Original subtitles

Dvacet čtyři hráčů se vydalo nahrad křivoklád, aby se staly součástí tajemné

hery na život a na snad.

Mezi nimi se totiž potulují zrádci, kteří pod rouškou tmy vraždí své

spoluhráče.

Věrným nezbývá nic jiného, než zrádce odhálit a poslat je svým hlasováním do

vyhnanství dřív, než se sami stanou jejich další obětí.

Pokud totiž do finále proklouzne být jen jeden jediný zrádce, získá všechno

hradní zlato jen pro sebe.

V minulém díle jste viděli.

Nikdo neumřel, to je přece milé, ne?

Místo toho ale sestavili jeden přenádherný seznam smrti.

Anastázie, David, Lukáš, Domi a Štepan.

Je tady hrozně moc lidí, kteří mají nějakou lež. Okej, já začnu a nosme to

my dva s Bárnym, kteří se známe.

Já mám dneska typ na zrádce.

Annelie, Krištof. Za mě je jako super, že otevřel toho Krištofa a že to necítím

fakt sám.

Já mám v plánu Krištofa. Na něj začíná mít velké podezření. Je to jenom taková

moje myšlenka, jestli by to mohla být třeba i dáš.

Málem bych zapomněl.

Kulatý stůl dnes proběhne před vaší misí.

Vychází mě tam jako jasná volba.

Anastázie. Takže jsi to ty, Felix.

Ty výkyvy těch emocí jsou extrémní. A je to Kryšta.

A devět hlasů Anastázie.

Myslela jsem si, že jste daleko chytřejší.

Protože já jsem jirna.

A vůbec vám to nezávidím.

Vítejte na dnešní misi jednoho z této čtveřice.

Můžete zachránit.

Nebudu předstírat, že je mi to jedno, že tady sedím. Není. Mně se vlastně v tom

docela jako utvrdila, ona jako věrná.

Říkej mi podle něj.

Domi! Domi!

Tvé jméno bylo právě vybazáno ze seznamu smrti. V tom případě já bych toho

Štefana osvobodila jako prvního.

Já bych osvobodila Lukáše.

Já si to nechci lajznout.

Atmosféra na Conclave se dá popsat asi jedním slovem.

Dusno.

Na dnešním konkláve se nám to trošku vyhrotilo, no.

Já jsem myslel, že jsme jasně domluvení na tom, jaký bude postup a koho dneska

zavraždit, ale Dáša nám do toho trošku hodila vidle, úplně nečekaně.

Jako krání to ale i tebe, Dášo, rozumíš tomu?

Jsme tady tři, to znamená, můžeme hlasovat. Tak se tě ptám, jaký důvod k

tomu máš ty?

Já nemám vyloženě konkrétní důvod. To, co mi řekl Krištof, tak samozřejmě pro

mě znamená ohrožení vás dva, tak jak mi to vysvětlil. A to nemůžeme riskovat.

Ten rozkol tam byl. Už nejsme jako happy trojka family.

Jako jedno jméno nám tady takhle rozklíží naši zrácovskou partu. Já jsem

jenom chtěla, abychom o tom vedli diskuzi, že si to nemůžeme udělat jinak.

Ale nemůžeme si to přece dovolit.

To nechme na zítra nebo na jindy, ono se to vyprbí.

Pojďme dneska zavraždit Davida, ten je přece divnej. Ano, ten je přece divnej.

Všem lidem tady je divnej.

Dřív nebo pozdějiž si okulatej stůl se žere.

Ale tohle je očitej svědek toho, že my jsme zrádci.

Dobře, pojďme na to, ale slipte mi, že já to mám u vás. Až budu potřebovat

pomoct já, tak si na to vzpomenem.

Salaví, zkusila jsem to, nevyšlo to.

Nemůže každej den být všechno.

Lukáš dnes v noci zemře.

Máš u nás laskavost a jméno, jaký budeš chtít. Až to budu potřebovat já.

Připomenu vám to.

Ok.

Napsat někoho jméno a přijít na smínaní a čekat, kdo nepřijde, je jedna věc.

Před člověkem se

Odhalit, něco mu říct, něco mu udělat, ho tím zavraždit,

je věc úplně druhá.

Lukáš pravděpodobně nečeká, co se stane, takže bude překvapenej.

Možná bude dokonce nejvíc překvapenej mnou. A co on udělá a co on řekne?

absolutně nedokáže odhadnout.

Herně jsem za to rád, protože se opravdu myslím, že Lukáš je pro nás, pro zráce,

pro mě a pro Dášu nebezpečný.

Lidsky za to rád nejsem.

Lukáš opravdu je to fajn člověk.

Myslím, že jsme si věřili.

Myslím si, že nevěří pořád.

A mi to jako strašně líto.

Jsi se podělal, Krýštofe.

Tohle vám neprojde.

Samozřejmě bylo nepříjemné Jize.

Lukášovi přitom dívat v oči, což jsem věděla.

Muselo mu v tu chvíli být nepříjemně.

A za ten pocit.

co mu chci omluvit.

Rozhodnutí padlo.

Tvá hra dnes v noci končí.

Nyní promluví oheň.

Ty jsi se bál, já jsem to na tobě viděl. Ty máš ze mě strach totiž.

Já jsem bojoval za věrný.

A tentokrát vyhrajou věrný a vám to neprojde.

Tohle vám nemůže být.

Já jsem tady bojoval za věrný.

A věrný to dokážou.

Byl jsem to já, kdo tu hranici zapálil.

Já si pořád snažím říkat, že je to jenom jako, že je to jenom hra.

A tohle bylo...

Akrát řekl, že jsem se bál, proto jsem to celý udělal.

Měl pravdu.

A teď ho tam pořád vidím stát, vidím ho tam hořet.

Vidím ho křičit, jak bojoval za věrný.

A jsem na něj pyšná.

Samozřejmě Lukášovi slova ve mně rezonovat budou, ale já vím, že to je

hra.

A on prostě pro dnešek prohrál.

Dobré ráno.

Jak vidíte, vše je opět přistaré.

Znovu je vás o jednoho méně.

V prach si a v prach se obrátíš.

Zrádci připravili Lukášovi hodně horké chvilky.

Takový syndrom vyhoření jsem snad ještě neviděl.

Na druhou stranu ten plamený projev, který ze sebe v posledních chvílích

vydal, si budou zrádci pamatovat ještě hodně dlouho.

Že?

Byla to v skutku grandiozní podívaná.

Ale netruchlete.

Váš oblíbený věrný je tu pořád s vámi.

Mí sluhové se ještě v noci obětavě chopili smetáčku a lopatky.

A zatímco Lukáš...

Už bude mlčet navždy.

Od vás dnes očekávám přesný opak.

Uvidíme, kdo z vás začne pod tlakem dnešní mise zpívat jako první.

Dávejte pozor, ať ho nepřevrhnete.

Nerad bych, aby mi Lukáš poletoval po celém hradě.

Stačí, že tu se mnou už navždy bude jeho duše.

Naslyšenou.

Hele, to, na čem jste stáli, nabyla ta klec, to byla jako hranice? Jo, jasně.

Proto jsme skládali plamen. Jo, jasně.

Lukáš mi hodně povídal o Krištofovi a o teorii, že ty ženský obecně tady nějaký

podezírá, ale že třeba nejvíc to vidí v Krištofovi.

Já nevím, co třeba jste mi dneska důvěřili, ale já bych šel okamžitě.

Já mám velice hodně argumentů, já mi klidně řeknu všechny. Tak mě vyjmenuj.

Já jsem slyšel od Lukáše včera, ale nebyl jsem moc přesvědčený. Já ti řeknu,

já ti řeknu čas.

Jasně, jasně.

Pojďme asi tam dozadu, tam nikdo moc nechodí.

My jsme se začali bavit o Krištofovi, kterýho já prostě dneska chci prostě

jako dropnout a věřím tomu, že on fakt zrádce je.

Já prostě do toho dneska chci jít na tvrdo.

A prostě buďte mě to sejme nebo nesejme, ale já dneska na 100% si jdu do

Krištofa.

Jste ti to povedal, to, že tým, že ju obhajuješ, příliš, že je to tak, že

napadne? Hele, za mnou přišla...

Annelie, že se o tom mluvilo v autě.

Že jim přijde podezřelé, že se až moc zastávám Felix.

Že už se o tobě mluví, že až moc obhajuješ Felix.

Kdo? No já.

A já si myslím, že ho obhajujeme víc jako ty.

No já to taky obhajuju.

Já se fakt bojím stejného scénáře. Celkem easy.

Ale zároveň taky připouštím to, že...

Kdyby se stalo to, že Felix by vypadla a ukázalo se, že je věrná, tak by mi to

herně pomohlo.

To si myslím.

No se majdu.

Co myslíte vy, když nemajdu? Já tomu rozumím, co říkáš na druhou stranu.

Nevím, jestli teďka se nesnažíme obrátit naše mozky oproti začátku a volit toho,

kde je nejmíň nápadnej.

Vám obavuje, jestli se ženeme dost lidí, kteří by byli schopni Krištofa dneska

hlasovat, protože proti němu stojí Zdiša, která, když budeme mít dost

hlasů, tak s náma toho Krištofa pojede, ale ona sama by radši jela.

Adama.

Tak půjdeme ještě ven, to dořeším. Ale tak od tebe se třeba nestýšel.

Jako na večer. Já si to potřebuji dořešit hlavně s tebou.

Já si popravdě nejsem úplně jistá u Krištofa, jestli je fakt zrádce. V mý

hlavě je teď jenom ten Adam, takže...

se zaměřují na něj.

Je extrémně chytrej, umí číst náladu v místnosti, ví přesně, co a kdy a jak má

říct a myslím si, že by byl skvělý zrádce.

Adomi, kdykoliv bys měl nějakou nejasnost, tak prosím, přejiď.

Jako uvedně tebe? Jo.

Protože nevím, co přesně čteš, já ti můžu chytit ruce, podívat se do očí,

cokoliv, protože já fakt nic neskrývám. Tohle je to, co je pro mě podezřelý. Jo?

Tohle. Bože, lidi, já tady úplně žhnu věrnou strategií.

Já si myslím, že nikdo sem nepřišel jako zapálenější věrnej než já.

A jak to, že zrovna já se tady mám obhajovat, že jsem věrná.

Že na tebe jako čumem. Ne, no a že chodíš za lidma a říkáš přesně tady

tohle. Aha, tak to je dobrá zpětná vazba.

Já jsem myslela, že takhle se to jako hraje, že když vidíš, že někdo tě

podezřívá, tak je potřeba právě, abychom se netučili tady v kruhu a jenom se

nepojmenovávali bez té osobní zkušenosti, tak já se snažím lidi

exponovat sama sebou, aby ze mě mohli vycítit tu věrnost.

A víš, kde je riziko? Když se snažíš věrnost dokázat a věrnost nejde dokázat.

Dneska se to pro mě bude lámat a já tam mám Tomáše.

Vnitřně cítím, že bych ještě měl počkat s tím, než na něj vyrokuju, protože si

myslím, že věrní ještě nejsou úplně připravení na to se podívat čistě novým

směrem. A když vyrokuju na Tomáše jako na nový jméno, tak si nejsem úplně

jistý, jestli to strhne ty hlasy.

Strašně slyším tvoje jméno a já tě mám prostě... Už se to rozjelo na mě, jo?

Poveduj.

Tome.

Jseš věrnej. No.

Ok. Jo.

Takhle.

Já jsem fakt chtěla být hráčem a říkala jsem si, že nikdy nebudu dělat to, co

dělali jiní před námi, že budu říkat, já bych to nedala. Já vnitřně myslím, že

bych to jako dala, ale zase si říkám jako...

že ty moje emoce jsou na mě trošku moc vidět, než bych chtěla a že možná,

kdybych byla zrádce, že by ty emoce byly moc vidět, co bych nechtěla a že by

nevím. Takže začínám o sobě trošku pokybovat, ale mrzí mě to, protože jsem

fakt jako chtěla. Jsem souverén trošku k tomu. A ty jsi dlouho trávil čas s Dášou

tam? Dášu bych nejradši vyhodila, protože se jí bojím.

Protože chci pét s Krištofem a chci s ním jít až úplně do konce, pokud to bude

trochu možný. Ale Dáši se prostě bojím. Za mě ještě jedna z mála, který jsem to

nařekl. Myslím si, že by to nezahrálo, jako zrádce to, co na mě zahrálo.

Ještě mi přijde, a to jsem ti říkal, že ta Dáša prostě z nějakého důvodu nezná

strach.

Podle mě.

Já ji věřím. Jo.

Furt se tak chci jakoby vydat do Adama, protože myslím, že to Under Radar prostě

přišel vyhrát jako zrádce.

Tak chceme to jet jako úplnou rovinu.

Určitě. Jo, tak mi nejdřív řekni ty, jak to máš ke mně. Protože jsi taky říkal to

podezření. Já si mám veliký podezření. Jo, máme asi oba velký podezření, tak

chceme si to říct. Ne, to nemáš. Ne, moment, to nerozdíle. Ty nemáš

podezření, ty víš, kdo je kdo.

Přemýšlím, jestli telefoním zájmu.

Ty máš? Jo, ale myslím, že nebudeš jít u stolu.

Spíš než mě vraždit.

Krásná řeč, ale je trochu slabá.

Z jednoho prostýho důvodu. Ona není celá.

Dobře, pokračuj.

Protože je to obráceně.

Kámo, ty jsi v zrádce, já nejsem v zrádce.

Ty víš přece, že já nejsem v zrádce.

Jak to mám vědět? Kde bych to vzal?

Jak bys to asi nemohl vědět, kámo?

Tak víš, co já na tobě vidím? Já na tobě vidím veliký sebevědomí.

Hraješ tady s velikým sebevědomím a víš, proč si myslím, že to je?

Myslím, že jsi to nezažil, jaký to je být věrnej a být v tom informačním vákuu

a vědět hovno.

Ale nejsi tak špatný. Já ti řeknu, kde je ta linka a je to geniální.

Ten čas na to, aby hráci šli po sobě, se blíží a myslím si, že Tomáš jde po

majdě.

Včera říkal, jestli já bych byl schopen zorganizovat nějakou lest.

která by pomohla Majdu usvědčit. Myslím si, že Tomáš se snaží použít mě na to,

abych vyrokoval na Majdu.

Já si myslím, že Majda je zrádce, myslím si, že tvůj tah je zrádce na zrádce

a myslím, že mě k tomu chceš pomoct. Kamaráde, to je můj tah, který já chci

vytáhnout dneska u klatýho stolu, takže záleží na tom. Jako co?

No to ne, to, co jsi teď řekl, to je tvůj tah, to není můj tah.

Já respektuji tvou hru, vidím, co tady je, já vím, co jsem a jsem si tím 100%

jistý. Vím, že jedeš něco v pozadí, abys to šikoval, je to logický, každý tady

prostě něco hraje.

Jako blbě se mýlíš.

Ale teď nevím, jestli jsi tak dobrý, že jsi z toho nezahral zpátky. Ne.

Ne.

Hráči, dnes zjistíme, kdo z vás má zlato v hrdle a či sluch je na vodě.

Za vlády Karla IV.

císař nařídil vysadit okolo křivoklátu zpěvné ptactvo.

Slavíky.

Jejich libý zvuk přetěla jednoho dne Karlova žena Blanka Zvalová.

Právě mu zde totiž rodila dceru.

A její bolestný křik byl tak mocný,

že Slavík vyhnal.

Od té doby tu už žádný nikdy nezaspíval.

Jenže pro mne je ticho mučivé.

A tak jsem pečlivě sbíral hlasy pěvců, kteří byli za ta

staletí, co se tu má hra hraje, na křivoklátě zavražděni.

Jejich těla tlejí na hřbitově, jejich duše jsou navěky lapené v těchto zdech a

jejich hlasy pací mně.

Zachytil jsem je a uvěznil do malých, hracích skřínek.

Bohužel při velkém jarním úklidu se Mikšovi podazilo čtyři mé nejoblíbenější

ztratit.

Proto vy je musíte najít.

Rozdělíte se na tři týmy.

Úkolem prvního je najít bloudící duše zavražděných pěvců, zapamatovat si

jejich zpěv a z plných plic ho zopakovat.

Do hradní studny.

Druhý tým bude u druhé studny.

Poslouchat.

Ale abyste slyšeli, co vám první tým zpívá, musíte mít hlavu ponořenou

pod vodu.

A to je právě ten problém.

Mikeš se vody bojí a já...

Nemůžu.

Jakmile tedy uslyšíte libozvučné tóny zpěvu prvního týmu, pokusíte se najít v

hradních kopkách hrací skřínku se stejnou melodii.

Třetí tým budou tvořit čtyři kurátoři.

Jen oni mi mohou nalezené skřínky přinést.

Odměna odpovídá náročnosti práce.

Za každou správnou skřínku ode mne dostanete 50 tisíc ve zlatě.

A pokud mi najdete všechny čtyři, získáte to,

po čem toužíte nejvíc.

Zrádci dnes v noci nebudou vraždět.

Devo mé.

Rozdělte se do tým.

Hele, já nemám vůbec hudební sluch, já mám absolutní hudební huch.

Mám takový podeření, že možná nám bude nabízet místo

50 litrů štít.

Zapamatujte si jejich zpěv a doručte mi správné hracej skřínky.

No tak šup šup, běžte.

Mapu, mapu!

Tak mapu máme tady.

Náš úkol spočíval v tom, že jsme měli běžet na čtyři stanoviště, měli jsme

mapu.

Na těch stanovištích byly mýtický postavy.

kterých jsme se zeptali, jestli by nám mohli stělit ten svůj hlas, ten zvuk.

Poslouchejme v klidu, poslouchejme jenom.

Zbloudilá duše odhal nám svůj hlas.

Hudba a písničky mi nejsou cizí, zpívám doma velmi ráda, takže jsem se ujala

právě a přidala do tohoto týmu.

Tak to je snad detail. Je to další, je to další.

Mění to detail, to musí... Já prostě na takovýhle věci potřebuji fakt jako, jako

fakt klid, protože já se nedokážu soustředit, když mám postechou nějakou

melodii a mám ji třeba zopakovat.

Furtam byl někdo, kdo mě rušil a já už jsem fakt jako byl na nervy z toho.

Ne, vole.

To už mě to jedno, pojďme.

A když jsem tam slyšel...

To je kráslo, tak jsem si myslel, tak to není na stádem koní.

To prostě neskopíruji ani náhodou.

Tak. Jestli můžu něco důležitého říct. U tohoto je strašně důležité, aby jsme na

sebe nemluvili, aby nám v hlavě zůstal ten zvuk, který uslyšíme ve studni. To

znamená, ponoříme hlavu všichni, skončí hudba, vyndáme a ukážeme si palec.

Rozuměl jsem, pamatuju si tu hudbu. Já jsem samozřejmě přemýšlela o tom, jestli

mám nebo nemám tu misi zkusit nějakým způsobem sabotovat.

Krabičky půjdeme po jedný, tak já ji tak budu otvírat.

Na druhou stranu, já prostě fakt jsem se na ty mise strašně těšila, chtěla jsem

si ji užít a zrovna na tohle jsem si jako hodně věřila.

A budeme na sebe kroutit, jo, a když si budeme říct, že to je ona, tak si

ukážeme, že to je ona a do té doby nemluvíme.

Melodii, kterou jsme slyšeli ze studny, tak ji nepřespívával úplně přesně a my

jsme museli odhadnout tu stejnou melodii z truhliček. Ještě jednou.

Tak to bylo trochu takový věštění na základě délky.

Ne, ten začátek byl jinak. Úvodních a koncových tónů a slabik, které tam

nebyly a podobně.

Ty krásole!

Já si nejsem jistá s těma posledníma tónama před tím výkřikem.

Hele, tady to je delší.

Jsme s tím OK, jo? Tak bereme tuhle. Já jsem nečekala, že to udáš tak matoucí,

ty jo?

Tak já jsem byl rád, že jsem si docela odpočal.

Já jsem prostě běžel, krabičku jsem přidal a to je rozsah mýho zapojení se,

takže za to jsem opravdu rád.

Určitě nás tam asi čeká nějaká nabídka, která se neodmítá, jako vždycky. Asi mně

napadly peníze do osobního banku. Já bych si myslel spíš štít.

Já bych za sebe ten štíc nebral. Já bych to nedělal.

Odezdáme krabičku a děj se vůle boží.

Tak já jdu.

Díky moc. Tak jo, hele, jsme do mluvení. Ano, jsme. Jdeme na to.

Uvidíme se posléze.

Mám pro vás hrací skřínku.

Než ti prozradím, zda je toto správná nebo špatná hrací skřínka,

mám pro tebe nabídku.

Můžeš mi svou skřínku dát a doufat, že najdete všechny čtyři správné.

A nebo...

Místo tvé skřínky vložím do svého šteláře tuhle falešnu.

Připravíš vás o vítězství, ale výměnou ode mě ty

dostaneš štít.

To, jak se rozhodneš, samozřejmě zůstane jen mezi námi.

Co říkáš na moji lákavou nabídku?

Je lákavá.

V dnešní misi jsem měl jednoduchou, ale dost nevděčnou úlohu, protože jsem

dostal nabídku, která se odmítá v mém případě. Ale své pokušení si nech,

hradní pane. Já hraju pro tým věrných.

Otázka je, jestli ses rozhodl správně.

V srdci ano.

Už tím, že jsem byl v té poslední části té hry a zrádci nemohou vidět, jestli

štít mám nebo nemám, tak teoreticky tímhletím jsem chráněn.

Pojďme si společně poslechnout tvou skřínku.

To je špatná skřínka.

Dnes v noci opět poteče krev věrných.

A ty můžeš jen doufat, že nebude tvoje.

Vložím tuhle skřínku do šteláře jako pomník vašeho selhání.

Děkuji za svým rozhodnutím si stojím.

Uvidíme, jak to půjde dál.

Zbloudilá duše odhal nám svůj hlas.

Já myslím, že mi to šlo skvěle, to bylo něco jako že...

No...

To je pět a pět, tohle je nejblíž. Tohle je nejblíž.

Super.

Děkuju. Štěstí.

Nesu druhličku.

Mám pro tebe nabídku.

Čekali jsme to.

Je to lákavý.

Tentokrát budu stát na straně věrných a chci, abyste vložil tohle.

Toto je špatná skříka.

Zbloudilá duše odhal nám svůj hlas

Když předzpívával Miraj, tak úplně všichni se na sebe tak jako podívali

a... To bylo jako hrozně vtipná situace, že tady jako fakt byl.

Skvělý, jako fakt super.

To je ona, jenom on to nezrychl ten konec. Tady je jenom taky... Co hlasíme?

Děkuju.

Vítej Analy, posaď se.

Zavíkaná? Trochu.

Víš, co se říká?

Když nemůžeš, přidej víc.

Mám pro tebe nabídku.

Pro zráce to mohlo být výhodné, ale byli jsme tam dva a věděli jsme, že je lepší

prostě říkat pravdu, protože pravda se prostě pozná.

My jsme se dohodli, že to necháme tak, jak to je a zcela upřímně, já jim moc

nevěřím, že našli opravdu všechny dobrý.

To je špatná skřínka. He, skvělé.

Zbloudilá duše odhal nám svůj hlas.

Já si mi řekl, že ji miluji. Chtěl bych říct mojí manželci, že to je jenom z

čistě z hudebního hlediska.

Ne.

Tam byl můj začátek. Na začátku byly dva tóny jenom.

Jo, no to udělá to pojíždí.

Není to podle mě ona teda, ale je asi blíž, no.

Super, skvělá práce, díky.

Mám pro tebe nabídku.

Já jsem to vlastně v souladu s touhle dohodou nezvažoval jako jinak, že bych

vlastně ten štít přijmul. Nabídka je to lákavá, ale...

Nepřijmu ji, děkuji.

Strategicky by to nedávalo smysl. Případný zrádce neví, jestli jsem si ten

štít vzal já nebo někdo jiný, takže jsem částečně chráněn nějakým neviditelným

štítem v tuto chvíli. Takže si myslím, že pokud dojde k vraždě, takže to nebude

nikdo z nás čtyři, kdo jsme byli kurátoři.

Špatná skřínka.

Tvé hrdinství bylo zbytečné.

Děkuju.

Tohle je jiná skřínka.

Ta má měla jiné boky.

Tak moje byla špatná, pánové. Moje taky. A tvoje?

Taky. Ne.

Takovážně? Dobře, a co vám nabídli, mám to říct jako první? No, nabídnul

samozřejmě, že ty truhličky vymění a když je vymění, tak dostanu štít. Zrádci

teďka u nás čtyř stejně tu jistotu stoprocentní nemají a tím pádem tu

imunitu máme všichni čtyři, jako jo. Víte co?

Myslíš? Řekli jsme, že v žádném případě nikdo to neveme a jsem přesvědčená o

tom, že to tak fakt bylo.

Nebudou úplně zbytečně riskovat na nás čtyřech, protože...

My ten štít fakticky máme.

He, tady je král síru.

S cebulovou marmeládou. Koukej.

No. Čau.

Ahojte. Vy jste zpívali, nebo? Ne, my jsme byli ty, co odnášeli krabičky. My

jsme odnášeli, prosím tě, krabičky, ale to si poslechněte. Podle mě tři jsme

dali u čtvrtý, je to sou, sou. Ne, my to víme.

A jak to dopadlo? Ani jedno.

Cože? Ani jedno. Ani jedno.

Cože? Ani jedno. Počkej, cože?

Prvníma třema jsme si byli úplně jistý. Ale úplně.

Samozřejmě přišlo jako nabídka, tady máš prostě na výběr, buď dostaneš, já tam

dám jinou krabičku a ty si vezmeš štít a uběre 50 tisíc. Což je. A nebo prostě

tam teďka vyzkoušíme tu krabičku, co si mi přines.

On ji otevřel do těla.

Ten konec je nějaký zvláštní, on říká, že? Protože to je špatně.

Bůh a konec.

Velmi zajímavý je ten finální výsledek.

Dala bych ruku do ohny za to, že aspoň dvě správně byly.

Takže si myslím, že si oba moji kolegové vzali štít.

A dobře jsme se dohodli, než jsme tam ještě šli, že nikdo tu nabídku přijímat

nebudeme. Ano.

Já bych to fakt pochopila, kdyby někdo si vzal štít a prostě dal špatnou

krabičku, protože život v téhle hře je to nejvíc, co tady máte.

Dneska u kulatého stolu bude hodně lidí chtít rozlušit, kde se stala chyba.

Jsou v tom emocionální investovaní, třeba Dáša.

Pokud mezi vámi byl zrádce, tak bylo strategické pro něj, aby si už ten štít

vzal, protože v tu chvíli on si zajistil, že se dneska může vraždit.

To, že tam jsou kolem něj další tři lidi, který zabít nemůže, je jedna věc,

ale má tady dalších šestnáct nebo kolik nás ještě, který zabít může. Ale u

věrnejch máš jistotu, že si štít nevzali.

Když nevíš, kdo je věrnej a kdo je zrádce?

Já vím jenom to, že já jsem skupinu nezaprodal a že jsem si štít nevzal. To

je celý.

Nevěřím tomu, že my jsme to měli špatně. Rozumíš mi, co ti říkám?

Já ti rozumím, ale tohle nám řekl u každý krabičky.

Já ti nevěřím. Jestli mezi váma byl zrádce, tak si vzal štít a teď tvrdí, že

je to špatně, chápeš?

Prostě jsme řekli pravdu a Dáša tady teď v tuhle chvíli rozjíždí nějaký šílenosti

a já se začínám bát, protože ona je čarodějnice.

Prej Dáše byla naštvaná, no. Ale ona stála vedle mě. Ježiš, prosím tě, vůbec

to neříkám. Ale mě se to neríbí, když na mě takhle... Ježiš, božičku.

Já tam byla, já vím, co jsme si řekly. Já jsem si jistá, že kluci to udělali

stejně jako já. Ale my tě... Jako my to uděláme.

Já jsem strašně zlá.

Fakt, jo.

Dášu považuju za velký nebezpečí od té chvíle, co se mi odtajnila a řekli, že

Krištof si vybral mě a ona Jitku. Od té chvíle pro mě byla nebezpečí číslo

jedna.

Tenhle rozhovor musíme dokončit. Chceš začít ty, nebo můžu začít já?

Začni klidně ty. Jsou jenom čtyři možnosti, co je.

Jsme oba dva zrádci, to nejsme. Můžeme být oba věrní, anebo cik cak zrádce.

Já ti jako by nepotřebuji v fózovkách o tom přesvědčovat, protože já vím, že

jsem věrnej. A já to taky vím. A věř mi, kdybych byl zrádce, hrál bych to trochu

jinak. A za druhý už bys tady nebyl.

Já kdyby byl zrádce a byl bych dobrý zrádce, je to dobrý přepoklad, že by byl

dobrý zrádce. Ta informační asymetria je taková výhoda a já ten tlak ustojím

toho. Já jsem zrádce nebyl a myslel jsem, že končím v té hře. Já ti to

stejně furt úplně nevěřím. Adam hraje dobře.

Ale hraje dobře podle mě někde v podhradí se zrádcema.

Jako věrnej, hra je úplně na prd.

Jak se tady může Dáša dušovat, že to bylo všechno 100% správně?

Když vím, že něco udělám špatně a někdo mi vina dá, OK, kdyby náhodou Krištof

šel pryč a já zůstala sama s Dášou. A co mám dělat, když tam nikdo nebyl mimo

hradního pána?

To je konec, že jo.

Proč na mě tahle ženská takhle říká?

Ona si neuvědomuje, jak nás takhle neuvěřitelně ohrožuje.

Jsem přesně říkal, že mám takhle slovaří.

Přesně jsem to říkal. Já bych potřebovala s tím Petrem hlasovat pro

Krištofa. Z

že ona říká, že bych to mohl být já.

Takže jsem sakra naštvaný.

Hráči, vítejte zpět u kulatého stolu.

Určitě vás zajímá, jak se vám dařilo v dnešní misi.

A já vám mohu prozradit, že neskončila ideálně.

Do banku jste přisypali jednu velkou nulu.

Tím pádem je vám už teď určitě jasné, že jste prohráli to hlavní.

Život. Jednoho z vás.

Zrádci dnes znovu udeří do řad věrných.

Ale ještě předtím musí jeden z vás odejít do vyhnactví.

Kdo z vás zpívá falešně?

Kdo vám do uší šeptá sladké melodie,

ale v srdci nosí zradu?

Kdo z vás je zrádce?

Otevírám diskuzi.

Já bych teda začal, jestli můžu.

Já bych chtěl právě dneska zkusit něco, co už delší dobu sleduji.

Budu se bavit o Kristofovi.

Já jsem s Kristofem...

Prožil první den v autě.

Poznal jsem tam člověka, který mi absolutně okamžitě sedl v tom, jak byl

bezprostřednej, vtipnej, rychle reagoval na všechno, cokoliv jsem mu řekl.

V momentě toho, kdy byli určení zrádci, tenhle ten člověk, kterýho já jsem za

ten jeden den potkal, kterou poznal a viděl, v mých očích zmizel.

Tvoje chování u kulatýho stolu. U Moniky si myslím, že jsme už v průběhu dne

všichni věděli, že Monika prostě půjde ven.

Takže tam se jsi u kulatýho stolu ozval.

U kulatýho stolu s Jurou to bylo zase tak.

Neřekl jsi ani slovo. Jsi řekl, že jsi se nezúčastnil, protože jsi to chtěl

pozorovat.

Hlasování proběhlo tak, že jsi se zase svezl.

A poslední věc, která se udala dneska, je situace Lukáš.

Když jsem zjistil vlastně kdo komu co řekl, tak mi trošku napadá, že to zabití

proběhlo z nějakého důvodu, který on tady přednesil včera, že je má na tebe

podezření.

Je pravda, a to s tebou souhlasím, že jsem se dosud svezl s dabem

přihlasování. Protože to bylo ze začátku hry. My jsme se všichni řídili jenom

pocitama. A když se tady začnou ty pocity na někoho valit, tak se prostě

svezeš. A tak ta hra je přece o tom označovat zráce. Když víš, kdo to je.

Ale tak na to nemáš. Ano, když jsi vždycky trhal diskuze a na někoho se

ukázalo, tak jste si asi všichni mysleli, že to je zráce, ne?

Když jste označovali doteď.

Takže...

My jsme začaly tuhle hru a to, co zrádci dělají, je, že využívají toho,

že tady je celá řada lidí, která působí jinak a zvláštně.

Majdo, u tebe jsem měla velký vykřičník, ale přestávám si to myslet.

Stejně tak to bylo u Anastázy, u Moniky, padá často jméno i Dáši.

A Daše je prostě řízek, stejně často jako já. A je prostě temperamentní

ženská a zrádci využívají toho, že si všímají toho, že někdo někoho irituje a

potom to roztrkává mezi nás.

Dělá to někdo, kdo nás má na svý šachovnici a ví, s jakýma fikurgama může

manipulovat.

A ví, koho vraždit, aby to na nikoho neukazovalo.

A já se chci zeptat Adame tebe.

S čím jsi šel za hradním pánem a o co tady chceš hrát?

Já jsem o tom přemýšlel asi tři měsíce, než jsem šel do té hry.

Uzavřel jsem, že jediný možnost, jak tady přežít, je říct si o zarádce.

Jsou dvě varianty.

Jedna varianta, budu tady jako věrnej a pravděpodobně okamžitě zemřu. To byl můj

předpoklad. A nebo budu tady jako zarádce a mám šanci přežít o něco díl.

Já jsem dostal roli věrného.

A byl to pro mě chlušvih. Já jsem měl tohleto. Já jsem řekl, končím.

Jestli tady někdo umí číst lidi, všímá se jakýhokoliv slova, co kdo řekne, to

je to de facto, čím se živíš, protože tohle umíš rozpoznat. Tak jak je možný,

že člověk jako ty přijde s variantama typu Monika, Anastázie, Majda?

Já jsem taky doufal, když jsem to sledoval od televize, že přijdu a že

budu to trefovat. Ale prostě to tak není.

Ale ty jsi tady v soutěži, kde jsou lidi jako chemik, spisovatelka nebo druhý

nejchudší youtuber v Česku. Tady jde o to, že ty tvoje skilly výrazně převyšují

většinu z nás tady. A to, že nejsi nejdokonalější člověk pro hraní této

hry, tak to není asi nikdo.

Promiň, tohle mi nepřijde zase tak relevantní potřeb, v těch skillech jsi

tady jeden z nejlepších.

Kdybych tohle měl akceptovat, tak pořád tvrdím, že když máš 24 lidí a z každého

z nich je vidět něco podezřelýho, tak trefit jako na poprvé, na podrode,

dokonce i na potřetí toho pravýho prostě není lehký. A je to daleko tešný, než

jsem čekal, když jsem na to koukal v televizi.

Já se tě nebojím, Adame, jako věrný, ale jsou tady hráči, který mi občas špitnou,

že se ti bojej.

Já kdybych byl zrádce, tak bych tě zabil jako prvního.

To si sám říkal it, je to celkem lobický claim.

Já jsem tak nějak jako scháněl v uvozovkách podporu na Adama, protože

jsem se hrozně bál, že když do něj vystřelím, tak jako by půjde zpátky do

mě. Respektive Adamův strikeback byl tak jako na mě, že si myslí, že já jsem

zrádce. No to nebyl strikeback, já jsem... To opravdu myslím. Já myslím, že

jsme oba šli jako... Ale vlastně já teď v tom vidím, Adame, to, že...

Ty jsi to šoupnul jakoby zpátky na mě a já místo toho, abych do tebe pálil ty

svoje argumenty, ty se zbránil, tak mě se stáhly půlky, že ten nejsilnější hráč

to na mě jakoby vystřelí a já tady budu, promiň, Kristofe, teď v tvojí roli, kraj

naprosto jakoby nepříjemná, nikdo se nechceme dostat jako věrnej do toho, že

se do nás pálí, o to víc, když jsme to viděli třikrát.

Znova to vytáhnu, hrál jsi prostě podle mě fakt Bčkovýho věrnýho, protože jsi

hrál Ačkovýho zrádce.

Dovol mi promluvit k těm zbylým zrádcům. A tohle je vaše první a poslední

možnost, jak se zbavit Adama a zahrát si tu hru vy.

Protože teď vás vede takhle za loutky Adam.

Hezky to hraješ, Tomáši. Já jsem ti říkal, že tě vnímám jako silnýho hráče.

Ty jsi mě každý den se snažil popíchnout na osobní úrovni, že jsem teda jako asi

hovnový jednaváč nebo jsem zrádce.

Já jsem jako přemýšlel, proč tohle potřebuješ dělat, protože mě vyhlásovat

je snadný. A mně to došlo včera. Ty jsi mě řekl, dokázal bys vymyslet lest,

abychom tu majdu chytli.

Tohle za mě byla hra zrádce na zrádce a chtěl k tomu využít mě. Takhle to mám já

postavený, možná jsem to přeanalizoval, nevím.

Jestli já dneska odcházím, tady si stoupnu, jsem věrnej, jasný.

Berte si prosím tuto informaci do budoucna a pracujte s ní.

Vypadá to, že karty dnešního kulatého stolu jsou rozdány.

Uvidíme, kdo si odnese ten nejvyšší balíček.

Pojďme hlasovat.

Dnes začneme u tebe.

Kdo je podle tebe zrádce a co tě k tomu vede?

Můj instinkt mě stále vede k tobě, Majdo.

A proto stále píšu tebe.

Opravdu se omlouvám, pokud jsem v této hře použil něco jako osobního.

Myslím si, Ademé, že si to ty.

Takhle to prostě cítím.

Dneska tím, co jsi tady řekl, tak mám pocit, že budeš věrnej. Ale

tvoje jméno tady koluje už od prvního dne a já to vidím jako velký rušivej

element.

Taky Adam.

Kristofe, napsal jsem tebe.

Jseš to teď, Kristofe.

Jsi rovný chlap, za mě absolutně, nicméně v této hře jsi pro mě zrádce.

Je to Adam.

Jestli se pletu, je to hra.

Fakt sorry.

Pohodě, je to hra, máš pravdu.

Jsi to ty, Majdu.

Promiň.

Za mě to u Adama nevidím.

Víš to?

Asi to pro mě dnes ty, Adam.

Adama, já se moc omlouvám.

Jak sám říkáš, proč jsi ještě tady?

Jsi to ty, promiň.

Jsi to ty.

Jsi to ty, Felix.

Chtěla jsem mluvit o dnešní misi, ale necháme si to na zejtra.

Rád, že tu nebudu.

Pardon.

Nevím, co jsem teď řekla vtipnýho. To je nic, Adam.

Já jsem říkal, to jsem rád, že tu nebudu.

Dobře, Adame, napsala jsem nakonec tebe.

Dneska jsi celou dobu u snídaní mi vysvětloval o tom, jak je to s Tomášem a

s Majdou a myslím, že já jsem se v podstatě nedostala ke slovu. Což je

docela těžký v mým případě.

Prozatím budu konzistentní. Jsi to dneska pro mě ty, Felix.

Tomáši, ty to víš, že to jde za tebou.

Prosím, jdemte si to jako informaci, až to nebudu.

Adame, promiň, jsi skvělý chlap.

Děkuji.

Pro mě to je asi nejtěžší volba kulatýho stovu.

A fakt se ti omlouvám, protože se ti extrémně vážím, ale jsme ve hře a

napsala jsem tam tvoje jméno.

Plně v pohodě.

Jeden hlas Tomáš.

Dva hlasy Majda.

Tři hlasy Krištof.

Tři hlasy Felix.

A osm hlasů Adam.

Adame, obdržel jsi nejvíc hlasů a byl jsi poslán do vyhnanství.

Předstup.

Nyní máš možnost se rozloučit.

a poté ostatním prozrať pouze to, jestli jsi byl věrný nebo

zrádce.

Já jsem do této hry vstupoval s velkým respektem a pokorou, protože jsem

nevěděl, co mě čeká, nevěděl jsem, jestli stojím, jak těžký bude najít

zrádce.

nebo lehký, jak těžký je hrát, jakou koni roli je v této hře.

Odcházím ještě s větší pokorou, protože už nikdy nebudu nikomu radit u televize,

jak jsem řekl.

Ušel jsem si tu hru, platí to, co jsem říkal, co je ve hře, je ve hře, nic z

toho není osobního, všichni tady hrajeme hru.

Teď ta informace, na kterou čekáte nejvíc.

V této hře jsem byl zrazen svými vlastními.

Jsem běrný, držím vám vše v palce.

Nemám slov.

Právě jste ze svých řad znovu vyštvali člověka, který stál na vaší straně.

Zatímco skuteční zrádci zůstali sedět u tohoto stolu.

Nechali jste se unést.

A tohle vyjednávání nabralo špatný směr.

Kdo by to byl řekl, že jediný, koho nedokáže Adam zachránit, bude on sám?

Vypadáte, že byste potřebovali malou vzpruhu.

Ale bohužel vám musím připomenout váš dnešní neúspěch.

Vinou, kterého i tato noc bude patřit zrádcům.

Potkáme se zítra na snídaní?

Myslím si, že je potřeba, abysme ty otiže taky vzali na rukou trošku. Jo,

no. Protože když tak budeme sedět, tak to vypadne vždycky na hlna.

Kulatý stůl.

Katastrofa.

No běže tady asi devět zrádců.

Já nevím, buď to fakt to hraju blbě já, nebo prostě to hraje patnáct lidí blbě.

My jdeme prostě fakt jako na Adama.

který prostě za mě.

Já jsem to tam neměl ani z jedného procenta ani jeden den.

Teď se cítím asi nejhůř za celou tu hru.

Jsi ochotný se mnou ještě mluvit?

Jo.

Já se chci ptát ostatní já, protože je mi mizerně

úplně.

Já jsem to ještě přepával, ale ještě víc to ty osobní noviny než ty. Já se teď

fakt cítím jako úplný dement.

Já jsem úplně mimo. Vůbec nemím. Sorry.

Sorry o dome.

Sorry. Já fakt nevím.

Tohle je fakt děcka za mnou.

Všem rozumím, že nikdo tady nemáme žádný hmatatelný důkaz. Nemáme, no. A všichni

je to založený jenom na pocitech. Ale to je tak frustrující. Je to hrozný, no.

O to frustrující je, že jsme se prostě kolikátý večer za sebou prostě

netrefili.

A prostě to bude jenom narůstat. Tohle je ta naše frustrace. Dokud ať prostě...

Nepinklím prvního, že jo? Potřebovali bychom něco pozitivního, ale co je pro

věrný pozitivní?

Chytnout zrádce a jak já jim tu dášu protlačím do té hlavy.

Mě z toho pustí.

Já třeba fakt, kdyby byvalo se to takhle nezvrtlo, tak já bych asi psala toho

Krištofa, protože mně to přišlo totálně nepřesvědčivý. Ach bože, halo.

Byla strašná škoda, že to přišlo na začátku toho kolatýho stolu.

A že si Petr ty argumenty vystřílel, protože jsem věděla, že se to překryje

tou následnou diskuzí okolo Adama.

A je to z mého pohledu opravdu velká škoda.

Jako rozhodně to není příjemné.

Ta palba?

Ta palba. Já jsem se nikdy v životě nemusel obhajovat z ničeho, co jsem

neudělal. Ani z ničeho, co jsem udělal.

Až měl v rytelně, se dokáže mýliť.

A na jednu člověku je úplně jako strašně dojdují slova.

Šance na vraždu dnes v noci se dost zvýšila.

A tím, že já jsem hlasovala prostě Adama a nepoukázala jsem na nikoho

dalšího, tak si myslím, že budem dnes... Dnes se budem cítit asi nejvíc ohrozeně

za celou dobu, že jsem tu.

Strategie velmi opatrně razit Felix.

Ale ne tak, aby to vypadalo, že je to zrádce proti zrádci. Jako tohle jsou

jediný tvoje argumenty, že se ti zdá, že můj charakter by byl jako super. Tady je

spíš tu další charakterů na to, aby byly zrádci. To si naopak právě vůbec

nemyslím. Já si naopak myslím, že tvůj charakter se na toho zrádce nehodí a

proto s tebe celý tím nějakou jako tenzi. Ty jako máma tohle neznáš? Že ti

dojímají věci, které prostě jiný lidi nedojímají?

Asi nedovedu se stotožnit s tou strašně rychlýma výkyvama.

A ty se s tím nemáš stotožňovat. To je jako moje osobnost. A jestli mi to

nevěříš, tak mi to nevěř. Ale to jsem byla já. A jestli se chceme potom venku

bavit, tak poznáš tu moji osobnost venku, že byla stejná.

Veliké podezření mám jenom z toho, jak se chová.

A to je Anneli.

Ta města není, jak se chová, jak je kontaktní.

Tak když si myslíme, že je to Kreshtov a třeba Anely, který jsou mi fakt blízko,

tak když dáme jim jako jedno, tak já se bojím, že ten druhý nás pak sakne.

Teď jsem se dostala vlastně do stádia, kdybych se nějakým způsobem chtěla

dostat na druhou stranu, protože si myslím, že moje pozice ve hře jako věrné

je tak silná.

Já teď nemůžu jít a projít proti němu, protože jinak on mě sakne a to samý s

tou Anely. Já neříkám, že nemá jít, ale musí jít, až když už půjdu.

Pokud se dostanu na druhou stranu, teda dostanu se zhrádkyní, tak potom už bych

byla schopná se nějakým způsobem udržet až do konce té hry.

Akorát, že k tomu bude potřeba vyřadit aspoň jednoho zhrádce.

Je to jako hostina.

Ha ha!

Můžu vám položit otázku?

Ano. Dej se.

Kdo z vás má štít?

Ani jeden.

Je to tak, jak jsme říkali.

Nevěř tomu, jak chceš. Ty jsi tam nebyla. My jsme tam byli čtyři a my jsme

si to přísahali.

Dášu oba chceme pryč.

Oba jí nevěříme a ona to ví.

Jak ty jsi přišla úplně hysterická a vedle mě si začala řvát.

Já se sem pak brečela.

Víš to?

Jako na mě to bylo moc.

Měla se s nás zeptat, my bychom ti řekli pravdu, protože jsme všichni tady u

jednoho ohně.

Ale tváříme se, že jako se na sebe usmímáme a že je to jako v pohodě.

Asi není spíš.

Každý z nás byl jenom v jedné fázi té hry. Já jsem byla v té fázi, kde jsme

přesvědčeni, že jsme museli něco trefit.

No, tak netrefili.

Kdokoliv z vás by si ho vzal, tak by zajistil to, že se dneska bude vraždit.

Ano. O to víc nás překvapilo, když si potom tady začala se skupinou říkat, že

si ho určitě někdo koupil, že tam určitě museli být zrádci, aby se nás

nevraždilo. Kdyby se nás na to připravila nebo něco, že přijde tohleto?

Já jsem vás nemohla na nic připravit. My jsme nevěděli, že budete bojovat o

štíty. Byla jsem postavená předhotovou věcí, co jste nám řekli, že jsme

neuhodli ani jednu zeště skříněk, kdyby jsme byli

tak jsem vás těžko mohla na něco připravovat.

To teda musím plně za Anely stát, to bylo opravdu přehnaný a dokonce bych to

nazval i jako nás dvou, mě a Anely ohrožující.

Já jako bych byla velmi pro, abysme nějak fungovali společně a ne abysme se

prostě rozhazovali.

Já jsem pro.

Mně je úplně jasný, že oni jako tandem mě brzo budou chtít předhodit a necítím

potřebu být vůči ním nějak víc loajální na úkor svého vlastního bezpečí.

Štefan a Jan můžou mít štít. Ano, tam je potenciál. Do toho nemůžeme jít.

Nemůžeme psát nikoho, kdo psal Krištofa.

Myslím si, že Petr by byl dobrý tak, protože pro ní to si ze mě děláte

srandu, takže je to jasný, chtějí to hodit na mě.

Pokud do toho nechceš, mám další variantu, pak řekněte vy vaše hlasy.

Já mám variantu Nika.

Niki je totiž neřízená. Vidím to velmi podobně, jenom znovu vracím do hry jméno

David,

který jsme tady měli několikrát, aby jsme na něj nezapomněli. Takže Petr

Hustej Rysk, David.

Naše stálá volba. Naše stálá volba. A nebo nika.

Věrní budou čím dál víc nervózní, už je to hodně dní, kdy se žádný zarádce

nechytil.

Já doufám, že se nám podaří zítra toho Krištofa nadhodit znovu.

Táša není natolik svým chováním podezřelá věrným, že s tím vlastně my

nemůžeme nic dělat.

Takže budu muset sondovat, kde můžu trousit.

Ve chvíli, kdyby Krištof byl mimo hru, tak se mně otevře cesta na to, abych

začala mluvit o tom jejich vztahu.

Ale nemůžu to udělat, dokud tam jsou oba.

Takže uvidíme. Sama jsem na zítřek velmi zvědavá.

které...