Original subtitles

Konec.

Vás prosím, zastavte.

Už nemohu.

Oče převore!

Zastavte!

Taková nevinná duše. A musí se trmácet nepohodu.

Aby ten hus a Jaroným ve věčném ohni hořeli, potisním ti.

Aby hořeli v rouše ze smoly a síry, v ohnivé řece.

Tady mlčať nám neuteče, anebo umysleně neskromí koně jako ten první. Právě

proto ho musím zastrašit. Podívám se po cestě. A ten hus aby hořel nejvíc. Kvůli

němu je tohle všecko.

Co jen v klášteře toho zničili. Ti lotři táborčci.

A těch rouk a nádobí. Jezu Kriste, o.

A sami slouží mši někde ve stořovách. A třeba na špalku. A kdybys umřel,

pochovají tě někde v lese jako mrchu. Ti lotři. Tvůj. Bez vykropení.

Stejně byste mě tak pochovali, kdybych neměl na kněze.

Co to mluvíš, ty rouhači? Jsi už jako oni.

A není to pravda?

Však víš, jak se podaní báli našeho probošta. Jak byl přísný.

Nikdy nikomu neslevil ani hodinu robotní práce.

Jsi posedlý jako ti táborští.

Patříš taky do ohně. Jenom peklem umíte hrozit.

Nejsou za námi. Nejsou.

Jdeme velkou oklikou. Ty pikarti jistě zas někde boří kostely a fary. Ale tady

nic. Tady ticho.

Koně, rychle!

Co stojíš?

Nepojedu už ani krok.

Jdi si do našeho dvora, dostaneš za něj dva.

Stůjte v poznané pravdě.

kteráž nadevším zvítězí a mocná jest na věky.

Psáno v žaláři v Okove.

Jež stoje na kraji tohoto života, očekává je na zejtří hroznou smrt,

neschledávám na sobě kacírství žádného, jež to celým srdcem

vyznávám pravdu.

To jsou poslední slova a napomínání našeho mistra Jana Husa.

Vzpomeňte, jak nás povzbuzoval o posledním schromáždění táborský kněz

Jan Bydlínský.

Chceme-li pevně držet a chránit husovo učení, nestačí jen slova.

Darmo jsme si neslibovali.

Nyní je čas činu.

Přijeli dva muže a nějaké ženi pomáhají s koně.

Žej jim, omdlela!

Omdlela!

Bůh s vámi!

Jenom na chvíli na vstunek.

Prosím, jenom, co se nemocná vzpamatuje. A trochu vody, prosím, trochu vody.

Uložte ji nahoře.

Pojď dál, pane.

Jebtiška.

Novicka.

A tamten dole.

Margeto, Vladyka se ještě nevrátil? Ještě ne.

Jdi pro něho.

Stříče, máme hosty. Už víš, jaké?

Ten starší hned usnul.

Z kněz.

Probošť.

Louňovického kláštera. Chceme na Příběnice, ale ta mladá sestra nám

cestou onemocněla. Je z vladíckého rodu, hned Příběnického purkrabí.

A jak jste se dostali až sem?

Bůh na nás seslal hodinu zkoušek.

Tábory ti vypálili náš klášter. A divíte se, proč jste upálili mistra Jana Husa.

zkažený a hříšný, Bůh jej vyhladí.

Zůstane jen obec spasený, tábor. Je konec, rožumberky, pojďme za bratry.

Zousady, urozený mladíko,

ne, žádný urozený, bratři, bratři,

ohlašuji vám pro lásku Kristovu, zažehnu své snomení a půjdu s bratřiny na

tábor. A kdo nechce zahnout, Odbořit vrání!

Pojď taky! A co ty, oče?

Rozhodneš se taky?

Nebraň svaté pravdě a pojď s ním!

Radši!

Zapálím!

Zapálím!

Zapálím!

Zapálím!

Kteří jsou ti kniži, nevíš?

Ten slepý je kněz Mikuláš a s ním jdou bratr Kániš a Bydlínský.

Zatopáte si, tak je slabý! Neboť nic neostane! Nic, nic, nic!

Je tábor!

Co je to všecky posedlo, když zapálí celou ves?

Zavolej čapáře.

Nemysli teď na světský statek.

Neslyšel jsi?

Táborští volají do zbraně.

Lidým věří.

Hrne se k nim proudy.

Tebe také pomáhli ti kněžíci na těch shromáždeních? Na žádném jsi nechyběla.

Odváděla jsi tam čeleč, i když bylo nejvíc práce.

Pro samé kázání zanedbáváš hospodářství.

Stala se s tebem modláska.

Jsi už jako nebožka matka. Ať.

Nedotýkej se památky mrtvé.

Celý život jsi s ní nakládal tvrdě a bez citu.

Co se potají naplakala?

Co nocí probděla?

Co ty víš o ní?

Co ty víš o mně?

Donutil jsi mě k manželství se zvírácem, který se upil k smrti.

Nestačí ti, že jsi matce zkrátil život a mě si uvrhl v neštěstí.

Kaj se, než přijde boží trest.

Teď jdi a pečuj o ty papežence.

Až se táboři dovědí, že je tu přechováváš, zapálí ti tvrz.

Věř, že tu nejsou!

A ten vník s tou nemocnou jsou pod mojí střechou jako hosti!

Tento dvůr je můj! Tu poroučím já!

Nikdo, ať se jde o pováži hařit!

Záby nesměnit, hláště míti!

A to něco má, než víc smrtelně!

Otevřete! To jsem já, Stibor z Hovocna!

Ty nemocné. Znat už trochu líp.

Ten odpočinek jí pomohl.

Do večera se jistě vzpamatuje.

Tak dlouho nemůžete zůstat.

Lidé se o vás mohou dovědět a pak by bylo zlé.

Vydejte se i hned na cestu.

Tady kdo ví, jak bude.

Připravím vám vůz a koně.

Děkuji ti, vladíko. Není zač.

Bratrové z vás vyprovodí kus cesty.

Ale si jas, taková šelmakališnická a vyprohodí nás, kdo by to

řekl. Sestřičko Marto, to už teď budou příběnice.

Vydržíš-li?

O, vydržím. Tak jenom pospěšte. Teď je každá chvíle vzácná. Jen abychom už byli

u strýčka.

Nezdržujte se a raději jeďte.

Už je zapřaženo.

Bůh ti zaplať.

A jestliže se jednou změní časy... Ne, kněže probožte.

Jak ty myslíš, tak se Bohdán nezmění.

Rozvaž si to, pane Ctibore.

Ve Vratislavi vyzvihli kříž proti všem českým kacířům, sám císař Zikmund je

veden.

Přitánou, co nevidět, a budou hubit vše a všechny, kdo se hlásí ke kalichu.

Ale naši lidé jsou ochotní...

hájí svatou pravdu, až do krve prolití.

Bude boj.

Vím to.

Proti domácím, proti cizím.

Proti všem.

Ano.

Proti všem.

Nechybí ti nic, pana?

Bůh ti za všechno odplatí.

Pojď s námi, paní.

Nejsem paní.

Jsme sestry.

Naši příklad. Někdo zpříjající.

Za ročnou tereští!

Nikde nic, ani stopy.

Obhlédli jsme celé okolí.

Aby nás cestou nepřepadli. Náš hladyka přije římským popům. Překováváni. Tomu

nevěřím. Má pana Skibora ze shromáždění na horách. Měli bychom poslat na hvozdno

houfec. Teď ne.

Časně ráno musíme spěchat na tábor.

Tak to je to město spasení.

Odkud jste?

Z Hvozna.

Šimun.

Sám jsem se od mamonu osvobodil.

Všechno své jsem zapálil.

Rovný mezi rovné si vstoupil.

Vítej, sestro.

Sov Vladika, tvůj otec.

Přijde také?

Prosila jsem ho, aby tak učinil.

Víš, že jsi šla snad?

Nyní už vím.

Jistě se také rozhodne.

To je všechno, co mám.

Bratři a sestry!

Starší vás rozvedou na vykázaná místa, kde si budete stavět příbytky.

Kdo z vás je znalý kamenné stavby, ať pomůže nahradba.

Kdo je kovář, mečíc, platnéř, bude kovat i sproj.

A mečíři ke mně!

Tesaři! Ředníci!

Dejte mně meč!

Příjebíč! To bohdá budeme všichni, bratře!

Nechci pracovat! Ty nechceš stavět naši obec?

Proč?

Líží se skonání věků. Ano, bratře.

Ale tu na táboře nastává nový věk. Věk spravedlivý.

Bude-li tak dál, budeme tu všichni vyhlazeni.

Nevěříš. Slyšel jsi, s jakou mocí vtrhl císař do země?

Radš se smluvit s císařem a... a pak?

Císař udeří na Pražany. Ty pane, ve stejnou dobu na to hnízdo

náhradíš ti na ten tábor.

A nebudou pak moci jít ti sobě na pomoc.

Pravda.

Ale sám?

Bez pomoci?

Jsi dosti mocný.

Kněže probožte, ty sedláky na Hradištku ztrestám.

Ale komu tím nejvíc posloužím?

Tvému klášteru.

A kdo má nést výlohy?

My jsme ubozí.

Co můžeme dát?

Klášter nám vypálili.

Ale chceš-li, požádám jeho jméno z císaře o pomoc.

Ty chceš k němu?

Rád bych hned, aby ho ctihli ještě v Kutné hoře.

Čeho bych od císaře nejvíc potřeboval?

Toho nemá asi nazbyt.

Peněz.

Kde mám vzít náklad na zbrojní lid?

Platy váznou, sklepích mnoho nemám.

Hleda, že ty bys sáhl do těch truhlic, co jsi poslal včas ke mně do úschovy.

Jsi svaté církve dobrý syn.

Já taky.

Budeli nezbytně nutno dáme i z toho, co nám zůstalo jako v žebrácké mošně.

Ale pamatuj, jedná se taky o tebe.

O vás, urozené pány, i vaše statky si chtějí ti kacíři dělit.

Vidimství, otče, že se dobře smluvíme.

Pojdeš v průvodu mých lidí.

A radši, králi, vyloži ti, v jaké budu tísni pro něho i pro vás.

Vysvětli mu, prosím, že se toho nemohu odvážit.

Bez jeho pomoci a záruky.

Proč nám stavíte cestu? Kdo jste?

Sýbor z hlozdna. A kdo vy?

Reaš, pana vladaře.

Oldříka z Rožmberka, kam jedete?

To není tvoje starost!

Důstojnosti.

Přijeď blíž!

Vy přáněte koně!

Neznáš mě, pane Ctibore?

Ty jsi to, kněže Probošte?

Nepoznal jsem tě v těchto šatech. Jedete na tábor?

Celý dvůr.

A kam ty?

Na Kutné hory.

Panec Tibore, vrať se.

Nepustíš nás? Tvatý otec káže očistit tuto českou zemi od hrozných bludů.

Zygmunt už čistí krví a ohněm.

Haní Čechy po celém světě. A přece, páni, k němu jedou. Všichni. A prosí.

Rožmerský vladař pojede taky. To nevíš?

Kulhá na těle, bude kulhat také na duši.

Křižáci ze všech zemí jsou na cestě do Čech.

Vtrhnou sem na vás.

To se pak nebudeš bát, jít ve svém řeholním rouchu.

A proč mi to všechno říkáš?

Abys prohlédl a vrátil sem.

Jedu na tábor.

A budu se bít do krve se všemi nepřáteli. S cizinci i s Čechy, kteří se

s nimi spojili, aby nás vyhladili.

Puste je.

Uvolněte cestu.

Slyšte, Wartenberg zradil Pražany. Nesu tu zprávu přímo z Prahy.

Královský hrad vydal Zygmundovi. Je to možné?

Pojď budou mít Pražané nad městem dvojí vojsko králové. Na Vyšehradě a také na

hradě. Zdrav se, Wartenbergský. Pražané potom všem smluvili příměří s

Královskými. Pošlou poselství ke králi Zygmundovi. Prosit, horně prosit.

Pražčí pakáři.

Učení mistři. To jen, aby obhájili kněžské komže a hornáty. Pro dobré

bydlo. Tam je katírství, komší, kaornátek. Ti nám chtěli rozkazovat ve

výře. Bratře Káneši, bydlínský a vy kněží, nač bouříte?

Nač tuť jsme?

Na jalové hádky nebo k spravedlivému boji?

Sváry a roztrčky nesmí u vojska být.

Takové bychom co nejpřísněji trestali.

A vy také něk sporu a hádek necháte. Ale se od svědomí nedáme utiskovat.

A kdo ti je utiskuje, kániši?

Jen ty neutiskuji.

A nehádej se.

Radši, věřte, že mladý Rožmberský se přidal Zygmundovi.

Chystá se nám dozat. Sem, na nás. Odkud to víš? Od loujovického probožta.

Byl u vladaře. To se Rožmberkovi podobá, věřím tomu. Věří u krále peníze. Na naše

kádě by vzal nádavkem.

Selský grož by mu nesmrděl. Ty jsi toho měcha schovával u sebe. Nejsme křesťané?

Roboš mi vyzradil vladařův úmysl. Chtěl mě zastrašit. Ať přijde a ti křižáci s

ním. Nebojíme se. Bude to pro nás těžká zkouška. Na táboře teprve stavíme

hradby. Ať zkusí boží pomstnutí antikristi. Bůh nám pomůže. Bůh bude při

nás, když my sami si pomůžeme.

Vy kněží, teď je váš čas.

Je nutno sbírat lidi ze všech stran.

Každé lidu, tak je nastává protivenství toho antikrista z houbců české země.

Ať je každý vzhůru na každou hodinu.

Dejte své úrodu ze vsi.

Záhnat dobytek do města. Ať vydržíme při oblehání. Teď půjdem dohlednout

náhradby. Ať je staví ve dne v noci. Dřív, než Čitrené nepřijde.

No, pojďme bratři.

Přivádím synovce Ondřeje. Je vycvičený v jízdě.

Vítám tě, chlapče.

Jdi a hlas se u hejtmana Kuneše.

A tady vezmi.

Jsou tam všechny peníze, co jsem stržil za svůj dvůr a statek. Odevře je do

kádí. Věda těm, kteří ustanovili práva, nepráva,

kteří odtrkovali nuzné od soudů a vydírali spravedlnost na chudých, aby

byly jejich kořistí a aby je loupili.

Aj den hospodinův přichází přísný a s ním rozpálení hněvu.

Jenčti, nechtěli jsme tě vytrhovat. Přišli jsme navštívit bratří.

Jsi velmi horlivá.

Mluvila jsi už s otcem, sestra? Setkali jsme se v ležení.

Otes přijel?

Tak se přece rozhodl. Straní Žižkovi.

A jak horlivě.

Dobře jsi molila?

Nemocní rádi poslouchají.

Nestýská se ti?

Jsem tu spokojena.

Musím do vzít, volat do zbraně už je nebezpečný.

Buď zdráva.

Přeji ti, aby se vám všechno zdařilo.

Bůh s tebou, sestro.

A přiď za námi do schromáždění.

Vítejte, oči.

Co tu chtěli ti kněží?

Přišli za nemocnými.

Chodí sem často?

Nevím. Jsem tu krátce.

Těch se varuj.

Jenom nesmáry vyhledávají. Ty ošetřuješ nemocné?

Potřebují mě.

Nepřiveziste nějaká plátna?

Nebo roušky?

O všechno je to nouze.

Nemocní tím tolik trpí.

A bude ještě hůř, až přivezou raněné.

Ondřej ti přinese, co máme.

Teď se musíme postarat o přístřeší.

Budeš bydlet s námi.

Ano, oči.

V čase pomsty ti, kdo všechno pro vysvobození pravdy

opustili, dočkají se času, kdy nebude ni žádného pohoršení

ani hříchu.

Tehdy samí dobří ostanou.

V tom věku až do soudného dne.

Vyvolení nebudou mříti tělesně.

V tom opravdovém království nebude, bratři milí a sestry milé, žádného

trápení. Všechno zarmoucení přestane.

Ženy budou tělesně rodit bez bolesti.

Všichni budou stejně čistí, takže nebude třeba manželství a odávání.

Muži i ženy budou žít společně.

Všichni svobodní synové a dcery boží.

Kacíři taky mordují a pálí. Nemordují ženské.

A děti?

Co jelituješ? Není skutných hor?

Je to jistě kacířka. Poslali jí z tábora.

Já to nazvědám. Tak, tak!

Odkud jsi?

Kdo jsi?

Nedávám žlojiře.

Jsem poctivá žlojiřnice. Odkud?

Zlato. To je blízko toho hradiště. Je to kacířka. Do šachty s ní!

Teď už tě neuvidí. Jdi!

Děkuju ti, pane!

Děkuju!

Děkuju!

A co, když opravdu půjde na tábor a řekne, co viděla?

Ať si jde, abych tam neraději utekl taky po tom, co jsem viděla.

Slyšel jsem, jak se horlivě staráš, ale hledíš tu ze černě kněže probožte.

S těmi sedláky u vás nebude tak zle.

Chyba byla zpočátku. Pan Oldřich mohl hrůzou nebo jinak ty ničemné kacíře

donutit k poslušnosti. Běžet je zjevně nesměl a teď už teprve nesmí.

A ti, který trestá, potají.

Koho lapí, ať utopí nebo umozí. Všechno teď utíká na hradiště do toho nového

města. Pan Roženberg si s nimi musí poradit. Sám nabízí tvojí milosti své

služby, ale prosí o pomoc.

Přijmeme jeho služby rádi, ale peněz mu nedáme.

Ať sám nejprve osvědčí svou věrnost.

Ať se pilně chystá se svým vojskem do pole proti těm lotrům na táboře.

My mu potom pomůžeme, co bude v naší moci.

Vaše milosti, pán Zdube a pan Lefl z Lažan prosí o dovolení uvéstí poselstvo,

které vypravili pražské obce.

Pražané jsou tu.

Jdou prosit.

Tvoji krajané, co říkáš? Hlebno si, císařská.

Prve nutno chacířství vyhladit a nemít slitování, jinak se to ďábelské semeno

rozroste tím bujněji.

Co je?

Hosté si scházejí. Taneční veselí začíná. Tu bude mnoho krásných pane na

paní. Hned. Hned přijdu.

Ať Pražané počkají.

Nebo ne.

Až zítra.

Jsme se přimlouvali za vás u císaře, ale je hrubě pohněván.

Má byše hrad a hrad svatého Václava. Vy jste v Kleštích.

Proti táboru bude mít pana Zrolžumberka.

Smlouvali byste vy na jeho místě? A suma toho? Nejste děti.

Jste sami. A pak nezapomeňte, jak je v Praze.

Chudina s tím štvářem želibským vládne novému městu.

už proto byste měli slevit a být pokorní. A podáme-li se, nebude hůř?

Nebude se král mstít?

Nebude chtít, abychom se zřekli kalicha?

A je cizá.

Postupte.

Královská milosti, představuji posly pražských obcí a vysokého

učení, aby tvoje milost ráčila jim popřádi slyšení.

Jménem pražských měst a vysokého učení prosíme tvoji královskou

milost, abys ráčil přijmout tyto dary.

Zdravíme tvoji královskou velebnost jako bratra zemřelého krále Václava a jako

jeho dědice.

Snažně tě prosíme, abys od nás a od království pomohl odvrátit

hroznou pohanu.

jako země kacířské a odbojné.

Tím jste sami vinni. Kdo vyhnal německé patricie z Prahy a věrné syny círke

svaté? Vy! Co je to jiného než kacířská vzpoura proti vrchnosti?

Milosti královská, právě k očištění národa a království českého

usnesly se obce pražské se zástupci všech věrných Čechů na článcích, které

jsme pověření... ti přednést, abys je zvážil a potvrdil.

Za prvé, svobodné kázání slova božího.

Za druhé, přijímání skalicha.

Za třetí, odnětí statků a světského panování kněží.

Za čtvrté... Dost!

Znám ty vaše články.

Nejdřív odevzdáte všetky zbraně.

Odstraníte z ulic Řetezy a Šraňky.

Povoláte naspět německé patrici a vyhnané kněze a vrátíte jim jejich úřady

a majetek.

Teprve pak budeme s vám jednat. S kacíři nejednám!

Při bohu, že se přičiním, aby všichni kacíři byli zhubeni jako nejhorší

nepřátelé!

Rozmyslete se brzy, než k vám přijdeme vojensky. Pak bude pozdě.

Vy pospáno, svatý otec a císař od tebe očekávají, že se proslavíš.

Máme se vzdát na milost a nemilost?

To znamená konec, Kalicha.

Pojďte, pojďte otud, pojďte.

Jak se ti cizáci smáli a jako měli radost. A pozval jsi je k domu schválně.

Pojďte pryč. Co tu?

A teď hned na tábor a do písku a všude, na všechny strany, kde jsou naši,

vzkážeme. Už nevráním.

Není jiné pomoci.

Od dnešku je zřejmé, že jde o naše zničení.

Pojďme. Pojďte.

Nešetřili starců ani žen.

Sama jsem to viděla na vlastní oči.

A to všechno se dělo, zatímco císař hodoval.

Polem všude plno cizáckých vojsk, které vyžahují vesnice, lidi mordují, ženy v

šesti nedělí, i stítka vyvraždí.

Jdeme k přísaři do Kutný hor. Je tam plná vojska, tisíce. Nemohli jsme se

dívat, jak tam mornují.

Mluví pravdu!

Viděla jste jebálo? A tihle, kteří jsme v horách zachránili, my nevíme s dávou,

který jste chceli. Chceme jít s vámi, na ty psy krvavé!

Viděli jsme na Kutný horách Pražany, přijeli k přísaři. Vidíte?

odbyl a s námi potupil všechny usity.

Praha vás žádá o pomoc.

Jste naše poslední naděje. Bůh vás potrestá za vaši věrolomnost. S

nepříjitelem jste se smluvili. Už třikrát jste se otočili po větru.

Uznáváme, že jsme udělali chybu.

Ale když vy nám nepomůžete...

Je Praha ztracena. Jen řekněte pravdu, máte strachu plné trůhlice.

Nekřivdi nám, což pak jsou v Praze jenom bohatí kupci.

Co ty tisíce věrných, chudých bratří.

Povstali jsme stejně jako vy, proti papeži i proti králi.

Po tobě nepochybujeme, jeleželišský.

Ale pak výjdi s věrnými a přijďte k nám na tábor. Tábor je město spasených.

Ostatní všechno lehne popele. Nastane konec světa.

Lousníte, bratři.

Myslíš, že vy sami jediní se ubráníte proti antikristovi?

Hospodin řekl, pojďte a stavěte zeď Jeruzalema.

A neřekl, opustíte město. Pojďte bojovat do polík Babylonu. Do sporu, bratři.

Slyšeli jste?

Římský král hrozí, že nás vyhubí.

Rožmberg se na nás chystá.

Křižáci se již hrnou do Čech, ne postech.

ale po tisících. A vy se tady hádáte o ty své výmysly, ve kterých není žádného

rozumu. Lajete bratří bratřím.

Teď nikdo nesmí dbát více svého, než božího a obecného.

Teď nemůže stát tábor proti Praze.

Či chcete pomáhat Zygmundovi? Nikdy. Teď musíme bojovat společně.

Což můžeme nechat naší zemi bez hlavy?

Když padne Praha, padnou celé Čechy. Já nemohu jednat proti svému svědomí.

A budu volat na lid, aby neopouštěli naše svaté město.

Aby tě neposlechli. Ty se podrobíš řádu naší obce. Na kým právem tu rozkazuješ?

Rádem naší obce.

Neútiskuji svobodu svědomí. Hátky a rozvracení pořádku budu trestat.

A ty se podrobíš.

Slyšíte, naší obci máme být všichni sobě rovni.

A zatím bolíme nad sebe vladaře.

Jakého?

Dnes vás zavede za těmi kupci do Prahy a zítra k čísaři a k popeži! A toho budete

poslouchat! Vlčnouhači! Tebe už měli dávno sobce vyhnat!

Vidíte, dnes vyhánějí nás, zítra vás!

Bratr, bratry!

Kdo smýšlí, tak je tak.

Věříme ti. Věříme ti.

Svědomí nechci utiskovat.

Hátky budu.

Ty jsou našim nepřítelem jako křižáci. Ba ještě horší.

Veď nás, bratře Žižko.

Pomenu vás, ale musíme být všichni jedné mysli. Slibujeme. Jistě, bratře Žižko.

Ježe, Korando, jdu s tebou.

A ty, bydlínský?

Je nebezpečný čas.

Vy jste hejtman.

Tak.

Máme společného nepřítele.

Proto kázeň musí být mezi námi. Tvrdá kázeň.

Radím, abychom vytrali Praze na pomoc.

A to hned. Bez meškání. Abychom tam byli dřív, než mi přijde císař. Jdeme s

tebou. Slibujeme. Slibujeme.

Bratřec Tibor.

Pojď, bratře, do města, ať všichni lidé uvidí naši jednotu proti cizákům. Pojď!

Taky je to dobré.

Zdrávi, chlapci.

A my nemůžeme s nimi.

Bratři, bratři, vezměte mě sebou, vezměte mě moc. Bratře, bratře, bratře,

ruka už je skoro zdravá.

Stůjte, bratři, nechoďte.

Zůstaňte tu nahorách.

Jen tady dojdete spasení.

Sestru, ty zůstaneš.

Chci do pole.

Nechoď. Pomatenci jsou všichni.

Pomatení Žižkou a těmi pražskými pláteníky.

Praha je Babylon.

Má být spálená a zničená. A my ji máme ještě hájit? Vždyť půjdeme proti té

šelmě.

Proti císaři. Nač máme tábor? Nač její stavíme? A teď sami lid odtud vyvádíme?

Po Žižkově vůli.

My nepůjdeme. Ani já, ani Bratr Bydlínský.

Zůstaň také.

Vidíš, ta je s námi.

Hned uposlechla.

Tebe?

Ne.

Kdo mluvil?

Není první ani poslední, které od jízdy odvrátí. Bratce, to je chvíle meč. Meč.

Sestry už jsou připraveny na cestu.

Ty nepojedeš?

Zůstal.

Proč?

U nemocných.

U nás tě bude víc potřeba.

Bude boj tu jako tam.

A vyšli jsme nahoře.

Toto je vyvolené místo v čas protivenství.

Od koho máš takové řeči?

Zdeno, chraň se!

Varuj se těch kněžíků!

Pojď s námi!

Nech mě tu zůstanu.

Bůh s tebou.

A s tebou také.

No! Ve jménu páně!

Přec!

Jdou ti sedláci Praze na pomoc.

Císař s křižáckými rytíři je rozdupou. I s těmi Pražany je hroznesou na kopitech

svých koní a ten zbytek v tom kacířském hnízdě na táboře, pane vladaři,

rozprášíš jako plevy.

Ale ne bez tvého zlata.

Až vyhrajeme...

Brátí se ti všechno dvojnásovně.

Tak je rozhodnuto.

Dnes vytrne pán Krolšumberka do půle proti táboru. Jedu s ním.

Chce ty kacíře vyhubit do posledního.

Však jsou jako dňávlem posedlí.

Všecko se tam žene.

I naši lidé.

Na tábor, rozumíš-li?

K těm změtencům. Ten hluzenský zeman taky. Odjel tam a dvůr prodal.

Blázni, co tam chtějí?

Bratřice s chámi. To budou bratři.

Vzíhají a smrdí kyselým mlékem.

Neměj obavy, vrátím se brzy. A do hradiště náš vladač dobude hračkou. Ať

je Bůh z trestá. Tričku!

Nenechávej mne o samotě.

Bojím se tu.

Vezmi mne sebou.

Do vojenského ležení?

Kvítečko, do takového nebezpečí?

Přimluv se za mne!

Zemřela bych tu úzkost.

Jenom je Socem proboštěm s vámi, mohl by jí vzít pod svou ochranu.

No dobře.

Jeď tedy s námi.

Alespoň budu mít o tebe menší starost.

Hledám tě, sestro.

Řekli mi, kam jsi odešla.

Do tábora došla zpráva, že se blíž Rožm vrští.

Proto jsem šel pro tebe.

Děkuji ti, že se tak o mě staráš, bratře.

Nepospíchej.

Tady už není nebezpečno.

Pojďme.

Zdeno.

Kněz Abraham.

se dnes oženil.

V tento čas? A kdybych já se chtěl oženit?

Kdybych přišel?

Ty toho v tento čas nebezpečí neučiníš. A kdybych pak, až pomine ten čas,

kdybych pak k tobě?

Zde?

Nebude-li proti božímu zákonu? Bude proti popským zákonům.

Ale ne proti božímu.

Nás nebezpečí, kde bych pak k době přišel.

Zde.

Jak nemáte zprávy? Narazili jsme!

Narožili lberskou zprávu!

Již jsou tu.

A pořád jich přibývá.

S tebou se ničeho nebojím, Jenek.

Zemřeli nás se všech stran. Tu na rovině se klade zřejmě hlavní vojsko.

Nadstala doba zkoušky, ale také odplaty a pomzdy.

Urození pánovi.

Připijím jeho milosti, nejmordově rakouskému, i panu Vladařiš z Rožmberka.

Na vítězství jejich zbraň vyhupte ohněm a mečem všechny ďáblem posedlé tábory,

ať užijí všechnu k pekelných. Ďábly budou škytat přežráním z tolika kacíků.

Kolik je vás tu?

Tak

už

nebude potřeba.

Zatím vy už všechno rozbijete na prach.

Čert je s táborskými. A oni s ním. Proto je musíme rozehnat, rozšlapat,

spálit, ty pohany.

Ty stolik nic šilíte náhrad, vy tak kdy už začnete s útokem.

A hlavně klučte, tohle čerta platí nejvíc.

Kde je otec probušt?

s panem z Roženberka a s rakouskými pány pí. A hodně pí.

Co tu dělají, Rakušané?

Přišli nám na pomoc.

Zahubí táborské braterstvo.

Ale sami cizáce.

Pojď, nebudeme čekat. Ti tam budou dlouho do noci.

Agneško, ten vozdenský panic je tam také.

Co s ním bude?

Zítra, nejvýš pozítří, začne Rožumberg útok. Od bratr Žižky dosud žádná

zpráva. Od toho se nemůžeme dočkat ničeho.

Vždycky jsem vás před ním varoval. Cesty jsou tak střeženy Zikmundovými vojsky,

že by se k nám bratří ani nedostali.

Nečekejme a soutožme první, než budou nepřátelé připravení. To je přesile, to

není možné.

Musíme se bránit za hradbami.

Vesu zprávu, bratr Žižka poslal jízdu na pomoc.

Jsme Rožimberským v zádech.

Nastává rozhodná chvíle, bratři.

Bojujte mužsky. To zapravdu život položí.

Nezahyne. Už mohu.

V ruku mám zdraví. Jdu taky.

Bůh tě ochraňuje.

Bratř Žižka nám poslal povod, až na hradáky z celých zkusů vyrazíme na

nepřítele. Ty jsi přišla zde?

Chtěla jsem tě ještě vidět.

Snad naposled.

Taky by nám i den pominul.

Víš, navždycky.

Jane, nám spolu.

Smrti se už nelekám.

S tebou.

Naši střílejí. To znamená, že se náš posel dostal do tábora.

Nákloně!

A ty tačíš?

Vrchle!

Tak se vidíme zas.

Ale ty se neboj, pano.

Pojď se mnou. A ty také.

Ale takhle zůstat nemůžeš.

Co otec proboží? Bude souzen po právu.

Neprofundiš!

Ať jste klamávi!

Domine!

Neboj se, pano. Na táboře není tak zle.

Já se o tebe postarám.

Nesudil.

Jak se rychle se mnou loučil.

Nemohl se dočkat.

Byl stále s námi v útoku.

A najednou mě ležel u nohu.

A rychle do nocí. Uložíme ho na tu plachtu, abychom mu neuplížili.

Otec i bratr bojovali mužsky.

Zabili mnoho protivníků zákona božího.

Jistě mají nyní radost věčnou.

Jak je?

Má dvě rány.

Na hlavě není zlá.

Na noze je horší.

A kde ho našli?

Nevím. Bratři ho sem přinesli.

A jak?

Dá Bůh.

Ondřej. Je zdráv.

Byl tu.

Už je ti líp?

Slyšel jsi, jak skončil Louňovický probožd?

Chytili ho v ležení a upáleli.

Tolik nám hrozil.

To má z těch cizáků.

Vrátím se brzy.

A co kněží u nás?

Káneš a... Bydlínský.

Teď jim hřeben narostl.

Myslí, že oni sami Rožmberské zahnali.

Nic jim není vhod.

V radě jen poroučet.

Abych... se nic nedělo proti jejich vůli.

A nejvíc tedy káneš.

A slyšel jsi, jak se tajně scházejí?

Ženy a dívky tam omdlévají, upadají u vytržení, když ti kněží mluví o příštím

ráji na zemi.

Pomatenci, rouhači!

A bratři jim věří?

Věří, dosti jich.

I sester.

A má dcera Zdena.

Víš něco?

Mluv.

Žal, bratře, ta je s nimi proti nám. S Kánešem. A s Bydlínským.

Bože můj.

Jdu se rozloučit.

Zítra vyjíždíme.

Ten bílý šat už neoblékneš.

Klášter je zbořen. Ten světský šat ti sluší líp.

Vždycky jsem tě, Janíčko, litovala, když jsem tě viděla jako jebtišku.

Takovou vladou. Jana?

Tak jak řtěna.

Vartu Bohda odložila s řeholními šaty.

Snad se ještě uvidíme.

Buď s Bohem.

A šťastně se vrať.

Nebolí tě nic?

Nechceš vody? Ne.

Teno!

Ty chodíš do těch schromážděních?

Ano. Za Kádyšem, za Bydlínským?

Ano, tam.

Věříš jim?

Věřím.

Oče, modlím se, abys i ty uvěřil, abys i ty prohlédl.

Abych se pomátl jako ty.

Vždyť nebude bolesti.

Ani hříchu.

Všichni budou žít společně v lásce jako svobodní synové a dcery boží. Takové

rouhání, děvko!

Kacířsko!

Vždyť jsi celá krvavá.

Prábor, který jsme založili a obhájili před Rožnberkem, ruší se čím dál tím

víc. A bude se rušit ještě víc. Proto spojenectví s Pražany a jinými

nedověřenými.

Pojď. Vizici!

Žižkovi vizici! Slyšte!

Chceš-li do hřišného Babylonu, tu jsou poslové.

Zůstanu.

Jsem tvá žena.

Pojďme. Je konec.

Marná řeč.

Chceš svátost?

Nemá být odávání.

Nemá být manželství. Nemá. Jednou nebude.

Až bude taková láska v lidech, že nebude závisti.

Podleme se, abychom byli spaseni.

Jak budeme spaseni?

Vstaňte, bratři a sestry!

Odejdeme z tohoto proklatého tábora.

Pojďme hledat novou říši spornosti a lásky.

Sami jste se odtrhli od věrné obce táborské, pobloudilí.

Jdete do záhuby.

Jako stádo.

nemají už vlastní vůle.

Táborská obec tě ustanovila správcem na příbějnicích, které jsme dobili.

Proč mě? Ti pikarti tam odešly.

Máš je nechat dole v opuštěném podhradí, dokud s nimi obstojíš.

Ví, že tam mám dceru.

Jdu k tobě.

Jdu pro tebe, sestra.

Poč nechodíš do shromáždění?

Čekají na tebe.

Volají tě.

S tebou nepůjdu.

Bydlínský tě zavírá, viď?

Si-li sestra.

Radím ti, poslechni.

Neodlučuj se.

Pojď, buď sestra.

A ne, jak ti všichni říkají, zemalka.

Ty jsi Jana zkazila.

Kvůli tobě hájí manželství, kvůli tobě vrání svobodným synům a dcerám božím a

nechce s nimi. Je pořád ještě pops pro nevěřivý.

Ale poteče krev a on v ní utone.

Pojď!

Co se stalo?

Kániš! Ten Jutr! Kde je?

Utrkl.

To všechno nastrojil on.

Už dávno.

Má proti mně tajnou zášť. Přes jimou ženu.

Vím.

O mne se neboj.

Já s tebou všechno snesu.

Jen? Půjdeme odtud.

To není obec vornosti, to je obec nepravostí, neřestí.

Zdeno, půjdu jít nám hledat pravé bratry a sestry.

Půjdeš-li?

Půjdu.

Zůstaneš-li?

Zůstanu.

obnoveno království boží na zemi.

Pro ně trpíme a pro ně dojídeme spasení.

Každý bude svítit jako slunce v plné lásce.

Všichni svobodní synové a dcery boží.

Všichni budeme uvedeni v stav nevinnosti, jako Adam a Eva v ráji, v

té říši nevinnosti.

Všechny věci budou společné.

I ženy.

A tak má být už i teď.

A kdo by proti tomu byl, ten hřeší smrtelně.

Zdeno, jdi nahoru na hrb.

Tu dole je nebezpečno.

Zítra ráno odejdeme navště.

Prosím tě, jdi.

Sama?

Vyhnal mě, já uvyžené mě zas.

Máš pravdu.

My se už nemůžeme odloušit.

Pojď rychle.

Je pozdě.

Prchní tudy, za hradou k řece, tam se někde skrý.

Sama nepůjdu.

Musí mě zdržet, jen ty!

Nepůjdu. Zabít! Já se nedám. Zde jenom proboha tě prosím, jdi, prchni.

Hravici!

Děkujeme!

Teď zber, že jsou zevnitř zavřený.

Kde jste, Trám?

Schořeli.

Láskou schořeli.

Kdo? Kdo tam byl?

Jas, Bydlícký a jeho žena a Zemanka.

Zasloužili si toho.

Na tři nastává rozhodný boj.

Boj s celým světem bohatých a mocných.

Teď běží o život a o smrt.

Ti tam nahoře bojují o světskou moc a my pro svatou pravdu.

V tomto boji nás panstvo opustilo.

Tím více jsme se sjednotili.

Městský i selský lid.

Bratři, před Prahou schromáždil Zikmund nyní všechnu svojí moc.

Pod vedením vlacha Pippo Spána má tu král pět uherských knížat.

Bavorského vývodu,

saského i jiných knížat dobře přes čtyřicet. Všeho všudy dobrých sto tisíc.

Zikmund už svírá Prahu.

Ze tří stran máme jedinou cestu volnou z Pořícké brány

kolem Vítkova.

Tu nám nesmí odřízeno.

Kdo je pánem Vítkova, je pánem východní strany.

A proto my se na té hoře opevníme.

Co nejrychleji.

Touhle dobou u nás začínají ženě.

No, letos začnou bez tebe, bratře.

Podívej se, co je tam železného obilí.

Tam je teď práce pro tvůj cep.

Druhé veliké město je to.

Konce nevidět.

Bratře Žižko, na hitmanku než se ptá, co je ještě třeba.

Vidíš, co jich je?

Jako kobylek.

A nás tady jen hrstka.

Celou noc jsem na to myslel.

Nemáš strach?

Nemám.

Nech mě to, abys viděl.

Já vím, milý Ondřej.

Ale vrať se k svému houfu.

Jsi dobrý jízdný a tam tě bude víc potřeba, než tady.

My se jim tu postavíme sami.

Bude to jako příva.

S námi je pravda.

Ale může člověk zadržet příval?

Pak umřeme za pravdu.

Kolik je ti let?

Ty mě nevěříš.

Věřím.

Vrať se k ním. Jdi.

Bratřeřiško, vezmi si ty. Ještě jsem nejedla.

Bratři jedli?

Na všechny se dostalo.

A jak je mezi nimi?

Dívají se tam na ty?

Dívají.

Na co říkají?

Před Antikrystem neustoupíme.

Hradci milí, učiň každý, jak nařízeno.

Haj každý svého místa a toho neopouštěj.

A retujte druh druha.

Každý hesla a rozkazu dbejte.

A teď s pomocí Boží.

Hradce Žižko, hejtman Konešti vzkazuje, že se hračti patrně chystají k velikému

obecnému šturmu.

Od Hračan na Kamenný most, z Vyšehradu na Nové město a od řeky na Poříčskou

pránu.

Vědiťku, nešel mi, že je to léčka.

Zygmunt musí prahu úplně obklíčit.

Proto zautočí nejprve na nás, tu, na Vítko.

Jen vlastní po tomu rozumí.

Vědiť našim, aby, kdyby bylo ousko, vyrazili z města.

Nepřátelům v bok!

a také kusy, aby tam vydáhli.

Hlavně, aby Mikuláš poslal cepníky včas.

Jdi, vydej to a pozdravuj všechny.

Hradci střelci, střílejte jim koně před pokláním, abyste jim rozbili šik.

Hradce Žižko, nepřátelé se hnuli přes řeku a šikují se na špitálském poli.

Ježíška se zmýlil.

Jstej se na nás, ne na Vítku.

Jdeme!

Máš jiné většinu?

Ne, jich tam máste.

Češtino! Už mě uvidíte si!

Dnes ty vaše sedláky udlučeme, dnes jim ty cepy nepomohou.

Děkujeme.

A ten slepý do ní kopl pustil na vás sprosté špinové sedláky z cepy a je po

šiku a po reguli. Strach padl na naše vojsko, to těm kacířům pomohlo. A proč

na ně nepadl? Ti při šturmu zpívají, do smrti zpívají a my utíkáte, šedou vás

jako stádo.

Jaká hamba přepeškry, přesťan.