Original subtitles

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Hledáte něco, slično?

Mizero, panu můžu dát pozor? Co? Co děláte?

Proč píjete bez praného ochla?

Musíte ho přetetet.

Patron! Policie!

Policie! Patron!

Prostňáku, ale tu vám přijde draho, tu máme ještě policii.

Ale pánové, jsme národ Masaryku a surovost není demokracie. Jak nám

demokracie, když dobere týrat pracující děti?

Urážíte republiku? Ale stráží!

Jste patrně bolševík. Ano, jsem bolševík. Nezapomeňte, že... Musíte ho

sebrat.

Potom přijde za den, jsem dostal bohačný rům.

Prohlídejte ho.

Možná, že má u sebe zbraně. Pane, já nevím, kdo jste, ale já jsem dělník a má

jediná zbraně tady.

Ale pozor, je bez šperklapky. Tak co je to tady? No, co je? Je to provokatér.

Zase by chtěli hrabovat krámy, co?

Aha, bojíte se, protože schováváte zboží pod pulty keťa světe a kupujete si

baráky. Vidíte, co si ulice dovoluje, když je policie slabá. Pojďte s námi na

komisařství. Co bych tam dělal, ani mě nenapadne.

Já jsem zvědav, co teď uděláte. Žmarte ho! Je to bolševik, sám se přiznám.

Seberte ho!

Člověči, tak mějte rozum a pojďte s námi.

Svědky stejně nemáte. A co když mám?

Tady slečna.

Ta to musela určitě vidět. Víš, jste byla přitom?

Já viděla, jak ten pán toho chlapce byl. Cože?

Jo. Tak víte co, když jste to viděla, tak půjdete s námi. Tak pojďte.

Pojďte, pojďte.

Nebojí se, já přijdu.

Jak se nedujete?

No vy se přece známe, pane komisaři.

No jo, z Hračán. Promiňte, nepamatuju se.

No není divu, ono to taky bude pomalu deset let, co jste mě na pohořelci

nechal sebrat, že jsem v obožím tělenesmek před Monstrancí.

Na to jsem se neptal.

Co je tohle?

Svědek, prosím.

Tu výslechnu napřed. Tak pojďte začnout.

A vy zatím počkejte vedle. No jak to, já jsem rád, že jsem tady. Odvejte ho.

Pojďte. Já loupozorňuji vás, že nemám čas, mám důležitou zkusí.

Ať sem neblíž.

Vy se znáte s tím člověkem?

Ne, neznám.

Přijela jsem do služby na inzerát.

Tady prosím mám adresu.

Nelžete?

Seděte si támhle.

Zeptám se telefonicky.

Tak si jděte sednout.

Všimste si, jak mě prvětěl poznámkou, co jsem dělal za Rakouska?

Služba na ulici, to je teprv peklo.

Není respekt uniformů, no? Ať jim je vina vláda. Hlavně socialisti.

Copak zvňácí ministři.

Ale ono něco přijde, tak to nemůže zůstat.

Haló, 81 49.

Haló? Ano, tady paní Rubešová.

Ano.

Prosím vás, pošlete jí sem.

Manžel se vám bude revanžovat. Ano.

Komu se mám revanžovat? Ale naše nová služka asi zabloudila. Dobrá, proboha

tě, prosím, zavři ty dveře a už mi dej pokoj s tím tím babincem. No dovol, jsme

dámy českého srdce a máme důležitou schůzi.

Ale milé dámy, to nejsou žádné zázraky. Na to stačí známosti a peníze.

Pane staviteli, telefonuje Polír ze stavy ve Bršovicích. Zedníci žádají

přídavek, vyhrožují zastavením práce. Nedělejte si starosti.

No, na zimu je stejně vyhodíme. Blíží se zima, milé dámy, a nás v českém

srdci čeká hodně práce. Musíme se postarat aspoň o ty nejubožejší.

Zajisté, zajisté. Já bych dala pytel mouky. Prosím, zapisujte. Já daruji

brambory. Kolik pytlů? Tak velký pytlíček. Děkuji vám. A co tuřín? Já

bych dala tuřín. Ale výborně. A co by dámy?

Já bych třeba mohla dát starší kalhoty.

Po panu generálovi, že? Já bych chtěla také něco darovat. Píšte, prosím.

Já dám kyselé zely.

Promiňte, dámy, ale právě mi přišla nová služebná.

Taky máte takovou potiž s těma holkama. Teď je to samá socialistka. O ne, taková

mi nesmí přesprávat.

To já přijímám pouze děvčata zvenkova. Ještě neskažená.

Tak vy se jmenujete Ana, že?

Prosím. A kdepak jste byla tak dlouho? Asi nás nemohla najít.

Máte pracovní knížku?

Jestli je neskažená, to je otázka. Ale nemehlo je určitě. Padlínko, odveď ji do

kuchyně. Tak prosím, dámy, budeme pokračovat.

Já za pražské textilky prohlašuji, že se připojujeme k levici.

A budeme důsledně požadovat vše, co nám bylo slíbeno 14.

října 1918.

Posledně je do diskuze přihlášen soudruch Kroutský z Kolbenky. Potom je

přestávka. A závěr má tady poslanec soudruh Jan Dále.

Soudružky a soudruzi, já začnu trochu nezvykle.

Cestou do zkůze jsem se na ulici dostal do... Jsem s Jan Dákem práva, byl

vždycky takový slušný a najednou, jak mi prozradil pan ministrský předseda Tuzar,

šilhá po bolševismu.

Vy radšte znát osobně pana ministerského předsedu? Poznali jsme se za války v

Brně, na společenském večírku pana místodržitele Hajnolda.

Promiňte, nahlédnu do sálu. Prosím, prosím. Policie, soudy, ministerstvo

vnitra, kdejaký úřad je obsazen byrokraty ze Starého Rakouska, kteří

čekají na příležitost, jak se nám dostat na kobyl.

Niduje nespokojenost, nedostatek potravin a neslíkaná líchva ženou lidi

do ulic, krabování obchodů.

Vláda je slabá, lidi jsou žhaví a proto je nejvyšší čas.

vzít věc do ruky a nastolit vládu dělnické třídy.

To

není

kluč. To není kluč. Opravdu, mluvíš si báječně. Radim, prosím tě. A jak to

dopadlo na policii? Špatně. O něj pustili. Tak povídej, jak to vlastně

bylo? Ale to je všechno vedlejší.

Představ si, připletlo se do toho děvče.

Taková malá venkovanka. Poníku, snad si nestratil hlavu. Ale stejně, měla něco,

s čím se hned tak nesetkáš. Byla opravdu statečná.

Udělal jsi báječnou kariéru, Jandáko. No, jsi poslancem.

To není co závidět. Nejsi spokojen?

Chápu, máš vysoké ambice, co? Ale proto nemusíš zapomínat na staré kamarády.

Všichni říkáme, že se straníš. Ale to je nesmysl. Vidíš, zrovna dneska mám

schůzku s kolegou Zubrem. No však víš, s Francím. S tím chemikem taky by tě rád

viděl. Lituji, nemám čas.

Já jdu ze schůze do schůze, člověk. To znám. My na vnitru jsme také pořád. Jako

na čertově kole.

Ty jsi na vnitru? Prezidiu.

Kdepak ses loučil s monarchií?

V Brně na místo držitelství. Teď sloužím republice, zakládám agendu, sbírám

materiál, dostávám do rukou zajímavé dokumenty. Z Rakouska? I dnešní.

Škoda, že jsi tak zaneprázdněn.

No, když budeš mít poskouzí náladu, tak sedíme s Francím u pavouka. Rádi tě

uvidíme. Tati.

To je syn?

Jandák mladší.

Taky? Socialista, co? No tak, Karlíčku, tak zaskoď za námi. Čekáme na tebe.

Naschledanou. Naschledanou. Soudruhu Jandáku.

Předseda Němec a šef-redaktor Stivín chtějí s nebou mluvit.

Dobře.

No pojď dál. Právě jsme hovořili o té

dnešní schůzi. Ty máš závěrečné slovo. Rádi bychom slyšeli tvé stanovisko.

No, stanovisko.

Sami slyšíte, jak dělnictvo naléhavě žádá slíbenou socializaci. Dejte pokoj s

těmi hesly. Co chcete lidičky socializovat? Továrny jsou zastaralé,

sami průmyslníci naříkají na špatné obchody. V lidu je nespokojenost a té

musíme využít. Válečný rozvrat nelze socializovat. Máme si všechny ty

nepříjemnosti uvázat na krk. Páni kapitalisté musí nejprve obnovit výrobu

a pak můžeme pomýslet na socializaci.

Dejme tomu, ale já pochybuji, že kapitalisté budou investovat, když

nemají plnou jistotu. A lidé to říkají docela jasně. Udělejte to jako v Rusku.

My si ruské revoluce velice vážíme, ale naše poměry jsou docela jiné. A pak je

tu třetí internacionál a mezi bolševiky naše strana nikdy nepůjde.

Tak jděte.

Řekněte to lidem.

Nechce se vám.

Vy si sedíte v ministerských křeslech.

Spete si kapři a já mám za vás tahat kaštany z ohň. Jandáko, jako přece na

straně tě volám k pořádku. Přece se nebudeme hádat.

Socializaci provedeme hned, jak k tomu budou vhodné podmínky.

A k otázce třetí internacionáli může Jandák zatím promluvit docela

zdrženlivě. Je to věc zásadní, kterou může řešit jenom sjezd strany.

Chápeš?

Já nefixluju.

Tak bohužel poschůzíme spolu. No jo, ale já mám rande s Máňou.

Je u bratra na Starém městě. Tak dobrá.

Soudruzi, pokračujeme v jednání. Na pořadu je referát soudruha poslanci Jan

Dávna.

Soudružky a soudruzy, předcházející diskuse ukázala,

že lid živelně volá pozvýšení v životní

úrovně a provedení socializace.

Podívejme se, proč se tak dosud nestalo.

Jinu proto, že naši soudruzy Němec, Soukup, Tusar,

Habermann a ostatní z předsednictva strany chtějí celou věc vyřešit v

parlamentě a setrvávají v druhé internacionále, která dopustila.

aby v roce 1914 byla rozpoutána světová válka.

Soudruzi, my musíme tyto soudruhy přesvědčit, že jedině

s komunistickou internacionálou, jedině pod vedením geniálního Lenina, dosáhneme

socialismu.

Slavní hrdinové světové války, zejména vy, Pane generalissime Pelli, pomohl

jste nám radou i činem k upevnění svrchovanosti a demokratických zásad

našeho státu.

Vaše excellence, pane ministerský předsedo, dámy a pánové,

váš národ může být spokojený.

Vláda mocné Francie zaručila vaší státní samostatnost.

Chci říci jedno.

Nejslavnější službou vlasti je bránit s fuškou v ruce evropskou civilizaci

proti bolševismu.

A to je vaše starost, pánové.

Jak se vám líbí náš socialistický premiér, pane doktore? Prosto milý

človíček, pane Rašine.

Kdyby potřeboval, financoval bych mu i revoluci.

Jakože se jmenuji doktor Price.

A mohl byste to provést bez souhlasu správní rady živnobanky?

Ovšem, pane špehlu, tenhle obchod bych dělal za francouzské peníze.

Všichni pevně věříme, vaše excellence plenuncie, že hnutí pryč od Říma je

přechodného rázu. Že ano, pane kanceléři.

A mimo to doufáme, že svatá stolice raději slyší pryč od Říma, než

hurá ke komunismu. Svatý otec pozorně sleduje vývoj v Československu a modlí

se za odpadlíky.

Neboť věří, že o církevním majetku se s vládou dohodne.

Prosím.

Dá si z toho vše.

Hele lidi, nechte si to, co pak se mi nesmí líbit děvče. Počkejte.

Viděl jsi? Co?

Jan Dáka.

Prosím tě, co bych tady dělal?

Výchám tě, Karlíčku. Tak pojď, pojď. Už jsme mysleli, že nepřijdeš.

Pěkný, co?

No, prosím.

No, to je dost, že jdeš.

Hrome, to je ale shledání. No, pojď dál. Já bych objednal šampus. Prosím, prosím.

Jen žádné přehádě. No, dovolte, je důvod napití. Přišel jsi mezi kamarády, nejsi

na schůzi abstinentů. Dovolíš, představím tě, dámám. To je pan poslanec

Jandák, to je moje sekretářka. No, a tady je slečna Lola.

Ale nesmysl, bohouží, tam chodí jenom keťasové a buružoustí. No to se ví, co

by tam Jan Rák dělal. Ne, ne, já dám ruku do ohně, že to byl on. Tak co se tu

budeme hádat?

Pojďte a podíváme se. Dobře.

Dnes večer, dobře.

Jdeme.

Zasláníte tady, mám to rád. Jo tak, ono je to jenom pro zvaný, že jo?

Nevydavuj se, nemáš ani na šatnu. Ne.

Nevíš, co si můžeme dovolit. Z vás toho tak kouká.

A koukej, že ma zle.

Smradi bolševici. Co jsi tu řekl?

Prosím, prosím, prosím.

Tak Franci, ať květou obchody.

Karličku, no. Ty máš nějaké zastoupení? Ale ne, vlastní výrobu.

Báječný artikel. A pro redakci práva lidu jako stvoření.

Co pak?

Hasící přístroje.

No, no, no, netvařte taky se, levdik, my víme, že vám to hoří na všech schůzích.

Ne, prosím tebe, Karle, nevšímej se, rád. Tipko jenom, že mě není dosmítilo.

Ovšem, to je tvoje výroba. Jak to?

Proč nepomůžeš? Máš styky. Já, já, tady máš přece kamaráda, poslance.

Pokyžte, mládenci, jestli jste mě pozvali kvůli tomu, hled.

Víčku, vidíš, to jsi celý, ty nerozumíš ani žertu a konečně ani přátelství.

Pánci, je tady opravdu těžké situace.

Prosím tebe, nemluv o tom, tady Karel si bude myslet, Bůh ví co. A právě proto,

aby si nemyslel, ať ví, jaký si máme. Já si to nepřejm. Nediv se, že jsi tak věl.

Poslanec musí být opatrný.

Vítka, vůči.

konečně poholí zubrovi nějak pomoci, tedy poradit. No tak vidíš, je to

vlastně docela jednoduché. Tady Franci má výrob. Na zboží nejde na odbyt. Co má

dělat? Já mu říkám, zastav výrobu a propus dělení.

No, no co bys dělal na mé místě, ty?

Rozhodně bych nepropouštěl. No a?

Nedal bych odbyt. Ale kde? Nikdo nic nepodniká, státní dodáky jsou

zablokovaný. No tam je teď taková korupce. No, to bych se na to podílal.

Pánové, už jste zase v politice. Nebylo by rozumnější si zataňtit, pane

poslanči?

Ještě, ještě, ještě.

Je

tvrdý,

co? No, pak.

Už zabrel.

Tváří se jako idealista.

Omyl.

Ten je na peníze jako čert.

Nezrví! Gabíčku!

S tou nahoře, co zpívá, jste ještě nemluvila?

Ani jsem ji nespomněla, paní. Raději se jí vyhněte. K čemu taky kamaráčovty?

Proto nemám kuchařku.

Personál si potom moc povídá a to nedělá dobrotu.

A kromě toho, pán je diabetik a nikdo mu tak neuvaří jako já.

No ostatně, u nás vám nic nechybí, Ana.

I jídlo máte stejné s námi. A to jinde služky nemají.

Děkuju, milost paní.

Sukr!

Pán je slavný stavitel a já jsem místo předsedkyní českého srdce.

Neznám větší radosti, než prokazovat lidem dobrodění.

A s domovnicí. To taky ani slova.

Rozumíte, Andulo?

Prosím, milost paní.

Tak otevřete mi dveře!

Vaše platební podmínky, pane řediteli, jsou nepřijatelné. Uznejte, že stavba 20

nádražních budov je v dnešní době výtečná zakázka. Ale prosím, nahlédněte

domy, oferty. Já mám jinou kalkulaci materiálu. Smím vám nabídnout šálek

kávy, pánové.

Přišli jste tak náhle, pane řediteli.

Škoda, že Dadlínka není doma. Chtěla se vám pochlubit. Poupili jsme jí

jezdeckého koně. Bravo, gratulují. Ale když s ní nejezdíte vy, Tak jí to zvíře

vůbec netěší.

Mám tolik práce.

Živnobanka se nesmírně rozrůstá.

A copak pan doktor Price?

Jak pak se mu dáří? Já bych tak řekl ve svém živnu. Jen těch správných rad. Také

s prezidentem Masarykem často cestujeme.

Právě tady v posledním světozoru je obrázek z boleslavské automobilky.

Prosím, prosím, poznáváte ho?

Opravdu? Milátko, prohlídně si to ve svém pokoji.

Ano. Tak cukr tady máte. Máme, máme.

A nabídni likel. Prosím.

A tak, abychom se vrátili k věci.

Cily a železo, které mám odebrat z vašich podniků, jsou drahé.

Konkurence mě nabízí lepší platební podmínky.

Možná, ale nezaručívám, že budete stavět.

Podívejte, pane inženýre, chcete-li tu státní zakázku dostat, musíte pracovat s

námi. Uznejte, že chci taky vytělat.

Na čem ušetřím, když budu mít drahý materiál? Vy už se v tom vyznáte. A když

strazíte dělníkům? To není v dnešní době právě to nejchytřejší.

Taková zakázka to je denajský dar?

Zedníci se organizují v odborech a pane, těm se špatně diktuje. Než začnete

stavět, bude všechno ve starých kolejích. Nejsem idealista.

Socialisté jsou ve vládě a ti nám nepřejí. Proč by nepřáli, když přejeme

my jim? Ty už máme v kapse.

Prosím.

Je doma?

Co je to?

Co tu chcete?

Tady mi poslali z českého srdce roztrhaný kalhoty a dvě hlávky zely. Tak

vám to jdu vrátit.

Nechci vaše dobrodění.

A víte, kdo je můj muž?

Nechleba. Zedník.

Váš muž ho vyhodil z práce, protože už nestačí.

Co chcete, paní, neznám vás. Budeť byste zlalá, byste mezi nás nikdy nepřišla.

Podívejte se, co se mi stalo na vaší stavbě.

Vyplácejí mi 32 korun měsíční renty.

Chcípáme hlady.

A vy si teď myslíte, že to spravíte, ale možnou.

Moc dobře jste si to s vaším mužem rozdělili.

On třeba jde z těla kůži a vy nám posíláte starý kalhoty, aby nebylo vidět

naši nahotu. Ana, řekněte té ženské, co všechno dobrého pro ně dělám.

No tak Ana.

Pani, pojďte, prosím vás, pojďte. Máš pravdu, holka.

Žeť ona snad ani nechápe, co jí povídám.

Už přes hodinu na tebe čekám v cukrárně.

Co se zase stalo?

Ana?

Ana, pojďte sem.

Kolikrát jsem ti říkala, vyflákni se na tu svou pitomou manitu.

A co z toho máš?

Steky a nevděk.

Celou válku jste vařili pro chudinu polívku.

Oni by se teď nejraději posadili rovnou k našemu stolu.

Pochcípat by to všechno mělo.

A vy taky, proč jste tu ženskou sem pouštěla, vy televenkovský?

Prosím tě, nechýj.

Aspoň vidíte, Ana, jakou vděčnost má člověk za svou dobrou vůli.

A pán za to, že je živý.

Vždyť to, co ta ženská řekla, to vůbec není pravda.

My na jejich práci jenom doplácíme.

Ano, no tak jděte zas.

Ach, jo, jo.

Jo, víš, kdo tě pozdravuje?

Houra, byl tady a moc se na tebe těší. No, Darlinko, je

ředitelem živnobanky.

A co?

Stejně, i když si ho vezmu, budu si užívat podle svého gustu.

Tak co je s tebou, balíčku?

My se ještě neznáme.

Já jsem Máňa.

To seš ty, co zpíváš? Sebr.

Vaši starý se to nelíbí, viď? Ale holka, nic nemít a bejt smutná, dej mi svátek.

Ty, co děláš v neděli?

Pojď, vyrazíme spolu.

Já nevím, máňo. Co nevíš?

Nevíš, že tě podle zákona musí pustit?

Pani mě pustí, ale smím jen do kostela.

A pak, já nemám stejně nic kloudného na sebe. To nevadí.

Já mám dva kabáty.

A bluzičku ti taky kučím.

Vyjdeme si do stromovky.

Víš, Máňo, no co se vrtíš?

Já se trochu bojím. Čeho?

Táhneš od rána do noci tolik pokojů na jednu služku a ještě pereš.

Vodřeli by tě jako toho chudáka ze stavby.

Ty jsi něco slyšela?

Já toho vím, ty trulíčku.

Váš stavitel.

To je pěkný kos.

Napálil město při stavbě kanalizace.

Má sedm činžáků. A na dělníky je jako pes.

To čo brníš? A co noviny?

Čteš? Ne.

Ty jsou jenom v pánském pokoji.

Tak.

Tady máš.

A přečti si, na co má služka právo. Ale pozor představitelkou.

Ráda do všeho strká frňák.

Prosím tě, ty tak všechno víš.

Pověz mi, co je to bolševik?

Tím tě straší stavitelka, ne?

Holka, ty se bolševiku bát nemusíš. Jsou to samý dobrý lidi.

Dělníci, chudý pracující.

No, co chceš?

Já jsem taky bolševik.

Ty taky? Sever.

Tak to každý chudý člověk je bolševik? No to ne.

Jenom ten, kdo nemá strach po práce s takovýma nažranýma buržoustama, jako je

váš stavitel.

To je

opravdu

šťastná náhoda.

Pamatvíte se na mě?

Jak bych se nepamatoval. No to mě podrž.

Teď oni se znají.

Andulko. Teď už tomu rozumím. Ať to je ten bolševik, víš.

Tak jdem. Pojďte, děti.

Tak.

Prosím vás, vraťme se.

Neprojď. Co se děje?

Tamhle jede na koni naše slečinka.

Proč se bojíte?

Máte přece volno.

Milost paní mě nerada pouští. A ani s Máňou nesmím mluvit. Copak je Máňa

špatná?

Máňa?

Moc hodná.

Ale milost paní vydá najíst.

Mám pro sebe celou komůrku. To jenže vy to jídlo a tu komůrku musíte zaplatit

těžkou dřino. Lidičky, kam jste zmizeli?

A večer jdem do Lidáků. Jo, jo.

a půjde s náma. Ne, Máňo, já musím na večeři. Bože, to je krámu, tak budeš

jednou bez večeře, no.

Holka, mě je svoboda milejší než pečená husa.

Kdy slyším Marsejezu, vzpomínám na to, jak jsem přišel do hnutí.

Tatínku, tady přibyl kdysi tajný východ. Ano, ano, za námi. Tady za tím zrcadlem.

My jsme měli tajnou schůzi a policie se to dohmátla, tudy jsme zmizeli.

To bylo romantické. My už za tě východy nebudeme podsebovat. Ty

jsi

mezi námi poprvé, soudružkoviť.

Ano, pane poslanči.

Tady nesmíš říkat pane.

Tady jsme soudruzi, víš? A proč nám netýkáš? No všem, vždyť vidíš, že si

všichni tykáme. A nebo si doma netýkáte?

To je v rodině. My jsme taky taková rodina, jenže o trochu větší. Soudrou

plecitý. Tak jak se ti u nás líbí?

Co se mně může na těch vašich tamboraších líbit?

Mladí lidi mají mít v žilách krev.

A co bys tedy navrhoval, soudruhu?

Dejte lidem zbraně, bomby.

Na buržousty platí dynamit.

A myslíš?

Že je doba zdalá?

To se zeptej Tuzara. No počkej, to je špatná odpověď. My víme, že Tuzar

nestačí, ale taky víme, že demagogie s bombami, to není program.

Tak ani Tuzar, ani bomby. Co tedy?

To se uvidí.

Taky program.

Plecitý přehání, ale jedno je jistý, s koalicí nesouhlasí nikdo.

Strana musí něco udělat. Tak po převratu nás brzdili kvůli mírový konferenci. No,

a když to Kramář s Benešem v Paříži upekli, je zase ticho po pěši.

Soudruzi, já vím, no.

Je to svinstvo.

Hrozné svinstvo. Ale podívej si... No, nedá se nic dělat.

Bohužel jde se domů.

Milost paničky, vymleli pantem.

Koho představuje ta socha?

Revolucí. To je stělesněná myšlenka a cílná z všech, kteří chcem předělat

život na zemi.

A je vás hodně?

Moc. To bys viděla tu sílu, kdybys přišla do fabriky. A třeba jako u nás,

kolbence.

Já dělám ve Vysočenech, víš?

Jsem tam slévačem.

To je, panečku, klapácký řemeslo.

Při takové práci musí mít člověk rozum hrstě a být načíhaný jako kočka.

Juhlka, se žhavým žlezem nejsou špásy.

A co ty?

Co já?

Je na sedm dětí.

Tatinek je zedník a když zamrzne práce, bývá u nás hlad. A otec je v nějaký

organizaci, třeba v odborech.

Myslím, v takovým jako spolku, který chrání dělníky, aby je stavitele

neokrátili.

Co já vím?

Když dělá, vrací se domů jen na neděli.

A to přijde, někdy se napije a hubuje na bídný život.

A bydlíte ve svým nebo v podruží?

Máme malý baráček. A na střeše šindel samá díra. Je zpravovaný rezatými

tabulkami. A najednej je reklama cigorky s holubičkou.

Tu holubičku jsem výdávala z pastvy.

A vždycky jsem si myslela, že letí do nebe.

Byla jsi už někdy v Národním divadle? Ne, šla jsem jenom okolo.

Tam to musí být krásné.

Chodím k stáně na galérku. Když rychle chtít, můžeme tam jít společně.

Třeba na prodanou.

Nebo na hubičku.

Vycházíš taky někde jindy než v neděli?

Sever!

Vždycky v 7 večer pro pivo, miče. Tak se teda uvidíme.

Vidí ty, nestýk se, holker.

Tenhle ten balíček donesete na nábřeží k slečně Bortlíkové.

Rozumíte? Hned, slečínko? Ano, hned. A dobře to vyřiďte.

A Nulo, dnes večer jsme pozváni do společnosti. Budete hlídat byt. Ano. Tak

ne, aby vás napadlo někde se courat.

Já, milost paní, nikde necourám.

Slyšela jsi ji?

No, ta se brzo vybarvila.

Paní zprávcová, umřela práce.

Nechte všeho a pojďte se mnou. Dej pokoj, čerte, jsi jako z divokej chvaje.

Když já mám takovou náladu, zejtra jdu prvně volit.

Je, kam si to sypeš, Andulko?

Nábřeží, nesu tenhle balíček. No to se hodí, tak pojď, jdem spolu.

Máňo, já musím s tím balíčkem.

A to vyřiď, že ještě desetkrát ty balíčku, pojď, mluví Janda. Ale když se

tam jinak... A možná, že tam bude taky Toník.

ty naše p...

Po volbách zase rozumím, jo?

Zběle pana dopera kramáře. No tak rychle!

Pamatujte si, pánové, tribun národa neutíká.

Mimo to, byl jsem varován panem policejním ředitelem. V Hanavském

pavilonu a v ulici na baště čeká již o dvou hodin, ovšem proti mé vůli,

pořádková četa.

Děkujeme.

Odevzdejte je na straty a nálezy. Uvidíme, kdo si o ně přihlásil.

Máňo!

Máňo, já nemám ty rukavice.

Teď je hledat nemůžem, pojď.

Až sem to dovedla ta socialistická vláda.

My jim dáváme úplatky a oni nás veřejně uraží.

Náš vůdče, řekněte.

Kdy se vyjasní? A hlavně, ale kam to povede, vždyť nás to stojí hrůzu peněz.

To je docela v pořádku.

Cesta k srdci vede žaludkem.

Dávejte jim peníze, vily, auta, posaďte je do správných rad,

nechte je zbohatnout a ona se jim ta socializace sama

vypaří z hlavy.

Aničko!

Vítám tě, Aničko.

Hledám tu, nikdo neviděl se. Ne, neviděla. Copak je s tebou si celá

vyměněná? Jaký máš hezký kabát.

Ten jsem dostala od slečny k Vánocům. Už obnošený, tak jsme ho s Máně u ponedělí

přešívali. Ty jsi dnes krásná.

No to ten kabát ti tak sluší, víš. Pěkně si to pověděl, soudruhu. Ale splnění

programu se musí stát věcí celé strany.

A takový, co pochybujou a jsou moc opatrný, no ty musíme přesvědčit.

Jardo, co to děláš? Plav s tím do sazády, plav.

No pod

Rusko teď prožívá spadné časy. Co tomu říká, soudruž Neral?

No, v Rusku jsou ještě těžké poměry. Je tam hlad,

intervence.

Ale přece nevěřím, že je tak zle, jak to maluje Venkov nebo Národní listy. Lidé

musí vědět pravdu.

Dozvíte se jí, soudruži.

Jedu do Moskvy.

A soudruž Zápotocký, ten taky jede. My vám lhát nebudeme.

Jedeš do Ruska?

Přeju ti šťastnou cestu a dobrý pořízení.

Děkuju ti.

Pojď, zaskočíme ještě do redakce.

Jak já to sladši řeknu? Zatím nic neříkej.

Uvidíme, co se dá dělat.

Jen abyste nedověděla, že jsem byla na schůzi.

Tam u té kramářovy byli.

Oni nás nemají rádi, Toničku. A nic jsi z toho, Aničko, nedělej. Ono je to obou

strany. My se s nimi taky nebudeme mazlit.

No jo, ale naše milost paní jednou povídala, kdyby se ti socani měly dostat

k moci, že to bude horší než potopa světa.

To, aby si ale honem koupila americký skafandr. A ty tomu věříš.

Oni totiž moc dobře znají naši zásadu. Kdo nepracuje, ať nejí. A toho se ta tvá

milost, panička, bojí víc než té potopy. A co znamená ta socializace?

No.

Že doli, hůtě továrny budou patřit dělníkům. Že nebudou pání fabrikanti. Že

se nebudou vyrábět kanony a všelijaké stroje na vraždě. Ale jenom věci, které

potřebujeme k lepšímu živobytí.

Když nebudou kanony, nebudou války.

A dokud to neprosadíme, nebude ve světě pokoj.

A Internacionála, co je to?

Tebe to opravdu zajímá.

Opravdu.

Internacionála. To jsme my všichni na celém světě. Všichni pracující.

Všichni, kteří chceme, aby bylo ve světě.

Petěno, mám dobře teníčku. Jak to myslíš? S tebou. Ty mě tak všechno pěkně

vyložíš. Já byla dříve celá ustrašená.

Doma jsem se bála pánů ze stavku, i učitele a faráře, protože nás ve škole

tloukli. A dneska, když vím, že i chudý má trochu práva, ozvu se i rubežce.

Protože nám to vydobyli soudruzi, kteří byli před námi. A teď je na nás, abychom

pro sebe a pro naše děti vybojovali mnohem víc.

Pro naše děti?

Milátko, ukaž mi, kterou hodíš do urny. No to je k rámu.

Tu samou celoní. No tak vidíš, a už by bylo zlé.

Co? Letos máme jiné číslo.

Tadyhle musíš pros... Podívej se.

Jedničku národně demokratickou, pamatuj si to. Kdo se v to má vyznát? Jste

nějakých politických stran? Tak už pojďme, já to mám z krku. Za chvilku jsi

zpátky. Já vím. A v pohled nebudeš chtít obět, víš?

Ana, udělejte nudle. A až se vrátím... Tohle ti je všechno rozklízeno. Ano

bylo.

Ženu, pojď. Co je?

Podívej se.

Kdo to udělal?

Vím to já.

Kdybych to věděl, tak ho roztáhnu.

Domovnice.

Domovnice. Co děje?

Podívej se. Co tam uděkáš? To je skandál, taková drzov.

Dvořáková. Věřím, pane domácí, už jsem tady.

Dvořáková, co o tomhle víte?

Jak bych mohla, pane domácí? Já si to vyšetřím. Na mou duši, pane domácí.

Vemte vodu a kartáč, ať ta ostuda zmizí. Pojď, muži, prosím tě, nerozčiluj se.

Hanna, pojďte sem s vodou.

Že to byla psina. No, to byl vafe nápad.

Ukažte, já vám pomůžu.

Umřela reakce, už jí vezou.

Tak v tom jste měla prsty vy, Anna.

Já, slečinko, nezapírejte.

Jak se vám dostaly tyhle ty věci do kapsy a do postele?

To je ta poslušnost, kterou jste slibovala.

To je vděk za všechno, co pro vás děláme.

Tyhle ty ohlavné letálky jsem našla v kapsi kabátu, který jsem vám darovala.

Všechno vám to naházím do plotvy. Slečinko, prosím vás, neníčte ty věci.

Nemáte na to právo.

No počkejte, tohle si vypijete.

A co pan továrník Sojka, jak se slíbila?

Cože?

Ale vždyť jsem ty rukavice poslala poslušce.

Prosím tě, počkej u telefonu!

Kam jste dala ten balíček?

Proč jste to neobstarala?

Mluvte prvíte!

Snežinko, nechte mě! Cože vy neřádě, vy se chcete bránit? Proboha nechte! Že už

chcete křičet, není vám to vhod?

Kam jste dala rukavice?

Střečinko, já vám všechno vysvětlím. Jenom mě nejde. Kde jsou?

Kde jsou?

Pryč. Já jsem jí ztretila.

Cože?

Co to máte s tý pitomý makovýši vy?

Socialismus vám tam vlezl, a vy?

Ježiši Kriste, nechte mě.

Takový krásný předválečný rukavice po celý Praze se mne seženou.

A stejně vám nevěřím.

Ukradla jste je.

Teď se vymlouváte vy.

Já vám říkám na čestné slovo. Vy máte taky nějakou čest, vy žebroto.

Já jsem nic neprodala.

Já nic neukradla.

Co si na vás vezmu?

Spakujte se, stejně na hodinu vyletíte.

Andulko.

No nesmíš si to tak brát.

Pláčem se nic nespravím.

Do čeho jsem se zamotala?

Sto korun mě strhly za rukavice.

Celé ústvory na to padly. Jsou to krkavci nenažraný.

Co teď budu dělat?

Aničko, provole tě, prosím, neplač, nebo mi to utrhne srdce.

Je to taky moje vina.

Proč jsem tě tahala na tu schůzi?

Dobrý den, vespolek.

Slyšeli jste už?

Volby jsou naše. Už jsou vylepeny první výsledky. Vyhráváme v Praze i na

venkově.

Lidi, copak vás to netěší?

Anička je bez místa.

Vyhodili jí.

Proč já hloupá chodila s tou muzikou?

Aničku, nenaříkej.

Takovou službu najdeš vždycky.

Hlavně, že vyhráváme volby.

Podívej. Toničku, tak jsou na světě.

Ty se mu teď boješ. A kde jsi je našel? Na policii. Ale odvážel jsem se až

odpoledne, když už jsme měli volby v kapse.

To už byli policajti zase zaraženi.

To je už Madelon vítězná.

A teď pojď, teď jim zahrajeme my.

Dobrý den. Co si přijete? Rád bych mluvil se srčnou Rubešovou. No prosím.

Vy jste ztratila rukavice, že?

Ano.

Pojďte dál. Přece nebudete stát na chodbě. Jsou to vaše?

Ano, jsou moje.

A jak víte, že právě já? Našel jsem je včera večer před vaším domem. A zprávce

vám je říkala, že asi patří vám.

Jste velmi laskav.

Počkejte, prosím, okamžit.

Papa! No?

Potřebuji drobné.

Představte si, mé rukavice jsou na světě. Ale to je náhoda. Musím dát tomu

člověku nějakou, když kreci.

Stačí mi dvě koruny. Dvě koruny, prosím. Dovolte, pane stavitelí.

Nesmím-li vám posloužit, dadlinko?

Výborně. Buďte mým ministrem financí. Prosím.

Ale kdo je vlastně našel? Tady máte nálezné. To bude asi omyl, ne?

Náleží vám 10% a rukavice stojí sotva 15 korun. Vážně?

Já ji odhadoval tak na stovku.

Jestli chcete vydírat, zavolám strážníka. To by se mi docela hodilo. Už

proto, že mluvíte o vydírání.

To dovolte.

Tady máte nálezné a tomu děvče ti vrátíte peníze.

Vy, Ana, jděte pěkně do puchyně. S vámi se dohovoříme sami. Nikam nepůjde.

Peníze dostane tady.

Prosím tě, muži, dej jí ty peníze. Vždyť to nestojí ani za řeč. Radlinko, pojď mi

do salonu, jste příliš rozrušena.

Tady máte.

A koukejte, ať jste venku. Tak rychle to nepůjde, milost paníčko.

Ještě zaplatíte řádnou výpověď. Co jí dáme, nebo nedáme, to je naše věc. Vy si

hlejte svýho. Takyže si hledím.

Andulka je má nevěsta.

A na nevěsta?

A já vůbec nic nevěděla.

Musíte promínout, že jsme k vám nešli o dovolení. Ono to už není v módě.

Vyplatí, vyplatí.

Nebudeme se s nimi pro pár šestáků špinit. Taky bych vám to neradil. Tady

máte kvěstě. A jděte, jděte.

A se mi odměnila.

Jinak to s nimi nejde.

Pořádně uhodit a měšťák zaleze do ulity jako s nima.

Z toho mám větší rádost, než kdybych vyhrála v lotince.

No jo, ale kde teďka budeš bydlet, holka?

No, než se něco najde, snad by mohla u vás.

To ode mě lidi neštějte.

Kdybyste to dozvěděla domácí, tak by bylo zlé.

To je pravda.

Chle, co?

Já už něco pro Aničku najdu.

Toniku, já už dál nemohu.

Já ti to věřím, Aničko.

Tak i kam?

Tady jsme byli, jak se zdá, na poslední štaci.

Toniku, jak jsi to myslel?

Víš, tam u Rubešu, když jsi říkal, že jsem tvá nevěřena.

No, jak jsem to myslel?

Zrovna tak, jak jsem to řekl, Aničko.

Já vím, nebylo to právě nejchytřejší.

Vždyť jsem se tě ani nezeptal.

Tolikrát jsem se chystal s tebou promluvit.

Čekal jsem, jak se říká na příhodnou chvíli. Ne, řekl jsi to v pravý čas.

Mě to tak potěšilo, i když jsem v tu chvíli nevěděla, jak si to vyložit.

Hele, ty víš, Aničko, jak tě mám rád. A že jsem to taky řekl pro to, aby ta

měšťácká spoloč věděla, že nejsi odkázaná jenom na ně, je taky pravda.

Roman, to je náhodička.

Co tady děláš, soudruhu?

Že nepočítáš hlasy?

Skáním tady pro Aničku byt. Byt?

Se povedlo.

Slečinko, nevěřte mu, jít on sám bydlí ve vagónu a ještě k tomu v podnájmu.

No to nic, to nic, to nic. Teď se to všechno po volbách otočí. Teď nějaký to

doporučeníčko od soudruha poslance nebo senátora, piteček bude na šuf.

Všechno jsem vyzkoušel.

Půl druhého roku s káněm jednu díru, kam by neprošel. Na radnici, sliby, na

partajistky. No vidíš, a nevíš, že je tady Franta Saura černá ruka?

Vám opatříme piteček jako klícku.

Aničko, to já nechci. Jsem dělník a nabít mám právo. Samozřejmě. Když se

chci ženit. Ovšem, ovšem, máš právo.

Poněvadž přece republika je naše, všechna moc vychází z lidu.

No, proto ať žije keťasina korupce, ty proletáři, ty buď sticha dělej solidu.

Takhle se dostaneš, no abych ti řekl, kam ale, je tu dáma.

No nic, jestli si to rozmyslíš, tak víš, kde bydlí.

Těpe.

Neschledanou.

Dobrý večer, divu, členiku.

Nepozadíš se u mě?

Hned rozsvítím.

Tak jak se ti uměl jít?

To víš, je to jak u chudejch.

Je to docela útlno.

Komfort s koupelnou.

Někdy tady taky prší.

To nevadí, já to spravím. Vezmu kousek plechu. S hrubičkou?

Ano, s tou.

S tou, co letí do neby.

A my s ní.

Tak dneska přespíš tady a já půjdu na noc po Hlušovi do Výsače. Ale kam bys

chodil, Toníčku?

Máme si toho tolik povídat.

A já si lehnu třeba tady na lavici. Ale ne, kde pak to nejde, tady je to tvrdý,

to já... Tak si udělej pohodlý, Andulko, a já počkám zatím venku.

Jak je ti, Janičko?

Dobře, Toníko.

S tebou dobře.

Víš, já jsem tomu nemohla ani uvěřit, že si mě chceš vzít.

Jandulko, co to povídáš?

Přišla jsem do Prahy taková hloupá a ty jsi mě tolik naučila.

Ale, Toníčku, já jsem chudá.

Z domova nedostanu ani peřinu.

Janičko,

vždyť já ti taky nemůžu slíbit nic jinýho než dřinu a starost.

S tebou se, Toničku, ničeho nebojím.

Kdo to má věřit? Tomuhle říkají

dělnický noviny.

Ten pepíkský vín se pěkně vyborvil. Před volbama byl samá revoluce a teď píská

nekoaliční píštělo. Právě o tom mluvíme.

Přičvárna je to jazyká.

Slibovali jste nám blahoby. A co máme?

Lichvu. My byli v zákopech. Měli jsme vši. A co dělali měšťáci?

Váleli se v zázemě a ve špitále. To je ta slibovaná socializace.

Sociální demokrati nás podvedli. Tak, tak, tak. Foukli jste dělnictvo. Přijdej

si ve straně. Ale volil jsem vás, protože jsem věřil, že nepůjdete do

koalice. Jsem já v

Můžeme za to? Můžeme!

Samozřejmě, že můžeme. Státní policie počítá s vaší pomocí, pane řediteli.

Pane řediteli, prosím vás, kdo jsou ti dva? Vlastně ten vysoký černovlasý mě

zajímá. To je slévač Krouský. Na první pohled velice nebezpečný člověk. A víte,

že máte pravdu?

V jeho slovníku se často vyskytuje slovo revoluce.

Mohl byste mi poschytnout malou informaci?

Podejte sem kartu Antonina Kroubského.

Bývalý voják.

Takoví lidé mývají doma zbraně. My jsme agitovali. My jsme slibovali, tak taky

musíme zakročit, když se sliby neplní.

Volili jsme sociální demokracii, protože jinou dělníckou stranu nemáme. Ale jak

je vidět, ona už nestačí.

My potřebujeme stranu, která to s dělnickou třídou myslí poctivě. Stranu

opravdu revoluční, která se nebude dívat napravo, nalevo a takovou je strana

komunistická. Konečně to z tebe vyjezlo.

Kdo ti platí za tuhle propagandu?

Mám oči a zdravej rozum.

A otevřený vrata.

No tak teď jste přiznali pravou barvu, nadarmo vás neudělali mistry.

Bafněte je!

A koliká ta organizace?

Porevařík, oni to vědí líp než já.

Přeci si nemyslej, že bych... Vůbec.

Nebudem se zbydečně lagýrovat, ne?

Soudruzi a soudruzi, zahajuji větní schůzi, vítám tady soudroha ze

sekretariátu a žádám, aby nám přednes svůj referát.

Soudruzi, jste před důležitým rozhodnutím.

Volíte delegáty pro 13.

sjest strany, který se má konat ve dnech 25.

až 28.

září.

Tam se rozhodne, jak to bude ve straně dál.

Tam se rozhodne cesta dělnického hnutí.

A možná osud republik.

Jistě jste četli v novinách, že v Evropě je revoluce na ústupu.

A proto není rozumné mluvit ani o... Haló.

Je tam. Můžete jít.

Haló. Kocíku.

Civilní policie, vyšetřujeme krádež, uděláme u vás prohlídku. A proč právě u

nás? Protože máme na to právo.

Jděte dál.

No tak!

Lenin, stát a revoluce.

To je vaše?

Ne, to ní kova.

No, budou sebrat.

Zatím žijou jenom tak.

Dahromád se.

Kolik je vám let?

Osmnáct a půl.

Vlastně devatenáct.

Víte, že vás můžeme sebrat a dát vás do polepšovny.

Proč? Že se poctivě živím?

Že když chci vydělat na chleba, že se nad tím hrvím dvanáct hodin denně?

Nekřičte!

A zbraně!

Váš milý nemá?

Zbraně? Jaké zbraně? No, pušky, handgranáty, patrony.

Ještě z války, rozumíte?

Nic jsem neviděla.

A nemluvil o zbraních. A proč se ptáte mě? Přijďte, až bude doma.

Prezident Masaryk řekl nedávno škodovákům v Plzni.

Rozčílení není program a netrpělivost je známkou slabosti.

Zvolte si delegáta rozvážného, který to myslí dobře se stranou i s republikou.

My navrhujeme za delegáta zde soudruha Rohana.

Já děkuji tady soudruhovi za jeho projev.

A hned to odhlasujeme. Soudruzi, takhle to přece nejde.

O tom se musí mluvit.

Tak přece nejde o tom debatovat.

Tak klid, prosím. Tak má někdo něco k referátu? Já?

Tak prosím, soudruhu.

Soudružky a soudruzi.

Právě jsme slyšeli, co říká ministerský předseda Tuzar a prezident Masaryk.

Já vám teď povím, co říkají dělníci v továrnách.

Ono to nebude tak učený, ale podle pravdy.

Kde kdo se stará, jak to vypadá v Rusku?

A že v našich dělnických rodinách je hlad, že děti mají tuberkulózu, to

nechce vidět nikdo.

Jen se jděte podívat, kdo se roztahuje před píchovým kavárnách, kabaretech, kdo

hýří v barech.

A my, mladí dělníci, se nemůžeme ani oženit, protože nemáme byty, nemáme

nábytek, prostě nic.

Ve volbách jsme řekli, nikdy koalici.

A máme ji znovu.

Ve volbách jsme řekli, provedeme socializaci.

A nedostáli jsme slovu. To je pravda.

Program strany musí být splněn stůj, co stůj.

Jinak strana ztratí důvěru členstva i celé dělnické tří.

Dělnický důvěr.

Sedět s kapitalisty ve vládě není správná dělnická politika.

My musíme sami spravovat své věci v obcích, ve státě, musíme rozhodovat v

továrnách, my musíme řídit celý hospodářský život.

Soudruh referent zde taky řekl, že socialismus je veliká věc.

Ano, soudruzi, je to veliká věc. Je to veliká věc mezinárodního proletariátu

a zkušenosti z ruské revoluce.

a o ty se opřeme vstupem do třetí internacionály. Jen tak je to správný

soudruh.

Co ti mám dělat?

Tady se hlásí soudruh Stárek.

Já navrhuji, aby delegátem na siest byl zvolen soudruh Kroutský. A to s

podmínkou, že bude hlatovat pro třetí internacionálu.

Slyšeli jste návrh?

Kdo je pro?

A kdo je proti?

Tak tady máš delegátku.

Přijímám delegací a slibuju, že důvěru pracujících nikdy nesklamu.

Do předsednictva vlády!

Ty jsi to krásně řekl, Toníku. Díš si, Aničko?

A proč jsi vlastně přišla? Stalo se něco?

Byla u nás policie, hledali zbraň. Vždycky jsou to pitomci.

Aničko, nepláč.

Takový hulvátři nemůžou urazit.

Vždyť se máme rádi.

Já vím to, Ničku.

Ale když oni říkali, že nejsem plnoleták, že mě mohou dát do

Polepšovy... Tak se vezmeme a bude pokoj. Čekal jsem, až dostaneme beat.

Ale teď zatím půjdu, Aničko.

To oni by zavírali.

A víš proč?

Výborně.

Já jsem neslyšel, co jsi povídal, ale jsi výborný chlapec, tak říkám výborně.

Co tady sedíte na ulici?

Pane Saur, prosím vás, jestli můžete, pomozte nám.

O mě nejde.

Tady Toník má tvrdou palici.

Musím povolit.

Budeme se s Aničkou brát.

Vy se budete brát?

A bože.

Všechno se to kolem žení a vdává.

Jenom já pořád.

Já vám to přeju.

Přeju a popatřím vám byt.

Takovej byteček, že tu zarvám ho bude závidět.

A tobě tady špendýruju na svatební šaty.

Vem si to.

Vem si to.

No tak si to vemte.

Já to taky platit nebudu.

Jdu rovnou ze Žižkova. No. Co?

Katastrofa. A to už je třetí schůze v tomto týdnu. Jste břídilové. Když já ve

vašich letech promluvil na schůzi, lidé se chvěli nadšením.

Dnes je v organizacích jiná situace.

Všude jsou proti nám a delegátům vyslovně ukládají hlasovat pro třetí

internacionálu. Tedy nejen to bolševické kladno. Dokonce i z Moravy docházejí

Jobovy zvěsti.

Brno.

Blácko.

Oslavany.

Hodonín. Všude veliký odklon k Levici.

Hodonín.

Rodiště našeho prezidenta.

Přátelé, zapřísáhám vás.

Udělejte něco.

Meissner, ty jsi advokát, poraď.

K čemu ta paníka?

Lidový dům, tiskárna, časopisy, to všechno je naše.

Gratuluju, kamaráde.

Gratuluju. To je jinou advokát. To je nápad.

Pánové, pan ministerský předseda přichází.

Na zdraví, Huse. Na zdraví.

Přicházím od prezidenta Masaryka.

Uznál jsem za vhodné informovat ho o situaci ve straně.

Prezident naprosto souhlasí, aby Levice byla umlčena. To bych prosil! Oni nás

chtějí vyštvat, nás, staré kusáti! Ale kdyby jenom to!

Oni chtějí bolševismus!

No to přece by byla pohroma!

To si uvědomují i druhé strany. A budou naši věc podporovat.

Nezlobte se.

Ale to se mi nelíbí.

Chcete snad vybojovat moc ve straně za podpory buržuázy?

Ne, Gusto. Ale musíme se všichni semknout okolo prezidenta Massary. No

všem. Přimknout se k politice našich spojenců.

Francie a Anglie.

Chápeš? A teď...

k našemu nejbližšímu a nejdůležitějšímu úkolu. Je to sjest stran.

Levice jde na sjest s útokem.

Chce, abychom obhájili naši politiku v koaliční vládě. Ruku na srdce, to se nám

nepodaří. Ale čeho se bojíte?

Uvidíte, jak se nálada sjezdu otočí, až vystoupím a zahřímám jim do duši.

Aničku, zapomínáš, že nálada ve straně se už otočila.

Ale máme v rukou tisk, stranický aparát.

Předložím vám návrh na řešení situace.

Je tu zastupitelstvo stran a to může sjezd odložit. Ale to by bylo krajně

nepopulární. Zdá se to ale nezbytné. Ale důvody, důvody.

I to se mi podařilo na poradě s panem prezidentem vyřešit.

My vystoupíme z vlády.

A proč?

Teď, když jsme na ministerstvech jako doma? Je to nutné.

Jsme tu jednou jako nárazníkový stát proti bolševizmu.

A západní mocnosti očekávají, jak se zachováme.

Mluvil jsem s anglickým vyslancem...

a ten mi nalil čistého vína. Aspoň vína, ty nám tady nalejváš samou šaratici.

Prosím tě, soukupem. Ale vždyť je to pravda.

Podívejte se.

Podáme-li demisi, odrazíme útok levice na naší koalční politiku a

můžeme sjezd odložit na dobu pro nás vhodnější.

Po nás nastoupí úřednická vláda.

To už jsem s panem prezidentem dohodl. Ne, ne, ne, to se mi nezdá. Majsnere, co

ty to uříkáš? Ne, je to správné.

My, dělničtí předáci, nemůžeme přece likvidovat levici.

A byrokracie za nás tuto práci ráda udělá.

A teď vás zvu na malé občerstvění, kde si dohodlme další postup.

Gusto, pozitivně na službě.

Poslouchej, Gusto, ten Jandák nám nějak uletěl.

Vezmi si ho na starost.

Pozvi ho a domluv mu. Ale proč já?

On si tě velmi váří.

Taky jsem myslel, že je čas ho usměrnit.

Bloudí tenho, bloudí.

Bojím se, že si nedá říci.

Zkus to zatím po dobrém.

Stejně ho máme v hrsti.

Lidičky, co se divíte, my jsme k vám přišli na veselku.

Pane Štaur, vítáme vás.

Sedm trůbačů mě troubilo,

devět mládenců mě loudilo.

Prope mě trůbači veselé, dokud mám jen všechná

čele. Prope mě trůbači veselé.

Co je to tu za vylvár?

Hned z toho nechte.

Ticho, ticho, pan domácí přines novom anželům prezent.

Pane Saure, ty lidi odveďte.

V mém domě musí být pořádek. Proto jsem vám sem nastěhoval tady kamaráda.

Nechte si ty vtipy. Já chci mít klid a ticho.

Rozumíte? Hlavně ticho.

Rozumím, proto jste koukal ten byt tak hezky v tichosti za keťasou.

že jsme vás klepli přes prsty.

Vy bolševici!

Pane domácí, kdyby se vám třeba slustr, tak se nebojte.

To ještě nebude revoluce, to je jenom já budu tancovat.

Kapela Žízeň, hrajte!

Je u vás hezky, ale musím běžet.

Jsem pozván k Habermanovi. Copak, že by chtěl pan ministr přejít k nám? No, jen

nechte gustu. Znám ho. Je slušný v životě i v politice. Ty děláš mezi

životem a politikou rozdíly.

Já myslím, že je to jedno.

No, podívej se. No a neřek co chce.

Ne, ne, ne.

Dostal jsem jen zprávu z ministerstva.

Možná, že mě chce udělat... profesorem tělocviku.

Ale na přemety jsem už trochu starý. Ale stejně se mi to nelíbí.

Zítra je schůze předsednictva strany.

Soudruhu, ty přece musíš být informován.

Bohužel nejsem.

Smet se děje něco ve vládě.

Ale naši ministři mlčí. Za to stivím odkvěl kartu.

Poklonkuje před buržousty a oni o něm zpívají v kabarete.

Znáte přece ten, kdy vínce točí? Však oni po sjezdu umlknou. Tak, správně,

Toníku. Na sjezdu dostanou pádnou odpověď.

Tak ještě jednou.

Našli.

Naschledanou, svůj druhý. Naschledanou. Ty, kacku, přiď blzo domů.

Tak, naschledanou.

Děkujeme vám, pane poslanče.

Naschledanou a koukejte tam něco dělat. Pani Krůcká.

Pani Krůcká tu má něco.

Já na to ještě neslyším.

Ušenej si, mamiči.

Paničku, přišlo psaní.

Naši mi píšou k svatbě.

Vítám tě. Zdravstvu, dlu ministře.

Ty jsi u mě ještě nebyl? Ne, ještě ne.

Co tomu říkáš?

Moc hezkem.

Kdysi šlechtické sídlo, dnes tady vládneme my.

Jandáku, kamaráde, co to děláte?

Šilháte po Rusku a to je chyba.

Copak myslíš, že západní kapitalisté dovolí, aby šestinou světa vládli

dělníci?

Kapitalistická bestie je příliš silná udusíje.

Před rokem jste tvrdili, že Rusko bude vyřízeno do tří měsíců.

Proboha, nežertuj.

Věci jsou příliš vážné.

My si vážíme ruské revoluce.

Ale nesmíme opakovat chyby bolševiků. A proto se raději utopíme ve

svých.

Slíbili jste lidem socializaci.

Jak ji chcete provést?

Ve spolku s agrárníky? S byrokratickým aparátem okresních hejtmanů? S

kapitalistickým versajským mírem v zádech?

Revoluce, diktatura proletariátu, známe ta svůdná hesla.

Jandáku.

Svědomitý dělnický politik. Nesmí sázet všechno na jednu kartu. Ale opatrně,

krok za krokem dobývat pozice.

Připustme, že byste se zmocnili vlády.

Neudržíte ji.

Kamaráde, co potom?

Pak bude vládnout krajní reakce.

Velkoprůmysl, banky, klerus a soldateska.

Jandáku.

Smilujte se nad českým dělnictvem.

Zabraňte krvavé lázní. A co mi tady vypravuješ o krvavé lázní?

Předsedou vlády je přece sociální demokrat.

A ten, doufám, nedopustí. Dokud jsme tam, my rozhodně ne.

Ale situace ve vládě je pro nás neudržitelná. A vy nám házíte klacky pod

nohy nejvíc. Tím, že chceme, abyste plnili volební sliby, co?

Plníme je, jak můžeme.

Mně to nepovídej.

Jdi do fabrik.

Předdělníky. Oni ti řeknou své mínění.

Velké společenské reformy nelze provádět přes noc.

Sám prezident Masaryk varuje, abychom se s tou socializací neunáhlili.

Nevěřím, že by prezident chtěl vládu reakce. Byl vždycky s dělníky. To vy, vy

se paktujete s buržuází, ale do toho promluvíme na sjezdu. Buď zdrav, spolek.

Ne, tak to se nerozejdeme.

Snad se naše názory různí, ale jedno musíme mít na mysli.

Naši státní samostatnost.

Ano. A proto tě žádám.

Zítra je schůze zastupitelstva strany.

Dojde tam k důležitým rozhodnutím.

Slip mi, že budeš hlasovat s námi.

Chceš, abych ti podepsal čistou směnku? Nikdy!

Jsi obdivu hodně pevný.

To je v politickém životě vzácná vlastnost.

I když se rozcházíme, máš můj obdiv. No, pozdravuj manželku.

Buď zdrav.

A co dělá vaše stavba v Jevanech?

Jde to pomalu.

Věřím, že se opět sejdeme na společné politické půdě.

Proč ne?

Třeba... v parlamentní restauraci.

Děkuji pěkně.

Můj zdrav. To jsem rád, že tě vidím. Byl jsi u pana ministra, co?

Máš baječnou náladu. Povedlo se něco?

Tak trochu. Ty jsi zkrátka dítě štěstěný, co?

Víš co, pojď se podívat do mé kanceláře. Jenom na pár minut.

Když dovolíš, povedu tě.

To je věčnost, co jsem tě neviděl. Co pořád děláš, co?

Co dělám, prosím?

Posaď se. Tak, cigarety. Ne, děkuju. Vládní cigarety nekouřím. Ale, ale, ale,

ale, prosím tě, k čemu takové puritánství?

Tak co, chodíš ještě někdy do baru u Pavouka, co?

Počkej, něco ti ukážu. Ne, já nemám moc času.

Ne, ne, ne, neboj se, nebudu tě dlouho zdržovat, je to jen taková maličkost.

Ale pro zajímavost, našel jsem to ve spisech. Tak tímhletím nás baví státní

policie.

Vyfotografoval to číšník, který je policejním agentem.

Využil magnezijového osvětlení při produkci kouzelníka.

Rozumím.

Co se nepodařilo Habrmanovi s lzami, zkoušíte násilím.

Politické vydírání. Prosím, prosím, vezmi si. Ale uveřejněte ji.

Má žena je rozumná. Nejde o manželku, jde o dělnictvo.

Tak je to tedy.

Vy mě chcete donutit, abych zradil. Proč bychom tě nutili?

Víš, jsi do toho spadl sám.

Do čeho?

Už dávno.

Přečti si to.

My tě proto neodsuzujeme. Pro nás je to docela běžná historka.

Zprostředkoval si dodávku hazicích přístrojů pro státní budovy a že jsi z

toho něco měl, respektive tvá paní manželka, to nás vůbec nepřekvapuje.

Ovšem dělníci, před nimiž jsi nadával na korupci, mají proto jiné měřítko.

Vy jste ale lotři.

Zatáhli jste mě do toho.

Nerozčuluj se.

Nikdo tě nenutil, abys bral úplatky, že?

A potom jsme šli za svým zájmem.

Věděli jsme, že potřebuješ peníze na stavbu vily v Jemenech a to se nám

báječně hodilo.

Zajistili jsme si poslance, který začínal mít popularitu a divné řeči.

Co vlastně chcete?

Co ti řekl pan ministr?

Poslíš, jsi přece úředníkem vnitra.

Tohle přece nemůže být.

Tvůj kancelář? Je přece docela lhostejný, kde to s tebou vyřídíme. Byl

jsem požádán panem... Habermanem?

Panem Tusarem.

Známe se z Brna a s mým představeným panem doktorem Černým je v dobrém

přátelském vztahu. S Černým?

S tím rakušáckým byrokratem? Proč hned tak silná slova? Pan doktor Černý

obětavě slouží republice a bude-li ustavena úřednická vláda, má nejvyšší

čáku stát se ministerským předsedou.

Tak pro tohle mám zítra hlasovat s tusarem.

Vždyť je to komplot proti lidu. V politice se často otáčí kormidlo o 180

stupňů. Ale já to nedělám. Já jsem zásadní.

Pak ovšem nezbývá nic jiného, než postavit se před dělníky a přiznat se.

To však je konec politické kariéry.

Vyženou tě.

Soudíš podle sebe.

To jenom vy jste takové hyeny.

Dělníci mě pochopí. Ale pravice tě bude vláčet po všechno jinách. A levice

nemůže potřebovat politika, který se kompromitoval. Zmizíš v propadlišti. Co

budeš potom dělat? Nepřijmou tě ani k poště.

To je strašné.

Já se zastřelím.

Z toho nemám strach.

Máš před sebou kariéru.

Kašlu na ní.

Blbec.

Já blbec. Mohu-li ti radit jít domů a porač se s manželkou, je to praktická

žena. Vyspíš se a zítra nebudeš vůbec nic vědět. Hm?

No tak, kařičo, no.

Já vím.

Pane poslanče, no vidíš.

A s nikým jiným o tom nemluv. Už Merel ti nepomně a pánům zpravit se by to bylo

nepříjemné, že?

Co říkáš, kdybychom se tak stavili na večeři na Vilzoňáku, ne?

Stěn se točí, stěn se točí, stěn se točí, stěn se točí, stěn se točí.

Stovobrátek za vteřinu, pane kramáři, jestli ho nepolejem,

mašinovým olejem, Ježíšmarja, Ježíšmarja, on se zavazí.

Jestli ho nepolejem, mašinovým olejem.

Ježíšmarja, Ježíšmarja, on se zaváří.

Ježíšmarja, Ježíšmarja, on se zaváří.

My se tu smějeme, ale je až k pláči, jak nás našich předávcí převážejí. Celé

vedení strany se musí vyměnit.

To říká táta. A přece šel Zábrman.

Co ti myslíš?

Že ti dva si nakonec porozumí.

S jakým právem tak mluvíš?

To odvoláš, rozumíš?

Dokamžitě odvoláš. Nech toho, nech toho.

Jaroušku, vypiješ si trochu kávy, poj. Nechte mě.

On se musí omluvit. Já chci satisfakci. Ale přece nebudeš kazit aničce veselku.

Ať řekne, co proti nám má.

Tak já ti to řeknu.

Tvá matka a sestra se strojí jako šlechtičny.

Jezdí do Lází.

No dovol, matka má živnost. A vykořistí je švadleny. To by žena socialistického

poslance neměla.

Snad si nemyslí, že z toho... Z toho i z jinýho. Za co stavíte vilu v Jevanech.

Umíme si spočítat vaše příjmy.

Vidíme, že žijete na poměry.

A uráží nás, když dělnický poslanec jde po schůzi do baru u Pavouka, kde se

schází keťasové a nejhorší sebe... No, no, manžele.

Světkové.

Lidi, co je s váma?

Mánička! Počkej, počkej, pozor, holka.

Ať si nerozbíješ svatevní dár.

Tak, Aničko, já ti přeju všecko nejlepší.

Máňo!

A ty buď na ní hodný.

Děkuji, Máničko.

Zdravím tě, pane světku.

Nazdar, Jarouši. Tak ukaž, co jsme tu dostali.

To je krápak.

Co tě to napadlo, Máně? Nedělejte z toho aféru.

Zvalela se u nás na půdě.

Nelží, vždyť se leskne jako nová.

Božínku, takový krásný dar.

Jak já k tomu přijdu. Ale co, já vím, že se taky vytáhneš.

Až do toho s Bohušem praštíme.

Situaci ve straně podá soudruh Šmerál.

Soudruži, zastupitelstvo strany rozhodlo, aby sjezd

byl odložen.

Tuzar a Spol vystoupili z vlád.

Proč? Aby nás oklamali.

Právně, aby nás oklamali.

Tato demise je pouze novým a průhledným manévrem, kterým chtějí oddálit řešení

hlavní sporné otázky, to je přistoupení k třetí internacionáli.

Toto demisí souhlasit nemůžeme a nesmíme.

Oni měli odejít z koalice, nikoli z vlády. Naopak, měli ve vládě setrvat.

a s pomocí druhých socialistických stran vytvořit vládu socialistického bloku.

Správně. To se jim ovšem nehodí do krámu, neboť už dávno se zpřáhli z

buržuazí a zaprodali se kapitalistům. Halma, jim jsou brzy, halma!

To je třeba novina.

Tak vždyť nám nechtějí tisknout ani naše články. Tak pojďme do lidáků.

Naše příjímostním strhla mastu licoměrné předvázky.

Tyto lidé, kteří přece...

kapitalisty Prajse odložili se svými kožichy také marxistické zásady a

poslední zbytky cti, nastupují nyní otevřenou cestu zhrady na dělnické třídě

na celém národ.

Oni vytvořili situaci, kdy nelze už déle mlčet. Ze všech organizací ořívá se

volání, abychom skončili s touto politikou zhradných sociálně

demokratických stran a založili stranu nového typu.

ze sovětského Ruska.

Každý, kdo mě potká, lpí na mě pohledem vážné otázky.

Jak je tam?

Co jsi viděl?

Co jsi tam zažil?

Odpovídám krátce a jasně.

Přicházím z jiného světa.

Přicházím jiný člověk.

To, co se děje v Rusku, je ohromné.

Závratné.

Rozumné, nutné a nepřemožitelné.

Nových věcí rodí se nám řád.

Vrátil jsem se z Ruska s nezlomnou vírou ve vítězství socialismu. S nezlomnou

vírou, že tak, jako byly potřeni a odhaleni Kornilov, Denikin, Savinkov,

tak budou nakonec odhaleni a potřeni všichni zrácové a štváči, ať sedí v

Praze, Paříži.

v Londýně a nebo ve Washingtonu.

My je odhalíme.

Odhalíme je a porazíme je zbraní, která se jmenuje komunistická

internacionál. Ať je teď internacionál!

A můj den, když jste sami tlíkali.

Takové situaci není příjemný, když jste celou štěmovní. Ho, ho, k tebe se to

netýká. Musíš rozumět, politice strany. Nám by také bylo příjemnější sedět ve

vládě. Okamžit. No tak pánové, mám tady závažný rozhovor. Podívej se, já tě

chápu. No prosím, poslouchej.

Cože, u Zábranských?

Ano, ano, děkuji.

Co se děje?

U Zábranských je schůze akčního výboru Levice. Vedou prý tam divoké řeči.

Stěžují si, že neodtiskujeme jejich články.

Tajný říkal, že prý je nálada táhnout sem na redakci. No s tím jsme počítali.

Chtějí se zmocnit tisku. Co budeme dělat? Já se trvám.

Když byjí blesky a běsní tajfun, když loď se kymácí, já loďivo... Dobře,

dobře, ale dobrovolně je sem pustit nemůžeme. To je jasné. A přijdou-li

násily? Tak se staneme oběťmi teroru a sympatie budou na naší straně.

Soudruzi, dělnictvo je vaši demizí zmateno.

Sestavili jsme rezoluty a žádáme, aby byla otištěna.

My se přece hlasům levice neuzavíráme.

Ovšem, zítra to nevýjde, je příliš pozdě. Hele, čtivý ne.

Nás, redaktory, přece nebudeš učit, jak se dělají noviny. My vás nechceme

poučovat. Rád bych, abyste pochopili, že v době pro stranu tak vážné nemůžeme

odtisknout názor kdejaké skupiny. Právě o to jde také nám. Rezoluce obsahuje

názor dělnictva, kdežto vy tady představujete pouze skupinu. Tak. My

stojíme za usnesením zastupitelstva strany. A my chceme, aby z cesty konal,

jak bylo určeno.

Vy chcete konat cest teď v tomhle neklidu? Dojde k hrozným přehmatům.

Kdo z vás chce zaručit důstojný průběh? Reakce čeká na fiasko. Tak dost.

My dělníci se nebojíme ani reakce, ani fiaska. My chceme očistit stranu.

Vy odmítáte respektovat usnesení zastupitelstva? Odmítáme dobrovolně se

položit do rakve.

Odmítáme politiku poražené revoluce. Chceme řádný cest. Cest, cest, ale...

Obšem, zase to tvé ale.

Pak my jsme tu zbyteční.

Soudruzi. Neodcházejte, nerozbíjejte stranu. My stáli u kolebky strany. My

máme právo. Soudruzi, nebudeme se hádat, kdo je déle ve straně.

Důležité je, co chci pro stranu vykonat. Soudruzi, vraťte se k nám, vraťte se k

dělníkům. Nestyďte se přijít na sjezd a přiznat své chyby.

Podívejte se, já taky chybovala hodně, ale poctivě jsem se přiznal. My

nechybujeme.

Šmerale, šmerale.

Je mi líto, že se mezi nás postavili takové věci.

Rád si s tebou promluvím. Přijď za mnou do Plodinové burzy.

Busto, já nejsem jandák.

Páječné, to je rychlost. Už je tady fotografie.

Podívej se, dadlínko. To vypadá hrozně. Ale to není pravda. No, madam, že jí to

slyší. Ale páječně, páječně. Tak co, spokojený, spokojený.

Pardon.

To je věcička. Co?

Co jí říkáte, pane generální řediteli?

Zajímavá kompozice. To mě těší, těší, když to říkáte vy, takový znalec umění.

Já raději sbírám mánesi a navrátily. Za čas budou mít vysoký kurz. A co říkáte

situaci v sociální demokracii?

Musíme ze všech sil podepřít pravici. Je to v našem nejvlastnějším zájmu.

Tohle aranžma se vám povedlo, pane staviteli.

Bývalý i nynější ministr vnitra na jedné svatbě.

Doufám, že pánové na sebe nežádují.

Náopak. Zásluhou pana Švehli zůstal starý státní aparát naprosto neporušený.

Solidní demokracie a pořád o všem svědčím důrazem. Jen aby bolševici něco

nevyprovokovali. No, vidíte, pánové, to je pravda.

Levice sice obsadila lidový dům, ale ti se tam pořádně neohřejí. Do dvou měsíců

budeme připraveni. Prosím.

Takže na štědrý den vás mohou, páni předáci, pozvat do lidového domu k

nadílí. Jsme všichni do lidáků.

Zražte práci!

Učinkej!

Co to děje?

Vydělkuje policie!

Soudruzi! Soudruzi, nechte práce!

Volá nás soudruž Meral!

Lidový dům je v nebezpečí!

Musíme všichni pomoct!

Pana Jiželina!

Pozběžte, pozběžte si, blárucí! Tak dělejte, dělejte, každá minuta, drahá!

Zřejmě zbláznili jste se! Teď zastavit práci?

Vrátě se i hned na svá pracoviště!

Neplečte se do našich věcí!

Žežmaria, máme tam rozstavený železo! Jenže kalit se bude jinde!

Zrada vyvrcholila.

Chtěj nám vzít lidový dům.

Chtěj nám ukrást náš majetek.

Lidový dům je obsazen policajty.

Ale my, kolpeňáci, se musíme ozvat.

Nezpůjte se rozhodově na celé desetiletí. Dnes nesmí zůstat zpátky ani

noha. Chtěj nás rozvrátit.

Berou nám rudé právo.

Ale my se nedáme.

Ubráníme se a zvítězíme. Soukluzy a nejen lidák, ale i tahle fabrika bude

jednou naše.

Nás všech. Pane Krovcký, až se budete dělit, nezapomeňte taky na mě.

Buďte klidnej, pane ředitelí. My vám nezůstaneme nic dlužný.

Soukluzy, shoduj k lidáku.

Piskárna bude zapečeněna. Všichni zaměstnanci a... Okamžitě opustit

pracovičtě. Tohle přece není možný. A vím o tom závodní rada.

Závodní rada? Co je to? Lidový dům nepatří panu Němcovi, nebo straně. Podle

listiny je majitelem Lidového domu a tiskárny pan Antonín Němec. Pouze

formálně, pane, pouze formálně. Němec byl zapsán jako majitel za Rakouska. Vy

podle zákona organizace nesměla vlastnit žádný majetek.

Ano, ano. Ale rakouské závody stále ještě platí.

Ty nikdo nezrušil. Soudruhu řediteli. Do redakce vnitra policii. Věle podlost.

Zahradního sálu. Cénového v redakci. Počkej. Napřed musíme svolat schůzi

továrních důvěrníků. Schůze není povolená. Teď se nelze ptát na povolení.

Přece jen kvůli absolutní jistotě zavolám policejního ředitele.

Haló.

Prosím, jen žádné rozčilování a vyhrožování.

Postupujeme přesně.

Podle rozkazů ministerstva vnitra.

Prosím, mylněte se ve výrazech.

To není jako za koalice.

No dobře, zavolám na vnitro. Prosím, prosím, čekám na zprávu. Čekat, čekat,

na co chceš čekat? Zvoláme schůzi bez úředního povolení. Rozhodně, schůze se

musí konat stůj co stůj. Počkej.

My je musíme donotit, aby vyložili karty na... Haló?

U telefonu.

Ale ne, pane sekční šéfe, jde pouze o schůzi důvěrníků.

Na nějaké schuzování není právě nálada, pane řediteli, ale budou-li to opravdu

jen důvěrníci, pak snad... Pánové?

Ano, schůze se povoluje, ovšem nesmí být nikdo jiný přítomen než důvěrníci.

Že byli napadeni redaktoři rudého práva?

Ale to je nedopatření z přílišné služební horlivosti ovšem. Vláda má

zájem na tom, aby vše prošlo v klidu. Soudruzi, tovární důvěrníci, odeberte se

i hned do zahradního sálu.

Koná se tam porada.

Ale jenom důvěrníci, soudři, nikdo jiný.

Soudruzi, dnes přistoupili zhrádní bucové pravice k dokonání zhrady na

českém dělnictvu.

spolčili se s úřednickou vládou a vztahují zločinnou ruku na dělnický

majetek. A

teď

proplňují soudru Šmeral.

Ostre batrán, tak my se zatracíme v podniku.

Slyšeli jste, co se stalo.

Nyní musíme jednat.

Rázně a s rozvahou.

Reakce čeká na příležitost, aby mohla smysl našich akcí zvrátit a očernit oči

k široké veřejnosti.

Chtějí rozbít dělnické hnutí pod závinkou, že komunisté útočí na

republiku.

To ovšem není pravda.

My uznáváme tuto republiku jako přirozenou základnu třídního boje. My

uznáváme existenci statné Československé republiky a budeme jí bránit proti všem

nepřátelům, ať zvenčí nebo zevnitř.

Tady je povolená skuře. Mám rozkaz morát. Zakročíme úlády.

Jsem syn poslance Jan Dáka.

Toníku, Toníku, slyšíš?

To seš ty rouši?

Jak jsi se sem dostal?

Tak, proklouzl jsem.

Ačkej.

Vidíš, co udělali?

Číhají tu za každým rohem.

Čepici.

Tady je ta tvá víra, že nedojde k nejhoršímu.

Já vím.

Já vím.

Je to strašné zklamání.

Pojď, odvedu tě.

Prožili jsme tady krásný chvíle.

Prosím tě, pojď, než sem někdo přijde.

Zrcadle.

Jako z Harakouska.

Snad se ani ti policajti nevymění. Není čas na tyhle úvahy.

Ale my se stejně vrátíme.

Pane Božbaňče, dovolí si hlát, že je v naprostém pořádku.

Zrádci. Pane předsedy, hlásím, že akce v lidovém domě byla skončena. Museli jste

použít násilí?

No dobře.

Děkuji vám.

Je to pro nás velký úspěch. Státní moc se upevňuje.

Polici a četnictvo jsou ve výborné formě.

Stejně jako za Rakouska.

A co čekáte zítra?

Horký den.

Bolševíci nebudou mlčet.

Ale my nesmíme dopustit, aby ukázali, kolik jich je. Jsme připraveni k

nejostřejším zákrokům.

Spojte mě s prezidentem.

Tady kancleř Šámal.

Dobrý večer.

Pán prezident právě večeří. Jsem pověřen převzít vaši zprávu. Pane kanceléři,

poznámte prosím panu prezidentovi, že záležitost Lidový dům byla právě

vyřízena ve prospěch pana Antonína Němce. A co komunisté?

Bránili se?

No, jen nepatrně.

Nikde nebylo nutno porušit zásady demokracie.

Děkuji vám a pozor na kladno.

Pan prezident říkal, že se to má vyřítit unswiped.

Co se ti stalo?

Nic se nestare, Janičko, už je to dobrý.

Byl jsem v noci u lékaře, je to soudruh, a ten mě ošetřil, jak se patří. Ani

nevím, kdy ses vrátil.

Proč jsi mě nevzbudil?

Toníku, co se ti stalo? Ale to nic, Janičko.

Představ si, uhodil mě Četník.

Lidiáku.

Bude boj, Janičko.

Velký boj.

Ty chceš jít do ulic?

To je přece samozřejmý.

Proč stojíš u dveře?

Usměj. Ne.

Nedělej hlouposti, Ando.

Usměj povídám.

Dej mi klíč. Ne, nedám. Splácnila ses?

Venku začíná boj a já se tě mám držet za sukně?

Toníčku, proboha tě prosím, nechom.

Toníčko.

Co je s tebou?

Copak jsi zapomněla, o čem jsme spolu sněli?

Copak nechápeš, za co bojujem?

Socialismus to znamená radosný život.

Svět bez vále.

Pro takovou věc je každá oběť malá.

Taničku, já to všechno vím.

Nesmím tě zdržovat.

Jenom o jedno tě prosím.

Dej na sebe pozor. Ne kvůli mně, ne.

Pro naši budoucnost.

Aničko, s tebou se něco děje?

Ne, nic, nic.

Jenom pamatuj, že mě tu nenecháváš samotnou.

Aničko!

Teď jsem se těšila na tu chvilku, až ti to řeknu. A teď... Může být krásnější

okamžik. Teď, právě teď musím.

Aby kdo líb nám, i našim dětem.

Co pak je s váma?

Poslal bys to neplakala. Jsi můj šel taky.

Sama jsem ho poslala.

Nakvěla bych mu do oči, kdyby nešel. A kdyby mi nesonal kluk, tak by mě nikdo v

bytě neudržel.

Tam šli.

No můj říkal, že jdou demonstrovat v parlamentu. Půjdu tam taky.

Sonuška, kdo je to? Musím s ním mluvit. A proč tak na svět? Nevíš, že je

generální stávka? Generál je proto.

Dějí se divné věci.

Všechno je marné.

Má v tom prsty cizina.

Každý boj je předem ztracen.

Marné.

Když jsem přišla do Prahy, taky jsem si myslela, že by to bylo marné, kdybych se

milostvaní ozvala.

Až jsem si jednou dodala odvahy.

A nebylo to marné.

Jarouši, pravda a právo mají velikou sílu.

Proto jdu taky.

Jak se máte, Andula? Děkuji, slečno.

Nejsem slečna. Nečetla jste v novinách?

Můj manžel je přece doktor Houra, ředitel živnobanky. Znáte ho přece.

A taky o vašem muži jsme slyšeli.

Prý je to komunista.

Ano, je dělník.

Nevypadáte zrovna moc dobře.

U nás jste se jistě měla líp.

A něco vám poradím, Ana.

Hlídejte si, muže.

Budou do vás střílet.

Vstaky, paní!