Original subtitles

Konec.

Ke konci vás ještě upozorňuji, pánové, na dílo, které pojednává o našem tématě

zvláště důkladně, se stanoviska zcela nového a pro hvězdáctví nejvíc

pozorovodného. Toto dílo napsal slovenský učenec Milan Rastislav

Štefánik a bylo vydáno Francouzskou akademií věd. Tím končím přednášku o

nových hvězdách.

které se ve vesmíru občas objevují, až zase zaniknou.

Kde je Milan?

Šel na přednášku. O nových městách.

O těch, co pozoroval na tanití? Snad. Já jsem v tom nevyznán. A vrátí se zase do

tropických krají? To nevím.

Měl jet do Ekvádoru, ale odmítl to. Snad ještě ne. Tam nezahodí takovou

příležitost pětecké práci. Že by vyšlo o vědu, ale v tom jde o něco jiného.

O copak? O politiku.

To je pravda, Ekvador je aj námorná páta.

Prantovská? O tu se perou všecky mocnosti. A hlavně Němci. Tak se

nedivím, že se mu tam nechce.

Serus, chlapci.

Nazdar, milane.

Vítaj, čo je nového?

Přišel jsem se s vámi rozloučit. Kam jedeš, prosím? Jaleko.

Hrozně Jaleko. Snad nejpřed do Ekvadoru. Kdeže? Někam, kde je krajší.

To bych ráda věděla. Hádaj. To neuhodnu. Domov. Opět domov?

Musím si trochu odýchnuť. Pravda, Helenka?

Toho večného blůděňa světu mám už dost.

A ten odpočinok hledáš v Rakousku?

Pro mě to není Rakousko.

Pro mě je to Slovensko.

Vím, není to svět.

Je tam však něčo, čo tu nenajdeš.

A čo ti tu chybí?

To, čomu se hovorí doma.

Kraj, kde člověk rástol.

Dědinky schůlené v údolách.

Lesy.

slovenské hory a hlavně to, čo nám tu všetkým chýba.

Pokoj.

Pokoj domova.

Dnes to, pán Farrar, dobře povedali. Nádra.

Každý Slovák má konať podle svojho srdca a čistého svědomě. A to pán Farrar pod

tím mysleli na dnešné volby.

Viděli jste, jako se notár mračil?

Podají, že se nemračil. Veď věděl, co tím chcou, pán Farrar, povedať. Ej,

nedáme se! Třeba jen ukázat Maďarům, kolko nás Slovákov.

A myslí, že vás tu chtě volit?

Musí!

No, uvidíme.

Počkat, Slováci až potom. A my máme právo! Právo, čuša, praca!

Dopustím! Praca, hovorím!

Po koliký raz čítáš všetky?

Tak dávno to už Milanka neviděl.

Jen aby ho něco na cestě nezdržalo. Ale co?

A duša, neboj se.

Neboj se.

Co si vžadáte? Pán otár, chcem vědět, proč ho nepustíte nášu dvoliť? To je

naša starost. Nije vaša. To nemyslím.

Vaše město je v kostole. A i tam si dajte pozor.

To zase bylo poslední raz, co jste kázali tak, aby to poburovalo lud.

Pán notár, vy máte svůj úrad, ale já ho mám těž. A o svojich právách se nejám

obmedzovat nikdy a nikým.

Obmedzovat čej?

Dobre. Ako myslíte?

Obmedzovat vás nebudeme, když vás z tých práv můžeme zbavit.

Zbavit? Mňa?

Slovenského farára?

Maďarského farára, prosím.

Už tento váštín stačí, aby vás zbavili kongrui.

Kongrui?

Za to, že chce volebné právo pre všetky?

Áno, za to!

Tu nie je královctvo nebeské, tu je královctvo maďarské!

Teď nic neurobím!

Čo se tu robí? Pojď domů!

Otecku.

Otecku.

Mamulinka moja.

A já jsem se tak rád.

Co za vše nastalo?

Já se se nebudu opakovat.

Maďarský královský učitel nesmí schvalovat skutky rebelantů.

V mojem obvodě nebudeme trpět nijaký panslavismus.

Můžete jíst.

Kde jsi byl, Milanko?

Na horách, otecko.

Opět jsi se díval na Slovensko však?

Viděl jsi, jako tu žijeme, zubožený, jako psi odkopávaní.

Dobré, že tu stále nežiješ.

A naše utrpeně nevidíš.

Veď jsem na to nikdy nezabudol, otecko.

Vím, Milanko.

Vím, že jsi byl vždy dobrý Slovák.

A radšej bysom ta viděl mrtvého, ako odrodenica.

Myslíš tam, v cudzině?

Veru. Aj tam možno pracovať pre národ.

A někedy lepšie, ako tu.

Máš ta zda pravdu.

Choď zas, Milan, ale nezabudni.

Boh vie, či ta ještě uvidím.

Otecko.

To nik nemůže teď.

A aby ti dnešní den, postal navždy v paměti, dám ti něčo,

co ti ho vždy připomene.

To je križ tvojího strýca Bílka Šůlka, který pre národ položil život na

popravišti.

Tak hned uměl, že ani v posledné živíru, kdy stál počíbenicou,

Seruzu neprijal od Katou, aby napísal posledný pozdrav svojej rodině.

A ty jsi jeho potok, Vila.

Vezmi si ho.

Nech ti vždy připomíná od věku prý.

www.hradeckralove.org

Děkujeme.

Teraz je čas. Čas?

K čemu?

Na tuto chvíli jsem čakal po celý svůj život.

Teraz je Rakúsko dost do pasce, z ktorej se nevypíce. A my mu zasadíme poslední

ranu. My?

Ano, my.

Všichni se musíme připojit k průdu dýš a jít proti němu.

Úraď Rakúsko? Ano, Rakúsko, Martin.

Myslíš, jít taky na front?

Pravda, že na front.

A co ty?

Pojdem první.

Milan, poznám jisté porekadlo. Čo tě nepálí, nehaz.

Tak těba to nepálí? Čo? Těba nepálí, keď si vzpomínáš na domov, na tých úbož,

jako u nás, jako jsou mňavený, jako psi odkopávaný, to tě nepálí?

To uznávám, ale vojna je bohužel jediným prostředkem. Čo ty víš o vojně? A co ty

o ní víš?

Ty se ho zastáváš?

Ano, protože vidím, že Milan má pravdu.

Hej?

Vždycky měl pravdu.

Ale co můžeme dělat, když nás všetci zavřou do internačních táborů?

Nezavrům. Buď bez starosti, o to se už postaráme. Ako to chceš urobit?

Trvá jen jedno dokázač. A to? Že nepriatel Francůzska je i náš nepriatel.

Už jsem s generálem o vás promluvila. Můžete jet.

Jsem šťastný, že mi umožňujete provéstit i právě vy, madame.

Udělala jsem to ráda.

Ako se vám poděkovat, madame?

To mohu pro vás ještě vykonat. Nič věc, iba pomoc mi oslovodit moju nešťastnou

vlast.

Je francouzským občanem, ale většího vlastence jsem nevěděl. To vše.

Ale ve válce jsou internační tábory nutné.

Vím, generál, ale ne pre nás. Češi a Slováci jsou hodný vašej dvovery.

Mluvíte stále o Češích a Slovácích. Jsou všichni ohodní se být za Francii?

Všechny. Mají rovnaký cíl jako a francouz. A ani jeden z tých dvacet

tisíc našich nechce zahálet v internačnom tábore.

To je věc veliké důvěry.

Ale doufám, že vaše nadšení mi může ručit za všechny. Nadšení je to jedno

jedinečným zvítězím.

Oni činou všade vidíte.

Co tomu říkáš? Tak Češi a Slováci nejsou internováni? No tohle by mohl, to byl

chlapík. Tak vidíš, už to začíná aj bunku.

Francouzské noviny v redakci Času?

Nevím, kdo je sem pašuje, ale pokusím se to vypátrat.

Jednejte opatrně.

A jak se staví k zahraničním Čechům?

Hm.

Hm.

Nemá s nimi redakce spojení?

Dosud jsem nic nepodzoroval, ale všichni se zde obdivují tomu člověku, který to v

Paříži dokázal.

Všeobecná tělesná slabost.

Podejte návrh na propuštění do civilu. Ne, pan doktor.

Nemůžem do civilu. Proč ne?

Chcete zůstat na vojně?

Chcem. V nejbližších dňoch mám byť pridělený do letecké špoly.

No, chcete-li to sám, budiš.

Děkujeme, pan doktor.

No tak bere člověče, zase si ve snách u mámy v Čechách?

Pardon pane, sežant král. Odkiaľ jste?

Ze Škvrňán, z Plzně pan.

Ako jste se sem dostali? Já už sloužím dvanáct roků. Po francouzský armáně?

Ano, cizinecké legii.

A vy jste ze Slovenska, že jo? Ano, z Košaric.

Nechájí,

Kubovička.

Rozhrabu celý doma ještě vyhrážají pánu Milanovi. Neboj se, nič mu neurobí. Jen

se bojím, aby se mu nestalo něco jiného.

A čo by se mu mohlo stať?

Víš přece, že je teda s pilotem.

Právě proto.

Děkujme pánu Bohu, že není na dny v zákopách.

Znáša se jen jako orol nad všetkým.

Jen aby si raz skrýdla nepolámal.

Vy tedy o ničem nevíte.

Žádné zprávy s cizí nemáte.

Naposled se vás ptám, kde jsou ty noviny.

Nemáme žádné.

Tak?

Žádné zprávy z cizí nemáte?

Ne.

Dobrá. Když nechcete mluvit teď, budete mluvit později.

Jménem zákona vás zatýkám.

Odvejte je. A stolice za pečetí. Proti státní činnost nebudeme trpět.

Prosím, pán klubovník.

Vrchní velitel si je velmi spokojena s vaší organizací meteorologických statíc.

To je pro mě nejkréšia odměna, pán klubovník. Vás teprve čeká. Budete

jmenován velitelem celé sítě. Já? Ano.

Prosím, aby na to město byl navrhnutý někdo jiný.

Proč? Mám jiný cíl před sebou.

Já vám narazím.

Svojího času dovolil jsem si vám prezradit myšlenku, která má vlastně

přivírat do francouzské armády. Vaše národní myšlenka?

Áno.

To je ovšem vyšší cíl. Ten nejvyšší, aký mi diktuje svědomí.

A preto vás prosím, pán plukovník, abyste podporovali moji žádost

obryděleně k francouzskému leteckému sboru v Srbsku.

To je právě tam?

Letecký sbor v Srbsku je pravý nemstav? Vím, pán plukovník.

ale mně je o dohodu s tamušimi politikmi a o organizácii zajatých.

No, půjdi.

Na mne se můžete spolehnout.

Tak přece pojedete do Srbska, pane poručníku? Ano, vy pojeděte so mnou.

www.hradeckralove.org

Zatím si odpočíň, víte, já se uvíš službu.

Kdě budem ubytovaný, pan major?

No, salóny tady nemáme, jako u vás v Fariži. Měj jen z Fariža, ale z frontu,

pan kapitán. No, no, no, no.

Špetón si musíš odvyknout.

Prosím.

Které?

Mě fajčí, pana kapitán.

Ó, ty dokonce nekousíš.

Co je, pane poručil? Víš, horí!

Člověk se zvlázne, co?

Nejhorší stroj. Co jsem vám říkal?

Přiště mi!

Konec.

Stalo se vám něco, pane poročníku?

Nič, jen náraz.

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Hej! Kam jedeš?

Do Prizrenu.

Musíš vzít sebou pana poručíka.

Je tož se raněn.

Vodou.

Je tu pál jako oheň.

Zachrání čas.

Na stěpřisté věky.

Slovánské hrany.

Letí. A hory.

Nýž hory.

Neboj se Mariana.

Princezna běla nesmírna.

Bohatělí vystoupili.

Právo je pre všetky.

Hory, Srbsko, hory.

Zástupcem Slovenska a Slováku v Národní radě bude Štěpáník.

Souhlasíte? Amen.

Shodne se ve všem s doktorem Benešem?

Jistě. Ostatně je to Benešova vlastní žádost.

Smadce v mnohém rozcházejí, ale nezapomínejte na jedno, co je pojí.

Vroucí vlastenectví obou. A to je to hlavné, čo nás musí združovat.

Jinak budou mít oba úplnou volnost používat svých schopností a iniciativy.

A nás všetkých bude spojovat hlavný iniciator všetkého, profesor Masaryk,

jako vodca celé národné rady.

Zprávy z Londýna, prosím. Od profesora Masaryka?

Ano.

Profesor Masaryk přijede do týdne do Paríže.

Žádá o připravení prvních diplomatických styků.

To je další dôvod, aby jsme využili Štěfánikových známostí v Paríž. Musí

okamžitě přijet do Paríže.

Pošlete do sníma telegram jménem Národní rady.

Nechaj těma už pracovat, Martice.

Ještě ne.

Pochop tě, táto něčinnost je hrozná.

Chce bysom už zase dělej.

Pryhovortě se u pána doktora.

Já? Ne.

Pročo? Je to přece má povinnost vzdržet vás tu až do úzdravu.

Povinnost? Ovšem.

Vy máte taky své povinnosti a nemyslíte na nic jiného, než na ně.

Koho pak hledáte?

Hledám pana poručíka Štefáníka. Tam.

Potřebuje klid?

Rád bych mluvil s panem poručíkem Štefánem. Je na terase. Kdy jste přijel

ze Srbska?

Ano, prosím. Po ústupu srbské armády.

Přes Albániu.

S transportem číslo tři.

Tak. Pak vás prosím, nemluvte o tom s poručíkem.

Chodíme rozkazu. Srdci děkujeme.

Ako jste se sem dostali? Vždyť u vás píšou všechny noviny. A pak, když jste

na vás přišla podívat královna, proč by se nemohla přijít podívat krála?

Bověc ti chytro, jako to skončilo v Srbsku? Já tu o něčem nevím.

Měl jsem celé spousty novin, ale pan doktor mi je vzal.

Tak vrátí, na to nepotřebujete noviny. Ale já nesmím, sestřička mi to zakázala.

Ale já to chcem.

To je ovšem rozkaz.

Tedy v Srbsku to dopadlo špatně.

Celá armáda se zhroutila.

Rakousko pokupovalo Srbsko.

Pokupovalo. Ano.

Telegram pro poručíka Štefáníka.

Z Paříže? Já mu ho odebudám.

To jsou smutné zvěstí.

A co víte z Francůzska?

Tam je to lepší.

Už je nástav ve vojsku spousta.

Něco se tam děje.

Posledně jsem dokonce slyšel, že

je to všude v nejlepším pořádku.

Telegram pro vás poručuji. Děkuji vám, Markýza.

Pardon.

Já už tedy nebudu zdržovat. Do viděňa, kráľ, a děkujem vám.

Dobré zprávě. Toto jsem čakal. Teraz aspoň vidíte, že musím preč.

Myslíte, že lékař se bolí? Teraz ma nikt neudrží. Musím odjíst.

A vaše poslání lze udělat?

Spoliahám se na vás, Markýza.

podivný člověk, poručíte.

Pročo? Nikdy jsem neviděla někoho tak pevného, kdo by tak všetko podřizoval

rozumu, jako... Všetko?

Ano.

Mě.

Nebo většinu, nebo mě jednou.

Nebo. Stále vás přišli mluvit jen o té vaší věci.

Když jsem vás poznala, dá se se mi docela jít.

Skoro jako snůmo.

Roman, sloužil jste o bílé princesní, o daleké slovanské

země? O mojom kraji.

Což jiné země nejsou krásné?

Ano, všade je krásně, len keď člověk vidí nad hlavou hvězdy, staly gotač.

Ale přece... Ve vaší země je to jiné, že? Ano.

Pretože tam je hrozné utrpení Markýza, které vy nikdy nepochopí.

Zasedávají okeny. Je to nutné?

Jistota je jistota.

Podívejte se na ty mladé lidi. Už si vzpomenu, jak zde tančili

dnes. A co jich zůstalo v poli? Není to tamhle marchiza Benzóni?

Ano, poručíkem Štěpáníkem.

Chudák, ještě chodí oholit.

To je váš chráděnec, Madame?

Ano.

Hned vám ho představím, můžete-li něco pro něho vykonat. Velmi vás prosím,

udělejte. Má-li tak vzácnou ochránkyni jako vy jste, udělám, co bude v mé poci.

Děkuji vám.

Co vyjednává Štefánix Šéfreda Korematen, prostředkuje první vztyky jejich vůdce s

francouzskými autoritami.

No, budu-li pracovat pro něho tak, jak pracoval pro Francii, bude být profesor

Masaryk spokojen.

Myslíte, že to vše udělali jen z lásky k Francii?

Za to město zlého měl-li za hlavní síl vlastní národ?

Národ?

Prapodiblý národ.

Promiňte.

Poručík Štefáník je naším přítelem.

Dobrý den. Poklona, radšte si přát. Je přítomen pan doktor Štefáník. Právě

mluví s panem profesorem.

Radšte chvíličku posečkat, prosím.

Řekla tě právě včas.

Prosím, raž se dále.

Prosím, sadněte si.

Úprimnou otázku, Helenka.

Jste na to i teraz pevně odhodlaná?

Jsem, miláme.

Víte, co to znamená?

Ví. Ně rád bych si vzal na svědomě, abyste se nám z Rakouska nevrátili.

Ale keď to sami chcete... Hovoril jsem už o tom s pánem profesor.

A vaša žádost byla přijatá.

Udělal jste mi velkou radost, milane.

Verím vám.

A čo, Marvy?

Zasadím to velkou rádost.

Ale osobní věci musí bohužel stranou. Máte pravdu.

Děkuji vám, miláne, že jste mi to umožnil. Bohem. Do viděňa.

Vítej, Martin.

Věděl jsem, že přijdeš.

Voli heleň však?

Ano. Čo robí v Národné radě?

Žádala o kurýrsku službu.

Kurýrsku službu?

A vy hoveli jsi?

Až tak děleko to došlo, tak si ju ovlivnil, že mi odjde. A to víš, že se

mi vrátí? Martin!

Nemyslíš, že je to aj moja věc? V tomto je nemáš práva bránit. Že nemám práva,

je mi ženou!

A nikdy nestrpím, aby urobila něčo podobného. To už ne je nadšeně.

Ale šialenstvo! Škoda, že sám nemáš trochu toho šialenstva.

Pane doktore, pan profesor by s vámi rád byl.

Uviděme.

Martin, pru, jako by si čokoľvek podnikol.

Uvažuji. Ty mi nejmáš čo radit.

To nechcem.

Jen prijatelskou pripoměnu.

Hazda si raz uvědomíš sám.

Kdo z nás dvoch mal pravdu?

Zbohomrtve.

Ako chceš.

Kam jdeš, Helena?

Zbohem, Martine.

Čo zbohem?

Naozaj odchádzaš? Proti mojej vůli?

Téhle věci nejde o tvou vůli, Martine.

Helena, ještě to znamená... Vím. ...že se asi nikdy víc neuvidíme.

Právě proto mě bolí, že se rozcházíme ve zle.

Helena.

Zbohem, Martine.

Nezdržuj mě.

Helena!

Já jsem myslel, že nám sem hodí o pomvo, a oni nic.

Člověče, líbojni, jsou to letáci.

Kdy máte šedele, tak pobře.

To je sravné. Pane poručníku, na týhle lidi si musíme dát moc dobrý pozor.

Dobré, dobré.

Jábať! V mládenství pojďte, čel vás do představ!

Máte pozor, máte pozor!

Slovani, Češi a Slováci, vítězstvím naše je jisté a odporem

svým prodlužovali byste jenom své utrpení.

Přestupte při první přiližitosti na italskou stranu, jako již celé

pluky na jich dobrovolníků mlačením učinili, když je Maďaři a Němci

poslali...

Už abysom volu tých Talianů. Já myslím, člověče, že to tam nebude lepší. Já tam

pojdem. Já také. Já také. A tož víte, co jsem tý, tož tam půjdem všetci.

Chlapci, co chce, tak dnes večer.

A kdo nechce, nech mlčí.

Dobré.

Děkujeme.

Denně čtyři transport.

A Bůh ví, neumírají ti lidé na darmu. To je přitom to nejhorší.

Pardon.

Ty, Martin!

Kedysi jsem ti právicu nepodal, dnes ti ji už podat nemůžem.

To už nechajme, na tom se nedá nič méně.

Měš něco o Heleně?

Bohužel, ne.

Doufám, že mi nič netajíš. Ne, Martin.

Rozišel jsem se s ní zle. A kdo vědí, či ještě kevím vidí.

Martin. Čo je ti?

Právě dnes mi to musíš připomínat.

Milan.

Znamená to ztrátu úseků.

Nové hlášení, klukovníků. Co je?

Německá ofenziva zastavena protiútokem.

Vojířka se koncentrovala u vůzí.

Pozice byla udržena.

Tak přeci!

Přesuněte zálohu na kvotu 120.

Volejte generální štáb.

Kdo drží tento úsek?

21. pluk, češi a slováci generále.

Jaké jsou ztráty?

Dvěstě padesát mužů.

Škoda.

Byli to udatní chlapci.

Ztraty, ztraty.

Každý den ztraty. Ale uklidněte se, miláne. Tím se na věci nic nezmění.

Ty chladné číslice jsou hroznější, a pokud tam člověk je... A já jsem tam

bol, Helena.

Ver tě, potom všetkom bys zakolísal, aj ten nejsilnější. Ale, miláne!

Martin Javor, pan major.

Marčí. Ano, marčí.

Helenka.

Marčíme.

Helenka, moja malá Helenka. No tak, no tak nepláč.

Nepláč.

A čo ty, Milan?

Zdravý, spokojný?

Nič. To jsou jen nervy. A i ty ji už ztrácáš?

Už je to ovela.

Toto jsem dostal dnes ráno.

A to je každý den všade nejistota.

Jaká nejistota?

Neklamme se, Martin.

Nikdo nemůže vědět, jak se to všechno skončí.

Pozri se na mě, milá.

Toto je důkaz, že a já jsem to viděl z blízka.

Nemyslíš? A přece neklesám.

Áno.

Viděl jsi to.

Ale my tu jsme za to zodpovědní.

I já, Martin.

Za toto těž.

Právě proto už nesmíješ zpět.

O tom mě to řeči, Martin.

To víme všetci.

Ale jde o urychlení, o čas, o konec, aby už nastal měr.

Koněc toho vražděňa, koněc tých obetí, koněc všetkého.

Rozuměš, Markyn?

Měr, ale takýto měr nikdy.

Víš, co to znamená?

Koněc našej práci, koněc všetkého. Ale čo ty moužeš roč, bude v mojich sílách.

Kam jdete?

Benešově.

To je zase Milán, jako byl vždycky.

Konec.

Čože nemožný?

Nečuduj se, ty chlapci pretrpeli jako nikdy. Ty to ještě zahováraš? Nezabud,

nějaké služby vykonali preodvoj s borou, vachmají... Právě proto nechci mu

popustit. Věř, jaký vplych to může mít na celou situaci, když se všechno chýlí

ku koncu?

Haló?

Áno. I hned.

Národná rada má volá.

Ak ma tam pošlu, bude to nejšťastnější den mojho života. Prečo? Pretože jim

budem moct povedať, čo to znamená československý vojac.

Pozrite, moje vlak odchádza, váš práve přišel.

Myslete i na své zdraví a myslete na ty, kdo vás mají rádi.

Za tyjeto slova vám úprimně děkujeme.

Ať jsou vám výstrahou a snad i posilou.

Budu.

Sbohem.

A tak, bratře generále, dovol, abych ti jako ministru války naší oslovozené

vlasti upřímně blahopřál.

Děkujem ti, bratr klukovník.

Vám těž.

Všemkým vám děkuju.

A v tejto chvíli šťastí a rád bysom vzpomenul tých, ktorý sa jej žijal

nedožily.

Tu vtok práve umrl jeden z nich.

Prosím, zdeme mu čest.

jako jenomu s tisícou neznámých, ktory položili život za tuto chvíliu a ktory

odpočívají v cudzej zemi dálěko od svojho domova.

Nikdy jsem si nemyslel, že budem muset napomínat našich vojaků. Buď schovývavý,

bratře generále. To je únava.

Nepoznám únavy.

Že dobře víš, co různý živlo na ně působí.

Sibíř, vzdálenost, rozhrad v zemi.

Výťazí odzborováně smů podlahnout nějakým živlom.

Proč stojíme?

Brat generál, venitel pracovnej roči Klačko. Čo je?

Neprijatel vyhodil trať do povětřia.

Nemůžeme dělat?

Právě jsme trať opravili.

Pracujeme dva dny a dve noci.

Dve noci?

Áno. Vy sami opravujete zničené trať?

Musíme, brat generál, všechno si musíme dělat sami.

Děkuji ti, brat můj.

Pracovali dva dny a dva noci.

Konec.

Radce generále, hlásím stav čestné roci. Čtyři důstojníci, dvěstě dvacet mužů.

Bojaci Československej republiky, lezner!

Lezner! Mnoze!

Bratě, přivítání, které jste mi přichystali, má skutečně dojalo.

Prichádzám k vám jako minister osloboděnej vlasti. I keď je moje město

vlastně v Prahe, vážnost vašeho poslání a vaše utrpení má pohly k tomu, že jsem

přišel mezi vás, aby jsem vás posilil.

Vlast je vám vděčná za to, že jste přispěli k její oslobodení.

A teraz, keď jste ho dosiahli, ostává nám už len jedno.

V záujme svojej vlasti, vás i vašich rodin, musíte

vytrvat!

Vytrváme!

Pokiaľ jde o mě a o můj jediný cíl, bude postarať se, abyste se všetci čo

najskorej vrátili domov.

A za to, co jste vykonali,

Za všech těch vám úprimně děkuju.

Na zdar, bratě!

Co to znamená?

Pojď ven.

Pojď dolů.

Pojď si nenastoupil.

Nechceš dělej konač svoju povinnost?

Měhambíš se před ostatními?

Co bych se styděl? Už jsme doválčili.

Jsme tady už třetí rok a chceme domů.

Doma máme republiku a... A vůbec máme toho všichni dost?

Nebudeme tady přece... Pítám se tě ještě raz.

Chceš konat svoju povinnost?

Ne?

Tak nemáš právo nosit podznaky légy.

Pojď.

Až teda jsem si uvědomil, čo je Rusko.

Až teda vím, koliko síly bylo třeba, aby jste

vytrvali. Snad najdeš taky jinde jednotlivce, kteří... Vím, ale jde o

celok.

Bratře generále, je tady ten, co zabilomčen.

Bratře generále, odpušť mi.

Slivuji ti, že se odřídím.

Vylůčil jsi se z bratstva sám.

Z Babelca nebudeme trpeť ani mezi mrtvými.

Ljutujem ho, ale nemůžem jinak.

Nesmím urážet týž, který armádě robí a čest.

Je ti nevolno, bratře generál?

To nič.

Únava. Měl bys i s odpočinou. Moc se přepíná. Nemůžem, bratr můj. Mám ještě

dlouhou cestu před sebou. Tu a potom po vlasti.

Co jsem začal, musím dokončit.

Viděl jsem tých chlapcov.

Oni oslobodili vlast, já jich otíhal, musím vyslobodit.

Do viděná.

Do viděná.

Kdo by to byl řekl, že se po tak těžkých dobách zase sejdeme.

Bohužel ne všichni.

A co tam potom, to už je za nami. Máš pravdu, Marko. Ty jsi to vlastně odnesl

z nás nejhůř. Ne.

A co je s Milanem?

Zařídil všechno pro Anovázi a teď je v Římě. Je prý úplně vyčerpána.

A co bude dělat dál?

Nevím. Ale nakonec se bude zase snoubit s bání nebeskou, zas bude hledat klid.

Má pravdu.

Vždy mal pravdu. Můj poslední rozkaz vojsku v zahraničí.

A teraz ostává iba návrat.

Těšíš se, Milan?

Hm.

Ako by som sa netěšil?

To bude iný život, však?

Lhky nebuděm.

Teraz tvoj je o to, abysme pretvorili duše.

Pravé víťazstvo iba teraz musíme dobit.

A nemyslíš, Milan, že musíme začat s mládežou?

Predovšetkým s mládežou.

Ale dnešná mládež už nemusí trpeť, jako my jsme trpeli.

Nikdy hněvi lůči ze škol, jako těba za vyšívanou košelnu, alebo mňa za

pesničku.

Těšíš se zase na školu. Na novou školu. Na novou školu.

Na nové Slovensko.

Na krajinu. Na našu dědinku.

Teda zajtra dovideně.

Dovideně, milá.

Chceli jste přece rozhodnout letět, milá ne?

Ano. Proč chcete letět?

Špitalská vláda vám přece nabídla vlak. Proč ho nepoužijete?

Jeden z mojich predkov, který si na pokravišti od měpřátělá ani seruzu

neprijal.

A já dnes ani nohou saně dotkněných půl.

Ale dost o tom.

Víte, čo je můj sen?

Až všechno po vlasti vykonám, chcel by som odejist někam děleko

a tam pokračovať v tom, čo som robil prům.

Zas čítať vo hvězdách.

Jste dnes tak divný, milane.

Mě som divný.

Každý má právo u životě na svoj zem.

Ale je už pozdě.

Jděte zpát, Milane.

Jste jistě unavá.

Máte pravdu.

Dobrou noc, Juliana.

Dobrou noc, Milane.

www.hradeckralove.org

aby jeho život mě bol nadárný.