Original subtitles

SPORTING ŘÍM JE UŽ MNOHO LET FOTBALOVÝM TÝMEM NA PŘEDMĚSTÍ ŘÍMA.

ZA CELOU TU DOBU NIKDY NEVYHRÁLI ANI PRD.

NETFLIX UVÁDÍ

No tak! Přitlač ho!

Taky na něj zatlač! Dopředu!

Změna stran, Danie!

Antonio! Tady!

Běž, Antonio! Dělej! Po straně!

Přihraj doprostřed!

Ne! Přihraj dřív!

No tak, Anto! Běž!

Sejmi ho!

Dobrá práce!

Roztáhněte se!

Pojď, Antonio! Pojď!

Běž! Ne! Je uprostřed!

Antonio! Prober se!

Musíte si přihrávat!

Kolikrát vám to mám říkat? Maximálně dva až tři doteky!

- Hej. - Jo?

Jak dlouho?

Deset minut.

Kde sakra jsou?

- No tak! - Počkej na mě!

Kreténi! Zabiju vás!

Olelé, olalá! Vincent Candela!

Útok! Z křídla! Jedem!

No tak, Anto, běž!

No tak!

Rozhodčí! Faul!

Ne. Rozhodčí!

Rozhodčí! Jdi do háje!

Jdi do prdele!

To jsi neviděl? Kolik ti platí?

Přihraj.

No tak!

Sestřel ho, Daniele! Jdi mu po nohách!

Dobře ti tak!

Co, snažíš se ho zabít?

- Hej, sudí! To je faul! - Vyhoďte ho!

Hej! Je zraněný! Běžte.

Hej, to nemůžeš!

A máš to, ty malej spratku!

Vyhoďte ho!

Nasimuloval to! Nechte mě být!

Jdi do prdele! Koukněte na toho blbečka!

Co jste to říkala? Asi jsem pořádně neslyšela.

Koukněte na tu krávu!

Co jste to řekla? Řekněte mi to do očí!

Jdi do prdele!

Ne, ty jdi do prdele!

- Pane předsedo! - Co?

- Vy nesledujete hru? - Ne. Radši ne.

Hej, idiote, dostaneš nakládačku!

Zlato, klid. Sleduj hru.

Chicco a Spillo skáčou jako dvě kočky v sedle.

Sprintují na plný plyn! Čuráci, nikdy nás nechytíte.

Nedávejte na to slaninu, jak to vy na severu děláte.

To je něco jiného. To změní chuť.

Guanciale je z prasečího rypáku.

Je to mnohem lepší tuk.

Má lahodnou chuť.

Je to hlavní ingredience, jasné?

O tom není pochyb. To, nebo nic.

Kdysi dávno

jsme na pánev roztírali velkou lžíci vepřového sádla,

ale nikdo už to tak nedělá.

Guanciale stačí na to, aby se nic nepřipeklo.

Přidejte trochu chilli papriček. Ale ať to není moc ostré.

Ztlumte plamen

a nechte to smažit na pánvi,

dokud guanciale hezky nezezlátne.

Když to pokazíte, tak se vám sádlo buď převaří,

nebo ještě hůř, spálí.

Ptáte se: „A kdy je ta správná chvíle?“ To vám nemůžu říct já!

Musíte to vycítit.

Zastavte hnědnutí tím, že do pánve vhodíte rajčata.

Nechte okapat špagety uvařené al dente. Co jsem řekl?

Řekl jsem špagety. Říkal jsem snad bucatini?

Ne, řekl jsem špagety.

Bucatini jsou z Říma. Ty s tím nemají nic společného.

Amatrice je město špaget.

Nepoužívejte olej tak jako na severu!

Proč byste do toho sakra dávali olej? Olej je kyselý.

Změní chuť.

Promíchejte s rajčaty na pánvi

a mezitím přidejte sýr pecorino.

A pak podávejte na talíři.

Nakonec přidejte ještě trochu pecorina

a voilà!

Máte špagety amatriciana.

Žádný česnek,

žádný olej,

žádná cibule.

Kolik to stojí?

Netuším.

Tak se ho zeptej.

Kolik?

„Kolik?“

Tady, sežerte si ten hnus!

- Děkuji. - Díky.

- Na shledanou, děkuju. - Nashle.

VÝBORNÉ SENDVIČE

Co to říkal?

Nevím, ale byl milý.

Jděte do prdele. Udavte se tím!

Co? Tys to věděl?

To bylo jasné, ne?

Komu to bylo jasné?

Tys je neslyšel, když si objednávali?

Vypadali, že jsou z Milána.

Ale do prdele, Umberto! No tak, z Milána?

Vyčisti gril a přestaň kecat kraviny.

Aha, tak to já kecám…

Rozehrávám!

To je ono! No tak, od začátku!

Běž!

- Tarzane! - Doprostřed!

To je ono, dobrá práce! Jedem!

Ne! Kruci!

Ale do hajzlu!

Bože, jako by měl obě nohy levé.

Haló?

Jaké je skóre?

Prohráváme 2:0.

A Antonio?

Je nervózní. Nejde mu to.

Chudák. Ten zápas pro něj hodně znamenal.

- Běž, Anto! - No tak, kluci!

Běž, Anto!

Tak už sakra přihraj. Jsi slepý?

- Paolo? - Ne, sakra!

Paolo, ty jsi vzal s sebou i Giullettu?

Paolo, měl jsi ji nechat u sestry!

- Sudí! Ty hajzle! - Rozhodčí!

- Viděli jste, co udělal? - Hej, to je faul!

Nechtěla jet k sestře, Gianno.

Prostě nechtěla. Chtěla jít se mnou.

- Na zápas? - Ano.

Ale dneska má Priscilla první přijímání.

Prosím tě, řekni mi, že jsi jí dal vědět, Paolo.

Prosím, posaďte se.

Drazí rodiče,

církev nás shromáždila, abychom oslavili tento dlouho očekávaný den.

Dnes poprvé se vaše děti setkají s Ježíšem,

- doopravdy a naživo… - Priscillo.

…při svátosti svatého přijímání.

- Odteď… - Priscillo.

…započnou svou cestu,

za pomoci vás a naší kongregace,

za novými životními zkušenostmi

s Pánem Ježíšem po boku.

A tvůj bratr?

Můj bratr je kretén.

Ty jsi takový kretén.

To jsi jí nemohl dát vědět?

Teď to svede na mě. A už tak mě nenávidí.

Ne že by ses nějak snažila, aby tě měla ráda.

A já tady vařím,

protože jsem Priscille slíbila plněná rajčata.

Nedělej, že to nevíš.

Tak ji rozmazluj! Jako by to už její rodiče nedělali dostatečně!

Budeme vypadat hrozně. Nikdo z nás nepřišel.

Jak nikdo? Kde je Zoe?

Nevím. Ty to víš?

Včera večer nepřišla domů.

Nepřišla? A volala jsi jí?

Samozřejmě. Nezvedá to.

Dobře, zkusím jí zavolat.

Říkám, že to nebere!

I tak to zkusím. No tak.

- Čau. - Čau.

- Miláčku? - Co?

Jsem setsakramentsky nasraná.

Čau.

Přihraj na bok!

Co to sakra? Tak už střílej.

TÁTA

Ta kráva!

Nech to být. Jen se baví.

No tak, Anto!

Kluci, hlídejte si je!

Každý svého! Jeden na jednoho!

Neser mě!

Co sakra chceš, ty sráči?

Ten je tvůj, Anto!

- Vyhoď to! - Vykopni to daleko!

No tak! Běž!

- Jo! - Gól!

Gól! Jo!

Jo, kapitáne!

- Jo! - Jo!

Jo!

Jo, nandali jsme jim to! Bomba!

Kurva.

- No tak! Běž! - Tak se to dělá!

Jděte do prdele! Proberte se, kluci!

Co máš sakra za problém?

Co sakra chceš?

Prober se!

Hej, Paolo!

Co je dneska s tvým synem? Co to dělá?

Všichni na něj spoléháme. Běž to vyřešit.

Soustřeďme se.

Ne, vole… Je konec?

Jasně že ne. Nevidíš, že je teprve poločas?

Pojď, sedneme si sem.

Potřebuju papírky a filtr.

Nevěřím v boha ani v zázraky.

A pokud vy ano, tak se setsakra mýlíte.

Tady musíte pro výhru bojovat.

Nečekejte na pomoc shůry.

Je to jasné?

- Ano, trenére. - Ano, trenére.

Tak proč tam sakra tak stojíte?

Antonio.

Věříš v tohle?

Ano, trenére.

Tak proč vždycky ten míč vykopneš do prdele?

Dario. Věříš v tohle?

Je mi to líto, trenére. Měl jsem mít nohy u sebe.

Tvá matka měla mít nohy u sebe!

Nevím jak vy,

ale mě už fakt sere prohrávat s těmi sráči.

Sere mě, jak mi mávají před ksichtem pohárama.

Už to nesnesu!

Teď chci, abyste šli na hřiště a nandali jim to.

Kousněte je do kotníků! Štěkejte, když bude třeba!

Musí se posrat jen z pohledu na vás!

Chci tam venku cítit hovna!

A chci je cítit celých 45 minut!

A když ne, přísahám, že vás tohle léto vezmu na soustředění,

kde budete v písku na slunci dělat kliky, dokud nebudete srát krev!

Nevyhrajou.

Ne tady. Ne doma.

Ne dneska.

Chcete vyhrát ten zasranej pohár?

Ano, trenére.

Neslyším vás!

- Ano! - Ano!

A teď vypadněte!

Leo.

To je ono!

- To je hra. - Viděl jsi, co udělal?

Napálil ten míč a poslal ho do prdele.

No tak! 3:0. Pozor.

- Ahoj, Leo. - Čau.

Jsem jako zvíře! Jsem s tebou!

To mi říkáš ty? Tady máš!

- Kde je táta? - Tamhle.

- Jak mu je? - Co myslíš? Šílí.

Dobře mu tak. Když mě bude hledat, tak jsem pryč.

Jasně.

Hej. Co se děje?

Ne, to, cos mi dal…

Je to v pohodě, ale asi to řízli projímadlem.

Konečně. Kde jste sakra byli?

- Neřeš. - A vy? Zápas?

- Neřeš. - Dej mi.

Jo, to je lepší.

Je to aspoň dobré?

Je to dobré. Mám to z Amsterdamu. Je to mazec.

Hej, musíme jít.

Uvidíme se pak.

Počkej! Nevyhazuj to prosím!

- Je to jen vajgl. - To nevadí, i tak si dám.

Na. Doraz to.

Neměl by se někdo připravit?

Počkej, Gianni. Uvidíme, jak to půjde.

Promiň, Claudio. Nemáš chvilku?

Jasně. Běž, Gianni. Hned tam budu. Co se děje?

Jak to jde, Claudio?

„Jak to jde?“ Prohráváme.

Já jen, že jsem si trochu vsadil.

Prohráváme o tři góly. Začínám být nervózní.

Kolik sis vsadil?

No, moc ne.

Italo. Kolik sis sakra vsadil?

Buď sakra zticha!

Ty ses úplně zbláznil?

Pomoz mi prosím.

Jak ti mám sakra pomoct?

Nevím. Domluvit se s ostatními trenéry?

Mám nějaké peníze. Není to moc, ale můžu zaplatit.

O čem to sakra mluvíš?

O čem to sakra mluvíš?

Co mám asi klukům říct? Hej!

Pomoz mi prosím!

Jdi mi z cesty.

Claudio, nebuď takový!

Kolik chceš, Claudio?

Kolik sakra chceš?

Cla! Hej! Slyšíš mě?

No tak. Dáme to 50 na 50. To jsou dobré peníze, ne?

Hej! Hodily by se ti.

Nebudeš mít malou dcerku? Zamysli se nad tím!

Ty sráči! Jak se opovažuješ?

Mou rodinu z toho vynech. Jasné?

Co tě to napadlo vsadit si na kluky?

Byl to omyl. Za to může můj syn. Znáš Lea!

Nech si ty kecy.

Přísahám, vydrbal se mnou.

Sklapni!

To bolí!

Cla.

Musíte ten zápas vyhrát,

jinak nám všechno vezmou.

Bar, kluky, hřiště. Všechno.

O čem to sakra mluvíš? U koho sis vsadil?

Jsem úplně švorc. O všechno jsem přišel. Nevím, co mám dělat.

Co se to z tebe stalo? Podívej se na sebe.

Splácíš dluhy feťáka.

Hej. Kdo si myslíš, že sakra seš?

Trénuješ kluky 30 let a nikdy jste nevyhráli ani prd!

Ani jeden pohár.

A teď co?

Rozhodl ses, že tenhle zápas je

finále Ligy mistrů?

Jdi do prdele!

Podívej se na mě!

Dívej se!

Po tomhle zápase,

ať už skončí jakkoli, mě už nikdy neuvidíš.

Teď vypadni.

Vypadni z mého hřiště, než tě před klukama zabiju.

A modli se k bohu, ať ten zápas vyhraju.

Haló?

Zlato? Promiň, vím, že máš zápas, ale volali mi ze školy.

Máš jim prý hned zavolat zpátky.

V neděli?

Co já vím? Asi změnili názor.

Aha, dobře.

Cla, nenaštvi se.

Volala jsem včera otci Mariovi.

Říkal, že to místo je stále volné.

Co jsi udělala?

Ta škola je úžasná.

Je soukromá. Má spoustu sportovišť,

hromadu tříd

a mohl bys stále učit tělocvik.

- Co víc chceš? - Roberto, už jsem ti to říkal.

Vážně nechci učit v církevní škole. Fakt nemůžu.

- A proč ne? Pořád jsou to peníze. - Dost. Konec debaty!

Dobře, ale buď v klidu.

V klidu? Prohráváme 3:0.

Posloucháš se? Jsi úplně zahořklý.

A jak se má miminko?

Je strašně nervózní. Pořád kope.

Četla jsem v časopise, že když žena rodí po čtyřicítce,

je možné, že její dítě bude mít psychické problémy.

O čem to mluvíš?

Vážně. Říkal to psychiatr z New Yorku.

Američani tyhle věci znají.

Vědí prd.

A s otcem jako ty se určitě nemáme čeho obávat.

Bože, je to tu.

Co?

Kope. Chceš to slyšet?

Slyšíš ji?

Ne.

Vážně? Neslyšíš ji?

Ne.

A teď? Slyšíš ji?

Robe, neslyším nic.

Co už. Uslyšíš ji, až přijdeš domů.

Ahoj, zlato.

No tak, Anto!

No tak! Jedem, kluci!

Jedem! Máme je!

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé…

Přijď království tvé…

Buď vůle tvá…

Jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes…

A odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Amen.

Hrajeme.

V klidu.

Zpátky.

No tak!

Ale no tak. Musíš se o mě dobře starat.

Musíš.

Budeš díky mně v sobotu vypadat dobře.

Zarezervoval jsem stůl pro 15 lidí. Pět chlapů a deset šlapek.

Co říkáš?

Co? No…

Tak dobře.

Měj se.

Líbám tě.

Čau.

No tak, kluci!

Jedem, no tak!

Znovu!

Běž, Tommi. Rychleji.

Rychle! No tak!

No tak, kluci! Jedem!

Co ten výraz, Paolo?

Musíš se zklidnit.

Hej. Co to sakra děláš?

Co to dělám?

- Chceš mu to říct? - Ne, ty mu to řekni.

Mám mu to říct? Kdo jsem, Paolo?

Syn předsedy. Já si nemůžu vsadit, že jo?

Myslíš si, že jsou blbí?

Nejsou. Takže pošleme tady neviňátko Marcella.

Koukni, jak mu to sluší.

Paolo, klid. Nedělám to poprvé.

Už jsi s ním mluvil?

Dneska večer.

- Dneska večer? - Jo.

Neposer to, jasné?

Neposer to, Paolo.

Běž!

Běž! No tak!

No tak, kluci. Jedem!

- Dobré ráno, Remo! - Ahoj, Leo.

Dobře, 20 míčů, těch z dobré kůže, o kterých jsi mi říkal.

Jasné?

Přesně tak. Já taky. Díky.

Zatím.

Hej!

Kdo to tady je! Leo!

Jsi připravený, tati?

Na co?

- Otevři to. - Co je to?

Otevři to.

- Co je to? - Naše budoucnost.

Představím ti ji.

Umělý trávník třetí generace. Vyrobený z polyetylénu.

Zkus, jak je měkký.

Sáhni si.

- Cítíš to? - Cítím to!

Je to jako hrát na sametu.

Je to jako plast.

Plast?

Tati. Už žádné kameny.

Žádné díry, kluci, co si rozdírají kolena, žádné nadávky.

Tohle je zásadní.

Kamiony to přivezou v úterý, připravené na položení.

- V úterý? - Jo, v úterý.

Je konec sezóny. Zítra je finále…

Padesát tisíc euro?

Říkal jsi mi to.

- Kdy? - Říkal jsi to o Vánocích.

Hej, přišel jsi o mozek?

Máme květen. Chápeš?

Nemáš žádné právo

podepsat smlouvu, aniž bys mi to řekl!

Pokud vím, jsem CEO společnosti.

Ne, jsi kretén! A zmlkni!

A kde jsme sakra byli o Vánocích?

U babičky. Všichni spolu.

Babi, děda, strejda Claudio, teta Gina, děti.

Všichni jsou svědky toho, o čem jsme mluvili.

Bože, Vánoce na hovno.

Jsem v háji.

Proč v háji, tati?

Můžeš mě jednou poslechnout?

Jednou v životě? Ano, nebo ne?

S umělým trávníkem ani nebudeš potřebovat tým.

Můžeš to hřiště pronajímat od hodiny.

Od rána do noci.

A budou tady lidi různého věku, od 15 až po 70.

Přijdou, zahrajou si, zaplatí a odejdou.

A ty budeš platit jen dvě věci. Elektřinu a vodu.

To je vše. Nic jiného. Zbytek je čistý zisk.

Všechny týmy z okolí budou stát frontu,

aby si tady mohly zatrénovat.

A když budeš chtít mít vlastní tým,

tak si ho seženeš.

Nikdo tě nezastaví.

Ale musíme to udělat teď.

Hned teď. Protože tahle hřiště rostou jako houby po dešti.

A musíme si najít stálou klientelu hned ze začátku.

To je budoucnost.

A když nebudeme držet krok, pohřbí nás pod tímhle svinstvem.

Hej! Modlíš se, tati? Co to děláš?

Co se děje?

„Co se děje?“

Děláš si ze mě prdel?

Sotva jsem splatil tvoje zasrané dluhy,

ty nevděčnej feťáku!

Jasné? Nemám ani vindru!

Jak asi za tohle všechno zaplatíme?

To mi řekni!

A ta umělá hovadina se mi nikdy nelíbila.

Líbí se mi hlína. Jasné?

Hlína. Prach. Svinstvo.

Všechny ty škrábance na kůži.

Tenhle sport

se zrodil na hlíně!

A co že se zrodil na hlíně?

Když se věci mění, tak se nepřizpůsobíme?

Kde je sakra napsáno, že hřiště musí být navždy stejné?

Claudio taky umělé trávníky nemá rád.

Zase Claudio? Pořád to stejné.

„Claudio toto, Claudio tamto.“ Patří mu to tady?

Tahle liga trvá 40 let. Vyhrál někdy?

Tak možná hovno!

Hej! Claudio ten tým trénoval, když ty jsi ještě nebyl na světě!

- Koho to zajímá? - Hej! Neopovažuj se!

Tati, uklidni se. Dostaneš infarkt. Přestaň prosím.

Brzy se na umělých trávnících bude hrát světový pohár.

Chápeš?

Dříve nebo později na to dojde.

Tak to udělejme teď.

Začněme vydělávat teď, dobře?

Tati. S hlínou je konec.

Připraven na zítra?

- Ano, trenére. Připraven. - Dobře.

Co tady ještě děláš? Běž domů. Trénink skončil.

Pět minut a půjdu.

Takže?

Co mi řekneš?

Chci vyhrát.

Chci ovládnout svět.

Jsi si jistý?

Nechci nic jiného.

Tak to se budeš muset držet,

protože hřiště nic neodpouští, ani když jsi šampion.

Je to všechno tady.

Já vím, trenére.

Tak jdeme. No tak! To stačí! Vypadni odsud!

Hej, je to všechno, dobře?

A už mu nic neprodávejte. Chápete?

A to proč?

S tak milujícím otcem jsme v pohodě.

Já bych na Leově místě taky byl feťák.

Děkuju, pane předsedo.

- Počkejte. Kam jedete? - Co?

- Chci si vsadit. - Vážně?

Vážně se na to chcete zase dát?

Budu vám muset zlomit i druhou nohu?

Padesát tisíc na to, že Sporting Řím zítra prohraje.

To myslíte vážně?

Ano, 50 000.

Dobře. Vezmeme tu sázku.

Ale bude to čisté, dobře?

Vsadíme na prohru, abyste to nemohl domluvit.

- Jistě že ne. - A vy vsadíte na vítězství.

Je to v pořádku?

Pane předsedo, nemám na vás celý den.

Tak dobře.

Řeknu to šéfovi.

Opatrně, pane předsedo.

Opatrně.

S.K. QUARTICCIOLO

Giulio, běž do svého pokoje.

Ale proč, tati? Je ještě brzo.

Běž do svého pokoje. Chci mluvit s Antoniem.

- Ale tati! - Běž!

Bože, to je na hovno.

Co už.

Co?

Už jsi velký kluk, že jo?

Musíš pochopit některé věci.

Umíráš?

Anto, jsem nezaměstnaný.

Tvá matka pracuje zase přesčas. Chápeš?

Říkala, že potřebuje na vzduch.

Anto, poslouchej mě. Musím ti říct něco důležitého.

Zítra musíte prohrát.

Co?

Musíte hrát špatně. Neskóruj.

- O čem to mluvíš? - Co?

Říkám ti, jak to je. Musíš udělat to, co říkám.

Ne, to nemůžu.

Podívej se na mě.

Musíš to udělat. Konec debaty.

Pro nás všechny. Chápeš?

Nikdo se to nesmí dozvědět.

Ani tvá matka.

Už jsi chlap, že jo?

A chlapi se obětují.

Jak obětují? O čem to sakra mluvíš?

Zítra je finále!

Mně je nějaké finále ukradené!

Nemůžeš pro jednou myslet na rodinu?

Chápeš, že tě teď potřebujeme? Chápeš?

Přijde příští rok. Není to jedno?

Žádný příští rok!

- Co to říkáš? - Kam jdeš? Pojď sem!

Jsem tvůj otec.

A ty uděláš, co ti říkám. Chápeš?

Chápeš?

Jsi jen velkej sráč.

Nesnáším tě!

Serie A je jedna věc, ale realita je někde jinde.

Článek 1 italské ústavy zní: „Věříme ve fotbal.“

V zemi je více než 7 000 fotbalových akademií.

Což je šokující, vzhledem k tomu, že máme 8 000 středních

a 16 000 základních škol.

Armáda mladých fotbalistů s velkými sny.

300 000 vojáků v příliš velkých dresech,

kteří budou nakonec nevyhnutelně dělat něco jiného.

Budoucí mechanici, úředníci, účetní…

Říkáte, že dnešní děti nemají snít o dráze fotbalisty.

Ale děti sny potřebují, nemám pravdu?

Neměli bychom jim jejich sny brát, ale ani jim dávat falešnou naději.

Musíme je naučit, že život není jen o fotbale.

Naučme je hodnotě studia, práce a dobrému občanství.

Děti, které sní o dráze profesionálního fotbalisty…

UKONČENÍ PRACOVNÍ SMLOUVY

JSME NUCENI VÁS PROPUSTIT

Pro tyto děti je míč jako křišťálová koule.

Vidí v něm svou budoucnost, ale realita je nemilosrdná.

Je to jen číslo, ale nedávná studie prokázala,

že jen 1 z 5 000 hráčů se stane profesionálem.

Děkujeme Riccardu Cucchimu. Pokračujeme.

Již po třetí rok za sebou o vítězi šampionátu Serie A

rozhodne až poslední zápas.

Hej! Ty jsi ještě tady?

No tak, odvezu tě domů.

Pojďme.

No tak.

Mám tě. Dobře? Pojďme.

Koukni se, jak vypadáš, Italo.

Kam jdeš?

Co? Beru si moped.

Zešílels? Vždyť ani nedokážeš stát.

Hej, nech mě být!

Abys věděl, jsem profesionální alkoholik!

Jasně, „profesionále“. Nechci tě mít na svědomí.

Neuvěřitelné. No tak, odvezu tě domů. Pojď.

Ale do prdele! Poslouchej!

Už jsem řídil v mnohem extrémnějších podmínkách! Jasné?

Jednou v Carsoli…

Jel jsem z Carsoli…

Ne. To je jedno. Je mi to fuk. Nechci to vědět.

Dělej, jak chceš. Ale aspoň si dej helmu.

Hej, Italo. Nezabij se prosím.

No tak.

- Claudio? - Co?

Nic.

Co se děje?

- Nic. - Ne, řekni mi to.

Řekl jsem, že nic.

Jsi si jistý?

Uklidni se!

Prostě jeď. Je to blbost.

Co to je?

Bože, to je otrava. Řekl jsem, že nic.

- Co tím myslíš, že nic? - Myslím tím, že ti nemám co říct!

Ne, chci to vědět.

- A co? - Jak to mám vědět?

- Cokoli, co mi chceš říct. - Jsi hluchý?

Řekl jsem, že o nic nejde. Jeď domů. Bože.

Ne, řekneš mi to hned teď.

A co ti řeknu?

Nevím! Ty mi to řekni!

Ale já ti nemám co říct!

Italo, takhle se nechovej, jo?

- Jak? - Takhle!

Prvně řekneš, že mi něco řekneš, a pak děláš, že o nic nejde.

Buď mi to řekni, nebo ne!

Jasně že jsem zvědavý!

- Čau, Cla. - Jo, čau.

Něco mi tajíš.

Jeď už proboha!

Jdi do prdele.

Protivný jak osina v zadku.

Milí posluchači, dobré ráno z našeho hlavního studia.

Nadešel soudný den.

Za devadesát minut čeká dva týmy buď sláva, nebo porážka.

V Římě jsou připravení

a očekávají více než 60 000 fanoušků Interu.

Celé město je v pohotovosti

a v Miláně nainstalovali obří obrazovky

na Piazza del Duomo,

protože doufají, že budou se svým týmem oslavovat

trofej, která tam po 13 let chyběla.

Vzrušující poslední zápas sezóny, kde není prostor pro chyby.

Zápas sleduje 178 zemí, 80 000 lidí na stadionu

a ještě jednou tolik lidí na náměstích.

Vypadá to jako perfektní zápas pro titul,

ale nakonec se do dějin zapíše jen jeden tým.

A zatímco čekáme na zprávy z ostatních týmů,

je tady Riccardo Cucchi a Bruno Gentile

na zápase Lazia s Interem na Olympijském stadionu.

Všechno je v černé a modré.

Je tady 76 000 diváků.

Na jižní tribuně jsou fanoušci Interu.

Ale každý sektor stadionu, s výjimkou severní tribuny,

je obsazen fanoušky Interu spolu s fanoušky Lazia.

Jak všichni víme, fanoušci těchto týmů se druží.

Je jasné, jak se dnes fanoušci Římu cítí.

Dopředu. Jedem.

Útok!

- Tady je. Běž! - Dopředu!

Tak to má být. Běž!

Nevzdávej to!

Jo!

To je ono!

Hraje se už 15 minut. Čas letí.

Není to zápas pro lidi se slabým srdcem, je neskutečně intenzivní.

Běž! Tam! Po straně!

Franku, rozehřát!

Ano, trenére.

Bože, mám strašný hlad.

Počkat, tady máš. Dej si tohle!

Jsi nejlepší.

Rychle. Ty taky, Tommi. Běž se rozehřát! No tak, rychle!

Jsem strašně zhulenej.

To mi povídej.

Ten umělý trávník přijede v úterý.

V 8:30. Už jsem to domluvil.

Dobrá práce, Marcello.

A teď sundej nohu z motorky, umažeš mi ji.

Do toho, Sporting!

Bože, ta hra je děsně nudná.

To teda jo.

Půjdeme?

Jo, pojďme.

Mám ještě pět euro. Pojďme do pasáže.

Pasáž? Zase? Jsi tím posedlý.

Holky ti nic neříkaj?

A kde všechny ty holky jsou?

No tak.

A teď? Už nebudete zpívat?

Otevři ty dveře! Rychle!

- No tak! - Jsi až po krk ve sračkách.

No tak!

Tudy. Tady.

Sakra. Ten hajzl!

- Běž, Anto! - Dopředu!

Běž!

Zastav ho!

Běž!

- Ne! - No tak. Zaber!

Jako vždycky!

Nevzdávej to, Antonio! No tak.

Co se děje?

Prober se! Co to sakra děláš?

Opatrně!

- Antonio! - No tak, kluci!

No tak, kluci! Po straně!

Dejte ten gól! No tak!

Uprostřed!

- Ne! - Jo!

Gól! Jedem!

Gól! Jo!

Dobrá práce, Anto!

- No tak! - Jo!

Věděl jsem to!

Jedem! No tak!

Franku, zatím si sedni.

No tak, kluci!

To dáme, kluci! Jasné?

Běž, kapitáne, rozsekni to!

Zabiju tě.

- Haló? - Kde je sakra můj bratr?

Hledala jsem ho celý den! Ani mi nezvedl telefon!

Víš, jak dlouho jsem na něj čekala? Hodinu.

Lauro, je mi děsně trapně.

Paolo se zdržel, zavolali ho na pohovor…

V neděli?

Ano, v neděli.

Lhářko. Vím, že je na zápase.

Tohle se stává. Je to finále.

No, mohli jste mi to říct.

Jste neotesaní kreténi.

A udělali jste ze sebe blbce před otcem Mariem.

Ptal se po vás.

A vyšlo to všechno?

Jako by to tebe zajímalo.

Gianno, prokaž mi laskavost.

Opovaž se přijít v těch hrozných květovaných šatech, to nezvládnu.

Doufám, že ta zasraná rajčata budou fakt dobrá.

Mám infarkt.

Vážně mám infarkt.

Spadla kvůli tobě fotka, vidíš?

Ty se svou obří hlavou.

Věděl jsi, že v Nové Guineji je kmen,

kde děti nutí pít sperma starších,

protože je to má údajně posílit?

Proč mi to říkáš? Bože.

Nevím. Četla jsem to na internetu.

A ve starověkém Egyptě faraoni každý den masturbovali v Nilu.

No, teď to děláme ve sprše.

Dej mi toho jointa.

Ale ty to děláš, protože jsi nadržený. Oni proti hladomoru.

Ano, protože faraoni

byli jako živí bohové, takže dělali… Že?

Jejich sperma bylo božské

a když se dostalo do Nilu, zúrodnilo všechnu půdu kolem.

Ano. Dobře. Taky jsem studoval, jo?

Koukněme se na ni. Malý všeználek. Máš v hlavě sračky.

Je tady expert.

- Je tady expert. - Hej, tohle je kultura.

- Vážně? - První pověrčivá věc v dějinách.

- Tak to je. - To je pravda. Jo.

Nehýbej se.

Zavři oči!

Nesmíš se hýbat!

Zase ty polaroidy.

Usínáš?

Usínáš?

Mám tě odvézt domů?

Máš někdy pocit, že se všechno hýbe, jen ty ne?

Vždycky.

- Hej, mluvím vážně. - Já vím.

Jako v noci,

v té chvíli, než usneš.

Podíváš se na strop…

a máš pocit, že už víš všechno, co jsi chtěl.

Jen tak.

Ale pak usneš…

a ráno

je ten pocit pryč.

Nic si nepamatuješ.

Nechci odejít z tohohle auta.

Jsi filozofka?

- Jo. - Dobře.

Fajn, ale musím se vychcat.

Bože, to je otrava.

Co mám dělat?

S.K. QUARTICCIOLO

Výrazy v jejich tvářích nepotřebují vysvětlení.

Vidíte strach z neúspěchu

a samozřejmě se také začíná ukazovat únava.

Situace je dramatická.

Ano!

Sakra!

A teď hráči přišli o všechnu naději.

Tým to očividně vzdal.

Rozhodčí! Střídání!

Běž, sundej si tu vestu.

- Jdeš do hry. - Jeď, Tommi!

- Dobrá práce. - No tak!

Nevzdávejte to! No tak!

Co v tom sakra bylo?

Bože.

No tak.

Jasně, vole.

Pojď, Tommi!

Další. Bože.

Nakopej je do holení!

Tak běž!

- Běž! - No tak, Anto!

Gól!

Jo, Anto!

Severní tribuna zajásala při gólu od Lazia.

Ano!

- Ano! - Tak se to dělá.

Vstávej. Nic jsem ti neudělal.

Co sakra chceš?

Běžte ho zkontrolovat.

Vstávej, Anto!

Vypadněte.

Je to vždycky stejné.

Připrav se. Nahoru!

- Koukni, cos udělal! - Co sakra chceš?

Hej, kreténe!

Hej! Sudí! To je červená! Ven!

Hajzlové!

Ne, on ho posílá ven. Jdi do prdele!

Ano!

Jdi do prdele! Seš kašpar!

Viděls to? Dobrá práce. Ty sračko.

Na co sakra čumíš? Debile!

- Cla, klid! - Jdi do prdele!

Zmlkni! Seš nula. Jasné?

- Jste zloději! Vy hajzlové! - Uklidni se, Claudio.

Je mi tě líto. Slyšíš? Jsi zoufalec.

Uvidíme se venku!

Vrať se domů.

- Zasraní zloději! - Nech je být, Claudio.

Dobře, fajn. Uklidním se.

Antonio!

Antonio, slyšíš mě?

V klidu. Nehýbej se.

No tak, Antonio!

V klidu. Nehýbej s tou nohou!

- Jsi v pořádku. - Jedem. No tak, kluci!

Nehýbej se. Podívám se na to, Antonio.

No tak. Slyšíš mě? Antonio!

Nehýbej se.

Musíš mi říct, jestli s tím můžeš pohnout. Můžeš?

Takže? Co mám dělat?

Leo!

Musíme odjet!

Leo?

Leo!

Kde sakra je?

To bolí. Nesahejte na to.

- Tady to bolí? - Ano.

- Co teď? - Kolik času zbývá?

No… Dvě minuty. Plus prodloužení.

No tak, Franku, rozehřej se. Rychle.

Ne, trenére. Počkejte.

Pomalu. V klidu.

- Počkejte. - Pomalu. V klidu.

Nezvedej to. Jestli je to zlomené nebo roztříštěné, bude to problém.

Obvažte mi to.

Anto, takhle nemůžeš hrát. Mohl by sis to zlomit.

Obvažte mi to!

Může ti to rupnout při prvním kontaktu.

No tak, obvažte mu ten kotník. Rychle!

Jsem proti. Gianni, jsi můj svědek, jasné?

Sedni si, Franku.

To je ono. Dobrá práce.

No tak, rychleji.

No tak. Jedem.

Běž. Dobrá práce. Po straně.

- Běž! - Přihraj!

No tak, jedem. Výborně.

Zpátky!

Ne! No tak! Sakra!

No tak!

Rozhodčí, je konec!

Jedna minuta!

Doraz je.

No tak, Antonio. Ty to dokážeš. Dobrá práce!

Běž, šampione!

To je vůl.

Sudí! Hej!

Potkáme se ve sprše.

Máš to! Běž!

- Běž! - Koukněte na něj!

Běž, po křídle!

Běž! No tak, jsou silní.

Zaberte!

Ne!

Zabte je! Zlomte je!

Běž, Anto! No tak!

Opatrně, kluci.

Běžte tam. Po křídle.

Hej, Anto! Přihraj!

Hej. Hlídej si ho!

Běž!

- Ano! Penalta! Jo! - Penalta!

Penalta! A máte to!

Za co je sakra ta penalta?

Tak je to správně, krávo! Zmlkni, víš hovno.

No tak, to není fér! Už byl konec!

Ani na něj nesáhl!

A ven!

Díky, chlape.

Co se sakra stalo?

Co teď? Kdo kope?

Prosím, Antonio! Já tě prosím!

- No tak, Anto! - No tak, Anto!

- No tak, ty to dokážeš! - Dokážeš to! No tak!

Zaber, Anto!

No tak, Anto. Já tě prosím.

No tak, Anto. Prosím, zvládni to.

Pojď, jsi šampion!

No tak, Antonio!

- No tak, Antonio! - No tak, Anto!

Jdi se vycpat.

- Jo! - Jo!

Ahoj, strýčku!

Ahoj, zlato.

Ahoj, šampione.

Co se děje? Nevyšlo to?

Neboj se, tvá šance přijde.

Kde je Zoe?

Přijde.

Anto, udělej pro mě něco.

Udělej mně a Marii fotku.

No tak, obejmi mě. Počkej.

Skvěle. Nech si to. Nafoť ještě něco, Anto.

Co je to?

Zlato, to je puzzle. Je tam spousta malých kousků…

Vím, co je to puzzle! Je to naprd!

Ale zlato. Neboj. Dostaneš víc dárků.

Dej mi další.

Ano, rajčata dorazila!

Hurá!

Klid, udělám to sama.

Udělám to, jinak budeme jíst zítra. Uhni.

To nebude stačit.

Co?

Není jich dost pro všechny.

Nevěděla jsem, že nás bude tolik.

Samozřejmě. Myslíš jen na sebe.

Přeháníš to.

První je pro mé zlatíčko.

Ano!

Rozdělíme je. A každý dostane kousek.

Nechovej se jako kráva.

Hej, pozor na pusu, jo? Takhle se u mě nemluví.

Ani u mě! Ale všechno má hranice.

Neměla jsem tě zvát.

Ty zatracená mrcho!

Hej, zbláznily jste se?

Zasraná rajčata!

- A dost! - Klid. Přestaňte prosím.

Pojď sem. Paolo, odprejskni!

Co to sakra?

Pojď sem. Ty a ta tvá zasraná rajčata!

Pojď sem.

Ne! Zpátky!

- Ty zasraná čubko! Pojď sem! - Přestaňte!

Ty zasraná čubko!

Proč sakra házíš rajčata?

- Ty jsi ale čubka! - Ty a tvůj manžel!

Má pravdu! Seš kretén!

Nesnáším tě!

- Pojď sem! Nech mě! - Dost!

Zasraná čubko!

Přestaňte!

Přestaňte, hej!

Postavte mě a já ji dorazím!

- Koho dorazíš? - Nechte mě!

Tady máš. Máš ráda rajčata? Tak si je sežer!

Nechte toho. Nechte ji být!

Doktor říkal, že se asi narodí o dva týdny později.

Nezajdeme si na pláž? To by bylo fajn.

Zlato, co ten obličej?

No tak, všechno bude v pohodě.

Hej! Já ji slyšel!

Jdu se připravit. Už tak přijdeme pozdě.

Sklidíš ze stolu?

Jasně.

Haló?

Haló, otče Mario?

Kdo je to?

Tady Claudio Bulla.

Robertin manžel. Promiňte, že volám tak pozdě.

Claudio! V pořádku. Nic se neděje.

Čemu vděčím za to potěšení?

Jde o to místo.

Je ještě volné?

Zmlkni.

Jak říkám,

jídlo je nesmrtelný trh.

Nemůžeš se zmýlit.

Lidi mají hlad.

Musí jíst.

Jasně. Musíš dobře investovat.

Znáš mě roky, tak to víš.

Vždycky jsem měl rád investice.

A to od doby, co jsem na škole prodával trávu.

Takže tady to je.

Smlouva, čerstvě sepsaná.

Velmi jednoduchá změna vlastnictví.

Podepíšeš to, kde máš, a jsme si kvit.

Nebudeš mi dlužit jediné euro.

Na oplátku si vezmu hřiště a nezabiju tě.

Víš, já jsem koneckonců rozumný chlap.

Takže? Co ty na to?

Podepíšu to.

Podepíšu všechno.

Dám ti všechno.

Hřiště, kluky, bar. Všechny.

Když slíbíš, že nás necháš na pokoji.

Mě.

Mého syna.

Možná jsme rodina na hovno, ale…

on s tím nemá nic společného.

Alfredo. Stačí. Vypadni.

Už bylo načase!

Bože.

Díky. Jsi moc milý.

To je to nejmenší.

Mám hlad, kopal jsem celé dvě hodiny.

Najez se. Naber síly.

Jsou v tom houby?

Porcini. Bio. Přímo z mého lesa.

Díky, Umberto, ale houby nejím. Nemám je rád.

Dobře ti tak. To je to jediné čerstvé, co v tom je.

Jez. Nebuď jako děcko.

Dej mi to hřiště

a já slibuju, že se nikomu nic nestane.

Ale Leo zůstane.

Leo?

Má v tomhle dobrodružství místo.

Dobrodružství?

O čem to sakra mluvíš?

Hej! Leo, můj syn, s tím nemá nic společného!

- Zmlkni! - To bolí!

- To bolí! - Budeš už držet hubu?

Bolí to!

A koho to zajímá?

Chci tím říct…

Nečetls to? Je to tam.

Navrhl to můj právník.

Řekl, že abychom byli nenápadní,

neměl bych to všechno koupit najednou.

Měl bych prodávajícímu nechat minoritní podíl.

Čti.

Co tam stojí?

„Jedno procento.“

Přesně tak. Jedno procento.

Ale jak je zjevné, tak kvůli loajalitě

se o to jedno procento bude starat tvůj syn.

Chápeš? A teď už přestaň.

No tak. Prostě to podepiš.

Nebo zabiju tebe a pak tvého idiotského syna.

- Na, tady máš pero. No tak. - To bolí.

- No tak. - No tak.

Podepiš. Tady.

Výborně.

Nemůžu.

Počkat, poslední.

Nemůžu to udělat!

Křížek bude stačit. No tak.

Nechte to v jeho kanceláři.

Kanceláři?

O jaké kanceláři to mluvíš? Hej, vrať se!

Jsi tady 30 let

a pořád nepoznáš svoje zasrané hřiště.

Hej! Světla!

Podívej. Představ si to.

Všechno bude zelené a krásné.

Bum!

Míč bude krásně klouzat bez žádných náhlých odskoků.

Tribuny…

Tribuny budou plné lidí.

Budou přetékat fanoušky,

kteří budou pořád podporovat hráče.

Mrazí mě z toho. Jako na Olympijském stadionu.

Zbavíme se toho debilního baru a uděláme tam restauraci.

Bude pořád otevřená.

Satelitní televize bude vysílat všechny zápasy.

Budou tam chodit celé rodiny.

Zápasy, turnaje, letní tábory

a taky přijímání, biřmování a oslavy narozenin.

Všechno.

Budou hrát fotbal. Pět na pět, osm na osm.

Pak postavíme tenisové kurty a bazén a bude to!

Supermoderní sportovní centrum!

Vize…

Můžeš mít všechno, ale bez vize

jsi jen náhradník.

Sbohem, pane předsedo.

Dobře, Umberto, chápu to. Ale teď mě nech jít, prosím.

Umberto.

Umberto.

Umberto, prosím.

Prosím!

- Já tě prosím! - V klidu!

To bolí!

Ty hajzle!

Měli jsme dohodu, ty a já!

Slíbils mi to!

Nemůžeš mě jen tak zabít.

Chápeš? Dal jsi mi své slovo!

Mé slovo?

Vážně?

Stále to nechápeš?

Mé slovo stojí za hovno.

Stejně jako tvoje.

- Umberto! - V klidu!

Umberto!

Nenechávej mě tady! Umberto!

Umberto!

Umberto! Prosím odpusť mi.

Pane předsedo, hra skončila.

Tady jsem hrál jako dítě.

Chodil jsem sem každý den.

Přišel jsem už před tréninkem a správce mi otevřel.

Pak mě večer vyzvedl táta.

Nemáš tušení, kolik míčů jsem překopl přes plot.

- Takže ti to nešlo. - Tak to ne! Šlo mi to!

- Ale očividně ne dostatečně. - Ne. Fakt mi to šlo!

Ale no tak.

Už jsem tu nebyl roky.

A to bydlím za rohem. Šílené.

Šílené.

TÁTA

Antonio.

Anto!

- Anto. - Co?

- Volá ti táta. - Já vím, pak mu zavolám.

Už ti volá podesáté.

Zavolám mu později.

Jsi fakt v pohodě?

Jo.

Dobře.

Poslyš, mám hlad.

Jo, já taky.

Pizza?

Jasně. Sedni si dopředu.

Překlad titulků: Adéla Macurová