Original subtitles

Pohlejte.

Vítejte, bratři.

Odkud jdete?

Spoustí. My od sobě, Slavy.

Mohli jsme jít jen v noci.

A ty jsi je přivedla.

Jdou s bratřími až ze želiva.

Uteklí jsme našim mnichům. Pro nás sledují nás. Už třetí noc jdou o hladu.

Nemohli si vzít nic sebou.

Rádi se s vámi rozdělíme o všechno, co máme.

Pojďte, bratři.

Postaráme se o vás.

Jak si jmenuješ, sestro?

Johanka. Hezké jméno.

A odkud fakt jsi? Z Prahy.

Ale šla jsem za mistrem Janem a po jeho smrti chodím po vsích a vodím bratry na

shromáždění. To je děvče. Co říkáš, Tomší?

Ondřejí. Nic neříkají, ani neslyší, jenom se dívají.

Čili divu, mě se taky líbíš.

Ale pojď mi.

Nesmíme ztrátit čas, abychom došli na tábor ještě zatmít.

Ať jsi utekl z hroboty!

Kdo vás pustil?

Kde se scházíte?

Mluv! Nebojte nám povězit!

Nevřeknu! Na strom!

Povězte mne, ale nemáte do...

Přátelé varně usilují, aby nám zabránili v kouti na svatou horu tábor.

Mečem nás rozánějí, si na nás štvou z veliké nenávisti,

ale my se nedáme uhrozitit.

Šekejme a viděme, páníž ve dveřích stojí a

denice svítí před námi od východu.

skvete mezi lidmi láska a bude vládnout spravedlnost.

Na zemi nebude v ten čas žádného panování a podání.

Všechny úroky a daně přestanou, i roboty a služby.

Nikdo nebude druhého k čemu nutit, neboť všichni budou si rovni,

jako bratři a sestry.

Přijměte vy všichni skalicha na znamení, že před tváří Boží není

rozdílu mezi lidmi.

Toto je stělo pálení.

Toto je krev pálení.

Už veliké je vojsko!

Ta husická nákaza se rozežírá jako rakovina po celém království.

Všude se kacíři srocují. Jejich kazatelé štpou proti Římu. Ti špinaví sedláci

utíkají z roboty. Naše pole jsou neoseta. Kam to povede?

Hlad bude v celé zemi.

Radši vyslechnout, milosti, zástupce novoměstských končelů. Mají zprávy o

těch schromážděních. Přivedli jsme ti očitého světka, královská milosti.

Milosti.

Nedaleko ústí se Zimová se jich sešlo ke čtyřiceti tisícům. Na jedné hoře, které

říkají Tábor.

Kolik jich bylo?

Čtyřicet tisíc.

A co tam kážou? Co je mé, je tvé.

Pomysli. A u nás na Novém městě je to nejhorší.

Tak?

Proč jsem vás tady dosadil tam na radnici?

Vmista těch kališníků.

Trestáme každé shrocování.

Ale na Novém městě je samá chudina, samý bořiči.

U pany Mary je sněžné, nějaký zběhlý mnich.

Želivský. Štve lid proti vrchnosti. Ten je ze všech nejzuřivější.

I proti tobě se odvažuje. Neměř, králi!

A vy špatně žijíte!

Všechno jen na dne obrátíte. Štve proti mně?

Proč?

Prý není třeba králu ani papéžu. To by byl konec řádu, konec světa.

Dost!

Milost král se nesmí rozčílovat, je nemocen.

Odejděte v pokoji.

Ani těm bestiím se nelíbíte.

Víno, mizerere.

Lékař zakázal moc. Víno!

Co chceš, kněže arcibiskupě ode mne?

Chtěl jsem tě jen v dobrém varovat, milosti. Svatý otec i tvůj bratr římský

král Zikmund se obávají, že budou nuceni vyhlásit křížovou válku proti Čechům.

Neuvedeš-li římské kněze na jejich místa a nevrátíš-li jim jejich majetky.

Zase hrozíte?

Byl jsem vždycky poslušným synem Říma.

Ve všem jsem papěži ustoupil.

A jak jeho vděku jsem se dočkal. Žádná hrozba nás nezastaví.

Zůstaneme Kalichu věrni. My rozumíme vaši věrnosti.

Zastáváte Kalich, protože jste si zabrali církevní statky.

Katoličtí páni, pokud vím, si také pospíšili.

Ale my jsme vzali církevní zboží jen pod svou ochranu.

Královská milosti, co vzkážeš svatému oci?

Co vzkázám?

Co vzkázám?

Nechci válku.

Nechci krve prolití.

Tak si tedy vezmi své fary a kostely zpět.

Králi Václave, rozvažen, jaké vzbouření teď nastane!

Již jsem rozvážel.

Pak mě již nepočítej ke své radě.

Jdi!

Ať jde všichni, co si nadrobíte a myslíte!

Už teď ti přeju dobré chutnání, ctihodný oče.

Co chceš ještě?

Proč se mračíš?

Který pak Čech by se mohl s chladnou krví dívat, jak

cizozemci kolem celý náš národ tupí jako kacíře.

A naše nejšlechetnější muže upalují jako

zločince.

Milí jene, co dělat?

Odpust milosti, ale nedobře číš.

Proč ty sám?

Je to marné, Trocnové.

Je těžké být nyní v Čechách králem.

Ať udělám, co chci.

Všechno se mi obracím na rudy.

Protože jednáš proti svému lidu, král.

A co tedy?

Mám snad vzít kalich do rukou a jít v čeletě k buřičům? Ne.

Ale ty dáváš svou moc do rukou církve a pánů

proti lidu.

A brzy poznáš, co z toho vzejde.

Právě proto, aby nevzešlo.

Ať všichni Pražané složí na hradě své zbraně. Králi, tím ještě více popudíš

lid proti sobě.

Ukážu jim, kdo je tu pánem.

Proveď můj rozkaz. Do neposlechné ztrati hrdlo, jinak nebude klid.

Ať do té doby Prahu nechci vidět. Omrzeli jste mne všichni.

Mizerére, jedeme na tu mrtický hráde. Chci lovit a na ní semyslet.

Tak co k motře, Žižko?

Ty se rozmýšlíš poslechnout krále?

Jde o hrdlo.

Zachraň moje dítě!

Ježka také odvedli do vězení. A s nimi i tři tovališe.

Páni naradníci se chtějí mstit. U nimi ho zabídí.

Upokoj se, matko.

Tvojí syn je synem nás všech.

Nesmí mu být ublíženo ani ostatním věrným.

Já ti věřím.

Již jsme rozhodli.

Na zítřek zvoláme sem k paně Marii sněžné veliké schromáždění.

Jděte a rozhlašte to mezi lidem. Zvoláme všechny studenty! Půjdeme k rampám pro

kovariše! My, dupockaný zanádeníky!

Buď stráv, hejtmane.

Cházíš mě zatknout?

Ne.

Ještě ne.

Bratř Žižka je věrný význavač Kalicha.

Mohl by se přimluvit za uvězněné.

Popros krále za mého synka.

Řekni mu, že je nevinný.

Jen pověz, králi, čeho se jeho jménem dopouštějí novoměští konšelé, jak

popouzejí pražský lid. Král Václav má dobré srdce. Jistě se to děje bez jeho

vůle. Učiním, co je v mé moci.

Chci s tebou mluvit, bratře.

Jdi v pokoji, matko.

Můj syn se ti brzy vrátí.

V mysli našich lidí stále ještě žije dobrý král Václav.

Václav není špatný, ale je už sláb. Sláb.

Nesmí být slabý ten, kdo vládne národu. A Václav i ze slabosti husa

zradil a dopustil, aby byl upálen. A tomu nemohl zabránit.

Ale hrozí mu ze všech stran papež.

Sigmund, páni, vždyť Václav nemá jediného přítele, na kterého by se mohl

spolehnout. Nikoho se nemusel bát, kdyby se byl spolehnul na svůj lid, ale

odvrátil se od něj a tak zůstal sám.

Proto jsem přišel za tebou.

Víš, jsem starý voják, zvyklý poslechnout krále na slovo.

Jsou rozkazy proti svědomí, kterých nemohu poslechnout.

Už jednou jsem neposlechl.

To tehdy předlety, když mě král poslal, abych pomáhal německým

letířům proti Polákům.

Ale když jsem viděl, jak Němci polskou zem hubí, přešel jsem k polským

bratrům a pomohl jim pobít...

U Grunvaldu nepřítele.

Tehdy mě Václav odpustil a přijal mě

zpět.

Ale jestli dnes neuposlechnu, už

nikdy mě nevezme na milost. Nerozumím ti.

Král vydal rozkaz, aby všichni Pražané složili své zbraně na

hradě.

To, že rozkázal král Václav?

Pod ztrátou hrdla.

Vlastnímu lidu vyrazit zbraň z ruky, aby se nemohl bránit? To je zrada!

Postavil se zjevně proti nám.

My tedy půjdem proti němu. Lid nesmí své zbraně vydat a nevydá.

Ty bys chtěl vést národ proti králi?

Ano, protože dnes patří i Václav k našim nepřátelům.

Co učiníš ty?

Já uposlechnu králova rozkazu.

Ale jinak.

Já nechci stavět Václava proti lidu, ať se Pražané ozbrojí.

Já sám je přiveru před krále, aby viděl, že chceme stát s ním proti

každému nepříběli.

To nevzpní i hned králu rozkaz a neodevstá zpranět,

ztratí hrno.

Poslouchejte! Chtějí, abychom byli proti pánu bez zbraní! Jak může náš král něco

takového říct?

Pražené!

Uposlechněte králov rozkaz.

Vezměte své zbraně na sebe a přijďte s nimi na hrad před

králem. Já vás povedu a ručím, že budete milostivě slyšeni.

To jsem dal napsat sám mistr Jan Hus.

Není vždy hříchem neuposlechnouti příkazu vrchnosti.

Když vrchnost nařizuje věci, které odporují bůly boží, tehdy jich nemá být

posloucháno.

Vstupte.

Promiň, zácný mistře.

Pracuješ a já tě vyrušil. A náš ohnivý kazatel.

Co tě přivádí ke mně?

Dlouho jsem si přál uvidět, kde býval mistr Jan Hus.

Tak proto si přišel.

Prohlédni si všechno, jak ti líbo.

Vše zůstalo, jak to tu bylo za mistra Jana svaté paměti.

Jeho stůl, pulpit, na něm psal svá kázání.

Jeho křesu.

Ano, tam na tom místě sedával.

Jak vidíš, chováme v úctě všechny jeho památky. Ale ještě přísněji střežíme

odkaz jeho učení. Vím, mistře Jakoubku.

Ty jsi obnovil přece přijímání pod obojí. Vrátil s věřícím kalich.

A proto přicházím dnes právě k tobě.

Tak přece.

No, co máš na srdci?

Král Václav zradil naši zemi a zaprodal ji Antikristovi. Ze strachu před Římem.

Jeho konšele na Novém městě pronásledují a vězní vyznavače Kalicha.

Kdo jiný než ty mistře Jakoubku by měl nyní vystoupit na jeho obranu? Co

myslíš, že právě píší?

Obhajobu Kalicha pro příští disputaci?

Jsi mi nerozuměl, mistře. Dnes je třeba, abys pozvedl svůj hlas nejenom na

vysokém učení, ale před celým pražským lidem. Zde v Betlémě. Jako kdyžsi mistr

Jan.

Pražský lid už nechodí do Betléma.

Chodí teď k paně Marii Sněžné.

Za tebou. Lid chodí vždycky tam, kde se věci nazývají pravými jmény. Nebo kde se

nebezpečně rozněcují vášně a nesváry.

Povinnosti dobrého křesťana je vzepříce zlému. A právě tak i nehodného vladaře

je hříchem poslouchat. A to chceš v těchto bouřlivých dnech říkat obecnému

lidu? Volat chci, že je třeba vzepříce tomu nehodnému a slabošskému králi. A

přísně trestat protivníky pravdy boží. To jsou slova vzpoury.

To jsou slova husova, mistře.

To bys špatně vykládal slova mistra Jana.

Jan Hus chtěl, aby kněži a páni byli dobrými oci svých podaných.

a aby podaní poslouchali svou vrchnost.

A za to myslíš, že mistr Jan dál svůj život?

Proto ho preláti upálili?

A mluvíš také za ostatní mistry vysokého učení?

Za všechny.

Děkal jsem od tebe jinou řeč.

Nejsem učený člověk, jsem jen chudý kazatel.

Ale varuji tě, mistře Jakoubku, takovou učeností zahubíte celý národ.

Dnešní svět se vpravdě podobá bouřlivému moři.

plné mudravých ryb, které požírají jedna druhou, každá podle

síly své.

Velké požírají menší a malé ty nejmenší.

Tak i na tomto světě požírá mocný slabé a boháč kude.

a konu Božímu, neprávem drží vládu a majetky.

Bouřeti, kdo skutečně pracují, žádají právem.

Chléb náš bezbejší dej nám dnes, ale ostatního jedí

jako zroději a lupiči.

Ale běda vám, dravci, jež se sytíte krví podaných, jež

se krátí... Nové vaši moci!

Neboť stojí v písvu! Kdo nepracuje, ať nejí!

Dobře znáte, ty byděrače a zloděje obce!

Král je dosadil na radnici proti bůli pražského lidu! A teď sedí nad

městem jako ropuch jedovaté napravení a jed!

až zkáza z nich vycház. Takhle mě poznamenali, že jsem se proti nim ozval.

Syna mi uvěznili.

Až se můžeme od těchto...

Co bude?

Utečme. Mám doba rodinu. Chceš se dát zabít na ulici?

Nemáme se čeho bát.

Nás krání král.

Richtáři pošli národ pro zbrojnou pomoc.

A všechny běžíce k hlavnímu vchodu.

Na takovou chátru se musí schoztrat. Podřezdat jim krky. Pak přestanou

přičet.

nej popravit odsouzené kacíře. Ne.

Na dvoře!

Tak teď s vámi souctujeme.

Naši bratři!

Ty nás zachráníš! Tebe už nezačne!

Za mnou!

Pojďte s ním!

Vyzkoumajte se! Už jste na svobodě!

Raději!

Bratři!

Za pravu!

Milosti! Zabíjete nás! Teď se bráte o milost!

Šelmi! Mě poručili!

Já ne!

Já nic neudělám! Radci slyšíte ho? On nic neudělá! On nic neudělá!

Jste nepřáteli obce!

Doběže s nimi!

Je nás málo, do toho nepůjdeme.

Pátky!

Synku!

Synáčku můj!

Podívejte se, co udělali!

Svatý soud lidu, jsme te zhrádce!

Zvolte si nyní osvědčené muže zájitmany města a připravte se k obraně! Přeme

toho, kdo nás vedl!

Jana Žižku!

Jééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé Všechen věrný lid Pražský tě přijímá v

této chvíli na slavu.

ve službách krále.

Nyní chci bojovat za pravdu věrného lidu. Buďte rád!

Buďte rád!

Buďte rád!

Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád!

Buďte rád!

Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád!

Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád!

Buďte rád!

Buďte rád!

Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád! Buďte rád!

Buďte rád!

Buď Zmocnila radnice.

Končely shodily s okem.

Všude je strach a zmatek.

Vedl je Želibský.

A tvůj hejtman, Jan Žižka?

Mohl jsi čekat, že se něco takového stane.

Jdi mi z očí!

Jdi si k těm svým kacířům, které jsi vždycky chránila!

Teď vidíš, co zavinili!

Vraždy!

V spouru!

Ti tví beránci!

Václav! Mlč!

Ty mi budeš něco vyčítat!

Dětice jsi mi nedala.

Tvé hrady nepotřebují.

Přestávám tomu všemu rozumět.

Vždyť jsem je miloval.

Tolik jsem miloval svůj český lid.

A oni se obrátili proti mně.

Slepí, šílení.

Což nevidí, do jaké skází ženou celou českou zemí.

Ale toho já nedopustím.

Vyhubím všechny ty kacíře, i kdybych měl celou Prahu zapálit. Běda zemí,

která se ocizí svému králi.

A běda králi, který se ocizí své zemi.

Ty! Ty také!

Kacíř!

Všichni jste kacíř!

Nejvyšší purkraví, přišli jsme bez zbrojí ke královým službám.

Jsme připraveni k boji proti všem nepřátelům, kteří naši zemi potupně

obviňují s kacírství a hrozí přířádskou válkou.

Každý lid čeká na královo slovo.

Václav IV., král Český, je mrtv.

Hudák Václav.

Jeho smrt je pro celé království tím větším neštěstím, že nás opustil

v tak bouřlivé době.

Neštěstí? Je to naše záchrana.

Naší zemi může z těch zmatků vyvést jedině Zygmund.

Tanec Vartiberka?

Musíme poslat i hned do budína, aby se římský král Zikmund ujal českého trůnu.

Cože?

Vy chcete do Čech zvát toho cizáka?

Toho papežence?

Jak to mluvíš o našem králi? Jeho milost římský a uherský král Zikmund byl přijat

na český trůn ještě za Václavova života. Kdy?

Český lid ho za krále nepřijal a nikdy nepřijme.

protože je to jeho nejuhlavnější nepřídel. Dal upálit Jana Husa na potupu

českého národa. Vlastnímu bratru vyhroval křižáckou válkou.

Všechny ho nenávidí.

Jaký by to byl český král? Lepší, než byl Václav.

Pane Zdubé, ty jsi byl přece světkem v kostnici, jak porušil slib a vydal

Husa na smrt.

Dekrát si ovšem ještě zastával u sobou učení.

Ano, protože mistr Jan měl dobrý úmysl napravit církev, ale jeho slov se teď

zneužívá k obyčejnému buřičství.

Slyšíš to, pane Zwartenberga?

Všichni jsme buřiči!

Dovyznáváme kalich! Uklidni se, jen Žižko.

Nepřijmeme krále Zygmunda, dokud nepotvrdí svobodu vyznání?

a všechna práva, která jsme si vydobili. Tak.

Vám se nejedná o nic, než aby vám Zikmund zachoval vaše úřady a statky,

které jste zabrali z církvy. Za to se s ním chcete smiřovat. A to je řada! Jeme,

Žižko!

Odejdi, než zapomenu, že jsi kdysi věrně sloužil králi.

Už nebude králu!

Blíží se království spravedlivých!

Ale proti tomuto království spravedlnosti a lásky stojí

veliký ryšavý drak! Římský král Sigmund!

Proto pospihněme svá srdce!

Opásejte se zbraní!

Neboť pomněte, kdo zapravdu život položí, nikdy

nezahyne.

Neseme ti list od kněza Korandy.

Bratři se ptají, kdy nastane čas.

Slyšeli jste, už nastal.

Ty vyrostla.

A co tvá žena?

Nouze ji umořila.

Už tři roky jsme sami.

Jste oba z Hustí?

Ano, synové pekaře Johy.

To jménou jsem slyšel.

U bratra Johy nalezlo přístřeší mnoho našich věrných, když byli pro

následování. I bratr Koranda a jiní kazatelé připravují náš lid ve městě i

na venkově, až přijde čas boje.

A co ta sestra?

To je tvoje žena?

Ne, není. To je Johanka, věrná posluchačka mistra Jana.

Žádného nebezpečí se nezalekne. Proč bych se měla bát?

Což nechceme, aby všichni lidé žili jako bratři a sestry, aby bylo všem dobře na

zemi.

Jsi hezké a milé děvče.

Nedivím se, že tě tak chválí.

No ale teď k naší věci.

Jděte a vyprávějte našim bratřím, co jste tu viděli.

Povězte jim, že...

Praha už povstala v rodi cizátskému králi a zrádnému Vartenbergovi.

Nastala rozhodná chvíle, děti.

Dones ten list bratru Korandovi. Pozor, aby se nedostal do rukou nepřátelníků.

Ustanovíme příští veliké schromáždení v Praze na desátého listopadu. Ať přijdou

všichni věrní Praze na pomoc.

Ať nechodějí s holýma rukama. Ať si okovají cepy, napřímý kosy a pevné vozy

ať vezmou. Nestrácejte ani chvíli.

Vlánit také nesmí.

Spolehni se, bratře.

Turkmistr, končele Starého města přišli.

Ať vejdou.

Jménem Starého města Pražského oslamujeme vám...

že také staroměstská radice je opět v rukou českých kališníků.

Němečtí končené a ostatní němečtí kupci ze strachu před hněvem lidu uprchli z

města. Jejich majetek jsme zabavili.

Konečně jsme očistili Prahu od potupné německé nadvlády.

Budeme nyní spolu s vámi věrně hájit kalich a odkaz mistra Jana Hůsa.

Za víru a pravdu jsme připraveni nasadit vše.

I své statky a měšce? Vše.

I hrdlo.

Uvítáme každého, kdo je odhodlán k boji za vítězství pravdy.

Pohleďte na tento mež.

Věrným bude vždy pomáhat.

A krutě ztrestá ty, kdo chceli ho.

Hej Bůh, abyste v něm vždycky měli spojence.

Zase hoří kostely a kláštery.

Vyhánějí měchy za to, že schvalovali upálení mistra Jana Husa.

Královská milosti, vozy jsou už připraveny u zadní brány.

V noci tajně prchat z královského hradu.

Jaká hlaup. Ručím králi Zygmundovi za tvé bezpečí.

Proto nemůžeš zůstat v Praze.

Jak to jen mohlo dojít tak daleko?

Mistr Jan byl svatý muž.

A taková zkáza z jeho slov.

Proč mluvil nejvíc k chudákům? V tom byla chyba.

Krahlovská milosti, všechno je připraveno. Je nejvyšší čas. A zpěšte

si, páni.

Už je slyším!

Tisíce jich jdou!

Už vylomily bránu!

Jdu po poschodech! Pani královna! Musíme, králi, vystrojit slavný pohřeb!

V těchto dnech, když celé město bouří, nelze!

Dám odvést jeho tělo na Zbraslav.

Ještě dnes v noci.

Ani po smrti nemá klidu.

Z hrádku jste ho vezli na Vyšehrad.

Pak sem, na hrad.

Tajně, bez poct.

Bez průvodu.

Českého krále.

Jinak není možno. V ulicích je rozvášněný lift.

Chrysí!

Vidíš, motře Václave, kam jsi to dopracovál?

Ani neměli kdy tě pohřbí.

Hraje hudba.

Královská milosti, husité u nás drancují a vypalují kláštery a vyhánějí všechny

věrné Říma.

Ať počká.

Pokračujte, pánové.

Nevtrhneš-li se svým vojskem nyní do Čech a neujmeš-li se svého dědictví,

zmocní se ho ti kacíři. Neumíte si poradit s nějakými selskými chlapi? Král

shromážil vojsko proti Turkům, to ne je proti českým sedlákům.

Turci jsou největším nebezpečím pro celé křesťanstvo.

Český národ očekává od tvé milosti, že povládneš pevnou rukou a vrátíš naší

zemi klid a pořádně.

Vyslenec osmanské říše čeká na odpověď.

Přiveďte ho.

Mluv!

Králi Sigmund, jak ses rozhodl?

Skloníš se před vůlí velikého sultána?

Rozevřete závěs.

Podívej se tam.

Tak to skončí každý pohan, který překročí Dunaji.

Věřiť to sultánovi.

Tvému meči, který zvedneš na obranu kříže.

Doufám, že se mi dostane stejně požehnané pomoci i od svatého otce.

Římské pokladnice budou jistě otevřeny pro křížové tažení proti pohanům.

Štědře je třeba otevřít, protože potřebujeme veliké vojsko.

Tak vidíte, pánové, jak vznešený úkol mě čeká.

Pak budu mít teprve kdy, abych srovnal ty vaše různice. Ztratíš své dědictví,

králi. Co má věrná šlechta v Čechách?

Vy mě máte obhájit mé dědictví.

Postavte vojsko a dobře je vyzbrojte.

V nejhorším si na to můžete něco vzít z Václavova pokladu.

Nevím, jak s tím pořídíme u kališnických pánů.

Žádají od tebe jako podmínku.

Potvrzení svobody Kalicha.

Mně nikdo nebude klást žádné podmínky.

O Kalichu budu jednat, až se ujmu v Čechách vlády.

Zatím se postarejte, ať Praha odzbrojí, a vy se vypořádajte zbuřiči.

Tomu vůdci Kališníků, panu Zwartenberka.

Dejte tento řád zlatého draka na znamení, že má dokořene vyhubit draka

kacířského moru.

Na prsou Vartenberkových se bude zvlášť dobře vyjímat.

Zároveň Vartenberka ustanovuji až do svého příjezdu svým zástupcem v Čechách.

Ať vidí ti vaši kacíři, jakého ve mně dostanou nestraného krály.

Urození pánové, sestoupili jsme se v panskou jednotu, kališníci z katolíky,

abychom zjednali kázení a pořádek v zemi dřív, než se ujme svého dědictví jeho

milost krázy k mu. Ať žije kráza k mu! Ať žije!

Vyzbrojte co nejvíce obrněných jezdců. Jde o záchranu království proti buřičům,

kteří se chtějí zmocnit Prahy.

Vyhupte do kořené.

Ohněm i mečem ty vzbouřence.

Ve městech špiní jako bláto dobrou pověst našeho království.

V Praze zesílíme posádky, hlavně na Vyšehradě, protože kdo je pánem

Vyšehradu, je pánem Prahy.

Urození, pánové, zvedám pohár, abychom do jara očistili naši zemi od bláty.

Říká se, že jich táhnou tisíce na prahu.

Pan Kternber, že jich po cestě hodně poseká.

Uživ hoště.

Osel přinesl zprávu, že tam bylo hrozné krve pro jí. Ale nakonec pro jí železní

páni nestačily předsedláky utíkat.

Co s mohou?

Ještě hrad je nedobytný.

Tady neprojde ani míš. Stůj!

Kdo tam?

Hej!

Praši!

Puste mě dovnitř!

Kdo je?

Otevřte mi bránu, děti!

Chci s vámi mluvit.

Tati Křižka. Cože?

Ten psarec?

Jak se může opomádit?

Křižka byl náš hejtman.

Chovte se ho!

To mi zaplatíte hrdlem!

a ty bez nosku.

Tak jak se vám daří, chlapci?

Nedobře, jídmane.

Jako v panské službě.

Páni, páni nás neměli nikdy v lásce.

Já si tak vzpomenu, jak mě Rožmberkové vypálili rodný dvorec, protože

jim překážel.

Jak mě honili po lesích jako psance.

Však jsme jim nic nezůstali tlušni.

A bylo nám líp než teď.

Hned bych to za touhle službu vyměnil.

A teď honí páni naše bratry zase na venkově.

Slyšeli jste o živošti?

A vy, až přijdou, budete je být, protože vám to

páni poručili.

Vlastní oce a bratry budete zabít.

Řekli nám, že na Prahu táhnou zbouření sedlácí.

A čím je tvůj otec, synku?

Sedlák.

Robotěs. No tak lidi.

A to jsou také ti vzpouřenci.

Z Husova kraje přicházejí k pomoci Praze na stolic

Pravedlivý řád.

Již jdou!

Slyšíte? Celé zástupy!

A teď jděte a jednejte podle svého srdce.

Na tříž útočí na menší město. Až je dobudeme.

Sevřeme pražský hrad.

Pak se jich Vartenberg v Praze neudrží.

Takhle se ti bude lepší dýchat, synku.

Jen hoří.

Přilož mu obklad.

Prokupku, nepoznáváš mě? To jsem já, Johanka.

Nevidí nás.

Ani neslyší.

Chudák.

Taková hrozná rána.

Zabijte!

Jene! Stašku!

Martine! Prokup!

Tiše!

Ne, tiše!

Blouzní! Vy vrahové!

Zabte mě také!

Radci!

Nebojme se!

Umří za pravdu jako oni!

Martine!

O kom to mluvil?

Joanko, proč pláčíš?

Tady na tom místě je zabili.

Koho zabili?

Bratři! Vítězíme! Menší věstu nebo naši kruhkou!

Vítězíme! Vítězíme! Vítězíme! Vítězíme! Vítězíme! Vítězíme! Vítězíme! Vítězíme!

Vítězíme!

To je pravda, vítězí.

Jak je mu?

Už líp, usnul.

Jak se tě líbí?

To je krása.

Ale Martine, co jsi to udělal?

To jsem já?

Ano. A nejsi krásná jako Pana Maria.

Ty jsi moje nejhezčí a nejmilejší děvčina světě. A brzo už moje žena.

Johanko!

Co je ti, Johanko?

Kam smícháš?

Jdu za někým.

Nehněvejte se, ale chtěla bych jít sama.

Nerozuměl jsi?

Pojď. Zde leží pochování Jan,

Stašek a Martin.

Ti první prolili krev za husovu pravdu.

Martin byl můj ženích.

Jeli ho v den naší svatby.

Do poslední chvíle zpíval mistrovu píseň, než ho zabili.

A já mu zůstávám věrná.

Teď rozumíš?

Žena, která rodí, má zármutek, ale

když porodí dítě, již nepamatuje na soužení

pro radost, že se narodil člověk na svět. Tak i

víc. Strasti máte nyní, ale radovatí se bude srdce

vaše. Tvoje milá madlička, má

dvě mála jablíčka,

jablíčka je.

Pst,

nepohonšuj ty zbožné...

Všechno nám rozkradl!

Nezavývej! Zblázila ses! Tady v těch látkách je víc zlata, než v celé té

truhlici!

Hni se!

Tady ty prokáty!

A florinské hebály!

A kde jsou mé axamity? Tady máš!

To jsou naši.

Jdi otevřít.

Jak to vypadáš? Co jsi dělal?

Chtěli mě zabít. Lámky.

Dej na záboru.

Tak co se děje? Hrůze, co je v kopraze těch selských trhanů. Celé město

zasmranilo. Když máme plný dvůr. Člověk se bojí po ulici. Zavřel jsem krámy. Já

také. Když to válčení blzi nepřestane, zajde obchod a přijdeme o všecko. Jak je

na bojišti?

Vyněráváme, nevíš?

Nedej bože!

Kdo vyhrává? My?

Ten krvavý kněz Želivský s Řižkou!

O ti nuzváci!

Zotva jsme vyhnali ty německé papežence a dostali do rukou radnici a obchod.

Přijde několik štváčů a zničí všechno.

Toho Želivského tak dostat!

To rukou. Ten zráce se bratřičkuje i s německou chátrou. Opravdu?

No vím to určitě. Včera dal německým kališníkům kostel svatého Michala.

Němcům v české Praze. Co dělat?

Jak se zachránit?

Jedna naděje by tu byla.

Pan Zwartenberka chce s námi mluvit.

Vždyť se spojil se Zygmundem.

Lepší Zygmund než Želivský.

Ale jak se dostane v nárad?

Všude kolem jsou Žižkovi lidé.

Všechno jsem už zařídil.

Čekám jeho posla.

To je on.

Kdo je to?

Posílá mne Jan Želivský.

Je to jeho pacholek Jíra.

Toho bychom mohli právě teď potřebovat.

Otevři mu.

Bratře portmistře, Jan Želivský žádá radu Starého města, abyste poskytli

přístřeší venkovským bratřím.

Nevím.

Máme všude plno. Přece je nemůžeme nechat na ulici.

No nic, vezlím.

Oznámím to raději.

Zde vezmi.

Za vyřízení.

Dobře sloužíš svému pánu. Svému bratru?

Nemám pána. No všem, že?

Bratru?

Ale počkej!

Nechtěl bys sloužit nám?

Podívej se.

My platíme s vatem.

No.

Vezmi si.

Vezmi si.

Co chcete ode mne?

Nám jde o prospěch celé obce. Ne jako Želivskému. Ten myslí jenom na sebe. Na

svou slávu. A nás přitom, že nedoskází.

To je mu lhostejné.

Želivský je nepřítelem Huslova lidu. Klame tebe i nás všechny. Kdo odstraní,

zaslouží se o Kališ. Jak to mluvíš o našem kazateli?

Vy zrádci ničemní!

Vy si říkáte Kališníci?

Tohle budeš opakovat před bratem Želivským. Ne!

Takhle neodejdeš.

Už nebudeš mluvit.

Jsme ztraceni.

Tomáši, otevři.

Je tu posel z hradu.

Vejdi, pane.

Jak jsi pořídil.

Pan Swartenberka!

Není čas na vzkazy.

Takhle se domluvíme rychleji.

Mluvíš k nám, pane, jako vítěz.

A zatím my. Vy jste zatím dobili malou stranu a máte Vyšehrad, klíčku Praze.

Dobrá, ale v této chvíli se blíží k městu sta a sta železných vytířů.

No, co tomu říkáte, vítězové?

A dejte mi křeslo.

Drahý samet?

Ten se bude Želivskému sotva líbit.

Zamyslete se trochu.

Kdo je váš skutečný nepřítel? Já? A nebo tam ti hladovci?

My se přece můžeme dohodnout.

Říctme, kališníci.

Vy mi dáte vyšehrat a já vám zaručuji, že zůstanete ve svých úřadech a při svém

obchodu, kterého jste zemocnili po těch papích.

Rádi přijímáme, milosti.

Jen kdyby nebylo Žižky.

Má naše hradě svoje lidi.

Vystřídejte je tedy svými.

Žižka je dost zaměstnán bojem na druhém břehu.

Doví se ovšem, až bude pozdě.

Velice Žilíšský!

S tím si už jistě poradíte.

Urozený pán Vilém z Hasenburka opovídá tímto listem pražanům nepřátelství.

Jestliže se i hned nepodáte králi Zikmundovi a jeho náměstku panu Vladaři

Vartenberkovi, přitrhne můj pán s celým vojskem ku Praze a nechá vaše mrtvoli

psům na smetišti.

Věřiť svému pánu, ať jen přijde.

že ho přilítáme s mečem v ruce.

Vidíš to sám? Je jich příloh.

Co na tom?

S námi je boží pravda. A to je nejmocnější spojenec. Boji kněžejené

rozhodují nakonec meče. A těch mají páni bezpočet. Přesťanu náleží bojovat slovem

a ne mečem. To se tedy máme nechat zotročit a pobít.

Jako bezbrané ovce. Dosud jsme se bránili násilí. A to je dovoleno.

Uvaž tu výhodu, kdy začneme vyjednávat o mír teď, dokud ještě vítězíme.

S nepřítelem se nikdy směřovat nebudu. Za věci duchovní odpovídá naše vysoké

učení. A my jsme se rozhodli přesvědčit Zikmunda, aby uznal kalich. Toho

lstivého ryšavého draka, toho nikdy nepřesvědčíte jinak než mečem.

Je mi líto, že nám nechceš rozumět. Se s Babělcí se nesmlouvám. Křivdíš nám,

drahý bratře. Nemohu připustit, abys odešel dřív, než se dohodneme.

Přijďte, s vámi někdo nese. Celství, mám rozkaz. Dali teď rozkazu já.

Celství povídá.

Jsi živ? Co se děje? Ty nevíš, co jste poučinili!

Vyšehrad jste vydali Martenbergovi!

Zráci! Tak jste se mohli opovážit.

Všichni dobrí lidé v Praze si přejí mír. Za Vyšehrad sjednali příměři. Za to tedy

naši bratři bojovali. Za to prolili krev. Pražané už nechtějí prolívat krev.

Chtějí klid a pořádek.

Teď stojí bratr proti bratru. Ne!

Pán proti chudákovi. Potřebujete klid a pořádek, aby se mohl vrátit Zygmunt,

protože se bojíte vlastního lidu víc než nepřítele. A nejvíc vám překáží brater

Želíbský. Kdybychom nepřišli včas, nebyli by už naživu.

Nerozumím. Ale já porozuměl vašim strážím přede dveřmi. To jen pro naši

ochranu. Je válečný čas. Nedložete!

Chytře jste to smluvili.

Teď svírá Vartenberg o pět Prahu ze dvou stran, aby jí mohl vydat Zygmundovi.

Jste věrolovní a zba... A to všechno před tvýma očima, mistře Jakoubku!

To si konšele smlouvali sami.

Přísahám, že jsem o ničem nevěděl.

A teď!

Na čí stranu se postavíš?

Již jsem řekl.

Vysoké učení bude jednat se Zygmundem. To stačí.

Jednat se Zygmundem, to znamená potrlobit se mu.

Provedli jste své, báli jste se nás a proto jste zradili.

Ale pamatujte si, dnešní den draze zaplatíte.

Pojď, bratře.

Vzpomeňte si na to, až vás Zygmund zrazí na kolena.

Jiro! Tomeš s Ondřejem ho našli na náměstí, v Podloubí.

Byl proboden.

Bratře milý, drahý,

svou věrnost zaplatil

životem. Padl za pravdu.

Nezemřel.

Bude mít život věčný.

Ti kramáři učinili z husový Prahy Babylon, prolezlý Neřesí a Mamunem.

Město proradné, propadlé zkáze. Přináší nám jenom neštěstí. Ale je také Praha

tisíců věrných, jako byl tento.

Bratr Koranda má pravdu.

Nemůžeme se být znepřáteli a mít za zády zradu.

Obklíčili by nás a v městě by nastal hlad.

Musíme odejít z bratry.

Na bezpečné místo. Hledejme blízko hory tábor, kde se scházejí naše schromáždi.

Znám takové místo.

Je to staré hradiště, nedaleko se Zimova ústí.

Vysoko na skále, ze tří stran, chráněno vodou.

Tam položíme náš tábor.

Dobře ho opevníme, aby ho nepřítel nemohl dobít.

Bratře Žižko, veď nás tam.

Spíhá se tam českého lidu, věrného se všech stran.

ale i němečtí robotníci se již k nám přidávají. Jen je třeba vyzbrojit, dát

jim kázeň a řád.

Pojď s námi, bratře. Ty znáš válečné umění. Veď nás.

Povedu vás.

A co ty, bratře?

Mé místo je zde.

Zůstanu u svých.

Nemohu je opustit.

Máš pravdu.

Dej na sebe pozor.

Jsi mladý a prudký.

Přirostl jsi mi k srdci.

No, obejmi mne.

Naše srdce a mysli se nerozcházejí.

Lid tě vzal na slovo.

Veď boží pojovníky k vítězství.

Kde to jsme?

U sudoměře.

Teraz dorazíme na tábor.

Už se nemohu dočkat.

Konečně budeme mezi snímy.

Za námi je to vstrakonistí křižáci!

Přidejte do kroku!

Máme za sebou nepřítele!

Nebo hou rychleji, tak to s Trakonickým neunikneme.

Bratře Žižko, s odpisku jedou královště železní pání. Jak jsou silní. Je jich na

tisíc. A jak jsou daleko? Asi na půl hodiny jízdy.

Trakonický máme v zádech, teď už nemůže maniku přejdu ani spát. A co teď?

Dnes se rozhlédneme.

Bratře Gorando.

Ty k bratřím, aby neklesali na mysli, ať se připraví k boji. Tak, bratře, ano!

Radci, stůjte!

Ty bratře se k boji!

To chceš počít! Takovému množství se neuvráníme! V otevřeném poli!

Postavíme se jim tady, u hráze. Tady? A tu se nedostaneme, zaženou nás do vody.

Nedáme se zahrát.

Pojďto se ubráníme, nevodu zahyneme.

Ale my nezahyneme.

Tady je přivítáme, za tou mohřinou, na nejužším místě.

Zražte vozy v hradbu, odvody k hrázi. Razumím, bratře Žižko.

Ale pravý bok, nemáme chránění. Je tu vypuštěný rybůž. Postav náraz, střelci z

palezničky. Rozumím, bratře jine.

Bratře hejtmane, šelezní páni už projeli lhotou, jedou sem!

Kudy to jedeš, synku?

Já myslel, že je to vyschlé, na první pohled to bl...

Sami se tu.

Kolo na kolo!

To jsou jejich moři.

Podívejte se, páni, na ty špinavé chlapi.

Oni se chtějí bránit. Kdybychom je ničím nebyli, jenom tlačili koňmi, tak je na

kupitech rozneseme.

Krpělivost urození, pánové, však nám neutečte. Musíme počkat na královské

vojsko. Panoši, výnosem!

Ostatní náhráz a do zálohy.

Kolik se jim nepostavíme? Ne, budeme se bránit zvozu jako z hradeb. To není

podle rytířského způsobu. A je snad rytířské postavit šelezné jezdce proti

nahým sedlákům?

Urození pánovi!

Dnes skončí poslední zbytky těch buřičských kacířů tam, v tom livníce. Na

zdraví našeho milostivého krále Sigmunda.

Ač je král Sigmunda!

Už jedou, královské vojsko! A nezeš ten další!

Obávali jsme se, že přijedeme pozdravit již jenom vítěze.

Nechtěli jsme vás připravit o tu kratokvíli.

Mám čest nabídnout vašim pánům rytířům, aby pustili své koně do těch sedláků a

rozdupali je.

Přijeli jste první, máte přednost.

Až budou blízko, vystřelíte z pušek a kuší.

Nejdřív!

Čekejte, až poručí. A vy ostatní v záloze čekejte na mé znamení. Vy, bratře

Chvale, je povedení.

Bratři, čeká nás těžká zkouška.

Kdo zapravdu život položí, dostane život věčný.

Bratě Marko! Co s tebou?

Vezměte mě mezi sebe!

Vezměte z vás srdce, bratři!

Což nás mohou porazit ty služebníci lhy?

S námi je pravda! A proto naše budíte spít!

Píte je dobře!

Jako na mladě! Ať jim popraskají ty jich skořápky!

CHEJDE!

Tady jsou kriti!

Hej, děti!

Hrna někdy!

Nikdo nesikne!

pěši, mě to ještě naučí.

Bojovnice boží!

Johanko!

Děvče drahé!

Zvítěz jeli. Teď máme volnou cestu na tábor.