Original subtitles

radioaktif.blogspot.com

RadenSandy

ODSTŘELOVAČ

ODVETNÁ ZBRAŇ

ODSTŘELOVAČ ODVETNÁ ZBRAŇ

STALINGRAD 1942

Levnijev a Terentijev, nahoru...

ostatní za mnou!

Promiň, bratře.

Všichni si to pamatujou?

Likvidujeme důstojníky, poddůstojníky a kulometná hnízda.

- Je jich dneska nějak moc, veliteli. - Jakmile vstanou, zabíjíme nejdřív ty starší.

Začínáte střílet až vystřelím já. Bereme je po dvou, maximálně po třech...

a mizíme.

Všichni připraveni, veliteli!

Chybí pouze Běloruska.

Ona tu už je dávno.

Jak to?

Teprve teď jsme dorazili a ona tu přiletěla, či co?

Možná přiletěla, ne bez důvodu ji Němci říkají "Čarodějnice".

Hexe!

Veliteli... celá devítka je na místech!

Proč nestřílíme, co?

Na co čekáme, co?

To je jak na lovu, je třeba být trpělivý,

když se předčasně odkryjeme, začnou na nás střílet děla.

A rozkaz zní " Zadržet úder protivníka na křídlo pluku".

Rozumíš?

Přestaňte rečnit.

Střílej mladej, nedovol jim vstát!

Dostal!

Trefil jsem!

Saniáky nelovíme.

Ustupujeme!

Alesio!

Dost, utíkejme, chlapče, rychleji, rychleji, za chvíli tady vybuchnou granáty.

Kde je Levnijev?

Zůstal vzadu, veliteli, hned přiběhne.

Rychle...utíkejme!

Kde...kde ona je?

Ji tak poslat pro smrt, já už mám hlad!

Viděls to, viděls? Jen jsme odtama vypadli, hned to tam začalo bouchat!

Podařilo se nám to, ne?

Podařilo... Jašin to vycítil.

On všechno vycítí.

Můžeme se u něho cítit, jak za kamennou stěnou. To je voják!

- Měl by velet pluku, možná divizi. - Tak proč nevelí, co?

- To bys nepochopil. - Řekni, proč?

Řekni, Mikolo.

Něco přece víš, že? Od Jašina se nic nedozvíme.

Dobře. Studoval na Kubáni, chtěl být učitelem,

ale nedokončil školu z rodinných důvodů.

Odjel do Voroněže, nastoupil do důstojnické školy,

byl nejlepší ve všech předmětech.

Měl tam dívku, dceru náčelníka školy.

Ale před samotnou promocí se pohádali, že jeho otec byl kněz.

Školu vzal čert, náčelník dceru provdal,

a jeho poslali do nejvzdálenější garnizóny.

Potom všechno utulali... sám náčelník ututlal...

Dášo!

Dášo!

Dášo...počkej, poslouchej, jak mi bije srdce.

Dej pokoj!

O co jde?

O nic.

Máte pěkné ruce.

Silné.

Poslouchej, Mikolo... a ty jsi kde sloužil?

Snad ne v "orgánech"? Odkud to všechno víš?

- Bojuju s ním od finské války. - A on ti to všechno vyprávěl?

Spolu se mnou sloužil jeho přítel, kolega ze školy.

Zabili ho před 3 měsíci, byl to dobrý kluk a ty jsi kecal.

Co?

Kecal!

Soudruhu nadporučíku, tam...jede...generál!

Vojáci, ustrojte se!

Oddíle...pozor!

- Soudruhu generále... - Jsi hrdina, Jašine.

Děkuji vám, snajpři, nezklamali jste, dobře bijete Němce,

děkuji... děkuji...

- To ona sejmula fašistického plukovníka? - Ano!

Kde ses tady vzala? Kde ses naučila tak skvěle střílet?

Soudruhu generále, ona byla mistryně Běloruska ve střelbě.

Sama prosila o přidělení do první linie, dlouho jsme ji nechtěli dát svolení, ale...

Proč jste ji to nechtěli povolit?

- Promiňte. - Báli jste se, že se Frickové budou smát?

Jsi hrdina, Jašine, že ses nebál vzít tu dívku.

Tví rodiče žijí?

O otci nic nevím a babičku, matku a bratra...

když jsme se evakuovali z Minsku...

Babička žila na vesnici, to léto k nám přijela na návštěvu.

Nᚠvlak ostřelovala kolona tanků. Lidi dobíjeli ze samopalů, mě si nevšimli.

Nebojíš se v první linii?

Po tom vlaku se už ničeho nebojím.

V posledních 10 dnech, soudruhu generále, zabila 12 fašistů, jen důstojníky a snajpry.

Němci ji říkají "Čarodějnice".

Hexe!

To je německy čarodějnice.

Čarodějnice?

Copak to je čarodějnice?

Ach, děvčátko, měli by nás muže potrestat za to, že sis ostříhala vlasy,

ale z toho plyne, že jsi nám potřebná se svým talentem.

- Soudruhu veliteli, u cementárny prorazili frontu. - Soudruhu generále, naši ustupují od cementárny.

Jdi se umýt.

- Děkuji za službu, soudruzi snajpři! - Sloužím Sovětskému svazu!

Jedeme.

Soudruzi vojáci, cituji rozkaz: Za vzorné plnění bojového rozkazu

a projevené mužství a hrdinství vyznámenávám řádem "Rudé hvězdy"

nadporučíka Jašina a vojína Mikulčikovou.

Ostatní jsou vyznamenáni medailí "Za odvahu".

Sloužíme Sovětskému svazu!

A to je pro vás, soukromě, ode mě.

- Soudruhu politruku, dáte si s námi..? - Ne, ne, já nemůžu.

- Zbloudilá střela. - Rozchod.

Mikolo, je plná, co?

Och...omlouvám se.

Prosím, promiňte.

Co se stalo, soudruhu nadporučíku?

Přišel jsem pro tebe, chlapci čekají.

Chviličku.

Alesio, polouchej, je konec tvé svévole, nebudeš sama chodit do první linie.

To je rozkaz.

Od této chvíle se ode mě nehneš ani na krok, rozumíš?

A jak budu bojovat?

Budeš bojovat takhle - kde budu já, budeš i ty,

ale celou dobu na dohled.

Oj, soudruhu nadporučíku, onemocněl jste?

Dost žertů!

- Pochopila jste rozkaz, vojíne Mikulčiková? - Ano, soudruhu nadporučíku.

Kde vy, tam i já.

A nechci nikdy jinak.

Kaše stydne.

- Podobá se Frickovi. - Udělej mu rudé rty.

Chlapci, co tady děláte?

- Brejlovce! - Blbci!

- Víš čeho jsem se v dětství nejvíc bála? - Čeho?

Pece.

Pece u babičky doma.

Proč?

Protože, když jsem prochladla, babička zatopila v peci...

přikládala slámu... sláma skvěle hoří...

a jak se sláma rozhořívala...

tak vypadala...jak voskové svíčky.

- A ohřívala mě v té peci... - V peci?

...aby ze mě vyhnala nachlazení.

A tam byla tma, strašná, hrozná, zakrývala jsem se rukama, plakala...

babička mě vytahovala z pece a já jsem byla celá od sazí...

..a dávala mi mléko s medem.

- Mᚠrád mléko s medem? - Mhm.

Už musím jít...!

Alesio, poslouchej...

odejdi z první linie.

Stačí, dost ses nabojovala.

Zabíjení lidí není práce pro ženy.

Napiš hlášení...

a my, celý oddíl...

ti napíšeme doporučení.

Slyšíš, Alesio?

Ticho, chlapi!

Za mnou!

Kde se celou dobu díváš?

Podívej se na mě. Umím prát...

peču pirohy...umím křížkový steh.

Budu pro tebe dobrým mužem.

- Já vás znám...podšívky! - Ano...

Kde je Alesia?

- Kde je Alesia? - Támhle je.

Zabili Levnijeva!

Saškovi Terntijevovi prostřelili zaměřovač.

- A co je s ním? - Nesou ho na obvaziště, je to s ním zlé.

- Snajpr? - Snajpr, loví nás.

-Kde se to stalo? - Nedaleko našich včerejších pozic, tam se někde usadil.

- Co stojíte? Do práce! - Provedu!

Co děláš? Nikdo nezměnil můj rozkaz.

Byla jsem opatrná, zdá se mi, že bych ho mohla lokalizovat.

Řekl jsem, že se nemᚠode mě vzdalovat na krok.

- Jen jsem se podívala, aby... - Dost řečí!

Vojíne Mikulčiková... za nesplnění rozkazu velitele...

odvolávám vás z funkce snajpra.

- Na dlouho? - Odevzdejte zbraň...

čelem vzad...pochodem v chod!

Nemáte právo, soudruhu nadporučíku!

Tak či tak, stejně tady budu, vedle.

A nepojedu do žádného týlu!

A nepotřebuju žádné vaše doporučení!

Zažádám o převelení k jinému praporu.

Neplaš se!

To dupe politruk. Slyšíš? Kulhá na levou nohu.

A není sám.

- Vítám vás, soudruhu politruku. - Zdar.

A co je to za hezké stvoření? Bělorusínka?

Dávno jsme se neviděli?

Kde ses tady vzala, stýskalo se ti po nás?

Dobrý den!

To není hezké stvoření, ale vojín Mikulčiková, ve skutečnosti snajpr,

v tuto chvíli nejlepší v divizi,

má na kontě nejmíň půl sta Fricků.

Něco takového...půl sta, není to moc?

Jen, soudruhu politruku, něčemu nerozumím...

na co je nám snajpr, když máme svého?

Ano, soudruhu politruku, radši se vrate

a vezměte sebou vojína Mikulčikovou. Poradíme si bez vás.

Už šestý den si radíte a ztráty pořád rostou,

hlavně mezi veliteli a koordinátory.

Už dávno jste mi slibovali, že dostanete to berlínského speciála!

Promiňte, soudruhu politruku, je to tvrdý oříšek,

dvakrát už jsme mysleli, že to dostal a on pořád žije.

Včera zastřelil Sašku Morozova, a Saška...sám víte...

byl skvělý.

No vlastně... velitelství ztrácí trpělivost...

a z vaší brigády jste zůstali jen vy.

Krátce řečeno, Jašine...

mᚠk podpoře náhradníka... to znamená náhradnici...

takže ji přijmi s radostí a šetři ji.

To je rozkaz velitele divize. Vojíne Mikulčiková, proveďte rozkaz!

Kde se ten had zakopal?

Přímo, asi 300 metrů,

dvě velké nádrže, před základem pravého je kus plechu.

Asi tam je jeho skrýš.

Plech v noci změnil polohu.

Železo se umí plazit?

A jak!

Zůstává otázka, jak ho odtama dostat?

Nelíbí se mi ta skrýš.

Vidíte, soudruhu veliteli, vejce je moudřejší než slepice.

- Borisi... - Ano? - ...dej sem brejlovce.

Soudruhu poručíku, je ho škoda.

- Konec vtipkování! - Provedu...podat brejlovce.

No...tak do práce!

Sbohem, bratříčku.

Velké divadlo...cirkus!

V naší práci se bez toho neobejdeme, soudruhu politruku...

jen nám nikdo netleská.

Bezchybně střílí, vždy trefí.

Specialista!

Chce, abychom ho respektovali.

A proto musí na všechno stačit jen pár vteřin.

Tam je... tam je, soudruhu Jašine, ukázal se jen na sekundu a zmizel.

Co vymýšlíte, chcete rozjet auto?

Přece nejsme řidiči, soudruhu politruku,

a pro Boha, nevystrkujte hlavu.

Uspokojení zvědavosti cíle je pro snajpra brnkačka.

- Připraveno, strýčku Mikolo? - V pořádku, můžem začít.

Jen měj na paměti, že tady nejsme sami, motá se tam plno střelců.

Strýčku Mikolo, už jim přinesli snídani,

housky s marmeládou a kakao...

proto se začali hemžit... krysy.

Čekáme.

Když bude slunce níž, objeví se ve stínu bečky.

- Bude lépe vidět výstřel. - Ale vaše optika bude odrážet slunce.

Nebude.

Když je tak chytrý a zkušený, jak říkáte...

proč tak divně postupuje?

Proč nezmění pozici?

Fric není blbec, mᚠpravdu panenko...

jen nás se mu nepodaří přechytračit.

Bělorusko, kde jsi?

Znovu zmizela!

Nu co, Borisi...

... s Bohem.

S Bohem.

- Strýčku Mikolo, na tři - čtyři. - Rozumím.

Tak co, veliteli?

Připrav se.

Začít, veliteli?

Začni.

Tři... čtyři!

Tak co, veliteli?

Jakoby dostal.

- No, hrdinové - umělci! - A jak jinak?

Pozor!

Politruku!

Co, staršino, zblbnul si?

To nic, nic, soudruhu politruku, hned vám to převážu a všechno bude v pořádku.

- Žije? - Žije, v pořádku.

Tam byl ukrytý ještě jeden, 30 metrů vlevo, v úkrytu

- Ten byl číslo jedna. - Podívej se, veliteli...

lovili jsme na třpytku, a chytili ho na živou.

A já jsem cítil, že se dneska na něco budu hodit,

jen nevím, co mám hlásit na velitelství?

Prosím, nahlaste, že jsme zabili eso.

Soudruhu, Jašine, je třeba přiznat, že Alesia se dnes vyznamenala.

Chvála Bohu.

Přece jsem ti říkal, Hansi, že je to Čarodějnice.

Vojíne Mikulčiková, prosím, přijměte ode mě poděkování.

Všechno v pořádku, politruku.

Jen bych potřeboval dokumenty toho esa, jen tak pro jistotu.

To nebude těžké, získáme je.

Vracíme se.

V noci... v noci je určitě získáme.

Proč jsi tady?

A vy?

Nevím... něco není v pořádku.

Odejdi, Alesio, není tady bezpečně.

Chtějí mě převelit do jiné divize.

Už mě převelili...

Určitě se už víckrát neuvidíme.

Prosím, odpus mi, soudruhu nadporučíku.

Co ti mám odpustit?

Můj hloupý charakter...

a to, že jsem se do vás zamilovala jako malá holka.

Vždy jsi malá holka.

Alesio, promluvíme si potom.

Doběhni naše.

Musím se tam vrátit.

- Půjdu s tebou! - Utíkej!

Jašine!

Zmizni odsud!

Prosím tě.

Jašine...

můj milý...milovaný...

kromě tebe nemám nikoho...

bez tebe umřu, Jašine, nemohla bych žít bez tebe,

proč bych měla žít, kvůli čemu?

Chci být s tebou, chránit tě... milovat!

Jašine...!

Jašine...

Alesio!

Alesionko...

Alesio...

Alesio, neumírej.

Jašine!

Vezmi si ji na památku. Je podepsaná.

Jsi dítě štěstěny, kulka prošla kolem srdce.

Hned, hned, můj milý. Jašine... uzdrav se!

Veliteli! Veliteli!

Tak co, veliteli, je čas se vrátit.

Kde jste pochovali Alesiu?

Tam na kopci.

Dobré místo.

MOSKVA 1945

Dobrý den.

- Pan...? - Ano.

- Dobře. - Prosím.

Tudy, prosím.

..na vzdálenost 200 - 250 kilometrů, při délce 16 metrů a váze 14 tun

minimální výška letu představuje 100 kilometrů, a to je nemožné!

Werneru von Braunovi se to podařilo už v roce 1942.

- Major NKVD, je m... - Byl jsem informován o vaší návštěvě.

To je ona?

- Ano, raketa A4, nazývají ji také V2. - Odvetná zbraň?

- Hitler myslel, že mu pomůže vyhrát válku. - Soudruhu Michajlovský...

mohli bychom si promluvit o samotě?

Samozřejmě.

Soudruzi... 10 minut přestávka.

Prosím.

Prosím, podívejte se.

Prosím, řekněte mi, jestli ty zařízení v plánech mohou být části V2?

To není vyloučeno... ano...ano.

Například to je podobné systému energetického zabezpečení motoru.

To jsou velmi důležité dokumenty.

Prosím, abyste si všiml podpisu.

- Známé jméno? - Hamerboll.

Otto Hamerboll.

S Otto Hamerbollem jsem se potkal v létě 1932 na vědeckém kongresu ve Vídni.

V Penemünde se Hamerboll zabýval systémem navádění V2 na cíl.

Na poloostrově měl svou laboratoř. Když to tam Angličané vybombardovali...

Němci přestěhovali laboratoř na pevnou zemi.

Odkud je máte?

Ve Východním Prusku je nevelké městečko, jehož velitel projevil ostražitost.

To je skvělé, že ji projevil.

Soudruhu Michajlovský, vzhledem na vyjímečnou důležitost nalezených dokumentů,

vám i mě byl určen konkrétní úkol.

Musíme jet do toho pruského městečka a seznámit se ze vším na místě.

No co... jsem připraven.

- Mám k vám jen jednu velkou prosbu. - Poslouchám?

Chtěl bych vzít sebou na pomoc Mášu Gusevovou.

Dívka, která vás přivítala.

Je dobrá technička, umí německy, bez ní jsem jako bez ruky.

A kromě toho je skvělá fotografka.

Nu což... vezměte ji... na mou zodpovědnost.

Měli bychom odjet co nejrychleji.

VÝCHODNÍ PRUSKO o 3 dny později

- Ostapčuku! - Ano, soudruhu majore?

- Postarej se o ty lidi. - Dobře.

- Soudruhu majore, zadrženi na území garnizóny. - Poručíku...

postupujte v souladu s předpisy, mám práci.

Ale je znovu zadrželi s kanystrem lihu.

S kanystrem čeho?

Lihu.

- Ale my pro všechny... - Vojín Kočubej! - Ano!

Vezměte kanystr.

Otevřít.

Rozkazuji vylít!

Soudruhu majore, ale to je přece líh! Nejvyšší jakost.

Soudruhu Kuročkine...

-... pirožky! - Já ti hned...! - Konec řečí!

Odkud berete líh?

Utři si brýle.

Vítám vás! Major Jašin, velitel města.

Osipov. Vlastně tebe hledám.

Co to tu máte... líh?

Ano... kořistní.

- Co to tady vyvádíš? - Promiňte... to je z výchovných důvodů.

- To ty jsi připravil hlášení do Moskvy? - Ano, já, s podporučíkem Kuročkinem.

To on našel dokumenty a poznal Himmlerův podpis, umí dobře německy.

Můžeš ukázat na mapě, kde to bylo?

O,tady, na zámku.

- Postavili jste tam stráže? - Ne.

Soudruhu majore, tam není co hlídat,

už jsem říkal, je tam jen šrot, bedničky, ozubená kola, různý bordel.

- Víš co, Jašine, za ty bedničky a ozubená kola ti urvu hlavu! - Prosím za prominutí.

- Vítá vás... major Jašin, velitel města. - Dobrý den.

Jsem Máša...

- Gusevová. - Michajlovský.

O... dobrý den. Přijeli jste rovnou z Moskvy, ano?

Ze srdce naší vlasti? Nabídněte si pirožky, prosím.

- Jašine, kde je tvé auto? - O, tam. - Jedeme.

Vpravo v bok, poklusem klus! Potom si promluvíme.

- Děkuji. - Pojďme.

Na zdraví!

Poručíku, kde se u vás vzalo takové zaujetí pro raketovou techniku?

Pravda je, že jsem letecký modelář, učil jsem se a pracoval u Longimaka a Gluška.

Když jsem na zámku našel plány, hned jsem šel za soudruhem Jašinem...

a v tom zámku bydlel baron se svou baronkou a oba se velmi milovali,

a ona byla tak pěkná, že to bylo k neuvěření!

Jednou k nim přijel král, uviděl baronku a okamžitě se do ní zamiloval.

- A nařídil barona okamžitě otrávit... - Kde jsi slyšel takové hlouposti, co?

Všichni tak mluví...

A baronka to nevydržela, že on začal... začal ji nutit a...

skočila z té věže.

A baron teď chodí po podzemí zámku a hledá svou baronku.

Oj, podívejte se, co to tam je?

Něco se blýsklo v okýnku.

- Že by sklo? - Tam nejsou skla.

Kolikrát jsem ti říkal, loket drž přesně přímo pod puškou, stejně jako zadní nohu,

abys ztlumila náraz a zápěstí levé ruky přesně pod lůžkem.

Ó můj bože, Berto, podobá se mé ženě.

Jsi šílený Karle.

Poslední dobou vidíš svou ženu v každé dívce.

Jsi opravdu unavený.

Věděl jsem, že dřív nebo později, se tady objeví.

- Karle... - Horste!

- Na místa! - Rozkaz.

Přijeli jsme.

No dobrá, Jašine, ukaž nám svou Aladinovu jeskyni.

Když najdeme laboratoř, všem slibuju povýšení.

A kde jsou ty vaše bedny?

Tady byly, soudruhu majore.

Tady, v tom koutě... deset kusů.

- A kde jsou teď? - Nevím, ale určitě tu byly.

A možná tam... nebo tam.

Tady.. tam... Soudruhu Jašine, možná mi chcete vysvětlit, co to znamená?

A možná...máte v hlavě jenom líh? Odpovězte!

Bedny byly tady, viděl jsem je jasně, jako vidím vás. To zaprvé... A zadruhé,

jak určitě víte z mého osobního spisu, zranění se dotklo jen mého zraku...

slyším dobře jako předtím, proto na mě nekřičte, soudruhu majore.

Co..?

A, tak takový jsi Jašine?

Myslel jsem, že jsi prostě hloupý, ale vidím, že je to vážné.

Tvůj Kuročkin studuje Longimaka a Gluška, a přece víte, že Longimak je nepřítel lidu,

a byl zastřelen na příkaz tribunálu a Gluško...

A Gluško teď znova pracuje, soudruhu Osipove a dokumentace byla pravá.

Navrhuji důkladně prohledat celé okolí.

Nu což... hledejte, hledejte. Jen abyste měli nějaké výsledky.

Ale dávej si pozor Jašine, když nic nenajdeš,

budeš se zodpovídat za cílenou dezinformaci orgánů NKVD, rozumíš?

Věříme vám, soudruhu Jašine.

Je pravda, že Longimak byl zastřelen?

Ano, pravda.

Tehdy zatkli i Gluška a Guseva, otce Máši.

Otec zemřel v táboře.

Nu což, začněme hledat. Ty bedny se nemohly rozplynout.

Zůstaňte tady a my prohlédneme místnosti.

Jdi do sklepa.

Jak se ti líbí major.

Je takový směšný... důležitý.

- Směšný, nebo..? - Dobrý.

Takový nebude lhát.

No dobře.

Udělej tady fotky a já mezitím prohlídnu papíry.

Stasi!

Ten Rus něco vycítil.

Nestřílej, Berto, všechno zkazíš.

To je kvůli vaší bezstarostnosti, Karle.

Kdybyste včas vzali bedničky, nikdo by se tu vůbec neobjevil.

Kolik potřebujete času, Hamerbolle?

Minimálně dva dny.

Dva dny vám mohu zaručit.

Nelíbí se mi ten Rus, čmuchá kolem jako pes.

Když otevře tamty dveře, tak střílej.

Hamerbolle... jdeme.

Mášo, to jste vy?

Vždy jsem mohl vystřelit.

Na mě?

Prosím promiňte, to je zvyk.

Vždy jsem to říkal...!

Co je to za zvyk? Docela mě to zaujalo?

Soudruh Jašin má jen jeden zvyk, reaguje na jakýkoli šelest, bleskově.

- Za války byl odstřelovač. - Kuročkine!

- Ven! - Rozkaz.

- No tak, našli jste něco? - Bohužel, ne.

Jedeme.

- Říkal jste, že vaši vojáci někde našli zásoby lihu. - Ano, někde našli.

Věc je v tom, že etanol - čistý líh, je jedna ze složek raketového paliva.

- Možná nehledáme tam, kde třeba? - Kuročkin...

- Když přijedeme, zavolᚠmi Pristromova a Kočubeje. - Rokaz!

A ještě něco. Možná by to chtělo pohledat v místních archívech.

Jestli tady byla továrna na rakety, měly by tam být nějaké stopy.

Mohla bych to udělat.

Dobře, děkuji za nápad.

To ne mě, ale Máši třeba poděkovat, to je její nápad.

- Doufám, že se nevrátí. - Taky doufám.

Ale je lepší se o tom přesvědčit.

Jakým způsobem, půjdete do města?

Zatknou vás, Karle.

Zapomínáte, Hamerbolle, že to je moje město.

Karle, já to udělám lépe.

Prosím tudy, ukážu vám vaše pokoje.

- Mohu vejít? - Ano, ano.

Kam mám postavit kufr, soudružko Gusevová?

Prosím, dejte ho na podlahu, potom ho vybalím.

A říkejte mi Mášo, prosím.

Dobře.

Bude se vám tady líbit.

- Ale to je přece fašistický dům? - Ne, postavili ho v minulém století.

Soudruhu Jašine, hned se převleču a půjdu dolů.

Budu u auta.

Pěkná.

Pro mě jsi ty nejpěknější.

Cítím na sobě její pohled.

- A teď? - Teď ne.

Pojedeš do archívu?

Ano, pojedu, ale trochu později.

To je moje dcera, Hanna, je to její fotka.

Je mrtvá.

Promiňte.

Ne... budu velmi ráda, jestli vám budou dobré.

To byly její oblíbené šaty.

Děkuji.

Promiňte, že jsem na sebe nechala čekat.

- Proč se na mě tak díváte? - Jak?

Tak divně.

Promiňte... jste velmi pěkná.

- Kde je archív? - Na radnici.

Je tam knihovna, Kuročkin tam přiveze všechny dokumenty.

A soudruh Michajlovský?

Soudruh Michajlovský je velmi zaneprázdněný člověk,

ale mluvíc pravdu, dnes večer mě pozval na večeři do nějakého vašeho známého podniku.

Bierstube.

Ano.

1645... Jak to, v tom zámku se za 300 let nic nezměnilo?

- Co jste vykopala? - O... to je z archivu velitelství.

Vypadá to, že počátkem roku 1944, nacisti vyčistili město od nežádoucích obyvatel.

Některé vysídlili, jiné poslali do táborů.

Do města se dalo dostat jen na základě speciálních propustek.

Prosím, tady máte výtisky.

No, to všechno je jasné, vzory, tisky, a co dál?

Přivezli tady své nejlepší specialisty,

výlučně Němce - fyziky, matematiky, chemiky, balistické inženýry.

V archívu se nachází jejich osobní spisy.

Ano... no a kde jsou ti specialisti?

Podle dokumentů, před vstupem našich oddílů, všichni byli na svých místech,

a když naši vstoupili, nikdo tady nebyl.

A místní... vyslýchali jste je, co říkali?

Nic. Buď nevědí, nebo se bojí.

To znamená, že jste se špatně ptali.

Mě by řekli všechno.

- Ano... a to je vše? - Zatím vše.

- Mám! - Co máte?

O..!

- Tady v tom místě jsme našli bedny... - Ano?

a tady na dřevorytu... tady... není komín.

Ano...?

- A na zámku komín je. - Jaký komín?

Vypadá jako ventilační.

No, no, no... a co z toho, že komín, co, co?

Viděl jsem podobnou konstrukci v Metallwerke, kde začínali výrobu raket.

Nacházely se tam ventilační komíny.

Budeš muset, Jašine, napsat vysvětlení...

že ses se svým zástupcem, jak on se...Kuročkinem, opil a poslali jste do Moskvy nějaké bláboly,

abyste dostali pochvalu za velení městu.

Piš, piš, neboj se, ke stěně tě za to nepostaví.

Soudruh Michajlovský říká, že se z lihu vyrábí raketové palivo.

Souhlasí, smíchané s tekutým kyslíkem.

Mí drazí, jestli pokaždé budu muset posílat vládní komisi tam, kde se najde líh,

nebo, řekněme, ventilační komín, víte co se se mnou stane?

No dobře, Jašine, kde jsou ti tví pašeráci lihu?

Někde zmizeli.

Zmizeli! Zmizeli pašeráci lihu.

Moje vina, najdu je.

Jašine, tady není nic konkrétního, líh, železné konstrukce, bedničky, komín.

Mysli, Jašine... jinak tebe vypustí do komína.

Slyšíš?

Něco se ti zdálo.

- Počkej Pristromove, pojď sem. - Proč?

Pojď sem!

Ještě jsme tu nebyli.

Nejsou to ty bedny, které hledá velení?

Odhoď kanystr, Kočubeji!

Nevyhodím, jsi blbý, nebo co?

Rusi je budou hledat.

I tak jsme neměli jiné východisko.

Mášo, dovedeš si představit, co se stane s místními důstojníky, když tě takovou uvidí?

Dnes mám dobrou náladu.

- Řeknu ti jako rakeák, vypadᚠskvěle v těch šatech. - Děkuji.

Ale... i bez nich jsi krásná.

Jsi hlupák, Michajlovský...

a nechceš se se mnou oženit.

- A vůbec, dnes večer tě hodlám zradit. - A s kým, jestli to není tajemství?

Možná, například, s Jašinem?

- Je to tvůj typ? - A proč ne?

Kdyš se ho zeptáš, určitě ti poví nějakou dojímavou historii o to, jak ho nechala žena.

Ještě jsem nic neudělala a ty už žárlíš.

Zatím!

Dobrý den, soudruhu Jašine.

Dobrý večer.

Mohu?

A soudruh Michajlovský?

O něho se, prosím, nebojte.

Ano, nebát se o něho.

- A kde je vᚠKuročkin? - Někde se ztratil.

To nic, najde se.

Jak se řekne německy "Promiňte"?

I tak je všechno jasné.

Dobrý den.

Dobrý den, dobrý den.

Nedělᚠdobře, když oblbuješ cizí ženy, měl bys dělat něco jiného.

No dobře, bav se, dnes mám dobrou náladu.

Silný! Je určitě 100 let starý, až z něho motá, co?

Co... líbí se ti Němka?

Znám všechny v tomto městě, ale ji vidím poprvé.

Jsi hrdina, Jašine, cením si tvého šestého smyslu, ale... tady jsi vedle.

To je naše, naše z Kominterny, mám nos na tyhle věci...

..protože mi dodala důležité informace...

že tady nikdo neslyšel o žádné tajemné továrně.

Berto... Berto.

Bertinko!

- Pěkné šaty. - Děkuji.

Jašin.

Berta.

Pus ji, pus ji, není tvoje.

Co se s vámi děje, soudruhu Jašine?

Soudruhu majore...

proč jste ji tak držel za ruku, to se vám nepodobá?

Divné...

má otlak na ukazováčku.

A co jako?

Takové otlaky mívají snajpři, od spouště.

Ach tak... zapomněla jsem, že jste snajpr.

A otlak může být od čehokoliv.

Možná je švadlena anebo vyšívá křížkovým stehem, ale určitě není snajpr.

Radši běhá za mužskýma... vidíte, jak se točí s naším majorem?

Možná je i švadlena..?

A... proč mě nevyzvete k tanci, soudruhu majore?

- Prosím omluvte mě, ale netančím. - A to se nestydíte?

Rozkazuji vám okamžitě mě vyzvat k tanci.

Rozkaz!

Prosím promiňte...

- Nu což, Mášo, nejvyšší čas vyslechnout jeho dojemnou historku. - Přestaň!

Soudruhu majore! Soudruhu majore!

Soudruhu majore, soudruhu majore!

- Tolika... mého Tolika... mého Tolika... - Co se stalo?

- Tolika... - Co Tolika, mluv normálně.

...poručíka Kuročkina zabili!

Žije?

Žije.

Střelili ho blízko srdce.

Teď je v bezvědomí, ztratil hodně krve.

- Kde jste ho našli? - No... tam... na poli.

Byli jsme na hlídce.

Slyšíme výstřely... a, mysleli jsme, že to nejsou naši...

- Můžeš to zkrátit? - Jak to zkrátit?

- Na jakém poli? - U zámku.

A jak daleko je zámek od místa, kde jste ho našli?

Asi 600 sáhů.

Kulka prošla zešikma, přes lopatku, to znamená, že stříleli shora.

Z věže... blízko srdce.

Z pěti set metrů.

- Ach, ty hajzle! - Co jsem udělal?

- Vojáci, za mnou! - Provedu!

Dva se mnou, připravit zbraň.

- Je tam major? - Proč se...

- Němka je s ním? - To není vaše věc...

- Stát! - Žije?

Svině!

Kominternovka?

- A v Kominterně se dobře válčilo? - Ven!

Soudruhu majore, na poručíka Kuročkina střílel snajpr, skoro ho zabil.

Zmizeli také dva vojáci, Pristromov a Kočubej.

A ta "kominternovka" má na ukazováčku snajperský mozol.

A proč si mi to neřekl dřív?

A věřil byste mi?

Kominternovka, fašistická kurva... Vidíš, zaútočila na mě při tom...

A tobě, majore, nedovolím očerňovat Kominternu, rozumíš?

Dobře, a se...

Snajperka... Co tady hledá, o co jí jde?

Nevím... ale odstřelovači vždy pracují ve dvojici.

- Možná tady byla na průzkumu? - Taky něco... na průzkumu!

- Porozhazovala tady zahraniční prádlo. - Řekl jsem, ven!

Vra to!

Takže, Jašine, jestli nenajdeš toho snajpra nebo snajperku, pošlu tě do vyhnanství, rozumíš?

To můžu zařídit. Poručíku!

- Ano, soudruhu majore? - Seber naše. Zítra... ráno...

- pročešeme okolí. - Počkej poručíku.

- A jestli jich je víc než dva? - I kdyby jich bylo deset, poradíme si. Proveď!

Zahyne hodně lidí, musíme zavolat specialisty.

Jašine, kdo jsi?

Jsi velitel města, tak vel svým podřízeným a mě se nemotej pod nohama.

Můžeš odejít Vpravo v bok...

Vy nechápete, do čeho se zaplétáte, potřebujeme protisnajperskou skupinu.

Dost řečí, majore! Můžete odejít... vpravo v bok...

pochodem v chod!

Stůj!

Neříkej Michajlovskému o odstřelovači.

Není nutné ho strašit.

Mášo!

- Jsi tam? - Ano, cítím se skoro jako v ráji.

Sem se vyplatilo přijet jen pro tu koupel.

A vás, Stanislave, sem nikdo nezval.

Já jen na chvilku.

Všechny chvilky skončily už dávno.

Co mᚠna mysli?

Mám na mysli to, že nejsem tvá žena...

a podle všeho, se obávám, že jí nikdy nebudu.

Vážně si o tom promluvíme, až se vrátíme do Moskvy.

- Pochopilas mě? - Ano.

Pouze měj na paměti, že frau Marta nám přidělila různé pokoje.

Takže do návratu do Moskvy, můj milý... do Moskvy.

Do Moskvy... nashledanou.

- Zatím! - Zatím, zatím.

Hej!

Duchu..!

Není hezké tajně pozorovat děvčata.

Stasi!

Stasi!

Kde jsi? Stasi!

Stasi!

- Mášo! - Stasi... - Tady jsem, co se stalo?

- Byl si před chvílí dole? - Ne, byl sem u sebe, proč?

- Někdo tam byl. - Co se stalo?

- Byl jste to vy? - Kde? Teprve jsem přijel.

Před chvílí, v koupelně... někdo tam byl.

Nikoho jsem neviděl.

Zůstaň tady!

Nikdo tady není.

Mášo.

Co jsi viděla?

O.. tady byla stopa.

Viděla jsem ji.

Kde zmizela?

Přesně tady byla

Stopa mužské boty.

No ano, Marie, ano.

Myslíš, že jsem se zbláznila?

Nemohlo se mi to zdát.

Soudruhu Jašine, co tu děláte tak pozdě?

- Přijel jsem se podívat, jestli něco nepotřebujete? - Jediné co potřebujeme, se vyspat.

Protože už při koupání, se nám zjevují fašisti.

Promiňte, dobrou noc.

- Něco se stalo? - Všechno v pořádku.

Děkuji.

Nu což, Mášo, Pojďme spát.

Mášo... Mášo!

Spát, spát, spát.

Dobrý den Mášo, snídaně bude hned.

Dobrý den.

Děkuji.

Jašine!

Dobrý den.

Prosím, pojďte k nám.

Mášo?

Mášo, vypadá to, že nᚠpracovitý, olověný vojáček, celou noc hlídal tvůj spánek.

- A příležitostně tvou čest. - Ano.

- A co? - Už to nevydržím, chybíš mi.

Můžu?

Zdravím vás, jak bylo na novém místě? Vyspali jste se?

Děkuji, skvěle.

- Posnídáte s námi, soudruhu Jašine? - Ne, děkuji.

Musím se ještě setkat s rotou NKVD. Osipov přece jen nařídil pročesat okolí.

To znamená, že vám uvěřil i když ne úplně.

A... našel se vᚠKuročkin?

Ano, našel se. Nechám vám svého Willyse, projeďte si město,

zabavte se, udělejte si poznávací výlet po okolí.

No dobře, jen jestli tu jsou nějaké atrakce?

No... především zahraniční architektura.

Pouze prosím, beze mne nevcházejte do zámku. Slibujete?

Slibujeme... ano, slibujeme.

Na shledanou..

Mášo...

- Duch už tě nebude víc znepokojovat. - Možná nebude, ale stopu jsem viděla.

Věřím ti.

O čem přemýšlíš?

O Jašinovi.

Ale ne tak, jak si myslíš.

Víš, řekli mi, že byl odstřelovač a to velice slavný.

A měl dívku, do které byl zamilovaný.

A ji zabili.

Jsou tisíce takových historek.

Tahle není taková. Je mi ho velmi líto.

Myslím, že ten Osipov ho zničí. Velmi dobře znám takové lidi.

Podobný člověk mě vyslýchal po zatknutí mého otce.

Měli bychom něco udělat.

Mášo...

...co my můžeme udělat?

Víš co? Myslím, že bychom měli jet do zámku.

Pojeďme! Popros Osipova, myslím, že tě neodmítne.

Mášo... přece sám Jašin nás prosil, abychom to nedělali.

Bojíš se?

- Já..? - Ano.

No...

- Dobře, pojedeme do zámku, hledačko... - Dobrodružství.

Dobře, že si rozumíme.

- Máte sirky? - Ano, samozřejmě.

- Děkuji. - Prosím.

Soudruhu inženýre, něco jsme tady našli.

- A ty jdeš kam? - S tebou. - Zůstaň tady.

- Chci jít s tebou. - Ne, jinak tě dám poslat pryč.

Chtěla jsem ti jen pomoci.

Když bude něco k focení, zavolám tě.

Tudy, tudy, za mnou.

Můžete mi udělat fotku? Moc prosím.

- Hotovo. - Děkuji.

Vojáku!

- Soudruhu majore... - Později!

- Co je s Kuročkinem? - Bohužel se nedalo nic udělat.

Provedl jsem operaci, všechno bylo v pořádku a ráno...

Aha, soudruhu Jašine, abych nezapoměl...

kulka, kterou jsem vytáhl z jeho těla, je neobvyklá, je podepsaná.

- Jaká? - Je na ní něco vyryté.

Dej sem brýle!

Prosím soudruhu Jašine.

- Můj Bože! - Brýle, soudruhu Jašine. - Na!

Soudruhu majore, prosím zadržte lidi,

vím, že v zámku působí pár snajprů, minimálně dva, jeden z nich je velmi nebezpečný.

Na hovno jsou mi tví snajpři, já potřebuju rakety.

A co myslíte, že tam hlídají?

Do prdele... před půl hodinou tam jel Michajlovký s Gusevovou.

- Dal jsem jim pár svých lidí. - Vždy jsem je prosil...!

- Proveď rozkaz! - Provedu.

Vpravo... v bok!

K autům..pochodém!

Můj Bože!

Můj Bože... je, je!

Sundejte bednu.

Peenemünde.

- Co děláš? - Jako bych něco zahlíd...

Zahlíd!

- Kdes to zahlíd? - Tam, na galerii.

Něco jako stín.

Měli bychom zkontrolovat galerii.

Hned zkontrolujem.

Ty vole!

Těžké jak kurva.

Nech to! To je rtu.. nech to.

Opatrně.

- Chceš nás všechny otrávit? - Tak co máme hledat?

Tohle... rozumíte?

- Snad. - Jděte a hledejte.

Dost, Berto, škoda munice.

Dostala.

Kdo?

Ta dívka, která, jak si sám řekl, byla tak podobná tvé ženě.

Čarodějnice.

Odstřelovači?

Ano.

Kde je inženýr?

Nevím.

Byla s ním dívka?

- Kde je? - Umí... umírám, bratře...

Ptám se, kde je ta dívka?

Stůj!

Stůj!

Řekl jsem, stůj! Stůj, stůj!

Zpátky!

- Co ty , majore, zbláznil ses? - Pozor, jsou tam snajpři.

- Co je s nima? - Zpátky!

- Kde je Michajlovský? - Asi u Němců.

Co mi to vykládáš, víš, že nám za něho urvou hlavy?!

Kupředu!

Nejeďte tam, zadrž vojáky! Je to past, majore, lidi zbytečně umřou.

Mí lidé vědí, co mají dělat. Sesednout!

Co ti chlapci vědí?

V Stalingradu, byl jsem u toho, devět snajprů zadrželo útok pluku.

Teď není rok 1942, Jašine a pro tebe nejsem žádný chlapec. Za mnou!

- Začneme? - Jen na můj rozkaz.

Chlapci!

Někteří mají štěstí.

Vojáci, střílejte! Utvořte kruhovou obranu!

Aj... k čertu!

Majore... do podloubí, kryjte se! Rychle!

Vojáci, za mnou, do podloubí, kryjte se!

- Co je vám? - Nic strašného.

- Hned vás ošetřím... - Dobrá, já sám...

- Rychle! - Staršino, obvaz, rychle!

Vojáci, za mnou, do podloubí!

- Kde je zbytek, rozutekli se, či co? - Ne... soudruhu majore...

nerozutekli se.

Hned, hned... Odešli... chlapci.

Hotovo... už je to hotové.

Zabili jsme chlapce, majore.

Jak se to mohlo stát, co? Za dvě minuty, půl roty?

Snajper vystřelí pět přesných ran za minutu.

Minimálně.

Prosím počítejte... dvě minuty, to je deset mrtvol.

- A tady nebyl jeden, ani dva odstřelovači. - Tak...

...jsme si zabojovali.

Dej to sem, to není tvoje. Dej to sem.

- Jsi přece voják a ne zloděj. - Ano, ano... ano!

Dvě minuty... to není špatné.

- Soudruhu majore! - Dej pokoj!

Schováme se.

- Že by odešli? - Ne.

Ukryli se.

Ukázali svou sílu a schovali se někde v zámku. Vědí, že za nimi nepůjdeme.

Netoč se, i tak se mi motá hlava.

Musíme zavolat saniáky... posbírat nebožtíky.

A odstřelovači?

Odstřelovači nestřílejí na saniáky, to je nepsaný zákon.

Ech... a co uděláme teď?

Musíme zavolat mé chlapce.

Bez nich neosvobodíme Michajlovského.

- Počkat, jaké chlapce? - Protisnajperskou skupinu.

Kleist!

Uklidni se, Berto, brzo všechno skončí a odejdeme odtud navždy.

To je on!

Poslali vás z Moskvy? Odpověz!

Nerozčilujte se, Karle, brzy se dozvíme, co je to za důležitého ptáčka.

Puste ho, Karle.

- Otto Hamerboll! - Michajlovský!

Poznal jste mě,

To je funkční model?

Vítám vás v mé laboratoři.

Soudím, kolego, že jste sem přijel, abyste to viděl?

Jste profesionál, můžete se podívat.

Je to úplně ta samá, co v roce 1942, byla ve vesmíru.

Tak co na to řeknete...

... Michajlovský?

Nᚠführer měl pravdu, když mluvil o naší rasové nadřazenosti.

Jsem přesvědčen, že ten, kdo sestrojil tuto raketu, ji nechtěl vidět jako zbraň.

Já nerozumět po rusky, mluvte německy.

O tom byste si mohl podiskutovat s mým přítelem Dunstem,

ale obávám se, že Karl Kleist si pospíšil s vykonáním führerova rozkazu.

K čemu jsem vám potřebný?

Vidíte, pane Michajlovský, naší skupině byla svěřena nelehká mise.

Technická zařízení a už vůbec ne rakety, nesmí padnout nepříteli do rukou.

Pro deset odstřelovačů není jednoduché bránit celou továrnu,

zvláště tehdy, když nepřítel užije těžké dělostřelectvo.

Myslíte, že má přítomnost zde, je zastaví?

Na dva, tři dny určitě, a tolik nám úplně stačí.

Proč?

Máte moc otázek.

Jdeš, Berto?

Dávejte na něho pozor!

Prosím, sedněte si.

Napiješ se?

Ne.

Tak to já se napiju.

- Co tam pořád kreslíš? - Hned to ukážu.

V těch brýlích vypadᚠjak učitel.

Dobrý obor.

Snajpři, snajpři! Čert, aby je všechny vzal!

Ech, povolat tak letectvo a rozvalit ten zámek na kusy!

To nemůžeme, je tam Michajlovský! A víš jaký jsem dostal rozkaz?

Nalezené zařízení a dokumentaci střežit jako oko v hlavě.

Vzal to čert!

Nemůžu... nemůžu pochopit, jak se to stalo?

Pravděpodobně takhle.

- Co to je? - Plán zámku a na něm pozice střeleckých stanoviš.

- Co znamená ta červená linie? - Střelecké sektory.

- A tečky? - Pozice odstřelovačů.

5, 6, 7, 8, 10... co to znamená?

Střílelo na nás deset snajprů.

Jsi prostě génius války!

"Metodika školení střelců - pozorovatelů". Autor - G.Morozov, vydáno 1931.

Ano... z toho by vyplývalo, že postřelují celý terén?

Je tam mrtvá zóna.

Tady, pod arkádou.

Tady je! Tady je!

Děkuji ti bratře, dostal si nás, kde třeba.

No, už, už... hrej Mikolo!

Ech, Jašine, Jašine.

K čertu, mohli by nás postavit ke zdi, bez zbytečných slov.

A to je zase co?

Přijeli moji chlapci.

Pozor! Srovnat vpravo!

Soudruhu majore NKVD, snajperská skupina v plném počtu přijela na vᚠrozkaz.

Vedoucí skupiny - staršina Ignatovič.

A co... to jste všichni?

Ano.

Staršina Ignatovič, odstřelovač.

Specialista na pasti a léčky, bojoval ve finské válce.

Seržant Děrjugin, odstřelovač, mistr bojových umění.

Starší seržant Vorobjov, odstřelovač, druhá specializace ženista.

Rozumím. Máte následující úkol:

Zničit skupinu odstřelovačů, která obsadila tajný objekt na území zámku.

- Nedovolí jen tak přijít k zámku. - No tak to je jasné.

Skupině velí... Karl Kleist.

Vzali do zajetí inženýra Michajlovského, specialistu z Moskvy.

- Byla s ním dívka, soudružka Gusevová. - A jaká je ta dívka, pěkná?

- Dost vtípků! - Provedu!

- Staršino, to je seznam co potřebujeme. - Všechno bude.

Vorobjeve, budeme potřebovat tři pěchotní miny a základní sestavu.

Nedaleko jsem viděl ženisty, pomůžou.

- Kdyby nechtěli pomoct, hlaste mi to. - Provedu!

Dlouho jste se neviděli?

Víc než dva a půl roku.

No tak... se přivítejte.

Kávu? Pravá, brazilská.

Děkuji.

O to jsme snili s Wernerem von Braunem. To je naše raketa.

Takové poletí do vesmíru, na Měsíc, na Mars.

Budete se smát, pane Michajlovský, ale donášeli to na nás a byli jsme zatčeni gestapem.

Dornberger měl co dělat, aby nás odtamtud vytáhl a dal nám možnost pokračovat v práci.

A teď je všechno opravdu ukončeno.

- Otto... - Pst!

Poslouchejte mě, Otto, to co musíte udělat, je vzdát se.

Garantuji vám, že budete pokračovat v práci v Moskvě.

- Měl bych sloužit vám? - Ano.

Aby ta raketa vznikla u vás?

Ne.

Jsem unavený službou a jako vědec jsem už dosáhl svého cíle.

A nezajímá vás konečný efekt? Nechtěl byste ho vidět?

Ta raketa měla jen jednu vadu, špatně trefovala cíl.

Hlásili to führerovi, ale ho to nezajímalo.

Takový cíl, jako Londýn, je těžké netrefit.

Ale našel jsem příčinu. V mé laboratoři jsme prováděli mnoho experimentů

a teď vím jak ji nastavit.

Ano, takže jediné co nemohu udělat je prakticky raketu vyzkoušet.

A jsem tomu rád...

...Michajlovský.

Piea a Boris tady, Mikola za mnou.

Veliteli... je! Na stromě, nad vodou... je můj!

Druhý je v okně.

Střílíme na zvuk zvonu.

Polož to, Berto.

Nikdy si neřekl, co se stalo s tvou ženou.

Zahynula v Berlíně při bombardování.

Karle...

proč to všechno děláme?

Umřeme a měli bychom žít. Ty i já.

Měli bychom odsud utéct, ukrýt se.

Tak může myslet jen žena. Kde... kde se můžeme ukrýt?

Nevím.

Hamerboll mluvil něco o Argentině.

Kdo by nás chtěl v Argentině bez dokumentace k té raketě?

A Hamerboll? Nejraději mluví o Marsu a letech do vesmíru. Učený idiot.

Ukrývá přede mnou dokumenty, bojí se, a musíme se tu udržet sotva den.

Jenom den! A budeme mít všechno.

Argentinu taky.

Měla bys zkontrolovat, kde jsou ostatní.

Jsem přesvědčen, že Rusové zkusí dnes dobýt laboratoř.

A jsou naši ve střehu.

Jeden je pod mostem.

Chlapci!

- Tady! - K zemi!

Druhý je na balkóně.

Mikolo, balkón je tvůj...

Borisi, běž dělat návnadu, ale opatrně.

- Piea tě kryje. - Rozumím.

- Zdravím, soudruhu majore. - Zdar!

Majore, co tu děláte?

Já... no to... nemůžu tam přece jen tak sedět.

Vezmi mě sebou, Jašine, možná se budu hodit.

Zůstaňte, ale nevyklánějte se bez rozkazu.

Co děláš?

Půjdu se vykoupat.

Hodně štěstí, Borko!

Opravdu si myslíte, že se dá zastavit pokrok, že tu raketu nesestrojí někdo jiný?

Možná ano, možná ne, ale já to nebudu.

Jste mladý, Michajlovský a vypadá to, že máte pravdu.

V čem má pravdu ten Rus, Otto?

Kujete pikle?

Našel jste si kolegu?

Nemáme už čas, Otto, kde je dokumentace?

Mám ji tady.

Dejte si pozor, Otto, přece jsem říkal, že odejdeme odsud společně.

Uklidněte se, všechno je připraveno ke zničení.

Günthere, podívej se, co se tam děje.

Co jste vymyslel, Otto? Chcete zničit laboratoř?

Nesmí nikomu padnout do rukou.

- Nedělejte to, Otto. - Drž hubu!

Karle... dovol, já to udělám.

Dobře.

No, tak to udělejte.

Karle... Karle!

Karle.. přišli.

- Rusáci? - Ano, oni.

Paule!

Hamerbolle, nechávám vás s tím Rusákem, aby vám nebylo smutno.

Vrátím se pro vás. A nezapomeňte na zničení všeho.

Kupředu!

Borisi, vezmi si toho snajpra nad schody, zbytek za mnou.

Podívej se tam!

Mikolo, zkontroluj tu stěnu.

No, veliteli, mᚠna to čuch!

Odtud je celá chodba jako na dlani.

Dejte sirky staršinovi.

Majore, to je vaše pozice. Střílet budete na můj rozkaz.

- Kam mám střílet? - Na Němce, kam asi? - Kupředu!

Jste se nějak rozporoučeli!

Souhlasí, je tam snajper, ale připravil jsem mu dáreček.

- Budeme dlouho čekat? - Tak dlouho, jak je třeba.

- A když začnou dřív? - Tak se vrátíš domů s plnýma kalhotama.

- Jak to, že mi tykáš, co? - Konec srandy!

Tykej...!

Mikolo, dveře!

- No chlapci..! - Majore, pozor!

- Co je s tebou vojáku? - Co vy, soudruhu majore...

- Pieo! - Veliteli, vyhoď to...

- Majore, kryj nás. - Aha!

Počkej, fricku, s umíráním, musíš nám ještě něco říct.

To byl Georg.

Taky je mi ho líto. Ten ruský snajpr umí svou práci.

Střílí z balkónu.

Borisi... zkontroluj, co je s majorem...

a vezmi si ten balkón.

Mikolo... jednu minu na galerii nad námi, ostatní podle plánu.

A já pohledám Kleista.

Tady máte... hadi!

Tady máte... hadi!

Majore, žijete? Tudy!

- Umíš střílet z ukořistěného? - Umím, nejsem blbec.

Za mnou!

Kryj mě a já se půjdu podívat, co je to za snajpra.

Vstaň!

Ženská!

Kleist!

Výbuch nebude, Otto?

Ano.

- Proč? - Máte pravdu.

Pokrok se nedá zastavit.

Všechno je strašně hloupé a nesmyslné.

- Utečte, chci zůstat sám! - Ruce vzhůru!

Osipove, to není třeba!

To je Otto Hamerboll.

Otto, udělám pro vás všechno, jen pojďte s námi.

Proč ten laciný sentiment. Pojďme.

Proč se s ním piplat?

Ach, Michajlovský... jednou to pochopíš, pochopíš to, co jsem pochopil já.

A bude vám to líto.

Zbraň odplaty...

To je ona?

Moc pěkná.

- Kde je Máša? - Neviděl jsem ji.

Pojďme.

Ivane!

Chceš mě vidět? Tak pojď sem.

Kde jsi, Ivane?

Jašine... Jaši...

Jašine, Jašine!

Stůj, ženo!

To znamená, že jste přežila?

Nu což, to opravdu dobře vychází.

Vylez, Ivane, jinak zabiju nejdřív ji a potom tebe.

Ale, když vyjdeš, nezastřelím ji,

je velmi podobná mé ženě.

Ivane, něco ti řeknu, zabil jsem hodně lidí, ale nikdo z nich se mi nezdál.

Proč se schováváš? Jsi zbabělec, vylez!

Vylez, nebo ji zabiju!

Obra se, Ivane, chci vidět tvou tvář.

- Zůstanu s tebou! - Utíkej!

- Jašine! - Odejdi odsud!

Prosím tě...

Jašine... můj milý...

milovaný... kromě tebe nemám nikoho.

Bez tebe umřu, Jašine, nemohla bych bez tebe žít.

Proč bych měla žít... proč?

Chci být s tebou... chránit tě... milovat!

Jašine!

Utíkej!

Jašine...! Můj milý, co je vám?

Jašine, jste raněný? Jašine?

Mášo!

- Stasi! - Mášo... Mášo.

Žijete, žijete... Žijete.

Jak se cítíš Jašine?

- Kde je Boris? - No víš...

Padli...

Ach to byli chlapci! Vždycky si je budu pamatovat.

Translated by Raden Sandy radioaktif.blogspot.com