Original subtitles

Dnes...

Ty zloděj, zlodějská!

Můj!

Ještě mám!

Ty lupek!

Co má být?

Myslel jsem, že...

A co se tady notit, soudáš? Můžu si chodit kudy chci, a kdy chci.

Vy mě nemáte co poroučet.

Ale když to chcete vědět, hledám prase.

Nevrátilo se nám spastvy.

Neviděl jste i nikoho?

Neviděl.

Nestarám se o nikoho.

A o vás nejmíň.

Kde jsi byl tak dlouho? Bála jsem se o tebe. Tohle nikdy neříkej.

Nemám to rád.

Pamatuj si jednou provždycky, že o mě nemusíš mít nikdy strach.

A dostal jsi něco?

Málo. Hemží se to dneska knížecíma.

A slíbil jsem najisto železnímu, že mu pár kluků dodám. Však počká. Nepočká.

Slíbil jsem, že je dostane.

A jak to uděláš?

Vyberu leče z Livskej.

A ty víš, kde líčí?

Abych nevěděl.

Vím všecko, co se děje na Blatech.

Stalo se něco?

Ale... Vojta není zase doma.

Já vím, co chce jí říct.

Že klub, Bůh ví, co tropí, snad pitlačí,

že tak v celé vesnici aspoň o něm říkají, že kouká na každýho jako vrah a

nikomu ani kloudně neodpoví a Bůh ví, co ještě... Já nevím, že by ten chlapec byl

tak špatnej.

A když, tak je naší povinnost si jiho přivíst na správnou cestu.

Já si na něj nemůžu stěžovat.

Ke koním je dobrý,

šikovnej na všechno, kde se rozbitý ho zpraví a Václav a Apolenka ho mají rádi.

Toho se právě nejvíc bojím.

Václav mu na slovo věří. Je to takovej mírnej hoch, aby nám ho neskazil.

Apolenka už dospívá.

Bůh nás netrestej, aby tak ten klupi něco... Na co myslíš, prosím tebe.

Toho by se Vojta přece nikdy neodvážel.

A pak, Apolénka je naší krve.

Ta se přece s nikým nespustí.

No ne, to jí běřím. Dej Bůh, abys měl pravdu.

Ale já myslím, jdi ti za dobře s panem zprávcem, možná, že by ho vzali knížecí.

Hodil by se líp k vodě a do lesa.

Pořádnej pacholev z něj stejně nebude.

Bane, Bůh ví, co by jim provedl.

Ručit za něj ještě nemůžu.

Zůstane u nás.

Moje máma byla kmotrou jeho mámě, ať už byla jaká chtěla, dejí pámbu nebe, je

mou svatou povinností o kluka se starat.

A mu zejtra promluvím do duši.

Spíš, Vašku?

Kde ses tu vzal?

Proto tak jsem se klíčovou dírkou v komoře.

Prosím tě, Vojto, nedělej si pořád ze mě blázní.

Tak nevěř, když nechceš.

A už se mě na nic neptej.

Byl tu tatínek.

A ty jsi mu vykvákal, že jsem byl u vody, viď? Tiše.

Kdyby tě slyšel Tomeš.

O, ten chrní jak pařez.

Přiřej se! Co jsi řekl?

Nic jsem neřekl.

Dělal jsem, že spím.

To je dost, že jsi se zmohl na to jednou ošídit tátu.

Dobrý den, pan táto.

Dobrý den.

No vidíš, kluku, jak jsi šikovný.

A když už jseš v tom zpravování, mohl bys vyměnit prk na úkorby.

Večír, až se vrátím spast, vydám to do pořádku.

A poslyš, kde jsi byl včera v noci?

No?

Neumíš odpovědět? Co?

Byl jsi na rybách, přiznej se.

Nebojte se, pan táto.

Mě nikdo nechytí. Krádeš, kluku!

Ryba není tvá a potok je knížecí.

Potok patří sedlákům.

A ryba je toho, kdo ji umí chytit.

Mám udal rybu všem lidem, nejen knížeti.

Touhle mi nechoď.

Povídám ti naposled.

Nechci, abys chytal.

Chyť si svýho.

A rád bych věděl, kam ty ryby zanášíš.

No, pověz mi to.

Vázím je zpátky do vody.

Chytám jen tak pro zábavu.

Žeš, kluku!

Žeš! A kdo už je ten krádev?

Měj si pozor!

Já jsem poctivý člověk a u mě můžou být jen poctiví lidi. Pamatuj si to!

Můžeš pomoct Václavovi síct?

Má to ještě hodnej kus. A počasí dlouho nevydrží.

Vemíš s tebou kosu a brousek. Přijdu za tebou. Dobrá.

Jakube, nevíš, kde je Anča? Neby byla. Spi.

Zatrápená holka, nepořádná lína. Ančo!

Ančo! Co je?

Jo, by tě půjčí hlady a ty se válíš v posteli. Hni sebou sakru, nebo ti

pomůžu. No, no, šach se nezblázní. Já jsem taky ještě nejedla. Ho podrž!

Takhle se tahat po nocích smyslivce, na to by tě úžil. A dobite, ať třípá hlady.

Já nejsem žádná děvečka, táto, a nikdy jí dělat nebudu. Sám pán mluví, co budu

dělat. Zase už křičíš, hned po ránu?

To je krá muže chodit s myslivěckým mládencem. Mohli byste jít rád, že z ní

bude něco jinýho, než holka od hnoje.

www.hradeckralove.org

Říkali mi, že jsi tady.

Potřebuju na zejtřek asi dvacet kluků. Co za ně.

No a kdy se dohodneme?

Zejtra je máte.

A po druhý se po mě neptejte.

Nemusí každej vědět, že se známe.

Jíte sám nejlíp, kde mě najdete.

Ty seš ale už kluka držkatýho.

Jé.

Pojď mi pomoct.

Ty jsi je uhranul?

Uhranul.

Teď aspoň uvěříš, že dovedu čarovat.

Sbírej kluky a dávej je do pytle.

Leží vedle tebe.

Já, já musím jít síct.

Večer máme být hotovi.

Zůstaň si třeba tady, posítnu všecko sám.

Pospíším si.

Ty babo s babou!

Do smrti z tebe nic jinýho než sedmát nebude! Na lidi dřít!

Jako mezek!

Jdi! A už za mnou nelez!

Počasí se mi nelíbí.

Má šla ráno nahoru, něco se přižene.

Tak co si mi přines, víš?

Jen tak jdu.

To víš, promluvit se chce.

Že se ptám, prodal jsi tu hřebici v Netolicích?

Povídali u nás, že jsi tam s ní byl?

Neprodal. Měli špatný ceny.

To radši počkám.

No, tak vidím.

A já mu jsem včera prodal židovi do budějnictva dvouletýho valacha.

Dvěstě pět a osmdesát jsem dostal.

Dvěstě pět a osmdesát? Mordy, jaký to byl valach, jak skoro lát. A to vidíš,

já chtěl počkat, chtěl jsem aspoň třista třicet. A znáš mou ženu, sičela já po

místo šantík a musel jsem prodat.

A to znám, Pepík Praze potřebuje pořád a Ferběhovi a Frantovi, aby člověk taky

ještě dával.

Ale je toho na mě už moc.

Já jsem tu zprací hotov.

Pojď se, jdeme k nám, popovídáme si.

Mám cestu do zbudova. Věděl jsem, že tě tu najdu. Co mi chcete?

Dnes večer půjdeme na křivonosku.

To znamená, že budou hořet v ohně na druhé straně. Co dostanu?

Jseš kluk mizernej, ale mazaný všema mastma. To mě nezajímá. Kolik dáte?

Jedno z desíti. Platí.

Co máš dcery? Ty bych už nějak odbyl.

Dvě ty chlucí byly, jak se patří.

Kuba by převzal úsedlost, Pepíka by byl doktor, Ferdu by opatřila železnice,

Matouš by se snad dostal do knížecí služby, no a Sprantíka hod by byl

oficíra. Nedevzít tolik peněz, aby to všecko člověk přivet až do konce.

Jinou to jsou samý bichy, brachu.

Jak jsi to zařídil, takový Tomáš?

Drež se nadarmo.

Už si dluh udělal na statek.

A toho dluhu, kamaráde, toho už se nezbavíš.

Já pa dlouho už ti, Josef, študíruje.

Devět roků.

Člověk nerozumí, co takový študírování na doktora obnáší.

Ale kde na to mám brát, Mordě, co pak radu?

Jo, kamaráde, to ti nevím, rady.

Já... Na tvým místě bych jim vyhnal študirování z hlavy a přidržel k práci.

Ale hlavně ženě domluvit. Ne, pán. Ta nepovolí. Pán Bůh ví, že jenom vodním

všechno zlo pochází.

Jedině Kubu neskazila.

Ten mi zůstal.

Ten je můj.

Ale máš pravdu. Hned zejtra napíšu Pepíkovi, že mu dávám ještě šest měsíců,

aby toho doktora udělal.

A jestli ne, na mou duši už mu ani grejcar nepošlu. To je moudrý slovo.

Jen se ho drž a nepovoluj.

Nepovolím, i kdyby se všichni čerti spikli. No, co pak čerti?

Ale žena si tě osedlá. Bo ne, bo ne, ne osedlá, ne, ne.

Co tak brzo?

Nechtějí mi tam ostat.

Koušou je mouchy, bude asi pršet.

Ty, Vašku, slíbil jsem pan tátovi, že upravím prkna na korbu, ale nemůžu.

Musím si něco zařídit.

Večer ti to vysvětlím.

Skovej se dozadu za kolnu a udělej to za mě.

Udělám.

Kdyby se blata rozdělila a kdyby každej, kdo má na ně právo, dostal svůj díl a

obdělával si ho taky.

Se na jivota by bylo až dost.

Každej z nás by mohl mít jednou tolik dobytka. A každej by ho spodařil aspoň

na svým.

Mordy je chluku ty máš, ale krátký oče náš.

Stačí poděkovat za den a za chlebo.

Kde zbyl?

Chtěl jsem dodělat prkna na korbu, jak jste přikázal, pan táto.

Tak vlou, ale jdu si svou trestou. Lid se stát do slývy, nevede! To mi nemusíte

říkat. Jsem zdejší.

Koukejte mazat!

Je vás snad mrzí, že jste na svobodě?

Bylo vám těch pět let málo?

Můžete příště dostat víc!

Dejte si pozornou hladičku!

Jdete vyhražovat!

Co to je vyhražovat?

Upozornit. To bych vám taky neádil!

že to tam hoří.

Já vím, že se tam seběhli pěšáci z celého okolí.

Že jsme jí malé jásku vypálili, Rybník.

Zatracená, zjeví se jako duch. Kolik jich máte?

Třetina to.

Kolik jich máte, se ptám? Asi třicet.

Dostanu tři. To ti stačí.

Dostanu tři.

Už jsem řekl.

Já zapálil v ohně.

Nezemě byste mě dostali ani jednoho.

Vem si tři a koukej zmizet. Ať nás tu nikdo nevidí.

Nemám čas je schovat.

Nechte mi je u Pavlíčka.

Pošlu si pro ně.

A železnýmu, když říkte, že po zejtří budu mít dajice a srnce.

Jsi tu zatracená, jak to děláš? Nekecejte a hleďte si svýho.

Já

se

bojím.

Hambářko, nestydatá nehodná, zasloužila bys!

Nic mi neuděláte!

Pojď. Já se bojím. Čeho, prosím tě?

Hospodár šel spát. Já slyším všecko, na to se můžeš spolehnout.

A Polena je jinej kos než ty. Ta už je v sadě. Ta měla být mu s kým. Tobě patří

zástěra. Pojď.

Jdi napřed.

Dveře do dvora jsem ti nechal povodevřený, abys nedělal zbytečný

rámus.

Jak jsi se sem dostal?

Z dí jsem prošel.

Vím, že čaruješ, ale z dí ještě nikdo neprošel.

Řekni mi to, prosím tě.

Nečaruju, blázne.

Oknem v komoře jsem prolesl. Vždyť je zamřížovaný.

Pro někoho.

A co bych o tom mluvil?

To záleží na chytrosti. A ty nemáš, co by zanehet vlezlo.

Ty, Vašku, mám pro tebe práci.

U košikáře Pavlička ve Zlivě mám tři kluky. Já tam nemůžu.

Nechci, aby mě viděli mluvit s těma.

tak mi je přineseš na blata. Já?

Ty. Paní máma si tam zamluvila košík, tak se to hodí.

Půjdeš prostě pro košík a v něm je přineseš.

Ježiši, co to po mně chceš? Jak se mám ji nabídnout mámě? Já vím, proč chci,

abys šel ty.

A ty půjdeš.

Slyšíš?

Vím, co dělám.

A dej si na mě pozor. Tak já teda půjdu.

Vojto, neho. Já pro ty ryby půjdu sama.

Proč bys pro ně chodila?

On musí jít. Ale já ti to vyřídím líp. Ale já chci, aby šel on.

Musíš se už jednou konečně přestat bát. Ale já tě prosím, Vojta, abys ho nechal.

Slyšíš? Já tě prosím.

Půjdeš teda ty.

Kam letíš?

Do Bránov.

Táhni chrnět, aby tě ta tvá třina zejtra neumořila.

Jak fakt, že vy poslíčkujete tomu rošťákovi?

To se přece málo hodí na dceru potužáka.

Poslal mě, protože tak uznal. A já jsem šla, protože jsem chtěla.

A dejte mi ty tři kapry a já půjdu.

A což, kdybych vám je nedal?

Kdybych, dejme tomu, řekl, že už je nemám, že už jsou pryč. Pro mě a za mě?

Vyřídí mu to.

Ale bude vás to mrzet všecky.

Chytili jste poslední rybu, to vám povídám já.

Počkejte, uvidíme.

Dobrá vůle je, dobrá vůle.

Tři kluky mu ale nedám, jen dva. Jen dejte tři, jak jste ujednali. Má jich

dost, dejte to sem.

Dobrá, řeknu mu to, ale odnesete si to vy.

Hej, mladička!

Kam pak tak s pospěchem?

Co pak v tom košíku nesete?

Nech se ptáte. S váma nejdu, a vy se mnou taky. No, no, nakvašená panenko.

Učok vás neukousnu. Dejte mi ten koš, ponesu vám ho. Táhněte po své jich!

Pusťte! Tak, tak, tak, já to naučím.

Proč, proč?

Potřebuje ještě jednu.

Dobytek! Holt už přepadávat nebude!

Dobře, že jsem ti šel naproti.

Městeš ryby?

Snad si ho nezabil. Zabil nezabil.

Václavě, neviděl jsi Apolinku?

Co? Jestli jsi neviděl Apolenku.

Říkala, že půjde k Pavlíčkovi pro košík. Co jí to jen napadlo?

Půjdu jí naproti, nemějte starost. Je.

Kam mě to vedeš?

Sem nikdo nechodí.

Lidi se tu bojí hadů. Hadů?

Já se jich nebojím.

Tak jim neublížím.

Vykasej se, ať si nezmáčíš sukni.

Vody je tu dost.

Vejš.

Tady jsou moje sádky.

Mám ještě troje, na různých místech. Ty už musíš mít hodně peněz, viď?

No, kobiru bych si už koupil. Kobiru?

Cholku, tohle to si vypíješ.

Co je to? Jen dva kluci?

Kde je třetí?

Víc mi jich nedal, že pro ti to musí stačit.

No počkej, lumpe zlodějská se zlodějem.

Já mu řekla, že si to nedáš líbit. Taky, že nedám.

Tady mám 7 klubů.

Počkej tady.

Kam jdeš?

Převlíknout. Mám tu druhý šaty. Nikdo o tom neví. Budu se tu bát.

Co je do holky, která se bojí?

Však jsi viděl, co se může stát.

Deř mi a dej už s tím pokoj.

Jistě se už dávno zpamatoval.

Tebe.

Aby jsi věděla, že tě mám rád, nechám tě.

Počkám, až bude čas, až budeme sví.

Nikdy nebudem sví.

Já vím, ty selská dcera a já hříbek.

I když nebudem sví, nikoho nebudu.

Musíš rychle domů, přijde bouřka.

Nechci domů, půjdu babice rozbudovat, je to blíž.

Dobře, jdi.

Tam ať tě najdou.

Řeknu doma, že jsem tě viděl, aby o tebe neměli strach.

Proč jsi nešel až do Zlivy?

Byl jsem až u zlivskýho rybníka, ale když jsem jí neviděl, napadlo mě, že šla

asi jinou cestou.

A že jsme se minuli, tak jsem se vrátil.

Co jí to je napadlo jít pro ten košík?

Abych tam někde navlátil stihla bouřka.

Ani myslet na to nemůžu. Ale není už malá holka.

Možná, že zašla k bábě do zbudova nebo ke krušným do pažic a viděla, že se žene

bouřka, tak tam zůstala.

Můj to neviděl s Apolinku?

Viděl, šla ke zbudovu. Volala na mě, že zůstane u báby. No tak vidíš.

Zaplatí pán Bůh za tu zprávu, Hoku.

Snad nejde k potužákům. To jistě ten jejich hříbek něco vyve.

Taky se tomu divím, že už ho dávno nevyhodili. Ještě je do něčeho zaklete.

To přece není možné, aby náš Václav někoho přepadl a okradl.

No, to se uvidí.

Sám vám ho dám. Přiveru ještě dnes večeř. Jenom ručím za něj svoji osobu.

Jenom ho neveďte přes vesnici.

Jenom tu hanbu nám nedělejte, pane strážmistře.

Rozkaz je rozkaz. Je mi velmi líto, ale musím.

Jdeme.

Ježišmarja!

Václav! Já jsem to udělal, maminko.

Já toho člověka jen viděl, jak se sbíral ze země.

Vůbec ho neznám.

Věřím ti, Václav.

Ale teď už jdi, chlapče.

Neplač, maminko.

Přece nemůžou odsoudit nevinného chlapce.

Hned ráno se vypravím na hlubokou a uvidíš, že ti ho ještě večer přivedu.

Děkuji pánu bohu, že tě to nepotkalo na cestě. Blata jsou zrádná. Copaté těle,

dřívejc to bylo horší. Dřívejc jako ičko.

Na blatech je něco, čemu žádnej nerozumí, ani učenej ne.

Mu to přivede na tebe, hej, a je konec.

To je hrůza.

Takovej příval.

Celou vůrodu to poničí.

nám jasných ulič.

Pomodleme se za všecky pocestných, kteří zůstali bez přístřeží. Za tu rodu, za

zvěř v polich a aby nás pán zachovat rád šel.

Modleme se ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Otče náš, jemci na nebesi, posvěď se, jméno Tvé.

Ať z patnáctu všeho zním, ámen.

Ženim to zaploutil.

Ty bambu dobrý, bámu, to je mejstřík, krajíči zeselce, poteda. Za to ať bámu.

Pítlo mě to na cestě a už nemůžu dál. Jsou dny užy jako řeka. Pote ke kamnům

se usuší. A drobět kafe na zavřátí.

Zle je venku, zle.

Na kolok není vidět.

Ale zrovna jsem letěl, abych vám tu novinu donesl.

Co pa se stalo?

No, tuhle holka se lekne. A vy taky. Ale jednou se to dovědět musíte.

Tak jdu přes Lili.

Přicházím k baště u pomáčky.

A najednou vidím četníka. Vyde někoho.

Koukám, nechci věřit o čem.

Ale na mou duši byl to Vašek Poduřákovic. Ty pro Ježíše Krista.

Četník, šehoved. Napad prej jako Václav.

Odzadu k panskýho pěšáka, klackém ho omráčil a obral o dva zlaty. Ty můj

spasiteli. To jako bude.

Jestli vzal peníze, tak je to loupěž. A to je horota a mohl by dostat

pět až deset.

Ustrň se, Bože, nad naší těžkou prasí.

A zrovna předežně máme.

Hle, bude zle. Takhle se ráno na hlubokou nedostanete.

Dostanu.

Dostanu, i kdybych měl bezdrev přeplavat.

Já se tam chlapce nenechám. Máte peníze.

Zložte kauci a pustí ho.

Jež bys měl pravdu.

Podívejte se na toho kluka.

Hrombí je.

Bráta jsou pod vodou, Václava, Vodve, Četík a ten Zmetek dovede ještě chrápat.

Jen ho nech, ani se vyspí. A sámci by taky lehnou.

Ani se mě domů nechce.

Dobrou noc. Dobrou noc, pan páteň.

Spíš? Dej mi pokoj. No, no.

To jsou věci, co?

Václav toho člověka ani nepraštil, ani neobral.

Kdo to může vědět? Pámbu.

A jdi už chrnět.

Šťastný pořízení.

Děkuju, sousedy.

Kam pak, pan táto?

Ale zlá věc se nám stala, pane správec.

Chlapce mě odvedli do vězení.

Václava? Vždyť je to ještě dítě.

A proč? Co se vlastně stalo? Ale ten váš pěšák, Martinák se jmenuje,

ho udal, že ho přepad a obral od vás zlatý.

Martinák? Ten ochlastak? Ten, že měl v kapse dva zlatý?

V tom bude asi něco jiného.

Jete jen klidně za synem, pan táto. Vyšetřím a zařídím všechno sám.

Pámu vám zaplať, pan právec.

Pámu vám zaplať.

Vojto!

Ty jsi přišla?

Myslel jsem, že zůstaneš u báby.

Kvůli... Václavovi jsem přišla.

Kvůli Vaškovi?

Co jsi tam mohla zůstat?

Vojto, nemluv tak.

Myslela jsem, že mu pomůžeš. Vždyť přece víš, jak to bylo.

Jak bych mu mohl pomoct?

Musíš ho zachránit. Už kvůli mně musíš.

Řekni všetko, jak to bylo a... Pářila ses.

Jemu bych nepomohl.

Sám bych do toho spadl.

Mě by jistě nevěřili.

Víš, jak mě mají všichni v lásce.

Václav, přece za nic nemůžu. Já bych pro to opustil.

Co bečíš?

Tak ať si pár dnů posedí, nevydáno.

To mu jen prospěje.

Tak pochok to přece.

Kdybych řekl, že jsem toho chlapa praštil já, musela bys přiznat, že si

nesla ryby. Od koho?

Kam? Už by jsme v tom byli.

Kdyby pán budal a měl spravdu.

Neměl jsem vždycky pravdu?

Měl.

Nemáš mě ráda?

Víc, než jsem živa.

Ale právě proto nesmíš.

Dobré.

Aby jsi věděla, že jsem lepší, než ten pacholep čera.

Aby jsi věděla, že tě mám rád.

Po druhý za mnou nechoď do stedoly.

To aby čert vydržel.

Ale buďte bez starosti, my vašeho syna pustíme.

Jenom aby ho neodvezli do Budějic, to by bylo horší.

Pro Krista Boha, i ten chlapec je nevinnej. I toho pěšáka ze dřítně ani

neviděl. Pan táto, já bych vám dal jinou radu.

Jděte za ním a promluvte s ním rozumný slovo.

Možná, že se v tom prvním omráčení mohl mejlit.

Možná, že ho praštil někdo jinej. No a pan táto, přece vy jste zámožnej člověk.

Ne, to neudělám.

Za chlapce ručím jako za sebe a tím bych jeho nevinu neprokázal. Ta se musí

prokázat pravdou a žádným šmejdem, pane Novák.

Před takovým člověkem, jako je ten, který ho obvinil, my se nesnižíme.

To ať zůstane Václav ve vězení tak dlouho, dokud se jeho nevina neprokáže.

S bojem, pane Novák.

No a jak myslíte, pan táto?

Pan Sousek ještě tady? Jak pak by nebyl vašností, jen radšte dál. Pan táto,

podružáku, pojďte s sebou.

Tak jděte, děkuji.

Prosím za promluvití, že tak náhle. Pojďte dál. Pane Sousek, to je sedlák

Podružák z Plástovic, otec toho ubohého chlapce.

Co si radšte?

Chlapce by si vzal rád domů a já myslím, že to půjde.

Nevím, nevím. Radšte se posadit. Děkuji.

Dojel jsem si za tím chlapem Martinákem. Pořádně jsme ho skřípli a... Obeslal

jsem ho, ale posel se vrátil, že prý pro velkou vodu

Už ho mám tady. Čeká s ním pan Poryvný, aby nám neupláchl.

Tak jsem s ním.

Řekněte Novákovi, ať ho přivede.

Posuňte se.

Musíme se psat protokol.

Doufám, že nebude dlouhý, ale formu nutno zachovat.

Tak.

Tak pojďte, Martináku, pojďte.

Duku líbám, milost pane.

Píšte.

Co jste dělal včera na blatech?

Šel jsem se podívat, jestli někdo neloví v potoce.

Potkal jste nikoho?

Koho jste potkal?

Nějaký děvče.

Neznámý.

Neslanovej koš.

A vy jste je honil? To prosím, nehonil.

Nelžete!

Přijměte mladého potužáka.

A co bylo dál?

Najednou mě někdo ze zadu praštil do hlavy.

Víc nevím nic, když jsem se probral, vidím potužákovi syna. Zvedl jsem se a

on se dal na útěk. A z toho jste soudil, že to byl on, kdo vás uhodil? Proč by

byl utíkal?

Ale mohl to být taky někdo jiný?

To je, prosím, taky možný.

A proč myslíte, že vás uhodil?

Nevím.

Mají nás v nenávisti, nás knížecí.

A to děvče uteklo?

Ano.

A kolikže vám vzal peněz? Ale teď pravdu, nebo bude zle?

Nevzal mi nic.

Já jsem ty peníze pak našel tuhle ve vrstě.

A víte vy, že jste mohl zničit tohohle člověka?

Znáš tady Markináka?

Neznám. Uhodil jsi ho?

Jak je Bůh nade mnou, neuhodil.

A teď nám řekni ještě tohle.

Ty jsi při výslechu udal, že tvoje sestra šla do zlívy pro nový koší. Viděl

jsi jí?

Šel jsem jí naproti, ale neviděl jsem jí. Pantáto potužáku, teď je řada na

vás. Řekněte mi, má snad vaše dcera milovníka?

Nemá, když holce je teprve 16 let.

No, to by zrovna důvod nebyl. Tak tedy věc by byla jasná, až na Martináka.

Chcete si připojit k soudnímu řízení?

Pan táto.

Nechci. My vás žalovat nebudeme, Martináku.

Bůh vám odpust, čím jste nám ublížil.

Dosi tu brzo.

Tak povídej, jaký to tam bylo?

Smiluj se nade mnou, Vojto, a neptej se mě. Nech mě, jindy ti povím, dnes už

nemůžu. Měli tě tam pár neděl nechat. To by ti prospělo.

Kdybys byl co k čemu, možná že byš ti řekl, kdo toho knížecího holomka

pohladil a proč mu to udělal. Proboha tě prosím, dej mi už pokoj, Vojto.

Mně je to jedno, kdo mu to udělal.

Mně by to jedno nebylo.

Chuť je chuť.

Vychrň se teda, nebo profňukej noc.

Máš to v krvi.

Jedna je v pořádku, druhou urvala voda.

Zrovna tu největší.

Hrom, aby do toho.

Takhle to dál nejde.

Zadarmo se dřít nebudu. Chytíš si jiný ryby. I sádky si uděláš. Ty to dovedeš.

Udělám. Dávno už na to myslím.

A víš, kde je udělám? Kde?

Na vašem sadě. V rybníčku.

U nás?

Rybníček se vyčistí, tam budou sádky jako za kamnama.

Taky je budu mít po ruce.

Přiveru na to vaška.

A co táta?

Nic nebude vědět.

Povím ti, jak se to zařídí.

Musí se to tak zařídit.

Chci to a potřebuju to.

Rozumíš? Rozumím, Vojto.

Tady se udělá strouha, aby voda mohla otejkat.

Ty keře se vykopou a ten puškvorec se vyhází. A co táta?

Můžeš mu namluvit, že bahno se vyveze na kompost.

Uvidíš, jak to půjde k duhu vašim polím a lukám.

Budete mi ještě děkovat za ten nápad.

Pak mu můžeš namluvit, že si chceš zařídit opravdový sad.

V Libějcích koupíš pěkný štěpy a budeš sadařit.

Bojím se toho všeho. U vašich nech je to nebezpečný. U potuřáků přechovávat

kradený ryby. Ty hlupáku, o ničem nevíš.

Chceš mít v rybníčku čisto a v sadě ovoce.

Nestarej se o nic a táto vyřekni.

Já to asi nedokážu.

Víš, že tě mám v ruce.

Nepřej si, co ti udělám, jestli to neřekneš.

Měj se přede mnou na pozoru!

Co je s tebou, Václave?

Nic.

Nelíbíš se mně v posledním čase.

Už jí maminka si toho všimla.

Stalo se ti něco?

Ne. Tak co tu děláš?

Nic.

Tak jsem si myslel, táto, že by se měl rybníček tuhle vyčistit a támhle vysázet

štěpy.

To je jiný práce dost, když mě jsou přede dveřma.

A mysli na takové hlouposti.

Dík vešeři.

Líbíš se mi, chlapče.

Bůh ví, co ti srdce užírá.

Uřekneš tátovi o tom rybníčku.

Do listopadu to musí být v pořádku.

Musí.

Už jsem o tom mluvil.

Táta nechce.

Musíš jít.

Jen mu řekni znova.

A každej den.

Já se ti vzpírat nebudu. To bys ti taky neradil. Mně se neubráníš, to víš.

Tak to chci a tak se to provede.

Jestli se Vojto ale na to přijde... Nežváň.

Já neumím lhát, Vojto.

Tak drž hubu a dělej, že o ničem nevíš.

Chceš ještě chleba?

S Vaškem nic není.

Do smrti se na nic nezmůže.

Bojím se, aby něco neprozradil. Chodí jako pitomej.

Věř mi, že jenom kvůli tobě ho šetřím.

Nebejt v tebe, uškrtil by ho nebo utopil někde v rybnice a byl by pokoj. Jiši,

nemluv takhle.

Bojím se tě. Jde z tebe hrůza, když takhle mluvíš. Neblázni!

Ty jsi jedinej člověk na světě, který se mě nemusí bát.

Ty ne.

Tebe já se spíš bojím.

Podívej se mi do očí.

Vidíš, že mluvím pravdu.

Ty jsi pro mě všecko.

Celý svět.

Kdyby ty si nebyla, nebylo by nic.

Vojto, prosím tě, nestraž už Václava. Bojí se tě, duším uslužuješ.

Ukaž mu trochu lásky. Uvidíš, jak ho to změní.

Už kvůli mně to udělal.

Dobrá.

Ale on jiný nebude.

Má strach v krvi.

No ale tobě kvůli.

Jen tobě kvůli.

Vidíš, Vojto, když se tak na mě díváš a tak mluvíš, mám tě ještě víc ráda.

Stalo se vám něco?

Já jsem nešťastný člověk. Proč?

Jozef je lump.

Devět roků študíroval na doktora, devět roků jsme škrtili a

teď ho zavřou.

Neštudoval, podváděl a krat.

a v ostatní Anča se tahá s mysli veckým.

Takový jsou moje děti.

Patří vám to. Jste bačkora.

Máš problém.

Jsem bačkora.

Pojďte, dovedu vás domů.

Co tam budu dělat?

Tak si tady ostaňte, nemám čas. Počkej!

Pojď, pomoci mi odsadit.

Vždycky ti všichni narávali, tak se mi zdá, že jsi lepší, než ty mi

děti.

Napíj se. Nechci.

Tak se napíj. Vůbec.

Pořád jenom koně. Tudle Anča počeroje šatýk a nechce jí kopit ani zástěru.

Překláse, že za ní chodí myslivecký mrádenec.

No, k moc řekněte, však byste taky jistě dal radši dceru pánovi. A to zas ne.

Celská je a pro sedláka ji vychovává.

Kdyby třeba tudle Jakub o ní řekl.

Dámu ji.

A rád.

Kmotře. Ale sedlákem bych musel bejt.

Mít grunt ve svých rukách.

Jináč ne.

Ach, můj zlatej kmotříčku, vždyť na to pořád myslím. Měla bych chapolenku jako

v okovlavě. Ale bože, ani nic nepodám, hned jsem tady.

Dobrý den, kmotře.

A vítám tě u nás, Ferdo. Tak jsem se odsnul zas jednou na blatech.

Ale nevím, jestli to tady tři dny vydrží.

Ani po smrti bych tu nechtěl bejt. Co tu člověk užije? Jen koně, husy a dobytek.

To já si zajdu v Praze třeba do cirkusu a vidím lvy, velbloudy, slony.

No, každej holc hledá svý.

No, jak vidím, sedláka se nedočkám.

Tak půjdu.

Bohem, kmotra! Většinu neodpadete?

Bude ryba.

Ryba?

Odkud? Z rybníka, kmotře, z rybníka.

Já kradený ryby nejím. Já ji neukrátím.

Ale ukratý, ten, kdo ti ji prodal. Pojď.

Ježišmarja.

že mi zvončí baba.

Pomoh si nešťastnýmu člověku.

To ti nezapomenu a pámbu ti to při počtech zásluze.

A ženská ti divně poděkovala.

No ho nedbej.

Člověk je především křesťan.

Ještě jsem neviděl muzkýho tak brečet, jako baba.

Tomule, ty nerozumíš. Sám si zkazil život.

A teď se chytí posledního, kořálky.

Zničí grunda sebe taky. Jo, jo.

Selská práce to je tvrdá práce a vyžaduje pevnejch rukou.

Těž by je měl taky můj Václav.

Bůh ví, co se s tím chlapcem děje.

Kdy takovej nebejval.

No pojď.

Václave! Já?

Nic, tatí.

Jen tak myslím na ten náš sad.

No a když ti to tak leží v hlavě, tak se do toho po ženích pust.

Tady Vojta ti pomůže.

A zajde si do Libějic pro stromky.

Je to hodnej chlapec.

Mám ho rád.

Čím dál, tím více mě líbí.

Najednou mě budou všichni chválit.

Vašku.

Pojď se mnou.

abys viděl, že nečaruju.

A hni sebou!

Ves!

Bože, jak se na to můžeš dívat!

Ty seš trdl nešikovný! Do smrti z tebe nic jinýho než sedlák nebude!

A nekoukej se porád jako zpráskanej pes.

Víť tě neukousnu.

Víť tě mám docela rád, abys věděl.

A děkuju ti za rybníček.

Jseš hodnej kluk.

Vojto.

Vojto, děkuju za dobrý slovo.

Všecko udělám.

Jenom nedopust, aby to, co děláš, padlo na tatínka.

Nepřežil bych to.

Buď bez starosti.

Nikdo se nic nedoví.

A teď jdi spát.

Dobrou noc, Mašku.

Zaplat ti to pámbu, Vojto.

Kdyby přišel táta, řekni, že jsem šel do bohrady podívat se na hříbata.

Že se hned vrátím. Řeknu, neboj se.

Kam jdeš?

Do lesa.

Mám tam něco.

Někdo mi pytlačí v revíru.

Ty,

ty, co jsi to udělal?

Ať se s tebou zařecky

s metkou vypořádám, to mi se platí.

Pusť mi a pusť mi.

To je všechno!

Já se jenom pečeškávám.

Vojto!

Vojto!

Ježišmarja!

Nevím. Upadl tady u vědra, probudil mě. Odnesl jsem ho na postel a běžel jsem

pro tebe.

Přines rychle kus nějakýho plátna.

Kdo mu to jenom mohl udělat?

Já to věděla, že to všechno jednou špatně skončí.

Václave, zapřahej rychle a dojď pro babíku do zbudova. Teď v noci? Teď,

hned.

Vždyť do rána vy krvácí.

A babíka ho zachrání.

Tajetna doktora.

A co by řekl tatín?

Není čas, se ptá tatínka.

Když nechce, že ty, pojedu sama.

Vojta měl pravdu. Jseš bačkora a nikdy z tebe nic pořádného nebude.

Kam jela, Polenka?

Pro babíku.

Tohle nám ještě scházelo.

A to jste ji nechali jet?

Teď v noci?

Kdy někde srazí vás?

Proč jste ji nechali jet?

Mluv! Je raněnej. Babíka mu jistě pomůže.

Lituji, že jsem nejel já. Stydím se teď sám před sebou. Vůli takovýmu darebákovi

a lumpovi.

Vidíš? Přece došlo na mý slova. Bůh tě potrestal a nás taky.

Taková ostuda. Ale já na svým gruntě pitlák a zloděje trpět nebudu. Když se

mi zhočí. Ani vidět nadumevci.

Pán táto, já... Ani slovo nechci slyšet.

Ani špetku lítosti nezasloužíš.

Vás ale zapřáhej.

Odvezej ho do špitálu. Je těžce raněnej, tatínku. Patří mu to.

Zabijete ho. Žádná škoda.

Snad by ses ho nezastával, hej. Máme Vojtu rádi, já i Apolenka. No, budu sám,

pan táco. Lež, Vojto.

Nikam nepojede, tatínku. Co?

Ty mě budeš odmlouvat?

Dobrejtro. Dobrejtro, pan táto. Dobrejtro.

Jdete si už pro něj, co? Leží tamhle v maštali. Nejdeme si pro Vojtu, pan táto.

Jdeme ho jen vyslechnout a se psat s ním protokol. Vojta je chlapík, viděl jsem

to na vlastním oči. Hrval se s tím rabiákem jako kočka a srnu zachránil.

Nikdy se mu nevěřil, ale hodnej hoch je to.

Říkáte pravdu?

Ještě víc se dovíte od para zprávce. A Karl Houn, ten už je v železech.

No tak pojďte, doprovodím vás.

Víš, chlapče, ublížil jsem tě. Chtěl bys, abys na to zapomněl.

Lituju toho a... Odpust mi to.

Pán táto... Nic, nic.

Nic nemluv.

Nic.

Jen aby se Apolinka brzo vrátila s babíkou.

A ty mi taky odpust.

Přenálil jsem se.

Nekřivdil mi.

A odprošuje mě.

Zlej člověk jsem.

Jako zvíře.

Horší než zvíře.

Snad jsi byl zlej, ale už nejseš.

Jseš hodnej, Vojto.

Máme tě rádi. I tatínek tě má rád.

Nezasloužím si to. Vojto, prosím. Ne, Vašku.

Musím ti to říct.

aby si mi odpustil.

Vítám vás, babíko.

Pojďte, babíko. Je ve stájích, už je mu líp. A ty pojď se mnou. Ale já musím...

Chci s tebou mluvit.

Pojď.

Takový dvě rány.

Kde ses, chlapče, popral?

Bylo mi jí líto.

Koho?

Srnky.

Mlátila se ve voku.

Jojo, chlapče, špatnýma cestama chodíš.

Nejdřív pitlák, potom zloděj a darebák.

A nakonec tě trest nemine.

Už nechci pitlačit.

Nechci. Pokáň je cesta k nápravě.

Budeš-li hodnej, Bůh ti už odpustí. Je možný, babíko, aby

mi všichni odpustili. Nevím, jak ses prohřešil proti lidem i Bohu, ale

seš ještě mladej. A žádným životem můžeš napravit... i ty největší hříchy.

Chtěl bych udělat něco, něco velikýho,

aby všichni věděli, že jsem už jinej než dřív. Všichni musíme plnit

povinnosti k Bohu i k lidem.

Poctivost, nejlepší cnost, to si pamatují. A hodnej,

poctivej člověk zanechá po sobě jistě dobrou památku.

Tak jsem ti, Holečku, pověděla, jak umím. To víš, jsem už stará. Nevím,

řekla-li jsem dobře, abys porozuměl.

Rozumím vám.

Dobře.

Konec.

Děkujeme.

Pěkný podvečer.

Radost se podívat.

Člověku je tak nějak lehčejc u srdce.

Náš pan parář by řekl osvátně.

To proto, že se můžeme pánu bohu podívat tak zpříma do očí, bez bázně

a bez hříchů.

Teď už tomu všemu rozumím a lituju toho, co bylo dřív.

Co bylo, bylo a je pryč.

Teď budeme mluvit o tom, co bude.

U nás zůstat nemůžeš.

Tomu snad rozumíš.

Rozumím, pan páto.

A poslechnu vás ve všem.

Stejně půjdu brzo na vojnu.

Tam se naučím číst a psát.

Aby se ze mě stal člověk...

Jako jste by, pan táta.

Vidíš, chlapče, tohle je řeč.

Už jsem o tobě mluvil s panem zprávcem.

Mohl by ses pak dostat do služby ke knížecím.

Voda ti vždycky víc většila, než-li pole.

No a pak?

Jste si do té doby nápolenku nezapomněli?

Hm?

Netroufám si o tom s váma mluvit, pan táta.

Ani doufat.

Tak já ti to tedy ulehčím.

Doufat můžeš.

Nechci zkazit život Apolence a tobě taky ne.

Ale stát se napřed něčím musíš, aby jsi ji mohl uživit.

Rozumím. No a já dnes věřím, že to dokážeš.

Dokážu, pan páto.

Pro Apolenku to dokážu.

To jsem chtěl slyšet.