Original subtitles

Created by pavlasx

Letiště v Sarajevu 18.prosince, 1992

Lord Owen, evropský mírový vyjednavač,

přijel do Sarajeva, města obléhaného po 9 měsíců.

Přivezl jasnou zprávu bosenským obyvatelům:

Nedoufejte, že západ přijede a vyřeší za vás tento problém

Přestaňte snít

"Mírový vyjednavač OSN" Tu práci jsem přijal s vědomím,

že všechny klíčové země -USA,VB- nevěřily, že by vojenská intervence

něčemu pomohla.

To náramně hrálo do karet srbským vůdcům v Bosně.

Jejich jednotky již zabíraly 2/3 země.

"Vůdce bosenských Srbů"

Věděl jsem, že pokud sem západ pošle 10 000 svých vojáků

k odříznutí našich zásobovacích území,

my Srbové bychom byli nahraní.

Zkuste adrenalin s www.bohemiacasino.com Použijte kód 50KC a hrajte zcela zdarma!

Smrt Jugoslávie

Bezpečná oblast

Srebrenice, dnes moderní město, byla založena již před staletími.

Bujné lesy a horká léta

sem přilákaly lidi.

V prvních měsících války se Srebrenice stala uprchlickým táborem

pro tisíce muslimů vyhnaných z domovů.

bosensko-srbská armáda obléhala město za účelem vyhladovění

obyvatel a jejich kapitulací.

Na jaře r.1993 započali poslední útok.

Měl jsem pocit, že tu oblast chtějí pročistit od muslimů.

Mysleli si, "A je to.."

Velitel OSN, Bosna "Tito lidé způsobili příliš mnoho

problémů. Nevyvraždíme je, jenom je "uklidíme".

Generál Morillon převzal osobní velení nad potravinovou

pomocí určenou pro Srebrenici.

Ale Srbové je rozhodně nechtěli nechat nakrmit jejich nepřátele.

Stále jsem jim opakoval "Tvrdíte, že chcete mír"

"Já vám vážně chci věřit"

"Ukažte mi, že to myslíte upřímně a nechte mě tam jít."

Srbové ustoupili. Řekli Morillonovi, že může do Srebrenice vstoupit,

ale bez veškerých zásob.

A ukázali mu cestu, kterou se má vydat.

Tak mě tedy vyslali onou cestou.

Věděli, že je podminována

Mysleli si, že se nikdy nedostanu skrz

-Vyrazili jsme. Jako správný generál dobrý vůdce, jakým on je, jel v čele.

Jediné, co šlo vidět, byl naftový oblak

A pak už šel jen slyšet obrovský výbuch

"Pracovník mezinárodní pomoci OSN" -a to první vozidlo, které vedlo

náklaďák, najelo na minu. A pamatuji si, jak se celé údolí roztřáslo.

Bylo to jediné vozidlo chráněné proti minám.

Byl to osud

Při této práci musíte mít víru

Srebrenice 11.března, 1993

Když dojeli do města, Morillon a jeho spolupracovníci,

stanuli tváří v tvář následkům etnické čistky.

Nespočet lidí kráčelo v tichosti nocí

A bylo zima, tu noc klesala teplota až k -20°C

Byla zima!

Takovou bídu si ani neumíte představit!

Morillon se okamžitě setkal s velitelem muslimů bránící město

Řekl jsem, "Nehrozí, že bychom se vzdali Srebrenice"

"Budeme bojovat do posledního muže"

"Nikdy neodejdeme"

Muslimové vítali velitele vojáků OSN jako čestného hosta.

Jak dlouho plánujete zůstat?

Jak dlouho? Jak bude potřeba.

Majíc zařízeno právo vstupu se Morillon chystal na cestu

zpět na základnu do Sarajeva.

To přilákalo dav

Někteří nám do rukou svěřovali dopisy, někdo chtěl kontaktovat blízké

a pak jsme nastartovali motor, že vyrazíme. Ale jen to poskočilo.

Jak to, že se svět nestydí?

Proč by jste měli jet domů? Já nebyla doma přes rok.

Západ nám měl pomoct už dávno!

Ale nikomu se nechce! Odsud neodjedete!

Chce utéct! Nenecháme jej!

Uklidněte se!

Ať už jsme byli zajatci nebo vězni, neměli jsme možnost odjet.

Ale demonstrace nebyla tak spontánní, jak se zprvu mohlo zdát.

Poslal jsem našemu veliteli zakódovanou zprávu

"Úředník bosenské vlády" Stálo v ní: "Zadržte Morillona

ve Srebrenici, dokud nezajistí bezpečí našemu lidu."

Morillon byl 2 dny zadržován na poště.

Musel uniknout.

Tak se mě zeptal, -Máš vlajku? -Ano -Vlajku OSN? -Ano

"Potřebuju tlampač" Ten mu také donesli

Tak generál, s tím vykouřeným hlasem po 40 Davidoffkách denně, promluvil

Přijel jsem tady záměrně a rozhodl jsem se zůstat zde, ve Srebrenici.

Nyní jste pod ochranou vojska OSN

Rozhodl se zůstat. I když jsme si mysleli, že jsme zajatci.

Ale generál obrátil karty v náš prospěch. A oni tleskali.

Pamatuji si jeho slova. "Nebojte se, zůstanu s Vámi"

Pokud to nevyjde, co myslíte, že to s lidmi udělá?

-Bude to fungovat, bude.

Morillonův slib změnil pravidla chování OSN.

Zavázal své mírové jednotky na stranu muslimů,

zatímco se Srbové přibližovali.

Jeho šéfové v New Yorku ale byli střídmí.

Generál Morillon hodně riskoval, myslím, že něco z toho, co řekl,

kdyby se přehrály zpětně, by byly trochu zavádějící,

vzhledem k vypjaté situaci a někým by mohly být považovány za přehnané.

Morillonův slib byl rychle otestován.

16.května 1993 Bitva o Srebrenici se zdá být u konce.

Pouze podmínky kapitulace čekají na vypracování.

Bezpečnostní shromáždění zasedá v tuto chvíli........

"Nezúčastněné státy OSN" Když vidíte, v jaké míře se tyto

masakry odehrávají, zatímco se zbytek světa jen kouká

je třeba přizvat k diskusi více autorit. Děkuji Vám.

Vůdce mocnosti nezúčastněných států navrhl řešení, aby byla

Srebrenice prohlášena za "Bezpečné útočiště"

To by zavazovalo OSN k její ochraně.

Předložili jsme to, po obrovském konfliktu v hlavních oblastech,

převážně Británii, Francii a Rusku.

"Britský velvyslanec pro OSN" Nikdy zde nebyla ani nejmenší šance, aby OSN bránila Srebrenici.

Odradit nepřítele od útoku? Ano, taková je praxe. Chránit? Ne.

Generál Morillon se ocitl ve velmi nepříjemné situaci,

protože byl plně zapleten do této konfrontace s

Bělehradem a Srby. A to nechtěli.

Poslední prohlášení znělo tvrdě, ale evropané zvítězili.

Zamítli termín "Bezpečné útočiště".

Nyní, místo toho, aby bránili město před Srby,

OSN raději hlasovalo, aby s ním bylo zacházeno jako s "Bezpečnou oblastí"

Kdo je proti?

Osnova usnesení byla jednohlasně přijata jako usnesení 819...

Letiště Sarajevo, 17.dubna 1993 (..bezpečnostní oblast ve Srebrenici?)

-Srebrenice? To je "Bezpečná oblast".

-Co to znamená? -Bezpečná oblast? Vždyť víte..Ok?

Příští ráno museli velitelé OSN představit rozhodnutí rady

bosensko-srbskému generálovi, Ratkovi Mladičovi.

Mladič se dostal na koně.

Hřměl, "Já jsem srbská armáda! Se mnou nemůžete takto zacházet!"

Generál Mladič si řekl svou cenu za to, že město nepřepadne.

Předložil jsem naše podmínky.

"Velitel bosensko-srbské armády" Podmínky stanovovaly,

že muslimové musí složit zbraně.

Poté začal Mladič hrát "ping-pong" s francouzským plukovníkem.

"Vyjednavač OSN v Bosně" Mladič se uklidil do malé místnosti

Srebrenický ochránce se ocitl v situaci, kdy

naléhal na bosenského vládního velitele,

aby odzbrojil své muže ve městě (Srebrenici).

"Velitel bosenské armády" Morillon řekl "Přijměte

jejich podmínky nebo je Srebrenice ztracena."

Velitel bosenské armády musel udělat nevyhnutelné.

OSN prohlašovala vítězství, zastavili Srby.

Generál Mladič věděl, že může vtrhnout do města

kdykoliv se mu zachce.

Za vpuštění několika kanadských vojáků

Srebrenice musela být odzbrojena. Byla by z ní udělána "Bezpečná oblast"

bosenští Srbové ale věděli, že z ní bude koncentrační tábor.

A srbská armáda by jej řídila.

22.května 1993 O týden později otevřel prezident Clinton muzeum holocaustu.

Srebrenice zde všem připoměla paralely mezi srbskými etnickými

čistkami a nacistickou genocidou.

"Přeživší z Osvětimi" Byl jsem v bývalé Jugoslávii a

pane prezidente, je tu něco, co Vám nemůžu neříct.

Musíme udělat něco pro zastavení krveprolití v této zemi.

Etnická čistka, co Vám to připomíná?

A jaká je naše zodpovědnost? A kdo se jen koukal,

když byli odváděni židé?

Na vypořádání se s těmito otázkami, mezinárodní

komunita nabídla Vance-Owen plán, sepsaný dvěma ex-ministry zahraničí.

Lord Owen šel do americké televize, aby to pomohl vysvětlit.

(70% je již obléháno) pokud dosáhneme míru dohodou,

potom musíme tyto 3 skupiny dát dohromady, musí se naučit,

jak se dělit o svou zem. Musíme ji zase sešít.

"Mírový vyjednavač OSN" My nejenom držíme, nebo jak bych já

řekl sešíváme, tuto zemi dohromady, my zároveň zastavujeme

etnickou čistku.

Bosna by zůstala jako jedna země s 10 provinciemi.

Každá s kontrolou nad vzděláváním, dopravou a vlastní policií.

Tohle zaručovalo Srbům kontrolu nad většinou území, kterou nyní zabírali.

Ale provincie byly uspořádány tak, že by bylo

nemožné zformovat jednotný Srbský stát

Bylo to až příliš idealistické. V podstatě jsme chtěli po

vítězné armádě, aby se vzdala 20% již dobytého území.

Bělehrad, Srbsko 24.dubna 1993

Lord Owen letěl na setkání s prezidentem

Miloševičem, mužem za oponou bosenských Srbů.

OSN dala Owenovi novou zbraň. Hrozbu sankcemi proti Srbsku a

jejich spojenci Montenegru, pokud by nepodpořili jeho plán.

Důležité je zde to, zda Srbové v Bosně a Hercegovině,

v Srbsku a Montenegru dají na to, co říká svět.

To nedělní ráno bylo poprvé, kdy jsem měl

i klacek a i mrkev (když popoháníte osla), klacek byl rozhodnutí

bezpečnostní rady OSN, což jsou přitvrzující postihy.

A potom tu byla mrkev.

"Prezident Montenegra" A tou byl samotný plán.

My bychom dostali, co jsme chtěli politicky

a mohli jsme ukončit válku.

"Srbský prezident"

Naším hlavním cílem bylo stejné zacházení se všemi

etnickými skupinami. Vance-Owenův plán nám to zajistil.

To, co chtěli o vládnutí vědět bylo, zda by mohli (muslimové)

využít svou většinu nad Chorvaty a Srby.

Když jsme si to vyříkali, Miloševič řekl, "OK, tohle přijímáme"

Nemělo to žádný efekt proti vetu

docela obtížná forma vlády, dle mého názoru,

ale to byla struktura, kterou jsme nabízeli.

A pamatuji si, jak se protahoval záda a říkal,

"Cítím se jistě ohledně tohoto rozhodnutí"

Téměř jistě jste věděli, že nakonec nějaké problémy

vyvstanou, ale to bylo ten den poprvé,

kdy podpořil mírový plán jako celek.

Owen tedy svolal všechny strany k narychlo připravené konferenci. 1.května, 1993, Athény

Bosenský prezident, Izetbegovič už předem s plánem souhlasil,

tak jako Tudžman, chorvatský prezident a bosenští Chorvaté.

Už zbývali jen bosenští Srbové.

Řekl jsem Miloševičovi:

"Pokud podepíšeme, bude sem přesunuto mnoho vojáků OSN

"Budeme izolováni"

Ale Owen si byl jistý, že Miloševič, jako srbský finanční a

vojenský vůdce může přimět bosenské Srby k podpisu.

Modlím se, abychom zde v Athénách, dospěli ke shodě

"Řecký premiér" Musíme přinést radost trpícím bosenským lidem.

Jakmile bylo po formalitách, Miloševič shromáždil bosenské Srby

do jejich apartmá. Ujistil je, že podpoření plánu je nezradil.

Řekl, "Vance-Owenův plán nebude nikdy fungovat."

Nikdy jej nebudou schopni uskutečnit.

Karadžič neviděl výhody onoho plánu

Byl příliš posedlý záležitostmi ohledně území.

Miloševič řekl, "Jsi snad slepý, Radovane?"

"Copak nevidíš, že oba říkáme úplně to samé?"

"Copak jsme opravdu tak blbí?"

Bylo to pro mě moc riskantní

Západu stačilo nasadit a rozdělit 10 000 vojáků

mezi dvě naše nejzranitelnější pozice

a my Srbové bychom byli nahraní.

Nemohli jsme je přesvědčit do 11h příštího rána

"Srbský vůdce" Nepřesvědčili jsme je ani do 12

Brzy byla už 1 hodina odpoledne

Každý na nás tlačil, ať podepíšeme.

Dokonce i číšníci, co nám nosili kafe, se mě ptali,

"Už to hodláte podepsat?"

Tak přišel Miloševič ke Karadžičovu stolu a řekl, "Čas vypršel"

Karadžič skřípajíc zubama vzal pero

a podepsal.

Toto je šťastný den

Den na Balkáně, v Athénách, slunce svítí a doufejme,

že to znamená nezvratný pokrok pro mír v Bosně a Hrcegovině.

Bosensko-srbské zpravodajství 4.května, 1993

Sice jsme podepsali Vance-Owenův plán,

ale nespáchali jsme sebevraždu.

Právě naopak.

Ukázali jsme světu, že tohle je naše území

které naše Srbská republika přežije.

Náš parlament má konečné slovo.

Bosensko-srbské shromáždění 5.května, 1993

Toto shromáždění bylo Karadžičova poslední záchrana, neboť

jeho podpis v Athénách byl podmíněný ratifikací plánu.

Členové se sešli v samozvaném hlavním sídle, v bývalém

olympijském lyžařském hotelu.

Řecký premiér doprovázel Miloševiče, aby mu pomohl je přesvědčit.

Měli jsme speciální průvod s vojáky. Bylo to docela působivé představení.

"Zástupce vůdce bosenských Srbů" Pro nás bylo velmi důležité, aby přišel pan Mitsutakis.

To byl takový náznak uznání našeho státu.

Karadžič vysvětlil jeho přijetí plánu.

Ten plán znáte. Byl by katastrofický.

Řekl jsem jim, že ten plán je katastrofa,

ale když jsem ho podepsal, musím jej podpořit.

Podmínky toho plánu jsou těžce stravitelné,

ale nadále bojovat by bylo těžší.

Tito vůdci chodili jeden po druhém a vysvětlovali své důvody podpisu.

"Srbský vůdce" Je to jen dočasné řešení

Muslimská Bosna se neuskuteční.

Pouze naši nepřátelé, jako Turci, chtějí, aby jste hlasovali "ne".

"Řecký premiér skrze tlumočníka"

Pokud nepodepíšete tuto dohodu, bude to sebevražda.

Sám bosensko-srbský "Napoleon", generál Mladič, osočován světovými

médii jako válečný zločinec, byl zastaven závalem

cestou na shromáždění.

CNN! To je poprvé, co mi pomáhají.

Tato mapa ukazuje přední bojovou linii

Pouze vojáci vidí celou situaci jasně.

Když jsme viděli ty mapy, byli jsme s Miloševičem šokováni.

Nemohli jsme přijít na to, o co se pokouší.

První mapa ukazuje dosavadní vítězství našeho národa a vojska.

Mladič představil dvě mapy.

První nám znázorňovala, co máme nyní

a poté nám ukázal Vance-Owenovy požadavky.

"Zástupce na bosensko-srbském shromáždění" Zástupci nemuseli přemýšlet.

Mohli jasně vidět, jak velkého území se vzdáváme.

Miloševič se mě zeptal, "Nepromluvil bys ještě?"

-A co bych měl říct? -Řekni, aby volili pro "ano"

Ale já řekl, že nejsem přesvědčen

Odmítnut vůdcem, kterého sám do vedení dosadil

se Miloševič zvedl k řečnickému pultu.

Skoro to vypadalo, že by mohl změnit názor téměř všech

Věřím, že nezbývá žádná alternativa.

Musíme se rozhodnout pro mír.

Tento plán byl podepsán Dr. Karadžičem v Athénách

Je to dobrá dohoda.

Je to v zájmu všech Srbů v Bosně a všech Srbů vůbec.

Řekl, "Člověk může obětovat všechno ve jménu svého národa,

kromě národa samotného.

A pokud nepodpoříte tento plán, obětujete své lidi."

Kdyby hned potom proběhlo hlasování, myslím, že bychom vyhráli.

Začali přijímat naše argumenty.

Ale zažádali si o pauzu

Po Miloševičově projevu se bosensko-srbské shromáždění

rozhodlo pro uzavřenou poradu.

Snažili jsme se s Miloševičem dostat dovnitř, ale nepustili nás.

Tehdy jsme si uvědomili, že rozhodnutí bude určitě "ne".

-Prezidente Miloševiči, jak to probíhá?

Neřekl nic, jen odjíždíme. Konec. Do auta. Odjíždíme.

Vance-Owenův plán ztroskotal. A sní i naděje na sjednocenou

multi-etnickou Bosnu.

Srbové nyní mohli pokračovat v budování jejich nezávislého státu.

Chorvati na jihu, kteří byli spojenci muslimů,

si také začali odkrajovat jejich vlastní stát.

Naše přední linie se Srbskem byla noční můra.

Byla alespoň 1000km dlouhá.

Udělal jsem všechno pro to, abych zabránil druhé linii s Chorvatskem.

Prezident Izetbegovič si chtěl zoufale udržet svého spojence.

Cestoval skrz srbské linie, aby se setkal s velitelem

bosensko-chorvatské armády v Mostaru.

"Velitel bosensko-chorvatské armády"

Dohodli jsme se na schůzce jedno ráno v soukromém bytě.

Začali jsme kávou. Je to starší muž, chápete

Povídali jsme si o situaci na jihu, v Hercegovině.

Moje armáda tam měla problémy s bosensko-chorvatskými jednotkami.

Není žádným tajemstvím, že Chorvati v jižní Bosně

by nejraději byli součástí Chorvatska.

Věděl jsem, že bosenští Chorvati chtějí vyprovokovat válku.

Chtěli připojit jižní Bosnu k Chorvatsku.

Jejich plán byl zcela zřejmý.

Byl zde dobrý důvod k obavám. Chorvatský prezident a jeho Srbský

protějšek si dlouho pohrávali s myšlenkou přerozdělení Bosny

mezi sebou.

Rakousko 6.května, 1992

Rok předtím jeden televizní štáb náhodou narazil

na vůdce bosenských Srbů v Rakousku.

Jel tam na tajnou schůzi s více diskrétním vůdcem

bosenských Chorvatů.

Ten dojel v tomto autě.

Oba vůdci se sešli za těmito dveřmi.

Byla to velmi dobrá schůze.

Chorvati chtěli jejich část Bosny

"Vůdce bosenských Chorvatů"

Myšlenka Chorvatského státu v Bosně tady byla už několik let.

Měli jsme s Chorvaty nějaké územní rozepře,

ale dohodli jsme se, že kvůli nim naši chlapi nebudou umírat.

Věděli jsme, že ani jeden z nás by nedostal přesně to, co chtěl.

Srbové na té schůzi dokonce vytyčili hranice,

které by mezi námi na jihu vedly.

Bosenští Chorvaté se obrátili proti svému dřívějšímu

muslimskému spojenci (Izetbegovič)

Mostar jaro, 1993

Tato bitva byla nařízena velitelem veškerých chorvatských jednotek.

"Chorvatský prezident" Nařídil jsem mým jednotkám, aby nevstupovali do srdce Bosny.

Jen jsem je poslal chránit ty části Bosny, které byly chorvatské.

Muslimské vesnice jim stály v cestě.

*Ahmići-největší masakr spáchaný Chorvaty na Bosenském lidu během

tohoto konfliktu.(střední Bosna) Bylo zaútočeno na dalších 7 vesnic.*

Chorvatská armáda byla rok posilována tisíci

muslimskými bojovníky.

Nyní Chorvati své bývalé spojence uvěznili.

Museli jsme někam uklidit zajatce. Proto jsme postavili tábory.

Řekl jsem ministru obrany: Dejte si velký pozor,

"Nedělejte něco, za co se budeme stydět"

Na vojenském letišti poblíž Mostaru si jeden novinář vymluvil cestu do

do jednoho z kempů.

Ti lidé byli drženi

v podzemních nádržích, kde se dříve skladovalo palivo.

"Muslimský novinář"

Před válkou to byly kasárny.

Tyto nádrže byly napůl zakopány do země.

Bylo tam neskutečné vedro.

Měli jen malinkou škvíru pro přívod vzduchu

Lidé tam umírali.

Naši chlapci byli zmasakrováni. Proto se stal tento omyl.

V takových chvílích nemyslíte jasně a šílíte vzteky.

Později vám je hanba. Jako člověku a jako Chorvatovi.

Zodpovědnost za tyto tábory byla na samém

vrcholu chorvatské vlády.

Prezident Tudžman o těchto táborech musel vědět.

"Mluvčí chorvatského parlamentu"

Zeptal jsem se ho, kdo to má na svědomí.

Odpověděl mi, "My, Chorvati, bychom se neměli navzájem obviňovat"

"Můžou zde být tábory, ale oni je mají také."

To ale nebyla omluva.

Vyburcováni strachem z úplného zničení, lehce ozbrojení muslimové

oplatili úder.

Chorvati měli po výhodě.

Z pomsty Chorvati zaútočili na Mostarský most, který

byl postaven muslimy před 400 lety.

Bylo to přesně na den 4 roky od pádu Berlínské zdi,

ohlašující nový světový řád.

Ohledně Bosny se ale 2 američtí představitelé rozhodli přihlížet,

nechajíc evropany, aby si udělali pořádek sami.

"Americký ministr" Nebude žádné jednostranné užití amerických jednotek.

Jak už jsme řekli předtím, nejsme a nemůžeme být policie celého světa.

Spojené státy nejsou připraveny nasadit pěšáky do Bosny k vyřešení

nebo urychlení míru tamního konfliktu.

Američané se rozhodli, že je čas zakročit.(?)

Strategií bylo zprvu uklidnit válku mezi Muslimy a Chorvaty.

Pokud by jste si vyskládali všechny územní záležitosti na stůl a pak si

řekli, kolik problému by bylo pryč, pokud bychom dosáhli

muslimsko-chorvatské federace podporované Chorvatskem,

velmi hodně by jich okamžitě zmizelo.

"Záhřeb, Chorvatsko,17.2." Amerika použila taktiku práva silnějšího

Prezident Tudžman byl varován, že pokud bude pokračovat ve válce

s muslimy, Chorvatsko bude také muset čelit sankcím OSN.

Zanechalo by to Chorvatsko na Balkáně trochu v izolaci,

pravděpodobně ve stejné míře jako Srbsko.

A to nebyla až tak zamýšlená situace pro zemi, jako je Chorvatsko.

Američané věděli, že Tudžman chce zpět území

obsazeno Srby v Chorvatsku.

Aby toho dosáhl, potřeboval podporu Američanů.

"Velvyslanec USA v Chorvatsku" Prezident Tudžman zůstal bez

podpory mezinárodního společenství v otázce zpětného

vydobytí 27% ztraceného území, které bylo pod srbskou okupací.

Tudžman zvolil americký způsob.

Uvědomil jsem si, že musíme v Bosně předejít konfliktu

mezi západní a islámskou civilizací.

Proto taky požádali

o tuto dohodu s muslimy.

O několik týdnů později prezident Clinton předsedal

diplomatickému stání. Prezidenti Chorvatska a Bosny podepsali

spojenectví k ukončení jedné z válek v Bosně.

Svět byl ale upozorněn na opak explozí v Sarajevu.

"Sarajevské tržiště" 5.února, 1994

68 lidí zemřelo.

Právě jsem dokončil schůzi s poradci ohledně té hrozné

a pobuřující včerejší události v Sarajevu.

-Už jste se rozhodl zda zasáhnete?

-Ne, ale povolení, díky kterému může proběhnout letecký útok, vyžaduje

obecnou dohodu našich spojenců z NATO.

Na kterou jsme se připravovali už to následující pondělí. A Peter (?) a

já jsme byli vysláni do Evropy, abychom se setkali se spojenci

a celou věc dát do pohybu.

Londýn 8.února, 1994

Británie stála v cestě.

Ministr zahraničí čelil naléhavému zasedání sněmovny.

Jeho kolegové byli nesmiřitelně proti každému kroku, který

by znamenal zatáhnutí Británie do konfliktu se Srbskem.

"Britský ministr zahraničí" Nejde tady jen o Bosnu.

Jde o NATO.

A došli jsme k bodu, kdy je buď potřeba držet NATO na

"rozumné uzdě" nebo souhlasit, což se nám zdá riskantní.

"Simulace od CIA" Britové souhlasili.

NATO dalo Srbům ultimátum. Měli 10 dní na to, aby odvezli

artilerii z kopců okolo Sarajeva.

Ultimátum!

"Velitel bosensko-srbské armády"

My Srbové jsme nikdy žádné ultimátum nepřijali.

A nikdy ani nepříjmem.

Odmítl jsem to ultimátum.

Rezignace by znamenala jen další ultimáta od NATO.

Když zbývaly 4 dny do vypršení ultimáta, John Major

dorazil do Moskvy na již předtím domluvený summit.

Rusko bylo bez sebe z hrozeb NATO jejich spojenci - Srbům.

Když přišlo to ultimátum od NATO, měli jsme opravdu strach, že

celé to území může být kompletně vybombardováno.

Důvod, proč na nás tak vyjeli byl, že jsme je vlastně nevarovali.

A já tu zprávu poslal ať už z Moskvy nebo hned po návratu sem, kde stálo

PODÍVEJ SE NA TO! kde..kde bylo, a to jsem citoval,

"extrémní znepokojení"

"Ruský prezident" Někteří lidé se snaží vyřešit

problémy v Bosně, aniž by do toho zahrnuli Rusko.

Tak to ale nepůjde.

Tohle nedovolíme.

Samozřejmě, že jsem rusům neřekl držte se dál, to vůbec ne.

Řekl jsem, že tohle je důvod, proč jsme v NATO.

a to co máme je zázemí, máme vypracování, prosím,

hrajte svou roli.

Tato výzva byla dle Jelzinovy chuti.

Uchýlili se k tomu, že nám řekli své nadcházející kroky.

17.února, 1994 Prosím, počkejte chvíli.

Možná 30 min a potom snad budeme mít co říct.

Během pár hodin byl zvláštní vyslanec v sídle bosenských Srbů

s dopisem od ruského prezidenta.

Četli ho nahlas a mohli jsem vidět ten dojem, který to udělalo.

Ten dopis od ruského prezidenta, kde požadoval udělání správné věci

Rusko žádalo, aby nešli do konfliktů, stáhnout se a jako záruku jim slíbilo

nasazení našich vojáků do oblasti v případě potřeby.

Rychle jsme souhlasili

Myslel jsem, že je podstatné, že se do toho vpletl Jeltzin

a ruští vojáci se k nám přidali.

Poslední den ultimáta se do oblasti přesunuly kolony rusů.

Jejich přítomnost okolo Sarajeva způsobilo útok od NATO nemožný.

Srbové tedy vyhověli a stáhli artilerii a těžkou techniku.

Poprvé za 18 měsíců se mohli obyvatelé Sarajeva volně pohybovat

po ulicích.

Srbové byli donuceni, alespoň v Sarajevu k míru.

29.března, 1994

Dnešek věnujeme budoucímu sídlu amerického velvyslanectví v Sarajevu.

Hlavní město jako celek nezávislého a suverénního státu

Bosny a Hercegoviny.

Americká velvyslankyně za OSN

Ráda bych zopakovala slova, která zazněla před více jak 30 lety

prezidentem Kennedym, Já jsem Sarajevka.

Ale Sarajevo nebyl Berlín.

Když Srbové testovali západní rozhodnutí, spojenectví dosáhlo

zlomového bodu.

Chtěl jsem ukázat světu,

obzvláště Američanům,

že my jsme ti vládnoucí a můžeme rozdrtit muslimskou armádu.

Místo, které si vybral byla nejdůležitější muslimská bašta

ve východní Bosně. Goražde

Tak jako Srebrenice, bylo prohlášeno OSN za "bezpečnou oblast".

Vzbudil jsem se ve 4 hodiny ráno 5.května a řekli mi,

že tanky zaútočily na město Goražde a že město je v plamenech.

Hlášení bylo přehnané, ale srbské miny opravdu padaly na město.

Máme tady těžké ostřelování

byla zasažena nemocnice

3 pacienti byli zabiti, máme mnoho raněných.

Generál Rose se rozhodl, že není zapotřebí vojenské akce.

Podle pravidel rady je postup proti zastrašování a terorismu na

bezpečnou oblast jiný, než postup při obraně a chránění.

Starší důstojníci byli vystrašeni faktem, že bylo velmi nejasné,

co by se stalo po zahájení náletů.

Když dva srbské tanky dojely k městu, generál Rose rozhodl,

že je čas zasáhnout.

-Cíl je přímo přede mnou -Na co míříš?

-Na jeden ze stanů

-Máme zásah

První útok v historii NATO zasáhl stan.

Místní velitelské stanoviště Srbů.

Srbové nebyli zastrašeni na moc dlouho.

Jejich velitel, generál Mladič se pomstil obklíčením 150 osob z OSN

na jeho území. Stali se jeho zajatci

Běsnil do telefonu nějakých 20 minut a vyhrožoval že nenechá ani jednoho

člena té skupiny odejít živého.

Došlo nám, jaké omezení a potíže může mít užívání náletů

když máte takto nechráněné jednotky na zemi.

Pale, bosensko-srbské "hlavní město" 15.dubna, 1994

OSN poslalo vysoce postavenou delegaci aby vyjednali propuštění

zajatců s bosenskými Srby.

Museli jsme dojít k nějaké dohodě

Zrovna jsme zasedali k aperitivům.

Těsně po usazení se k nám dostala naléhavá zpráva,

že se s námi snaží spojit generál Rose.

-Zdravím, pane Akashi -Michaeli, jsem tady

Zoufalý generál Rose musel použít nezakódovaný signál, aby se

spojil se svými nadřízenými. Řekl jim, že zatímco se vybavují s

vůdci bosenských Srbů, je na jeho vojáky v Goražde stříleno Srby.

Pane, situace se zde velmi rapidně zhoršila

zatímco máte zasedání. Střílejí na naše chlapce.

Potřebujeme okamžitou leteckou podporu. Konec

"Mírový úředník OSN" Tehdy to byla moje nejskutečnější

zkušenost jako mírový úředník.

Rose byl v Sarajevu, Mladič byl u Goražde

Já byl tady. Ten z OSN byl až tam

Měli jsme dvě mapy, dva telefony

Co kdyby Dr. Karadžič nařídil okamžité zastavení palby?

Pane, než se ta zpráva dostane k jejich jednotkám

budou tou dobou už všichni mrtví nebo zajati.

My jsme byli v místnosti a mluvili s vojákem na vysílačce, do které

v podstatě velitel OSN mluvil o povolání stíhaček k vybombardování

lidí, ke kterými mluvil pan Karadžič.

Já byl nepříčetný. Zeptal jsem se Mladiče, "O co ti jde?"

Generál Mladič řekl svým vůdcům, že jeho zbraně míří jen na město

a ne na pozice jednotek OSN. Pokud jsou tito vojáci ostřelováni,

je to jenom jejich chyba.

Naléhal jsem, aby nám Rose řekl pravdu

Poté OSN připustilo, že jejich vojáci jsou na špatném místě.

OSN nemělo jinou možnost, než odvolat letecký útok.

Poslali vrtulník pro jednoho umírajícího britského vojáka.

Ale srbský útok pokračoval.

Té noci svolala bosenská vláda pana Akashiho a generála Rose,

aby vysvětlili, co se stalo.

Co kdyby na vás teď zaútočili znovu? S takovou šancí, jakou

získali. Chápete náš postoj? Protože tohle jsme vám

a generálu Roseovi říkali už před dvěma týdny.

Promiňte, ale to už je prostě směšné.

"Bosenský premiér" To byl ten moment, kdy si hlupáci z

bosensko-srbské armády okolo Goražde uvědomili,

že se můžou NATO postavit.

Věděli, že nikdo nebude moct nic udělat.

20.května, 1994 Američané se rozhodli pro

obnovení své důvěryhodnosti.

..ospravedlňovat ostřelování nemocnice, základnu OSN,

brát jejich zajatce i když jsme nikdy proti nim

v této válce nezasahovali.

Jediné, co jsme dělali bylo to, co jsme celou dobu říkali, že budeme

dělat a oni nám vyhrožovali pomocí zbraní.

To oni jsou naprostými agresory a těmi špatnými.

Prezident Clinton požadoval okamžitý útok NATO.

Obdržel jsem důležitý telefonát, ve kterém se požadovalo zahájení

vojenského útoku proti bosenským Srbům.

Ano. 20.května jsme já a primér byli velmi znepokojeni zprávami

které byly přehnané. A to, že jsme jediní proti

ohledně požadavků na NATO.

Hlavní sídlo NATO 22.května, 1994

Američané si protlačili ultimátum dávajíc bosenským Srbům 12 hodin

na to, aby se stáhli.

"Americký velvyslanec pro NATO" My nejdeme, a jen tak nezničíme tank

který útočí na město. Budeme útočit na cíle v širokém měřítku.

Pointa je v tom aby pochopili, že čeho je moc, toho je příliš.

Bělehrad, Srbsko 22.května, 1994

Jenom jeden muž byl ochoten pokračovat ve vyjednávání se Srby.

Zvláštní vyslanec NATO Yasushi Akashi.

Nehrozilo, aby někdo p. Akashiho zastavil vrátit se k vyjednávání

s prezidentem Miloševičem a bosenskými Srby.

Myslel si, že pouze on je schopen odvrátit útok, který by celou

mírovou akci naprosto pohřbilo.

Na 200 plně vyzbrojených stíhaček čekalo na rozkaz v Jaderském moři.

Zvláštní vyslanec vystoupil v Bělehradu s Miloševičem a

Karadžičem k oznámení další příležitosti ke klidu zbraní.

Upřímně můžu říci, že tohle byla úspěšná schůzka.

Po dva týdny vzdorovali Srbové jak OSN tak NATO.

Naučili se nebát mezinárodního společenství.

Voják OSN zajat bosenskými Srby. 17.května, 1995

Srebrenice "vyčištěna" bosenskými Srby 10.července, 1995

Tady generál Mladič

Žepa obsazena bosenskými Srby 1.srpna, 1995

"Náměstek prezidenta Bosny" Byli jsme tak šťastní, když dorazili

lidé z OSN. Ale jen v Sarajevu bylo zabito na 10 000 civilistů.

OSN jen stálo a koukalo.

Jaká to ironie

Srebrenice 15.srpna, 1995

Nyní jste pod ochranou jednotek OSN!

V srpnu 1995, 3 měsíce po pádu Srebrenice, NATO započalo rozsáhlé bombardování bosenských Srbů.

Díky za pozornost těším se na Vás u dalšího dílu pavlasx (@seznam.cz)

Zkuste adrenalin s www.bohemiacasino.com Použijte kód 50KC a hrajte zcela zdarma!