Original subtitles

www.hradeckralove.org

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Co tu strašíš?

Prosím? Magdaléno.

Ty tak dlouho spíš, přijdu pozdě. Jo, máš ještě půl hodiny čas.

Ale, uvidíš.

Stavej honem.

To jde.

No. K zahájení školního roku vám zahrajeme písničku Jiřího Šlitra a

Jiřího Suchého Sluníčko. Kde je hřebínek?

Kde je?

Nevím.

Nevíš.

Ty chceš

jít sama?

Pamatuješ si křižovatky?

A budeš si pamatovat, že patříš do první B?

Budu.

Najdeš to na dveří? Ano.

Tak běž.

www.hradeckralove.org

Konec.

Děkujeme.

Vítám vás ve škole, děti.

No, vidím, že jste přišli všechny.

Ale než se představíme, rozdají vám naši pionířinové

knížky, ze kterých se budete ve škole učit.

Já se podívám.

Nešahni na něj, není tvůj.

Jarka Jedličková do čtvrté lavice u okna. Radoš Dolejš na místo Jarky.

Anička Doušová a Vladěnka Jusková do třetí lavice u okna. Tak rychle, děti,

rychle. Magdalena Procházková do první lavice. Uprostřed, Magdo.

Magdalena Procházková, slyšíš, do první lavice.

Tak ho ne Magdo.

Renek Kahu dá do druhé lavice u dveří.

Rychle, Renku, rychle.

Kamil Vaníček do první lavice vedle Magdaleny.

Vaníček, no tak Kamile, slyšíš?

Do první lavice vedle Magdaleny.

Pojď, já ti pomohu.

Jiřinka Brandejsová, tamhle do předposlední lavice k oknu.

Olinka Radová, do předposlední lavice tam.

No a už se hezky usaďte, děti, a klid, ano?

Milé děti, dneska jste poprvé přišli do školy.

No tak, už tiše, tašky hezky do lavic, zromlejte si knížky a klid.

Já jsem vaše nová učitelka.

Jmenuji se Kristýna Nová.

Nebreč. U školy se nebrečí. Já nebrečím.

Čekáš na mámu?

Ty nevíš, kde bydlíš?

Ulica jmenuje... Kde ti řekla maminka, že přijde?

Až na koupí.

No jo, neřekla ti v kolik hodin?

Ne.

Ty znáš hodiny?

Jedeset hodin, jedeset hodin, pět, šest minut.

Pojď, můžeme jít spolu.

Mám hlad.

Tak běž.

Nazdan. Zítra o půl vosmi. V kolik? O půl vosmi.

Tak slyšela jsi?

Teď si na to ani nesáhla.

A dělej prosím tě, já už jsem dávno měla jít.

A pospěš si, ať zase nepřijdeš pozdě.

Tak uklidilás?

Samo.

Cože?

Ano, mami.

Tak a běž na záchod.

Mně se nechce.

Jen jdi.

Nebo se budeš hlásit hned první hodinu.

Tak tomu ty říkáš, že jsi uklidila.

Ale mámi, že se nestydíš.

Dobrý den.

Pozdrav, Jarmilo.

Ukáž.

Buď hodná. Ano. Nemaluj si. Ne. A počkej na mě u školy. Ano, pá.

Ahoj.

Děkuju za pozornost.

bude zvanit.

Děti, ještě nemalujte, až vám řeknu, co budeme kreslit.

Někdo třeba chodí rád na houby, anebo se koupe, anebo má rád draka, anebo

balon. A někdo třeba má rád loď, která má kříva a lítá. Taková loď žádná není,

ale on by ji chtěl, takže si ji vymyslí, ano?

Rozumíte tomu?

Můžete kreslit to, co nemáte, ale co byste chtěli mít?

Kluci kopací míč.

Kolo s přehazovačkou, děvčata mrkací panenku.

A nebo nějakou vymyslenou legracu. Někdo by chtěl mít šelzovickou zahradu a

opice, co skáčou a vřízkají. A tygra a slona.

Dávejte pozor, abyste všichni nekreslili. Totež, aby měl každý něco

jiného. Dobře jste si to rozmysleli, ano? Tak teď mi můžete říct, co kdo bude

kreslit.

Děti, já vás vůbec neslyším.

Sedněte si hezky, utište se a malujte.

Ukáž.

To ale není úplně obyčejný strom. Není, protože má žebřít místo kmenu. To si

šikovně vymyslela.

Aby ní kdo necpat, až na ní poleze.

Tenhle ten dům má křídla. No. A kam poletí? Do Afriky.

No ty máš fantazii. Co je to fantazie?

No. To třeba, když někdo vidí kytku a nezdá se mu obyčejná, víš, anebo na

sluníčku vidí, že má oči a půjči, nebo namaluje dům z křídly. A to je dobře,

když si lidé vymýšlejí takové věci, aby měli radost a aby někoho potěšili, víš,

to je dobrá fantazie. A když někdo vymýšlí něco, aby z toho měl užitek, tak

to je lež a podvod, to není fantazie.

A dala jsi je sem?

Nedala jsi je někam jinam?

Děti, nevyměnil někdo Jarmiliny střevíčky?

Ticho, děti!

Prosím, já mám svoje.

No dobře, ticho, děti.

Pomůžeme je Jarmile hledat.

Nespletla jsi s Jarmilko šatnu?

Děti hledejte je a taky se podívejte do jiných šatn.

Pojď Jarmilko, budeme je hledat spolu.

Nebuď smutná, uvidí, že je určitě najdeme.

Řekni mu, jak vypadá.

Děti, nechte toho a seřajte se tady všechny.

Třeba je někdo vyměnil a zítra ti je vrátí.

Čeká tě maminka?

Tak běž už.

Odchod.

Tak co je, co je ty nešťastnice?

Kde jsi je mohla nechat?

Hledala jsi všude, hledala jsi i v té vedlejší šatně.

A neschovat ji je někdo.

Jarmilo, tak pojď, pojď půjdem.

Dej sem nožičku.

Ty jsi ale fešanda.

Uměla jsi svibrat.

To jsou ty nejhezčí.

Kde máš palec? Netlačí tě? Ne.

Stoupni si, Jarmelko.

Je to dobrý? Ano. A líbí se ti?

Tak dobře.

Ale prosím vás, ten podpatek není moc nízký pro ní? Ne, není. Neboj mami, jsou

mi prýmá. Mají ortopedickou vložku, nebojte se.

Tak dobře. Budete s nima spokojená.

Hači si, já tě obuju.

Jarmilo!

Jarmilo, tak pojď honem.

Pojď.

Podívej, tady máš klíče. Ano. Jdi opatrně domů, já jdu něco nakoupit, jo?

Ano, pa.

Ahoj.

www.hradeckralove.org

Konec.

Zvoní, usadí, zvonky koní,

domů vezou nás, vždy co

válnoce.

Sněží, sněží, a naše

koně běží, domů už je čas.

Už nic ová...

Máte jíkrnáče? Sami jíkrnáče. To jo, to jo. Tři kila dvacet, to je šesta třicet

korun.

Já bych chtěla mlíčňáka, máte mlíčňáky?

Jedině mlíčňáky.

Tak to máme, dvě kila padesát, dvacet osm korun.

Nemáte, prosím vás, drobný?

Tihle ryby neměly by maso mít i samou kost.

Říká táta, vždy když plátá na...

No to je krásné, to budete mi dávat.

Tak to

jsme

měli chvíle a doma přece, to je pětak měsíců spolu.

A další prostředí.

Zvědusné všechno usne.

Zavři pusu a dejchej nosem.

Nebo dostaneš hangínu a na zadek.

Kde máš rukavíci?

V kapse.

Tak natáhnout.

Děti máš celou mokrou.

Natáhni si tuhle.

Lidi jsou na děti hrozně nervózní.

Prosím vás. To není dítě, to je Tarzan.

Tak kterýho jsi vybral? Tohohle chlapa, jo.

Ne?

No tak když ne Petra, tak aspoň Pavla.

Podívej, jaký má oči.

Toho ne, tamhletoho v tý kádě, ten je největší.

Neotravuj.

Budete tady vybírat od třech chrán? Tak berete nebo neberete.

A co, koupit na štěder jeden sardinky?

Počkáme.

Počkáme si na tu kádě.

nějakýho pěknýho.

To není kaprále velryba, kolik vás je?

Tři? To budete mít rybu do velikonoc. To nevadí, ryba se nepřejí.

Pět a osmdesát korun.

Tak a patnáct je sto.

Já bych chtěla nějakýho menšího, jo? No tak menšího. No špídláka.

Ale toho ne, to je moc velikej.

Tati. Co? Že ho nezabiješ.

Že ho nebudeme jíst.

Ne, dáme si ho do akvária.

Jo.

Co děláš?

Aby mu nebylo zima.

Prosím tě.

Tomu dáš taky svetr?

Musel bysme rozepnout dřeb. Já to neumím.

Kdybysme ho nezabili, tak se bude trápit.

Nebude, bude ve vaně.

Trápil by se jí ve vaně.

Tak ho hodíme třeba do řeky.

Jo, to víš. Dal jsem za něj stovku a teď ho hodím do Vltavy.

Pojď.

Na co čekáš? Pojď.

Hele, tak už toho nechá, pojď.

Dobrý večer, pane správce. Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer. Dobrý večer. Prosím tě, Dyk, vypadáš jako opustená věc.

Tak bude to.

Vysmrkej se.

Pořádně.

Pořádně.

Kam

jdeš?

Tu na ně zvou jak paví, ani dávno měly vypadnout.

Nezapomeň tam zhasnout.

Tak tady máš ručník.

No, to je dobrý.

Zapí prášek.

Polks?

Ukaž. No, ukaž, ukaž.

Vedni jazyk.

No.

Tak.

Vyčurat a spát.

Kampak ještě, kampak?

Umejte ruce.

Mám žížeň. U kyně na sporáku je čaj? Nem si ho sám.

Dobrou noc. Tak dobrou noc.

Je to sladký?

Nebo tě bolí přicho?

Budeš mít hlad, uvidíš, neporosteš, nebudeš mít žádnou sílu a utopíš se.

Děkujeme.

Kdo? Nevím.

Ale prosím.

To budou možná zase ty chuligáni.

Všude rozsvětily, všetky v okna.

Co chceš dělat?

Co?

Víš co, já se tam podívám. Tejvalovi na nikam nechoď. Nechříc budíš chluka.

Prosím tě, teď vůbec nevíš kolik jich je, co když ti je, co uděláš? Na práce

mým říkám, abym v kartyru zavedl telefon, ale to ne. Hele, nehraj si na

hrdinu a vem si něco na sebe, nebo si nastivneš. Prosím tě, Luďku.

Počkej, já jdu s tebou. Nikam nechoď.

Podívej.

Prosím tě, co si to za mámu?

Nemáš tu kluka, ty si toho vůbec nevšimneš, krucifix, já ho přece

přeradím. Kde by jsi vzal aspoň bačkory, ještě se nastydne. Buď bez starosti,

zima mu nebude.

Spíš vedro.

Au.

Sakra, menskej kluk. No počkej.

Neumíš poslouchat?

No tak!

Vyvaně mu bylo špatně.

Prosím tě, řekni mu, ať vypadne.

Nebo pro něho schočím v pyžamu.

Luďku, pojď. Pojď ven.

To jsem ke schůdkům. Neplatřez tu hloubku!

Prosím tě, jdi k němu sama. Já za ním nemůžu jít.

Přece bys ho na štědrej den nebyl.

Konec.

www.hradeckralove.org