomeň si na mámu.

- Proč? - Radi sbírej!

Do včerejka jsme měli zákaz na tu skálu u rybníka.

- Ale od rána máme zákaz na vechny! - Máma pořád něco zakazuje.

To bylo zákazů, kdy jsem si sháněl tátu! Tedje ráda, e tě mám!

Bude mít radost, a uvidí, e jsem schopný jako ty.

- Ví, co vidím já? Hada! - Kde? - Před sebou.

Dobírám.

TedVaku, co jsem říkal. Tři pevné body!

Hezky na pičky.

Rukama vý!

Tedseber tu smyčku!

Levou rukou se chytni a pravou rozdělej uzel.

Dobrý!

Spodem to nepůjde, musí vrchem. Nad sebou má kapsu.

Tedvpravo!

Vyměň si ruce! Tady jsou hodiny za rohem.

Pojd! Dobrý! Frajer!

Luboi, dvojitá fraktura! ebra v sádře.

- Hovorka je ve pitále. - Kde? - Nevím! Ohroené soustředění!

- Nástup podle dispozic. Stop! - Kdy? - Nahoru ti to neponesu.

- Co se stalo, tati? - Tak kamaráde, to je trest!

Ví, co bych si přála? Proít těch osm let jetě jednou.

- Vaek si se mnou moc neuil. - To je rozumná řeč! Chci ti něco říct.

Myslela jsem, e jsi nezodpovědný! Tedvím, e drí slovo.

Pořád se dívám na skálu u rybníka. Podezírala jsme tě zbytečně.

- e ti nic neřeknu. - Vysvětli mi, proč se vracíte v pořádku...

...kdy honíte s Vakem a dědou divočáka?

Protoe jediný divočák je ná Pepa!

Ale kdy jedete nakupovat, má kluk vdy roztrhané kalhoty!

- A vdycky přijede utahanej. - Co je s ním?

- Nic! Usnul! - Usnul? To říká jenom tak?

U dlouho na tuhle chvilku čekám. Přece si nechce jen povídat?

- Chtěl jsi mi něco říct. - U ne! Tohle je důleitějí!

A proto tě vidím jen u oběda a u večeře. - A u snídaně.

Moc se asi přemáhá, kdy dělá s klukem celý den voloviny.

Já se vůbec nepřemáhám, mně to jde samo. HLUK!

Sakra! Jak to dělají v jiných rodinách?

Na to musí mít lidi asi speciální kolení.

- Asi mají dědu, který dodruje pracovní dobu. - Co tu dělá?

Já si vzal dovolenou, děti! Aby se tu něco nepřihodilo.

Tak to bude lepí! Děda bude chodit s klukem nakupovat.

- A my budeme mít konečně chvíli pro sebe. - Mami!

Co to vyvádí? Mami, táta zkouí, jak dlouho vydrí pod vodou?

- Nech tatínka na pokoji a padej! - Dědo!

Táta vymyslel novou hru, potřebujeme stopky!

Kdy já písknu, tak začnou padat listy se stromů.

To nic není! Kdy já písknu, tak začnou praskat větve.

To vůbec nic není! Kdy já písknu, tak začnou lítat pohlavky.

- Dobře, jsi vybranej! - Proč ne já?

Ty by ses moná nevrátil a my bychom umřeli hlady.

- K nepříteli vyleme toho... - Nejspolehlivějího!

- Ale dej pozor, attě nezajmou! - Dědo, proti komu budeme válčit?

- Kdo je nepřítel? - Máma.

- Tak máma bude ná nepřítel! - Jsem proti! - Já jsem pro!

Mluvil jsem s Kosem. Oddal by vás ve vsi. Svatební řeč napíi sám.

Nenápadně se zmíním o Vendovi i o skalách.

To bude Anna nadená, a uslyí ve svatební řeči, e je třeba...

...poutět Vendu na skály.

V té chvíli ani nebude vědět, co vechno odsouhlasí.

- A vy do svatby, ádné skály! - Proč chce na vechno papíry?

Kdy jsme my lezli, tak jsi taky neměl souhlas.

- Máma taky vyváděla. - Ale my lezli dál a já musím balit.

Ty tu nezůstane ani do konce července? Co tomu říká Anna?

- Nic! - Ona zase nic neví? - Nechci jí kazit poslední týden.

- Tak to ne! Neodjede před svatbou! - Soustředění není holubník!

Tak bude svatba dřív, ne odjede!

Vaku, co zas dělá na stromě?

Počkej, a sleze!

- Kdo mi tu chodí na perníček? - e neřekne, es mě chytila?

- Já jsem ti přece nic nezakázala. - Ty ne! Ale děda a táta.

Strhli by mi body.

Máme novou bojovku a ta má přísný pravidla.

- Vezmi si co sní a zbytek nech doma! - Ale oni mají taky hlad.

- Proč se nepřijde táta najíst? - To je tajemství!

On chtěl jít domů, ale bojí se. - Bojí se? Čeho?

e bys ho a do večeře nepustila ven.

Večeři máte v troubě. Můete se obslouit sami.

- A co bude? - Nudle s mákem! - Jé!

U jsi řekl Anně, e odjede? Je nějak divná.

U jsi řekl mámě, e jsem schopnej, jako ty? - Jste dobrý, oba dva!

Dáváte mi úkoly, ale já mám taky svoje starosti.

- Jestli chcete, tak můete vichni spát v kuchyni. - To bereme!

SMíCH!

Vaku!

- Co tu dělá? - Flámuji.

- Sama? - Ne, mám tu společnost. Pepu.

Pozor, Vaek. Strhne ti body.

Budklidná, kdy já nevidím Vaka, nemůe vidět on mě.

- To je zákon optiky, miláčku. - Má dalekohled.

- Ráda bych věděla, kdo mu ho dal? - Ví, kde je? - Asi za komínem.

To jsou hloupé vtipy! Konečně jsme sami a ty trucuje.

- Jdi, kam tě srdce táhne. - Kdyby to záleelo na mě, budu pořád s tebou.

- Mám taky svoje povinnosti. - Jistě! Nepřetritou pracovní dobu.

Kdybys nechal dědu s klukem v lese, tak bys o něco přiel, vid?

- To ne! - Ale ano! Jinak bys s nimi nehrál do noci karty.

Ale tys měla zamčeno. Já na tebe tukal.

- V půl dvanácté! - Tys na mě čekala? Kdybych to byl tuil.

Kdybych to byl tuil.

- Co to vyvádí s tím ručníkem? - Je mi horko, kdy se na mě zlobí.

Já se na tebe přece nezlobím.

Co dělá pořád s těma rukama? Zůstane ti to!

Tady ne! Musíme se někam odplíit.

Tak na ty své blbinky si vyber někoho jiného.

- Polezeme jetě vý? - Co kdy nás tu načapá děda?

- Neboj! - Nerada slaňuj!

- U se můe odvázat. - Proč nás děda tak hlídá?

- Asi si chce s námi hrát. - Proč si s námi nehraje na horolezce?

Leze celý rok po střechách, tak si hledá jinou zábavu.

Sakra! Vude jen marmeláda nebo kompot.

Ta enská bude zavařovat i iky.

Chci najít hrnek a abych si vzal kompas.

Kompas si radi vemte do lesa a vymyslete hru pro dva.

Budu vám vděčná, kdy si vezmete kluka a Lubo bude chvíli se mnou.

- U na tom pracuji. - Co tam děláte?

- Hledám hrnečky. - Na duičky! - Jo!

- Co ty na to? - Kde jste vzal tu příernou výbavu?

To je rodinná památka. Naposled jsme v tom straili Luboe.

- Kluk bude mít radost, co říká? - U ho vidím. Hrozně se lekne.

- A tomu vy říkáte radost. - enská! Nic nechápe.

Kluk bude mít památku na celý ivot.

ZPíVÁ. Zavři svoje oči Anno, povolilo se ti lano,

padej trochu doprava, pod námi je výprava,

- buch, tentokrát to dobře dopadlo... - Povol to lano!

- Mám lano povolený! - Nevidí, kde se to zaseklo?

U vidím! Támhle v té kvíře se to zaseklo.

- Jdu tam! - Nikam ani krok! Opova se! Já si tam slezu.

Tatínku!

Tati!

Tatínku!

Vydr! Jdu pro pomoc!

Pomóc! Dědo!

- Nejanči, Vaku! - Pomóc!

- Vratse Vaku! - Pomóc!

Pomóc! Dědo!

Dědo, pomóc!

- Táta visí na skále. - Na který?

Na Dračím zubu!

Mami, pomóc! Vodník!

- Co je s tátou? - Visí.

Já jsem vám to říkala, dědo! To dítě z vás dostalo ok.

Fando, pozor! Z cesty!

Co to je?

Vodník a říkal mi Fando.

Ten kluk mi ale vyděsil. Co to tu vyvádí?

Ale nic, zůstal mi utr v ruce. Jetě, e mě ten kluk poslechl.

Proč by tě poslouchal? Ty mě taky neposlechne!

Neboj se! Ty má blbý fóry!

A sakra! Nae máma!

Aničko, miláčku! Kde se tu bere?

- Jste pěkný podvodníci! - Já ne! Já jsem jen vodník!

- Sem jezdíte nakupovat? - Ne, my jezdíme do krámu!

- Co děláte tady? - Tady...

- Tady vede cesta, tati. - Jo! Tady vede cesta.

Co je tohle, ňůra na prádlo? Zakázala jsem vám lézt na skály.

- Tys to slíbil. - Nekřič! - Jak to bylo?

Přiznávám se, lezl jsem nahoru.

Chtěl jsem se před klukem vytáhnout. Jsem jeitnej pitomec!

Co Vaek?

Koukal se na mě.

Mám ti věřit, e Vaek seděl a jen se koukal?

Měla bys mi důvěřovat. Je to moje dítě!

Se mnou se mu nic nestane! - Budrozumná!

Kdyby byl kluk nahoře, tak by nemohl volat pomoc.

Věřím vám, dědo! A ty a se zabije na skále, bude mi to fuk.

Nebudsmutnej, tati! Máma taky nemluvila pravdu.

- Myslí, e by pro mě uronila slzičku? - Celej potok. Spolehni se!

Jsem zvědavej, jak se Anna tedpohrne s tebou k oltáři?

U jsi jí řekl, e odjede ve středu?

Luboi!

Neboj, já to stihnu!

Dávejte pozor, vichni! Co tu vidíte?

- To je plán generálního útoku. - Na co budeme útočit?

Nechte ty buchty, nebudete večeřet.

Myslí, e to bude k jídlu, co vaří ti dva?

- Dědo, slovo má náčelník. - Děda se vydá na sever.

Kolem hadího kamene, ke kříku a k tanečnici.

Maminka půjde na jih, podél potoka, proti proudu.

Vaek půjde po stopách dědy a já budu stopovat maminku.

- Táta má stejně nejlepí hry! - Kolem třetí se sejdeme tady!

A domů se vrátíme společně. Večer bude bodování, rozdělení cen.

Za výdr a podobně!

Co kdy mamina zabloudí?

Nejlepí bude, kdy ji budeme stopovat vichni tři.

Colombo, ty jde na sever! Zvládnu to sám!

Ach tak! Rozumím!

- Co dělá? Kam strouhá tu okurku? - Mně do buchet.

Stejně jsi frajer, es to nevzdal! Ty jsi celej já!

Nic mi neříkej! Pochopila jsem ty vae nákupy i ty mravence.

Lezl jsi na skály denně! Obětoval ses.

- Aby se mohl Vaek dívat. - Velká obětto zas nebyla.

Přece jsi nelezl na skály pro své potěení, v tomhle horku?

Mám výčitky z toho co jsem udělal, ale také z toho co jsem neudělal.

U nikdy nemohu nahradit Vakovi to, co jsem mu dlunej!

Osm let ivota.

V srpnu s tebou pojedu kamkoliv. Třeba i na kole do Krkono.

- Radi bych zůstala tady u dědy. - Svatba můe být v úterý tady!

Kde bude svatba, na tom nezáleí.

Záleí! Děda i kluk by měli radost!

Dnes je neděle, v pondělí napíi mámě dopis. Ve středu ho dostane.

- V pátek přijede a svatba můe být v sobotu. - Dřív by to nelo?

- Proč? - Ty něco neví! Ale já ti to vechno řeknu!

Tedu neříkej nic!

Dědo, to není ádná hra! Táta mámu vůbec nestopuje.

Nejdou ani vedle sebe, on ji jetě nese.

Tak je nech! Večer jim strhneme body.

Ty jsi taky poruil trasu. Má být u kříku a ne na hřbitově.

Nehulákej, tady odpočívá babička. koda, e se toho těstí nedoila.

Jakýho těstí?

Ty má nějaký těstí, dědo? Schovaný?

- Dědo! - Vidí, Bláo! Ten kluk udělá ze veho takovou blbinu.

On snad je doopravdy ná!

Na nic u nemysli!

- Opakuj si, Colombo el na sever. - Colombo el na sever.

Tady někdo dejchá.

- Neotáčej se! To není Colombo. - To je Pepa. - To není Pepa.

To je divočák!

koda, e tu není Venda.

- To půjdeme na svatbu pěky? - No a? To máme jet na kole?

- To není patný nápad! - Mám lepí! Seenu vám parádní odvoz!

- Dědo, to ne! - Pro Máňu to bude velká čest.

Mám jetě lepí nápad!

- Ale jetě nevím jakej. - To se mi ulevilo.

- Luboi, vydr to do svatby! - Ale k vrcholu nám zbývá pár kroků!

Ani krok! A nepokouej tátu! Jinak tě zavřu do chlívka k Pepovi!

A tebe varuji naposled!

Dědo! Neviděl jste kluky?

Ráno odeli nakupovat a jetě nedoli ani do krámu.

- A dopis pro mámu nechali doma. - Jak jsi nala cestu do vsi?

- Po silnici. V tom cukru byli zase mravenci. - Ví co?

Tam je schránka, cukr ti přinesu a ty jeddomů.

- Co kluci? - To vyřídím sám.

Posádka Máňi zdraví nevěstu.

- Jsem rostlinář Voves. - Vlk, éf porodnice prasat.

Jdeme vám za svědky. Kos, ná předseda.

- Zítra se obléknu do černého. - Proč do černého? - Máte svatbu, ne?

- Zítra? - Je úterý, ne? - Jasně, je úterý!

- Máte svatbu. - Ale svatba bude v sobotu.

- V sobotu ne! - V sobotu určitě nebude. - Proč ne?

- Lubo vám to neřekl? Ví to celá vesnice. - Co?

- e ve středu odjídí. - Kdo? - Přece Lubo!

- Pozítří? - Jo, ve středu.

- Ve středu jede určitě pryč. - Kam?

- Horolezci mají cvičení... - V Karpatech.

Taky říkal, e tam budou Poláci, Němci, Sověti.

- A taky Rumuni. - Rumuni taky, to je jasné!

- Jak dlouho tam bude, to neříkal? - Prý do konce prázdnin.

- V září se vrátí. - Nechte toho, neví o co jde!

Asi jsem něco prozradil. Víte, e je horolezec?

- Dědo! - On ti to neřekl? Já ho roztrhnu!

- Co se tu stalo? - Nic! Ztratil se Lubo. - Komu? - Nevěstě.

Aničko, já to spravím! Vechno bude v pořádku.

Vemte to zkratkou. U hospody hned doprava.

Zkratkou ne!

Honem startuj!

- Nazdar! - Ahoj! - Tedjsi opravdu kabrňák! Mám z tebe radost.

- Jednu chvíli jsem skoro brečel. - Ale dokázal jsi to!

- Já si připadám jako v pohádce. - Proč jako?

Podívej se na tu krásu!

- Nikde nikdo, jenom slunce... - Skály... - Dračí zub... - A my dva!

- Slyí tati, Máňa. Ono někde hoří? - Jo! Přímo nám pod zadkem.

Mami, já jsem tady!

- Jsem horolezec jako táta. - Budzticha!

Vaku! Vaíčku!

Dokázal jsem to!

Kluci, bacha, máma!

- Dědo, jak se dostanou dolů? - Po laně, přece.

- Po laně ne! - Nekoukej se tam! - Přineste mi to dítě!

- Třeba po ebříku. - Vysuňte ebřík.

Ne, mami, po ebříku ne! Jsme horolezci!

- To bude nervák! - Přemoitel velehor na ebříku.

- Pro nai Máňu to bude čest. - Poskytne záchranu náčelníkovi.

- Náčelníkovi... - Horské sluby.

- Neposkytne. - Proč? - Protoe se zasekla!

- U se zase točí. - Ale obráceně. - Co se tu stalo? Já nic nevím.

To tak! Něco ti řekneme a ty to roznese po vsi expres.

- Zachraňujeme náčelníka po ebříku. - Luboe? Vy dva?

- Je raněnej? - Ne! Proč? - Jinak by slezl po laně jako támhle ten kluk.

- Vaku, počkej! - Andulko, ne! Zaslouí pochvalu!

Tati, odjisti, jde po mně máma!

Uličníku, seřeu tě, e si týden nesedne!

Luboi, dolů!

Tedto bude napínavý. Jestli nářez dostane i náčelník.

- Ta jejich máma je taky pěkně od rány, co? - To jo!

Luboi, přidej! Ujídí ti nevěsta.

Anno!

Aničko!

Miláčku!

Vaka jsem jistil! Nic se nemohlo stát!

To bych si nevzal na svědomí!

Je to přece moje dítě!

Aničko, odpustmi to! U to nikdy neudělám.

To nedělej! Vaek se těí, e bude legrace, tátovi to zlomí srdce.

Já z toho dostanu ok!

Řekla jsem, e nepojedu na kole, jela jsem!

Nechtěla jsem tu zůstat, zůstala jsem!

Chtěla jsem si uívat a uívám si u plotny!

Zamilovala ses do mě, nemůe beze mne ít.

Tak je jedno, zda bude svatba v úterý či v sobotu.

Svatba nebude nikdy!

Zdálo se, e jsi skvělej táta. A ty jsi lhář a zločinec!

Jako kadej normální chlap!

ZVONEK.

To se ti povedlo! Ani dopis, lístek, nic!

- A e já jsem tu jak na trní, to je ti fuk! - Nerozčiluj se!

O nic jsi nepřila, ze svatby selo.

Jakto selo? Ten roták si tě nechce vzít?

Já ho nechci!

To přece nemůe Vakovi udělat.

To má vude říkat, e maminka se jetě nerozhodla vdát?

U jsem se rozhodla! Co bude Vaek říkat je mi fuk!

Ale chci, aby zůstal ivý! Nikdo nesmí ohrozit ivot mých dětí.

- Jakých dětí? - Výslovně jsem mu řekla, co nechci!

- Ale to ne! Vyleze s klukem na Dračí zub! - Hlavně, e ho má ráda.

U ho nechci vidět. Zklamal mě!

- Proč zrovna já potkala horolezce. - To si nevybere, děvče!

Kdy muskej není chlap, je s ním nuda.

Závodník nebo parautista, riskují ivot kadý den.

- Proti tomu je horolezectví bezpečný sport. - Chlapi mizerný!

- Vůbec si neváí ivota. - U Luboe to není hazard.

Má jen nebezpečné povolání. A je to muský! A kluk je po něm.

- S tím se smiř! - S čím? e přijde se zlomenými ebry?

Nebo e se nevrátí vůbec? S tím se nikdy nesmířím.

- Hurá, táta a děda! - Tři, dva, jedna, nula, hop!

- Co já? Já jsem vosk? - Ty jsi děda vevěda.

V Praze je padesát kol a tys nael tu pravou!

Děda by nenael ani východ z nádraí.

Nevěř mu, Vaku!

- Ale tedmusíme napravit to, co jste nadrobili. - Co doma?

- Mám tam peklo! Co Pepa? - Nech Pepu. Co mamina?

- Jetě se zlobí? - Čím dál tím víc!

- U s tebou mluví? - Čím dál tím míň!

Ráno vstane, zavře se do koupelny a je tam i hodinu!

- Co tam dělá hodinu? - Sedí na vaně a vzdychá!

Pak vyjde ven, koukne se na kalendář a řekne:,, Ach jo.

Třeba čeká, kdy přijede.

Večer je to jetě horí. U jsme měli třikrát kyselé rybičky.

- A proč? - Protoe je nemám rád!

To je práce se enskými!

Říkal jsi, e se po bouři vyjasní. Ale vidím, e se nevyjasnilo nic.

Vaku, dávej na dědu pozor! A nezvoňte dřív, ne za dvě hodiny!

Dědo, ale táta nemá klíč.

I raz i dva. Arabes.

Raz a dva a dr ramena!

Anno!

Aničko!

Já u jsem přijel!

Soukromé záleitosti po zkouce!

Chtěl jsem ti říct...

e u nikdy nic neudělám za tvými zády.

A na skály polezeme s Vakem vdycky jenom před tebou!

Otočit!

Mami, tak u se na tátu nezlob! To já jsem ho naváděl, kadej den!

Táta na skály nechtěl! Opravdu ne!

Kdybys věděla, jaký měl táta výčitky svědomí.

- Nezačínej zase! - Za vechno můu já!

Podívej! Kdy neposlechne malej, tak dostane přes zadek.

Kdy neposlechne velkej, tak se nedá dělat nic.

- A u tvého táty nepomůe ani polepovna. - Odpustnám to!

Můu vám odpustit vechny lumpárny, ale tohle je něco jiného.

- Tomu ty nerozumí. - Snad nechce, abychom byli zase sami?

U jsme jednou byli tři, tak u nikdy nemůeme být dva!

Mami, táta je tady! U sedmi horolezců. Má ho zavolat!

Je tady! Chce ke mně domů! Zavolej ho! Maminko!

- Jo! - Ty chce jít za tátou?

Proč tedy nejde? Uije si s ním spoustu legrace.

Bylo by ti tu smutno. Já to vím!

Mně bylo taky smutno, kdy jsem tu byl sám!

Ty jsi můj malej mudla. Já ti povím tajemství. Chce?

Co bys tomu řekl, kdyby k nám v březnu přiletěl čáp?

Já nechci čápa! Já chci, aby ke mně přiel můj vlastní táta.

- Domů! Tedhned! - Budeme mít miminko.

- My dva? - My tři! TELEFON!

Tady Colombo. Vechno jsem zařídil. Spolehni se!

Zítra přesně v devět! Třikrát zazvonit! Heslo. Klokan přiletí v březnu.

- Tak co? - Nic! Vaek chce jít do ZOO.

ZVONEK.

- Heslo? - Kde je maminka? - la nakupovat!

Nikam! Tady bude!

- Heslo? - Klokan přiletí v dubnu. - V březnu!

- Jakej klokan, co je to za blbinu? - Klokan taky nosí děti.

- Ach tak, ty chce bratříčka. - Holku bych za bráchu nechtěl!

- Nejdřív musí být ale svatba. - Dědo, ví jak se narodí dítě?

- Přece po svatbě! - Jako malej jsem si to taky myslel.

Ale ono stačí, kdy se lidi mají rádi.

- A my se máme s maminou rádi? - Ano, stopoval jsem vás.

Kdybys nás nestopoval, mohl bys bratříčka mít!

Jetě nebyla svatba ani jedna a u budete mít dvě děti!

- Jsi brebta! - Mamina mluví pravdu. - Jsi sedmilhář!

Dědo, co kdy naeho chlapečka strčíme pod pumpu jetě v peřince?

- Proč? - Uvidíme, zda je otuilej!

A a poleze po čtyřech, vezmeme ho na skálu!

To jste se tedy spletli. Nebude to kluk, ale holka!

Miláčku, přece mi nechce tvrdit, e nám dvěma nosí děti klokan?

Jak bychom my dva mohli mít holčičku?

Na to, e spolu budeme mít druhé dítě, jsme si opravdu moc neuili.

- Ne? - No ano!

Anno!

Mami, tati!

Co je s vámi?

- Ví, co? Já je snad polu do ZOO. - Já vím, a ty půjde s nimi.

Anno!

Tati, mami!

Titulky vyrobilo Studio V, s.r.o.