Original subtitles

Překlad: Yusek Korekce: Mejsy

Mohu poprosit kávu bez kofeinu?

Ahoj. Tohle je záznamník Mariví.

Po zaznění signálu můžeš zanechat vzkaz.

Mami, právě jsem skončila, je šest hodin...

Promiňte, neměl byste tam nabíječku na mobil?

Ne.

Chcete použít můj telefon?

20 HODIN OD PŘEPADENÍ

- Vážně? Nevadí vám to? - Ne, ne.

Určitě? Děkuji.

Musím si vyřídit několik hovorů.

- To nevadí. - Mockrát děkuji.

SOBOTA 6:25 h

Mami, právě jsem skončila a jdu tam.

Komisař Sánchez, zanechte zprávu.

Tady inspektorka Murillová. Vím, že je pozdě,

ale chtěla jsem vám říct,

že jestli tohle zavádí Zpravodajskou službu,

co já vím do jakých diplomatických kruhů,

nebudu vaší loutkou, zatímco ty gorily

tam vniknou násilím. Moc ráda bych byla pružnější

a sundala si kalhotky pokaždé, když Prieto zakdáká,

ale nemám na to žaludek, takže myslím, že mojí povinností

je odstoupit. Dobrou noc.

Dobré ráno.

- Děkuji. - Za málo.

Promiňte, ale vy jste...

Vy jste...

Jestliže jsem začala vyprávět příběh jednoho únosu,

tak proto, že si všichni budou pamatovat na dny obležení

ve Státní tiskárně peněz a cenin.

Ulice v centru byly uzavřeny, vysílalo se živě 24 hodin denně,

policie spálila své příručky z akademie

a nevěděla si rady

s několika ubožáky, kteří se snažili

vytisknout si vlastní peníze. Ale stala se spousta dalších věcí,

které si nikdo nepamatuje. Věci, které nás všechny změnily

až do chvíle, kdy nebylo jasné, kdo jsou ti zlí...

a kdo ti dobří.

Promiňte, když s nimi vyjednáváte,

dáte jim, o co žádají, nebo jim jen něco nakecáte,

abyste získali čas?

- Nemusíte odpovídat, já jen... - Každý případ je jiný.

Samozřejmě, omlouvám se.

Ale...

Ano, snažíme se uklidnit situaci

a získat čas.

Děkuji.

Ve skutečnosti jsme čas získávali my.

Nikdy se líp nehodilo rčení, že čas jsou peníze.

Spousta peněz.

Každou hodinu jsme vytiskli osm miliónů eur,

1400 plátů papírových bankovek, které jsme rozřezali

na 140 tisíc 50eurových bankovek.

V těch několika hodinách během svítání bylo vše bylo tak klidné,

až se zdálo, že to jde jako na drátkách.

Profesor byl náš Velký Bratr,

měl pod kontrolou policejní rádio a 18 kamer,

takže kdyby nás chtěl někdo podrazit, věděli bychom o tom

s dostatečným předstihem.

Střídali jsme si služby na hlídání rukojmích,

vchodů a samozřejmě i výroby.

Po pouhých 20 hodinách tiskárny vyplivly

52 miliónů eur,

takže v tu chvíli jsme si všichni mysleli, že to dokážeme.

Ale všechen ten klid bylo jen ticho před bouří,

která předcházela uragánu. Všechno se tak podělalo,

že jsme byli velice blízko tomu, abychom prohráli.

A jestli se mě ptáte proč,

řeknu vám, že to bylo kvůli jednomu románku.

Nakonec, když se lidé rozejdou, tak je to dobrý důvod,

aby se všechno zhroutilo.

LA CASA DE PAPEL 2. díl - Smrtící nerozvážnost

Drahá, vím, že nemáš ráda, když Paula spí v tvé posteli,

ale trvala na tom a já se s ní nechtěla hádat.

Nezlob se.

Taky trvala na tom, že si dá k večeři těstoviny a meloun.

Vím, že je to trochu těžké jídlo, ale stejně tě vzbudí.

Drahá, jsou dvě hodiny. Holčička se probudila

a trochu zvracela, příště už jí nedám meloun.

Teď už spí. Řekla mi, že je hrozně nervózní.

Nezapomeň, že má zítra narozeniny.

Rád bych tě o něco požádal.

Můžu?

Máme tu pohyb, dávejte všichni pozor.

Pane zástupce, otevírají dveře.

Je tam sedm osob ozbrojených M-16, pane.

Buďte všichni ve střehu, připraveni na můj rozkaz.

Ať nikdo nic nedělá, je to jasné?

- Je to jedinečná příležitost. - Ať nikdo nic nedělá.

Sundej si tu masku.

Prosím vás, nestřílejte.

Jmenuji se Mónica Gaztambide.

Ona je rukojmí.

Přišla jsem jen přečíst oznámení.

Mluvím s vámi jménem únosců.

Situace je následující: je nás 67 rukojmích,

všichni jsou v dobrém zdravotním stavu a je o ně dobře postaráno.

Nemáme žádné oběti ani raněné. Všichni máme stejné oblečení

a je nemožné odlišit nás od únosců,

takže jakýkoliv pokus o útok

může stát život...

Ten Dalí s megafonem jim dává instrukce, pane.

Mohl by to být jeden z únosců.

Chtějí si odnést peníze, které ještě nikomu nepatří.

Pozor, všem jednotkám, buďte ve střehu.

Cíl na dostřel, čekám na instrukce.

...řeknou tisku úplnou pravdu ohledně vyjednávání,

o žádostech, kterým bylo vyhověno

a kterým ne.

Žádám o povolení, pane.

Klid, buďte všichni v klidu, rozumíte? Klid.

Je jim líto zraněného policisty a z celého srdce doufají,

že se uzdraví.

Ten s tím megafonem, pane. Je to únosce.

Žádám o povolení, pane.

Cíl na dostřel.

Vcházejí dovnitř, poslední příležitost, pane.

Poslední příležitost, pane.

Vcházejí dovnitř, opakuji, vcházejí dovnitř.

Ne, ať nikdo nestřílí.

Ať nikdo nestřílí, slyšeli jste mě? Nechte je, ať vejdou,

nechte je, ať zase vejdou. Slyšeli jste mě? Nechte je vejít.

Jak jsme právě viděli, únosci přečetli oznámení,

v němž politovali zraněné policisty.

Zdá se, že rukojmí jsou ve výborném stavu

a útočníci nemají v úmyslu použít násilí.

No tak, dámy, trochu života po ránu, proberte se.

Dělejte, do muzea, šup!

Tak pojď!

Helsin.

Já chci prachy, prachy. Ty chceš prachy, prachy.

My chceme prachy, prachy. Já chci prachy, prachy.

Pane bože, Helsin.

Helsin, do čeho jsme se to zapletli, kamaráde?

Víš, co teď děláme? Víš, že teď všichni lidi,

všechny televize, všechny noviny, rádia

budou mluvit o nás, protože jsme hrdinové,

protože tohle ještě nikdy nikdo neudělal?

Řeknu vám pravdu. Jsme tu zavření

a vážně nevíme, jak dlouho tohle může trvat,

ale dokud mi neustřelí hlavu, tak se o vás budu starat.

Pokud se mě nepokusíte podrazit...

nebo komunikovat s vnějším světem,

všechno půjde dobře.

Pokud máte nějaký hrdinský záměr,

tak vám doporučuji, abyste na něj zapomněli.

Existují i příjemnější způsoby, jak si zamilovat

své kolegyně z práce.

Od teď budeme postupovat organizovaně.

Přidělíme vám úkoly, abyste nebyli smutní.

- Jak se jmenuješ? - Pablo.

Sportuješ?

Ano, jsem kapitánem školního atletického týmu.

Krok vpřed, kapitáne.

Krok vpřed.

Kamaráde.

Arturito.

- Jak ses vyspal? - Dobře, dobře.

Řekni mi, jsi šikovný kutil?

Ne, ne, pane. Jsem naprosto tragický.

Když píchnu kolo, tak ho vymění má žena.

Chceš mi říct, že nemáš vrtačku?

- Nemám. - Dobře si rozmysli, co říkáš,

protože tady mám zatracenej polygraf.

Ano.

Druhá šance. Jsi šikovný kutil?

- Nějak to zvládnu. - Krok vpřed.

Jak se jmenuješ?

- Sonsoles. - Sonsoles, krok vpřed.

Cítila by ses lépe, kdybychom ti přinesli anxiolytika?

- Ano, prosím. - Tak dobře.

- Ještě někdo potřebuje léky? - Já. Jsem diabetička,

na dnešní večer bych potřebovala inzulín.

Dobře, běž k Sonsoles, prosím, rychle.

Já.

Beru sertralin.

Ještě někdo?

Já.

Ráda bych požádala o pilulku na potrat.

Řekl jste, že nevíte, kolik dní tady budeme

a ráda bych to co nejdříve vyřešila.

Budete ji mít ještě dnes. Vy pojďte se mnou,

zavedu vás do kanceláře pana Romána, tam budete mít víc klidu.

Promiňte, mám také jednu žádost.

Ano?

Chtěla bych jít na internet a smazat jednu fotku.

To bohužel není v mé moci.

Podvedli mě. Šli jsme na záchod

a vyfotili mě nahou.

A teď si ji moji rodiče, moji učitelé a všechna média prohlížejí.

Můžeš napsat zprávu, nebo nahrát video, aby se uklidnili

a my ho pošleme.

Všichni budou moci napsat zprávu pro svou rodinu.

Nairobi, dej se do toho.

Tak pojďte, chlapáci, ruce za hlavu,

a doleva v zástupu, vypnout hruď

jako byste byli v reprezentaci. Pojď, atlete.

Jdeme.

Vidíte tuhle tečkovanou linii?

Tak vidíte ji, sakra?

Rozbijete beton aniž byste ji o centimetr překročili,

jako by to byla dětská vystřihovánka.

Dolů ke kolektoru je to 48 metrů.

Budete mít tříhodinové směny. Až dokončíte vaší směnu

a vrátíte se k ostatním, tak ani neceknete o tom,

co tady dole děláme.

- Nějaký dotaz? - Ne.

To je dobře. Takže jsem to dobře vysvětlil.

Tak do práce. Nasaď si sluchátka

a popadni sbíječku.

Nikdy jsem s tím nedělal.

Jednou je to vždycky poprvé.

A dávej pozor.

Abys nebyl první, kdo při tom přijde o nohu.

Počkej, počkej.

Uvolni se v kolenou, takhle se zničíš.

A užij si to.

- Tati, mami, jsem v pořádku. - Španělsky, prosím.

Ahoj tati, ahoj mami.

Moc na vás myslím, i na Lis.

Jsem v pořádku, dali nám najíst a spala jsem ve spacáku

jako na táboře.

Mami, tohle není žádná hrůza, rozumíš? Není tu násilí.

Dokážu si představit, že celý den pláčeš

a myslíš na to, že jsme měli být v Belfastu,

ale musíš myslet jen na to, že jsem v pořádku

a že se dostanu ven. Všichni se dostaneme ven.

Mami, mami,

Asi jsi viděla fotku, která se objevila na internetu.

Já jsem ji tam nenahrála a nemá nic společného s tímto únosem.

Jeden spolužák mě podvedl a...

Nemůžu.

Moc dobře nevím, co se má říkat rodičům,

když tě někdo unese.

A na internetu se objeví tvoje prso.

Nemysli na to, že ten telefon nahrává.

To video budeme moci nahrát kolikrát chceš

a pak pošleme to, které se ti bude nejvíc líbit.

Myslíš jako přebrepty ve filmu?

Jo.

Ta fotka přece není tak důležitá.

Je to jako když seš na pláži nahoře bez.

Nikdo to neřeší.

Já nejsem jako holky, co chodí po pláži nahoře bez.

Ani jako holky, co se líbají s klukama na záchodcích v muzeu.

Když mi dali ruku do sádry, byla to ta nejvíc vzrušující věc,

která se mi letos přihodila.

Únos je víc vzrušující.

Tak si rozmysli, co řekneš rodičům, jo?

Neboj se, počkám na tebe.

- To jako vážně? Co se ti stalo? - Co se kurva staráš?

Jsem jenom dítě, postelová zábava

posledních pěti měsíců, co?

Blbec se štítkem.

Řekla jsem, že seš dítě a že bych s tebou nikdy nebyla,

aby tě nezastřelili,

protože jestli střelí mě, tak je mi to jedno.

Sama tomu nevěříš, neudělala jsi to pro mě.

Co je to s váma? Od chvíle, co jsem přišel,

neustále děláte scény.

Zapnul se jeden telefon.

Patří Alison Parkerové.

Hackněte ho.

Víš, co se děje? Jsem si jistý, žes čekala,

až odjedeme z Toleda, abys začala

s tou sračkou, že jsem dítě.

Snaží se dostat na svůj profil.

Dělejte, dělejte.

Jestli jsem byl tvůj zkurvenej gigolo, tak mi to řekni do očí.

Byls můj zkurvenej gigolo.

Tos byl celej ty.

- Jsem uvnitř. - Nahrávejte.

Už se o tom nechci bavit.

To máš teda kuráž, říct mi, že držíš smutek

za svého přítele! Nezdálo se mi, že jsi smutná,

když jsi mi řekla, ať tě přirazím ke zdi.

Neviděl jsem růženec mezi tvými prsty.

Jestli se mnou budeš takhle mluvit, tak ti rozbiju hubu!

Přepněte na selfie kameru.

Hej, co to kurva děláš? Co to kurva děláš?

- Ne, ne! - Do prdele! Dej to sem!

Vteřinku!

Odpojila se.

Vrať to zpátky.

Stůj. Duplikuj pixely.

Máme ho.

Víte, že mé bubliny jsou kouzelné?

Ano!

Protože plní přání.

Ano?

Mám pro malou dárek, jsem přede dveřmi.

Máš zakázáno se s ní stýkat. Vypadni odsud.

Chci vidět svou dceru, dnes má narozeniny.

Můžeš se mstít na mně, ale ne na ní.

Nahrávám tě.

Aitano.

Co tam máš?

- Co máš v ruce, zlatíčko? - Nic.

Ukaž.

Ukaž, otevři ruku.

Otevři ruku. Co je to? Kde jste to vzali?

Tam, kde jsme kreslili motýlky.

Ano?

Voláš mi v šest ráno a necháš mi zmatenou zprávu,

ve které mluvíš o tom, že seš jen loutkou,

o gorilách a kdákání. Že bys byla ráda pružnější

a sundala si kalhotky. Nic, co bych měl brát v úvahu.

Odstoupíš a hodíš za hlavu přepadení se 67 rukojmími.

Takže ti nevolám jen kvůli tomu,

abys mi řekla, že se tím nebudeš zabývat.

Ano, budu se tím zabývat.

Raquel, jsou věci, na které nestačíš.

Národní bezpečnost, ministerstvo zahraničí, CNI...

Ale jedno si dobře pamatuj. Jsi jediný člověk, kterého znám,

který to může vyřešit bez násilí.

Děkuji, komisaři.

Teď se vrať do toho stanu a převezmi velení,

máme tvář jednoho z únosců.

Trochu života do toho, makáme, makáme!

Vím, že jste unavení, ale zbývá jen jedna hodina, jenom hodina!

Ještě hodinku, milión za hodinu

a co zbyde, je vaše. To vám přísahám!

Do toho! 88 MILIÓNŮ

Dejte tý mašině zabrat, ať jede na plnej výkon!

Tohle ještě nikdo nedokázal!

- Zabijou nás. - Co to kecáš?

Zabijou nás.

A potom utečou tunelem,

který pro ně kopeme. Budou to jatka.

Drž hubu, víš kulový!

Tak trochu přemýšlej. Myslíš, že tihle lidé

jsou tak pitomí, aby nás nechali jít,

šli jsme na policii a udali je? Mysli, kurva!

Jsme v prdeli. Už dvakrát mi řekli, dvakrát,

že jsem mrtvej muž.

- Běž se podívat, co je pod tou plachtou. - Co?

Běž se podívat, co je pod ní. Nechci tady zůstat

a čekat jako králík, až mě zabijou,

aniž bych něco udělal. Koukni se pod tu plachtu,

jestli tam nejsou třeba zbraně, běž.

- Kryju tě, běž. - Ne, to ne.

Ukaž, že máš koule. Co je, kapitáne?

- Ne, to ne. - Nebyl jsi kapitánem

- týmu ragby? - Atletiky.

Tak běž!

Jsou tu kanystry.

- S benzínem. - Kurva!

- A náboje. - Do prdele.

Co je tohle?

Nějaké drogy?

To je heroin. Heroin, vole!

Kurva, nesahej na to, je to plastická trhavina, vole.

Nech to být a pojď kopat, pojď kopat.

Můžu vědět, proč ten stroj nejede?

Zrovna odpočíváme.

Odpočívat budeš, až ti řeknu. Nebo až tě vystřídám.

Dobře, dobře, jdeme na to.

Inspektorko, prosím vás...

Je nějaký konflikt mezi Zpravodajskou službou a policií?

Zanechala jste vyjednávání, kvůli vaší rodinné situaci

- poté co jste podala trestní oznámení na domácí násilí? - Cože?

Už je to v pořádku?

- Jak to, že o tom ti šmejdi ví? - To nevím.

Už jste zpátky?

- Máte vteřinku? - Jistě.

Plukovníku Prieto.

Podívejte se, během posledních pár hodin jsem byla jsem trochu nervózní,

ale chtěla bych s vámi normálně komunikovat.

Myslím, že oba můžeme najít cestu ven z téhle krize.

Vážím si vaší omluvy. Tady mě máte,

jsem vám plně k dispozici. Ale chci, abyste věděla,

dřív než dojde k nějakému nedorozumění,

že jsem ženatý.

Raquel, Raquel.

Muž, nanejvýš 25 let, nahráli jsme ho mobilem

- Alison Parkerové. - Identita?

Pracujeme na tom, tým na rozpoznání obličeje

ho hledá v databázi PERPOL.

- Chci vidět celé video. - Pusťte obraz.

Nemohli jsme nahrát víc než šest vteřin.

Zastav to.

Vypadá to jako Makarov.

Ne, to je Strizh 9 mm, je taky z Ruska.

Nejsou tu moc často k vidění.

Řekni soudnímu, aby vyslechli

všechny informátory z Východu, kteří mají pod kontrolou černý trh.

- Co je to na té zdi? - Telefony.

Pusť záznam ze zadní kamery.

Co je na těch štítcích? Přibliž to.

Seznam rukojmích?

To jsou jejich telefony.

Tým na rozpoznání obličeje může mít identitu

za hodinu, za dvě.

Ne, tak dlouho čekat nebudeme.

Nepřijde vám fascinující tohle zvláštní spojení?

Právě jsem vám chtěl volat, zrovna teď.

No, vzhledem k tomu, že já vyjednávám

- a vy jste únosce... - Ale neměli bychom dovolit,

aby tento zločin zasáhl do našeho vztahu.

Nevím jak vy, ale já v tom vidím příležitost.

- Příležitost k čemu? - Abychom se poznali.

Ujišťuji vás, že kdybychom se potkali v baru,

nevěnovala byste mi ani trochu pozornosti.

Řekněte mi, inspektorko.

Předstírala jste někdy orgasmus?

Ne.

Prosím vás, inspektorko, žádám vás, abyste mi nelhala.

Na chvíli se nad tím zamyslete, prosím.

Možná že ano. Možná jsem to udělala.

Muž je naprogramovaný, aby ejakuloval co nejdříve

a žena aby vydržela co nejdéle.

A tahle malá odlišnost

daná přírodou nás občas vede k předstírání orgasmu.

A není to nic jiného než malý podfuk, lež.

Jako včerejší zásah třech elitních jednotek.

Inspektorko, prosím vás, nelžete mi,

vystavujete tím nevinné lidi nebezpečí.

Nebudu. A teď mi řekněte, proč jste mi chtěl volat.

Potřebujeme jídlo a pár léků:

inzulín, sertralin, albuterol, pilulku na potrat

- a také anxiolytikum. - Pilulku na potrat?

To jsou požadavky rukojmích.

Všichni máme osobní problémy, nemyslíte?

- Vaše požadavky splníme. - Dobře.

Věci nám předá Civilní obrana

v průhledných taškách, aby se zabránilo ukrytí zbraní.

A teď mi řekněte, volala jste mi...

Abyste se okamžitě vzdali.

Mám fotky z vnitřku budovy,

znám identitu jednoho z vás.

A když budu pátrat dál, tak budu znát identitu

i zbytku skupiny.

Inspektorko, myslím, že...

Nabízím vám dohodu s prokurátorem.

Mohu snížit vaše tresty ze 16 na 8 let,

pokud okamžitě vylezete.

Nikdo nezemřel, to mi dává jisté možnosti.

To mi nepřijde jako spravedlivá dohoda, prohráváme.

Už jste prohráli. Podívejte se, v nepravděpodobném případě,

že se odtamtud dostanete, budou vaše tváře ve zprávách,

na policejních stanicích i na hranicích.

Zůstali jste bez plánu B.

- Tak tedy přejdeme k plánu C. - Myslíte si, že blufuji, že?

Upřímně, ano.

Abyste věděl, že vám nelžu, sdělím vám jeden údaj:

na zdi máte suchým zipem připevněno 67 mobilů.

Dám vám hodinu na přijetí mého návrhu.

Poslouchejte mě, inspektorko...

A co když to nevyjde?

Co se stane, když to nevyjde?

No, zlato, bude to jako vždycky: zpátky do lochu,

cigareta na dvoře, na Vánoce čtyři krevety,

- a občas i něco lepšího. - To je teda luxus.

Horší bude, když to vyjde.

Co budeme sakra dělat s tolika prachama?

Já si splaším Maserati,

v barvě jasné oblohy.

- No jasně. - A tělocvičnu pro bojová umění.

Úplně to vidím.

A třípatrový bar, co?

S reprákama, který ti rozdrásají uši.

- Bum bum bum. - Jasně.

- Tomu budou tři milióny stačit. - A pro tebe plíce,

protože sis je zkurvil v dole.

Budeš utrácet za plíce?

To snad ne.

A můžu se zeptat, kde sakra seženeš nějaký plíce?

Copak lidi neprodávají ledviny? Tak budou prodávat i plíce.

Aspoň myslím.

Já budu mít vinařství v Provence.

Pár hektarů vinice, abych mohl pěstovat vlastní víno,

dubové sudy...

Ale vždyť můžeš jít do jakéhokoliv obchodu

a koupit si jakou flašku chceš.

Proč chceš mít vinařství?

Kvůli umění.

Já chci ostrov.

- Já taky. - Tak si kup tři.

- Tři už jsou moc. - Souostroví.

Ne, chci malý ostrov s velkým domem,

který by měl balkónek přímo u moře.

Každé ráno bych se probudil a skočil šipku do vody.

Aspoň někdo má rozum.

Myslím, že někteří z nás si nejdříve potřebují

vyřešit pár věcí, ne? Aspoň já jo.

A potom, s ním co mi zbyde, si koupím letadlo.

- A budu ho řídit. - Mohla bys mít pěknýho pilota.

Ne, ty to nechápeš, nejlepší je dělat si srandu

z chlápka na řídící věži: Uvolněte dráhu,

nechci hlavou stírat vláhu.

Když si koupíme všechny tyhle věci, za nějakou cenu, řekněme...

Já nevím, bude to drahé hodně drahé.

Stejně nám zbyde spousta peněz.

Jestli budeme krást ve velkém,

tak mějte i velké sny.

Já bych nahrál album, zpíval bych corridy.

A na obalu bych se tvářil nějak takhle.

Budeš jako Bertín Osborne, akorát o 30 kilo těžší.

Co to kecáš?

Bertín zpívá ranchery, já říkal corridy,

v tom je velký rozdíl.

Tati, ukaž mu, co je to corrida.

- To ne... - Ale no tak.

- Do toho! - Do toho, pojď!

- Bude se ti to líbit. - Já a zpívat?

Zpívej, zpívej!

Mně chyběly tvé rty, tak jsem se poprvé rozplakal,

proklínal jsem, že jsem tě kdy poznal a milovat tě nepřestal.

Chtěl jsem si tě za ženu vzít,

bez lásky štěstí mít,

z pistole jsem vystřelil

a osud mi smrt přidělil.

Marío, jsi můj život, má láska.

Milovat tě nepřestanu,

ztratil jsem tě díky kulce,

neuvidíme se nikdy více.

Ano, Profesore?

Mají fotku všech telefonů, co jsou na zdi.

Tam uvnitř není žádná bezpečnostní kamera, že?

Samozřejmě že ne. Jen ta, kterou jsme tam dali my.

Takže to byl jeden z rukojmích.

Zmizel vám jeden telefon, tak ho najděte,

jinak jsme v prdeli.

Dej mi svolení je potrestat.

Buďto je zachvátíme panikou, nebo si dál budou hrát na hrdiny.

- Jak je chceš potrestat? - Exemplární trest.

- Například poprava. - Ne.

Najdi ten telefon.

Musíme uvědomit policii a musíme je navést k útoku.

V mé kanceláři je telefon, v kabátu, který visí

- na věšáku. - To ne!

- Poslouchej mě, měl jsi 40 vteřin... - Běž tam ty!

Já nemůžu, nemůžu.

Víš, co by se stalo, kdyby tam někdo byl?

- Zastřelili by mě. - Stejně tě...

Chci slyšet, že ta mašina jede, sakra!

- A už to nebudu znova opakovat! - Promiňte, omlouváme se.

- Je strašně unavený. Promiňte. - Už nemůžu.

- Já umřu. Už nemůžu. - Tak dělej, vypadni.

Vypadni a odpočiň si.

Ten telefon, o němž si Arturo myslel, že je záchranou,

byl ve skutečnosti prokletý.

A to, co oni kvůli zbabělosti neudělali,

uskutečnila ta nejvíc nevinná osoba s nadějí, že jí přinese lásku

a zpečetila tak svůj osud zbývajících dní.

Vážně půjdeš na potrat?

Omlouvám se za to, co jsem ti včera řekl, Mónico.

Byl jsem mimo, choval jsem se jako blbec.

Nikdy jsem nebyl moc odvážný.

Celej svůj podělanej život jsem dělal, co po mě chtěli ostatní,

a nikdy, co jsem chtěl já.

A musela přijít taková situace, sakra,

s pistolema a kulkama, abych si uvědomil,

co doopravdy chci.

Budu myslet na sebe.

Na sebe a na tebe.

A na to dítě, které v sobě nosíš.

Miluju tě, Mónico.

Strašně tě miluju, vím to.

Jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo.

Chci, abys to dítě donosila,

chci se stát otcem.

Budeme mít dítě.

Jestli se odsud dostaneme, tak chci, abychom byli rodina.

Jak to myslíš, jestli se odsud dostaneme?

- Kopou tunel. - Cože?

Jo, mají spoustu plastické trhaviny

a kanystry s benzínem.

- Vstávejte! - Teď nás zlikvidujou.

Můžeme se spojit s policí

a navést je k útoku. Mám v kanceláři mobil,

v kabátě.

Nevím, kudy se tam jde.

- Já tam půjdu. - Ne, ne, ne.

Vždycky se najde nějaký hrdina,

který si myslí, že může ostatní zachránit.

Myslí si...

že si nikdo nevšimne, že má v plánu

kontaktovat policii.

Výborně.

Gratuluji! Jednomu z vás se to podařilo,

něco tady vyfotil

a poslal to policii.

Aníbal Cortés, narozen v Getafe.

Specialista na alarmy. Dva roky pracoval

v bezpečnostních firmách. Je spojován s loupeží

v jedné vile v Ženevě.

Interpol na něj vydal zatykač.

Takže bych mu rád dal příležitost,

aby udělal krok vpřed,

abyste mu všichni mohli poděkovat.

A taky aby mi dal ten telefon.

Musel navštívit Státní tiskárnu peněz a cenin,

aby si prostudoval systém alarmů.

Projděte pevné disky bezpečnostní agentury.

S trochou štěstí s ním možná byl

další člen skupiny.

Helsinki.

Svlékni ho.

Dělej.

Přeskočilo ti nebo co?

Dávej pozor.

Sundej si to tričko.

- Dělej. - Byl to jeden z vás.

A já nevím kdo.

Denvere, svlékni ji.

Vy jste nahrála video

v místnosti s telefony, je to tak?

- Co se děje? - Nemůžu dýchat.

Promluvím si s holkama. Promluvím si s holkama!

Berlíne, já ji odvedu.

- Berlíne, Berlíne. - Co zase?

Vím, co se stalo.

Útok na hlavní zdroj peněz. Loupež, která nemá obdoby.

Bláznivá loupež přitahuje mezinárodní pozornost.

Co si o tom myslíš? Dáš si kafe?

Sakra, máme jednoho policistu na JIPce,

67 rukojmích, spoustu po zuby ozbrojených zločinců

a novináři z toho mají velkou zábavu.

Kašlu na titulky, trápí mě spíš to,

že mají spoustu informací a to nám nepomáhá.

- Poslyš... - Počkej.

Teď mě všichni dobře poslouchejte.

Někdo z vás příliš mluví se svým švagrem,

sousedem nebo s nějakým novinářem, aniž by o tom věděl.

Kdo od teď s někým promluví, i kdyby to byla

jen pitomá hodina, ten bude propuštěn a nebude mu vyplacena mzda.

Jsi v pořádku?

Půjdu se ven najíst, vrátím se za 15 minut.

Dobře.

Mohu vás doprovodit?

Raději ne.

Mohla by nás vidět vaše žena a začala by žárlit.

Inspektorka jde ven. Odvolejte paparazzi.

Na chvíli jsem ztratil pozornost a všiml jsem si, že se Alison

snažila smazat tu zkurvenou fotku. Chvilková nepozornost, nic víc.

Co se děje, trpíš nedostatkem pozornosti?

Protože jestli patříš mezi problémové děti,

tak bych to měl vědět jako první.

Nemám žádné problémy.

Přišla Tokio. A pohádali jsme se, to je celý.

- Už se to nebude opakovat. - Teď už to chápu.

Celé se to opět redukuje na citovou záležitost.

Nemáš ani ponětí, jak mi připomínáš mě samotného.

Mně bylo 18 a jí 44, byla to moje učitelka francouzštiny

- a já uměl na výbornou. - Nevím, proč to říkáš,

- Tokio není 44. - Je o 15 let starší než ty.

Když jsi mladý a jsi s nějakou ženou,

která už není nejmladší, je to skvělý.

Mají zkušenost, která mladým holkám chybí

a jsou vděčnější než ošklivky.

Moje učitelka mi pokaždé předhodila své zralé tělo,

jako bych měl pitomý narozeniny. A víš proč?

Protože s tebou si vychutnávají ztracené mládí,

před tím než jsou definitivně odepsané

díky svému pokročilému věku.

Samozřejmě...

Samozřejmě že mezi tvým a mým románkem je jeden malý rozdíl.

V mém případě jsem se neúčastnil přepadení s rukojmími,

a nevystavil jsem své kolegy nebezpečí.

Dejte mu co proto.

- Stále tě to bolí od včerejška? - Trochu.

Hele, jak jsem ti říkal o tom růženci,

nebylo mi dobře, choval jsem se jako blbec.

Omlouvám se.

Ale takhle se mi líbíš.

Jo, nejsem normální.

Zapletu se do přepadení se 70 rukojmími

- a blbnu tady se zásnubním štítkem. - Jsi originální.

S tím se moc holek chlubit nemůže.

Byl jsem poblázněnej. A když je člověk poblázněnej,

tak mu to nemyslí.

Navíc jsi to sama řekla a máš pravdu,

už to není láska, ale překážka.

Snažíš se mě opustit?

Není koho opustit.

Jenom říkám, jak se věci mají.

A co se od včerejška změnilo?

To, co jsi řekla o věku

a že se k sobě nehodíme.

A pak jsem pět minut mluvil s tou holkou...

- S Alison. - A...

A uvědomil jsem si, že máš pravdu.

Musím si najít někoho mladšího, někoho jako je ona.

Ty si teda dovoluješ.

Vrátíš mi ten štítek?

Tvůj štíteček.

Podívej, kdo přichází.

Je ti jasné, co máš říct?

- Ano, pane. - Výborně.

Učíš se za pochodu.

Připraveni?

Dejte ty balíčky na zem a pomalu se vraťte!

Mám v kanceláři mobil, v kabátě.

Tady je ale horko.

Půjdu...

Můžu?

Sedni si.

Sedni si!

Dorazily léky.

Rozdělte si je.

- Jenom si sednu. - Počkej.

Běž ven.

Běž ven.

To, co ti teď řeknu, ti bude připadat jako pěkná blbost.

Nedává moc smysl, aby ti tohle říkal

borec s pistolí, co?

Ten potrat mi nepřijde jako moc dobrý nápad.

Děkuji.

Únosci zůstávají dál zavření

ve Státní tiskárně peněz a cenin...

Ti se odtamtud nehnou, co?

Mám na mysli ty lidi. Asi se snaží získat čas,

aby vymysleli nějaký plán nebo...

Musí být zoufalí, aby něco takového udělali, že?

To je právě činí tak nebezpečnými.

Ale nechtějí nikomu ublížit.

Aspoň to říkali.

Takže si myslíte, že nejsou ozbrojení?

Jistě, asi máte pravdu.

Nikdo přece nejde vykrást banku

s prakem, že?

Účet, prosím.

A ví se, kolik jich je?

Někde totiž říkali že sedm.

Promiňte.

Ano?

Ten kluk byl v muzeu.

Jak je to dlouho?

Před třemi měsíci, zachytily ho kamery

během komentované prohlídky.

Byl tam sám?

Ne, mělas pravdu, nebyl sám. Poslyš, máme identitu

dalšího únosce. Ze soudního ti

poslali fotku, měla by ti přijít

právě teď.

- Tak kde ho máš? - O čem to mluvíte?

- Kde máš ten záznamník? - Cože?

Jaká náhoda, že tu seš každej den,

- vyptáváš se mě. - Já nevím...

- Pro jakou televizi děláš? - Prosím?

- Z jaký zkurvený televize seš? - Nejsem novinář,

jmenuji se Salvador Martí, koukněte se mi do peněženky.

- Antonio, prosím. - Co se děje, Salvo?

Znám ho, chodí sem každý den.

Potřebuješ prachy pro dítě, že jo?

- Jo. - Ne, ne...

Ale jo. Poslyš, tohle je přepadení. Taky si můžeš něco odnést.

Ne, to vážně nejde.

Schovej si to do spodního prádla.

20 táců, to mu bude stačit na plínky

- až do konce vysoké školy. - O to nejde.

To tohle vážně nejde. Cením si toho, ale...

Dej mi tu pilulku a vrátím se dovnitř.

Dobře.

Tak co je?

- Posere ti život. - Kdo?

Tvoje dítě. Lepší když ti ho posere

tvý dítě, než nějakej hajzl jako my. Nebo já.

- Ty mně chceš posrat život? - Život se ti posere, ani nemrkneš.

Jeden den si v klídku sedíš v rachotě,

najednou se objeví čtyři magoři v maskách od Dalího,

jednomu z nich přeskočí, omylem vystřelí

a celý se to podělá.

Tohle ti posere život.

Ale dítě ne.

- Děcko ti život neposere. - Jak můžeš vědět, co mě sere?

Co ty o tom víš?

Moje máma se mnou šla na potrat.

Jo, ale předtím si šňupla trochu heráku, kterej měla prodat,

aby zaplatila za potrat.

A v nějakým posraným podloubí ji chytli poldové.

Mezi vězením, drogama a policajtama jsem se narodil já.

A víš co?

Tvoje práce asi není žádný velký dobrodružství

a pak jdeš domů a tam to taky není žádná sláva.

- Nebo chodíš na kilates? - Pilates...

Vždyť to říkám. A v pátek si vyrazíš na skleničku.

Sakra, holka, další plán, kterej ti zmaří dítě.

S kým půjdeš na skleničku, kde jsou tvý kámošky?

Já ti to řeknu. Jsou s děckama doma.

Vypadají, že jsou v hajzlu? Ani ne, co?

Co tak bláznivýho děláš, co nemůžeš dělat s dítětem?

Jet v létě do Indie a mít 15 dní sračku?

Kvůli tomu jedeš do Gandíe, kde můžeš pít kohoutkovou vodu

a jíst "pizu".

Jestli je jeho otec tak blbej, že o to přijde, tak tím líp,

veškerá láska bude jen pro tebe. Víš, jak moc tě může mít rád?

Co tady děláte, Denvere?

Dávám jí pilulku na potrat.

A o co jde?

Potřebuje, abys jí tu pilulku dal do pusy a zapila ji trochou vody?

Potrat je soukromá věc.

Ženy se samy rozhodnou, ale ne přede všemi.

Každopádně si to...

Rozmyslím si to, dokud odsud neodejdeme.

Úžasný.

Jsem rád, že chceš pokračovat v těhotenství,

vážně.

Teď se vrať k ostatním do kanceláře.

Vrátila ses sama z rozlučky se svobodou?

Nebo ses tam chystala?

Nebylo to poprvé, co Berlín sáhl

počestné ženě do kalhotek,

ale bylo to poprvé, co ji vytáhl tak rychle.

Možná by Mónica byla radši, kdyby ji nechal jít,

řídil se svým instinktem a zapomněl na ten telefon,

který začal zvonit mezi jejíma nohama, ale to se nestalo.

Denvere.

Co se stane s naší autoritou,

když to řekne ostatním?

I Berlín dokázal rozlišit práci a zábavu.

Zabij ji.

Slyšel jsi.

Tak co tu máme?

Můžeš to tušit, ale ve zlomku vteřiny

si najednou uvědomíš, že tu něco nesedí.

Río mě stále miloval, nepustil mě k vodě.

Všimla jsem si toho a bylo to tak silné, až to hory přenášelo.

Tak silné jako láska, kterou jsem vždy cítila

ke všem mužům, kteří se o mně starali,

ať to byli překupníci drog, hlupáci nebo děti.

Cítila jsem to stejně jako první den, kdy jsem ho svírala v mé náruči,

dva blázni na kamenech na venkově poblíž Toleda.

Sejdeme se za půl hodiny, Denvere.

S dovolením.

Jdu si trochu zaběhat, protáhnout nohy.

Tak běž. Jen tady po okolí?

Naučit se cizí jazyk je daleko jednodušší, než se zdá,

ale musíš se vykašlat na sémantiku.

Poprvé jsem si uvědomila, co mi vždycky chybělo

ve všech vztazích.

Muži vždycky pečovali o mě.

Ale tentokrát to bude jinak.

Co se to děje? Sakra, Tokio, Tokio. Tokio!

Sakra, běž najít Berlína!

Dobře mě poslouchej. Jestli se ho ještě jednou někdo dotkne,

tak přísahám Bohu, že příští kulku

schytá Helsinki, Berlín nebo ty.

Ty seš tam venku, na svobodě, ale my tady riskujeme

vlastní životy v týhle zkurvený myší díře.

Zahoď kurva tu pistoli! Zahoď ji!

Helsinki, zahoď to!

Co to děláte?

Helsinki.

Helsinki.

Dej to dolů.

Ne, prosím.

Proč jsi musela vzít ten zkurvenej telefon?

Proč jsi mě sakra musela podvést?

Río, ne!

Kam si myslíš, že jdeš? Dnes už jsi toho udělal dost.

Helsinki.

Dej tu pistoli dolů.

Víš, co se stane, když tě nezabiju?

Zabijou mě.

A potom zabijou tebe.

A co teď?

Nechtěla jsem poslouchat svůj křik, chtěla jsem jen napsat

pitomej milostnej dopis. Zatímco na mě mířily pušky a pohledy,

realita na mě padla, jako tvárnice z cementu

a věděla jsem, že těch pět měsíců, během nichž jsem v něco věřila,

právě skončily.

Tvůj románek poslal do hajzlu váš únikový plán.

Mají tě.

A Ría taky. Policie ví, kdo jste.

Jste ve všech televizních zprávách.

Do prdele.

Dělej, dělej!

Na kolena!

Ne.

Nedívej se na mě.

Nedívej se na mě.

- Prosím. - Nedívej se mi kurva do ksichtu!

Nedívej se mi kurva do ksichtu!

Všichni k zemi!

Stůjte!

Říkám to naposledy, vrať se na své místo!

Překlad: Yusek Korekce: Mejsy