Original subtitles

Rozhodně kritizujeme praxi chodit stále stejnými vyšlapanými cestami ve

vyježděných kolejích stereotypu. Stále stejnými vyšlapanými.

Příšerná věta.

Ale koval.

Ve vyježděných kolejích stereotypu je jim nejlíp.

spousta tlačenků a hlavně, že se vezou.

Kám to jim fůk?

Já nemám stereotypení tlačenků, na což vyježdění koleje. Ze štaci

na štaci.

Přesvědčovat lidi, že třeba padnou takhle na foji.

Tři a půl tisíce na knižce.

To je všechno, co mám.

Odošel mi vysavač.

Madla potřebuje kabát.

Pomoc našim občanům s zadrženým prožíváním skupinou munitá.

Javier Perez de Cuelliar.

Ach, hladí mi letnička.

Močí pod sebe, denně vytírat.

Co si počnu, až začnu vedra jako v Alto Catumbella?

Požádám o pomoc Javiera Pérez de Cuellar.

Úspěchy našeho zřízení jsou dostatečně známy, a to se podívejme.

Ale i zde vysoká administrativní náročnost hovasí výkaznictví, jinak

OK.

To jsem rád.

V rozvoji umělecké tvorby jsme dosáhli výjimkajících úspěchů.

No, Vita.

Tak, co je novýho? Myslím, v novinách. Dosáhli jsme...

Vynikajících úspěchů.

Jsem mrazený komik.

Šašo, který se snaží uživit jako krotitel dravý zvěře.

Musím do nuci toho chlapa padnout na kolena. Dnes nebo nikdy.

Nejsi klekát, pane Dietrich.

Musíte padnout na kolena, jak Pítel Bramo.

Au!

To snad není pravda.

Bože můj, za co mě trestáš?

velký handicap.

No nazdar.

Sakra, já mám větší trému, než při premiéře ve Stuttgartu.

Dneska to snad neprežiju.

Ten člověk mě srazil na kolena.

Co pokud nejsem dávno na kolenou, asi ne.

Musíte padnout na kolena, pane Dietrich.

Nemám to zdát, ale co by tomu řekla Madla a Karel, všechno mě

opouští. Že jsi dávno teď už i vlastní bot.

Ty!

Teda, Karle, to je paráda.

To je paráda!

Jak tě mám poděkovat?

Vždyť jsi to sám vymyslel. Co já?

Sám sobě poděkuji, nebo svým mámině, nebo já nevím komu.

Vděčíš za ty svý geniální nápady. Tohle jsem nečekal.

Ruská zima!

Člověče, ty jsi mě zachránil. Ale děj.

Najednou mám zase chuť pracovat. No, sice jsi to musel tvrdě vyvzdorovat na

tom blbci, ale snad to opravdu stálo za to.

Nestálo. Ale my přece nejsme hokináři.

Co se dá dělat?

Platíme nervama, ztracenýma rokama a myslíme si pro nic za

nic. A podívej se na jednou drobnej zázvak, jako když nahoře

spadl její řemen a jede se dál.

Proč to děláme? To nikdo neví. To nikdo neví. To nikdo neví. No, dneska tu

nádheru vidíte poprvé a naposled.

Jak to?

No, instalovat ty břízky.

To je pro stavbu, kde hodiny práce navíc a bez příplatku ani bohovy.

A kdo si myslíte, že vám před každým představením bude navlíkat ty potahy?

U klízečky jsou toho názoru, že je to ptákovina.

Šli si stěžovat k šéfovi, měli jste vidět ten brajgo. Já ničemu nerozumím,

šéf mi tu výpravu schválil.

Šest, jenže, milej soudruhu, v návrhu nebyla ani zmínka o tak velký pracnosti.

Nehledě k tomu, že to dříví by nám odřelo sedadla.

Vždyť mezi břízkou a sedadlem je přece molitán. Není.

Jak to?

Chlapi to odmítli lepit.

No nezlobte se, ale nikdo tady nebude makat navíc pro vaše krásní hočička,

pánové. Už mám zavolat herce.

Zavolejte mi šéfa.

Copak se vám nelíbí?

Musím vás upozornit, že jestli vy kapitulujete před kdejakým lemplem,

tak já rozhodně ne.

To hlediště zůstane tak, jak je.

na premiéře a při všech reprízách.

Jinak v tomhle divadle končím.

Hoši, půjďte se do toho, ať může pan režisér zkoušet.

Spokojenost? Jo, ale měl by to zaplatit.

Za těchto okolností ruším zkoušku.

Tady je to kafíčko. To vám neradím.

To jsem rád.

Já vám taky neradím, jak se šeruje divadlo, ačkoliv byste to zatraceně

potřeboval. V našem divadle není nikdo zvědavý na režiserské exibice nějakých

dávno zapomenutých veličin, soudruho Jonáši.

S tímhle zázemím já tady mám dělat divadlo. S tímhle postojem divadlu

já mám dělat poturgy nebovi Shakespearea.

s tímhle principálem, který se ke mně chová jako dozornce k muklovi.

Se Shakespearem už vás nebudeme obtěžovat.

Ale Turgeneva doděláte.

Pozor, jsou tady užiditelní.

Běž za ním.

Romeo a Julia nám za to přece stojí, ne?

Je zbytečný.

Žádnej generál na světě se přece nenechá doržovat předmůžstvem od nějakýho

pusvleka.

Chvíli se mi zdálo, že dlím ve stánku umění a vida, oni jsou

to kasárna.

Na okamžik jsem zapomněl, kde žiju.

Moje chyba.

Prosím tě, mlč.

Pojedeme od začátku. Ne.

Se na padání na kolena. Zkouška začne za deset minut.

Pojde se od začátku.

Šéf se přijde podívat.

Kopne tě do zadku a nikdo ani nepýpnul. Přitom všichni dobře věděj, co jsi pro

ně udělal.

Co jsi z nich během ty jediny inscenace vydoloval? No a vidíš, třesou se jak

ratlíci a držej hubu. Čím se liší od ostatních v tomhle státě, prosím tě?

Od nikoho nevyžaduju odvahu, ale ona už je v háji docela normální slušnost.

Tak co nám zbejvá?

Vyžadovat podstřívou práci.

Tady se musí začít.

Ty zatracené idealisto, tady, tady, kde to je tady? Tady tě vyhazujou.

Támhle tě nechtěj.

Když nás v 72.

vyhazovali z magického divadla, tak to bylo horší.

To bylo naše dítě. Tam jsme byli doma.

A ty, co mlčeli a třásli se strachy, byli naši nejlepší kamarádi.

A to jsem byl jejich šaušpíl, direktor.

A taky jsme to přežili. O, o, o, svět nádherné je divadlo.

Mášo.

Mášo, děťátko, vzpamatuj se.

Co tě to posedlo?

Vzpomínka na matku za mlada jí posedla.

To je to. Co jste udělal vy?

Nic. Vy jste jí radila. Vy jste jí vychovávala. Mášo, holčičko. Vy jste jí

dávala rady.

Bůh mi odpusť. To jsem zaviněl já.

Přikázal jste hlídat princezničku a já zaspal.

Kolučí je pro mě šmoda.

Naši venici se mnou.

Stop!

Pan Dietrich nepadl na kolená.

Už je to tady zase.

Já se pomímám. Řekni mu to s Tando.

Řešili jsme to na výboru, pane.

A dospěli jsme k jednomyslnému závěru, že kolega Dietrich nemusí padat na

kolena.

Důvod? Nebudu se kvůli vám rzačit.

Nic takového nehrozí.

Nemohl byste mi to předvést.

Zásadně hercům nepředehrávám.

Za to je zbytečně buzerujete.

Tak to zas ne.

To není žádná pravda.

Pane Dietrich.

Úkon, který od vás vyžadují marně po pět týdnů, je důležitá součást

scenického sdělení, kterým chceme působit na diváky.

Vy si klekáte jako katolický kostelník, pane Dietrich.

Zatímco Váňuša je pravoslavný mužik.

Pádem na kolena vyjadřujete svůj duševní stav.

Navíc je to velmi jednoduché.

Kulky je pro mě škoda, milost pane.

Na šibenici se mnou.

Musí to zadunět, pane Dietrich.

Zadunět!

Zadunět!

Zadunět! Co jste tím chtěl dokázat, že bych si přitom zkrvavel kolena?

Tvrdím přece od začátku.

Takže padání na kolena se definitivně ruší.

Je to tak, pane režisére?

Samozřejmě, Stando.

Nechtějí Shakespearea.

Nechtějí nic.

Nechtějí tvý jméno. Jsi poznamenaný.

Zkrátka a dobře, v tom Liberci to nevyšlo.

Ale nezoufej.

Rozneslo se, že máš enormní nároky na výpravu i na herce.

To víš, náročnej, drahej, nepřizpůsobivej, politicky nepohodnej.

Ale jak říkám, nezoufej.

Dvanáct tisíc ročně si snad vyděláš, ne?

Udělím ano.

No tak sláva.

Jde hlavně o to, aby tě nezrušili jako svobodný povolání. Aby jsi nemusel jít

někam bejt v okna nebo dělat kotelníka.

Sakra, oni už jsou tady.

Kumulace schůzek.

Podívej, chce to ještě dva roky vydržet. Rok, možná půl. Někdy jde o měsíce, věř

mi. Jednou se to musí změnit.

Už melou z posledního.

Myslím na tebe, kudy chodím.

Zavolej.

Dík, zavolám.

Prosím vás, pomocte mi. Mně se udělalo špatně.

Prosím vás.

Prosím vás.

Pomocte mi.

Mě se chce strašně močit.

Prosím tě, pojď. Nemůžu jít.

Pojď a nehovej. Za toho nemůžeme nechat.

Ježíšmarja, to je Jonáš. To je režisér Jonáš.

Podrž ho.

To bude dobrý, pane režisére. Nic se neděje, to bude dobrý.

Válně ležte klidně, jo?

Ležte a nehybejte se, platí.

Končím s dvouletou invaliditou.

Nikdy jsem se nesídil tak fit, jako teď. Dokonce jsem tu začal hrát golf.

A koukat po holkách.

Ještě si mi neřek, co máš v plánu.

Jeden mi tu nabízí práci na nějakých vrtách.

Ale nejspíš budu mejt okna. Praze.

Už kvůli madle.

Volal jsem Jungovi.

Tvrdí, že si pod ním vydělám víc, než ředitel divadla s náměstkem

dohromady.

Představ si to.

Vježděný kvůli stereotypu konečně i pro mě.

Veštědy praštím se sirkou a půjdu domů s čistou hlavou.

Chápeš to?

Dožiju se devadesáti let.

V šedesáti se ožením. Dřív ne.

Dřív rozhodně ne!

A co česká kultura? Ta slaví vynikající úspěchy i beze mě. Víš dobře, že je v

krizi. Graj tam nedostal.

A z divadla už mě definitivně vylečili.

Nezapomeň pozdravovat Alici Válkovou.

A co Madla jezdí za tebou?

No, asi je zamilovaná. A co by ne?

Má nejvyšší čas na vdávání.

Že se ptáš? Udělal jsi mi radost.

Ahoj. Ty o něco víš? Ahoj.

Madlo?

Holubičko?

Madlo?

Marlo? Holubičko syvá!

Madla změnila lokál, kašli na ní.

Cože?

Nadzor válková.

Našla si pod nájem.

Proč? Aby měla kde spávat s mým mužem.

Před měsícem se zbalila, teď přespává buď u ní, nebo v divadelní šatně, nemá

kde bydlet.

Díky za kytku.

To mě ani nepřivítáš, to mi ani nedáš pusu.

Už mám jen tebe, kamarádičku drahej.

Ještě jednou.

Ten čopitek.

Pij mi cigaretu.

Nedám.

A takhle o svým nejlepším kamarádovi nemluv.

Byl jedinej, kdo se tě zastal, když tě tenkrát vyhazovali z M-ka.

Hájzo!

A co ty tu chceš?

Přeložila jsem Otela pro Národní divadlo.

To je tvoje věc.

Omyl.

Ty ho tam budeš režírovat.

Cože?

Drama žádlivosti, to je teď přece naše téma, ne?

Ty bídný lupiči, kam jsi mi dal dceru?

Učaroval jsi jí dňáblův tovariši.

Tu máš, tak ber.

Co je to za vtipy? Já v Národním? Ty víš dobře, že já jsem odkecená veličina.

Časy se mění, dávají ti šanci.

Už nikoho neohrozím, co?

Už mě vidí vrak vy.

Tak rychle, za pět minut dvanáct, abysme měli čistý svědomí.

Kášlu na jejich šanci.

Já už mám dobře placený místo.

Slyšela jsem tu novinu.

Ale divadlo tě potřebuje, Honzo. Nikdo mě nepotřebuje.

Už ani Madla ne.

Ani dopis mi tu nenechala.

Honzo.

Já myslela, že tě to národní aspoň krapátko potěší.

Honzo, Honzíku, budeš mít práci, zapomeneš.

Já taky musím.

Jseš bezvadná holkálice.

Budem si pomáhat, chceš?

Hm.

Jdem tam.

Víte, kdo byl na představení? Cože?

Tak, já jsem věděla, že vám stvrdne ryba. Tak Jonáš se konečně vynořil z

moře zapomnění. Ale proč ho ta Verlíba vyplila a už zgerechne sem?

Jaká velryba?

Tu jsi neviděla?

No, záparkovali před domem.

Já jsem viděla akorát Alici Válkovou. A ta seděla vedle něho.

Takže to nebyla Verlíba, nýbrž sušená treska.

Jirko, to je jasný.

A říká se Ber, Liba.

Málku, uteč, jdou po tobě.

Nebo ne?

Obojí je možný.

Slyšel jsi to?

No jo, viděl jsem, ale tleskal.

Snad si nemyslel, že ti bude plácat. Slyště přišel jednu plácnout.

Kluzi, dneska povinně do klubu. Nemám čas.

No ale... Nemám prachy.

Pepa tě založí.

Ale no tak vůči Honzovi a nášovi je to přece slušnost, co blbneš. Když já už na

to nemám ládí.

Na co? Na tu jeho buzeraci.

To nebyl dobrý výkon, Jirko, chyběla tomu duše.

Když já už dávno jezdím na galuskách, Honzičku, to si znevšim.

Galusky nemají duši, děko.

Ne, Honzo, duše už dávno vyšly z módy. Vidíš, já na tenhle šlákvor čekám. Bafne

pumpičku, vrazí ti šlauk do zadku a hustí do tebe ducha. Bendelína Budila!

Je toho lduchář! Hele, vy blbouni, nebejt Honzy, Jonáše, tak...

Půjdeš

tam, Pepo?

Pepa půjde domů.

Madlo, bojí se vej prasku.

Vás jsem se neptala, pane Koval!

O, pardon, jenomže si pro něj přišla Alice s metlou.

Znáš přece Alici Némadlo? To je tuhle Pepíkova stará vždy. Jo, jo, jo. Vyhnoš

jich.

Horko, tuž toho mám, vážně, roztechte toho!

Je toho na něj moc.

Mě ho náhodou líto.

Tohle všechno udělá kvůli babě, blbec.

Hele, bez koruny, pos, rozšvíjá si ho, skvětí mi se mě, já nesnáším houpačky.

Štve mě, že dělá fajnovku. Že já mu dohodil kšeftu a pokaždý ohrnul nos,

blbec. Hop!

To je veselý.

Co chceš od počánýho umělce?

Ty seš všude zavedená firma, umíš vyhovět. A co má on?

Akorát holej zadek a lidskou důstojnost.

Jak to myslíš?

Víš, na co jsme zapomněli? Na ten tvůj mramor. Už ti to vyměřili?

50 metrů je toho.

Ale musí být černej, rozumíš? Čistě černej. Jasně, čistě černej. Mramor 60

metrů. Doufám, že pan mramor bude ještě vzhůru. Domů brnknout.

Prosím tě, ukáž.

Že je to představení špatný, si doufám, necháš, prosím.

Ono není špatný. Problem je jinde.

V tom případě doufám, že jim nebudeš vysvětlovat, kde.

Třeba ani nepřijdou.

Ovšem, kromě válka, ten přijde určitě.

Šiliš,

ten žádným případě tobě na oči, to bych tu přece neseděla.

Flašku bílýho a teď a ledovýho.

Dáš si dvě věci, já si dám kol.

Ježišmarja. Se, buďte vítán, mistře.

Co, vaše srdíčko?

Dobrý večer.

Dobrý.

Vy jste pracoval srdcem, víte, tu potom není divu.

Ostatní jenom točí kalkulačko.

Jenže taková práce pak zase víc na druhý straně stojí za prd.

Tady je to hotovej augeášov kliv.

Potřebovali bysme někoho, aby ho vyčestil.

Špinavá práce, ale čeká na vás, víte?

Jak se k němu budeš chovat?

Já normálně, a ty k ní?

Nazdarjenčku, děvu hochu zlatej, ahoj.

Tvoje písnička na tvojí počest, Honzíčku. Já nevím, jak ostatně, ale já

jsem dneska hrál jenom pro tebe. Nejde, jak jsem se dověděl, že sedíš v sále.

Ježiši, já toho Kovala nenávidím.

Jarmilka je dobrá duše našeho divadla. Pěkně vítám u nás.

Ale to ty už odmadli, že jo?

Prosím tě.

Posaď se.

Těbu Honzo.

Tak co, jak se máš?

Ahoj, táto.

To horší už mám naštěstí za sebou. No tak sláva.

Ale to nejhorší mě teprve čeká.

To nejhorší mám před sebou.

No uhni, válková, uhni.

Dneska bude patřit Honzík jenom mně. Uhni, povídám, máš tady starýho, tak se

k němu přitu, že jo?

Já už jsem stejně chtěla jít. No jo.

Pojď sem.

Co chceš?

A co je?

Dejme napít, Petře.

Jak se bavíš?

Seš trapný, jak ta bendlová.

Já? Proč?

Já mít takovýho tátu jako ty, tak jsem nejšťastnější člověk na světě.

Nevím, co mám dělat. Jsem ze všeho otrávená.

Za dvě kačky zmrzlinu.

Kde bych ji vzal, madličko?

No tak aspoň jednu Ameriku.

Tak to musíte ještě korunu přidat.

Dej mi korunu, Petře.

Nežádáš zrovna málo.

Ale budiš.

Prosím vás, dejte mi jednu vodku s jedem.

Královna je odtrávená, tak chci umřít s ní.

Prosím. Ahoj.

Ahoj.

No tak teď nám, Honziku, řekni, jak se ti líbilo představení.

Co je... Co je zašten s madlou?

Pěkný previt. Má důdku s vystrahou pro urážku hercov.

To je náš nový kulisák.

Ten hoch má talent.

Jedině tak v kalhotách. Za to takhle velké. Bučka, já jsem ti nerozuměla. Co

bebneš?

Třikrát už dělal zkoušky na herectví a dvakrát na režii. A vždycky marně.

Nic si z toho nedělejte, pane režisére. I mistr Tesar se někdy utne.

To koukám.

Dokonce třikrát po sobě.

Škoda toho chlapce.

Ještě jste nám neřekl, jak se vám líbilo představení, pane režisére.

Dej s tím pokoj. Správně.

Jeden spolupacient mi vyprávěl, že když si jeho žena pořídila automatickou

pračku, tak na ní koukala večer co večer jako na televize.

A ten milý Lojza seděl vedle ní, pívko u nohy a povídá, co pak mele se to pěkně,

milá Lízo, milá Lízo, a má to švik.

Jenom nemůžu poznat...

v které k dreze hrajou naši.

Paní se opravdu velice bavila. A když Vaška na hřídeli programátoru

mechanicky zapnula třeba topení nebo vypnula příslušný ventil přesně podle

programu, paní prý dokonce nadšení kleskala, smála se a vykřikovala

pozor, teď přijde zvrat.

a tvrdila, že je to všechno stokrát napínavější než inspektor Mule. No jo,

teď už dneska netleskal.

Nezapomeň, že já už jsem tenhle druh představení znal z vyprávění.

Ale měl to švih.

Akorát jsem nemohl poznat, v kterých drese krajou naši.

Kluci, už to mám.

Práli jsme špinavý prádlo. Chyba.

Naopak, Jiří.

Prali jste sterilně čisté prádlo. Právě proto mi smysl té vaší činnosti naprosto

uniká. Umění po umění.

O umění nemůže být ani řeč, Jališi.

Profesionální exibice.

Exibice, ano.

Profesionální? To ne.

Sakra, Honzo, co tím chceš říct?

Že umění, stejně jako třeba nárob...

Není pohříchu výsledkem nějakého mechanického samohybu, Wendlo, kdybyš

produktem ducha.

Buch, buch, buch, už je tady duch. Wendel ji bunil naplác.

A mě by zajímalo, jak to souvisí s problémem automatické pračky. Ta snad

není... Produktem... Ducha, pane režisere, ne?

Tak dejte už pokoj s tou pračkou.

Tak to zase ne. Pro svatou věc umění. Jdu pohříchu do každý pračky.

No, jestli se chcete hádat o umění, tak já odcházím v baru.

Odejdi rovnou do důchodu a máš to. A vem s sebou Honzu, ten už to má za pár. A

nezapomeňte si koupit automatickou pračku. Jo, to je ono!

Poslech, ty jsi normální masochista. K čemu si potřeboval ten trapas a ty

urážky? Byl jsi tam všem pro smích.

Kdy to říkáš, masochista?

Augiášův chlíp.

Ten jevišní mistr má bohužel pravdu.

Chtělo by to vyměnit nejmíň půlku souboru, včetně toho odpornýho kovalá

Jaríše. To už jsou dneska tak velký hvězdy, že totálně zlikvidujou každýho

režiséra i autora. S těma už se nedá pracovat. Ano, pro nápravu věcí je třeba

postřílet půlku národa.

Ty buď šťastnej, že budeš dělat tady.

Stůjnoho, posvátná místa jsou kamkoliv kráčí.

Tak v tomhle státním elitním klubu, že by vzali na milost i politického

vyděděnce, který se nechce přizpůsobit všeobecní lži. Proč by to dělali?

Pořád se mi tomu nechce věřit. Leda, že zkrotnul, zblbnul, vypadaly mu všechny

zuby a chce už mít od všeho pokoj. I od pravdy.

Nerouhej se.

Co je?

Ten chlapec, co mě zachránil.

Jak se jmenuje ten... ten smadlový... Já vím, já vím.

Když ho chtějí naštvat, říkají mu kandrdas, proč co je.

Jenom tak mě napadlo?

Ne, nic, nic.

To je blbost.

No dovolte.

Co si to dovolujete?

Dovolím si jíst pomereč.

Prosím tě, udělej s tím něco.

Tak si sedni jinam. Máš to.

Do ničeho se nepleč.

No ale tohle už přestává všechno.

Zazvoňte někdo na řidiče. Ať ho vyhodí. No tak dělejte něco, já bych mu dala. To

tady není žádnej chlap.

Tak to si přejdeme kamaráde.

Co bys rád?

Psaň.

Pomozte někdo tomu, chlapci. Pani, já se zásadně neperu. Jo, práce s takovým

lumpem, to není žádný řešení.

No tak zasloňte někdo na sediče.

Víte, on ho zabije.

Víte, on ho zabije.

Může to jsou lidi.

Nechte ho.

Pomozte mu, teď ho umlátí.

No, že ho máme policajty.

Nechoďte už na něj.

Nechte toho.

Vstáň. Ne, už ne.

Vstáň.

Nechotiš tě.

Je mi s tobou dobře.

Proč jsi mě tenkrát ani trošku nechtěl?

Protože jsem byl tenkrát trošku ženatej.

Ale tvoje žena už měla jinýho.

Ale já neměl jinou.

Krom toho jsem tě nebral vážně.

Byla jsi pro mě tenkrát příliš mladá.

Tenkrát děkuju za poklanu, dneska už ne.

Máš pravdu, dneska už jsem bába.

Jsi pro mě příliš mladá dodnes.

Co mlčíš?

Tobě se nechce domů, viď?

Přiznej se.

Nechce se mi do toho prázdného bytu.

Co to má znamenat?

Proto tak, že je mi samotné smutno, že se potřebuju o někoho zdarat.

Prosím vás!

Teď ho zabijem!

Části! Části mám co společnýho! Buď ho!

Buď ho!

Buď ho!

Buď ho!

No jděte za ním někdo!

Ne, nechte ho utéct.

Chyťte ho.

No, zabil.

No.

Babi, byla jste fajn.

Sraby.

Nechali jste mě řabít.

S tím já nemám nic společného.

Já se do ničeho nepletu. Dejte pozoru, oni ho snad zabijou.

Hele, podívej na to chlape a kouka. Mě zajímá jenom moje panděro.

Sraby.

Poserové.

Sráči.

Český sráči.

Jste národ sráčů.

Já jsem poškozený! Já, kam mě to vedete, prosím vás? Vždyť já jsem nic neudělal!

Vždyť já jsem poškozený!

Dovolte, au!

Toto se mi vypadne!

Puste mě ven!

Ještě chvilku s tím vybalováním počkej.

Jak jsi na tom s ředitelem v magickým divadle?

Chtěl bych to dělat semku.

Jestli jseš kamarádka, tak to zařídíš.

Už chápu.

Jde ti o husarskej kousek, muž se srdcem kovboje, krocení, mustangů a tak

podobně. Ne, to neudělám.

Nechci tě mít na svědomí.

Nechci se dívat, jak si někdo koleduje o druhej infarkt.

Nedovedeš si představit, co je to za hajzly.

Co se s nima za těch jedenáct let stalo?

Prostupujou tě na padrť a ještě se ti vysmějou.

Nemáš pravdu, Alice.

Podívej, jmenuji se Jonáš.

Ber to tak, že mě hospodin vyzval.

Jdi.

do nepřátelského města Ninivé a zvěstuj tam, že mi

došla trpělivost na ději hříchy.

Přece se nebudu bát jako ten můj starozákonní jmenovec.

Můžeš mě...

Ale jsi přesně ten člověk, s kterým bych chtěla žít.

Jenže já nemůžu žít se ženou, která mě nemiluje.

Přijde smrt a bude mít tvé oči.

Dobrou noc, Alice.

Prosím tě, zhasni, abych se jinak styděla.

Věříš na sny, Alica?

Ne.

Já nevím, asi jo.

Představ si, že se mi v těch lázních skoro denně o tobě zdálo.

Mně o tobě taky.

Miluješ mě, Alice?

To se budeš ptát každý den?

Samozřejmě.

Honzo, musíš mi dopřát trochu času.

A kdyby si válek vzal madlu, něco by se změnilo?

K tomu snad proboha. No, a kdyby přece jenom.

Nevím.

Asi ano, asi určitě.

Yes?

Kdo vyhrál v M-ku Desdemonu?

Magda samozřejmě.

A Othela Válek?

No samozřejmě.

A já bych samozřejmě byla všem prosných, to chceš.

Tak co tím proboha sleduješ?

Bude nás mučit, uvidíš.

Chce nás rozeštvat, o nic jinýho mu nejde.

Buď domyšlivá.

Žili jsme s tátou sami od mých osmi let a já mu najednou utekla.

Josefe, on tě musí nenávidět.

Já se ho bojím.

Nazdar, Jeníku.

Nazdar, už se těšíme.

Počkej.

Všiml jsem si, že první a poslední slovo v tomto divadle má inspicientka.

V každém případě tvoříme všetně paní inspicientky

téměř dokonalý model naší rozkládající se společnosti.

Bohužel mi o tom už brzy přinesete dostatek důkazů.

Přesto je náš úkol jasný.

Účinně a smysluplně pracovat pro obecné bravo.

To ovšem znamená jít až na samou mesk svých možností. Jinak je výsledkem

všeobecný morální rozvrat.

Kdo je tedy pro?

jít se mnou až na samou mez svých možností.

Chtěla bych vám ještě jednou poděkovat za sebe i za Jonáše.

On by se k tomu sám nepřiměl, že?

Podívejte se, mně jde hlavně o to, aby si tu nechtěli vyřizovat své politické,

nedej Bůh rodinné účty.

To bychom se museli rozloučit.

V tomhle divadle totiž vládne demokracie dodnes. Samozřejmě socialistická.

Nepotřebujeme jí tu zavádět.

Ticho!

Jdu uvařit kafe.

Bravo! Bravo, Lensky!

A nyní si přečteme text.

Prosím, Bedlova neumí číst.

Prosím, pane režisére, já ho zapomněl doma na pijáně.

Já už to zdám celé na spavěť. Já jsem v tomhle svěžím dílku hrál postupně

Roderiga... Kasia, Jága, Šašká, Otela.

Dezdemonu! Šaškára je pořád. Ale tohle je nový překlad, mistře.

Ano?

Ani jsem si nevšiml.

Prosím, Alice opisovala od Josefa Václava Sládka.

Pan režisere, vzhledem k tomu, co bylo řečeno o té demokracii, tak já mám zítra

natáčení, víte? V sedm ráno je pro mě vůřez Barandova.

Paní Inspisenská bude číst za mě, byla tak hodná. Za mě taky, Honzo, já zítra

nemůžu. Vezmeš to zítra za mě, Kandrdas, jo? Dobrý.

Ne, Jarmelka čte báječně, fakt, ty ji neznáš. Ticho!

Představte si, po 40 letech u divadla jsem se přece jenom dočkal hlavní role

ve filmu. Hraju Slováka a kolega z Bratislavy hraje Čecha. No to je

zajímavý režimní záměr.

Honziku, prosím tě, mě jde jenom o zejcek, fakt.

Já mám zkusku s dramaturgem v Telce.

Ty píšeš dramata?

Jak se to bude jmenovat? Každá koruna je dobrá.

Kam pak, pánové?

Jdeme si dát šouda.

Není žádná pauza.

Ale je, paní inspicientka to hlídá.

Pepo, ten chlap chce už ty prachy.

Musíš je někde senat, jinak nebydlíš.

Klid, Honzo, klid.

Honzo, sekni s tím, prosím tě, okamžitě s tím sekni.

Představuju si něco ošundělého, rozumíš?

Zevšiveného. Železou perle jako střeva z rozsápaný mrtvoly. Na té posteli se

nejenom smilní, ale taky vraždí. Nic načinčaného, ne.

Dej pokož zdrapelí.

Teda až do toho ketřám. Já bych tu postel pojel jako náhrobek.

Pozor. Na tom něco je.

Jak si představuješ svou budoucnost u divadla?

Chtěl bych dělat divadlo ve stanu.

Jeden stan už mám v páců od bývalého kejklíře Šroubka.

Od vesnice k vesnici, od města k městu a tak.

A co?

A s kým?

Sám sobě hercem, sám sobě režisérem.

Pane, mám jedno, kámoše.

Na začátku každého představení bych se narodil.

A na konci každého umřel.

Tak já si představuju herectví, pane režisére.

Co je?

Prvá živýho.

Tak to jsi byl ty?

To je mě, co jsem ti přinesl.

Z téhle strany je to plot přírody a z téhle plot mé fantazie.

Tak dík.

Zasluhuješ si pusu.

Byly svým jrty tak blízko u sebe, že si jejich vzdechy ležely v náručí.

Nasaď mu parohy.

Ty se pobavíš a já se budu smát.

Nezapomeň na těch 20 tisíc nabit. Řečenou z tý Shakespearea. Chce to mít

peníze v pytlíku a všechno bude v rychtýku.

To musíš opravdu koketovat na potkání s každým.

Koketovat?

Můj zácný pane.

Říkal jsi něco, Jago?

Když jste se dvořil, milost paní, věděl Michal Casio o vaší lásce.

Kde je?

On tu není.

A má kšeft v rádiu.

Věděl.

Od první chvíle do poslední.

Chraňte se, pane... Vidíš to snadně, co?

Chraňte se, pane žárlivosti.

Je to zelenoký netvor. Já to čtu, ne?

Jen si hraje s tím, koho požírá.

Jiříčku, máš telefon.

Ahoj. Pro mě.

Povinnost volá. No pojď.

Jirko, vy odložíš ten text.

Už jsem ho odložil.

Já se to dřu jako blbec, Honzo, fakt.

Ale pořád si z toho pamatuji jenom ty perly.

Například... Dobře jí hlídej, Maura, ví to nebe.

Podvedla tátu, podvede i tebe.

Je ti něco, Honzo?

Ne, nic.

To přeji, že?

Desdemona Šešek Emilie.

Paní Bendlová se omlouvá, opařila se.

Cože? Houběv opařila.

Napařila se, jak dělo včera zavírala kloupě po flámu.

Kdo tady vlastně zůstal?

Nikdo tu není!

Takhle se přece nedá pracovat! To vím už dávno.

Děti moje drahý...

Musíte se snažit přimět támhle pana Kábla, aby před váma konečně

smetnul ten svůj starý, umaštěnej klobouk.

Takhle se vám to nepodaří.

Vám taky ne.

Proč myslíš?

Protože to nejsou žádný herci.

Předvádějí jenom ty svoje starý, obehraný fígle.

Ale to vy musíte vědět nejlíp, pane režisére.

Já si jich vážím. Já ne.

Jsou to sráči.

Vypadni.

Okamžitě vypadni!

Dovolíte?

Tak končíme, končíme. Jo. Díky Honzo.

To jste neměl.

Co zas?

Nic, nic.

Teďka věžela k řediteli. Naše soudružka.

Zítra to vybalí na vejboru. Co vybalí? Já vám nerozumím.

Půjdeš večer doma?

Půjdu. Podvedla tátu, podvede i tebe.

Máš špinavou košivi.

Kde? Za líncem.

To bude asi od tělky.

Asi ne.

Jak to myslíš?

To bude asi od špíny.

Velavřena.

Tak co?

Výmadla, že jsi tady?

A nezdá se ti to trošku nevkusný?

Co?

Že já mám pomáhat tobě a jí budovat vaše hníznečko.

Vždyť je to jen půjčka.

Na šťastného milence teda nevypadáš.

Možná, že nevypadám, ale jsem.

Tak ty si na tom se nášem, Samaritánko.

Pro koho tu máš to pivo?

Hádej. Můžu?

Hm.

Chceš si tě vzít?

Hm?

Co ke mně cítíš?

Pro boh já nevím, Ali.

Pochop, já potřebuju těch dvacet tisíc, pochop. Já jsem do té holky blázen.

Aspoň, že se mi to nebojí říct.

Babilec by si vymyslel jiný důvod, třeba že je v jiném stavu nebo tak.

Takže to pivo už pro tebe kupovat nemusím.

Jak to, že mě nevítáš?

Honzo!

Honzo?

Honzo? Ty jsi přišla?

Chudinko můj malej, co budeš dělat?

Čím?

S tou inscenací přece.

S inscenací.

Půjdu za každým jednotlivě a budu je prosit.

Já to myslím vášně.

Prosit a o co?

A pomoc.

Cože?

Jsem rád.

Já taky.

Haló pane, vraťte se, vraťte se!

Koho hledáte?

Je to ukecaný.

Pane Koval, máte na produkci telefon z vrátnice.

Volal nějakej Jonáš nebo Konáš.

Cože? Nějakej Jonáš.

Řekněte mu, že už tu nejsem.

Jo. Dík, pusino.

Šlápni na plynírko, za chvíli musím bejt na kavkách.

Život je pohyb.

Zdar mistře, co vy tady?

Snad jste nevzal nějakou čurnu v seriálu.

No, ještě.

Nazdar Honziku, co tady děláš? Nechceš jít do města?

A děkuji, Alíši.

Tak chceš.

Tichu.

Takže vy říkáte, že jste vědec.

Podívejme se.

Jenže technicky pokrok je to poslední, před čím já bych si sedl na zadek.

Ale vím, že nemám na vybranou.

Stop! Dobrý?

Dobrý.

Kus toho vynechal. Já vím.

Je absolutní profik. Světlo cítí bezvadně.

Je to perfektní, pane Koval.

Takže jsem hotov.

Prosím vás, pane Koval.

Pane Koval, bylo to výborný herecky, ale vy jste jaksi zapomněl říct to

nejdůležitější. Prosím.

Podívejte se, on tady ještě říká, technický pokrok je to poslední a tak

dál, že ho to jste řekl. A teď, co mě jako prostému občanovi nabízí? Smok

místo čistého vzduchu, čtyři kolečka místo nohou a rakovinu místo tobery. To

je asi tak všechno. Hračte.

si vybrat, ale upozorníme vás, že nemáte na vybranou.

Nechcete kousnout?

Ne, já poslouchám.

To je všechno.

No a co? Já jsem říkal, to tež, ale méně slovy. Ne, ne, tak docela, pane Koval.

Víte, tohle to je ústřední myšlenka celého filmu, proti kterému stavíme...

Já vás poslouchám.

Říkal jste, že stavíte. Já už mám naštěstí postavy.

Pane Koval, tady se jedná o ekologický film.

Víte...

Prosím vás, co je to za obludu?

Ekologický film.

Já znamenám dva druhé filmy, dobrý a špatný. Nejhorší jsou ty u keca.

Tak tomu tleskám.

Ale přesto, pane Koval, kdybyste mohl ještě jednou.

Samozřejmě, Rejžo.

To je moje povinnost. A prosím vás, pěkně celý ten dialog

teď, ano?

Kamera! Jede.

34.

Tak vy říkáte, že jste vědec. Podívejme se. Jenže technický pokrok je to

poslední, před čím já bych si sedl na zlady. Ale vím, že nemám na vybranou.

Stop!

Mně dobrý.

Mně dobrý.

Jsem se tu vynechala.

Ježiš mě, Aska, já na to zapomněl.

Pane Koval, prosím vás, tak pojďte, pojďte rychle ještě jednou. Tak to je

bohužel vyloučeno, příteli můj míry.

Produkce mi slíbila, že budu v půl v televizi, víte?

Tam na mě čeká dva cencu.

Loučím se, pánové.

Děkuju.

Pane Koval, produkce mi to slíbila.

Kdybyste byli tak hodné a podepsali mi to Jiříčku, jo, je to pro naše mladé.

Moment, moment.

Velice rád, velice rád a že jim přeju hodně štěstí. Děkuji.

Haló, pane Koval.

Pojďte, povíte mi to po cestě. Pane Koval, Jiříčku, ty fotky.

Taky fotky.

Volela nějaká poslankyně, abyste na ně dneska nezapomněl.

To je ta recitace na ty schůzy, to vím. Vy recitujete na schůzi?

Tu máte. Děkuji.

Pamatujte se, vy uličnice, že s produčníma a s poslancema musí být

člověk vždycky za dobře.

Prosím tě nezastavu, jeď. Já ti to vysvětlím.

Musíme stát!

Poškejte je!

Jde to, ach jde.

Jen každý hleď k vlastnímu dobře jádru.

Bude-li každý z nás zkřemene, je celý národ z kvádru.

O tom ho děkujem.

Doufal jsem, že se přece jenom najde chvíle, abychom si mohli pohovořit tét a

tét o Jágovi.

Když na to při zkouškách nemáš čas.

Ty jsi se zbláznil, Honzo, co tě to napadlo?

Ježíš, já musím do dubingu a vyřídit všechny tady ty věci.

A kam tak pospícháš, Jirko?

Co, teď? No, teď ti to říkám.

Ne, já myslím tak vůbec.

V životě.

Už jsi seděl v takovýmhle fáru.

Pane režisére, co?

Není to paráda?

Jak si sednu za volan?

Je mi páječně.

Život je pohyb, Honzo, pohyb.

Takže až někdy jindy, Honzo.

Jenomže ta premiéra je za tři neděle.

Ježišmaný Josef, to bude průsep, to ti teda povím.

Tak se měj.

Nebojte se, pane Válek, usmívat.

Rozumíš se? Už se. Ještě zkoušejí, můžete se podívat.

Hlavně pěkně vypnout hruď. Tak.

A můžeme začít. Jsme domluvený, pane Válek. Tak prosím.

Jako kamera?

Přestože mám svůj věk, jsem stále muž, který se líbí ženám.

No, pořád to ještě není ono. Není to ono, pane Válek.

Ještě jednou, pane Válek.

To bych jedl vážně radši suché chleba. Proč? Je to práce jako každá jiná.

Vy jste byl vždycky moc prudérní.

Talent je vzácné koření, pane.

A Válek býval noblesní chlap.

Panebože, dá se to vůbec ještě tvořit? To se ptáte mě.

Sebe. Od rána do večeřa. Přestože mám slaleta, jsem stále

muž, který se líbí žena.

Proč?

Stop!

Sláva, pan Válek se konečně usmá.

To je ono, zářivý úsměv.

Pro dneše končíme, pánové.

Další smyčku, prosím.

To je suverenita, pánové. To je někdo, kamaráde.

Už ten způsob chůze. I když ti ukáže záda, poznáš osobnost. No ale proč?

To z nich dělají ty prachy.

I ty jeho peníze a to postavení, tak jsem taky osobnost.

A za těch pár upocenejch pětek tady?

Obstal jsem ti ty pochůzky, takže si můžeš udělat chvilku pro mě.

Hodím tě domů.

Já se stydím, Honzo, vážně se stydím.

Tak zítra na zkoušce.

Prdel, já se snad rozblečím.

Honzo!

Ty jsi vlastně šťastný člověk, Honzo. A já ti závědím.

A děkuju ti.

Dík.

Promiň, že jsem jenom obyčejný šašek.

Nejsi.

Právě že nejsi.

Aha, vy jste ta odnově. Ano.

No podívejte se, napište tam, že televizi a film dělám jenom pro obživu.

Klidně to napište.

Ale tvořit se dá jen v divadle.

Divadlo je řehole, zvláště když ho člověk dělá s takovým mistrem, jako je

Jan Jonáš.

Jonáš to je moje životní krédo.

A pan režisér Jonáš už smí?

Je to taky trochu moje zásluha, ale to tam nepište.

A co když mě o šef redaktorka škrtne? Proč? No, dělat takovýmhle lidem

publicitu na to, myslím, ještě není doba.

Taky trochu předběhneme, jestli to můžeme dovolit, ne?

Věříte, paní šef, redaktorce, že jednou se to může hodit i jí.

Jde to, ach, jde.

Jen každý hleď k vlastnímu dobře jádru.

Budeli každý z nás zkřemené.

Je celý národ z kvádru.

Lído, rychle se splíkej, jdeme do vany.

Lído, splíkej se.

Pst, pst, nesmí tě vidět. Já vím, já vím.

Mám hlad rád tě, Jaríše.

Jestli prej si už čet, každá koruna je dobrá.

Řekni mu, že je to sračka, jakou svět nevěděl.

Vážně? Jo, klidně mu to řekni.

Chce přijít.

Pane, ač mě Bůh trestá?

A napřed hupnem do vany, ať moc nepospíchá.

Přivezl jsem Petra Vichra.

Tak dělej.

Jo, je to srágora, ale můžeš přijít. Ale moc nepospíchej.

Na zdarý říku.

Ty pitomče!

Tyhle vtipky se laskavě odpustem, ola mě kletnou tepka.

Tak srágura říkáš, jo?

Jasná.

Proto se to bude líbit.

Vidím, že rozumíš televizní problematice. Máš u mě jedničku s

vykřičníkem, kanče.

Co říkáš, mramoru? Jo, dobrá tapeta.

Celé jako by z kvádru.

Teď už my spotřebujeme intimitu.

Lído Petře!

Hala, pusti to.

Jo.

Pod prsenku si sundej. Ne, až ve vodě.

Petře, pojď pohyb, potřebuji se ještě učit yaga.

To bude.

Tak se připravte.

Vyš sobě, šampus.

Tak.

Tam, tam.

Vejš, vejš, nestiď se.

Jeleši zales.

To mělo být překvapení.

Proč myslíš, že jsem si pořizoval ten mramorový obklad? Já vím, kvůli

novoročence. Je.

Madlo, počkej.

Představ si, že bojuješ o život. Jo.

Musíš prosit. Jo.

Hrvát se. Žádná odevzdanost.

Představ si, že chceš žít. Ale zoufale žít.

Chceš mít děti.

Jo, tak znova.

Zabíj mě až zítra.

Nech mě žít tu noc.

Jenom půl hodinu. Bojuj, Madlo!

Zabíj mě až zítra!

Nech mě žít tu noc! Jenom půl hodinky! Zakrán vy jste!

Zabij mě až zítra.

Nech mě žít tu noc!

Jenom půl hodinky!

Jen co modlitbičku bych si řekla.

Je pozdě.

Proba, co jsem... co jsem to udělala já?

Petře, promiň, prosím tě, ale... Proboha, já už nevím, co dělám.

Bojuješ o život, královno.

Už delší čas.

Jdi.

U tebe byl taky?

Představ si to.

Než jsem přišel domů, složil mi koks.

Na kecej.

Třicet metráku koksu.

Pepo, tobě taky něco složil?

Kvapík nebo serenád?

Ne, mě přišel akorát navštívit a jak jsem slyšel, tak rychle vycoval.

Měl jsi tam madlu?

Měl jsem tam ostudo.

Takovou, že se ji snad už do smrti nezbavím. Radši bych držel pár facek,

než se bude skadíval do očí.

Teda fakt je, že jsme k němu byli občas pěkně drsní. Protože před ním máme

všichni špatný svědomí. On jedinej z nás se neskůruje.

Promiň, Pepo.

Jestli se tu někdo kurví, tak seš to ty.

A navíc jeho dcerou.

Kam jdeš?

Tak co?

Všimla jsem si, že jsi zpozval jenom výběr. Mám dojem, že už jsem vyčerpal

všechny možnosti. Dneska je den D.

Musím je začít usvědčovat z hříchu pro spásu města Ninevé.

Dneska je musím srazit na kolena.

Jestli se mi to podaří, tak se před nima kleknu.

A jestli ne?

Tak nad sebou zlomím hůl. Nad sebou.

Proč se mi dneska bojíš podívat do očí?

To se ti jenom zdá.

Dneska jsi se zapomněl zeptat. Na co?

Miluješ mě?

Miluju Alice.

A teď se zeptej ty mě.

Nesu válkovi dvacet tisíc, aby měl kde bydlet s Madlou.

Je to pro pana režiséra Jonáše dostatečný důkaz lásky k němu?

Každý musíme nes, pokud možno statečně, svůj úděl, Alice.

Počkej, počkej, o čem to mluvíš? Ty jsi mi nerozuměl.

Já s tebou chci žít, Honzo.

Já už vím, že tě miluji.

Už je pozdě na lásku, Ali.

Dneska jsem to pochopil.

Já už nejsem Othello, holka zlatá.

A ty už nejsi Desdemona.

Co ty jsi za člověk?

Jsem tatík Brabantio.

Nedávej Pepíkovi žádné peníze. Jestli Pepík něco potřebuje, tak si to ty,

Alice. Bez tebe bys končil v žumpě.

Dneska to pochopí i on.

A konečně začne hrát o svoje životní téma v Otelovi.

Prosím tě, nechoď, ještě ne.

Celou dobu hraju proti sobě.

Celou tu dobu ho vedu tak, aby ta role ho konečně vyléčila.

A proč to děláš? Nedělej mi to těžší. Myslíš, že jsem slepá? Proč nehraješ o

mě?

Nebreč, buď ráda.

Dobré rádo.

Pane Kábl, pustíme se do toho Augiašova chléba? Co říkáte? Jak to myslíte, pane

režisére? No vy jste mě sem na tu práci angažoval.

Já? No.

A proč pořád máte na hlavě ten svůj chloponk?

No, protože už se tu nějaký pátek necítím jako v chrámu umění, víte?

A dřív jste se tu tak cítil?

Však se na to pamatujete, pane. Ale před váma vždycky rád smechnu, mistře. Jen

nechte na hlavě, mistře. Upozorňuji vás, pane režisére, že herci jsou už dávno

připraveni na scéně. Herci?

Herci dávno vymřeli, madame.

Requiescant in pace.

Zbyly jen hrobaři divadla.

Čemu?

Otelo Jago, můj vzácný pane.

Otelo Jago, můj vzácný pane.

Můj vzácný pane.

Říkáš něco, Jago? Stop!

Pane Koval, ač nerad, musím vás upozornit, že nehráte Ježíška z

jesliček, ale Jaka.

Tak pokračujte, mistře. Pan Kábel doufá, že nám konečně odhalíte, jak to

malé, nevinné, fašistické zlo běžné závistitou hypomajetku a funkci

zvolna přezůstá ve velké vražené zlo, které nám všem ukládá o

život. O tom chceme hrát.

To je naše téma.

Chraňte se, pane žádlivosti.

Spokojen být a chud je býti bohat.

Leč poklad mít je chudy být jak mráz pro toho, kdo má strach, že schudne.

Před žádlivostí chránit, pane Bože, hrať srdce, přátel.

Vy máte strach, že schudnete, pane Koval?

To snad ne.

Proč?

Že jste se zasek...

Zrovna na tom místě strach z chudoby.

Od kdy si vykáme?

Ode dneška.

Tak dobrá.

Jistě, že mám strach z chudoby.

Pokud vím, strach z chudoby žene lidstvo dopředu.

Pokud vím, je to hnací motor pokroku.

Je to hlavní stimul veškeré... Stop!

Podle tebe je tedy hlavní stimul pokroku strach.

Ale ne.

Honza, když mě znáš, já přece nejsem žádnej filozof. Naopak, jsi.

Jak vidíš, já pouze rozvídím tvoji filozofickou sentenci.

Podle ní náš strach opravňuje zradit kamaráda, bratra,

vlastní čest a třeba i vlast.

Protože bez strachu není pokroku.

To vás učí na vůmlu.

To je demagogie.

Naopak, na tebe to přesně sedí.

Koho jsem zradil, ty vole, jeden? Koho?

Řekni to ještě jedno, tentokrát ti ubalím já. Sebe.

Já sám, jo?

Já sám. Na ty schůzy jsme přece byli všichni. Prosím, jen žádný rekord. Ale

ty mus.

Teď od té doby v tom marazmu všichni jedeme a podle toho to taky u nás

vypadá. Víš přece, Pepo, co o nás prohlásil sám velký Didelo.

Je to pochlebník s povolání. Je to veliká děvka prodejná.

Je to velký herec. Neboj se, my jsme z oblika. My jsme velký herci.

Národ Švejchu má jednu výhodu.

Ze všeho výjde se zdravou kůží.

Honza má pravdu.

Jsme jako všichni ostatní v tomhle státě.

Proto nás lidi berou.

Dívají se na nás jako do zrcadla, proto nás mají rádi.

Co pak, držíme hubu jenom my?

Jariš, zapomněl jsi dodat, co Diderot předpokládal?

Že herci se jednou stanou hrdými občany a jejich povolání bude

veřejností ctěno.

Protože věřil, že herec má být pičem směchnosti, hlasatorem

směchnosti... Haló? Mějte se tu dobře, vy kreténi.

...a nebezpečných šašků. Ale k tomu je třeba získat morální

právo. V zájmu dobra a lásky nastolit...

Pardon, přišel jsem se rozloučit s panem režisérem.

Přišel jsem mu říct, že... že miluju Madlu.

Takže Madla miluje mě.

Teda snad.

No ale vířte ženským.

Víte, co vám chybí, Eliši?

To len, šéfe.

Víte, co je to brutalita pravdy?

Nevím, šéfe.

Tak já vám to rád předvedu.

V tom svým fáru jste jistě gigant, pane.

Ale nejvyšší jsi hovno, kamaráde.

Jsi váslá sopu.

Dobře, ale buďte tak laskav a neprskejte na mě, šéfe.

Tak já vám teda něco řeknu.

Z válka se stala kyselá prdel.

A to má na svědomí tato... Petře,

představ si, že tohleto byla kdysi nejvyšší královna. Dneska je

to poloviční alkoholička s vygumovaným mozkem.

Ztratila ponětí o mravní odpovědnosti.

Talencice zůstal, ale je to už jen jedno šmajdavé oko v těle prolezlé neprou.

Protože děláme divadlo na hovno.

Rozumíš, Honziku?

A ty jsi mě taky zklamal.

Nemám co dodat. Je mrtvá.

Odneste to pryč!

Kde

máte kort?

Není tu rekvizitář.

Rekvizity měla přece zajistit paní inšpicientka!

Nemám klíč od rekvizitárny, nikdo mi ho nedal.

Nejsem vaše služka.

Proč tu je ta panička?

Co dělá v tomto divadle? Ví to někdo?

Zastupuje tu stranu.

Dívám se, co tu děláte vy.

Urážíte lidi. A na to já se nemůžu dívat.

To se projedná jinde.

Výborně. Ale proč nejednáte zde?

Chcete mi snad dokázat, že špatně plním svoji pracovní funkci? Tento fakt není

vůbec třeba dokazovat. Zítra jdu za režitelem divadla a budu trvat na

výpovědi pro tuto dámu. Nech ti neradil. Honzo, chceš se tady složit nebo co? Máš

po infarktům. Honzo, klid. Buď to já, nebo ona, odtud musí začít nohá práva.

Honzo! V tom případě půjdete vy.

Režiséruje jako psu.

Inspicienti jsme v divadle jenom dva.

Cíla této logiky je neuprostná.

Půjdu já.

Nebude to poprvé.

No odejď.

Nenechám se přece od vás vyhodit jako támhle kandrdas.

Teď to není pravda, pana režisére.

Vy jste mi sice řek vypadni, ale tady ta kráva šle ze řídě a

práskla mě.

A já už měl Ludku s výstrahou.

Ale mě je to fuk vážně, já už mám prima falk v kotelně.

Budu vám tam držet místo.

Aspoň si dřív našetříme na ten divadelní stán.

Vy jste ho udala?

Ale vy jste ho vyhodil, ačkoliv vám prej zachránil život.

No to jste celé i vy.

Já jsem plnila pouze svoji funkci, rozumíte? Svoji funkci.

Promiň, chlapče, ale jak vidíš, vždycky se najde pár neumětelů, kariéristů

a kviz, který čekají na příležitost, aby tě zničili.

Nenávěj nás.

Nás? Nás.

A to jako my dva jsme my a...

Oni jsou oni?

Tak.

Děkuju.

Pane režisére, dovoluji si vás upozornit, že stále ještě stojím na této

bedně. Věřte, pane, hned dojde i na vás.

A jestli už nejste schopni na jeviště ani stát...

Podejte si žádost do důchodu!

Pochračujte! Zničíš se, Honzíku.

Ty bídní lupiči!

Kam jsi mi dal dceru?

Ušaroval jsi dňávlu v tovariši?

Utekla z domu!

Do náručí z mouru!

Takové obludy jako jsi ty!

Ne, pro slast!

Ale pro sraz, ale fojtajbl!

Pane Kobr!

Vyměníte hrát s tou aktovkou i na premiéře?

Odtalo co být jedno aktovka?

Já ne, vy ano.

Já mám mistře tady v aktovce v honorář, víte. A bojím se, aby mi ty penízky

nezbyly.

A na co jste myslel, Kobře, při té své recitaci?

No na ty peníze, mistře. Promiňte. Víte, já se těším, jak je doma rozhodíme po

koberci a budeme se nad nimi s mojí ženou tiše radovat.

To je ta vaše největší radost v životě, Kobře?

Největší radost.

To víte. Já nemám to štěstí mít dceru.

Já naštěstí žádné děti nemám.

Ty mysero, kam jsi mi dal dřeru? Kam?

Kde je?

Mluv! Kde je?

Mluv! Jak to myslíš? Kdo?

Kde jste, lóna?

Rozuměl jste, mistře?

Táto, ty se zničíš!

Madlo, švihaj si oblícnoční košily.

Honzo, pro boha živýho, odpočiň si. Alice, nepliť se tady.

Načerněte o tela,

Upravte herce!

Můžeme jít? Pozor.

Doja o teo, Pepo.

Řekni si to dřív, než začneš hrát.

A nemluv mi ty nesmysly o šlechetném vojinovi. To je starý brak.

Je to starý, vilný, opelichaný kozel.

který se třese na svou ovečku.

Je starý jako já.

Pupek mu málem leze přes opasek.

Teď už žádnou kočku na pláži nenavalí. Musí ji ukecat a to je zlý.

Měl by zařadit zpátečku, ale on to neudělá.

Klobouk dolů.

Řekl si to tak, že nemám co dodat.

Tak dámy a pánové, zkoušejte dál, dochud vám síly stačí.

Mně právě došly.

Zastoupí mě kandrdas.

To myslím vážně. Šup na moje místo.

Petře, víš, on to myslí vážně.

No ne.

Vypadáš jako královna.

Vendlo.

Dírko, jadiši.

Já vám věřím.

Za rok, za dva dám za vás ruku do ohně. Madlo,

chlubičko moje sivá, hraj jako o život.

Dovolte mi říci s otelem.

Kdybych teď musel zemřít, byl bych přesťastný.

Tak ať žije divadlo.

Ahoj Honzo.

Ahoj Honzíku.

Můj zdrav Honzo.

Ještě máte šanci, děti.

Využijte ji a Ninive bude zachráněno.