Original subtitles

SLEPÉ DÍTĚ

Nikdy se neprobudíš se slovy: "Jsem rád, že jsem slepý!"

Někteří lidé zavírají oči a říkají:

"Tak takhle to je být slepý!" To ale vůbec není pravda.

Pro ně je těžké si to představit.

Když zavřou oči, nic neslyší.

Neslyší stromy, nic!

A do všeho naráží.

Proto nás tak litují.

Na ulici děti křičí: "Vidíte toho slepce?"

To je hrozné.

Vaří se ve mě krev.

Probouzí to v tobě šílenství, chceš se rvát.

Je hrozné slyšet: "Podívej, slepý kluk."

Dívají se na vás ve vlaku. Nesnáším to.

Když nastoupíš do vlaku, všichni vstávají, jako by přišla královna.

A to jen proto, že nevidíš. Ne, myslím, že tohle není fér.

Máš přírodu, ptáky... s tím už se dá něco dělat.

Můžeš rozeznávat rostliny, například podle jejich tvaru.

A existuje hudba.

Hudba toho řekne tolik.

Šla jsem do muzea,

podívat se na velké staré nádoby,

na malé kazety na šití,

a na starožitné lžíce.

Líbilo se mi to! Tohle všechno můžeš cítit.

Ukazují ti barvu.

Můžeš představit, jak ty věci vypadají.

Dotýkáš se jich...

všech těch malých prohlubní, výčnělků a křivek,

všech těch nerovností.

Je úžasné probouzet něco ve své fantazii.

Ten muž ti říká: "Tohle je vyryté."

Ty ale nemůžeš na dotek poznat, jak to vypadá.

Tvary mi umí něco říct, vidím je svýma rukama.

Výfuk motocyklu, když je nový,

má nádherný, dutý tvar a je hladký!

Moc se mi líbí mušle:

žebrované, hladké,

velké, malé a oválné.

Nelíbí se mi drsné mušle.

Drsnost je tak krutá.

Líbí se mi, když není velký provoz a hluk.

Tohle komplikuje život.

Všechny ty stroje!

Jsi uprostřed davu.

Ne, tohle není moc zábavné.

Nesnáším rušné město a ten dav kolem.

Je jedno, jestli je to Haarlem, Amsterdam, nebo Limburg...

Jdeš na procházku a prostředí je stejné.

Hlasy pro nás znamenají hodně.

Když zaslechneš krásnou holku, jdeš prostě k ní.

A když chceš vědět, jestli má dlouhé nebo krátké vlasy, prostě si to zjistíš.

Když chceš vědět jakou má postavu, prostě se jí zeptáš, proč ne?

Líbí se mi držet v ruce tenhle klíč.

Točím s ním sem a tam, líbí se mi ten švih.

Dokážu takhle trávit celé hodiny a fantazírovat.

Nemůžu bez toho žít.

Sedím s klíčem, mluvím do své vysílačky...

a pouštím uzdu fantazii.

A nikdo mi v tom nebrání.

"Nejlepší program v éteru pro všechny."

"Skvělý program pro každého z vás!"

"Den a noc na vlnách radia Bilibonia!"

A takhle mluvím a mluvím.

Zvoneček.

Hřeben.

Bota.

Hříbek.

Kočička.

Dům.

Hřeben.

Panenka.

Sára říká:

"Tome, pojď sem."

"Musíš do postele."

Hledáme místo na mapě.

Víme jen to, že se nazývá...

...Gotthardský tunel.

Zapamatujeme si to. A dále vidíme:

Rýn teče na východ a pak se otáčí na sever...

do Bodamského jezera (Meer van Konstanz).

To je ve Švýcarsku.

Z angličtiny úkol nemáme...

Ale budeme mít ve čtvrtek.

Na středu máme úkol z francouzštiny.

Francouzská slovíčka: dvě stránky.

Ty chudáčku. - Ano, štve mě to.

Pojď, pojď, pojď! Dobře!

Utíkej... trochu napravo.

Dobře.

Pojď, pojď. Dobře.

Utíkej... dobře. Trochu doleva. Doleva.

Teď ty, Theo, utíkej.

Pojď... pojď... dobře... dobře...

Pojď... pojď... trochu vpravo... pojď...

Film Johana van der Keukena

Kamera a střih Johan van der Keuken

Natočeno v Královském institutu pro nevidomé