Original subtitles

Pán z Paříže (1951)

V životě všech lidí se najdou okamžiky tajemství -

- neboť člověk často touží putovat sám a anonymně.

Toto je příběh takového tuláka, kdysi málo známého a váženého,

jehož skutečné jméno se později stalo nesmrtelným.

Jaké to bylo číslo, slečno?

211.

Mám vám vyložit zavazadla?

Ne.

Ještě ne.

Počkejte tady.

Charlesi!

To nemůže být tady.

Vemte mě do toho hostince.

Má láska,

jen kvůli tobě ochladla,

jen kvůli tobě ochladla,

však víš...

- Ani neznám vaše jméno, pane. - Potřebujete ho vědět?

Jmenuji se Flaherty. Patří mi to tady, a jako každé podnikání,

ani tohle nefunguje na bázi dobročinnosti.

Rozumím.

Tak doufám, že si uvědomujete, že jde o sedmou láhev vína,

kterou jste si za dva dny objednal, a ani za jednu jste nezaplatil.

Souhlasí.

Vím, jsme ve svobodné zemi.

Kdybych ho dostal zdarma, rád bych vám ho dal taky zdarma.

Ale poněvadž jsem musel za něj zaplatit...

Je přirozené, že ho musím prodávat.

Tomu se říká podnikání.

Já to nevynalezl, ale musím žít jako ostatní.

Rozumíte mi?

Už jsem vám řekl, že očekávám nějaké peníze. Je to otázka pár dní.

Pokud budete trpělivý...

Za trpělivost mi v bance nic nedají.

Tak dobrá, příteli.

Pár dní, jo?

Zkuste se na to podívat z mého hlediska.

Snad byste mohl, pane...

- Dupin. - Francouz?

Ne.

- Blázen. - Takže francouzský blázen.

Hej, Berte, podívej!

No toto? Zbloudilá ovečka.

Hledáte někoho, slečno?

Promiňte, hledám rodinu.

To je dobrý, slečno.

Vy jednu hledáte, a já se snažím od druhé utéct.

- Hledám rodinu monsieur Theveneta. - Thevenet? Ohoho!

Bylo mi řečeno, že jste země barbarů.

S politováním zjišťuju, že měli pravdu.

Je to jen polopravda, mademoiselle.

Není zvykem, aby sem vstoupila krásná dívka.

Před krásou se všichni muži chovají trochu hloupě.

- Chtěli jsme jen... - Možná vám mohu pomoci.

Nesednete si?

- Pro slečnu kávu. - Hned, pane.

Tak jo. Snad měl pán pravdu.

Dopijte a bavte se na vlastní účet.

Nebo dáváte přednost vínu?

Ne, děkuji.

Viděl jsem vás jít ulicí.

Něco vás poděsilo?

Svěřte se mi!

Asi mě to vystrašilo. Muselo jít o nesprávný dům.

Nerozumím vám.

- Právě jsem dorazila z Paříže. - Vaše první cesta do Ameriky?

Ano.

Mám dopis pro pana Theveneta.

- Thevenet? - Znáte ho?

Jeho?

Tak jsem šla rovnou z lodě na adresu, kterou jsem dostala,

ale zdá se, že mi dali špatné číslo.

- Jaké je to číslo? - 211. Na téhle ulici.

Ale to nemůže být ono.

Monsieur Thevenet je stařec. Žije sám.

Znáte číslo domu pana Theveneta?

Bydlí na téhle ulici, pane. Číslo 211.

Co o něm víte?

Pouze to, co mi řekli.

Jako maršál bojoval po boku Napoleona.

Když ho vyhostili, odjel do Ameriky.

Miloval Napoleona a císařství.

- Republiku nenáviděl. - Jste republikánka?

Ano, ale dlouho nevydrží, pokud nezíská pomoc. [Únorová revoluce 1848]

Takže vás někdo k němu poslal?

Ne tak docela.

Mám pro něho dopis od jeho vnuka, Paula de Lage.

Ale tahle cesta, to byl můj nápad.

On je taky republikán?

Ovšem. Paul je vůdčí osoba.

Povídal, že cestuju zbytečně,

ale přece jenom, monsieur je starý muž, mohl se změnit.

- Říká se, že je velmi bohatý. - Horší než to.

- Je to sám ďábel. - Víte o něm ještě něco?

Pouze to, co se říká.

Kdysi měl vznešené způsoby,

byl znalcem vína, žen a důvtipu.

Teď je z něj stará ruina,

s jednou rukou ochrnutou a jednou nohou v hrobě.

Snad byste se měla vrátit do Paříže.

Ne, když už jsem tady.

To jste tak statečná kvůli republice,

nebo kvůli Paulovi de Lage?

Promiňte.

Doufal jsem, že to děláte kvůli republice.

Děkuji za vaši laskavost.

Je to opravdu číslo 211?

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Ano?

Jsem mademoiselle Madeline Minotová...

a...

Co si přejete?

Mám dopis od Paula de Lage z Paříže.

Uveďte mě k panu Thevenetu.

Právě jsem přijela do New Yorku.

Přestaňte mi kázat, co mám dělat! Usmrkanej potížisto.

Vypadněte a vaše serepetičky si vemte s sebou!

Ven, slyšíte?

Kde je slečna Bountyová? Musím ji vidět!

Tady jsem, doktore Rolande.

- Co se zas děje? - Vyslechněte mě, slečno.

Řekl jsem mu, že smí jen jednu sklenici sherry, jen jednu,

a on vypije celou láhev.

To je naprostá sebevražda.

V tom případě, jak říkáte, se jí dopouští 40 let.

Pak za něj nenesu žádnou odpovědnost.

Udržím ho naživu jen tak dlouho, jak si to bude sám přát.

- To si lichotíte. - Přijdu ráno.

- To je kdo? - Má dopis pro pana Theveneta.

Jsem Madeline Minotová, přítelkyně Paula de Lage.

- Paula de Lage? - Vnuka monsieur Theveneta.

Přinesla jsem dopis.

Dejte mi ho. Já mu ho předám.

- Neznám vás. - Jsem Lorna Bountyová.

- Vy mě neznáte? - Ne.

Předpokládám, že jste v New Yorku poprvé.

Pan Thevenet je nemocný.

Uvidím, jestli vás přijme.

Je velmi nemocný?

Smrtelně, mademoiselle.

Co je příčinou nemoci?

Jeho život.

Vždy mě pobavíte, když se pokoušíte být starostlivá.

Co je to teď?

- Někdo vám donesl dopis. - Kde mám brýle?

Včera jste je rozbil, když jste je hodil po Villonovi.

Přečtěte to.

- Kde je Villon? - Nemám ponětí.

- Co se tam píše? - Žádost o peníze.

Absurdní!

Vždy to samé - někdo mě žádá o peníze.

Villon!

Villon!

- Nepřijme vás. - Ale já musím...

Nepřijímá nikoho!

- Vy jste kdo? - Spravuji tento dům.

Poslouchám jeho příkazy.

Četl jste ten dopis? Přečetl jste ho, monsieur?

Dejte mi ho.

Nazdar, Villone. Tady jsi, maličký.

Nechci, aby vás dnes vyrušovali a rozčilovali.

Sedněte si.

Jste velmi rozkošná.

Věřte starému muži, kterému se už nechce lhát.

Z Paříže.

Neřekla jste mi, že je z Paříže.

Přečtěte mi ho, mé dítě.

- "Drahý dědečku." - To bude od Paula.

Čtěte dál.

"Chci ti představit mademoiselle Madeline Minotovou,"

"ženu..."

"ženu, kterou miluji."

O tohle jde? No tak!

Neříkejte mi, že to slyšíte poprvé.

Znám ho. Je to blázen, ale ne až takový.

Odložte ho, mé dítě. Řeknu vám, co píše.

Chce ode mě peníze. Bojuje za práva utlačovaných lidí.

Sám žádné nemá, a možná skončí ve vězení.

Mám pravdu?

A s vědomím, že mě dojme každá hezká tvářička, poslal mi vás.

To není pravda!

Byl proti tomu.

Přišla jsem, abych mu pomohla.

Řekl mi, že ve věci spravedlnosti je směšné se na vás obracet.

Alespoň jednou v životě měl pravdu.

Je mi líto, že to od vás slyším.

Romantický vlastenec a hezká dívenka.

Mladí milenci a velká věc lidské spravedlnosti.

Tak nám povězte, co nám chcete říct.

Obtížně se někomu vysvětluje, když posloucháte jen sám sebe.

Odpusťte mi, mademoiselle.

Tak dlouho jsem pryč z Paříže, že jsem zapomněl na své dobré chování.

Řekněte mi něco o Paříži?

Kdo teď něco znamená?

Kdo maluje? Kdo píše básně?

Delacroix [malíř]...

Daumier [malíř]...

Gautier [spisovatel]...

Baudelaire [básník].

Baudelaire?

Znáte ho? Kde teď bydlí?

V malém pokoji hotelu Pimadon,

na nábřeží d'Anjou, ostrova Saint-Louis.

Nábřeží d'Anjou.

Všichni se podíleli na stavbě barikád,

malíři, básníci...

Za republiku.

Nábřeží d'Anjou.

Monsieur Thevenet je unaven. Byl hodně nemocný.

- A také dost opilý. - Je pozdě. Jděte už.

Zůstanete přes noc.

Zítra mi budete opět vyprávět.

Já budu hledět na vás, aniž bych poslouchal. Jo?

Zůstane u mě.

Snad by mladá dáma raději přespala jinde.

Zůstane u mě!

Nerozčilujte se, Charlesi. Bude o ni postaráno, jak si želáte.

Pojďte se mnou.

Chci vám poděkovat.

Jo, jo. Poděkujte a teď vypadněte!

Ven!

Pošlete mi Martina! Chci do svého pokoje.

Paříž... nábřeží d'Anjou.

Ach, Villone.

Kdeže loňské sněhy jsou?

Martine!

- Martine! - Tady jsem, pane.

Máte pohodlí?

Ano. Mám. Právě si jdu lehnout.

Pařížské spodní prádlo. Někdo se má.

U postele máte zvonek, kdybyste něco potřebovala.

Stačí zazvonit, přijdu.

Dobrou noc.

Vůbec se mi nelíbí, že je tady. Proč přišla?

- Pro peníze. - Pro toho vnuka?

- Ano. Je to jeho jediný příbuzný. - To je špatné.

Nesnáší ho. Nikdy se neshodli.

- A dívka to má urovnat? - Ano.

Má hezkou tvářičku, povede se jí to. Dejte na má slova.

- Musíš vždy takhle pít? - Jaký je v tom rozdíl?

- V chování. - V chování.

Všechno musíš dělat zdvořile.

I vraždu člověka.

- Co s tím uděláme? - S čím?

- S tou dívkou. - Nějak jsi znervózněl.

Tak jo.

Dlouho jsem tě pozoroval, jak bez mihnutí oka,

čekáš na jeho smrt. Odvedla jsi perfektní výkon.

Jednomilionové obecenstvo jednoho starce.

- Bavíš se? - Zatím ne, ale může být,

když po tak dlouhé době a po takovém úsilí,

přijdeš nejen o obecenstvo, ale taky o ten milion.

Pak by to bylo zábavné?

- Ne. - Ani mně to nepřipadá zábavné.

- Jak mu bylo, když jsi od něj odcházel? - Chrněl...

a mumlal si.

Ještě pár takových nocí a...

Konečně začnu žít, tentokrát bohatá.

Kvůli nikomu se nebudu muset přetvařovat.

- Není to divné? - Co?

Tolik roků my tři čekáme, než zemře.

Pak přijde ten harant a připomene mu,

že venku ještě existuje slušný svět.

- Opravdu existuje? - Pokud byste si to nemyslel,

nebyl byste z té dívky tak vyplašen.

Jednomu nerozumím.

Co ho tak udržuje při životě.

- Nešlo by trochu postrčit doktora? - Na to je příliš inteligentní.

A co Durand, ten zvědavý právník? Kdyby záleželo na mně...

Kdyby zaleželo na tobě, všichni bychom tančili kankán na konci lana.

A to by byl pro všechny dobrý konec.

Co chcete, pane?

Mám o vás obavy.

Obavy?

Možná blouzním, ale nechtěl bych vám přivodit

nějakou újmu na zdraví.

Může se stát.

Proto buďte opatrná.

- Proč by mi chtěl někdo ublížit? - Kvůli penězům.

Chtějí mé peníze.

Když tolik roků čekají na mou smrt,

snad mají na to i nárok.

- To není pravda. - Ale je.

Vy je chcete pro Paula. Ten je chce z jiného důvodu.

Ten důvod by bez něj neexistoval.

Vždyť tito lidé jsou jen sluhové.

- Víc než to. - Paul je vaše vlastní krev.

A krev je silnější než voda, co?

Je to tak,

ale říct jim to nemůžu.

Jak se má Paul?

Co dělá, jak vypadá?

No... trochu se na vás podobá,

když jste byl mlád.

Jak to víte?

Ve svém pokoji má vaši fotku.

Máte na sobě císařskou uniformu.

- Nechal si ji? - Má ji na stole, kde píše.

Jednou mi přečetl odstavec, který napsal,

pak se podíval na vaši fotku, usmál se a řekl mi:

"Popřel by každé slovo, které jsem napsal".

Měl pravdu.

Je to skvělý muž, monsieur.

Silný, laskavý.

A čestný.

Milujete ho?

Z celého srdce.

Tento klíč je od vašeho pokoje. Zamkněte se.

- Děkuji. - Dobrou noc, má drahá.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

MONSIEUR PAUL DE LAGE, PAŘÍŽ.

Zajímalo by mě, proč se vůbec s doktorem obtěžuje.

- Nikdy mě neposlouchá. - Děláme, co můžeme.

Připravil jsem nový lék, paní Flynnová mu ho nachystá.

Ať ho bere s mlékem.

Jednou teď, a pak znovu před spaním.

Je mu lépe? Mohu ho vidět?

Nemyslím, že by měl být rušen. Nemám pravdu, doktore?

Máte, teď se to nehodí.

Na shledanou. Přijdu večer.

Děkuji, doktore.

Dvě čajové lžičky ve sklenici mléka.

Dejte mu to hned teď,

a pak večer, než půjde spát.

Přineste mléko.

Ano?

Kde mohu koupit známku na dopis?

Řekl bych, na poště, mademoiselle.

Půjdu. Přineste to nahoru, až to připravíte.

Kde najdu poštu?

Na konci ulice, slečno, vedle lékárny.

Nemůžete ji minout.

Mohu mu to vzít nahoru?

Jen pěkná tvářička nestačí, aby si vás oblíbil.

Ráno jsem slyšela, co vám řekla.

Povím vám to samé.

Nejlíp uděláte, když půjdete svou cestou.

Peníze stále nechodí?

Předpokládám, že jste křesťan, Flaherty.

Snažím se, pane.

Ačkoli někteří lidé mi to neustále ztěžují.

Pokud jste křesťan, určitě znáte bibli.

Tudíž musíte vědět, co říká o penězích.

A... Co říká?

Jak říká Timoteus,

láska k penězům je kořenem všeho zla.

Nejde o to, že je miluji, ale že je potřebuju.

Abych vás přesvědčil, že jsem ji opravdu četl,

Kazatel říká: "Peníze vyřeší všechno".

Do hořkosti. To jste hořce řekl.

Jen jsem se zeptal.

Dobré odpoledne.

Madam.

Nerada vás obtěžuju,

ale včera jste byl ke mně tak laskavý. Potřebuji pomoc.

Posadíme se?

Jak vám mohu pomoci?

Vlastně to ani neumím pořádně vysvětlit.

- Já... - Něco se v domě stalo?

Ano, ale jediné, co mohu říct,

že jde o něco hrozného.

- Souvisí to se starým Thevenetem? - Ano.

Myslím, že se ho snaží zabít.

Těžko byste hledala vhodnější oběť.

Promiňte.

- Jak to myslíte? - Možná tímhle.

Chtěla jsem to ukázat lékárníkovi,

jestli nejde o...

Jed?

Strašné.

Strašné.

- Cukrová voda. - Děkuji.

Jste si jist, že neobsahuje nic jiného,

žádný smrtící jed, kromě vody?

Omlouvám se.

Děkuji.

Spokojená?

Máte pravdu. Mám bujnou fantazii.

Věru ano.

Víte, co bych udělala, kdyby tam byl jed?

Co?

Zašla bych za právníkem pana Theveneta,

za panem Durandem, aby zavolal policii.

- Víte, kde bydlí? - Vím.

Paul mi dal jeho adresu. Napsal mi.

- Pak hned za ním zajeďte. - Proč hned?

- Slyšel jste, bylo to neškodné. - Správně.

Máte sice fantazii, ale nedostatečnou.

Nerozumím.

Jak odstraníte člověka, který žije díky lékům?

Buď mu podáte jed, jak jste předpokládala,

a nebo mu nepodáte lék, což jste netušila.

Drožkáři!

Jděte a tohle mu ukažte.

Řekněte mu adresu.

Bailey, 341.

Pak vás vyhledám.

Rád bych navštívil mademoiselle Madeline Minotovou.

Není doma.

Můžu na ni počkat?

Nevím, kdy se vrátí.

Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se už nevrátila.

- Ani mě ne. Jste komorník? - Jsem.

Vůbec se to pro vás nehodí.

Dobré odpoledne.

- Dobrý večer. - Chtěl jste vidět slečnu Minotovou?

Nešlo nevyslechnout vaši konverzaci.

Špehování patří mezi největší potěšení v životě.

Chci ji vidět. Jsem její blízký přítel.

Vejděte.

Musíte Martina omluvit.

Je rozrušen, kvůli nemoci svého pána.

Opravdu? Vždy mi připadalo moudřejší,

nehledat příčinu něčí špatné nálady.

Jmenuji se Dupin.

Lorna Bountyová. Vypijete si čaj?

Čaj.

Nebo víno?

- Zachránila byste mi život. - To je dostačující důvod.

Existuje také dost důvodů k mé smrti,

ale nejsem člověk, který je prozradí.

Pochopitelně.

Dupin - to je francouzské jméno, že?

- Jméno je francouzské. On ne. - Kdo je to?

- Nic o něm nevím. - Proč jsi ho pustila?

Abych zjistila, co je zač.

Jen teď přišla sama z Paříže, a najednou má přítele.

Pravda.

Odnes to.

Odnes si to sama!

Paní Flynnová.

Tak je to.

Jak se vidíš?

Oči muže jsou lepší kontrola, než jakékoli zrcadlo.

Jak mě vidíš? No tak. Povídej.

Chci to vědět.

Máte ráda poezii?

Nechala jsem si ji předčítat.

Nepochybuji o tom.

Co tak tohle?

"Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu,"

"každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne."

"Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení"

"ulehčení od hoře." Edgar Allan Poe: Havran [1845].

Čtete jako herec.

A pijete jako ochlasta.

Přijmete radu od někoho, jako jsem já?

Přijímám rady tak lehce, jak snadno se napiju.

Problémem je, že jsem je nikdy nedokázal dobře využít.

- Jste přítel slečny Madeline? - Tak to vypadá.

Pak jí řekněte, pro její vlastní dobro...

Je to velmi milá mladá dáma.

Všichni jsme si Madeline oblíbili.

Sám mám o ni osobní zájem.

Znáte ji dlouho?

Záleží na tom, jak hledíte na čas.

Poněvadž jsem žena, nemám v něm velkou důvěru.

Velice krásná žena.

Poznamenala jste, že se panu Thevenetovi příliš dobře nevede.

Je velice starý a nemocný.

Včera vypil víc vína, než je pro něj dobré.

Ani si nevíte představit, co pro mě víno znamená.

Nemusím si to představovat. Vidím to.

Lorna Bountyová. Pamatuji, co jsem o vás slýchával.

Obdivovatelé vychutnávali vaše půvaby jako vinný mok.

- "Rty jako Bordeaux." - "Líce jako burgundské."

Teď už o tom nepochybuji.

Přesvědčil jsem se.

- Jste zajímavý člověk, pane Dupine. - Jsem v zajímavém domě.

- Jak to myslíte? - Štědře zařízený,

se starým a umírajícím zpustlíkem, coby pánem domu.

S komorníkem jako profesionální zápasník,

a s jeho hospodyní, kdysi krasavici své doby.

- Hospodyně? - Odpusťte mi.

Zdá se, že jsem trochu opilý.

Nebudu již na ni čekat. Vyřiďte ji, prosím, že přijdu znovu.

Vyřídím jí to, ale nemyslím, že se u nás dlouho zdrží.

- Ale vy tu budete. - Já?

Pravda.

Já tu budu.

Děkuji.

Děkuji za vaši pohostinnost.

Dveře ven si najdu.

Odchází právě včas, aby se s ní setkal venku.

Zřejmě.

Co jsi zjistila?

O co mu jde?

Nemyslím, že něco ví.

Zaujal tě, je tak?

Ano, zaujal.

Chováš se, jako byste se už znali předtím.

Neznali, ale myslím, že se ještě potkáme.

Zpátky, zpátky.

Tady máte pamlsky!

Šťastný Halloween.

- Tu máte, děti. - Děkujeme.

Dobře to oslavte.

Běžte a dobře se bavte.

Děkujeme!

- Pamlsek pro vás. - Děkuji.

Říká se, že starej Thevenet téměř natáhl bačkory,

ale pak se z toho dostal.

- Nevěřím tomu. - Čemu?

Že ho dokážou zásobit alkoholem rychleji, než to stačí vypít.

Nedávno tady byl komorník.

Koupil hodně vína a brandy.

Předtím se tu zastavila skupinka herců. Mířili k němu.

Mají velkej večírek.

Půjdete taky?

Přemýšlím od chvíle, co jste se zmínil o víně.

Vaše přítelkyně.

Tak jsem ráda, že jsem vás našla. Pořádají večírek.

Slyšel jsem.

Herci ho baví, opět pije.

Nechávají ho, aby se upil k smrti.

Vraťte se do domu, zamkněte se v pokoji. Přijdu.

- Pokud byste ho mohl zastavit... - Udělejte, co říkám.

Do toho! Tančete!

Děkuji.

Pokud hledáte Madeline, je ve svém pokoji.

- Necítila se dobře. - Zato Thevenetovi je lépe.

S tím nic nenaděláme. Člověk má právo žít podle svého přání.

A umřít, jak se mu zlíbí.

Kdybych vám řekla něco lichotivého, uvěřil byste mi?

- Pouze pokud to bude lichotka. - Pak budu upřímná.

Ani si nepamatuju, kdy jsem potkala muže, který mě tak zaujal, jako vy.

- Snadno zapomínáte? - Ani ne.

Pak budu stejně upřímný.

Taky jste mě zaujala.

Konečně se nám podařilo prolomit ledy.

- Nyní můžeme pít společně. - Lorno! Lorno!

Chce, abych mu zazpívala.

Budu zpívat pro vás.

"Včera jsem ztratila své srdce"

"kvůli muži, který mi zkřížil cestu."

"Povzdechla jsem si nad jeho bezohlednými očima."

"Včera jsem ho ještě milovala,"

"ale teď se bojím, protože dnes je tady,"

"a mé srdce už necítí, to co včera."

"Změnila jsem názor, zítra si najdu"

"jiného pro mou hru."

"Bude se na mě dívat svýma bezohlednýma očima,"

"mé srdce mu poručí, aby zůstal,"

"pak se na mě usměje, a zítra nastane"

"další včerejšek.

"I když mé srdce mu poručí,"

"aby se ničeho neodvážil, bude se těšit"

"na další včerejšek."

Vypadněte! Všichni ven!

Vypadněte! Všichni! Vypadněte!

Martine, nakrm je, a ať vypadnou!

- Jaký máte zase problém, Charlesi? - Kdo je to?

- Říká si Dupin. - Dupine! Co děláte?

- Nic, co by vás zajímalo. - Nejste herec?

- Ne víc než vy. - Celý život jsem hrál divadlo,

ale v divadle, kde tito kejklíři nikdy nehráli.

- Co tady děláte? - Přišel jsem za slečnou Minotovou.

Tito lidé... Pošlete je pryč.

Ať už jsou pryč!

A zavřete dveře!

Pomozte mi k tomu stolu.

Proč by mě nemělo zajímat, co děláte?

- Jsem básník. - Slyšíš to, Villone?

Pojmenoval jsem ho po tom básníkovi, Francoisovi Villonovi,

zlodějovi, vrahovi [zabil kněze], a také básníkovi.

Hej, zarecitujte něco.

"Zanechte zbytečného díla, je po nich pátrat marnou hrou;"

"jen vůně refrénu vám zbyla:"

"Ach, kdeže loňské sněhy jsou!"

Slyšíš to, Villone?

Tuhle baladu napsal tvůj jmenovec.

- Kdo vlastně jste? - Muž s prázdným pohárem.

Alespoň něco máme společného.

- Víc než jen víno. - Co ještě? - Dívku.

Madeline?

Jste její přítel?

- Rád bych tomu věřil. - Proč?

Protože si myslím, že ho potřebuje.

Mluvila o vás velmi příznivě.

Byl jste k ní nanejvýš laskav.

Tahle dovednost mi vždy chyběla: Být laskavý k ženám.

- Dost obtížná zručnost. - Víte, proč je tady.

- Vím. - Prahne po mých penězích.

Všichni po nich prahnou.

Sám jste musel po nich prahnout, když jich tolik máte.

Vás se to netýká. Jste přece básník, pro vás peníze nic neznamenají.

Vás přitahuje krása, že?

A ona je velmi pěkná, je tak?

Na cynismus jste dost starý.

Máte pravdu. Chce od vás peníze,

ale ne pro sebe.

I vás by mohl uvést v úžas, takovýto malý zázrak.

To ano.

Víte, že miluje blázna a snílka, který je můj příbuzný?

De Lage.

Myslím, že jsme oba dost opilí na to,

abychom byli k sobě upřímní.

Na to vemte jed!

Madeline je již provdaná za občanskou představu,

a také si chce vzít mého příbuzného,

co z toho ale očekáváte vy?

Co může očekávat muž, hledící na růži, na hvězdu.

Dupine, pokud se tak jmenujete, což pochybuji.

Myslím, že jste stejný blázen, jako de Lage a ta dívka.

Ale ne. Vy jste blázen.

Promarnili jste život utrácením peněz,

a teď je plýtváte na svou smrt.

Kdo je větší blázen než ten, kdo odměňuje své vlastní vrahy?

Můžete to dokázat?

Nemusím. Vy to potvrdíte.

Vám záleží na mém osudě?

Ne.

- Pouze na té dívce. - Správně.

Být po mém, už by tady nebyla, ale odmítá vás opustit.

Jak je hloupá, tak je odvážná.

To pochází z víry v život.

Něco, co nám oběma chybí.

Sen, který není na prodej a nelze se mu vysmát.

Víra...

v život.

Martine.

Martine!

Už máte dost.

Len nalejte!

Nikdy není dost, když už je pozdě.

Jste výřečný muž.

- Martine! - Jsem tady, pane.

Okamžitě zajděte za Durandem.

Osobně ho přiveďte ke mně.

- Ráno? - Ne, teď!

Bude spát.

Ať je kdekoli, kromě hřbitova, přiveďte ho!

Hned!

Sedněte si.

Zůstanete, dokud nepřijde.

Tak pokračujte. Lžete mi dál.

Takhle svůj názor nezměním.

Raději je vyhoď.

Dámy a pánové, omlouvám se,

ale budete muset odejít. Pan Thevenet se necítí dobře.

- Chce, abych došel pro Duranda. - Nyní?

Měli bychom toho Dupina vyhodit na ulici.

Byla to hloupost, pouštět ho dovnitř.

Snadno bych ho hodil do příkopu.

A kdyby šel sám zítra k Durandovi?

To by bylo zítra.

- Ne. Přiveď ho. - Víš, co děláš?

Udělej, co jsem ti řekla!

- Co od něj chce, v tuto hodinu? - Nevím.

Pouze ve dvou věcech třeba právníka:

Zločin nebo závěť.

Dejte na má slova, z toho nevzejde nic dobrého.

Nemyslíte, že už jste měl dost?

Vidíte, jaká je starostlivá?

Měl jste ji vidět před 10 lety.

Jak je to dlouho?

Charles má pozoruhodnou náchylnost ke krutosti.

Nejlepší způsob, jak zůstat mladý, je na mládí zapomenout,

ale Charles si nic jiného nepamatuje.

Jéje! Patřila mezi nejatraktivnější ženy světa.

- Pořád patří. - Něco vám řeknu...

- Měl byste jít na lůžko. - Na lůžko?

Už jsem v posteli,

točí se mi hlava.

Pomůžete mi ho dát nahoru, prosím?

Více než právníka, potřebuje lékaře.

Dnes v noci se žádného právníka nedočká.

- Non compos mentis [nepříčetný]. - Co to znamená?

Je opilý, zlitý do němoty.

Zítra si nebude ani pamatovat, byl-li tu Durand, nebo ne.

Chcete jí protiřečit?

Něco vám řeknu.

Pokud ten Dupin odtud nevypadne,

zlomím mu vaz.

- Bude správné poslat pro lékaře. - Jakmile se Martin vrátí.

Martin se nám už vrátil.

Čekám na vás, pane, abych vás vyprovodil.

Ostatní hosté už odešli. Večírek skončil.

Přesně. Mám ještě čas, abych někoho navštívil,

dosti důležitého. Někdy jde o otázku života a smrti.

Čeká na vás nahoře. Uložte ho do postele a pak přiveďte doktora.

Rozumíte?

Nedáte si před odchodem ještě brandy?

Rád.

Brandy ještě nechte, paní Flynnová.

Je na stole, madam.

Začínám si myslet, že jsem vás podcenila.

Jako moje generace.

O čem jste spolu mluvili?

Tak trochu o všem. Děkuji.

O politice, o poezii, o lásce.

Nic víc?

Vedli jsme disputaci o penězích.

Jo. Těch má hodně.

Musíte být dobře informován.

Zdá se, že si to všichni ověřují.

Jste mimořádně svéhlavý člověk.

To se o mně povídá.

Většina mužů neměla problémy se mnou mluvit,

ale vy jaksi nenacházíte slova.

Co mám říct?

Něco velmi jednoduchého.

- Udělám, co bude v mých silách. - Já také.

Když je o něm řeč...

má hodně peněz.

- A mnoho lidí po nich prahne. - Někdo je nakonec dostane.

Spřátelili jste se s dívkou, která je požaduje. Já je chci také.

Tak proč bychom se my dva nespřátelili?

Nechtěl byste být mým přítelem?

Raději budu vaším nepřítelem.

Jedině jako příteli vám mohu nabídnout...

Co? Co se mi snažíte povědět?

Jako příteli bych vám pomohla.

V hospodě dlužíte peníze. Nemůžete zaplatit nájem.

- Má to být úplatek? - To není od vás moc přátelské.

- Řekněme, dárek. - Co tak půjčka.

- Jste odvážná žena. - To jsem.

- Ale záhadná. - Proč?

Na jedné straně mě pobízíte, abych mluvil,

na druhé straně mi platíte, abych mlčel.

Kupodivu, objevila jste obě mé slabosti.

Porozumět slabým stránkám toho druhého,

je první pravidlo přátelství.

A druhé?

Porozumět jeho síle.

To bylo velmi impulsivní.

Za těchto okolností, úplně nezbytné.

Asi se rozloučím.

Také je to nezbytné?

- Co se půjčky týče... - Jsme přece přátelé.

- Ovšem. - Pak není o čem mluvit.

Očividně jste čestný muž.

Jinak byste se neloučil.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Pokud se jen procházíte, nevadí, když se k vám připojím?

Vůbec ne. Jsem sám.

Ovšemže můžete. Martine.

Na zdravotní procházce?

Někdy si užívám večerní atmosféry.

Přidáte se k nám?

Ne, děkuji. Rád se projdu sám.

Ale chodit sám po tmavé ulici může být velmi nebezpečné.

To dobře znám.

Záleží taky, s kým se procházíte.

Dnes je prvního.

Chápu vaše podráždění.

Ještě že se to stává pouze jednou za měsíc.

Doufám, že píšete domů kvůli penězům.

Už dva měsíce jsem od vás neviděla ani cent.

Jaký užitek z vás mám?

Jen úsměv a sladké řečičky.

Nejsem ta, která vyhodí člověka na ulici,

ale taky nemám zájem si adoptovat dospělého muže.

Proč nejdete ven a nehledáte si práci?

- Myslíte, že přijde za vámi? - Není nic, co bych mohl dělat.

Proč nejste hercem? Fešný jste dost.

Představuju si vás jako malou holčičku, která běží s jablkem do školy,

nebo si hraje s panenkami, a pak jako mladou dívku,

která se zamilovala a vykročila ke hvězdám.

Nakonec vás vidím jako krásný dub,

ze kterého se stal žalud.

- To nejsou mé peníze. - Teď už ne.

Týden co týden mi tvrdíte, že nemáte ani cent,

a já přemýšlím, odkud vezmu bochník chleba.

Tyhle si beru.

Svět by byl lepší bez lidí, jako jste vy.

- Dělá co může. - Podvodník chudých.

A sukničkář.

To byla domácí.

Svatá žena.

Nelíbí se jí dámské návštěvy.

Hledala jsem vás v hospodě.

Řekli mi, že bydlíte tady nahoře.

Přišla jsem vám poděkovat a povědět, co se stalo.

Snad to už bude v pořádku.

Co tak spolu povečeřet? Tam mi všechno povíte.

- Chtěla byste? - Velice ráda.

Kromě toho nutně potřebuji slyšet nějakou hudbu.

"...aby se tím pod jednou střechou zajistilo jejich"

"společné útočiště a štěstí."

Tak, tak.

Hotovo.

Zavolejte vašeho úředníka.

Podepíšu závěť.

Villone?

Jak by se ti líbil tenhle epitaf?

"Jakou lepší příležitost může mít člověk, sahající si na život,"

"než ve chvíli poslední pošetilosti"

"velkorysého činu."

Tak, Charlesi...

Tady.

Vidíte? Listina života.

Roberte, tady.

- To je vše, Roberte. - Pane!

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Příteli, dost bylo alkoholu.

Mně lépe prospěje.

Co je vám? Další záchvat?

Nemůžete mluvit?

Otra...

Přivedu lékaře.

- Víte, co právě děláte? - Co dělám?

Tancujete na veřejném místě. Už nejste bezúhonná.

- Je to krásné. - To je.

Vypadáte smutně. Na co myslíte?

Přemýšlím, o kolik zkrásněl svět poté,

co s vámi tančím.

- A proto jste smutný? - Nejen proto.

- Pro co ještě? - Kvůli muži, kterého ani neznám.

Když ho neznáte, proč vás znepokojuje?

Kvůli vám.

- Mohl by se vám zalíbit. - Vám se líbí, že?

Ano. Velmi.

Teď mi řekněte, co se stalo.

Ovšem.

Dnes měl další záchvat, nedovolili mi ho navštívit.

Pochopitelně.

Ale znovu jsem střetla pana Duranda. Řekl mi o nové závěti,

a jaké změny byly učiněny v Paulův prospěch.

Durand byl v domě?

Ano. Večer ji vypracovali.

Slečna Bountyová a Martin o tom vědí?

Samozřejmě. Martin šel osobně pro něho.

Zítra se s ním znovu střetnu. Uvidím, co můžu Paulovi napsat.

- Pochybuji. - Proč?

Už jste se někdy najednou v noci probudila s pocitem,

že se muselo stát něco hrozného?

Nerozumím vám. Co by se mohlo stát?

Bude lepší, když to zjistíme.

Děkuji, doktore.

Teď vy, paní Flynnová.

Povězte, prosím, co se stalo.

Pan Durand byl nahoře v ložnici starého pána,

když jsem mu nesla lék.

Zeptal se mě na slečnu Madeline.

Řekla jsem mu, že odešla.

To je slečna Madeline.

Pokračujte.

O něco později pan Durand sešel dolů,

a řekl, že pan Thevenet měl nějaký záchvat.

Přitom sám vypadal dost zle.

Jestli bych nezavolala doktora.

Tak jsem Martina poslala pro doktora,

a když jsem se vrátila do knihovny,

pan Durand seděl v té židli,

a vypadal mrtvolně jako plněná makrela.

A slečna Bountyová...

- Co chcete dělat? - Jdu k němu.

Je v pořádku? Musím ho vidět.

Nemůžete.

Proč? Všichni byli u něho, jen já nemůžu? Jdu nahoru.

- Je to zbytečné. - Proč?

- Slečno Bountyová, můžu vás poprosit? - Už jdu.

Měl mrtvici. Je úplně ochrnutý. Nemůže mluvit.

- Kdy se to stalo? - Myslím, když byl Durand u něho.

Přiveďte ji dolů. Potřebuje klid.

Budete v pořádku. Postarám se o vás.

Chtěl byste něco?

Monsieur...

Nepotřebujete něco?

Je ochrnutý. Nemůže mluvit.

Pamatujete? Máme něco společného.

Pokouší se nám něco říct.

Barometr?

Villon?

Barometr.

Villon.

Barometr.

Omlouvám se, ale všichni musíte odejít.

Je velmi slabý.

Čekala jste pěkně dlouho, aby k tomu došlo,

- a když se to konečně stane... - Není to zcela to, co byste čekal.

10 let je dlouhá doba, pečovat o hromadu sobectví...

Jehož jediným kladem jsou peníze.

Žádné peníze na světě to nevyváží.

Řekl jste, že vás vaše generace podcenila.

Mě podcenila ta má.

Je těžké být krasavicí, a nepopálit se.

- Slečno Bountyová? - Ano, strážníku?

Odcházím, madam.

Děkuji za spolupráci.

Pokud budete něco potřebovat, dejte mi vědět.

Už vás rušit nebudu.

Jsem si jist, že doktorova zpráva bude stačit.

Děkuji. Byl to velmi zarmucující večer.

Věru, madam. Doufám, že se panu Thevenetovi ráno uleví.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Řekněte mi...

- Nenechal Durand tady něco? - Co tu mohl nechat?

- Třeba nový závěť. - Nesmysl.

Proč by pak sem přišel?

- Byli přátelé. - Jako my dva.

Našel jste ji?

- Co? - Ztratila se, ale existuje.

Pokud chcete žít, vypadněte z tohoto domu.

A myslíte to vážně. Musíte být zoufalý.

Možná jste ji našel před tím, než jste ho zabil.

Martine!

Ze záchrany vašeho života se stává jednotvárnost.

Pro mě ne.

- Proč neřeknete, co si myslíte? - Je to nezbytné?

Domníváte se, že Thevenet pro tu dívku napsal novou závěť,

a Durand byl zavražděn, aby mohla být zničena, je to tak?

- Nezní to logicky? - Nevím, proč Durand zemřel.

Ale víte o nové závěti.

Odpusťte mou domýšlivost.

Vůbec se mě to netýká.

Přesně tak.

Jak se říká: "Pravda časem vyjde najevo".

Nebo při pitvě.

Doktor prohlásil, že zemřel při infarktu. Nač pitvu?

Opravdu?

Pokud mě omluvíte,

nechci vám překážet ve vašem pátrání.

Pokud vás zase uvidím,

nebo spíše, když vás znovu uvidím,

doufám, že to bude za příjemnějších okolnostech.

Pro nás oba.

Také doufám.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

- Našel jsi ji? - Ještě ne.

Monsieur.

Řekněte mi, jak jste věděl, že pan Durand je mrtev?

Již předem jste to věděl. Jak?

Tušil jsem to. Polovinu života jsem prožil domněnkami.

Proč se ptáte? Myslíte, že jsem měl nějaký jiný důvod?

Nevím.

Monsieur, počkejte.

Omlouvám se.

Věřím vám. Opravdu.

Někdy zapochybuju, ale nakonec vám vždy uvěřím.

Domnívám se, že je konec.

- Zatím jsme neselhali. - Máte nějaký nápad?

Jen další tušení.

Očima mi řekl, abych ji vzal.

Taky se mi snažil říct něco jiného.

Pojďte.

Poprvé v mém životě mě zajímá prázdná sklenice.

Jo, jo.

Jo, už jdu!

Jo, jo.

Přestaňte bušit.

- Spící liška nic nechytí. - Nejsem liška.

Už nespíte. Tak otevřte.

- Je to otázka života a smrti. - Oč jde tentokrát?

Jde o tuto sklenici. Chci vědět, co v ní bylo.

Jeden můj přítel se z ní napil. Myslím, že v ní byl jed.

- Prosím. - Nuže dobrá.

Dobrá. Dobrá.

- Váš přítel zemřel? - Jed?

- Arzén. - Prodal jste někdy něco z něho?

- Ano. - Kdy?

Před několika měsíci. Šesti nebo sedmi měsíci.

- Komu? - Panu Thevenetovi.

Neměl bych to říkat,

ale nechci se s vámi celou noc dohadovat.

- Zaplaťte mu něco. - Nic nechci, jen svatej pokoj.

Teď odejděte.

Děkuji.

Myslíte, že jsi ho koupil pro sebe?

Měl ho v tomto prstenu.

Domnívám se, že ho nasypal do brandy, s úmyslem se zabít,

poté, co podepsal novou závěť.

Chtěl se zabít?

Včera na večírku mi toho hodně prozradil.

Musel ochrnout ještě předtím,

než stačil vypít sklenici.

Chování starého pána naštvalo Duranda,

a vypil brandy místo něho.

Ubohý Thevenet se už mohl jen dívat,

bez možnosti, aby zvedl co jen ruku.

Nevěda, že byl otráven,

sešel Durand dolů pro pomoc.

Jen nevíme, co se stalo s novou závětí.

Vraťme se domů.

O všechno se postarám.

Martine!

Sbal děvčeti věci.

- Dobrý večer. - Mohu vidět pana Theveneta?

- Už to nemá smysl, dítě. - Ale já ho chci vidět.

Pan Thevenet zemřel.

Promiňte.

Nechte dveře otevřené.

Odcházíte.

- Takže je mrtvý. - Ano.

No...

Prožil dlouhý život...

Nebo žil příliš dlouho?

Vím, jak se cítíte.

Myslíte, že ona pro něho něco znamenala? Za živa nebo po smrti?

Jestli jsem chtěla toliko jeho peníze,

co jste chtěl vy, nebo ona?

Aspoň neroníte slzy a nelžete.

- K čemu to všechno je? - Chtěla jste ho vidět?

- Běžte nahoru a pak vypadněte. - Já odejdu, ale proč ona?

Já jsem teď tady paní, a ona tu není vítána.

Najdu vám ubytování.

Ano?

Paní Innessová, chci pro přítele pronajmout pokoj.

- Pro ni? - Ano.

Skvělá hodina pro slušnou dívku na hledání pokoje.

Potřebuje pokoj,

ne váš názor.

Platí se předem. 1 dolar.

Promiňte.

Prosím.

- Je vám lépe? - Ano.

Nešlo jen o peníze pro Paula.

Měla jsem pana Theveneta ráda, bylo mi ho líto.

Pořád si myslím, že ho zabili.

- Oni ho... - Už na to nemyslete.

- Co závěť, co s ní bude? - Musí být v domě.

Proto nás vyhnali z domu.

Jak ji pak najdeme?

Dokud ji nenajdou důkladnou prohlídkou domu,

já si to zkusím důkladně promyslet.

- Je to strašné. - To je.

Že, paní Innessová?

Jděte si lehnout.

Za chvíli bude svítat.

Dobře.

Velice vám děkuji.

Tak už jde starý Thevenet.

Pouze služebná a to děvče.

Poněvadž jsem Ir,

a jde o smuteční událost, naposledy vám ještě naliju.

Přijímám.

Po některých zůstane dobrý úmysl,

po ostatních... jen závěť.

Někteří zanechají dokonce dvě.

- Na nejzaměstnanější osobu na světě. - To je kdo?

Smrtka.

- Doufala jsem, že vás najdu tady. - Ve skutečnosti jste to věděla.

Chci se ospravedlnit za to, co jsem vám včera řekla.

Byla jsem rozrušená. Mohla bych to napravit?

Zaplaťte mi pití.

- Nebyla jste na pohřbu. - Ne.

Správně. Hřbitov není místo pro radovánky.

Děkuji.

Nemyslete, že jsem ho nenáviděla, ne na konci. Ze začátku ano, ale...

To proto, že si to zasloužil.

Už je to dávno. Byla jsem mladá.

- Milovala jsem někoho jiného. - Hotová selanka.

Byla jsem zamilovaná, jak Madeline. Byla jsem jako ona. Naivní.

- Věříte mi? - Nesmírně se snažím.

Thevenet vycítil, že by ze mě mohla být skvělá herečka.

Časem bych byla Ofélie a Julie.

A paní Macbeth? [připraví vraždu].

- Promiňte. - Přemluvil mě, že patřím k divadlu.

Ale divadlo, ke kterému jste patřila, vlastnil on.

Ano.

A ke slávě vám koupil, co bylo třeba.

Hry, šaty, učitele...

dokud si nepřivlastnil i vás.

A milostný poměr.

Ten vyšuměl.

- Nehodilo se mu to. - Opravdu smutné.

Vidím, že se vás to dotklo.

Takže říkáte, že vám Thevenet hodně dlužil?

- Dlužil mi 10 let svobody. - A ta je vždy drahá.

Proč mi to všechno vykládáte?

Víte, že existuje nová závěť.

Chcete ji najít pro tu dívku.

Požadujete, abych ji našel namísto vás, a vy byste ji pak zničila?

Získal byste mnohem víc.

Co tím získáte, když ho dáte jí?

Vůbec nic.

Neumím si představit, že něco děláte pro nic za nic.

- Nemáte mezi sebou žádnou dohodu? - Ne.

Pak to zůstane jen nám.

Proč se na mě tak díváte? Myslíte, že jsem zabila Duranda?

- Nezabila jsem ho. - Vím to.

Starý pán si jed připravil pro sebe, ale Durand ho vypil.

- Na tom teď už nezáleží. - A na čem teď záleží?

Na vás...

a na mně.

Vy, já a peníze,

ničitel svědomí a cti.

V myslích lidí způsobuje horečku.

Z přátel dělá nepřátele,

a z nepřátel přátele.

Ale já o tom moc nevím.

Budete je potřebovat na zaplacení vína.

Vrátíme se domů?

Flaherty.

Odložte mi ji,

a zamyslete se.

Odcházím s ní domů.

Kdybych se nevrátil, pamatujte! Buď v nebi nebo v pekle,

někdo na vás bude přátelsky vzpomínat.

Slečno Bountyová.

Samé problémy.

- Načepuj mi pivo. - Seš ve službě.

Za chvíli končím.

Přihrej jedno.

Kéž bych věděl, co mají za lubem.

Řekl bych, nic dobrého.

Proč myslíš?

Vedl divné řeči o tom, jak jde s ní domů.

Jako by se už nikdy neměl vrátit z vlastní vůle.

Opravdu divné.

Nejsem si tak jistej.

Nezáleží na tom, co říká. Hloupej není.

Nikdy by mě nenapadlo, že jste tak sečtělý.

Ví, kde ji má hledat.

Najde tak leda láhev.

Víc než to.

Víte, Martine, pro dva lidi je to obrovská částka peněz.

Taky musím žít, kdyby jen pro své přesvědčení.

K životu třeba více než to.

Kdyby Durand skryl závěť, i takový hlupák jako Martin by ji našel.

Thevenet věděl, kde je, a byl to chytrý muž.

Jako já.

Zkuste přestat myslet na vraždu.

Budeme o tom jen debatovat, nebo něco uděláme?

Protože se mi Thevenet pokoušel naznačit, kde je,

je zřejmé, že bude v ložnici.

Takže... Stál jsem tady.

Thevenet ležel tady.

Pouze očima se mi snažil něco říct.

Podíval se tady na prázdnou sklenici,

ve které byl jed pro něho,

a kterou naneštěstí Durand vypil.

- Takže Durand... - Buď zticha!

Pak se podíval na mě, pak na sklenici.

Poté se jeho oči přesunuly na zeď, k barometru.

Sklopil oči.

Podíval se na konec postele, kde seděl pták.

Zpět k barometru, opět na ptáka.

Co to je za nesmysl?

Villon, jediný žijící tvor v tomto domě, který o peníze nestál.

- Nelíbí se vám to. - Je mi zima. Je tady chladno.

Villon,

jediný živý tvor v této místnosti, schopný létat.

Jistě, je tady zima.

Barometr klesl. Co uděláte, když je zima?

Zapálíte krb.

Podíval se do ohniště, kde Villon položil závěť.

Tady, tady.

No tak.

Uklidněte se.

Flaherty měl pravdu. Dobře říkal, že budou potíže.

- Co se tady děje? - Jde o závěť.

Strážníku...

Jde o soukromou záležitost.

Obávám se, že už nejde o soukromou záležitost, ale o věc soudu.

"Já, Charles Francois Thevenet, zdráv na těle a na duši,"

"tímto odkazuji všechny své peníze mému vnukovi, Paulovi de Lage."

"Lorně Bountyové, Josephovi Martinovi a Emmě Flynnové,"

"kteří mi dlouho a dobře sloužili, odkazuji tento dům s vybavením,"

"pod podmínkou, že ho nikdy neprodají a že v něm budou žít společně,"

"aby se tím pod jednou střechou zajistilo jejich"

"společné útočiště a štěstí."

Postaráte se, prosím, aby se dostala do příslušných rukou?

- Odveď ji odtud! - To je vše, co k tomu řekneš?

Přístřeší a štěstí, Martine. Teď je to v rukou zákona.

Promluvíme si později.

Můžete, prosím, informovat slečnu Minotovou?

Bydlí u paní Innessové.

Děkuji.

Je po všem. Dobro zvítězilo nad zlem.

Myslím tím nás oba.

Hrdinský Paul de Lage vyhraje svou věc,

alespoň doufám.

A kráska se stane nevěstou ctnosti.

- Zřejmě odcházíte. - Pořád odcházím.

Sám?

Vždy. Proč ne?

Jen mě napadlo, jestli jste na něco nezapomněl.

Na co?

Snad vám nestojí za to si ji pamatovat.

- Dlužíte mi nějaké peníze. - Důvěřujete mi trochu?

Důvěřuji.

Nebudu se skrývat.

Jednoho dne mě nebude těžké najít,

pokud se někdo bude obtěžovat.

Někdo se najde.

- Neviděl jste monsieur Dupina? - Dupina?

Bytná mi řekla, že ho vyhodila z domu.

Doufala jsem, že bude tady.

Vím o tom, čekal jsem ho.

- Byl tady? - Byl.

Musím ho najít. Byl tak laskavý.

Policie mi oznámila, že se našla nová závěť.

O tom nic nevím, ale já a bytná jsme s ním měli stejný problém.

Problém? Kde je teď?

Měl neobvyklou představu o podnikání.

Vzít si a nic nezaplatit.

Zjistil jsem, že neustále prodělávám.

- Také vám dluží? - To si pište!

A proto jste ho také vyhodil?

Vůbec ne!

Jen jsem mu poradil, aby svou teorii vyzkoušel někde jinde.

Jen proto, že neměl peníze?

Tak mě vychovali.

Kolik vám dluží?

Nechal mi dlužní úpis.

Alespoň něco.

Mohu ho vidět? Kdy přesně odešel?

Budou to 2 nebo 3 minuty.

Nebude daleko.

Nevíte, kterým směrem šel?

Slečno, já ho ani neznal.

Představil se mi a já mu důvěřoval.

Pak mi dal tento dlužní úpis. Na jiné jméno.

Už ho nenajdete.

I kdyby sto let prošlo,

to jméno nebude mít nikdy žádnou cenu.

Dlužní úpis na 8,70 dolarů. EDGAR ALLAN POE.

1809 – 1849.

Překlad a úprava anglických titulků >il classico< 2019.

Edgar Allan Poe:Havran-překlad:V.Nezval. François Villon-překlad: O.Fischer.