Original subtitles

Nikdo nežije věčně (1946)

Tohle jsem viděl z mého okna, z armádní nemocnice,

na ostrově Governors.

Tři dlouhé měsíce jsem tady ležel,

pozoroval město, kde jsem se narodil a vyrostl,

jako bych čekal na dívku, kterou miluju.

Takhle jsem se díval na New York.

O dni, kdy mě pustili s propouštěcími doklady,

jsem nikomu neřekl,

kromě mého starého přítele Ala Doylea,

skvělého žoviálního podvodníka, který byl se mnou

ve všech mých kšeftech.

- Ahoj, Ale. - Nazdar, Nicku.

Rád tě vidím, kámoši.

Nějak ses změnil, ale uniformou to nebude.

- Přibral jsem? Zestárnul? - Zatím nevím.

- Kde tě zranili? - Přímo do jádra.

Stále mám zatvrdlé prsty, ale časem se to zlepší.

Každopádně mě propustili z armády.

Pojďme odtud.

- Opouštíš nás, seržante? - Jo. Odcházím.

- Hodně štěstí. - Díky, Arte. Rád jsem tě poznal.

- Nashle. - Hodně štěstí.

Co si o sobě myslí?

Sloužil jsem s ním 14 měsíců, a dívá se na mě přes rameno.

- Chce odtud co nejdřív vypadnout. - Ne. Je to podivný ptáček.

Nevím o něm o nic víc, než když jsem ho potkal.

- Hodně štěstí, seržante. - Díky.

Štěstí už má.

Víš, že jsem kvůli propustce musel říct své pravé jméno?

Zatímco jsme se trajektem vraceli na Manhattan,

Al mi povyprávěl všechny změny, které se udály na Broadwayi

od mého odjezdu.

Ťulpasy?

Nikdy v životě jsem neviděl tolik poslušných maníků s tolika prachy.

Neumíš si představit, kolik škváry se dá udělat.

- A bez problémů. - Jak se má Toni?

Má se fajn.

- Ptáš se, jak se má... - Viděls ji v poslední době?

V poslední době ne. Vede nějakej šejdířskej podnik.

Však víš, prsíčka z perliček. Jedna porce za deset dolarů.

- Mám dluhy, takže... - To je mi ale novinka.

Na tom se dá nabalit.

Zdá se, že se o mé prachy dobře postarala.

O tvé?

Jo. Před odjezdem jsem měl 50 táců.

Toni se měla o ně postarat.

Jsme v balíku, co?

Takže teď vlastním lokál.

Al řekl, že se také přestěhovala do mého bytu, zatímco jsem byl pryč.

Proč ne? Stejně by k tomu jednou došlo.

Pan a paní Blakeovi. Páni, nezní to špatně!

Když jsme procházeli Broadwayí, setmělo se.

Od Battery po Times Square,

blikala všechna světla města,

jakoby mě vítala.

Pro vojáka je největším potěšením návrat domů.

A pamatuješ malého podfukáře, Křídovou růžičku?

Za dávných dob mě vždy pumpnul o prachy.

Teď se v nich válí. Díky bourbonu našel zlatý důl.

Jako za starejch časů prohibice.

Žhavé prachy. Kdekdo je najde a promrhá.

Jsem rád, že je to tak.

Zvláště po tom, co jsi zažil.

Čím dříve začneš,

tím dříve zbohatneme.

- Chtěl bych si na chvíli odpočinout. - Můžeme na pár týdnů zaskočit do Saratogy.

Promluvíš si s chlapci.

Bude to jiné, než s těmi vojenskými křupany.

V mé jednotce bylo pár dobrých hochů.

Jen pár?

Myslel jsem, že armáda bere jen správné hochy.

Chytráci jako ty si hleděli svého, co?

Nejsou ženy bordelářky?

Mně to nevadí.

Co říkáš na ten nápad se Saratogou?

- Židák Smith a pár hochů... - Chci odpočívat.

A nemyslím jen dva týdny.

Ženy nemají zábrany. Vždy něco na sebe napatlají.

Znám kluky v zámoří, kteří by vysolili deset babek,

aby si k nim mohli přičichnout.

Nevěděl jsem, že kouříš dýmku.

Nikdy předtím jsem ji neviděl.

Že by snad její bratranec?

Dobrý večer, pane Blakeu.

Nejlepší víkend, jaký jsme kdy měli. Ještě jeden takový a můžeme odejít do důchodu.

To jo. Nemůžu se dočkat.

Mám dost zpívání pro opilce z Park Avenue.

- Ano, Andre? - Nick Blake právě přišel.

Nick Blake?

Musel ses pomýlit. Je v armádě, v zámoří.

Stůl 9.

V pořádku, Andre.

Dones jim láhev nejlepšího šampaňského a čtyři sklenice.

- Pojďme odsud. - Počkej. Vyřešíme to teď.

Jdi, připojím se k tobě.

Tohle není dobré místo pro klábosení.

- Podívej na ten houf. - Možná žádné nebude.

- Co to má být? - Pozornost podniku.

Miláčku, právě jsem zjistila, že jsi tady.

Ahoj, Toni.

Dost slabé uvítání po takové době.

Je tu trochu víc lidí. Sedni si.

- Ahoj, Toni. - Nazdar, Ale.

Nač čtyři sklenice?

Pro pana Kinga. Za chvíli si k nám přisedne.

Chet King? Co tady dělá?

- Víš, pan King je... - Nazdar, Blakeu!

Ale, jak se máš? Kdes byl? Dlouho jsem tě neviděl.

Blakeu. Na tvé zdraví!

- Jsem rád, že ses vrátil. - Díky.

Byls už doma?

Věděl jsem, že tě tady najdu. Chtěl jsem tě vidět.

Mám takovou radost.

Chtěl jsem vidět, jak se našemu podniku daří. Vypadá to dobře.

- O čem to mluví, Toni? - Právě jsem mu to chtěla říct.

Tohle patří panu Kingovi.

Mé jméno používáme, protože to přitahuje pozornost.

Tak moment! Když mi o tomhle řekl Al,

myslel jsem, žes do toho vložila mé peníze.

Nevím, jak ti to říct, ale...

Před rokem jsem otevřela klub za tvé peníze.

Nevyznala jsem se v tom. Tak jsem zbankrotovala.

Jen tak.

Škoda, Blakeu. Nebyl jsem tady, abych jí poradil.

Nevíš, jak mě to mrzí.

Chtěla jsem ti o tom napsat,

ale předpokládala jsem, že máš dost svých starostí.

Slečno Blackburnová, vaše číslo.

Díky, Bobe.

Nechoďte pryč, hoši. Hned se vrátím.

Dámy a pánové, naše oblíbená zpěvačka:

Slečna Toni Blackburnová.

Je to mimořádná dívka. Přitahuje mnoho lidí.

Hádej, na koho myslím?

Jen na tebe.

Když jsem s tebou, ten starý pocit se opět vrací.

Každý ukradený polibek,

mě k tobě přitahuje.

Něco náhlého mě fascinuje,

však víš, co myslím.

Hádej, o kom v noci snívám?

Jen o tobě.

Když se probudím, proč jsem vždycky smutná?

Tady je hlučno. Pojďme do tvé kanceláře.

Proč?

Chci si trochu s tebou promluvit.

Mé srdce se mě neustále ptá.

Potkáme se znovu,

abych tě mohla opět milovat?

Od té první noci,

co jsme se zamilovali...

Ale, počkej tady.

Cítím se stejně, snad na vině je láska.

Zůstaneš v mém srdci,

osud musí mít..

- Doutník? - Ne, díky.

Nekouříš fajfku?

- Co chceš, Blakeu? - Svý prachy.

- Jaké prachy? - Znám tě dobře.

Pro tebe není problém udělat bankrot nějaký hloupý slepici.

Mně je to jedno. Ale ne, když jde o mé prachy.

Vyříkej si to s Toni. Ona je utratila.

Nechci být nezdvořilý, pokud nebudu muset.

Každou chvíli jen,

mé srdce stále ptá se mě,

kdy se znovu sejdeme.

Kdy znovu smát a žít budeme.

A milovat.

Pak ti

řeknu:

Opět seš

to ty.

O něco později se slečna Blackburnová vrátí.

Teď následuje tanec.

- Chci vidět Nicka. - Za minutu bude venku.

Po celou dobu, co jsem byl v armádě,

nemyslel jsem na nic jiného, než na tebe.

Celou cestu domů, na nemocniční lodi,

měl jsem před sebou tvou tvář, jak na mě čeká.

Nicku, miláčku.

A další věc. Chápu, chceš si odpočinout. Dobrá.

Ale proč Saratoga? Proč Kalifornie? Než tam dorazíme, budeš unaven.

Je to skvělé město. Daleko od všeho.

To mi říkat nemusíš.

Chci navštívit starého kamoše, Taťku Grubera. Vzpomínáš si na něj?

Myslíš toho starého prďolu, který obral...

U mě to má vyžehleno. Voko.

A další věc.

Máš svůj armádní plat, já měl trochu peněz.

Co jsem koupil jízdenky, už nemám ani to.

Dlouho odpočívat nebudeš.

Budeme muset sebou mrštit. Nevadilo mi, žes ho zmlátil,

ale k čemu to bylo? Z toho se nenajíš.

Pan King nám věnoval prachy.

Proč mi to děláš?

Takto mě decimovat.

Moje počáteční investice, plus úroky.

Hrome! Rozdej. Teď si zahrajem.

Jsme stále ve Spojených státech?

Los Angeles je určitě.

Nejdříve zastavte na náměstí. Pak vám řeknu, kam dál.

Slavný 6metrový dalekohled Taťky Grubera. 10 centů.

Co je, lidičky? Prohlédněte si zázraky přírody.

Dnes uvidíte Saturn s prstencem. Taky můžete spatřit hory Měsíce.

Jen za desetník, lidičky. Jen za jeden desetník.

Máte zájem, pane?

Co vy? Chcete vidět měsíc za desetník?

Proč ne? Přeplatil jsem hodně laciných věcí.

Sem se podívejte.

Zavřete jedno oko.

Dnes je úplněk. Krásné, že jo?

Má víc bradavic, než ropucha.

To jsou hory a údolí, stejně jako u nás.

Jen je bez života.

- Nic tam nežije. - To se mi nelíbí.

Je smutné vědět, že jste ve vesmíru sám.

Chápu vás, ale...

Nicku! Jak se máš, chlapče?

Dobře, Taťko. Zdá se, že ti to sype.

Právě jsem se chtěl vyrovnat.

Opravdu se dívám na měsíc?

Ručím za to! To je vše, pane.

Tak počkej. Ještě jsem nezaplatil.

Nevadí, jde to na můj účet. Tak jděte.

Právě jsem přišel z Europy.

Chtěl jsem vědět, jestli tě najdu na stejném místě.

Rád tě vidím. Co se stalo? Zdrhnuls z armády?

Ne, řádně mě propustili.

Ukecals je, co? Stejnej jako vždy.

- Seš tady sám? - S Alem Doylem, čeká v taxíku.

Díky za balíček, cos mi poslal. Byls jediný, kdo si na mě vzpomněl.

To nic. Udělal jsem to ve jménu starých časů.

Ale pověz, jak to vypadá v New Yorku?

Od mých časů se musel hodně změnit.

Všechno se změnilo. Nevracej se tam.

- Byl bys zklamán. - Máloco mě může zklamat.

Co tě sem přivedlo? Nějakej kšeft?

Žádné rozkazy, jsem mimo. Chci si jen odpočinout.

Muselo to pro tebe být těžké je poslouchat.

- Kde se zdržuješ? - Později ti to povím.

Někdy si vyjdeme a podělíme se o láhev piva.

- Prima. - Uvidíme se.

Dobrá.

Co je, lidičky? Prohlédněte si zázraky přírody.

Dnes uvidíte Saturn s prstencem. Taky můžete spatřit hory Měsíce.

Jen za desetník, lidičky. Jen za jeden desetník.

Něco jsem taky vyhrál v pátém.

Dělá to 18 622 dolarů.

Dokonce i nová sázka vyšla. Kdybych jen měl na to prachy.

Dokonce i nová sázka? Hraješ si tu jako malé dítě.

Největší šance našeho života je za rohem,

a ty si děláš vystřihovánky.

Docu, musí být někdo, kdo nám zaplatí.

Čekají na nás dva miliony dolarů. V noci nemyslím na nic jiného.

Dříve by to byla pro mě dětská hra.

Teď nemám tu drzost.

Mám na krku pár neschopných pobudů,

kteří jen posedávají a čekají, co se stane.

Netřeba se rozčilovat. Tak to je, tak to bude.

- Hádejte, co vím! - Kdes byl?

Copak si nemůžu posedět na náměstí, když je taková pěkná noc?

- Něco jsem vám chtěl říct. - Nemůžeš si vzpomenout?

Jo, viděl jsem toho chlápka z New Yorku, Nicka Blakea.

Něco si šeptal s Taťkou.

- Nick Blake? - Není v armádě?

To nevím. Byl v civilním oblečení.

Co na to říkáš? Kdysi býval příčinou Docových potíží.

Proč ho nemáš rád? Je to nejlepší chlápek v kšeftě.

Nejlepší chlápek v kšeftě, hrůza! Měl štěstí. Však ho dostanou.

Ještě ho nedostali. Znal jsem ho, když se motal kolem Broadwaye.

Opravdový Casanova. Dámičky kvůli němu šílely.

Co na něm viděly? Vždyť je to hochštapler.

Tak to ne!

Pokud je ve městě, může se nám hodit.

Omotá si ji kolem prstu. Jen tak!

To snadno zahraju i já. Jen potřebuju prachy.

- S tebou by nešla. - Až moc.

Žádné prachy kolem tebe nevidím.

Nic jsem tím nemyslel. Žertoval jsem.

Víme, že bys toho dosáhl, jen potřebujeme někoho, kdo nás zaopatří.

Mohl bys přesvědčit Blakea, aby nás financoval.

Možná.

Nebude těžké ho přemluvit.

Jen to jen bezvýznamný drzý spratek. Nic víc.

Co je ti k smíchu?

- Prý, bezvýznamný. - Slyšels mě!

Když jsem ho poznal v Miami, bydlel jsem v nejlepším hotelu.

S newyorskými podvodníky běhal od dveří ke dveřím, a škemral peníze.

Jak byl zdvořilý. Doktor Ganson tohle to a támhle to.

Pak dostal příležitost. Měl štěstí! Nic víc!

- Obyčejné štěstí. - Máš pravdu.

Nikdy jsem ho neměl rád.

Ale máš pravdu. Teď ho potřebujeme.

Promluvím si s Taťkou.

Najděte mi Blakea.

- Zbytek bude snadný. - Počkej!

Chceš si s ním začít?

Proč ne?

Taková hloupost. Jsme jen pobudové.

- Pro nás je to velké sousto. - Sklapni!

Nazdar, Taťko!

Hledal jsem tě venku.

Padla mlha.

Dopij si. Koupím ti další.

Nebo chceš něco tvrdýho?

Piju jen dvě piva za večer. Tohle je druhé.

Číšníku.

- K službám. - Jaké máte brandy?

- Obyčejné brandy. - Nemáte francouzské?

Tak chcete ho, nebo ne?

Tak jo.

Opravdu nechceš nic jiného? Trochu se mi poštěstilo.

Na to nevypadáš. Co chceš?

- Slyšel jsem, že přijel Nick. - Opravdu?

- Děláš si legraci? - Ne.

- Stálo by to za to. - Za kolik?

Našli jsme jednu ovečku. Snad by měl Nick zájem plán zafinancovat.

Marně se snažíš.

Jde o velikou věc. Ta ženská...

Říkám ti, máš to marný.

Pět set babek pro tebe, když řekneš, kde najdeme Blakea.

- Ty peníze, samozřejmě, máš. - Drobné si nechte.

- Víš, že mi můžeš věřit. - Přestaň žertovat.

Pět set babek jsi neviděl pohromadě alespoň pět let.

Jednou seš nahoře, jednou dole.

Bejvaly doby, který jsem si mohl Blakea koupit a prodat.

- Byl jsem nejlepší. - Dříve, to se nepočítá.

Odcházím.

Mám vdovu se dvěma miliony dolarů, která se cítí velmi osaměle.

Před pár lety by to byla brnkačka, ale teď...

- Časy se mění. - Neříkej.

Jde o snadnou a velikou kořist.

Nikoho tady nezná. Manžel jí všechno zanechal.

Klepeš na špatné dveře.

Pro Nicka to bude hračka, ale stejně s vámi do toho nepude.

Žiju jen pro tohle.

Tu křepelku oškubu!

Potřebuju jen to nějaké kilo a budu na vrcholu jako předtím!

Tam patřím!

Ne tak nahlas. Uklidni se.

Říkáš... dva miliony?

Řekni mi něco o té vdově.

Díky, Tesi.

- Pan Blake se ještě nevrátil? - Ne.

To je život! Kéž by mě viděli hoši z Broadwaye.

Jemináčku!

- Co je? - Po celou dobu se prochází po pláži.

Nahoru a dolů, možná dvě, tři hodiny. Nevypadá šťastně.

Nic mu není. Třeba ho nechat na pokoji.

- Víte, co si myslím? - Co?

Pan Blake by si měl najít pěknou, přátelskou dívku.

- Na pláži je jich plno. - Tesi.

Pokud se vám tady líbí, neříkejte mu to.

Právě se z průšvihu s jednou takovou dostal.

- Rád bych viděl pana Blakea. - Vaše jméno, prosím.

Řekněte mu, že ho hledá Taťka Gruber.

Nazdar, Taťko. Pojď dál.

Divil jsem se, kdo to zvoní. Jen ty víš, že jsme tady.

Co za fešný kvartýr to tady máte.

Nic tak pěkného jsem neviděl, od dob mých dobrých časů.

A to je už hodně dávno.

Nick tu hned bude. Dáš si něco k pití?

Snad pohár piva.

Posaď se a udělej si pohodlí. Přinesu ti ho.

Slídíš po kořisti?

Jistě, proč ne?

Přijel ses podělit s láhví piva?

Do jisté míry... Jo!

- Co máš dalšího? - Chci si s tebou o něčem promluvit.

- Říkal jsem ti, odpočívám. - To můžeš i později.

Navzdory vysokým daním z příjmů, jsou dva miliony stále spousta peněz.

- Kolik? - Díky.

Víš, že bych sem nikdy nevpadnul,

kdybych ti nechtěl udělat laskavost.

Nemluvě, i pro tebe.

- Ovšem. - Co to má znamenat?

Celkem nic.

Jenom, že jsou k mání dva miliony dolarů, ale...

když Nick chce odpočívat.

Dobrá, poslechnu si tě. Kápni božskou.

Bylo to, před časem, celkem dobrý,

ale věk nepustí.

Kdo tě poslal?

Jak já tomu rozumím, tenhle kšeft je zralý na spadnutí.

Chlápek jako ty, by to zmáknul za měsíc.

Po tom bys mohl oddychovat celej život.

Pokračuj. Posloucháme.

Jde o vdovu, pocházející z Minneapolisu.

Jak originální, podvést vdovu.

Aspoň ho vyslechni.

Stála by za to. Je řádně prachatá.

Byl bys v balíku na celý život,

a taky mě bys trochu pomohl.

Mám už po krk toho dalekohledu.

Jo. A drancování kapes opilců.

Zestárnul jsem.

Dělám, co můžu.

Nebuď nestyda. Poslechni si ho.

Bydlí v hotelu Marwood Arms, v tom nejlepším apartmá.

Její manžel zemřel před rokem. Nikoho tady nezná. Je sama.

Bude na tobě...

Jestli tě nudím,

tak abych šel.

Mohl bys vydělat několik stovek tisíc...

Počkej, Taťko. Zůstaň ještě.

- Nicku, nenech se prosit... - Nech ho být!

Vždy byl takovej.

Tvrdohlavej mezek, i když byl mladej kluk.

- Šlo mi to dobře, ne? - To jo.

Ale teď máš 34, a většinou jdeš z kopce.

- A je to tady, kázání. - Nic takového.

Když jsem byl v tvém věku, měl jsem svět na háku,

vydělával jsem spoustu prachů a pak je vyhazoval ven oknem.

Jako ty. Myslel jsem, že to nikdy neskončí.

A teď se podívej na mě.

Lžeš, až se ti od huby práší.

Zaručeně.

Možná mám nějaké prachy. Jak dlouho budeš takhle žít?

Co budeš dělat, když ti bude 65?

- Prodávat tužky? - Nemyslím, že k tomu dojde.

To jsem si taky myslel.

- Nemá žádný obchodní smysl. - Zařídím to.

Nashle.

Nechceš si jít zaplavat?

Nechci se namočit.

Chceš pití?

Pití.

- Prima noc, co? - Jo.

Posaď se, odpočívej. Tak jsi to chtěl, ne?

Nevím, zda to byl dobrý nápad.

Jako ten Taťkův nápad o tom velikém kšeftě.

Který vybuchl.

Tehdy jsem si myslel, že ses zbláznil.

- Ale měl si pravdu. - Co tím myslíš?

Bylo to příliš velké sousto.

Chtělo to pořádného machra, aby si na to troufl.

Byl jsi pryč příliš dlouho.

Nežvaň, byla by to hračka.

No, nevím.

Mohl by velice rychle přijít o všechno.

V této branži stačí jeden chybný krok a seš v rejži.

Chyby nedělám!

To bylo před válkou.

Zajisté si toho mnoho zažil. Jsi trochu...

- nervózní. - Věříš tomu?

Pokud se nechceš k tomu vrátit,

chápu to.

Máme spoustu peněz.

Pro tentokrát.

Nerad tě vidím, jak zahazuješ svůj talent.

Ale,

nenech se nikým ovlivnit.

To tě bude něco stát.

To jsem vám říkal.

Připište to na účet pana Blakea.

Taťkove informace byly trochu povrchní, tak jsem udělal vlastní průzkum.

Jaké Taťkove informace?

- Já to tady řídím. - Jo, rozumím.

Přejděme k informacích, aby bylo jasno.

Vdova se jmenuje Gladys Halvorsenová,

manžel Carl Halvorsen, zemřel asi před dvěma lety.

Zanechal jí dědictví, které činí více než 2 miliony dolarů.

Žije sama v apartmá 901, hotel Marwood Arms.

Ještě něco?

- To je všechno. - Ne tak docela.

Ani jeden z vás jste nezjistil, že má finančního poradce.

Jmenuje se Manning, bydlí taky v Marwood Arms.

To nám stěžuje situaci.

- Určitě jste zjistil kopu věcí. - Je to moje práce.

Nějaké otázky? Docu?

Plánoval jsem, že se o to postarám sám.

- Potřebujeme jen peníze. - Počkej, Docu.

Taťka to udělal chytře.

Vzbudil můj zájem bez toho, aniž bych znal parťáka.

Pokud bych věděl, že jde o tebe, odmítl bych to.

Je to dost jasné? Chcete-li, abych to zvládl...

- Jdeme s vámi, pane Blakeu. - Dobrá. Ještě něco.

Pracuji sám, nechci být rušen.

Dokud budeme spokojeni. Jde o náš tunel.

Chceš-li, udělám z tebe kápa.

- Piánko, je trochu podrážděnej. - Dobrá, pojďme k podmínkám.

Našli jste ovečku, fajn.

Já to budu financovat, zmáknu to a beru na sebe riziko.

- Chci dvě třetiny. - Dvě třetiny?

Jinak do toho nejdu.

Dvě třetiny,

a my si rozdělíme jen jednu?

Vždy je to lepší, než nic.

- Posaď se, má pravdu. - Ne!

Nebýt mě, nemáš nic!

Já sehnal kontakty, já to zařídil!

Nenechám se obelstít!

- My víme. - Nenechám! Rozumíš!?

To se mi hodí! Stejně se mi do toho nechce.

Taky my máme do toho co mluvit.

Ale rychle! Bude to?

Kolik bychom tak dostali?

Alespoň 100 táců.

Zaručíš nám 30 000?

Pokud to vyjde, ano.

Tak jo, jdeme s tebou.

10 táců. Budu mít 10 táců. Jako bych je už měl!

Spočítej si je na prstech.

Dost na to, abych mohl sázet.

V minulosti bych takovému moulovi nedovolil ani řídit auto.

Zacházíte s ním jako by byl někdo.

Pokud nechce přijít o kůži, radil bych mu, aby uspěl.

Bude to pro něho lepší.

Děkuji vám, pane Lloyde. Apartmá 1009, prosím.

Jsem rád, že je to velké apartmá k dispozici, pane Lloyde.

- Váš tajemník řekl... - Můj tajemník?

- Ano, je nahoře. - Skvěle.

- Dobré ráno, pane Manningu. - Dobré.

- Mám poštu? - Podívám se, pane.

Dovolte, pane Lloyde, abych vám představil pana C.W. Manninga...

Vezměte zavazadla, s velkým kufrem vám pomůžu.

Promiňte, pane Manningu.

Myslel jsem, že byste se rád s ním seznámil.

Velmi důležitý mladý muž, jak jsem pochopil. Loďařství.

- Určitě mě neslyšel... - To nic.

Lituji, pane, nemáte žádnou poštu.

- Opět na golf, pane? - Jako každý den.

Udržuji se ve formě.

Máme nádherné ráno, pro golf jak stvořené.

Všechna okna máte otevřené, pane. Ještě něco?

Ne, to je vše.

Promiňte, pane, ale nebyl jste před válkou na Floridě?

Ne, synku.

V Hialeah jsem jezdil dostihy, než jsem přibral.

- Myslel jsem... - To musel být někdo jiný. Díky.

Zajisté byl.

- Nezačíná to dobře. - Nelam si hlavu.

Málem jsem vrazil do Manninga. Dobrý začátek.

Musíme si pospíšit, stojí nás to 50 babek denně.

- Už si ji viděl? - Ne.

Dnes večer v jídelně na ni vytáhneme náš první trik.

- Dobrá. - Mimochodem, dej si pozor na jazyk.

Jsi můj tajemník, ne pouliční prodavač.

Neměj péči. Mám velmi dobrou mluvnici.

Ale největší problém mi způsobila 17. jamka.

Bylo to takhle. Krátké, ale velmi obtížné.

Odpaliště je tady a jamka, řekněme, je tady.

Tady je překážka z písku.

Tady je.

Není to přesně tak, ale když to ohnu...

Víš si to představit.

Z této strany silně foukal mořský vítr.

Toto bude vítr. Slunce bylo tady.

Promiň, toto je slunce.

- Obrovský problém, co? - Jo. Naprosto.

Nevěděl jsem, jak to zahrát.

- Cos udělal? - Vsadil jsem na délku.

Nosiči jsem řekl: "Moje hůl na střední délky."

Zahrál jsem trochu doprava. Samozřejmě, kvůli větru.

Rozmáchnul jsem se a švihnul zápěstím.

Musel jsem dosáhnout zpětné rotace míčku, však víš.

Sklonil jsem hlavu.

A pak?

Nevím, kde míč dopadl.

Už jsme ho nenašli.

Dobrý večer, pane Lloyde. Je vše podle vašich představ?

- Ano. Děkuji, pane Evansi. - Pokud ne, dejte mi, prosím, vědět.

Děkuji, pane.

Promiňte, pane Manningu. Jmenuji se Lloyd.

- Dlužím vám omluvu. - Omluvu?

Pan Evans mi řekl, že se nás dnes ráno snažil představit.

Nepochopil jsem ho. Doufám, že to nebylo ode mě nezdvořilé.

Vůbec ne. Ani mě to nenapadlo.

- Paní Halvorsenová, pan Lloyd. - Je mi potěšením.

- Těší mě. - Nepřipojíte se k nám?

Pokud neruším. Nerad bych udělat další chybu.

- Vůbec nerušíte. - Bude nám potěšením.

Chcete něco k pití? Brandy?

Ne, děkuji. Mám nějakou práci.

Pan Evans mi říkal, že tu pobýváte už nějakou dobu.

Asi čtyři měsíce.

Vlastně, ráda bych tu zůstala. Je tu krásně.

- Jste poprvé v Los Angeles? - Ano.

Je tu nádherné klima. Ideální pro golf.

Spoustu pěkných hřišť. Určitě se vám nějaké zalíbí.

Jak říkám, golfový ráj.

Můj tajemník, pan Hall, paní Halvorsenová a pan Manning.

- Těší mě. - Taky mě těší.

Omluvte mě.

- Dáš si něco, Gladys? - Ne, děkuji, Charlesi.

Zítra ne. Později během týdne.

Dobře, pane Lloyde. Promiňte, prosím.

Nikdy mě nenechají na pokoji. Musím se vrátit do práce.

Před pár měsíci jsem se vrátil z armády a ještě jsem se nepřizpůsobil.

Byl jste v zámoří?

- Ano, cigaretu? - Děkuji.

Pronajal jsem si dům na pláži. Zítra plánuji strávit celý den na písku,

nic nedělat, na nic nemyslet.

Zní to úžasně. Co jsem tady, ještě jsem tam nebyla.

Ani já. Pro mě je to ztráta času.

- Každý den hraju golf. - Nerad to slyším.

Chtěl jsem vám navrhnout, abyste šli se mnou.

To je od vás milé, ale...

- Hrajete golf? - Žel ne.

Už opravdu musím jít.

Zvláštní, jak během několika měsíců dokážete

rychle zapomenout na svou práci.

Pan Evans vzpomněl loďařství. Tím se živíte?

Do remorkérů jsem se zbláznil ještě jako dítě.

Asi pět let před válkou

jsem se začal zajímat o záchranné hlubinné remorkéry.

Teď pracujeme na renovaci lodí.

Po válce bude o to velký zájem.

Ve skutečnosti...

Promiňte, rozhovořil jsem se o svých zájmech. Bylo mi potěšením.

Dobrou noc.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Zvláštní mladík. Takový typ neopracovaného diamantu.

Hlubokomořské záchranné práce.

Zní to zajímavě.

Škoda, že nehraje golf.

Charlesi, asi si dám brandy.

Rozhodně!

Jsem rád, že se bavíš. Číšníku?

Možná se šli nasnídat jinam.

Možná, ale nechci promarnit další den.

Docela mě zaujala. Je nesmírně krásná.

Určitě sis ji tak nepředstavoval.

Páni!

Nebo takhle.

- Dobré ráno, paní Halvorsenová. - Dobré ráno, pane Halle.

- Dobré ráno. - Dobré.

- Nepřipojíte se k nám? - Nebudu vás rušit?

Vůbec ne. Prosím, posaďte se.

Vždycky hledám záminku, abych mohl odejít od práce.

Máme krásný den.

Zajímalo by mě, proč lidé Jižní Kalifornie vůbec pracují.

Snad aby unikli jednotvárnosti. Jako obvykle, prosím.

Jen co tady skončím s Albertem, jdu na pláž.

Nepředpokládám, že byste přesvědčila pana Manninga,

aby se alespoň jednou vzdal golfu.

Pochybuji. Celé odpoledne by byl nevrlý.

Tady jsi.

- Dobré ráno, pane Lloyde. - Dobré. - Pane Halle.

Gladys, mluvil jsem s Petersenem. Včera v noci přišel.

Čeká na mě v klubu "Luční říčka".

Chce, abych s ním posnídal. Pak si zahrajem jedno kolo.

- Vadilo by ti... - Ne, jen jdi.

Nerad tě nechávám každý den samotnou. Chtěl bych...

Opravdu nechcete se mnou jet na pláž?

To nepřichází v úvahu, ale díky.

- To jsou ty remorkéry? - Jo.

Vůbec jsem netušil, že jsou tak velké.

Tohle je hlubinný typ.

Jejich výtlak je 300 tun,

parou poháněné motory vyvinou asi 1200 koňských sil.

- Utáhnou cokoliv. - Renovace, co?

Mohl by to být skvělej obchod. Zajímavé.

Panečku! Musím jít.

Proč nejdete se mnou vy?

Děkuji. Pojedu velmi ráda.

Výborně! Skvělý nápad.

Dobře se bavte. Nashle!

- Ahoj, Charlesi. - Budete za hodinu připravena?

Třeba hned po snídani, pokud můžu jít takhle.

Ovšem. Vezměte si plavky.

Bylo to skvělé!

Jo, opravdově dobrá koupel odstraní všechny vrtochy.

Vrtochy?

Ovšem. Každý jednou za čas je má.

Když jsem byl kluk, můj děda tomu říkal rapl.

Prostě se sbalil a šel rybařit.

Je těžké si vás představit jako kluka.

Proč? Vypadám tak vážně?

To jsem nemyslela.

Jste tak sebejistý.

Jako kdyby jste si věděl poradit v každé situaci.

Prošel jsem těžkým obdobím.

Jako dítě jsem žil v New Yorku, na nábřeží,

kde celá čtvrť byla hřištěm pro gangstery.

Museli jsme se rvát nebo utíkat, dělal jsem obojí,

a naučit se, co si kdy vybrat.

Na to se nedá zapomenout.

Nepřestávejte. Je to velmi zajímavé.

Možná to tak vypadá, ale nebylo.

Myslel jsem jen na to, jak odtud utéct.

Když mi bylo 13, pracoval jsem na remorkéru,

hodně jsem se vzpouzel, ale naučil jsem se řemeslu.

Když začala válka, prakticky jsem řídil společnost.

Hodně jste toho dosáhl, ale nemůže vám být víc než 31, 32.

34 a dosáhnu toho ještě víc.

- Teď se vychloubám. - Máte na to právo.

Ani nevím, proč vám to všechno vyprávím.

Prosím, pokračujte.

Sama toho moc nenamluvím, ale ráda poslouchám.

Já se zas rád poslouchám,

tak bychom mohli celkem dobře vycházet.

Pěkně vypadáte, pane Halle.

RYBÍ JÍDELNA.

Tento den byl úžasný.

Můj nejkrásnější den. Dlouho jsem takový neprožila.

S vámi to nebyl problém.

Máte pravdu. Mnoho jsem toho neprožila.

Můj manžel byl stále nemocen.

Cestovali jsme jen zřídka.

Rád seděl doma, četl knihu, nebo poslouchal rádio.

Byla jsem šťastná, když dělal, co chtěl.

Ostatním manželkám to neříkejte, nebo vás vyloučí ze společenstva.

Neměla jsem pocit, že o něco přicházím.

Byl na mně hodně závislý.

Před svatbou jsem mu pět let dělala sekretářku.

Nejste přesně moje představa sekretářky.

To proto, že na mě nahlížíte jako na zámožnou vdovu.

Vždy jsem taková nebyla. Můj otec...

Zopakuji, co jste dnes řekl.

Ani nevím, proč vám to všechno vyprávím.

Prožil jsem nejlepší den svého života.

Možná pro vás příliš klidný.

Nechápejte mě špatně.

Nemyslím, že jste nějak moc horlivý muž. Jen se mi zdá,

že nejste tak obyčejný, jako většina mužů, které jsem potkala.

Pokud jde o mě... jednou za čas se rád namažu.

Ne často a ne příliš, ale neprozraďte mě.

Manningovi by se to nemuselo líbit.

- Půjdeme? - Ano.

Budeme mít příjemnou cestu, měsíc právě vychází.

- Máš něco? - A co?

Netajíš něco přede mnou, že ne?

- Mluv jasně. - Co náš kšeft?

Čekám stejně, jako ty.

Máme tam nejlepšího chlápka.

- Věc názoru. - Ne pro mě.

Vždycky jsem vás považoval za důvěrné přátele.

Mluvil jsi s ním v poslední době?

Seš můj dozorce, či co?

Přišel jsem si zde, po skončení práce, vychutnat pohár piva.

- Tak mě neobtěžuj. - Takhle se mnou nemluv!

Proč ne? Mluvil jsem s většími grázly, než jsi ty.

Je mi 60, a pořád jsem tady.

Doufám, že se mu to podaří.

Spoléhám na to. Nesmírně.

Moje první šance, po pěti letech, dostat se z dluhů.

Udělá to, nebo to nepůjde.

Zdá se mi, že má větší zájem o ni,

než o prachy. Ať nezapomene na dohodu.

Ať udělá cokoliv, na dohodu nezapomene.

Něco ti poradím.

Dej si pohov, dokud to neskončí. Seš podrážděnej.

- Řekni mu, jestli nedostane... - Přestaň hrát divadlo.

Chceš-li vyhrožovat, vyhrožuj Nickovi.

A ještě ti něco povím.

Nemám tě rád, neměl a nikdy nebudu.

Lituji, že jsem ho zapletl s tebou.

Drž se ode mě dál, rozumíš?

Ráda bych věděla tančit rumbu.

Muž při tom vypadá trochu hloupě. Ženě to přistane.

Roky jsem netančila.

Trochu jsem tančil na Floridě.

Tehdy mě jedna žena naučila rumbu.

Ale pak nechtěla tančit nic jiného.

- Co se s ní stalo? - S kým?

- S tou tanečnicí. - Myslím, že stále žije na Floridě.

- Proč vás zajímá? - Jen jsem tak přemýšlela.

Dej mu pořádně! Dej mu pořádně!

Nalož mu! Dej mu pořádně!

Páni! Ta ale sedla! Konečně ho dostal.

Osm, devět, deset!

Pravým hákem! Neříkal jsem ti to?

Jo, říkal.

- Gladys, není ti něco? - Ne, jen...

Je toho na tebe moc. Půjdeme.

A co hlavní zápas?

- Zůstaň. - To ne. Já...

Jdeme.

Neumí to s pravačkou. Sám bych mu jednu uvalil.

Drž hubu!

Nicku, zlato! Co tady děláš?

Jsem na malé dovolené. Promiňte.

Ale, řekni, co je s...

Zavři pusu, děvenko!

Lou. Jdeme pozdě.

Kdo to byl?

Pokladní v klubu, do kterého jsem chodil.

- Umí rumbu? - Znám více dívek, nejen jednu.

O tom nepochybuji.

A nyní, dámy a pánové,

hlavní zápas večera.

Ten Bach je prostě úžasný. Není tak, pane Halle?

Bock [pohár piva]? Jo. Pěkně studený, s velkou pěnou.

Ještě jednu skleničku?

Ne, děkuji. Jedna whiskey je můj limit.

Neustále přemýšlím o tom vašem podniku.

Opravdu? Bojím se, že ho zanedbávám.

Oba jsme podnikatelé,

tak hned přejdu k věci.

Hledám nějakou dobrou, spolehlivou investici pro paní Halvorsenovou.

Jak víte, spravuji její majetek.

- To jsem si neuvědomil. - Ano.

O loďařství toho moc nevím,

ale pokud by byla nějaká možnost...

Chtěl byste investovat do naší společnosti?

Vážně o tom uvažuji.

Řeknu vám, Manningu, nepotřebujeme žádné peníze.

Máme dost odběratelů, nemusíme prodávat akcie.

Předpokládal jsem to, ale pokud byste udělal výjimku,

jako přítel, pro Gladys, ne pro mě.

Rád bych vám vyhověl, ale v New Yorku mám partnera.

Zítra si s ním promluvím. Požádám ho o laskavost.

- To by bylo od vás milé. - To nestojí za řeč.

Taťko, Al Doyle ještě nedorazil, ale hledá vás nějaká blondýnka.

- Jmenuje se Toni. - Pošlete ji!

Pojďte dál, děvče!

- Taťko! - Ahoj, broučku.

Co je s tebou?

Nick nikdy nic neřekne. Posaď se.

Kde je? Ztratila jsem adresu, kterou mi dal.

Musela jsem vypadnout z New Yorku. Jsem velmi vyčerpaná!

- Nemohla jsem vás najít. - Uklidni se. Nic se neděje.

Za chvíli dorazí Al Doyle.

- Al Doyle? - Jo.

Nemůžu čekat. Víš jeho adresu?

- Ovšem. - Napíšeš mi ji?

- Jasně. - Už se ho nemůžu dočkat.

Na pláži má dům. Docela fešný.

Už jdeš? Nač ten spěch?

Víš, jaký je. Kdyby věděl, že jsem ve městě...

Ale možná ho tam nenajdeš. Taky má apartmá v hotelu Marwood Arms.

Tam bych ale nechodil. To je zakázaná zóna.

Jasně, chápu.

Pokud Al Doyle přijde, neříkej mu, že jsem byla tady, jo?

- Jasně, zlato. - Chci Nicka překvapit.

O tom nepochybuji.

Toni!

- Ahoj, Docu! - Ahoj.

Od Miami jsem tě neviděla. Jak se ti daří?

Výborně. Hledáš Nicka?

Jo, mám jeho adresu.

Nechoď na něj příliš zhurta. Mohla bys převrhnout káru s jablky.

Velkej kšeft, co? Určitě v tom jedeš taky, co?

Donesl jsem mu to na podnose. Jsme partneři.

Skvělé. Nepochybně se ještě uvidíme. Ahoj.

Nač ten spěch? Nevypijeme si spolu?

Teď nemůžu. Později.

Dále!

Mám schůzku.

Tak máš schůzku. Kvůli tomu mi nemusíš urvat hlavu.

Vypadá to, že jsi ztratil cit. Myslím, pro kravaty.

- Co chceš? - Jdu navštívit Taťku.

Chce si se mnou promluvit o Docovi.

Je stále víc a víc podrážděný.

- Ať si dá sprchu. - Je to darebák.

- Přeháníš. - I já začínám být nesvůj.

- Tak si vem aspirin. - Podívej, Taťka není cvok.

Jestli má obavy, zaručeně jsou opodstatněné.

Copak mi nevěříš? Je to v suchu!

Každý rejpe, jak s tou dámičkou šaškuješ.

Pozastavují se nad tím, že se moc nesnažíš.

Chce to čas. A neříkej jí dámička!

Seš si jistej, že kvůli té fešandě nepřeháníš?

Však počká. Poslouchej mě.

Doc je darebák s nepříjemnou pověstí. Pokud zjistí,

že ho podvádíš, vyletí z kůže.

Nech ho na mně.

A co naše prachy? Utrácíme jako milionáři.

Tady máš apartmá. A dům na pláži.

A proč? Veškerou hotovost utrácíš na tu...

na tu paničku. Bude z nás holota.

Jsou to mé prachy. Musím odejít. Jdeš?

Nikdy jsem tě před rande neviděl tak rozrušeného. Ani s Toni ne.

To má člověk z toho, když se zaplete s bandou

bezvýznamných podfukářů. Vždy jsou chtiví a vyděšení.

Taťka mě dostal do pořádného maléru.

No, nebylo by to poprvé.

Lituji, slečno. Byl jsem přesvědčen, že je nahoře.

- Možná odešel. - Půjdu se přesvědčit.

Nedoporučoval bych to. Pan Lloyd velice důkladně...

Tady je.

Podívej se, jestli je paní Halvorsenová v písárně a zabav ji.

Tenhle kšeft jde do kytek.

- Ahoj, miláčku. - Co chceš?

Pěkné přivítání.

Proč si nesedneme a nepromluvíme si?

- Jaks mě našla? - Chceš vědět podrobnosti?

Podívej, teď nemám čas.

Tak si ho uděláš.

Nepodvedl bys starou kamarádku jako já, že ne?

Tebe podvést? Vzal jsem si jen své peníze.

Jo. A klub se položil.

- A tvůj přítel tě opustil. - Já opustila jeho...

A dobře jsi udělala. Skončili jsme. Kvůli tobě.

Tak snadno se mě nezbavíš.

To má být ta ovečka? Gratuluji, pokud ji polapíš.

Ahoj, Gladys. Čekala jste na mě?

- Ne, dala jsem si kávu. - Vypijete si se mnou skleničku?

Ráda.

Jen se uklidni! Můžu tě dát odsud vyhodit.

Řekla bych, že ta husička je do něho praštěná.

- Opravdu? Jdeme se projít. - Tenhle shon se mi nelíbí.

Na to jsi měla myslet, když ti Nick svěřil své prachy.

Jde o hodně. Tak nestrkej svůj čumák...

Nebo co?

Vím, že se mě to netýká, ale...

byl jste dost hrubý na tu dívku. To není váš styl.

Nechtěl jsem s ní mluvit. Jestli jsem byl hrubý, omlouvám se.

- Jdeme na pláž? - Ano.

- Ale mám lepší nápad. - Oč jde?

Vezmeme si auto, já budu řídit a vy se nebudete na nic ptát.

Proč ne? Když jsem celou Itálii prošel v džípu,

proč bych se měl bát jet s vámi?

Jen kvůli vám to napálím do stromu.

- Krásné, že? - Vskutku.

Snad bychom přece měli jet na pláž.

Ne, je tu prima.

- Jdeme dovnitř? - Ovšem, co jiného můžeme udělat?

Asi jo.

Dveře byly otevřené, tak jsme vešli.

Jste zde vítáni.

Chcete, abych vás doprovodil?

Co myslíte?

- Můžeme se jen podívat? - Dobrý nápad.

Jak je starý tenhle kostel?

V roce 1776 ho založili tři kněží,

Serra, Mugartegui a Amurrio.

Pravděpodobně jde o nejstarší část misie.

Velmi zajímavé.

Děkuji. Bude to pro chudé.

Pokud mě budete potřebovat, najdete mě za těmi dveřmi.

- Děkuji, Otče. - Děkuji.

Nevěděl jsem, zda-li mu mám darovat peníze.

Přijal je.

- Odkud to přichází? - Jistě ze školy.

- Nevšimli jste si ji? - Ne.

Zajímalo by mě, kam vedou ty dveře.

Domnívám se, že se vám tu nelíbí. Pokazila jsem vám výlet.

Promiňte, pojďme ven.

- Krásné, že? - Velmi.

Nepoznávám vás.

Myslel jsem na Itálii.

Připomnělo mi to některé kostely, které jsem tam viděl.

Byly v troskách.

Měly díry na střechách, sochy ležely na podlaze,

obrazy roztrhané na kousky, všechno zničeno.

- Je mi to moc líto. - To nic.

Snad jsem příliš rychle zapomněl.

Škoda, že tomu lidé nerozumí.

Svět je úžasný, je-li člověk šťasten.

Vy jste šťastný?

Nebyl jsem.

Kdy?

Dokud jsem vás nepotkal.

Mám dojem, jako bych na tebe čekala celý život.

Deváté patro, paní Halvorsenová.

Jo, ovšem.

- Uvidíme se na večeři. - V sedm.

Díky.

Co jsem ti říkal? Já věděl, že se to stane.

Opravdu?

Ty ale nevíš, co vím já.

Nazdar, Blakeu.

- Co chceš? - Promluvit si.

Mám dost, jak na mě Al a Taťka tlačej.

Nemáme o čem mluvit. Jsi blázen, žes přišel až sem.

Neměl jsem jiný způsob, jak tě vidět.

Oprášil jsem si oblek a hodil jsem si kostkami.

- No tak, odpal! - Nehoň mě.

Musíš mě vyslechnout.

- Ale rychle. - Měl jsem z kluky schůzku.

Nelíbí se nám, jak se to vyvíjí.

- Chci s tebou prohodit pár slov. - O čem?

Přestaň blbnout a dej se do toho!

Zapomeň na ni a věnuj se kšeftu!

Mám se o to postarat, nebo ne? Chceš-li to vzít místo mě...

Jsem rád, žes to připomněl. Protože to přebírám já.

- Přesně tohle jsem chtěl... - S radostí, nikdy jsem to nechtěl dělat.

Teď vypadni!

Předpokládejme, že počkáme ještě jeden týden.

Nechám to na vás, je to tvé.

Nechci mít nic společného s mizernými, chtivými podfukáři,

kteří používají zbraň. Takováhle akce vyžaduje čas.

Dobře, počkám. Ale žádné podvádění.

- Vyhrožuješ mi? - Nepřibližuj se!

Chceš-li si se mnou zahrávat, dám ti to vyžrat!

Používám ho jen v krajní situaci.

Tak jo, Blakeu.

Ať je to rychle.

Pane Manningu.

Spatřil jste toho muže?

Nešlo tomu zabránit.

Když jsem jezdil na Floridě, šlo o velkého hazardního hráče.

Švindloval kolem dostihů.

Opravdu? Co takový člověk dělá v tomhle hotelu?

Byl navštívit pana Lloyda.

Deváté patro, pane.

Díky.

- Dobrý večer, Doris. - Dobrý večer, pane.

Paní Halvorsenová je tady?

Pojď dál.

Kdes byl? Hledala jsem tě.

Jaká krásná orchidej.

- Můžeš si ji vzít na večeři. - Děkuji.

Ale nemůžu jít s tebou.

- Jdeš s Lloydem? - Ano.

Za chvíli tu bude.

- Tak snad... - Pojď s námi, pokud chceš.

Nechci rušit, ale upřímně řečeno, mám trochu obavy.

- Kvůli čemu? - Kvůli Lloydovi.

Vůbec ho neznáme. Víme jen to, co nám sám o sobě pověděl.

Nic o něm nevíme.

Jedno vím.

Jsem šťastná.

Šťastná, jak nikdy v životě.

Už půjdu. Snad se večer setkáme.

Snad.

A Charlesi, děkuji za orchidej.

Rádo se stalo.

Tady Manning.

Chtěl bych kancelář okresního prokurátora.

- Jo, vím, ale... - Zmlkni!

Říkám ti jen to, co jsem slyšel.

Práskneme do bot, jakmile dostanu rezervaci.

- Co kšeft? - Zrušen.

Taťko, řekni něco. Byl to tvůj nápad.

Ať mluví.

Vůbec se mi to nelíbí. Jdu od toho!

Doc bude zuřit.

- Splatím mu to. - Tak moment.

Jak? Tys něco šmajzl?

Splatím to z vlastních peněz.

Cože? Neseď tu jen tak! Ten chlap se zcvoknul!

Každému ses zaručil 30 tácy.

- To je spousta peněz. - Slib dodržím.

Je mi tě líto, ale postarám se o tebe.

- Až vyplatíš Doca. - Počkejte, vy dva!

Co jste se oba zbláznili? Doca vyplatíš.

Šprýmaře a Třasáka vyplatíš, dokonce i Taťku. A co bude se mnou?

- Vrátíš se se mnou do New Yorku. - A jak?

Když všechny vyplatíš, nebudeš mít žádné peníze.

Nechápu. Proč do New Yorku?

- Vdova půjde s námi? - Ne.

Buď ji hodil přes palubu, nebo nic nechápu.

Do toho ti nic.

Zajdi na pláž, zbal věci, zaplať domácímu.

Zavolej Docovi, že se setkáme o osmé v kavárně.

Čekej! Dobře, kšeft jde k čertu, ale nebuď hlupák.

Proč bys měl platit těm žebrákům? Vypaříme se.

Musím na to odpovědět?

Musí je vyplatit. Má příliš dobrou pověst.

Kromě toho, pokud nezaplatí,

postará se o to Doc, a ten vdově a Manningovi nikdy nedá pokoj.

Přesně tak.

Mám co dělat.

Dokážeš si představit chlapa, milujícího ženskou kvůli 30 tácům,

a pak je stejně nechá plavat? To nedává smysl.

Nám ne.

Proč jsi mu nic neřekl. Tebe poslechne.

Co jsem se do něho nahučel.

Kdybych já měl, před 30 lety, jeho zdravý rozum.

Co se děje, Charlesi?

Gladys, já...

- Nevím, jak... - Charlesi.

Přestaň koktat a vyklop to už.

Když se to tak těžce říká.

Zjistil jsem, že pan Lloyd

není tím, zač se vydává.

- Jak to myslíš? - Obávám se, že je to podvodník.

To je směšné.

Jak můžeš být takový hlupáček?

Také tomu nemohu uvěřit. Mluvil jsem s ním po telefonu.

Řekl jsem mu, že mu vystavím šek. Za chvíli je tady.

Chceš mi namluvit, že nám chce prodat bezcenné akcie?

Ano. Ve skutečnosti se jmenuje Nick Blake.

Je to známý podvodník. Dokážu ti to.

Charlesi.

Jak můžeš věřit takové absurdní historce?

Dále.

Dobrý den, Manningu. Gladys.

- Zkoušel jsem ti zavolat. - Charles mě požádal, abych přišla.

Stejně dobře. Mám špatné zprávy.

- Co se stalo? - Nemůžeme vám prodat akcie.

Naše společnost má potíže.

Teď bych vám investovat nedoporučoval.

Ne dříve než to neprošetřím.

Nicku.

- Budeš dlouho pryč? - Doufám, že ne.

Jsem velmi zklamán.

Dobrá investice se těžko hledá.

- Snad, když se to urovná... - Nemohu nic slíbit.

Pokud se mi to nebude líbit, možná odstoupím od dohovoru.

Musíme zrušit naši schůzku.

- Uvidíme se ještě? - Samozřejmě.

Sejdeme se v pět v baru?

- Nashle, Manningu. - Na shledanou.

Tak co?

Paní Halvorsenová, pan Johnson, z kanceláře okresního prokurátora.

- Těší mě. - Také mě těší.

To byl Nick Blake, nemýlím-li se.

Ne.

- Musel jste se zmýlit. - Nezmýlil jsem se.

- Proč ho nezatknete? - Na jakém základě?

Nedopustil se žádného zločinu.

Šek nevzal, odmítl ho.

Jak ho můžete nechat utéct?

Co můžu dělat? Vždycky má spoustu peněz, nejlepší právníky.

Doteď mu nikdo nic nedokázal.

Obvykle jde o prominentní klientelu. Neradi se přiznávají,

že se nechaly nachytat.

Ovšem, pro něho, jste příliš chytrý, pane Manningu.

Dávejte pozor! Jestli něco udělá, dejte mi vědět.

- Pěkné odpoledne. - Pěkné odpoledne.

Chci odnést všechny zavazadla na stanici.

Před čtvrtou odcházím.

Dále.

Děkuji.

- Gladys! - Nemohu čekat do páté hodiny.

Stalo se něco?

Chci vědět pravdu.

Jmenuješ se Blake?

Ano. Kdo ti to řekl?

Charles a muž z kanceláře okresního prokurátora.

Stále tomu nemůžu uvěřit.

Věř mi, je to pravda.

Nechtěl ses o páté se mnou setkat?

- Ne. - Ale, Nicku...

Vůbec se v tom nevyznám.

Prostě na vše zapomeň.

Nikomu se nic nestalo. Stačí se rozloučit.

Nemůžu se jen tak rozloučit.

Říkáš, že se nikomu nic nestalo. A co já?

Mohla jsi dopadnout hůř. Šlo mi o tvé prachy.

Tak proč jsi je nevzal, když ti je Charles nabízel?

Předpokládal jsem, že tak dostanu více.

Bylo to kvůli mně, je tak?

Po tom výletě jsi prostě nemohl...

Co na tom záleží? Nemáme šanci.

Jsme příliš odlišní.

Odejdi k lidem, které znáš. Na všechno zapomeň.

Nechci zapomenout. Miluji tě. Začneme od začátku.

- Lidé jako já se nemění. - Změnil ses.

Co na tom záleží, čím jsi byl předtím?

Máme se rádi.

Měla jsem si to uvědomit.

Byla to přece součást plánu.

Nebyla.

Věř mi.

Miluji tě.

Ahoj, Ale.

Jak jsi vešla dovnitř?

Dveřmi. Bylo odemčeno.

Co oslavuješ?

Dobře, že tady není Nick.

Mám chuť tě vyhodit, ale jaksi se na to necítím.

Chceš si poplakat na rameni?

Jak to jde? Nebo se nemám ptát?

Nejde to. Je konec!

Kdybych měl kus lana, oběsil bych se.

- Žertuješ? - Jo! Hahaha!

Jdu se potrhat smíchy.

Mohou za to ti šašci v armádě. Vymyli mu mozek.

Nejdřív se zamiloval do té dámičky, pak ji odmítl podvést,

protože to bylo proti jeho principům. Nebo tak něco.

Dobrá, když to tak chce?

Za to ale nemusí rozflákat naše prachy.

- I Taťka to vzdal... - Mluvíš, ale ničemu nerozumím.

Řekl jsem to jasně. Pokud seš tak pitomá, že to nechápeš...

Dotřepal jsem se z Broadwaye až sem, a nač?

Jen jsem se projel vlakem.

Teď nás mohou expedovat zpátky.

Na dobírku.

Chceš říct, že Nick vyplatí Doca a jeho chlapce?

Přesně. Z našich peněz.

To nedává smysl.

Říkáš, že ji miluje?

Má bohatství na dosah ruky,

ale nechce se s nikým dělit.

Takže je vyplatí, on bude v suchu, navíc dostane vdovu.

Viděla jsem ji. Ani se mu nedivím.

Též je do něho praštěná, musels to poznat.

Oba zmizí na Východ.

Vezmou se, budou žít šťastně až do smrti,

obklopeni několika miliony.

Říkáš...

Znám ho velmi dobře. Vás může podvést, ale mě neoklame.

Přijde o své peníze,

ale shrábne pár milionů.

Na to byl v zámoří příliš krátce.

Možná jsi na něco kápla. Počkej! Posaď se!

Nemám čas.

Nemůžu se dočkat, až uvidím Docův ksicht, když o tom uslyší.

- Měj se, Ale. - Počkej ještě!

- Kde je Šprýmař a Třasák? - Tohle probereme sami.

Al ti neřekl, že vás chci vyplatit?

Tak je zavolej.

- Čekám 15 minut. - Divné, ty mi nedůvěřuješ.

- A já ti musel věřit celou dobu. - Tak se vymáčkni.

Nejprve mi pověz o tom úlovku. Jaké to bylo? Těžké?

Nemám ti co říct.

Zaručil jsem se 30 procenty ze 100 táců. Tady je mám.

Chceš-li je, zavolej chlapce.

Já nespěchám, ale víš, jací jsou hoši.

I 100 doláčů jim udělá radost.

- Vezmou to od tebe. - Přestaň žvanit a konečně to vysyp!

Ta záruka nic neznamenala. Nevíme, o jakou částku se jedná.

- Už jsem ti řekl. - Věřím ti.

Ale mám takovej pocit, že ses na to vyflákl.

Chceš se nás zbavit, proto nás chceš vyplatit.

Chceš 30 táců nebo ne? Víc nedostanete.

Bavil jsem se, když jsi mrhal časem s tou dámičkou.

Ale už mě to přešlo.

Ptám se naposledy. Chceš je nebo ne?

Sedni si. Mířím na tebe revolverem.

Myslíš, že každého doběhneš.

- Teď já rozhoduji. - Ale rozhodni se rychle.

Nemysli si, že mně zaplatíš drobečky,

ty vyženíš dva miliony a budeš si je užívat.

Seš opravdu blázen.

Odhaduji, že vdovička má cenu 2 milionů.

30 procent z toho je 600 táců. Dlužíš nám 600 táců.

- To je všechno? - Vím, je to hodně.

Budeš splácet postupně po 50 tácech.

Pokud odmítnu?

Takový hlupák nebudeš. Budeš mít spoustu prachů.

Samozřejmě, pokud se ti něco nestane,

řekněme, nehoda. Dostanu se k nim tak či onak.

- A já se s nikým nepárám. - Dostanu tě.

Chce to jen trochu popřemýšlet.

Vstávej!

Seš odrovnanej, Docu.

Chtěl jsem ti zaplatit. Teď nedostaneš ani šesták.

Ještě jednou mi zkřížíš cestu, zmáčknu tě.

Teď vypadni!

Jak chceš. Teď seš ve výhodě,

ale to se může změnit.

Hni se! Přede mnou hrát divadlo nemusíš.

Tak co?

- Je vzteky bez sebe. - Toho jsem se bál.

- Co se stalo? - Teď není na to čas.

Když vyjde, sledujte ho.

Jdu do hotelu se ujistit, zda je Gladys v pořádku.

- Něco se mi nezdá. - Počkej!

Pokud něco zjistíte, zavolejte mi do hotelu.

Já věděl, že to špatně skončí.

Jdeme.

Budu řídit. Znám to tu líp než ty.

901.

Tak zkuste 909.

Nevadí, díky.

- Kde je Gladys? - Také ji hledám.

- Nevíte, kde je? - Přesně tak!

- Víte-li něco... - Uklidněte se!

Taky ji chci najít.

Hledáte paní Halversonovou? Byl jsem se najíst...

- Kde je? - Odešla s jedním pánem.

Neznám ho. Asi před 20 minutami.

- Jak vypadal? - Byl to docela velký muž.

- Mluvil chraplavým hlasem. - Díky.

Nevypadá to dobře, musíte mi pomoci.

Zůstaňte tady. Zavolá-li Al nebo Taťka,

řekněte jim, že jsem na cestě do hotelu El Dorado.

- Jo, ale... - Al nebo Taťka. El Dorado.

- Vypadá to, že jde domů. - Jo.

Má nervy v pytli.

Něco se tam děje.

Možná čeká na Šprýmaře a Třasáka.

Nick blouzní. Takhle se zbláznit do ženské.

Jo, ale zpravidla ví, co dělá.

- No? - Byla to hračka. Spolkla to jako nic.

Ví, že Nick je podvodník, a myslí si, že jsme jeho kamarádi.

Jdeme!

- Dámička. Naše ovečka. - Přece se mu to podařilo.

- Kde je Nick? - Zavezu vás k němu.

Něco mu do toho přišlo,

chce se s vámi střetnout. Tohle je nejlepší způsob.

- Vypadni, jdu za ním! - Ale...

Počkej mě v lokálu, dokud nezavolám.

Zkus najít Nicka. No tak, vypadni!

Jak je to dlouho, co odešel?

Díky.

Šálek kávy, kámo.

- Jdeme na pláž? - Správně.

Proč mi Nick sám nezavolal?

- Nestalo se mu něco? - Ne, je v pořádku.

Kámo, další kávu.

Hned se vrátím.

Čekám telefonní hovor. Jsem Al!

Hej Nicku! Chytili ji.

- Honem! Kam šli? - Jen klid.

Taťka mi má zavolat.

- A to mám čekat? - Co jiného?

Doc si tímto činem podepsal rozsudek smrti.

Páni, tohle je švindl! Vyhrál tu někdo někdy?

Ovšem. Nikdo vás nenutí hrát.

Kámo, další kávu.

Nesnáším slovo káva, a nejsem pro vás kámo.

Nemůžu to vystát...

U Joea.

Není tady.

- Koho chtěli? - Nějakýho Horacea.

To jsem já!

Myslela jsem, že jdeme do domu na pláži.

- Kam jdeme? - Uklidněte se, madam.

Můžu si zavolat?

Kávu, kámo.

Haló.

Jo, Taťko. Rozumím!

Silnice na pláž. Jo!

Vyčkej!

Jdeme!

Hej, kdo zaplatí za tu kávu?

Vem si z automatu, ještě nic nevrátila zpět.

Ježkovy voči!

- Mohu dostat další porci? - Ovšem.

Díky, stačí.

Tohle jsem potřeboval, venku je chladno.

Přichází mlha.

Vždy, v tuto hodinu.

Nejste trochu starý na federálního agenta?

Býval jsem soukromé vočko, ale mladí odešli do armády.

Máte pravdu. Když obchod začal vzkvétat, nebylo nikoho,

kdo by mi pomohl.

- Teď není co dělat. - Stárnete.

Poslyšte,

je na molu telefon?

Není. Dan, to je hlídač,

chodí sem telefonovat.

Dnes byl tady šestkrát.

- Díky za kávu. - Rádo se stalo.

Bene, dej se do toho, je na čase.

Kromě toho, Třasákovi kazíš hru.

Nemůže podvádět, když ho sleduješ.

Vypadáte dost bezstarostně, že?

Slyšela jsem, že únos je velmi závažný trestný čin.

Pokud to zjistí policie.

Zjistí to. Je naivní si myslet...

Chovejte se řádně, jinak budeme muset zasáhnout.

- To by bylo dost hloupé. - Je to rozumná žena.

Až dosud jsem si toho nevšiml.

Nebude to trvat dlouho.

Zavoláme Manningovi, ten kontaktuje Blakea.

Zná mě dost dobře na to, aby nevolal poliše.

Jste naší zárukou skvělé půjčky.

Jakmile dostaneme prachy, oni získají svou záruku zpět.

- Jednoduché. - Velice.

Velmi chytrý, šéfe.

Jdi na to, Bene!

Zavolám Mackovi do kuželkárny.

Na zítra chci rezervaci na jméno Mike Finn.

Dobrá, postará se o to.

Ještě jedna věc se mi na tomhle líbí.

Pokud se něco pokazí,

Blake bude zatčen jako zprostředkovatel.

Nač to podráždění.

Nepředpokládal snad Blake, že se s vámi setká v hotelu?

Manning vás tam už hledal.

Spojí se s Blakem a ten...

...velice brzy pochopí.

- Kde je Gladys? - V té boudě.

- Máš zbraň? - Jo. Co ty?

Taky.

Celkově jsou čtyři. Překvapme je.

Potřebujeme plán. Je v nebezpečí.

Doc bude za to viset. No jen jednou ho můžeš pověsit.

To by mě nenapadlo.

- Vědí, že je sledujeme? - Ne. Myslí si, že jsou v bezpečí.

Tady nemají odkud volat.

- Musejí zajít do obchodu. - Dobrá.

- Co se děje? - Drž hubu!

- Seš hlídač? - Je to on, jede v tom s nima.

Celý den jim telefonoval.

Máš tam parťáky, je tak?

Žertujete? Nikdo tam není.

Chceš, abych tě tam hodil?

Tak jo. Mám společnost.

- Děvče je v pořádku? - Nic jí není.

- Kam jsi šel? - Telefonovat.

Měli bychom si pospíšit.

Dávej na něho pozor.

- Už by tu měl být. - Možná se nemůže dovolat.

Měl jsem poslat jednoho z vás.

- Možná má potíže. - Jaké může mít potíže?

Přejít přes ulici?

Ta částka, o které jste mluvil, je obrovská.

Kde je pan Manning získá tak rychle?

Zapomeňte na Nicka. Věřte mi!

Přestal jsem věřit lidem, když mi bylo šest.

Šprýmaři, pohledej toho ňoumu!

- A neztrať se. - Jasně.

Bene!

No tak. Pod pilíř! Nebudu to dvakrát opakovat!

Nehýbej se!

Moře stoupá, mám promočené nohy.

Co bys radši? Mokré nohy nebo žádné nohy?

- Vidíš něco? - Nic. Stále je mlha.

- Mám tušení. - Seš věštec nebo co?

Mrazí mě v zádech. Tohle smrdí!

- Kdybyste mě poslechli. - Nedohadujte se se mnou.

- Jdi se podívat. - Nic není vidět...

- Čeho se bojíš? Ducha? - Žádný se nevrátil, připadá ti to vtipné?

Hlídej ji! Podívám se.

Vyslechněte mě...

Dejte pokoj! Mám své problémy.

Začal jsem se bát, že ses ztratil.

- Co se děje? - Nevím.

- Někdo je dostal. - Říkám, že je to divné.

Musíme se dostat ven.

- Ne! - Vzchop se!

Použijeme Benovu loď. Podívej se, jestli ji můžeme spustit.

- Co ona? - Půjde s námi.

- Pokud ji poznají... - Nepoznají ji.

Na tomto jsme se nedohodli.

Nemysli a dělej, co ti nařídím!

Proč tu nezůstaneme chvilku déle?

Možná se nemůžou dovolat...

na takové vzdálené místo...

Šprýmař mohl poslat Bena, aby mi to řekl, ne?

Nezdá se být příliš inteligentní.

Dobrý postřeh. Nemám žádnou šanci.

Zahrávám si s elektrickým křeslem.

Počkej tady.

Pomoc! Pomoc!

To nebylo od vás moc chytré.

- Odhoď zbraň! - Nicku!

Nicku!

Gladys, sem!

- Říkal jsem ti, abys ne... - Já vím.

Tentokrát se z toho nedostanu.

- Stejně na tom nezáleží. - Uklidni se.

Odvezu tě domů.

Nebuď směšný.

Myslíš, že půjdu v mém věku do vězení?

Než bych se dostal ven, byl by ze mě stařec.

Podívejte se na měsíc...

...na hvězdy.

Pouze za jeden desetník.

Jeho čas vypršel.

Nikdo nežije věčně.

Tak by to řekl.

Kdo to byl?

Jen stařec bez štěstí.

Říkával: "Nicku, život plyne tak rychle."

"Jednoho dne se probudíš, a zjistíš, že jsi zestárl."

Nechtěl, abychom plýtvali časem.

Teď budete mít spoustu času, abyste se osušili!

Překlad a úprava anglických titulků >il classico< 2019.