Original subtitles

Pane kolego, proto po škole.

Ale teď vážně, chápeme sice, že máte plnou hlavu starostí, přeložení,

stěhování, ale ani na nás byste neměl zapomínat.

No víte, co nám dlužíte?

I tady pan kolega nás opustí, dostane rád.

Nevím. I tady pan kolega nás opustí, dostane rád.

Významenání za vyjítající práci.

Protože zestaral ve školní službě, byl považován za vzor všech ctností a

všichni mladší učitelé museli docházet do jeho hodin, aby způsob jeho práce

odkoukali a byli ve stáří právě tak dokonalí a uctívaní jako on.

Jo, ten článek.

Ten už mám.

Ano. A co vám brání, abyste nám ho nepřinesl?

Nic, jenomže se to nedá napsat.

Zítra to přinesu.

Zítra? Ale neraději do týdne. Platí? Zítra nebo pozítří určitě.

Nemá nic.

Ani na to nešá.

Jejich oko se skládá z mnoha tisícového množství šesti uhelníků.

Jsou jim schopni rozeznávat barvy, lákají je veliké plochy květin.

A proto také včelaři opatřují úly barevními nátěry.

A pomeňte, že máme odpoledne praktická cvičení.

Na slavnostním zasedání ONV převzal jsem diplom za překročení směrného čísla při

náboru do hornictví.

Za zásluhy ve sběru odporových sudovin obdržel jsem zlaté plnicí perl.

Vražedná ruka věrolomných zlačinců zkosila život mladý a nadějný.

V našem městečku konečně klid.

Za pomocí četnictva zlikvidována byla stávka zemědělských dělníků a její

organizátoři po zásluze potrestání vězením.

Nejvyšší čas jed bolševických idejí počal otravovat již mladé a něžné dětské

duše.

V roce 1918, propuštěn z rakouskou herzkej armády v hodnosti nadporučíka,

obdržel jsem dekret učitele na zdejší školu.

To jste nám dali dárek.

Co to je?

Tak, kolego, spadla klec.

Od hoře jsem já osobně vlastnoručně vycpával.

A kde jsou podstavce?

Kde jsou?

Oheň je spálil.

Kde jsou, kde jsou?

V kamenech.

Výr.

Cislice z mláďaty.

Zubrožec africký. Vždyť je to nejvzácnější unikát naší sbírky.

To byly tučné úlovky.

Vydrželi hřát hodinu, i dvě.

Pidňáček, hejl, sojka.

Neušetřil jste ani polní myš.

Škoda. Mohl jsem, kamna se ani neohřála.

Tohle budete splácet hodně dlouho.

Ten článek samozřejmě taky nemáte. O čem?

O tomhle?

Nebo o tom?

Ukažte, hochu, ukažte.

To je, toto není možná. Kde se to, prosím vás, vyhrabal?

Vidíte, vidíte, tady to, to jsem já.

Nosil jsem tenkrát pod nosem knírek.

A tady vedle to je soudružka, soudružka, nebožka,

hajajsova.

Zlaté srdce, zlaté srdce.

Takové se dneska už nerodí.

Děkuji vám, příteli, srdečně vám děkuji. Udělal jsem jí radost.

Děkuji vám.

Dám si ji za sklid a povězím si ji nad postel.

A nezapomeň napsat adresu.

Napíšeš mi teda.

No, když ty mě napíšeš, tak já taky.

Napíšu ti hned.

Hlavně, abys brzy syhnal nějakej byt.

No, letek ho budu mít, tak napíšu. Můžu ti psát třeba do školy, domluvíme se a

já za tebou přijedu.

Dáme si někde sraz.

Tak já už musím jít.

Aby ti to neujalo.

Takže to místo už není volné?

Budete učit pouze o ulici dál, než jste předpokládal.

Výjdete, dáte se vpravo, první ulicí doleva, rovně a je

to třetí příčná.

Dům číslo 20.

Říká se tam u dobrého pastýře, kdybyste to nemohl najít.

Myslím, že u dobrého pastýře budete spokojen.

Přeju vám všechno nejlepší.

Ten dekret.

Nový za vámi pošleme.

Vedle vám potvrdí pracovní poměr.

Mama,

kdo se hlásí ve výrobní?

Děkujeme.

Dobrý den, je tady důmu dobrého pastýře. Mě sem poslali z okresu.

Samozřejmě, čekáme na vás, jen pojďte dál.

Co víte?

Nic.

Myslel jsem si to.

Kdybyste věděl, nedostali by vás sem ani pár revolvů.

No, nebudu vám nic zatajovat.

Váš předchůdce, našli jsme ho rozflákanýho na schodech.

Ještě je v nemocnici.

Ale já... Pojďte, seznámím vás z kolegy.

To je pan Helebrant.

Vítám vás do našeho ústavu.

Pan Chalupecký.

Tudy.

Pozor. Tady se dostalo.

Jo.

Tak co je to?

Za sebe s dozorou.

Prosím vás, to snad musí být nějaký omyl.

Dneska není na lidi žádný spoleh.

Máte být dole.

Ten referent to snad nějak musel poplíst.

No já přece... Pan Croft.

Má nervy na drans, úplně se sasypal. K chovancůmu nedostanete ani párem volů.

Chovanci mají obden školu a obden jezdí do uhelných skladů. Oni to mají radši

než školu.

Zítra pojedete na uhlívy.

Seďte, seďte.

Já jsem přijel do Prahy učit. To je v pořádku. Pro to, co tady budete dělat,

je předepsáno učitelské vzdělání.

Ale pánové, který jste mi představoval... Na to jste správně.

Obchodní příručí, šveč... No, já dělal vždy zničinu.

Krejčí, rotmister... Od vás čekáme víc.

Jste první kvalifikovaná síla, kterou nám sem okres poslal. Ale tam mi nic

neřekli. Měli strach, že byste si to třeba rozmyslel.

A já tady nemůžu zůstat.

Ale... Proč pak?

Máte potvrzený pracovní poměr?

No, to mám. No tak.

Já nemůžu.

Nebudu to umět. To si zvyknete.

Koukněte se na mě, já dělal řezničinu v Holešovicích na Jatkách a tady už jsem,

no, dobrých deset roků.

Tady si každej zvyknete o začátek.

Vy jste svobodnej.

No tak vidíte, než se oženíte, tak tady budete jako ryba ve vodě.

Dostat se do Prahy, člověče, komu se to povede?

Zítra ráno nastupujete v šest, tady jsou klíče od ústavu.

A pro dnešek jste volný.

Pivečko, slečny.

Večer je váš?

Večerní Praha.

Trest smrti vrahovi nezletilého děvčátka.

Večerní Praha.

Trest smrti vrahovi nezletilého děvčátka.

Večerní Braha.

Trest smrti vrahový nezletilého děvčátka.

Večerní Braha.

Tě můj brátko, dej mi na pivo.

Nemám.

Nekouře. Ufám? Ufám?

Ufám?

Tady je pro vás obleček, zánovní.

Na nějakou tu zápletu nesmíte koukat.

Děkuju.

Nezdlobte se, ale já nechci.

To tam půjdete takhle?

Proč ne?

Prosím vás, nemohu bych si tady u vás nechat ten kufr.

Kurník, zase chleba s marmeládou. Kdybys dělal civilů dobratu, nekrad, mohla ti

matka podstrojovat.

Vypadni.

Máte bejt zadu.

Jsou všichni nahoře.

Já na ně bacha nedávám, za to jste placenej vy.

Udělej.

To už jsme utekli.

Máte? To víš, že jo? To je fajn.

Pojedete na dvojku.

Kde je ten, co je s váma? Tady.

Říkám, že pojedete na dvojku.

Rozumíte česky?

Oni nejdou běžky.

Co bude s tou konví?

Koukám, že jste pěkný pták. Ani poručit jim neumíte.

Jdeme.

Tam není dvojka.

Dvojka je.

Na dvojku musíte dám hlit.

To není prázdná.

Šafář.

Štyry, vagóny, briket, lopaty.

Koukejte se ohodit.

Nemáme lopaty. Co je, co je, co je?

Máš vykládat?

Nejsou lopaty.

Nemají lopaty.

Co je mi do toho?

Máš si je hlídat.

Tak poručíš jim nebo ne?

No, nemají lopaty.

Máš si je hlídat, ty... Mám dojít pro ředitele?

Tak se snad vrátíme, ne?

Jo, to musíte vědět vy.

Co si odskáčete?

Pojď sem! Pojď sem!

Dejte si pozor na Štrobacha.

To je ten cikán.

Ten dneska určitě uteče. On se normálně bojí.

Ale vám uteče. Ruku na to!

Přece ho nebudu honit.

U každého.

Počkej, tohle to neženej.

Končíme.

Mladej, mám pro tebe křev.

Tolik mi platí za to, že vás hlídám, protože vás nehlídám.

Děkuju.

Prosím.

Jste Štrobach? Jo.

A vepředu má na tom vytetovalý jen pro tebe.

Když dovolíte.

Nápravně výchovní zařízení.

Roka půl, nikomu bych to nepřál.

Bylo to tam blbý, jo? To nesmíme říct.

Chtěli jsme podepsat takovej papír.

Stavte se na moment u mě.

Za prvé, jsem odpovědný za vaši bezpečnost.

Po tom, co se tady před několika dny stalo, je vaše jednání naprosto

neodpovědné. Koupal jste se ve sklepě, byl jste svlečený. V kapse odloženého

oděvu musel jste mít klíče od ústavu.

Poprvé a doufám, že naposledy vám připomínám, že jste povinen dbát

bezpečnosti. Vlastní i a pamatovat na společenské nebezpečí, které by vyvstalo

z případného útěku chovanců.

A za druhé, není-li vám to známo, je jednak zakázáno, a jednak

krajně nepedagogické, rozdávat chovancům cigarety.

Vy to víte?

Nevím, hele, cos.

I o vás.

No, cigarety jim nedávejte a dejte si na ně pozor.

Nikdy se k nim netočte zády, snažte se pořád mít přehled, pořád být ve střelu.

A to do mě kdo žaloval?

Samozřejmě. Kdo?

Proč jste žalovala, Vrámku?

Proč jste si teda ty cigarety ode mě bral?

Poslyšíte, proč jste žaloval?

Protože se ředitel ptal a lhát se nemá.

Kdyby vám někoho přivezli a nezdál se vám, šoukněte ho do basy.

Já mám největší radost, když mám noční a o půlnoci mi policajti přivezou

osnáctiletního klacka s želízkama na rukou. No a tady mu je odemknou a teď si

s ním dělej, co chceš.

Jo, kdyby k něčemu došlo, tak tady je aspoň něco.

Až vás budou otravovat, že je bolí hlava, tak těchhle prášku jim dejte,

kolik chtějí, ty jim neuškodí ani neprospějou.

Všichni tady mají nervy na trans.

Krádeže, hloupeže, znásilnění.

No pak je pošlou k nám, tady si buď počkají na soud, nebo když toho mají

méně, odkroutějí si to u nás.

No a čísla, který potřebujete, máte pod sklem.

Lékařská pohotovost, bezpečnost, ředitel.

Víte, já jdu za dva roky do penze.

A kdyby se mě někdo zeptal, co je to život, tak mu řeknu, kamaráde,

vemte to od kasárem přes nemocnici a kriminál na zbytov.

Dvacet let v armádě, potom špital, žaludeční vředy, infarkt.

Teď tady mezi těma kriminálníkama penze a rohliny. No, tak já jdu.

Děkujeme.

Tople, prosím vás, vyhlašte večerku.

Večerka.

Tak.

Co čumíte, rypáci?

Řekl jste večerka, ne?

Hlásí večerku?

Večerka, jasně.

Padám, padám, padám, holove, padám. Hlásí večerku.

Zbalit, pánové.

a na ložnice, nebo nám to poludělá brůser.

Čestný slovo, Volové.

Večerka.

No tak se ti zeptali, že mi nevěříš.

No ti si zeptali, že jsi takový blázen.

Můžeš za to, že jsi tak blbý a že mi nevěříš. No můžu.

Jsi vadnej, ne?

Večerka.

Vychvatil to na řídě. Smej s rypákům.

Večerka.

Přírostek. Na soudní příkaz nařízena ochranná výchova. To je pořád stejný.

Nedělal vykrat samou obsluhu a pak šupřes hranice. Co by tam s tebou

dělali? Na tebe čekají s otevřenou náručí ty chytráku.

Tady jsou jeho osobní věci.

Kdo je to?

To je vaše dívka?

Je to vaše dívka?

Ano.

Mohl bych si zakouřit?

Jo, můžete.

Je mi špatně a bolí mě hlava.

Zkusím vám dát ještě prášek.

Pokažte.

Jsou blázní, teď máte úplně normální teplotu. Určitě mám horečku, asi jsem to

špatně držel.

Povedlo se.

Vylez.

Proč? Povidám, vylez, rypáku.

Aby jsi věděl, kam jsi se zdostal.

Já?

Kdo jste mu to udělal?

Kdo jste mu to udělal? Co je?

Co jste s ním udělali?

Přiznejte se.

Kdo jste mu to udělal? To už je ráno. Přiznej se!

Pomůžte mi s ním.

Nic to nebude, zlomenina žádná.

Spíš šok.

Dejte mu něco studeného na zátylek.

Asi tak jednou za půl hodiny mu prohlédněte.

Zorníčku, kdyby jste zmenšila, zavolejte mě.

Nováček, že jo?

Proč jste ho nedal do basy? To jste přece musel vědět, že to takhle dopadne.

Král. Král.

Holub. Král Posťák.

Co bys mi za to dal?

Naslíbuji.

Je to fakt nejlepší.

Kluci! Skočte pro ředitela a vy dva půjďte se mnou.

Upatrně, ať nezpadneš!

Tak polez pláha!

No, to ses dostal daleko.

Mít je to vůl? Dát mu přezdržku.

To je zajímavý, že z těchhle gaunerů nikdo nikdy nezdrhne.

Já vidět, že někdo z nich bere roha, tak zalezu, ať si třeba zpřeráží hnáty nebo

zláme vás. Žádná škoda.

Ale ty se mají moc rádi.

Vykořili jsme vás jako sísla.

Jak se tu v Praze máš?

Dobře se mám.

Nestíská se tě po škole u nás?

Proč?

A bydlet budeme kdy?

Bydlet?

Do roka.

Do roka a do dne.

Do roka a do dne?

A to je fakt?

Jasně.

A na kterém sídlišti?

V severním městu.

Měj se ráda, že se vidíme.

Přejem.

Tak hrpím.

Já chci domů.

Já hrpím.

A když se zase uvidíme?

No, zítra.

To jsem ti přece psala v dopise, že tu budu tři dny.

Ty jsi to nečet.

Čet?

Až já zítra nemůžu, já mám uhlík.

Jaký uhlík?

Platit.

co mi přivezou již.

Co je?

Tak jsem zas doma.

Koukám, že jste trochu tento, tak pojďte.

Bydlíte někde z Ruchy, myslím stranou. Já v Praze vůbec nebydlím.

No jak to teďka?

No... Tady.

No sakra.

Proč jste sem?

A vy jste měl pěkné místo.

Jo, to byla šance.

Tam to bylo, to bylo pořád.

Kdo vytral souvěpeři?

Kdo namaloval státníkovi knír?

Kdo namaloval na záchodě?

Rámský, Rámský Tom.

Jo, to byla, to byla šance.

Konečně jako člověk.

To je pro vás?

Bolí hlava, co?

Bolí.

Z toho se vyspíte, zase bude dobře, to já znám.

Snad musíte znát z třetí třídy, ne?

To

přece

nemyslíte vážně?

Poslejte se!

Sklád. Kolik to je?

Chládek.

Matějka.

Brož.

Tisíc. Baudyš.

Dobře.

K tabuli teď půjdete vy, Holube.

No vy!

Mě vydechte, jo?

Umíte to někdovi počítat?

Sedněte si.

Nebo to chcete zkusit?

Poprosím.

Sedněte si.

Když je vám milejší stát.

Konec hodiny.

Rozchod! Duben, záchody.

Fáber, na kuchyně.

Novotný, Topol.

Společenská místnost.

Holub.

Holub! Služební místnost.

Ostatní rozchod!

Společenská místnost.

Koudelka, šíma, schody.

Ty sjeme žhajzly.

Ostatní rozchod.

Ty, služební místnost.

Vy máte služební místnost?

Jo, my jsme si to vyměnili, to se snad zmíná.

Neměl byste pro mě cigaretu?

Prosím.

Nečumy sem, mě to ukazuješ.

Vosmička. Snědej sem tu kartu.

Kdo to rozdával? No já.

No tak to máš rozdávat pořádně.

Neříkám, že to je vosmička.

Nech toho a pojď se mnou.

To znám.

Radím ti dobře. Nehraj si s vohněm.

A proč to mám jít? Nekeci a pojď.

Dělej.

Žer. Jseš v pastáku, blbečku, jestli ti to nedošlo.

Žer, svině.

Tady poroučíme mi.

Žer.

Vy hajzlové, vy smradi, vy dobytkové, nahoru! Vy taky, mazejte nahoru, smradi!

A vy taky, slyšelci!

Když si myslíš, že se tě bojím, ty smrade, nahoru mazej!

Co tady děláte?

My si tady povídáme.

O tohle snad jde, ne?

To není kdy.

Tak si povídejte.

Nečuvi, páku!

Dobýtkové!

Vysvětlí odkud jsou vás těžovací na ředitelství?

Hloubci! To jste učitel?

Napomeňte je!

Vy jste se zbláznil.

Nemůžu je sem pustit všechny, takhle se prostě nedá vyšetřovat. Ježiši Kriste,

jak vám to mám vysvětlovat? Venku si z nich lidi dělali blázny.

Oni mají nervy na dranci, někoho praště a zmrzače. Slověče, co mi to tu

povídáte? Copak jsem vězeňský lékař?

Pani doktor, kdyby jste vydělala nějak to holí?

Děkujeme.

Další.

Ale... To je znad jedinej, kterej není tetovanej.

Ten je tady novej.

Prosím? Že je tady novej.

Ach tak.

No prosím.

Máte zajímavý povolání?

Každý povolání je něčem zajímavý.

Já jsem se taky vždycky chtěla zabývat výchovou mládeže.

Já to dělám teprve krátce.

Vážně?

To nic.

To se asi chlapci kočkujou.

A shledanou.

Na shledanou. Na shledanou.

Co je to?

Na shledanou. Nechte toho!

Štroubach!

Topol!

Havránek!

Skála! Ostatní rozchod!

Já, pane vychovateli, bych nemohl.

Co?

Na vycházku.

Přeskočilo ti?

Jsou tady už půl roku a je to jejich druhá vycházka.

Jo, kamaráde, to si ještě musíš moc vyžrat, než tě pustějí.

Že jo?

Tam my starý kriminálníci.

Pane Kostelecký,

vzal bych si ho sám.

No to sice můžete, ale já, bejt vávám, bych to nedělal.

Přijíbal jsem ho. A dali mu nadržku.

Přivedou ho v pořádku.

Pro mě, za mě, ale není to tady zvykem.

Ale to je snad jedno, ne?

Není to tedy zvykem.

Kam vedou ty koleje?

Na Plzeň a na Budějovice.

Já jsem z Krumlova.

To je na jich.

Je to daleko?

Asi dvěstě kilometrů.

Ale na druhou stranu.

Už půjdem.

Kam?

Kam půjdem teď?

Nevíte, co se mnou bude?

Na kriminál to, myslím, nevypadá.

Tak teda polepšovnu.

Františku, nemyslíte si?

Já nemůžu nic.

Vůbec nic.

Možná, že kdybyste se tady dobře choval, tak byste třeba...

Matka to nepřežije.

Neměl bych to vlastně pít, ale co na tom světě člověk má?

Třeba to je, vy jste mladý, máte život před sebou, ale... Já tady nebudu. Co?

Že tady nebudu!

No proč? Že tady sranda. Ne, tady ne. V pasťáku.

Já toho nechám. Ale to je všechno o zvyku.

Já vím, ale já si na to asi nikdy nezvyklu.

Hele, pojď. To radši snad. Pojď, pojď si zatancovat.

No tak, hej.

No tak pojď.

Nebuď hlbej.

Jen ti do toho, kamaráde, nepojď sem.

Hej, Háňo, myslíš, čeká tě lávenka, ale myslíš, ta je pro tebe.

Já vám to říkám pořád, najděte si něco jinýho.

Teď se nebudete celý žvor jezdit na ohlí a kontrolovat, jestli jsou podlahy

vypucovaný. A co mám teda dělat? No vím já.

Já už taky ne.

Mám kouda odsud sékru.

Mohl bys se za ní podívat?

Mějte si kam chcete.

A ve tři tady!

No pojďte se mnou!

Pojďte se podívat, jakou nám dali práci.

Co je?

Zkuste s tím pohnout.

Jinou práci pro ně nemám. Když to nevyložej, tak to někdo zaplatí, ale já

to nebudu.

Tak co mám dělat?

To dělejte, jako že se snažíte, no.

Tak taky, taky, taky.

No jo, asi zvyknete.

Hlavně, aby nic neprovedl, než ho chytnou.

To by z toho byly oplejtačky i pro vás.

V kolik zdrhnul?

Asi tak kolem desátý.

On se jmenoval Mudroch, teda oni byli dřív člověče, dynamitem si prorazili

štolu a zdrhnuli. Šaty měly schovaný u hejného a jedně tomu jednomu, teda tomu

Mudrochovi. tomu se povedlo.

Za rok poslal dopis cizinecký legie, už tam byl seržantem.

No a co ty dva?

No co, no co, normálně, koupili to, kulka na utěku, znáš.

A myslíš, že toho Nováčka chytnou? To je vyloučený člověče, vždyť ten to měl

opřápnutý, vždyť se všim, že tady s nikým nekamarádí.

Tomu to bylo jasný, hned jako jsem šouplý.

No a tebe vole chytli.

Než jsi nějakej vadnej.

No jasně, prdlo mi v bedni a musel jsem zrnout.

Na člověka to někdy přijde, to máš stejně jako tadyhle na bláhu.

Jenže tohleto je úplně jiný případ.

On teda se choval jako pitomeček, ale bude jedinej, který mu se to povede.

Myslíš, že už je za hranice, má?

Jasně.

Ale dostat se za hranice, to není žádná sranda.

Pro někoho ne.

Ale on už to tam má opřelápnutý.

Já mu to přeju.

Když se to může povízt jednomu?

Každému se to může povízt.

Ale musí být chytrý.

Tady jsou samý volové.

Každý je moc checá.

Člověk musí být chytrý.

Už jsme doma z vejletu.

Nezmokli jsme, už jsme tu.

Kde jste ho chytli?

Přepad nočního hlídače. Vomráčil o železnou tyči. Co chtěl, nevím.

Lídač měl u sebe 50 korun, ty mu vzal, no a za hodinku jsme ho měli.

Počkejte tady na mě.

Nepřipadal mi zkaženej.

To jsou těžký věci.

Jak to řekneme jeho matce?

Tak tuhle starost si můžete ušetřit.

On totiž matku nemá.

No nemá, umřela, když mu bylo osm.

Já u svojí taky uteču.

Fakt uteču.

A kam, mladej, kam chcete utéct? To jsou těžký věci.

Ráno si pro něj přijdeme. Jo.

Číslo šedesát. Tři palmy. A už ti to nikdo neodpárá.

Už tě mají.

A nemyslíte, že když někoho takhle poznamenáte, že mu nezbývá nic jiného,

než to znamení nosit?

Co byste navrhoval?

Já nevím.

Vy jste vychovatel, tak dělejte svou práci, jako jí dělám já.

Spí jako zabitej.

Tak vstávat, vstávat.

Podívejte se. Co je? Co vám teď něco přinesli?

Vánocům pro rodinu. Co?

Ale já žádnou rodinu nemám. No něco k zakousnutí.

Neste to vy blázni.

Co vás to napadlo?

Vánoční nadílka.

Ježíšek. Od dědy mráze.

Plame nebo zelenira.

Neptejte se. To stejně neuhádnete.

Na to nemůže nikdo přijít. Nemáte se čeho bát.

Ale to si nemůžete nechat.

Je to určitě kradený, že jo?

Kluci, vraťte to zpátky.

Jste sám proti sobě.

Ne 50, ne 60.

No kviče si blbě, tak to je kup na zimu. Ne silonky, ale krepsilonky.

Budeš si to pamatovat, ty vole?

Krepsilonky. A nejmladšímu bráchovi tašku do školy.

A sestře, ona není naše. Teda není to moje vlastní sestra.

Medvěda.

Velikýho bílýho medvěda. To je teda dárek.

Když jsem byl malý, tak mi takovýho koupili, ale já jsem se oděsněval.

To ti taky zůstalo.

To já koupím o celých fajfku. Kup mu hodní.

To je taková skleněná fajfkarý zatány, tak ten kouř projde vodou.

Fá. No jasně, v civilu jsem ji kouřil. A kouř je takovej studenej, chladivej. A

co stojí?

No kolik máš? A co stojí? No víc nejak 50 korun.

Fáň. Máš na to?

Mám. Já mám mě boty, limovaný kožešinou. Na zimu. Že je to na kutníky?

Vždyť je to cikánka. No a co má bejt? Když ty jsi cikán, tak tvá máma musí

bejt cikánka. Už ty viděli cikánku s takovýma botama.

Ještě řekni, že jí koupíš koži.

Křikánka v kožišech. Já na to mám prachy. Ale co máš ty? No co máš? Máma

dělá v Centrotexu a nic nepotřebuje.

Počkej, co tam jí koupí. Jo, tato, jo, teda. Když jsme ji viděli.

Pomatujte se na ten jeho civil.

Kdyby tě v pastějáku neoblíkli, tak musíš chodit kanálama.

PZM-ku.

Kluci!

Potřeboval bych zajít do hračkářství, chci koupit se s třem rkací panou.

Já do trafiky, provodní dýmku.

Mámě chci koupit galoše lemovaných chlupama. Musím tátovi koupit plnicí

pero. A já mámě silonový punčochy. Nevíte, kde bych sehnal rukavice bílý,

dámský? Sejdeme se v šest hodin, jo? Před kostelem.

Stačí!

Napíše, co?

Tak

se

nestýte.

No to mně musíte říct jaký.

Tak si to ještě rozmyslete.

No tohle nejde. Další, prosím.

Svobodnej. Tady jsou všichni ženatý.

No a na večeři se stejně všichni sejdeme.

To je tady takovej zvyk?

Mě to tak moc nevadí.

Dědku, těšíš se do civilu?

Těším se.

A co tam budeš dělat?

To je na vagony. Jo, právě?

Hele, dědku, dědku, dědku.

V civilu jsou pěkný ženský, když ho tam.

A přijde ředitel s bávou. No, tak jedou se a půjdou si domů.

Ráno. Tak šťastný a veselý.

Dneska se kluci naživete na týden o třebu.

Na jednoho připadá nejmín dvojitá porce.

Přeju všem dobrou chuť.

Myslím, to nechci nikoho urážet, že takovou večeř, jakou jsme pro vás

připravili, vidí mnohí z vás poprvé v životě.

No, a pokud se týče příštích Vánoc, to záleží jenom na vás.

My toho na vás nechceme tak moc.

Když to dodržíte...

Budete ode dneška za rok slavit Vánoce tam, kde si to sami nejvíc přejete.

Doma.

Sednout!

A abyste se cítili jo jako doma, přijímněte od nás něco.

Malý dáreček.

Nebo jo?

Nik.

Tak dobrou noc. Dobrou noc. Tak dobrou. Šťastný a veselý. Dobrou noc. Dobrou

noc. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Tak třeba postel.

Stala.

Půjďte na klíče od sklepa.

To nemůžu, kluci. No co máme teda dělat?

Nás aspoň spát.

Dej mu do rypáku, fraš mu zuby!

Pacháte! Ale kluci, znad se zrovna dneska nebudete prát.

Nemám podvádět, ať zaplatí, když prohrám.

Všechno mi ukradli. Peníze, fotky, dopisy, všechno. No, jen se pojďte

podívat. Všechno ukradli, svině!

Klíče!