Original subtitles

TRESTNÍ ZÁZNAMY PEVNOSTI DOBRÁ NADĚJE PRO ROK 1735

... bylo učiněno úplné doznání vyslovené těmito hrubými a odpornými slovy:

„Send mij maar op, ik het hom in't gat geneukt.“

(hlas Rijkhaarta Jacobsze:) „Send mij maar op, ik het hom in't gat geneukt.“

„Ik het hom in't gat geneukt?“

To je afrikánsky: „geneukt“ – s významem „tlouct, bušit“.

„Šukat.“

V nizozemštině to znamená „šukat“.

To zní moc moderně, Bettie.

Moc současné.

„Šukat“ tady stojí.

To zní moc moderně, Bettie.

Tak počkejte.

Tady to je:

„fuck“ – „bušit“.

Normální slovo střední nizozemštiny ze 16. století.

„Ik het hom in't gat geneukt“ –

„opíchal jsem ho do zadku“.

Co takhle „sodomizoval jsem ho“?

Mohli bychom pro „geneukt“ použít nějaký slangový výraz:

„naai“, „holnaaier“.

„zasít ... (?)“ -

to je pěkný eufemizmus.

„Šukat.“

A co takhle: „Zneužil jsem domorodce proti přírodě“?

Hele, pšš:

„Spáchal jsem crimen laesae maiestatis

tam naturae quam divinae.“

Zločin jak proti Bohu, tak proti přírodě.

„Šukat“, holky.

Ticho, prosím.

Budeme pokračovat.

V roce 1735 švédský botanik Karl Linné pojmenoval Proteu královskou „Protea Cynaroides“.

V roce 1964 byla Protea královská navržena na národní květinu Jihoafrické republiky.

Tak řekni.

Co jsi dělal?

Ještě víc, ještě víc... víc vody.

PROTEUS

PROTEUS založeno na skutečném příběhu

1725

Dobrý den.

Dobrý den, pánové.

Neděste se,

jen honíme zloděje. To je vše.

Skupina Hotentotů nám v noci nám v noci ukradla dobytek.

Většinu jsme zabili, ale jeden z těch bastardů nám unikl.

Celý den jsme neviděli živou duši.

Neměli byste se, pánové, potulovat v těchhle horách.

Východně od řeky Oliphants se to pořád hemží Hotentoty.

Hlavní cesta je bezpečná, ne?

Chceme se dostat do Roodezandu, než padne noc.

Ty víš, kde je Roodezand, Laurensi?

Neboj, Virgile, musíme co nejrychleji odejít.

Moje vzorky!

To je ten zloděj, kterého pronásledujeme.

Nedotýkejte se mě! Nechte mě!

Nechte mě! Jsem sluha těchhle pánů!

My ho teda rozhodně neznáme!

Prosím vás,

nenechte mě odvést.

Řekněte, že jsem váš služebník, nebo mě zabijí!

Počkejte, počkejte, přestaňte!

Měli byste ho předvést před soudce.

Zákony Společnosti říkají „ne“!

Napadli nás, guvernére.

Byla jich přesila.

Všechno je v mé výpovědi.

Dostal jsem jen vaše přísežné prohlášení.

A co způsobilo nepokoje tentokrát?

Jen jsme se snažili dostat svůj dobytek zpátky, ctihodnosti.

Sedmnáct Hotentotů mrtvých,

a to včetně žen a dětí.

Polovina těl zmrzačených.

Tucet chatrčí vypáleno do základů.

Ničemní lupiči dobytka, ctihodnosti.

To je náš dobytek, ctihodnosti!

Původně byl ukraden našemu lidu.

Je to zlodějský divoch, guvernére.

Raději by sežral vlastní děti a vlastní hovno, než by řekl pravdu,

promiňte ten výraz.

Pan Niven mi řekl, že mluvíš anglicky.

Ano, pane.

Ano, pane. Narodil jsem se na statku Gordona Burghera.

Jsem stejně starý jako jeho syn.

Mluvil jsem anglicky s jeho rodinou.

Pana Gordona Burghera ze Stellenbosche?

Ano, pane.

Já a moje matka jsme byli jeho oblíbení služebníci.

Určitě se za mě zaručí.

Soud Nizozemské východoindické společnosti

shledává, že Hotentot Class Blank

není vinen krádeží dobytka,

ale je vinen napadením a urážením nizozemského občana.

Soud nicméně shledal, že okolnosti případu

a dobrý charakter obžalovaného

přikazují shovívavost.

Proto ho soud odsuzuje

k deseti rokům těžké práce na Tulením ostrově (Robben Island).

Jacktie, ukaž mu postup.

Já se jmenuju !Nanseb.

Myslel jsem, že říkal Jacktie.

Ten hnusák říká každému Jacktie.

Jak se jmenuješ ty?

Jacktie.

Claas Blank

Blank? Ne tvé nizozemské jméno.

Mně se líbí Claas Blank. Je to dobré jméno.

Blank? To bys se měl drhnout silněji, abys byl „blank“ (= bílý).

Působí jako Křovák!

Já nejsem Křovák.

Ticho!

Ano, pane.

Baf!

Blbečku.

Promiňte, pane, přišlo na nás sraní.

Dej si pozor na toho buzíka!

On je dvoupohlavní?

Ne, obyčejný nizozemský teplouš.

Vážně?

Příště, vaječné cecky,

půjdeme každý jednotlivě.

Koho zavolám, půjde sem.

Rijkhaart Jackobsz,

Pietr Munster,

Jacktie Nanseb,

Augustijn Malgas.

A taky tamten.

Claas Blank.

Ta zahrada je k ničemu, pane. Už roky nebyla používaná.

Ale podnebí je velmi dobré.

Bude to velmi obtížné.

Chceme vybudovat...

Chceme vytvořit aklimatizační zahradu.

Budu s tím potřebovat pomoct.

Pan Niven doufá, že zpopularizuje cukrovnice v amsterdamských zahradách.

Výběr nejhezčích druhů: pavoučí hlavy, kolesníky,

ale hlavně cukrovnice.

Jak se říká, co je dobré pro vlast, je dobré pro kolonii.

Nebo vlastně naopak.

Nejsem si jist, že dokážou přežít nizozemskou vlhkost, pane.

Ještě jsem myslel, že bychom měli použít zahrady Společnosti, Virgile.

Nesmysl, Laurensi, tohle je ideální zahrada.

Pracovníci jsou zdarma a náš rozpočet je omezený.

Už o tom nebudeme mluvit.

Jsou mezi vězni ještě nějací jiní Křováci?

Ten, co mu říkáte Jacktie?

Ne, pane.

To je škoda.

Doufal jsem, že si zapíšu křovácká jména.

Jména rostlin.

Dovolte, pane,

já je znám všechny.

Můj dědeček byl Křovák, pane.

Takže znám rostliny.

Ty jsi Hotentot a on byl Křovák?

Ano, pane, ze strany mé matky.

To určitě!

Tak dobře.

Jak říkáš téhle protei královské?

(uvádí v omyl:) Kunda.

(nedokonale opakuje:) Kunda.

(opravuje ho:) Kunda.

Ano, pane.

Piš to.

- Kunda. - Ano, pane.

Tahle?

Prd.

Prd.

Prd.

Prd.

Dobře.

Tyhle křovácké kresby z Koue Bokkeveld –

můžeš mi říct, co ty obrázky znamenají?

To je Kaggen, věštec, je ochránce Křováků, pane.

I Nama, tomu říkáme „aitsi habib“.

Je velmi tajemný, pane.

Pořád se proměňuje,

z antilopy

do ptáka,

z ptáka

do antilopy,

aby předpovídal budoucnost, pane.

A tahle květina?

To je cukrovnice, pane.

Dělá se z ní čaj, pane.

Na léčení krku.

Sirup na kašel?

Sladký jako sirup z cukrovnice?

Za odměnu vám řeknu všechno, co vím, pane.

Promluvím se seržantem Scholzem o přiměřené náhradě.

Ne, pane.

Ty peníze nejsou pro mě, jsou pro mou matku.

Tvou matku?

Ano, pane.

Je na severu.

Uprchla z vesnice, než shořela, pane.

Uchýlila se pod ochranu Kony Kamarodiho.

Tři zebry, tři hvězdy, pane.

Má tři značky.

Mateřská znaménka.

Znaménka. Tři znaménka.

Tadyhle, pane.

Přesně jako ty hvězdy.

Přinesu jí ty peníze, až odsud odejdu.

Váš trest je deset roků, pane Blanku.

Já se odsud dostanu, pane.

Donesu jí ty peníze, možná dokonce dřív.

Hej! Pozor na jazyk!

Promiňte, pane.

Ale já se odsud dostanu.

Co chtěl?

Nic. Jména rostlin.

Ty znáš jména rostlin?

Možná.

Do prčic!

Myslel jsem, že je to Scholtz.

Nahlásím tě.

Dám ti kousek ze svého damana.

Smrdí.

Je zkažený.

Právě jsem ho chytil. Vidíš, jak je šťavnatý?

Smrdí jako zkažený.

Aspoň zbude víc pro mě.

Co je tamto?

Mateřská znaménka.

(nizozemsky:) Mateřská znaménka.

Pihy.

Kanibale.

Slaná?

Ne, k zblití.

Tak to máš rád: požírat hovna.

Ty smrdíš.

Každý smrdí.

Á, pan Blank.

Člověk by neřekl, že tyhle květiny patří do stejné rodiny, že?

Ne, pane.

Kdysi je botanici dělili do dvanácti různých rodin.

Ale ne doktor Linné.

Jeho názvosloví je geniální.

On vidí víc než povrchní rozdíly

v barvě okvětních lístků nebo velikosti listů

a zaměřuje se výhradně na pohlavní orgány.

Názvosloví?

Ano, názvosloví.

Rody jsou určeny tyčinkami, tady –

samčí pohlaví.

A jméno druhu se určí

podle pestíku. Tady – samičí.

Tyčinky a pestíky

Doktor Linné je velmi přísný:

binomika.

Dvě jména pro každou rostlinu –

rod a druh.

Mě pověřil, abych vybral jméno pro tuto rodinu.

Co říkáte na „Arachniaceae“ ?

Podle jedné smrtelnice, která se změnila v pavouka.

To je nápad mé ženy.

Myslím, že ne, pane.

Lidi nebudou chtít mít v zahradě pavouky.

Vlastně máš pravdu.

Pověz mi další legendy o velké cukrovnici.

Tvůj děd říkal...

Má matka říkala, že můj děd vyprávěl...

Jestli se podíváš na Kagenna,

Měsíc se rozzlobí

a zahrne nás kouřem

a způsobí, že všechny cukrovnice budou kvést trpce.

... se rozzlobí...

... trpce... Trpce jako citrón?

Ano, jako citrón.

Jen květy nebo taky kořeny?

Jen květy.

Výborně.

Pokračujte.

Měsíc je rudý,

(matka:) protože je to Věštcova bota

(Claas:) protože je to květ Věštcovy velké cukrovnice,

který je Kaggen,

jenž vyhodil svou botu do nebe.

... který vyhodil svou... červený květ cukrovnice až do nebe.

(píše:) ... červený květ cukrovnice až do nebe.

Dobře.

Dál.

Tvůj děd říkal,

že až naše těla budou vyčerpaná,

až země bude vlhká a rudá,

pak kouř z naší krve

vyjde ven a zakryje nás.

Dobře.

Pokračujte.

Ne.

To je všechno.

Víc už není.

Pomodleme se.

Otče náš, jenž jsi v nebesích, ...

(na pozadí pokračuje modlitba)

Patnáct ran za krádež jídla,

deset za spiknutí,

patnáct za neposlušnost

a dvacet za napadení úředníka.

Raději mě pověste!

Přiznávám se. Prosím.

Pověste mě. Neubíjejte mě k smrti karabáčem.

Pohyb!

Hněte sebou!

Rychle, rychle! Dělejte!

Claasi...

Nech mě být!

Je to taky tvoje vina.

Buzerante!

A ten, co umřel?

Jen jsem poslouchal vaše příkazy, pane.

Nařízení Společnosti.

Na tom listu je váš podpis, pane.

Drzost: deset ran.

Neposlušnost: dvacet ran.

Krádež jídla nebo majetku: patnáct ran.

Tomu se ani nedá věřit –

co za člověka dokáže někoho odsoudit k smrti za sebrání vejce?

Dovolujeme vězňům, aby chytali ryby, Kate.

Dva dny v týdnu.

Adriane!

Stejně bys měl vyhodit toho surovce.

Bratranec Virgil se mnou souhlasí.

No.

Tak to si Virgil může vhodnou osobu, která by řídila ostrov, najít sám!

„Chaukum“.

Mořský fík. Je na horečky a svědění.

To je „tkuni“.

Jeho listy se kousají při nachlazení.

Jsou další příběhy o léčení?

Ne, pane.

To je všechno.

Dobře.

Co je tohle?

Doktor Linné rozdělil lidstvo na čtyři podskupiny,

čtyři rozdílné rasy.

Co?

„Americanus rufus“ –

panovačná nálada, žlutá žluč. Z toho vyplývající rysy:

Indiáni jsou prchliví, tvrdohlaví,

spokojení, svobodní.

Žluč Hotentotů je žlutá?

Ne, ne, Hotentotů ne.

To jsou Indiáni z Amerik.

A tady

„Augustus europaeus“,

tělní tekutina je krev,

odpovídající vlastnosti: zdatný, laskavý, vynalézavý.

A „Africanus niger“ –

tělní tekutina je hlen

a jeho znaky jsou: pomalý, úskočný, lhostejný, nedbalý.

Ale... kde jsou Hotentoti?

„Homo monstrosus“.

Tři poddruhy člověka,

most mezi opicemi a „Homo erectus“.

„Monorchides Hottentoti“,

autochton Mysu.

„Monorchides Hottentoti“?

Anatomicum v Amsterodamu vystavuje vynikající kostru monorchida.

Má přirozeně ocas.

Člověk s ocasem?

Je to hotentotský chlapec ve formaldehydu

a úžasná sbírka lidských rohů.

Rohů, pane?

Máte ve vlasech pírko.

Podejte mi můj skládací nůž.

Je na okně.

Můžu si dneska vzít tohle, pane?

Jako platbu.

Díky, pane.

Zkusím to na severním pobřeží.

Ahoj, námořníku.

Jak je, námořníku?

Takový „sangvinik a statný“.

Co?

Tak „ušlechtilý“

a „vynalézavý“.

Jdu pryč.

Co říkáš, námořníku?

Pojď se napít.

Pěkně tě nakopne.

Pojď.

Nemusíš mít strach.

Napij se na !Nanseba.

Řekni to: „Na !Nanseba“.

Na !Nanseba.

Kam utíkáš, námořníku?

Posaď se a pij!

Pojď.

Ničeho se neboj!

Uvolni se.

Já jsem uvolněný.

Až odejdu,

nebudeš se muset bát,

že tě ve spánku probodnu.

Já spím tvrdě.

Pozor, pálí.

Chystám se utéct.

Příští týden.

Nikdo neutekl od té doby, co posílili stráže.

Já se odsud dostanu.

Uvidíš.

Moře je příliš bouřlivé.

Říkám ti:

já se odsud dostanu!

V sirotčinci jsme museli každý den ohoblovat osm liber dřeva,

abychom dostali osm liber pilin.

Když jsme byli pomalí, hrozili nám vodní komůrkou.

Co to je?

Když nepumpuješ dost rychle, utopíš se.

Kecáš hovadiny.

Jedna je v pevnosti.

Nikdy jsem ji neviděl.

Je na vnějším nádvoří.

Nevěřím ti.

Nikdy jsem neporušil jediné pravidlo ze strachu z vodní komůrky.

Měl jsem noční můry, že nepumpuju dost rychle.

Šest let jsem dělal všechno pro to, abych se nikdy nedostal do vodní komůrky.

Tohleto.

Co?

Nic.

Proč se ti třese ruka?

Netřese se.

Ty musíš být opatrnější.

Jsem opatrný.

Jsem vždy opatrný.

Jsem ten nejopatrnější.

Počkej chvíli.

Zavři dvířka.

Pomalu! Pomalu!

Pomalu. Pomalu.

Šmik, šmik

a žbluňk, žbluňk.

Teplouši.

Blanku, Jacobszi, jděte pro vodu.

Ne s ním, pane, prosím.

Posledně se mě pokusil ojet.

Ticho, člověče!

Odprejskni!

Řeknu to Scholtzovi.

Máme čas.

Nastav prdel Augustijnovi,

ten má velkého ptáka.

Řeknu to panu Nivenovi.

No a co udělá?

Potrestá tě. Bude se mi to líbit.

No jo, má tě rád! Nemůže z tebe spustit oči.

A co má být?

Myslím to vážně. Chce tě ošukat.

Kunda tvé matky. Teplouši!

Ten buzík se na tebe dívá jako na děvku.

Byl bys doplňoval jeho ženušku Lourense.

Viděl jsem ho předtím, víš?

Vážně? A kde to jako mělo být?

V Amsterdamu.

Spolu s mužem.

Cože?

Tvůj pan Niven si to rozdal s vojákem.

Bylo léto.

Šel jsem po molu

do hospody U hada.

Nedotýkej se ho. Chovej se slušně.

Pomfrey, jdeme.

Ohohó, perfektní.

Kdybys nekecal, je ženatý.

Všichni jsou ženatí!

Nesmysl! Jsi lhář!

Necháš těch hloupostí s tím Hotentotem?

Ne, teď zrovna ne.

Ani to není opravdový Křovák, Virgile.

Z toho sirupu z cukrovnice, který jsi udělal, jsem se pozvracel.

Ale už nekašleš.

Je dcera sestřenice mé matky.

Až se odsud dostanu, bude jí čtrnáct.

Má velké kozy.

Má velké kozy.

Ožením se s ní.

S jejími ....

kozami.

Vezmeš si její kozy.

Pokud jde o sepsání monografie

o rodu cukrovnic,

jde o výbornou myšlenku a okamžitě ji uveřejním

a zařídím to.

Monografie, Vi.. ehm, pane Nivene!

Dovol, abych rozhlásila tu skvělou novinu, Virgile.

Zářivý lesk rostliny „Protea Minia“

rozzáří každý skleník na kontinentě.

Tady máte.

Pane Blanku, máme práci.

Ten plášť je trochu moc nahoře.

Dobře.

Za několik dnů pojedu do Amsterdamu.

Asi se už neuvidíme.

To je škoda.

Poprosil jsem seržanta Scholze, aby vám ukázal výtisk monografie,

až bude uveřejněná.

Už jsem se rozhodl pro jméno mé čeledi rostlin.

Ten nápad je od vás:

„Proteaceae“.

To není ode mě, pane.

Od vašeho věštce, Kaggena.

Podle Prótea, řeckého strážce Poseidónových tuleňů.

Co myslíte?

Kaggen není pastýř, pane.

Ale byl jako Kaggen.

Dokázal měnit podobu.

Mohl se proměnit v člověka nebo zvíře –

orla, nestvůrnou příšeru nebo pantera.

A úplně stejně předvídal budoucnost,

i když to dělal nerad.

Už mě začínají bolet nohy, pane.

Ach ano, jistě.

Jednou muž jménem Aristeus chtěl znát svou budoucnost,

ale Próteus mu ji odmítl prozradit,

a tak jím Aristeus mrštil o zem a oba nazí zápasili na skále.

„Protea Virgil“,

„Protea Lourens“,

„Protea Catherina“,

„Protea Adriania“ 522“ Blank.

Ano.

„Protea Blankia“.

Jedna z nejvzácnějších v čeledi

a nejkrásnější.

Je velmi těžké ji najít,

protože kvete jen v noci.

Jen v noci.

Budete mi chybět, pane Blanku.

Víc než si dokážete představit.

Byl jste výborný asistent

ale ještě víc než to.

Nemůžu přijít na pojmenování.

Hrdě ponesu jakékoli jméno, pane.

Vezměte mě s sebou, pane.

Co?

Můžete promluvit s guvernérem.

Můžete mě propustit pod svou ochranu,

budu váš služebník.

Ne, ne, něco takového nikdy nedovolí a není to vhodné.

Proč ne?

Udělám všechno, co řeknete.

Prosím, zaujměte pozici, musím dokončit kresbu.

Chci žít v Amsterdamu.

Vraťte se do zahrady. Běžte.

Vím, proč se na mě tak díváte.

- Běžte! - Ne!

Já vím, co to znamená.

Á, pan Willer.

Pan Claas právě odchází.

Odměna za vaši tvrdou práci, pane Jakobszi.

Pane Blanku?

BOTANICKÁ ZAHRADA, AMSTERDAM.

Najíme se o sedmi, Virgile?

Najím se později.

TULENÍ OSTROV, PEC NA VÁPNO, O PĚT LET POZDĚJI.

Uvidíme se zase zítra.

Počkej.

Co je s tebou?

Co?

Zůstaň, dokouříme dýmku.

Co chceš tak najednou mluvit?

Lepší než mluvit sám se sebou.

A příští týden? Příští měsíc?

Nic.

Povídej mi o Amsterdamu.

Už jsem ti povídal.

Povídej mi o skořici.

Co se zase děje?

Nevšímáš si mě a nemluvíš se mnou

a teď najednou chceš poslouchat o skořici.

Pojď.

Vykládej.

Jak chceš.

Jako vždycky.

Bylo léto.

Šel jsem po molu

do hospody U hada

a pan Niven a Lourens tam byli.

Museli tam být už předtím,

protože věděli, co dělají.

Jsi tak dobrý.

Niven je tak dobrý.

Ne, ty.

Jsi tak žhavý.

To tvůj Niven je tak žhavý.

Ty! Jsi tak nádherný.

Možná tenhle týden.

Víš, že ostatní mě pořád pozorují.

Takže šoustáme. Pak uplynou měsíce a ani se na mě nepodíváš.

Nemůžeme být přátelé, jinak to zjistí.

Oni to vědí, Claasi.

Nevědí. Nemůžou.

Vědí to už roky.

Kdyby to zjistili, zabili by nás.

Já jsem na živu, ty jsi na živu a stejně to každý ví.

Jak to, námořníku?

Myslel jsem, že ty jsi ten opatrný.

Skořice se skladuje jenom v proužcích.

Na prášek se roztlouká, až když je v kuchyni.

Co tím myslíš?

Ty nevíš, co je to skořice.

Skořice.

Co to máš za krám na krku?

Proč necháš, aby se tě ten špinavý Hotentot dotýkal?

Možná Scholtzovi neřeknu, co provádíš.

Mohl bys být má ženuška.

Wat raaktjaan dat?

Byli jste viděni na Tulením ostrově

spolu provádět odporný styk.

Co můžete říct na ta obvinění?

Dvojí zmrskání.

Bez lítosti.

Pusťte je.

Udělil jste tento rok víc trestů za napadení?

O něco víc, pane.

Ve skutečnosti zhruba stejně.

Ten případ se sodomií.

Proč jste ho nepostoupil pevnosti k soudnímu řízení?

Řídil jsem se vašimi pokyny, pane.

Nebyla tady přiznání.

Jediný důkaz byl nepřijatelný, poněvadž byl od trestance.

Ale stejně,

Hotentot a námořník

spáchali to spolu!

Myslel jsem, že domorodci jsou imunní k takovým nepřirozeným činům.

Ano, pane.

Dobrá práce, Scholtzi.

Jsem rád, že to tak dobře řídíte.

Děkuji, pane.

Nemůžeš sedět s námi.

Vyliž si!

Florette, vypadá to, že máš zase zácpu.

Virgie-nicht! Ourie! Neviděly jste, holky, Zachariase?

Ne, už týdny ne, co ho policie pustila.

Od té doby, co ho zavřeli, bojím se, že říkal jména.

Ach, sladká naivní Florette.

Na to můžeš vzít jed.

Ne, ne, ne,

Zackie by neudělal nic špatného.

V pondělí jsem se odvážil na náměstí,

myslel jsem, že tam bude Zackie kvůli Wilhelmovi a Andreasovi.

Florette, to není bezpečné.

Byli tak stateční!

Káli se před popravou,

hlavy měli vztyčené

navzdory posměškům!

Měl bys jít do Leidenu, Florette.

Všichni bychom měli opustit město.

Vy jste to neslyšeli?

V Leidenu zatkli Barenda.

Virgile,

chce tě vidět nějaký úředník od soudu.

To je kvůli příštímu měsíci, že? Kvůli něčemu jsi naštvaný.

Ne. Jsem prostě jen unavený.

Až utečeš, zůstaneš v Kapsku nebo půjdeš na sever?

Jsem unavený.

Bolí mě ruka.

Tebe nebolí ruka.

Musíme jít.

Hlava irokézského šípu.

(Opakuje:) Hlava irokézského šípu.

Penisová kost mývala.

(Opakuje:) Penisová kost mývala.

Zkamenělina trilobita.

(Opakuje:) Zkamenělina trilobita.

Eskymácké klapky na oči.

(Opakuje:) Eskymácké klapky na oči.

Domorodci je potřebují, aby neoslepli, když pozorují ledové kry.

Ty jsi byl v Arktidě, strýčku?

To ne, Hendriku.

V dnešní době nejezdím dál než do edinburského přístavu.

To nejsou brýle na čtení, broučku.

Nebudu číst bez svých klapek!

Čekám už hodinu, ale víc nebudu.

- Tak kdepak je? - Je co?

Ta monografie.

Tady je.

Virgile.

Ó, ta je tak vkusná.

Vazba je skutečně prvotřídní.

Ten tisk... Óóó!

Myslela jsem...

Tomu nerozumím, bratranče.

Tvoje kniha!

Obávám se, že už to není moje kniha.

Stalo se z ní tohle.

Vydavatel jen zaplatil náklady na tisk

a pan Linné vytvořil vše ostatní.

Strávil jsi s tím deset let!

No jo. Je to jenom jméno na stránce.

Chci říct...

jedna stránka... prostě jméno...

Ale kde je „Protea Hendrikia“, pane?

Tu nenajdeš, chlapče.

Pan Linné se ve své moudrosti rozhodl dát vlastní jména.

Z tebe se stala „Protea nitida“

a z Kate „Protea Speciosa“.

Ach můj bože.

Všechna jména jsou pryč.

Dokonce i „Protea Lourens“.

„Protea cynaroides“.

Chudák Lourens. Musí být zdrcený.

Byl tak hrdý.

Byl hrdý.

Virgile, proč tentokrát s tebou nepřijel?

Už pro mě nepracuje.

Od návratu do Edinburku jsem ho neviděl.

Chci tě, cukrovnice...

co na to řekne tvá matka.

Pane Blanku,

vypadá to, že příští měsíc budete svobodný.

Půjdu na sever.

Hledat svou matku.

Mám pro vás návrh.

Rozhodl jsem se natrvalo usadit v Kapsku

Budu potřebovat nového asistenta.

Nového služebníka. Někoho s botanickými znalostmi.

Jistě někoho najdete, pane.

Nabízím vám práci, hochu.

Co říkal?

Nic.

Chtěl vědět, jaké bude počasí.

Společenství zhýralců.

Co je to za zprávu?

Úřady odhalily společenství zhýralců, které

roztahuje své ohavné neřesti po celé naší slušné republice.

Od Utrechtu po Haag, od Amsterdamu po Groningen.

Čteš moc rychle.

Stovky příslušníků této verbeže vytvářejí síť

sodomitské nákazy,

pederastů, kteří se skrývají mezi chudými i vlivnými,

mezi kuchaři i kapitány, soudními i bankovními úředníky.

Nikdo nemůže předpokládat, že bude odolný

vůči tomuto obludnému panickému strachu.

Co znamená „společenství zhýralců“?

To je... to je příliš nudné. Přečti další článek.

Prosím, jak můžou bankovní úředníci vyvolat panický strach?

Každý může vyvolat paniku.

Bankovní úředník jako kdokoli jiný.

Pane Blanku,

viděl jste někdy paniku?

Ne, pane.

Tak já vám to řeknu.

To může být pěkně hrozná věc.

Popraviště na náměstích,

tajná noční vloupání kvůli klenotům a dokumentům,

nové soudní procesy každý týden,

zneklidňující zvěsti, kdo další bude zatčen...

???

Jak tomu rozumím, další oddíl vpadl za řeku Oliphants.

Dvacet šest Hotentotů mrtvých, Adriane.

Ano, dvacet šest, pane.

Společnost chce osadníky přivést pod kontrolu.

Osadníci chtějí, aby Společnost podporovala jejich loupení.

A já mám nalézt střední cestu – je to tak?

Ohňostroje.

Ne že bychom ti rozuměli, bratranče.

Velký festival ohňostrojů v přístavu.

Fontány barev explodujících proti tmavomodrému nebi.

Rozptýlení, které uspokojí lidi.

Ohňostroje – to je to, co zajistí loajalitu vašich lupičů ke Společnosti.

Pane Nivene...

Jestli dobře rozumím, sbíráte přírodní zajímavosti.

Ano, zajímavosti.

Podívejte se na tohle.

Bylo to zabaveno jednomu statkáři odsouzenému za podvod.

Co je to, bratranče?

Je to hrozné, že?

Ten chlap si myslel, že je zvlášť chytrý,

když si udělal váček ze prsu Hotentotky.

Přísahal, že byla dočista mrtvá, když jí ho uřízl.

Samozřejmě jsem ho nechal zbičovat.

Jen si představte, že se to u Búrů stane zvykem:

váčky na tabák,

váčky na peníze

udělané ze starých černošek -

Kapsko hemžící se kmenem bezprsých Hotentotek.

Po pravdě, pane De Mepschi,

to je nejhroznější věc, jakou jsem kdy měla u stolu.

Souhlasím, madam.

Omlouvám se.

Na tom talíři je to, co váš manžel musí spravovat.

Nadmíra zvířeckosti,

která den za dnem roste.

Za pět let budu taky volný.

Matelief říká, že rozdávají statky za řekou Bera. Mohl bych si jeden vzít.

To nepomůže.

Tou dobou už budu dávno pryč.

Mohli bychom žít spolu,

pěstovat dobytek jako pán a sluha.

Nikdy by nás nenechali.

Nikdy by to nezjistili.

Byli bychom opatrní.

Zastřelili by nás.

Neplač.

Nikdy v životě jsem o nic neprosil, Claasi.

Ani já.

Řekni to.

Co?

Co máme.

Co máme?

Co to je.

Co je to?

To, co jsme.

Co jsme?

Jak se to říká?

Co jak se říká?

Proč to nemůžeš říct?

Není čemu jak říkat.

Byl jsem informován, že necháte ty sodomity se vzmáhat a nic neděláte.

Vy sám jste podepsaný na usvědčující listině, pane.

Každý rok.

Společnost nebude tolerovat vaši nedbalost, seržante Scholzi.

Sbalte si věci.

Nuže?

Jacobszi. Jacktie. Běžte pro vodu!

Pojď! Musíme být brzo zpátky.

Nezdržuj to.

Dobře, já budu kobyla.

Skořicová kobyla.

Viděl jsem vás!

Munstere, co tady děláš? Nakopu tě do koulí!

Já vím, co děláte!

Virgile, Virgile!

Co je, sestřenice?

Víš o tom?

Ten Hotentot a ten námořník.

Zatkli pana Blanka.

V souladu s výnosy Sedmnácti lordů

se slyšení bude konat před Soudním dvorem příští čtvtek.

Se svědectvím odsouzence Munstera

a otroka Panaije.

To je vše.

Taková chuť na ohavnost!

Pastor připravuje na neděli zvláštní kázání o sodomii.

Moje paní bude potěšena. Je oddaná kalvinistka

a dožaduje se každého detailu.

Kdy jsi se poprvé dopustil té ohavnosti s tím námořníkem?

Pověz.

Řekni a já zastavím vodu.

Co říkáš?

Jsi připravený se přiznat?

Zastavte tu vodu!

Přiznej se!

Pusťte mě, píchal jsem ho do zadku.

Ty jsi se přiznal, srabe!

Pane Blanku, vypadá to velmi zle,

zvlášť pro toho námořníka.

Ale není třeba zoufat.

Nabídl jsem, že budu svědčit.

Říkám tomuto soudu,

že není schopen spáchat zločin, z něhož je obžalován.

Ačkoli plynně mluví jak holandsky, tak anglicky,

nezná a ani by nerozuměl pouhému jménu pro takový zločin.

Byl jsem na ostrově

v den té události.

Odsouzený Munster se mýlí.

Ti dva vězni se pouze prali

kvůli hádce o ryby.

Není žádný „nevýslovný zločin“.

Není to tak, guvernére,

že jsem jediný svědek,

který není odsouzenec?

Myslím, že nizozemské soudy nepřipouštějí svědectví odsouzených.

A v případě, že chybí doznání,

není možné toho Hotentota odsoudit.

Pane Nivene,

bylo by nejlepší, kdybyste odsud odešel. Prosím, pane.

Rijkhaart Jacobsz, námořník z Amsterdamu,

v přítomnosti seržanta Gustava Willera, guvernéra Tuleního ostrova,

učinil plné doznání zvrácenými a ohavnými slovy:

„Pusťte mě, píchal jsem ho do zadku.“

„Píchal jsem ho do zadku?“

Klid, prosím.

Musíme pokračovat.

Jak jsem vyrozuměl, byl ještě další případ.

Další případ.

Na Tulením ostrově, před pěti roky?

Ano, pane.

Bylo nás šest. Měli jsme jít sbíra mušle, abysme připravili vápno.

Obsluhoval jsem vápennou pec,

když přišel vězeň Jacobzs.

Začal se, pane,

hladit, neslušným způsobem.

Co se stalo potom? Stručně, prosím.

Řekl jsem, ať přestane.

A on se mě zeptal,

jak velké mám přirození.

Promiňte, pane, jak velký mám klacek.

A pak vytáhl svého ptáka

a byl červený a tvrdý a trochu vlhký semenem.

Promiňte, pane.

A začal si ho honit...

Děkuji, děkuji. Myslím, že to stačí.

Ne, pane, to ještě pokračovalo. Bylo to hrozné, pane.

Tak jsem se ho zeptal,

proč dělá ty věci s tím Hotentotem.

A Jacobsz mi řekl:

„Wat raaktjaan dat.“

Wat raaktjaan dat?

Wat raaktjaan dat?

Wat raaktjaan dat?

Wat raaktjaan dat?

Co to má znamenat?

„Do toho ti je prd.“

Možná ne tak silně, Betty. Třeba...

Starej se o sebe.

Říká to jako nějakou maličkost,

jako by to nemělo význam.

„Do toho ti nic není.“

„Do toho ti je prd.“

Jako by se ani nestyděl.

Běž do svého pokoje, Hendriku.

Cvičím na karneval, mami.

Udělej, co jsem řekla!

Tohle jsem našla.

Co to je, prosím?

Nic to není.

To je omyl.

Měl bys to vysvětlit.

To je úřední omyl.

Účet.

Účet?

Proč se hrabeš v mé tašce?

Co má co u tebe dělat účet od města Amsterdam?

Možná bys si to mohla přečíst.

To je za popravu.

„Dvě kovová závaží: 12 florinů.“

„Provazy a pouta: 6 florinů.“

„Zapůjčení garoty: 14 florinů.“

„Přeprava osoby na místo popravy: 20 florinů.“

„Mzda kata: 30 florinů.“

„Odměny pomocníků: 14.“

„Jídlo a pití: 6.“

„Různé: 4.“

Kdo by byl řekl, že to dosáhne úctyhodné částky 106 florinů?

Řekl jsi mi, že Lourens je pořád ještě v Amsterdamu.

Abych si myslela, že jsi ho pozval sem,

za námi.

Aby si myslel, že ty a já...

Víš, že tohle poslali jeho matce?

A že ona mi to poslala do Edinburku?

Četla jsi druhou stranu? Tady...

Já jsem četla druhou stranu!

Takže chápeš,

že stojím před rozhodováním,

jak se vrátit do Amsterdamu a zaplatit tu zatracenou stvrzenku

a nebýt obžalován, že jsem se vyhnul soudu.

Neřeknu to guvernérovi.

Nesmí se to dozvědět, nebo ho to zabije.

Ale ty nasedneš na první loď, která odplouvá.

Já to nedokážu pochopit.

Znám tě celý svůj život

a teď tě vůbec nepoznávám.

Pane Blanku, já...

Nevím, jak...

Tvůj dědeček říkal:

až naše těla budou vyčerpaná,

až země bude vlhká a rudá,

pak kouř z našich těl

vystoupí a zakryje nás.

Můžeš si vzít mou kaši

a mou vodu.

Můžeš na mě řvát. Uhoď mě, Claasi.

Zpanikařil jsem.

Víš, že nevydržím bolest. Nejsem správný muž.

Byl jsi ve vodní komůrce sotva hodinu a už jsi se přiznal.

Byl to mokrý vak.

Dusil mě mokrým vakem.

Říkal jsi vodní komůrka.

Není žádná vodní komůrka.

Říkal jsi, že je na nádvoří.

To byla taková smyšlenka.

Co?

Byly to jen zhulené řeči, Claasi.

Chtěl jsem, abys zůstal se mnou.

Říkal jsi, že byla stejná jako v tvém sirotčinci.

V sirotčinci, když jsem utekl,

jsem pochopil, že to byla jen smyšlenka.

Nic než smyšlenka,

kterou si vymysleli, aby nás postrašili.

Nikdy nebyla žádná vodní komůrka.

Tobě to taky dělali mokrým vakem.

Byl jsi napůl mrtvý, když tě přivedli nazpátek.

Nikdy nebyla žádná vodní komůrka.

Byla jen ve tvých představách.

Jelikož se odsouzení rozhodli mlčet,

prohlašujeme dokazování za ukončené.

Jelikož jsme obdrželi plné a dobrovolné přiznání

a s ohledem na svědectví čtyř odsouzených

a ve světle předchozího odsouzení v Batavii

shledáváme Rijkhaarta Jacobsze vinným ve smyslu obžaloby.

V případě Hottentota Claase Blanka

shledáváme pro nepřítomnost přiznání,

že nemáme dostatečný důkaz o nesporné vině,

který holandské právo požaduje pro trest smrti.

Proto bude navrácen na Tulení ostrov.

Budeme pokračovat rozsudkem nad námořníkem.

Di ta go.

Co jste řekl?

Ons het dit gedoen.

Co jste řekl?

Chcete učinit prohlášení?

Naposledy vás vyzývám,

abyste učinil prohlášení.

Přečtěte prosím prohlášení ze záznamu.

Di ta go.

Ons het dit gedoen.

Dělali jsme to.

No dobrá.

Za přítomnosti svědectví shromážděných před tímto soudem

jsme vyslechli a přijali plné doznání

obou obviněných z obžalob vznesených proti nim.

Tento soud odsuzuje obviněné

Claase Blanka a

Rijkhaarta Jacobsze

k trestu smrti.

Budou připoutáni k sobě

a utopeni ve Stolové zátoce.

Soud dále shledává obě strany povinny

zaplatit správní náklady, jež vyvstaly v tomto případě

a účet bude neprodleně zaslán jejich rodinám.

„Něco z toho, co dosud zaznělo před soudem, je pravda, něco ne.“

- Nelson Mandela, když byl odsouzen v roce 1964 k doživotnímu vězení na Tulením ostrově.