Original subtitles

PŮVODNÍ DOKUMENT NETFLIX

Tak já to spustím.

A začneme generovat.

John má v životě velmi zvláštní poslání.

Snaží se kontaktovat mimozemšťany.

Začal jsem sám. Děda mi pomáhal.

Bydlel jsem s prarodiči v malé chatě v severním Michiganu.

Začal jsem stavět elektronické zařízení,

se kterým bych se mohl spojit s něčím mimo naši planetu.

Nakonec ta věc zabrala celou ložnici.

A neustále se zvětšovala.

V dalších dvou letech se rozrostla do obýváku.

Prostě to bylo čím dál tím větší.

Byl jsem v podstatě samouk.

Měl jsem nápad, který jsem uměl přetavit do fyzické podoby.

Vždycky jsem se snažil zkoumat to,

co je za hranicemi našeho světa.

Představoval jsem si spoustu mimozemských světů.

A jaké by bylo s nimi navázat kontakt.

Ta chvíle, kdy dojde na sdílení poznání a myšlenek

a komunikaci s jiným druhem je prostě zcela mimo cokoli,

co si většina z nás umí představit.

Zdá se, že chytám rádiový signál.

Tak jo.

Rozhodl jsem se, že nejlepší způsob, jak se spojit,

je vyslat signál do vesmíru.

Myslel jsem, že ideální signál bude hudba.

Technicky vzato se signál šířil

z velké věže před domem mých prarodičů.

Poslal jsem do vesmíru hudbu, protože je to jakýsi univerzální jazyk.

Mám na mysli ale spíš méně komerční hudbu,

jako je jazz nebo elektronická hudba od skupin jako jsou Kraftwerk,

Tangerine Dream, Harmonia a dalších.

Africká hudba, východní hudba, která byla široce zastoupená.

Reggae, afro-beat.

Jeden styl, který jsem rád vysílal, byl indonéský gamelan.

Opravdu krásná hudba.

John Shepherd věnoval veškerý svůj čas, peníze a energii

pátrání po mimozemšťanech.

Posílám do vesmíru tradiční nebo moderní tvůrčí hudbu.

Vysílám to osm set tisíc až milion a půl kilometrů do vesmíru.

Asi dvojnásobnou vzdálenost k Měsíci.

Hlásí se projekt STRAT, pozemská stanice 1.

Vysíláme z krásného severozápadního Michiganu.

A posloucháte skupinu Harmonia.

Hlásí se projekt STRAT, pozemská stanice 1, dnešní vysílání končí.

Pro všechny mimozemšťany tam venku budeme pokračovat ve vysílání zase zítra

v devět večer. Zdraví John Shepherd.

Svou mámu si moc nepamatuji.

V prvních letech to bylo těžké.

Nebylo to nejlepší domácí prostředí pro výchovu dítěte.

Táta odešel, když jsem se narodil.

Babička se nade mnou slitovala a vzala mě k sobě.

S matkou jsem se moc nestýkal.

Vždycky byla trochu jiná než já.

Ne mimozemšťan, to není správné slovo.

Ale prostě jiná.

Nejkrásnější vzpomínky mám na dobu, kdy mě adoptovali prarodiče.

Starali se o mě, vychovali mě.

Vydal jsem se životní cestou,

která připomíná osamělou horskou pěšinu

vysoko na vrcholek,

odkud dohlédnu tam, kam většina lidí ne.

Je to cesta samotářská.

Člověk na ní nepotká mnoho jiných lidí.

Tenhle projekt jsem spustil

v malé chatce uprostřed řídce osídlené oblasti.

Malé město, spíš venkov.

Můj životní styl je v porovnání s životním stylem místních

vlastně zcela odlišný a mimo.

Moje mysl bloumala vesmírem a jinými říšemi,

zatímco moje tělo bylo tady, v této malé a tiché venkovské oblasti.

Ale v myšlenkách jsem stále cestoval kosmem.

Když mi bylo asi dvanáct nebo čtrnáct, uvědomil jsem si, že jsem trochu jiný,

že jsem gay.

Vyrůstat jako gay v Michiganu bylo dost těžké.

To je jedna z realit života na venkově.

Moc pochopení se vám tu nedostane.

Nic takového.

Myslím, že nejtěžší je občas ta samota.

Nejde tu randit s někým moc dlouho

aby brzo nezjistili, že je člověk trochu jiný.

Najít někoho, kdo je na stejné vlně, jako já

a sdílet s ním nějakým způsobem svůj život

je téměř nemožné.

Věřím, že takový člověk existuje. Každý máme spřízněnou duši.

Postupem času zabíralo vybavení téměř celý dům.

Bylo jasné, že potřebujeme víc místa.

S babičkou jsme složili na přístavbu.

A ta byla velká dost.

Takže se projekt mohl rozvíjet na plno.

John Shepherd nazval svůj projekt STRAT.

To je zkratka pro Speciální Telemetrický Výzkum a Sledování.

Sklepením domu prochází kabely o napětí 60 000 voltů,

napájející zařízení na přenos signálu do vesmíru.

Postavil jsem tenhle dvoupatrový dálkový

vesmírný vysílač, v podstatě laděný obvod.

Abych signál poslal hlouběji do vesmíru.

Stal se z toho celkem velký projekt.

Zabýval jsem se vývojem i jiných zařízení pro komunikaci.

NEBEZPEČÍ - VYSOKÉ NAPĚTÍ

Pokus o kontakt s mimozemšťany jsem nikdy nevzdal.

Vzrušení z očekávání, že se něco stane

u mě nikdy neopadlo.

Teď vám pustíme trochu afrického popu pro rozproudění večera.

Vždycky to bylo zkoumání neznámého, takový můj snový opar.

Tak jsem pokračoval dál. Dvacet, třicet let života.

Nemůžu říct, že bych našel moc

tvrdých dat, která by měla nějaký výrazný dopad

na zkoumání UFO.

Ale co se týká inspirace a kreativních nápadů,

v tom jsem se mohl realizovat

a sdílet výsledky své práce s druhými.

Dalo to mému životu naplnění a smysl.

Pozůstatky projektu STRAT jsou uloženy zde.

Spousta vybavení je kvůli skladování rozebrána,

ale dá se říct, že jejich duch stále žije.

Tohle byla jedna z konzol pro mapování dat.

Mělo to spoustu součástek, jedinečné věci.

Družicové komunikační zařízení,

výkonné trubice, pomocí kterých se vysílají mikrovlny.

Spousta věcí, které byly součástí laboratoře,

včetně vysokonapěťového urychlovače,

použitého k vyslání signálu do vesmíru.

Tohle jsou už jen zbytky, kusé myšlenky.

To, že jsem se musel projektu vzdát kvůli penězům,

bylo velmi frustrující a téměř depresivní.

Ale uvědomil jsem si, že je možná čas jít dál.

Nikdy jsem neměl žádný vážný vztah nebo něco podobného,

ale v roce 1993

jsem potkal někoho, koho mám moc rád. Jmenuje se John Litrenta.

Jeden večer jsme byli oba v klubu.

Tam jsme se poznali.

Když poprvé vešel do klubu,

jeho vzhled mě ihned zaujal.

Byl prostě... jiný než ostatní.

Okamžitě se mi zalíbil právě díky tomu, jak vypadal.

Když jsem potkal Johna, pomyslel jsem si:

„Ten chlap je vážně jiný. Dělá na mě zajímavý dojem.

Myslím, že ho chci poznat.“

Došlo mi, že bych měl sebrat odvahu,

jít za ním a alespoň se představit.

No, a pak se zdálo,

že jsme si padli do oka, řekl bych.

Začali jsme spolu bavit o hudbě

a obskurních věcech, které na hudbě milujeme.

John je velice vřelý člověk.

Ta jeho vřelost a pochopení je to, co se mi na něm opravdu líbí.

Jakmile jsme se víc poznali a já si uvědomil,

jak vřelý, milující, citlivý a trpělivý je,

bylo to jako zjevení.

To se jen tak nevidí.

Proto si myslím, že každý vlastně do jisté míry něco hledáme,

ale ne vždy to najdeme.

Já patřím mezi ty šťastné,

protože jsem to našel, když jsem potkal Johna.

Takže kontakt byl navázán.

Zajímám se o to, co je neznámé. Neznámé a nepoznané.

Člověk hledá a v hledání pokračuje, protože touží a tuší,

že tam někde něco je.

VĚNOVÁNO VZPOMÍNCE NA IRENE LAMBOVOU 1905 - 1988