Original subtitles

Britský premiér Tony Blair vyjádřil svou plnou podporu

komentářům, jimiž prezident Spojených států hájil invazi do Iráku.

Premiér Tony Blair obhajoval

rozhodnutí své země vstoupit do války v Iráku.

Blair prohlásil, že bez Saddáma Husajna se stal svět bezpečnějším místem.

Dámy a pánové, máme tu nejnovější zprávy.

Byl zrušen trest smrti.

Turecké Velké národní shromáždění rozhodlo

o velmi ožehavém tématu, o trestu smrti.

Od teď už v Turecku trest smrti nebude.

Obzvláště Evropská unie

vyvíjela tlak na zrušení trestu smrti.

Poslední trest smrti byl v Turecku vykonán v roce 1984.

Rustam Kasimdžanov z Uzbekistánu

porazil britského soupeře Micheala Adamse a stal se mistrem světa v šachu.

Kasimdžanov…

Ova Koyuncuová.

Dobrá práce, Ovo.

- Lingo, lingo! - Láhve!

- Lingo, lingo! - Láhve!

Tati, podívej. Vyhrála jsem stuhu.

Je červená, Ovo!

Jo, je.

Podívej na toho idiota! Kreténi.

Blázen! Blázen!

- Podívej, podívej. - Děti. Děti!

Styďte se.

Omlouváme se, paní učitelko.

Dobře. Jděte.

Paní učitelko!

Idiot!

Jdeme.

Podívej na ty ptáčky.

- Tati, stůj. Ty nechytíš. - Ovo, ale ptáčci!

Ptáčci!

Pozdravujte ode mě Ayse, ptáčci!

Ptáčci! Řekněte jim, že se máme dobře.

Pořád stříháš, Kemale?

A batůžek s Heidi.

Batůžek s Heidi.

Copak je, Memo?

Jak to jde, děvče? Co škola?

- Kolik za ten batoh? - 400.

To je moc drahé.

Dejte mi, kolik máte. Zbytek můžeme dořešit jindy.

Ne, ne.

- Ber, hochu. - Babička se bude zlobit.

- Svatá dobroto! - Pojď.

Nemůžeme to koupit, že ne? Je to drahé.

Zítra budu v průvodu prodávat jablka v karamelu.

Pak to koupíme jako nic.

Pořád stejná. Takhle to dál nejde, Rizo.

Musíš dělat to, co dělají ostatní. Řeknu to babičce, přísahám.

Podívej se na Hasana.

Nech ho, nejsi…

Pojď sem. Pojď sem.

Babi.

Co je s tatínkem špatně?

- Co s ním má být? - Je tatínek blázen?

Pozor na jazyk!

Aby ti jedna nepřilítla.

Ale říkají to o něm.

Kdo to říká?

Děti ve škole.

Tak jim řekni:

„Jestli ještě jednou řeknete, že je blázen, tak to povím babičce

a ona vám vyřízne jazyky.“

Řeknu to tamhle Nellie, přísahám. Rizo.

Ale není jako ostatní tátové.

Ne, to není.

Je úplně jiný než všichni ostatní.

A víš proč?

Protože je tvůj otec stejně starý jako ty.

Můj otec je stejně starý jako já.

Dobrá, tak jděte.

To už stačí!

Stačí, jděte!

Dobrá, stačí! Běžte!

Jděte, no tak!

Pojď sem!

Jděte! Pojďte se mnou.

Heidi

moc ráda

chodí s Peterem

a s jeho

kozami

na louku.

Tati.

Tati.

Heidiina máma i táta jsou mrtví. Věděl jsi to?

Ano, stali se z nich andělé.

Proto se o Heidi starala její teta.

- Její teta sehnala práci ve velkém městě. - Tati.

Ty neumřeš, že ne?

Neodejdeš jako máma.

Táta neodejde, Ovo.

Vždycky tu budu s tebou.

A žili si takhle

šťastně,

až do toho dne,

kdy se Heidiina teta

náhle objevila.

Je to moc řídké, Memo. Ještě přidej.

- Smldinec. - Smldinec, přidej trochu.

Babi!

Tati!

Jsme tady venku!

Udělali jsme z jablek sladkost!

Tak jo. Běž si umýt ruce a pak si sněz chleba.

Celou noc povídala o tom batůžku s Heidi.

Vůbec jsme nezamhouřili oka.

Dej mi pět mincí. Dej mi pět mincí.

Jestli nemáš, tak mi dej deset.

- Dej mi pět mincí. - Táta ti je dá, až to prodá.

To je hymna, tati. Ty nic nevíš.

Dej mi pět mincí, pět mincí.

- Jestli je nemáš… - Proč jsi to řekla?

Babička to říká taky. Říká„ Memos to neví.“

- Proč jsi to řekla? - Dej mi pět…

- Proč… - Batoh s Heidi! Batoh s Heidi!!

Díky!

- Díky! - Díky!

Díky!

Ó, nebeský klenot, karmínový a bílý.

Sestřiny svatební šaty,

poslední plášť mého mučedníka.

Vyhřívá se ve svitu, pluje ve vlnách, má vlajka.

Četla jsem tvou legendu

a také ji napíšu.

Těm, kdo tě neuvidí, jak tě vidím já,

vykopu hroby.

Ptáku, který letěl, aniž by vás zdravil,

zničím hnízdo.

Neucítíte strach ani smutek v zemích, jimiž se proženete.

Prosím, prosím, vezměte mě do svého stínu.

A co když už slunce nikdy nevyjde, nové ráno nepřijde,

Světlo tvého půlměsíce a hvězdy naší vlasti stačí.

Denní válka nás zavedla do zasněžených hor.

- Zahříval nás tvůj karmín. - Ovo!

V den, kdy nás to zabořilo do dun, našli jsme útočiště v tvém stínu.

- Co děláš? - Ó, ty čistá!

Plující ve větru

holubice míru, válečný orle,

má květino kvetoucí ve výškách,

pod tebou jsem se zrodila

a pod tebou i zemřu.

- Den dětí! - Má minulosti, pocto, poezii, mé všechno,

vyber si jakékoliv místo na Zemi,

řekni, kde chceš být zasazena

a já tě tam zasadím.

- Batoh s Heidi je pryč! - Batoh s Heidi je pryč!

- Děkuji. - Užij si to.

Ale pane, my jsme ten batoh chtěli koupit.

Přinesli jsme peníze.

- Objednám jiný, dobře? - Ale chtěli jsme to koupit, tady je 400.

Co to má být?

- Nevšímejte si jich. - Jdeme.

Chvíli se o něj zajímali.

Nech to být, synu.

Memo, stůj. Vrať se.

Pane? Tady jsou peníze, vezměte si je.

- Běžte pryč. - Ale tohle…

Ale ta se Ově líbí. Ta je Ovy.

Pane.

Tati!

Kdo jsi, že saháš na mou dceru?

To ne, pane. On má o kolečko víc.

To nic. Vraťte se. Nastupte do vozidla.

Pojď, dceruško.

Šílenec. To nic.

Ovečko, pojď sem.

Kde je ten batůžek?

Žádný nemáme. Je pryč.

Kde je?

Koupil ho Sedě její otec.

Propána!

To je jedno. Nebuď tak smutná. Je to jen Heidi.

Nejsem smutná kvůli němu.

Otec Sedy uhodil tatínka.

Memosi?

Jsi v pořádku, že ano? Co?

Jsi v pořádku, že ano?

Babi.

Usměje se Ova zase?

Usměje. Usměje.

Neměj pocit, že jsi horší.

Nejsi jiný než kdokoliv z nich.

Jsi bohatší, ne naopak.

Máš dobré srdce, synáčku.

No tak, vstaň.

Vstaň a běž pást ovce. No tak.

- Byl skvělý nápad sem jet, že? - Ano, pane.

- Máš hlad? - Ano, pane.

Děkujeme za pozvání, pane.

- Jistě, rotný. Čerstvý vzduch je fajn. - Ano.

Nemávej tolik, spálíš to maso. Zpomal.

Ano, pane.

Ti mladí vojíni jsou jako děti.

- Nic nevědí. - Neříkejte dospělým mužům děti, pane.

Anarchisté, jimž jsme říkali děti, skoro spálili zemi.

- Sedo! - Bratře!

Stop!

- Zůstaň u matky, Rizo. - Modrá!

Na tom šílenci je modrá! Běž!

Modrá! Modrá!

Blázen, blázen. Jsi vážně blázen!

- Blázen, blázen. Jsi vážně blázen! - Bratře! Dost, to je táta Ovy.

Batoh s Heidi!

- Děti, maso je hotové. Pojďte! - Pojď, Sedo.

To se vám líbí tak moc?

Je to batoh s Heidi.

Sedě ho koupil její táta.

Vrhcábů už bylo dost. Podává se večeře.

Pojď, pojď.

Nechytíš mě!!

Podívej na můj batoh!

Červený batoh!

No tak. Poběž!

Batoh s Heidi!

Nechytíš mě.

Poběž!

Pojď. Pojď sem. Koukni na můj batoh! Poběž.

No tak.

Pojď, pojď sem.

Shnilé jablko, shnilé jablko.

Zastav! Stůj! Babička se bude zlobit.

Babička se bude zlobit. Stůj! Je to vysoko.

Babička. Babička se bude zlobit.

Ne, to ne.

Dobře, je čas k večeři.

A je to.

Dej si, dcerko.

Synku, kde je tvá sestra?

Hraje si s tím bláznem. Volal jsem jí, ale nešla.

Aydine? Zkontroluješ ji?

Prý si hraje s tím bláznem. Zkontroluj ji.

Našel ji. Našel ji. Memo ji našel.

Její srdce?

Její srdce?

Pšt, pšt, Ovo.

Babičko!

Babičko, spí?

Spí nebo je z ní anděl, babičko?

Babičko!

Její srdce.

Její srdce!

- Sedo! - Dceruško!

Dceruško!

Sedo! Sedo!

Dceruško! Dceruško!

Usnula! Usnula!

Co jsi jí udělal?

- Co jsi jí udělal? Co jsi jí udělal? - Memo ne.

- Pane! Pane! - Pusťte mě!

- Nedělejte to, pane. Stůjte! - Pusť! Co jsi jí to udělal?

Sedo!

Moje dcera!

Nedělejte to, pane. Nedělejte to!

Pane!

Ne!

Stop!

Musím domů. Babička se bude zlobit.

Je večer, měl bych jít domů.

- Měl bych jít domů. - Kam jdeš?

Synu.

Mehmete Koyuncu.

Je tu Mehmet Koyuncu?

Podepiš to!

Zpátky, zpátky.

Viděl to jednooký obr… Pak…

Dej tam palec.

Dej ho tam.

- Já to neudělal. - Hej!

Ona… Neudržela se.

- Spadla. Skočila, žbluňkla! - Drž hubu!

Máme to doznání, pane.

Přestaňte!

Přestaňte!

- Vojáku! - Ano, pane!

- Propouštějí ho. Oči na stopkách! - Ano, pane!

Veliteli.

Veliteli. Synu.

- Ano, madam? - Mehmet.

Chci vidět Mehmeta Koyuncu.

- Jste příbuzná? - Vnuk.

Nemůžete ho vidět.

- Neměla byste ho vidět. - Proč? Proč ne?

- Utopil v jezeře holčičku. - Mehmet?

- Mehmet by tohle neudělal. - Udělal.

- Máme svědky. - Neudělal by to.

- Má dceru, jíž zbožňuje. - Přiznal se, madam.

- To by neudělal. - Jděte.

- Nemám čas. Běžte. - Nechte mě s ním promluvit. Je jako dítě!

Jen já mu rozumím!

Synu, nechte mě s ním promluvit.

Prosím, pro lásku boží.

Memosi!

- Synku! - Tati!

Mehmete!

Tati! Tati!

- Tati! - Ovo!

- Tati! - Ovo!

- Pozor. - Otevřete bránu.

- Tati! Tati! - Ovo, stůj!

- Tati! - Ovo?

Chci svého tatínka!

- Ovo! - Tati!

Ovo.

To je Memovo dítě.

Tati!

Tati!

Já chci za tatínkem!

Pusťte mě! Pusťte mě!

Můžu vidět svoje dítě?

To nemůžeš.

Takhle by tě vidět neměla.

- Nejezdi! - Přestaň.

Ovo!

- Ovo! - Tati!

- Stůj, Ovo. Stůj! - Pusťte mého tátu!

- Tati! - Stůj. Nechoď.

Jednooký obr.

- Pusťte mého tátu! - Ovo!

Jednooký obr to viděl, Ovo!

Jednooký obr to viděl, Ovo!

Tati?

A jak vypadá tahle?

Ovečka.

A ta vzadu?

Další ovečka, ale s menšíma ušima.

A co ten kámen?

Který?

Tamten.

Jednooký obr.

Ano, to je jednooký obr!

Viděl to jednooký obr.

O čem to mluvíš?

Viděl to jednooký obr!

MUGLA STŘEDNÍ STUPEŇ ZABEZPEČENÍ UZAVŘENÁ VĚZNICE

Dede Efendi, co?

Na Dede Efendim nezáleží,

dokonce ani Bůh to tady nespraví.

To je rouhání, synu!

Říkáš to jen proto, že jsi ve vězení. Co budeš dělat, až budeš v pekle?

Můj Bože!

V můj první den tady jsi mi řekl:

„Bůh tu nechává ty, který miluje, trpět. Na druhý straně to bude ok.

Proč to už neříkáš?

To nebylo z koránu. Prostě něco, co říkávala nebožka máma.

Abych řekl pravdu, nikdy jsem mámin výklad islámu v žádné knize neviděl.

„Máma má vždycky pravdu,

už to tajemství znáš?“ jako v tý písničce.

Tohle jsem četl, Askorozlu. To, co říkáš ty, je širk.

A to říkal Neset, Hafizi.

Ať už je to cokoliv.

- Vše je to o koncentraci. - Nevím, že bych se ptal.

Když se koncentruješ, tak co? Zhroutí se ty stěny?

Hleď si svýho. S tebou se nikdo nebaví.

Jen mi odpověz. Co se stane?

Pořád se soustředí na mě.

Co to dělá takhle na očích?

Askorozlu ho po poslední sebevraždě potrestal.

Musí se dívat po jiných ženských, aby na ní zapomněl.

Ta holka, co jí unesl, se vdala.

Nefunguje to, kurva!

Nefunguje to!

Nefunguje to! Nemůžu se, kurva, soustředit!

Jak mi to může dělat?

- Jak může? Jak? - Nech toho!

Přestaň!

Nechtěj, aby se Askorozlu naštval.

Řediteli, jsou tu ti noví.

Pohyb. Zůstaňte v řadě. Tamhle.

Zdravím, Faruku.

Jsem kapitán, řediteli.

To nejsou ptačí výkaly. Pro jednoho vězně máme zvláštní instrukce.

Neobtěžujte se ho vyslýchat.

Četnictvo už nemůže lidi prostě sebrat. Změna předpisů.

Přečtěte si to.

Kdo z vás je Mehmet Koyuncu?

- Ano, strážníku. - Tenhle!

Ne, ne.

Dost!

Máme ho teď na starost.

Kapitáne.

Budiž. Ředitel!

Jeden špatný krok a zabiju tě sám.

Osobně tě zabiju.

Jasný?

Můžu jít domů?

Vemte ho dovnitř.

- Všechny. No tak. - No tak!

- No tak. - Běžte!

Dovnitř.

Ať se ostatní nedozví, co udělal.

Máte pravdu. Zabili by ho.

Svlíkat, hochu!

Rychle!

Řekl jsem svlíkat!

- Ahoj. - Co tady děláš?

Vařím houby. A ty?

Jedna kamarádka tu spadla do jezera.

- Viděl jsem to. - Fakt jsi to viděl?

- Jo. - Viděl jsi i mýho tátu?

Toho pastýře? Mysleli, že to udělal on.

Můžu sem přivést babičku? Povíš jí to?

- Jo. - Hurá!

Počkej, hned přijdu.

- Dobře? - Dobře.

Dal by sis chleba se sýrem?

Stát!

Ty půjdeš se mnou.

A ty počkáš tady. Jasný?

Ani se nehni!

Proč nejde?

Dám ti tvoje matrace.

Jeho teď řešit nemůžu. Vezmi si obě.

Co je?

Co to děláš?

Co chceš? Jsi blázen?

Askorozlu.

Zavolej Aliho.

On bude tady?

- Vem si matraci. - Ali.

Vlez dovnitř. Vlez tam.

Ali je zástupce celé cely.

Vysvětlí ti pravidla a tak.

- Bůh s tebou. - Běž tamhle.

A ty tamhle?

Co udělali?

Povídám běž!

Vysokej se provinil proti víře.

U druhýho to tajíme. Rozkaz ředitele.

Neštvi mě!

- To si strč do prdele! Řekni mi to! - On…

Celkem dobře ho zřídili.

Co udělal?

Zabil malou holčičku.

Pojď, babi. Sem.

Kde je?

Kde je, drahoušku?

Není tady. Je pryč.

Bojím se!

- Mám strach! Je tu tma! - Ustupte.

Je tu tma!

Mám strach!

Mám strach.

Máš strach, co? Naser si!

Ty zmrde!

Ne, babi. Ještě chvíli počkáme. Možná se vrátí.

Pojď, holka.

Už je skoro tma.

Nikam nejdu!

Zůstanu tady!

Ovo.

Mé dítě.

Určitě to nebyla jen tvá představivost?

Ano, určitě.

Opravdu jsem ho viděla.

Říkal, že ti to poví.

Neplakej, zlatíčko.

Neplakej, mé dítě.

Pojď. No tak.

Jak na tom je?

Je zázrak, že žije. Má hodně zlomenin.

- Necháme si ho chvíli na ošetřovně. - Dobře, to bude lepší.

Víme, kdo to udělal?

Jak bychom mohli, řediteli? Zjistili, co udělal.

Nenechají ho žít.

- Kapitáne Faruku. - Podplukovníku Aydine.

Ano, pane.

Dal jsem vám ohledně Mehmeta Koyuncu zvláštní instrukce.

- Dodržujeme je do písmene, pane. - Ředitel podal žádost.

Žádá o jeho transfer kvůli jeho bezpečí.

Pane, vězni v cele…

Drž hubu! Poslal bych ho tam, kdybych ho chtěl zabít?

Nechám ho pověsit, udělám z něj exemplární případ.

Každý si v novinách přečte,

co se stalo muži, který tohle provedl mé dceři. Ten pes nezmizí v tichosti!

Rozumíte, kapitáne?

- Rozumím, pane. - Prosím?

Ano, pane!

Šéfe.

Tohle je Cengiz.

Má na vás žádost.

To není třeba.

Bůh s tebou.

- Děkuju, pane. - Poslouchám.

Chtěl jsem říct…

Rychle!

Pane, hraju na baglamu.

Mou baglamu mi vzali.

Dozorci ji nepustili dovnitř.

Chápu, dobře. Řeknu jim, ať ji přinesou.

- Ali. - Děkuju, pane.

- Vstávat! - No tak, vstávat!

- Slez dolů! - Stoupněte si!

- Tamhle! - Pohyb! Pohyb!

- Vstávejte! - Utvořte řadu!

- Pohyb! - Do řady!

- Uhni! - Do řady!

- Co to, sakra, je? - Pohyb!

- Co je to? - Co je tohle?

Co je tohle?

Dobrý večer, pánové.

Co jste to udělali? Co? Mysleli jste, že tomu vrahovi dětí dáte, co si zaslouží?

Její otec je podplukovník!

Podplukovník!

Pro vás je to Bůh!

Ani se ho nedotknete!

Ani se ho nedotknete!

Až přijde čas, bude se houpat na provaze! My ho potrestáme, ne vy!

Rozumíte, kurva?

Jestli mu někdo zkřiví jen vlásek, už nikdy nespatří denní světlo.

O DESET DNÍ POZDĚJI

OŠETŘOVNA

Můžu mluvit?

Promiň, že se ptám, ale…

na co tak zíráš?

Na nic.

Tady, Strejdo Yusufe.

Tady, šéfe.

Tak, Selime…

už je tepleji. Proč tady ještě jsi?

Ujela mi ruka, šéfe.

Trochu jsem to přepísk, tak to soudce taky přepísk.

Moje propuštění se posunulo na červenec. Ale když Bůh dá, budu v zimě zpátky.

Je jako sezónní pracovník. To je hřích.

Jak můžeš někoho bodnout, jen abys nebyl v zimě na ulici?

Nevíš, jaká je v našem městě zima.

Jdi do hajzlu, ty kacíři.

Tevfiku. Už je ti líp?

Je mi dobře, Hafizi. Dík.

Proč to děláš, synu?

Jsi moc mladej.

Co se stane těm, kteří se snaží zabít?

Víš to?

Súra Nisá říká:

„Nezabíjej se. Ti, kdož si berou vlastní život,

budou v posmrtném životě velmi a strašlivě trpět.

A navždy zůstanou v pekle.“

Bůh říká pravdu.

Ano, bratře.

- Co s ním uděláme, šéfe? - Dělej, co chceš, jen ho nezabíjej.

Dej ho k Selimovi, může mu pomoct.

- Selime! - Ano, bratře?

Pro lásku boží.

Odpal! Utrhnu ti ruce!

To nic, šéfe.

Pro lásku boží.

Odveď ho.

- Teď je s tebou. - Dobře.

Běž.

- Co jsem to… - Dej si.

- Dík. - Mám to od návštěvy.

Dej si taky.

Čas…

všechno zahojí, Tevfiku.

Co je v tom?

Je v nich koňak, Hafizi.

Do pekla s tebou! Jdi do prdele, ty kacíři!

Ptáčci.

- Podívej se na něj. - Co to dělá?

Vysmahni! Blázne!

Nechá se zabít. Maniak!

Pojďte, pojďte. Leťte!

Je šílenej.

Bije mu srdce.

Umíš salto?

Jako mávnout, mávnout.

Máš děti?

Mám. Ovu.

Memovo dítě, Ova.

Moc mi Ova chybí.

Pozdravuj ji.

Pozdravuj i mou Ayse.

No tak, leť, leť.

Co to děláš?

Píšu dopis, nevidíš?

- Ukaž. - Hej!

Tady.

Mír s tebou, Ovo.

Moc mi chybíš.

Jak se máš, dobře?

Jak se má babička?

Tatínek je v pořádku. Je to tu vážně hezké.

Tatínek tu má spoustu kamarádů.

Všichni se tu k tatínkovi chovají hezky.

Můj nejlepší kamarád tady je Askorozlu.

Řekl: „Udržujte Mema naživu.“

Je tu učitel Selim.

Já vařím.

Peru prádlo.

Den se probudil.

Všichni jsme se probudili a seřadili do zákopů.

Den se probudil.

Všichni jsme se probudili a seřadili do zákopů.

Zpívají tu písně.

Zlobí se na mě, protože je neznám.

Ale chci zpívat taky.

Jak se má Riza? Ještě neposlouchá? Strašně moc mi chybíš.

Ovo!

Ovo!

Nezavírej to, Ova mě neslyší!

Stráž!

Tamhle je, paní učitelko. Jak jsem říkala.

Ovo.

Řekni paní učitelce, proč jsi nešla do školy.

Ovo.

Proč to děláš?

Pro případ, že by ten muž zase přišel.

Už mě ta hra nebaví, paní Mineová. Jsem unavená.

- Babi už mi nevěří. - Ne, věří ti.

Ptala by se snad každého, kdyby ti nevěřila?

Ale vy už mi také nevěříte, paní učitelko.

Ovo.

Pokud budeš chodit do školy každý den, vezmu tě za tatínkem na návštěvu.

- Nenechají nás se s ním vidět. - Nechají.

Tentokrát ano. Víš proč?

Protože sepíšeme žádost s právníkem a dostaneme povolení.

Soud dospěl k rozhodnutí.

Na základě výpovědi svědků

a shromážděných důkazů

bylo rozhodnuto, že obžalovaný, Mehmet Koyuncu,

byl shledán vinným z vraždy prvního stupně Sedy Altinkayové

a odsouzen k trestu smrti podle článku 450, paragrafu tři a čtyři

tureckého trestního zákoníku.

- Jméno vězně? - Mehmet Koyuncu.

Má zakázané návštěvy.

Pojďte sem.

Pojďte.

Počkej, Fatmo.

Máme povolení. Byl o tom informován i ředitel Nail.

Kapitán má zvláštní rozkazy.

- Zavolejte mi, prosím, velitele. - Armáda má velení.

- Bez kapitána za ním nemůžete. - Tak ho zavolejte.

Ředitele, velitele, kohokoliv. Je to jeho rodina, mají právo na návštěvu.

- Jasné? - Počkejte moment.

- O co jde? - Kdo jste?

- Jsem ředitel Nail. Ano? - Učitelka Mineová, mluvili jsme spolu

- o rodině Mehmeta Koyuncu. - Ano, vím.

Je tu jeho babička a dcera.

Memo má dceru?

Ovo.

Ovo?

Ova je pryč!

Tati! Tati!

Tati!

Tati!

Tati!

Lingo, lingo!

Lingo, lingo!

Tati!

Lingo, lingo!

Láhve?

Lingo, lingo!

Lingo, lingo!

Láhve!

Ovo! Ovo!

Je tu Ova? Ovo!

Tati!

Ovo!

Tati, kde jsi?

Tady jsem, Ovo!

Tati, našla jsem tě!

A já našel tebe, Ovo!

Našla jsem tě, tati!

Tati, nepustí nás dovnitř!

Proč, proč?

Někdo to viděl, tati! Viděl to jednooký obr!

Viděl to! Jednooký obr to viděl!

Našla jsem ho, tati. Našla jsem jednookého obra!

Ovo!

Ovo! Jsou tam akrobatický ptáčci!

- Tati! - Ovo!

Tamhle je! Chyťte ji!

Tati!

Tati!

- Tati! - Ovo!

- Nechte mě! - Ovo! Pusťte ji!

Pusťte ji! Pusťte ji!

- Memo, dobrý. Uklidni se! - Pusť ji!

- Memo, běž odtamtud! - Hej! To je moje dcera!

- Co se tu děje? - To je moje dcera!

Přestaňte, nechte ho!

Nesnaží se utéct!

Bratře? Bratře.

Pusť ho, bratře!

- Memo! - Co se děje?

- Stůj! - To nic.

- Vezměte ho dovnitř! - Pomozte mi!

Askorozlu, pomoz mi!

- Pomozte mi, pomoc! - Odveďte ho!

- Pusťte mě! - Pusťte ji!

Jděte od ní, nesahejte na ni! Pusťte!

To nic. Dobrý.

Pojďte, jdeme.

Styďte se.

Styďte se!

Alí!

- Díky, bratře. - Takže už rozhodli, co? Pověsí ho.

Ta mrtvá holka je dcera velitele.

Nikdo mu nemůže pomoct.

Všechno je to jedno. Ten chlap je cvok!

Neměl by tu ani bejt, natož bejt popravenej.

Ptal jsem se Serefa.

- Prej to zdravotní komise povolila, ale… - Povolila?

Má mozek velikosti hrášku!

Může to bejt obětní beránek za zločin někoho jinýho?

Je to možný.

Sakra! Měl by mít možnost svoje dítě vidět, než zemře.

Kde je máma, babi?

Už jsem ti říkala, že je z ní teď anděl. Šla do nebíčka.

Kdy půjdeš do nebíčka ty?

Jdeš tam, až tě tam ten nahoře zavolá, mé dítě.

Kdo je to ten nahoře?

Bůh, drahoušku.

Půjdeš do nebíčka taky?

To doufám. Ale to ví jen Bůh.

Takže…

Když půjdeš do nebíčka, kdo se pak o mě postará?

Neboj, Ovo, budu tady, dokud nevyrosteš.

Neopustím tě!

Teď už spinkej.

Kolik ještě dní, než se táta vrátí, babi?

Moc ne.

Nevím to přesně, ale moc jich nebude.

Už spinkej. No tak.

Povím ti… dvě věci, Ovo.

Ta první se týká pravdy.

Vezmi si svou baglamu, Cengizi.

Dobře, bratře.

Vezmi je a dej je Askorozluovi.

Běž.

Tady máš.

Šéfe.

- Šéfe, dám si jen jednu. - Ne.

- Tady to je, bratře. - Díky, bratře.

Tady máš.

- Pojď, posaď se. - Dobrou chuť.

No tak.

Polož to, chlapče.

Cestující, matkou zplozený.

Cestující, matkou zplozený.

Miloval jsi tento svět, když na něm tvé oči spočinuly?

Miloval jsi tento svět, když na něm tvé oči spočinuly?

Někteří jsou velcí, jiní jsou brouci a jiní jsou otroci.

Někteří jsou velcí, jiní jsou brouci a jiní jsou otroci.

Přemýšlel jsi někdy a ptal ses proč?

Přemýšlel jsi někdy, proč to tak je?

Nemá ještě někoho jinýho?

- Má ještě babičku. - Lepší než nic.

Co matku?

- Z Ayse se stal anděl, Ova byla malá. - Nechť je jí země lehká.

Ova si to nepamatuje, ale já jo.

Koukněte, jak se směje. Láska na první pohled?

- Nerozumím. - Šéf se ptal, jak se to stalo.

Viděls ji venku na trzích nebo na tržnici?

Nebo viděla ona tebe a zalíbil ses jí?

Jsi slušnej úlovek!

- Chápu. - Nechápeš ani hovno!

Kde tě viděla, jak se to stalo? Pověz nám to.

Viděl jsem ji doma. Babička. Babička mě vzala.

Řekla: „Budeš se ženit.“

Ayse se na mě podívala a usmála se.

Pak jsem se na ni taky usmál.

Přišel imám a sezdal nás.

Potom jsme šli domů.

Vešli jsme do pokoje…

Dobrý Bože!

- Ten chlap! - Bože!

Hej!

A co svatba?

- Žádná nebyla. - Proč?

- Nevím. - Co ty víš, Memo?

Nevím.

Nejsem moc chytrej.

- Říká to i babička. - Co říká?

„Memos neví.“

Proč tohle říká?

Aby se nenaštvali!

Všichni jsme poutníci, přicházíme a odcházíme.

Všichni jsme poutníci, přicházíme a odcházíme.

Je svět tvou zemí, tvou domovinou?

Je svět tvou zemí, tvou domovinou?

- Takovej talent! - Gratuluju.

Děkuju.

KREV SMYTÁ VODOU ŽÁDNÁ POMSTA

- Běž tamhle. - Co děláš?

- Tak běž! - Kdo, sakra, jsi?

Neznáš mě, Askorozlu. A já neznám tebe.

- Poslal mě Hüseyin aga. Posílá pozdrav. - Hüseyin aga?

Hüseyin…

Stůj, Memo!

- Přestaň! Memo! - Přestaň!

Přestaň! Memo!

Kurva!

Memo!

Pojď sem! Pojď sem!

Seš bodnutej!

Bolí to! Bolí to, Askorozlu!

- Sejmu tě! - Ne, to je hřích!

- Bolí to! - Sejmu ho. Pusť mě!

Askorozlu!

- Co se děje? - Co se stalo?

Dobrý. Ten hajzl mě napadl!

- Vstávej! - Vstaň!

To pálí! To pálí!

Hafizi!

To nic.

To nic, Memo.

- Je to hřích, nedělej to! - Jsi v pořádku?

Ty jsi neuvěřitelnej.

Bude to dobrý.

Jak ten nůž dostal dovnitř?

Nedostal. To my.

Schoval ho do baglamy, ten pes.

Díky Bohu, že Memo přišel včas.

Tak co vy na to? Uděláme to?

- Vykopeme si vlastní hroby. - Blbost.

- Jak… - Kdo z nás je tak dobrej táta jako on?

Kdo z týhle cely je takhle uvědomělej táta?

Řekni!

Uděláme to!

Teď mu dlužím život!

Když to zjistí, jsme vyřízený. Nikdy se odsud nedostaneme.

- To právě říkám. Jestli… - Bůh slyší, kdo ho chválí.

Zvládneš to?

Jestli ne, tak budu zatracenej…

- Vítej. - Děkuju, šéfe.

Tentokrát tě požádám o něco důležitýho.

Poslouchám.

Propašuješ sem dítě.

- Prosím? - Pst!

Dítě. Dítě.

Tak co to bude?

Askorozlu chtěl zbraň, sehnali jsme ji.

Chtěl pušku, dostal ji. Chtěl raki, dostal ji. A teď dítě?

On chtěl dítě? Na co?

Aby viděla svýho tátu.

Kdo je její táta?

To neřekl. Nasral se.

Přemejšlej. Kdo to může bejt?

- Dále. - Ředitel!

Příkaz k popravě. Mehmet Koyuncu.

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI TREST SMRTI

- Už jde. - Dobře.

- Lingo, lingo! - Láhve?

- Jak to, že to znáte? - Pojď sem.

Poslal nás tvůj táta.

Vezmeme tě k němu. Ale nesmíš to nikomu říct.

Ona ho zná. Přísahám.

- Stačilo jí slovo a věděla. - Zná ho, že jo?

Hned věděla.

Má jeho oči.

- Ne, to si nemyslím. - Nesnaž se, aby Hatice zešílela!

Zlobíte se na mě?

Ne, drahoušku.

Proč bych se na tebe zlobila? Ty jsi nevinná.

Ale můj táta je taky nevinný.

Samozřejmě že je nevinný.

JELA JSEM ZA TÁTOU

Tamhle, zlatíčko.

Tvůj otec je tamhle.

Ale teď jdi k těm dveřím.

- Kde je můj táta? - Tamhle. Už jde.

Odsud ho neuvidíš, musí to být tamhle. Běž.

Buď potichu, dobře? Běž.

Vítej, Hatice.

Přivedla jsem tvoje dítě.

Neboj se.

Děkuju.

Děkuju.

Co je?

Něco se děje. O co jde?

Musím ti něco říct.

A pak odsud půjdu.

- Co se stalo? - Bylo mi 17.

Co jsi mi řekl?

Co? Že utečeme.

Co jsem udělala?

Moji rodiče to neschvalovali.

Co jsem udělala? Utekla jsem, ne?

Co jsi udělal ty?

Někoho jsi bodl.

Kdes byl, když jsem porodila prvního chlapce?

Zničil jsi Pepeho obchod a rozbil mu hlavu. Ruce pryč!

Pryč! Co jsi dělal, když se narodil ten druhý?

Někoho jsi pořezal. Cos dělal, když se narodila dcera?

Někoho jsi střelil.

Říkals, ať sem dceru nevodím,

aby tě tady neviděla.

Moje dcera…

Naše dcera… Dívej se na mě!

Podívej. Pryč!

Co jsem na to všechno řekla?

Řekla jsem dobře, nebo ne? Co řeknu teď?

Řeknu, že ne!

Řeknu, že ne!

- Co to… - Nech mě!

Sedni si, sakra!

O čem to, krucinál, mluvíš?

Na co řekneš ne?

Je tak roztomilá, chválabohu!

Má tvoje oči.

Styď se.

- Styď se. - Kdo?

Ta holka?

Ta holka není moje. O čem to mluvíš?

O čem to mluvíš? Nenuť mě křičet.

Pánové.

Čaj je na nás.

Tati?

- Ovo? - Tati!

Ovo!

- Strašně moc jsi mi chyběl! - Ovo! Ovo!

- Ovo! - Jsem tady, milovaný tatínku!

Jsem tady, tatínku, jsem tady!

Memovo děťátko!

Ova šla k jednookému obrovi. Někdo tam byl, našla ho.

Řekl, že ta holka spadla.

Řekl, že táta Ovy je dobrý člověk. Že řekne, co viděl.

Říkal, že to poví.

Já jsem, Ovo…

šel, la, la, la.

Šel jsem, byl tam jednooký obr.

- Ona šla napřed. Stůj, stůj. Ona… - Co se stalo?

Auvajs.

Ale i tady. A tady a tady.

Vítej.

Ty se jmenuješ Ova?

- To je krásné jméno. - Ova.

Chtěla bys tohle?

Můžeš si to nechat.

Dárek, Ovo!

Učitel, dárek, učitel.

Ovo, vrať se. Ne, ne. Podívej.

Ty neumím vyrobit, Ovo.

Napsal jsem ti dopis, Ovo. Proč jsi neodepsala?

Díváte se na ten strom?

Ovo!

Ovo!

Bůh nás ochraňuj!

Kam by šla? Ovo.

Mé dítě.

Meče!

- Bratře! - Je tady?

Není to můj táta. To jsi ty.

Memovo dítě.

Čí je to dítě? Já to nechápu.

Smíchem jsem si odrovnal mozek.

Tati, jsou tu všichni zlí?

Holčičko.

- Je to pravda? - Ne, ne.

Všichni tady jsou moji přátelé, Ovo.

- Moji přátelé. - Holčičko.

Mám tě.

Memo chytil Ovu.

Vy rošťáci!

Nemůžu ho najít.

Když tam jsem, tak nepřijde.

Tenhle svědek může Mema zachránit.

Dobrá práce, děvenko. Jsi moc chytrá.

Chytrá Ova!

Už je čas. Jdeme.

Tati?

- Ova? - Ova.

Tvůj táta je nemocný.

Až se uzdraví, pošlu ho k vám.

Zůstanu s tátou.

A já zůstanu s Ovou.

Ale tohle je nemocnice, drahoušku. Všichni tady jsou nemocní.

Ale všichni vypadáte dobře.

Ne, ne.

My všichni jsme nemocní.

Co máš za nemoc?

Já? Moje nemoc…

On onemocněl kvůli jedné dívce, ale už se uzdravuje.

Jak?

Viděl jsem moc krásnou dívku a unesl jsem ji.

Ale no tak!

- Brzdi, ty pako! - Zasranej…

- Kriste! - Bože, odpusť.

Chtěl jsem si ji vzít bez jejího souhlasu.

Když mě nechtěla…

chtěl jsem se zabít. Byla to moje nemoc.

Zabít se?

Bylo to hloupý. Jak se ukázalo, milovat…

neznamená se pro někoho zabít, ale žít, ať se děje, co se děje.

Haló?

Slečno Mineová, jak se máte?

Prosím?

Co máš za nemoc ty?

Moje nemoc?

To je…

Neúmyslně jsem lidi klamal. Bral jsem jim jejich peníze.

- O takové nemoci jsem nikdy neslyšela. - Copak to nechápeš?

- Podvedl jsem je a utekl s nimi. - V naší třídě byla Beril.

Podvedla mě a utekla s mým chlebem.

- Zrovna jako Halil. - Halile, to je hřích! Hřích!

Potřeboval jsi peníze.

Hodně.

Tady. Nic si nekoupím.

Dala mi je babička.

- To si nemůžu vzít. - Vezmi si to.

Vezmi si je. Nestyď se.

Včera jsem se něco dozvěděl. Můj bratr vyhrál v loterii.

Už peníze nepotřebujeme.

Slyšela jsi to, Ovo?

Vyhrál v loterii.

Mě nepočítej.

Já tu jenom pracuju.

Je to sezónní pracovník. V zimě přijde a v létě zase odejde.

A ty?

Já?

Víš, že máš velké štěstí?

Jak to?

Já…

jsem měl syna. A samozřejmě i jeho matku.

Když byl můj syn ještě miminko, nemohl jsem ho a jeho matku chránit,

jako tvůj otec chrání tebe.

Co se s nimi stalo?

Stali se z nich andělé. Kvůli mně.

A už je ti líp?

Mně… to bude nějakou dobu trvat, Ovo.

Pojď, Ovo. Máme zpoždění, jdeme.

Neřekl jsi mi, co máš za nemoc ty.

- Udělal jsem anděly ze spousty lidí. - Z mojí mámy taky?

Ne. To jsem nebyla já.

- Nechal jsem toho. Už nedělám anděly. - Proč?

Protože jsem jich udělal pár možná trochu moc brzo.

Máme zpoždění. Jdeme.

- Tati? - Já, já!

Přivedu ti ho, až mu bude líp.

- Slibuješ? - Slibuju.

Pojď. Pojď, jdeme.

Ovo? Možná by bylo lepší, kdyby ses ho neptala.

Co máš za nemoc ty?

Já…

jsem věřil těm, kteří mi lhali.

Moje dcera byla ve věku na vdávání…

No tak, Ovo.

Pojď, zlato. Odcházíme.

- Jdeme… - Jsme v prdeli!

- Rychle! - Neklej, je tu dítě!

- Dozorci, jsou tu všichni! - Sakra!

- Sakra! - Co se to děje?

Schovej se!

Sem! Sem, Ali!

Lhaní je úplně nejhorší.

Na tomto světě i na onom,

když jste…

Vítejte, řediteli.

Co je to? Co to děláte?

Jen tu vedeme obvyklou konverzaci.

Je vaše dcera doma?

Pozor.

Ovo, teď ty. Uteč!

Co si myslíte, že děláte?

Co?

Hafizi, proboha živého!

Vy všichni!

Dejte mi rozumnou odpověď. Askorozlu, co to má být?

Uzavření cely, dva dny. Žádný dvůr.

Copak to nechápete?

Zeptal jste se, kde je…

a on vám to ukázal!

Má mozek velikosti hrášku!

Mám zprávu z výboru, že je tento muž duševně zdravý!

Strčil ho sem armádní velitel! Jistěže to říká!

Řediteli.

Celá cela věří, že je Memo nevinný!

Celá cela, všichni tomu věříme!

Ta mrtvá dívka

je velitelova dcera.

Jeho nalezli vedle ní zbroceného krví.

- Co se dá teď dělat? - Ta holka mluvila o nějakým svědkovi.

Promluvte s ní.

Když ho najdete, zachráníte Mema před oprátkou. Promluvte s ní!

- Ta dívka je jen… - Naile!

Jste dobrý člověk.

Co můžete ztratit?

Co když říká pravdu?

Dělej, jako že mě neznáš. Dobře?

Neznáš mě, dobře?

- Nikdy jsi mě neviděla. - Dobře.

Hodná holka.

Ahmete, vezmi ho do cely.

Ano, pane. Pojď, Memo. Vstávej.

Ovo, jez, dobře? Já tady jím, tak jez taky.

Askorozlu mě pošle, až se uzdravím.

- Pojď. - Slíbils to.

- Vstávej, jdeme. - Slíbil.

- Pojď, pohyb. - Můžu ještě chvilku?

Pusť ho, zlatíčko.

- No tak, vstávej. - Ovo.

Dobře, jdi. No tak.

Běž, Memo. No tak. No tak.

Odvezu tě domů.

Ovo.

Snad mi po cestě můžeš povědět o tom svědkovi. Pojď.

Paní učitelko! Paní učitelko!

Uvěřili mi. Uvěřili mi.

Jistěže ano. Všichni věří těm, kdo mluví pravdu.

Proč jsou všichni v našem domě?

Babičko!

Ovo.

Kde je babička?

Ovo.

Tvoje babička, Fatma… se proměnila v anděla.

Šla do nebíčka?

Šla do nebíčka.

Ale řekla mi, že tam nepůjde.

Řekla, že neodejde, dokud nevyrostu.

Kdo se teď o mě bude starat?

- Mír s vámi. - Vám také.

Mají tu být v okolí nějaké ruiny.

- Nevíte kde? - Ano.

Můžete mi je ukázat?

Ta dívka se nám to snažila říct.

Je jasné, proč je ten svědek nezvěstný, je to dezertér!

Naile, je to armádní velitel!

Jeho dcera je mrtvá! Copak je to, že tam někdo byl, důkaz?

Dobře, máte pravdu. Neměli bychom to prošetřit?

Stále je tam možnost, i když jen malá.

Co když říká pravdu?

Ten muž mi nepřipadá jako vrah.

Myslíte, že je to tak snadné?

Všichni bychom byli v prdeli!

Faruku. Musíme toho dezertéra najít a vyslechnout ho.

- Trpělivost, trpělivost? - Když budeš chtít, tak ještě mám, Memo.

Nejdřív si dám tohle.

Jez. Jez, Memo. Nech si chutnat.

Zpomal. Nespolkni tu lžíci.

Pomalu, jez pomalu.

Tati!

Tati!

Vždycky jsme si mysleli,

že je to jen skvrna na zdi.

Vážně to vypadá jako strom.

Ta skvrna, Hafizi…

je strom, pod nímž jsem pohřbil svou dceru.

Svou nevinnou dceru.

Řekni mi něco, Hafizi. Kam po smrti půjdu?

A co moje dcera?

Kam šla ona?

Do nebe.

Pustil by mě ten nahoře nahoře do svého nebe?

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Bůh odpouští.

- Za 1,5 roku odsud vypadneš. - Nevypadnu!

Nemůžu, Hafizi.

Už nemůžu žít, tady ani venku.

- Nezasloužím si slunce. - Ne.

Takhle nemluv. Jak to můžeš říct?

Súra Nisá říká, že…

Nezačínej s tím zase.

Já nejsem včerejší.

Nemůžu být se svou dcerou, ani na věčnosti.

To ví jen Bůh.

Ježíš řekl: „Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.“

Jsi tady snad jediný hříšník?

Jen se rozhlédni.

Každý si v sobě nese něco, co mu v noci nedá spát.

Tím, že budeš čumět na skvrnu na zdi nebo na strom, štěstí nenajdeš.

Musíš se postavit a prosit za odpuštění.

Musíš odsud vypadnout.

Když ublížíš vlastní dceři,

musíš jiné děti zachránit.

Ovo.

Mám skvělé zprávy.

Ředitel na tom kopci něco našel.

Měla jsi pravdu.

Někdo tam skutečně byl.

Dělají, co mohou, aby ho našli.

Nakonec ho najdou.

Jsem si jistá.

Také mám svého tátu moc ráda. Víš to?

Jen…

Můj táta je trochu přísný.

Není jako ten tvůj.

Vypadá tak. Tak si nikdo nemyslí, že je slabý.

Ve skutečnosti takový není.

Vždy jsem ho chtěla…

obejmout jako ty, aspoň jednou.

Nemohla jsem.

Skvěle se o mě a o sestru staral.

Ale ani jednou nás neobjal.

Jako tvůj táta.

Chtěla bys, abych tě vzala za tátou?

Kapitán četnictva Faruk Önder. Dejte mi poručíka Turana.

Turane. Ahoj.

Něco nového ohledně toho, co jsem včera zmínil?

Ta holka měla pravdu.

Když se to stalo, byl tam dezertér. Řekl mi to Seref.

No a?

- Ředitel se ho snaží najít. - Co když to nestihne?

Stihne to! Nebuď negativní.

Tohle neříkej.

Podívejte.

- Hatice. - Azizi.

Moje dceruško. Zlatíčko.

Zlatíčko.

Moje drahá holčičko,

Ukaž se mi. Můj chlapče.

Jak se máš?

Pojď sem.

Milovanej chlapečku.

Posaďte se.

No tak.

Pojď sem.

- Jak je, Hatice? - Pán budiž pochválen.

- Jak se máš ty, Azizi? - Mám se dobře.

Mám se dobře.

Už je mi líp, když jste tady.

Strašně vyrostli. Podívej se na ně!

Pojď sem.

Sedni si vedle mě.

- Jak se máš, tati? - Mám se dobře, drahej chlapče.

Teď jsem byl na řadě já, ale přišli jsme všichni. Přijdu i příště.

Přijď, hochu.

Přijď, můj hochu. Odteď choďte všichni společně.

- Už nebude nikdo na řadě. - Slyšeli jste? Už do mě nemusíte rýpat.

- Jak se mají tví rodiče? - Mají se dobře.

Zaplaťpánbůh. Pozdravují tě.

Hatice.

Přemejšlel jsem.

Až vylezu, já…

Vezmu si od bratra svou loď.

Budu pracovat sám.

A odteď…

Kluci mi budou pomáhat, že jo?

- Dobře, tati. - Jasně, tati.

Chlapče můj.

Děkuji, pane Naile.

- Kdybyste… - Nestojí to za řeč.

Kéž bych mohl udělat víc.

Co to dělají?

Připravují šibenici.

Tak rychle?

Pospíchají.

Chtějí to mít za sebou ještě před volbami. Námitky, petice…

Nikoho to nezajímá.

Odvolání. Je po všem.

Mema popraví.

- Hasan? - Má se taky dobře.

A Zeynep?

Už se má taky dobře. Všechny.

- A co ta zlobivá Riza? - Dobře.

Ale říkals, že nemáš nikoho!

- Nemám. Mám babičku a Ovu. - Ale vyjmenoval jsi 50 lidí.

- Ne 50, jen osm. - A co jsou zač?

Ovce.

Dal jsi ovcím lidský jména?

Tenhle dement…

Všem ne.

A jaký teda?

Taky Mlíkárna, Kafe.

Proč mají jiný jména?

Jedna má barvu jako mlíko. A ta druhá má skvrny jako zrnka kávy.

Dobrý Bože!

Jak se má babička, Ovo?

Babička se proměnila v anděla, tati.

Je mi to líto.

Tati. Tati.

Babičko!

Pohov.

Opustil jste 23. dubna velitelství četnictva v Gölbası?

Ano, pane.

Byl jste kolem 16. hodiny u Kapıkırı?

- Ano, pane. - Viděl jste ten incident na skalách?

Ano, pane.

Mluvte.

Našli jsme ho, Naile. Potvrdil vše, co ta holčička říkala. Memo je nevinný.

Jdeme!

- Vstupte. - Pane.

Pojďte Cevdete.

- Sundejte mu pouta. - Rozkaz, pane!

Můžete jít.

Rozkaz, pane.

- Proč jste dezertoval? - Už to nešlo vydržet, pane.

Je to těžký, co?

- Ne. Nejde o to… - Drž hubu!

Nemohl to vydržet.

Viděl jste tu nehodu.

Ano, pane.

Dobře.

- To, co víš, může zachránit toho blázna. - Ano, pane.

Řekni mi to.

Děti si hrály u jezera, pane.

Pak přišel ten pastýř. Ostatní děti odešly, ta dívka zůstala.

Ta dívka ukazovala pastýři svůj batoh, pane.

Hrála si s ním.

- Pokusil se utéct. - Ano, pane!

Turane. Co se děje? Proč ten výraz?

Ten chlapec řekl vše poručíkovi.

Podle svědka je Memo nevinný.

Ale pak s tím chlapcem chtěl mluvit velitel.

Když mluvili, pokusil se utéct. A velitel ho zastřelil.

- Je mrtvý? - Byl na místě mrtvej.

Vážně po Memovi jde.

Co to má, sakra, být?

Zemřel dezertér, kdo tohle bude vyšetřovat?

Bože, odpusť.

To mě, kurva, poser!

To nemůžeme nic dělat?

KDO UCTIVĚ PŘICHÁZÍ, S ÚCTOU I ODCHÁZÍ

Memo. Pojď se mnou.

Vstávej, hochu. Je tu Ova.

Proč tu čekáme, paní učitelko?

Navštívíme tatínka.

Proč se s ním nesejdeme dole?

On jde nahoru.

Ale mám v cele kamarády.

Vážně?

Slyšel jste to?

Ova má dole kamarády.

Samozřejmě, spoustu.

Můžeš za nimi přijít, kdykoliv budeš chtít. Dále.

- Ovo! Ovo! - Tati!

Říkali, že se dneska sejdeme tady.

Ova nejí.

Je hubená jako Mlíkárna.

Heidi má tetu, Ova ne.

Babička je taky mrtvá.

Tak… kdo se o Ovu postará?

Ne, Memo. Starám se o Ovu velmi dobře.

Žádný strach.

Zatím jsem u paní učitelky. Až se vrátíš, tak půjdeme domů.

K nám domů. Ano, půjdeme. Memo přijde…

a půjdeme domů.

Ano, tati.

Můžu jít s Ovou?

Buď trpělivý, Memo. Za pár dní.

Podívej, tati…

vyspíme se, probudíme, vyspíme, probudíme a pak budeš doma.

Vyzvednu si Ovu, že?

Ano, Memo.

Zatím se bude o Ovu starat paní učitelka.

Samozřejmě.

Proč to děláš, tati?

Budu dávat pozor.

Lingo, lingo!

Láhve.

Už to skoro bude, tati. Dobře?

Už bychom měly jít, Ovo.

Ovo.

- Tati, ne. - Pojď.

Ovo, Ovo! Memovo dítě Ovo!

Tati, ne. Proč jsi smutný?

Nemůžete oddělovat děti!

- Proč to děláš, tati? - Pojď.

- Zase přijdeme. No tak, Ovo. - Ať Ova zůstane.

Dobře, Memo. Může se kdykoliv vrátit. Propašuji ji dovnitř.

Já chci jít taky.

- Memo, neztěžuj to. - Já chci jít taky.

- Nebuď smutný. Nedělej to. - Ovo, no tak.

Já nechci!

- Ne, tati. - Já nechci!

Nechci být anděl!

- Tati! - Kdo se o Ovu postará?

Já nechci…

- Ovo, no tak. Zase přijdeme. - …popravit.

Popravu.

Paní učitelko.

Mema popraví?

Popraví tátu?

Ne.

Ne, táta se mýlí. Žádná poprava.

Žádná poprava.

- Táta je dobrý člověk. - Táta je dobrý člověk.

No tak, Memo. No tak.

- Pojď, synu. - Vstávej.

- Pojď, Memo. - Pojď.

Pojď. Hodný kluk.

Memo?

Vstávej, synu.

No tak. No tak.

Povím ti dvě věci, Ovo.

Ta první se týká pravdy.

Víš, jak tvůj otec běhá za těmi ptáky?

Oni nelétají do nebe.

Přilétají v létě

a na zimu odlétají.

Ta druhá…

se týká tvého otce, Ovo.

Ať už říkají cokoliv,

ať už rozhodnou jakkoliv,

ať už mu uloží jakýkoliv trest,

tvůj otec je dobrý člověk.

Pamatuj si to.

Tvůj otec je dobrý člověk.

Požehnej mi, synu.

No tak. no tak.

No tak. no tak.

Pojď, synu. Pojď se mnou.

Pojď, tudy.

- Zapomněl jsem ti políbit ruku. - Dobře.

Dobře. No tak.

Pojď sem, ty blboune.

Možná bych tu měl zůstat.

- No tak. - Měl bych zůstat.

- Tady, co? - No tak, Memo.

Měl bych krájet cibuli.

Ovo? Jsi vzhůru? Pojď.

Pojď sem. Bude ti zima.

Pojď se mnou. Pojď.

Dobré ráno, Ovo.

Ten, kdo ti tohle poslal…

O 2 DNY DŘÍVE

Hele, Yusufe ago. Vážně ses zbláznil, zírat na tu skvrnu na zdi!

Tiše!

Tak si ho poslechni!

Má pravdu.

Je tohle řešení?

- Ano, je! - Co říká, Hafizi?

Tiše, Askorozlu. Bože, dodej mi trpělivost!

Úplně poprvé…

jsem viděl ve snu svou dceru.

Poprvé.

To je…

moje poslední slovo.

Vstupte.

Řediteli.

- Askorozlu chce s vámi mluvit. - O čem?

Je to naléhavé, řediteli. Posílá mě Yusuf aga.

Jsem jeho poslem.

Faruku, řekni něco, proboha.

Absurdnější plán jsem nikdy neslyšel.

Ano. Ani já ne.

Neblázněte. Je to citlivá záležitost.

- Je citlivá už roky. - Modlete se, aby tu byl voják.

Dost!

Potřebuji pomoc vás obou.

Co se děje?

Levé i pravé křídlo, pane. Tentokrát je to velké.

Pošlete tam všechny. Všechny. Vy taky. Rychle!

Stráže, vy taky. No tak!

Rychle! Vy taky!

Děkuju, Askorozlu.

Děkuju.

Můj ago.

Ty…

Spojuješ otce s dcerou, která nikoho jiného nemá.

Muž, který dělá tohle patří…

do nebe, ať už je jeho hřích jakýkoli.

Díky, bratře.

Děkuju.

Dejte tohle…

Ově.

Nic jiného cenného nemám.

Děkuju, řediteli.

Děkuju.

Požehnejte mi.

Žehnáme ti.

Ne, nesvazuj mu ruce.

Jedeme, pane návladní.

- Už nemůžeme čekat. - Ještě tu není prokurátor ani plukovník.

Je skoro čas na modlitbu.

Utekl během včerejšího zmatku.

Zahajte pátrání, okamžitě.

Nemůže být daleko.

Jděte.

Jděte, jděte!

Ihned upozorněte všechny stanice v okolí!

Kde je?

Mám ho vzadu v autě. Měli bychom si pospíšit.

Ten, kdo ti tohle poslal…

ti poslal i tvého tátu.

Lingo, lingo!

- Láhve? - Ovo!

Tati!

Skoč, skoč!

Vyskoč na tátu!

Táta je koník!

Jsme tady! Jsme tady!

Přidej!

No tak, přidej!

Memovo dítě!

- Odkud jsi přišla? - Z Turecka.

- Proč? - Abych unikla policejnímu násilí.

- Kdo je to? - Táta.

Vypadá směšně. Co je s ním?

To udělali vojáci.

- Hodná holka. - Naile.

Ona…

by neměla říkat vojáci.

Ale že došlo ke střetu mezi znepřátelenými skupinami.

Faruku, s tímhle si teď lámeš hlavu?

Kapitáne.

Pojď, někdo nás uvidí.

Dobrá, tak pojď.

Pozdravujte mé kamarády!

Tiše!

Kam jedeme, Ovo?

Ty nic nevíš, tati.