Original subtitles

Co se stalo, Antoško?

Vlci zaútočili na zvířata. Táta svolává lidi.

No tak, chlapi... Musíme si pospíšit.

Teď jsou nažraní. Nemůžou být daleko.

Co tady postáváš? Jdi domů!

Starosto... Zase vlci? Mohu nějak pomoci?

Vy nejste z naší vesnice, pane.

Pokračujte, kam jedete. Vyřešíme si to sami.

Dobrý den, Pavle Sergejeviči! Můžu jet s vámi?

Dobré ráno, Ivane Aleksanoviči.

Proč ne, připojte se k nám.

Můžete nám trochu pomoci a bude aspoň trocha zábavy.

Není tu nic jiného na práci.

Jen lov a nahánění holek.

Jak se to mohlo stát, Ivane Aleksanoviči?

Někdo tě nemá rád.

Možná někdo z Ivaginských. Tušíš, kdo?

To se brzy dozvíme.

Utekl, bastard.

Představ si, jak se spolu procházíme po Paříži.

Kolem nás krásné, kamenné domy...

Větší než náš kostel.

To by bylo úžasné.

Smrdí to jako stará hospodská!

- Nemáš k tomu čuchat. - Vyvětrám to.

Oh, Vasjo...

No... Podívej se na to...

- Brzy všechny tyto šaty budou moje. - Buď zticha!

Vasilisa

Co mě strašíš?

Celá se třeseš. Bojíš se?

- To není tím. - A čím?

Neměli bychom se už navzájem stýkat. Není to správné.

- O čem to mluvíš? Proč? - Je to hřích.

Ano, hřích. - To není, má milá.

Myslíš si, že bych tě nechal odejít?

Váňočko, ty jsi baron.

A já jen obyčejná holka. Co by mohlo být mezi námi?

To neříkej! Vykoupím tě od Ivagina. Zasnoubíme se.

V nejhorším případě uprchneme.

Nikdy tě neopustím.

Věříš mi?

Věřím ti, když takhle mluvíš.

Věřím ti, Váňočko.

Dobrý den, Maxime Zahariči.

Byl jsem u kupců za řekou.

Vezmi si to!

Díky za šátek.

To nebylo nutné.

Přijde k tobě dohazovač.

Přijmi to. Staneš se ženou starosty.

Pojď za mnou!

Počkej, Vaňočko. Co to děláš?

Proč ne?

Buď rozumný. Ještě ne, ne...

Vasilko, chci ti něco říct.

Když ne já, řeknou ti to jiní.

Co?

Hosté přijeli, matka chce, abych se oženil,

ale nic se nestalo.

Jak to myslíš, oženil?

- Jak to myslíš, co se mnou bude? - Vasilko, miláčku...

- Jí říkej miláčku! - Vasilko... Mariana je jako moje sestra.

Není to moje vina, že nás zaslíbili, když jsme byli ještě děti.

Zaslíbili?

Jsem taková hloupá! S čím jsem počítala celou tu dobu?

Vasiliso, slibuju. Promluvím s ní.

Něco vám upadlo, madam!

Vasilisa - to je tvoje sestra?

Ano, madam.

Ukaž své sestře, kde je její místo.

Pojď blíž! Vysvětlím ti to.

Vasjo! Vasko! Připrav se!

Jedeme k Ivanovým.

Proč?

Pomoci stařence, ona nikoho nemá.

Poprosila nás.

- A Puškin? Už jsi slyšel o Puškinovi? - Kdo je to?

Je to mladý muž s tmavými, kudrnatými vlasy.

Jaké on má způsoby a verše. Píše krásné verše.

- Chceš si nějaké přečíst? - Mary, já...

...musím ti něco vysvětlit.

Řekni, Ivane... Ty první.

Protože já ti chci také něco říct.

Mary...

Nemůžu si tě vzít.

Promiň.

- Chtěla jsem ti říct to samé. - Cože?

Mé srdce nepatří tobě, Váňo.

- Opravdu? - Samozřejmě.

- Vasjo! - Huh?

Pojď sem!

- Co je tam? - Tvůj Váňa.

Podvádí tě. Brzy oznámí zasnoubení.

Co si o tom myslíš? Proč uklízíme dům?

Copak to nevíš? Ona je hraběnka.

A Ivan nemá peníze.

Jsi jenom obyčejná holka. Taková... Jen tak pro zábavu.

Sedni si. Proč jsi přišla?

Rozhodla jsem si vás vzít.

Jeď!

No... Nebudu nic namítat proti vašemu štěstí.

Oba jděte s Pánem Bohem.

Zasnoubení! Veselka!

Vasilisa si vezme Kozina! Svatba!

- Stůj, pane, nechoď tam! - Pusť mě!

Jen sis s ní hrál. Jak má dále žít?

Nech mě!

Vasiliso!

Zpátky! Říkám - jdi zpátky!

Nech ji jít! Uhni stranou!

Takže, pane. Teď jsme si kvit.

Ona se rozhodla. Vasiliso!

Tichone! Připrav moje zavazadla! Rychle!

- Odjíždíš? - Bůh tě bude soudit, matko!

Zítra se připojím k pluku.

- Jak tady žiješ? - Sama vidíš.

Dokud jsem milovala, žilo se mi dobře.

A teď je mi to všechno jedno.

Poslouchej mě.

Zařídím tvému Kozinovi dobrou práci v paláci.

Ale nejdříve se musím zeptat barona.

Díky, Daško.

Ještě jednou tě poslechnu.

Péťo, drž zpátky nohy.

Zítra je první zimní ples.

Nemůžu se dočkat.

Váňočka zítra přijede. Tolik mi chyběl.

- Mně taky. - I mně.

- Mně taky. Rád bych si s ním promluvil. - O čem?

Chci jít s ním k pluku.

Nebuď směšný, Péťo. Kdo by tě tam vzal?

- Jsi příliš mladý pro armádu. - Ne, nejsem, nejsem.

- Když Francouzi dosáhnou hranice, tak vezmou každého. - Jsi hloupý.

Mami, pojedeš s námi na ples?

Moje taneční časy jsou už pryč.

Věřte mi, pánové... Napoleon -

- je skvělý člověk. Ten přináší blaho lidstvu.

Co to znamená? On osvobozuje lidi?

Možná. Nic proti tomu nemám.

Prosím, Pavle Sergejeviči... My uvrháme své vlastní lidi

k potulce a chudobě.

Ruští sedláci jsou nevzdělaní a mají nedostatek kultury.

Já myslím, že ne.

A tady je příklad.

Vasilisa Kozina, moje venkovanka.

Pojď sem!

Hovoří, čte a píše francouzsky.

Je to pravda, Vasko?

Nesmějte se, pánové.

Přelož mi, miláčku, tohle...

"Dáma vytáhla květinu ze svého korzetu a hodila ji svému kavalíru".

Vasko?

Tomu nerozumím.

Vrať se zpátky! Promluvíme si později.

Ne, pánové... Nikdy mě nepřesvědčíte.

Tato země potřebuje Napoleona. Promiňte, pánové.

Vaše Výsosti!

Poslouchejte mě. Vaše armáda vás miluje.

Vaši lidé půjdou všude s vámi.

Ale tato země nás může zničit.

Proč,

pokaždé, když vstoupím na bitevní pole,

kde bych mohl být zabit,

stejně jako každý můj voják,

mám strach?

Ale pokaždé, když jdu dopředu, přemáhám ten strach.

To je velikost, můj příteli.

Běžte dovnitř!

Vasiliso, počkej!

Proč přede mnou utíkáš?

- Mluv se mnou. - Proč bych měla?

Možná máš pravdu, odešel jsem.

Chtěl jsem zapomenout, ale nemohl jsem.

Utekl jsem pryč, abych na tebe stále nemyslel.

Nedívej se na mě takhle... To je šílenství.

Ne...

Takhle si tě pamatuji.

Z dřívějška.

Já jsem vším vinna. A já se ze všeho budu zodpovídat před Bohem.

Nejsem tvoje, Váňo.

Jsem vdaná žena.

Vaše Carská Výsosti...

Naši zvědové hlásí, že velká Napoleonova armáda

překročila řeku Němen.

Válka.

Kozáci!

Bratři! Nebudou se stydět naši otcové a dědové!

Jako oni statečně bojovali a umírali pro Rusko, tak budeme i my.

Nedáme ani píď rodné země! Dej nám Pane lehkou smrt!

Za cara a vlast!

Na můj rozkaz, pravé křídlo! Útok na nepřítele!

- Kupředu! - Hurááá!

Co se děje?

- Měla jsem zlý sen. - Jen spi, spi...

- Lehni si, Vasiliso. - Mám žízeň.

Jdu se napít vody.

Na této mapě není žádný most. Nedaleko odtud je vesnice, možná je tam.

Musíme najít průchod, kudy by mohla francouzská armáda projít.

Luisi, jeďte tudy! Rozumím, kapitáne.

Ticho, opatrně. Vpřed!

Pane, prosím, ochraňuj ho.

Buď soucitný a milosrdný...

A ve smutku i radosti... Od nepřátel, viditelných i neviditelných...

Prosím...

Prosím, zachraň ho, Pane...

Děkuji Pánu... A svaté Panně...

- Vraťte to zpátky! - Nech ho být!

Pusť ho!

Pane... Pane, prosím...

Kantano, neobtěžuj ty rolníky!

Nejsme vrazi. My jsme Francouzi. Paní, prosím, přijměte mou omluvu.

- Jaké je vaše jméno? - Vasilisa.

Je mi ctí.

Odjíždíme!

Všichni pryč!

Matko Nejsvětější, co se stalo?

Makaro, co jsi to udělal?

Kmotřičko!

Feďko, přines vodu, ručníky... Rychle!

Pavle Sergejeviči! Proboha, poslouchejte nás.

Vasiliso, já to vyřídím sám!

- Co se stalo? - Pavle Sergejeviči,

jako rodného otce vás prosím...

ochraňte své rolníky, Makaru a Jevdoševa.

Zikova a jejich děti.

Před čím je mám chránit? Mluvte srozumitelně.

Zabili tři nepřátele.

Cože?

Snažili se znásilnit jeho dceru.

Víš, co se teď stane? Ó, Pane...

Co je to za divokosti? Jaký druh barbarství?

Co ode mě chcete?

- Ochraň je, pane. - Jak je mohu chránit?

Sám je potrestejte. Nevydávejte je Francouzům.

- Určitě je zabijí. - Jak je mám nevydat?

Přece zabili francouzské vojáky.

- Dovolte mi to vysvětlit. - Proti svému muži jdeš?

Odvážné sestry! Jak jedna, tak druhá!

Ochraňte je. Pravda je na jejich straně.

Je válka, jaká pravda?

Jestli je vydáme, všechno ztratíme.

O čem to mluvíš, ženo? Vzpamatuj se!

Pomozte jim, a Bůh vám pomůže. Prosím.

Pavle Sergejeviči, Blie přijel.

- Odejděte! - Pavle Sergejeviči, promluvte s nimi! Promluvte s Francouzi!

Jděte mi z očí!

- Pavle Sergejeviči... - Vypadni!

Vasiliso!

Kde jsou?

- Já nevím. - Nelži!

Kde schováváš ty vrahy?

Oni nejsou vrazi. Vojáci znásilnili jejich dceru.

A co má být? Ještě na to nejste zvyklí?

Jste sluhové. Nepoužívají vaši páni ty samé způsoby?

Kde je Zikov a ostatní?

Já nevím.

Cožpak nechápeš, že moji vojáci mohou zlikvidovat celou vesnici?

Pomoz mi.

- Jak? - Přiveď mi Zikova.

Slibuju ti, že bude mít spravedlivý proces.

Můžeš si s nimi promluvit?

Budu se snažit.

Vasiliso, za jiných okolností,

bychom se mohli blíže poznat.

Můžeme mu věřit?

Já nevím.

Možná by bylo lepší utéct, Makaro?

Ne.

Co se stane s lidmi ve vesnici, pokud se znovu setkají s francouzskou hrozbou?

Nevinní lidé budou umírat.

Pojďme.

- Vezmi mě k němu, vysvětlím mu to. - Kéž ti Bůh pomůže.

Vasiliso, co to děláš?

Ona sem nepatří.

- Jsem starosta, pojedu místo ní. - Maxime, Blie slíbil,

že vyslechne Makaru, a že bude mít spravedlivý proces.

Běž domů! Běž domů!

A Blie? Blie slíbil spravedlivý proces. Kde je? Kam ho vezou?

Vrať se domů! Postarám se, aby měli spravedlivý proces.

Stát!

Kantano!

Nechť vězni vystoupí z vozu.

Kde je váš spravedlivý soud? Který jste slíbil.

Slyšel jsi, slez!

Byl slíben spravedlivý soudní proces.

No tak! Běž!

Dál, dál... Utíkej!

Běž!

No tak, utíkej!

Běž!

Do lesa! Do lesa, rychle!

Zamířit! Pal!

Jak je to možné?

Jak to mohli jen udělat?

Zabili je.

- Co můžeme dělat, Vasiliso? - Jen bojovat, bojovat!

Uklidni se! Uklidni se!

Radši ať shniju v zemi...

Všechny vás zabijeme! Zapamatujte si moje slova!

Nezapomeňte!

Proč jsi přišla?

No tak mluv!

Zabili tvého Váňočku.

Lžeš!

Lžeš! Kdo ti to řekl?

Byla jsem u Ellen. Jeho sestra mi to řekla.

Ne!

Já tomu nevěřím.

Nevěřím.

Ne! Já tomu nevěřím.

Jeho matka se samým žalem rozstonala.

Nevěřím tomu!

Já tomu nevěřím.

No tak! Pojď blíž!

Odpusť mi.

Zhřešila jsem proti tobě.

Je to všechno moje vina.

Kdybych nezasahovala do vašeho vztahu s Váňočkou...

Byl by ještě naživu.

Odpusť mi. Slyšíš mě?

A pomodli se.

Za mě i za Váňočku.

A nezapomeň na děti.

Odpusť mi.

Omlouvám se!

Její ruce jsou tak bílé.

- Čí ruce? - Ruce Leny.

Její kůže je taková průsvitná.

- Kde jsi byl? - Dej mi trochu vody.

Pomáhal jsem Francouzům, uložit obilí do stodoly.

Svoloč jedna!

Žádný přínos z nich není, ale jíst, to oni potřebují.

Tak je nakrmíme.

A čím? Baronovi jsme dali, Francouzům jsme dali...

Zima se blíží.

Nenecháme je umřít hladem.

Jsou to přece děti.

To dítě už má tak velká prsa, že Griška přestává pracovat, když je vidí.

Tak přestává pracovat. Proč bychom se do toho měli míchat?

Jsou to Razánové.

Uklidněte se!

Uklidněte se! Uklidněte se, říkám vám!

Nechoď tam!

Co to děláš? Stůj!

Pánové, neznesvěcujte kostel!

Prosím! Nedělejte to!

Kam to lezeš? Běž domů!

Vrazi!

- Kam mám dát tohle? - Dej to sem!

Vezmi si to!

- Máš to? - Vezmi si to.

- Vezmi si to! - Pojď, pojď jíst!

Vezmi si to! Jez!

- A ty? - Já nepotřebuji.

Došel chleba. Budeme se muset vrátit.

Kam?

Zahnali nás do lesa, jako zvířata.

Zemřeme tady hlady.

Myslíš, že nám někdo něco dá? Francouzi všechno sebrali.

Tak či tak, pomřeme.

Ne.

Ne... Vezmeme chléb Francouzům.

Viděla jsem je, jak odváželi obilí ze vsi.

Dva vozy doprovází pět vojáků. A nás je kolem 40-ti.

Polovina z nás jsou muži. Můžeme se s nimi vypořádat.

Bůh nás učil nastavit druhou stranu tváře...

Ale když nastane čas,

jsme schopni prodat naše vlastní duše,

když vidíme, jak naši nejbližší jsou zabíjeni před našima vlastníma očima.

A ty stojíš a mlčíš! Nemůžeme být zticha! Musíme bojovat!

Bůh nám pomůže. My jsme nezačali tu válku.

My jsme k nim nevtrhli.

Timofeji! Vůz se zbraněmi!

Chlapi... Rychle, pojďte za mnou!

Chlapi rychleji, říkám!

Dával jsi mi lekce, jak se mám chovat.

Říkal jsi, jak jsou tvoji poddaní poslušní...

A teď jsou z tvých lidí banditi! Zabíjejí naše vojáky!

Oni oloupili náš konvoj! A já teď kvůli nim skončím u soudu!

Příteli,

nemůžeš se mnou mluvit tímhle tónem!

Dobře!

Jsou to zločinci.

A ta tvoje holka je vede, Vasilisa.

Já vím.

Najdeme způsob, jak je vykouřit z lesa.

Zavolej tu svoji konkubínu, Dašku.

Volal jsi mě, pane?

- Volal jsi mě, pane? - Mluvíš francouzsky?

Ano. Se sestrou jsme se učily.

Výsledek je jiný, soudě podle tvého přízvuku.

Máš ráda svou sestru?

Ano.

Tak mi pomoz, abych ji zachránil.

Brzy její štěstí pomine. Zahyne v boji, nebo bude pověšena.

Chci jí pomoci. Chci ji zachránit.

To je důvod, proč potřebuji tvoji pomoc. Přivedeš ji z lesa a vydáš mi ji.

- Rozumíš mi? - Ano.

Ale mám jednu podmínku.

Od kdy si kdo dovoluje klást nějaké podmínky?

Vydám vám Vasilisu, a obě nás vezmeš do Paříže.

Jen tvůj cynismus je větší, než tvoje hloupost.

Jsme tedy dohodlí?

Stát!

O čem přemýšlíš, rotmistře?

Můj domov je deset minut jízdy odtud. Mám jakousi obavu.

Tak tam pojeďme!

Ne! Pošlu depeši.

Já nevím... Kdyby má rodina byla tak blízko, tak bych tam jel.

Můj rozkaz... Jeď dál, já tě pak dohoním.

Ivane, pojedu s tebou.

Zpráva je lepší!

Rozumíš mi, poručíku?

Rozumím!

Tak jedeme!

Daško!

Pane!

To jsem já.

Ty mě nepoznáváš?

Říkali, že tě zabili.

Jsem naživu, jak vidíš.

Víš, kde je má rodina? Dům je uzamčen.

Proč mlčíš?

Stará paní zemřela.

Máma?

Jak?

Ochořela, když uslyšela, že jsi byl zabit.

A Péťa a Lena?

Děti jsou v lese s povstalci.

Aljušenku vzali do města Skorup.

A kde je Vasilisa?

Francouzovi Blie padla do oka.

Tak u něho pracuje, jako služka.

- Vezmi mě k němu! - Počkej!

Vezmu tě tam dnes večer. Ale ne teď.

Tady je to, Váňo. Dál musíš jít sám.

Musíš jít nahoru.

Jenom potichu. Pán spí.

Tam je. Tam spí.

Kéž tě Bůh ochrání, Daško.

Omlouvám se, že jsem kdy o tobě špatně smýšlel.

Promiň, jestli jsem tě někdy urazil.

Bravo!

Obdivuji tvoji vášeň, ale ne tvůj rozum, rotmistře.

Odhoď zbraň!

Nu což...

Ztratil jsi zbraně, rotmistře.

Mám s tebou jisté plány.

Míťo...Míťo, pojď dolů! Musíš si pospíšit.

Nemusíš mě prosit. Já nepůjdu.

Nemám nikoho jiného než tebe. Musíme zachránit Vasku.

- Takže, Váňa je naživu? - Ano žije, ale ne na dlouho.

Blie ho chce potrestat.

- Jen jedna věc ho může zastavit. - Jaká?

Řekl, že jestli se dobrovolně vzdáš, propustí ho.

Lžeš! Vasiliso, nevěř mu.

Proč by lhal?

Tady! Mám dopis.

Kde je Váňa? Slíbil jsi ho propustit, slíbil!

Ne tak rychle.

Popovídejme si u mě.

Budeš mít příležitost dokázat,

že nejsi nepřítelem francouzské armády.

Věděla jsem, že ti nemůžu věřit.

Přesto jsi přišla.

Neměla jsem na výběr.

Jednak...

- jsem doufala, že jsi čestný muž. - Vasiliso,

...já také neměl možnost výběru, zítra za úsvitu budu vás oba muset pověsit.

Tvoji lidé se rozprchnou.

Na tobě je rozhodnutí.

- Máš ještě čas. - Já nikam nepůjdu.

Odveďte ji!

Váňo! Váněnko!

- Váňuško! - Jen kousíček, no tak...

Přežijeme. Určitě přežijeme.

Slibuju ti! Už jednou jsem byl skoro mrtvý.

- Ale ty jsi mě zachránila. - Jak to?

Byl jsem raněný, byl jsem těžce raněn.

Dnem i nocí jsem na tebe myslel, chtěl jsem, aby ses mi zdála.

Jen díky tobě jsem to přežil.

Slibuju ti, že přežijeme.

Budeme mít děti. Jestli Bůh dá.

Dvě, tři... Jaké jména jim dáš?

Aljoša...

- A dcerka? - Mášenka.

- Už jdou. - To je brzy. Ještě nesvítá.

Váňočko, miluju tě víc, než život. Vždycky jsem tě milovala.

Nemáš tušení, jak moc tě miluju.

No tak! Pojďte!

Utečte do lesa! Nebo vás chytnou.

- Pojď s námi! - Prostě jdete.

Vzal jsem hřích na svoji duši. Já se z toho zodpovím.

- Jděte! - S Bohem!

Vzal jsem hřích na svou duši. Já se za to zodpovím.

- Nemůžu! - Nezastavuj se...

Nemůžu tady nechat své lidi. Rozumíš Váňočko? Nemůžu!

Jestli nechceš jít se mnou, musíš...

Zachránili mi život.

Jak je tady mohu nechat? Nemůžu!

Slib mi, že na mě budeš čekat. Slib mi to!

Slibuju. Slibuju.

- Od koho? - Od knížete Kutuzova, Vaše Výsosti.

Čtěte!

Můj pane...

Gratulujeme, Vaše Císařská Výsosti

- k vítězství. - Zkraťte to prosím.

Jděte rovnou k věci.

Čtyři francouzské sbory jsou rozbité.

3000 nepřátel bylo zajato, 62 děl, spousta raněných...

- Kozáků... - To už stačilo!

Chápu, Vaše Veličenstvo!

A konečně, zpráva od vrchního velitele.

Zní to jako poezie.

Na nepřítele ruské země...

přes tmavé stepi, hluboké bažiny...

Rychleji! Musíme se rozdělit! Přesuň se támhle!

Přemístíme ho! Kdo je to - Timečko?

Zvedněte ho! Vezmeme ho do tábora!

- Počkejte! - Poslouchejte!

Armáda přichází.

Kavalérie pojede tudy.

Uklidni se, Ramoško!

Oni pojedou sem...

Myslím, že i Napoleon.

Třeba uvědomit velení...

Našel jsem to u mrtvého. Řekněte mu, ať to přeloží.

Objasněte to Blie! - Překládejte!

Proč?

Proč se mnou mluvíš tímhle tónem?

Překládej!

Pro generála Beniksena:

Podle našich informací,

velitel francouzské armády Napoleon

zamíří zpátky s návratem přes Orcze

12. listopadu tohoto roku.

Cesta je...

velmi svízelná... - Pokračuj!

Tady je krev.

Je možné, že Napoleon

se pokusí zkrátit si cestu, jízdou lesem nedaleko obce.

Ivagin.

Cožpak je to sám antikrist?

Napoleon.

Jak proti němu bojovat? Vidlemi proti zbraním?

Co můžeme dělat, Vasiliso?

Zastavit ho.

Musíme obsadit cestu. A zdržet ho.

Mezitím vyšleme kurýra, aby dovedl naší armádu.

Ach, vy mužský!

Mužský! Baby, to je to, co jste!

Jestli se nám ho podaří zabít, válka skončí.

Válka se skončí! Pro tebe, pro tebe, pro ně... Pro všechny!

Proč jsi oněměl?

Mluv, jak jsi chtěl začít.

- Zabili mého bratra. - Zabili.

Kdo je sem přivedl?

Přišel Antikrist.

- Zdá se, že v něm je všechno zlo. - I můj otec byl zabit.

Vasilisa má pravdu.

- Musíme jít. - Co je tady k přemýšlení?

Máme-li zemřít, musíme držet pospolu.

Půjdu s vámi.

- Co sis to vymyslela? - Gríšo.

Co Gríšo? Kudy si myslíš, že můžeš jet? Středem Francouzů?

- Bojovat? - Neboj se o mě.

- Nebudou mě podezřívat. - Chceš, aby tě zastřelili?

- Může se ti stát cokoliv. - Jak to se mnou mluvíš?

Promiňte, madam!

Antoško!

Vezmeš ji do vesnice a přivedeš koně zpátky.

Drž se.

Gríšo! Pojď sem!

Blíž.

Proč jsi ho políbila? Před chvílí jste se hádali.

Ivane, ani si nedokážeš představit, jaké hosty jsem měl ve svém stanu.

Běž, rychle!

- Připravte eskadronu! - Rozumím, Vaše Eminence!

- Leno! - Váňo!

- Leno! - Můj bratře! Ty žiješ!

- Lenočko! - Bratříčku! - Moje drahá!

Co to máš za jizvu?

- Jak jsi vyrostla. - Elena je prostě krasavice.

A s tím obličejem? Dělala jsem si srandu.

Ivane... kdybys věděl, co za novinky přinesla Elena?

Pojďme k věci.

Znáš dobře tenhle kraj?

- Samozřejmě. - Vezmi si své husary,

eskadronu Narvova.

Zaútočíš rychle a úderně.

- Chceme projet. Náš dům je tamhle. - Stůjte!

Musíme jet.

Chceme projet. Musíme projet.

Musíme projet.

Pozor!

- Co se děje?! - Nehýbej se!

Teď! Teď!

Sekej! Sekej níž!

Francouzi!...Francouzi!

Nepovedlo se to! To je konec!

- Někdo zraněný? - Vypadá to, že nikdo, kapitáne.

Císař! Císař!

Co se stalo, kapitáne? - Partyzáni!

Snažili se nás napadnout, ale my jsme je zničili.

Povedlo se!

Dnes budu muset potrestat tebe a tvé přátele.

I když s tebou cítím.

Tak mě nech jít.

Nech mě jít.

Můžu tě ušetřit.

Možná si myslíš, že jsem se zbláznil?

Poslouchej mě, prosím tě.

Můžu tě odsud vzít. Věř mi.

- Můžu tě udělat šťastnou. - Narodila jsem se tady.

Já tady žiju. Mám-li zemřít, chci zemřít tady.

Není čas na milá slova, Vasiliso.

Pokud odmítneš, za hodinu tě pověsí.

- Duše je nesmrtelná. - Co jsi říkala?

Nic. I tak bys nerozuměl.

Vojáku, pomozte Vasilise nahoru.

Pozor!

Za sabotáž!...

Jste odsouzeni k trestu smrti oběšením.

Vasilisa Kozina,

Otip Kolov, Timofej Petrov,

Sebastian Formin, Grigorij Kofin, Oton Kofin.

Rozsudek bude vykonán neprodleně.

Oni tě pustí.

Pustí tě. Nechají jít.

Proč?

Protože...

Protože jste děti.

Jdeme!

- A co ty? - Nechci jít! Chci zůstat s Vasjou!

Nechte mě jít! Pusťte mě, říkám!

- Vasiliso! - Antoško, stůj! Antoško!

Vasiliso, byla jsi pro nás jako máma.

Promiň, jako matka.

Jdi, jdi už!

Vypadni už odsud. No tak!

Ne!

Vasiliso, dám ti poslední šanci.

Není ještě pozdě na to, abys správně zvolila.

No... Je to tvoje rozhodnutí.

Pokračujte s výkonem!

Mužové, odpusťte mi.

Odpusťte mi, jestli jsem vás zklamala!

I ty nám odpusť, Vasiliso!

Odpusťte mi.

Pravoslavní odpusťte nám a modlete se za nás.

Pověste je!

Váňo, Váňočko!

- Váňo. - Jsi naživu.

- Váňo! - Vasiliso!

- Vasiliso! - Můj milovaný!

- Váňočko! - Vasilko!

- Co ti to trvalo tak dlouho? - Odpusť mi! Je mi to líto!

Moje drahá...