Original subtitles

No vidíš to, budeš dědek jako já, tak hub tam.

Pa sem.

Panebože jsem já to nešika.

Ale počkej Aničko, takhle ne.

To chce sůl.

Když byl Martin takhle maličký, tak jsem si ho vždycky vzala na krýn a on mě

počúval.

Ta fotografie nahoře, vidíš?

To je hrozný.

Vydrž, Martine, to k tomu patří.

Pojď, nači si zatančíme.

Děti moje.

Kam jdeš, babi? Ale chlapče, pro mě už to ponocování není.

Ale já jsem ti chtěla něco, vlastně vám oběma.

Když máš tu pětadvacítku, však se vám to bude na horách hodit.

Víte, Vladěnko.

Děkujeme. Babi, dík.

Ty se máš.

Martine, pojď mi sem pomoct.

Jo.

Co jsi říkala?

Nic.

Jenom, že si máš.

A co vy, Vladěnko?

Jak to máte se školou?

No, dobrý.

Letos budu maturovat. A jak?

Ale prosím tě, nech to dítě aspoň najíst.

Ráda by věděla, jak to máte s naším Martínkem.

Ale jsme mi to držli.

Ty náš sirotečku malý.

Tak je to přesně obráceně, než jsi říkala.

Promiň, já se v mapách nevyznám.

Víš vůbec, kolik jsme nahyli kilometrů?

Kvůli takovým. Na benzín ti přidám.

Neboj.

Tak na tohle jsem vážně nemyslel.

A na co teda?

Podívej se, Vladěnko.

Já vím, na co myslíš.

14 dní jsou zimní prázdniny. Zatím nikdo neřek, jak budou dlouhý.

To musíš číst denní tisk a poslouchat rozhlas.

Já nevím, co od toho očekáváš.

Takovej nesmysl.

No, pro mě to není nesmysl.

Teď ty vůbec nevíš, jak můžeš být zklamaná.

Takovej chled.

Nikdy jste se neviděli.

Ani jste potom netoužili.

Navíc to ani nemáš zapotřebí.

Dobře víš, jak tě všichni naše mají rádi.

Ty to nemáš za potřebí.

Kolem tebe je fůra lidí, ale co já?

Ty náš malý sirotečku.

Promiň.

Hele, Martine, myslím, že jsme tady.

Počkej. Pochop, že tě tady v žádném případě nenechám samotno.

Martinku a ty pochop mě.

A uznej, že bude lepší, když tam půjdu sama.

Jak by mu bylo před cizím člověkem?

Bude tady cizí člověk.

Nezlob se.

A poslechni mě.

Jeď zpátky a já ti slibuju, že jakmile to bude...

Špatný nebo nějak divný, že se hned vrátím taky.

Ale vyřídit si to musím sama.

Nebo mi nevěříš?

Věřím, ale... nelíbí se mi to.

A teď něco mládeň si uvidíte.

Barva.

Červený.

Syp, čopáku, syp. Co tady chceš?

Sýrky. Sýrky, to tak, abys někde zapálil. Jen běž.

Cvok.

Z násakům pras deset slov.

Prosím vás.

Mohla byste mi pak nějak nenápadně naznačit, až ty lidi přijdou?

Já mám pro jednoho vzkaz. Z Prahy.

A nevím, jak vypadá.

A o koho jde?

O dětka nebo o inženýra?

Veselý Jan.

Tak inženýr.

No vidíte, a já bych vás byla šacovala na Peťo, ten je kadet na holky.

A naznačíte mi nějak, až oni přijdou?

Ale to víte, že vám naznačím.

A vám bych, pane Barta, ráda naznačila, že už máte pátý pivo.

Víte, že to babička nerada vidí.

Tak co bys rád, Lejzíku? Žvej kačku.

Ale nepovídej.

Tak na, tady máš.

Naschledanou.

Naschledanou.

Nazdar Lojziku, ty chlape, ty už schodíš do hospody?

Jedno pivo.

Mandulo, co tam máš v pídlu?

Pani vedoucí, co nám dáte jíst?

Karbarátky a guláš. A myslím, že tam bude ještě polívka.

Slečno. Slečno, máte je tady.

Není vám dobře?

Ne, je.

Ahoj. Ahoj.

Nemáš ho?

Tak sáčo, co jste dneska uklonila, co?

Tež já nevím. Já si chci.

Vám je to jedno. Vy se na to vykašlete oba dva a já toho nechám a půjdu od

toho. A dříví taky není. A kdo ho má? Hele, tamhle nás fixuje nějaká holka.

Holka, já ti říkám, že není dříví a že nemáme čím topit v těch koších.

Tak slično, to jsou oni.

A v tu nám přivezou až příští deň den.

Hele, slyšeli jste to?

Dřív jí není, tak čím chceš topit, no.

Prosím vás, vy tady pracujete na vrtech?

No jasně, slečno, na vrtech, na vrtech, přesně tak.

Tak jste se jich přece dočkala.

Slečno už tu na vás čeká takovou dobu. No.

A?

Je někdo z vás Jan Veselý?

To bych byl já.

A co má bejt?

Pani Macvá, to jsou věci, co?

He, by vám něco neuteklo. Ty dovedeš bejt tak akorát sprostej.

Já už vás dost dlouho hledám.

Můžu si k vám sednout?

Jste inženýr?

Ten?

Ten je velký hovno. Z CSC na konci.

To se povedlo.

Z CSC na konci.

A co vlastně chcete?

No, slíbila jsem, že vám vyřídím nějaký pozdrav.

Z Prahy.

Pod nějakýho neckáře.

Znáte ho, ne?

Neznám.

Pani Mácová, dejte nám čtyři velkýho.

Vy jste z Prahy?

No jsem.

My máme teďka prázdniny.

Zimní.

Jo, když jsem řekla známým, že pojedu někam sem, tak mi dal Pepa tuhle adresu

a řekl mi, abych vás pozdravovala.

Ale on mi neříkal inženýra.

Tak to možná nejste vy.

To máte jenom slečno.

Já nesem žádný inženýr, ale taky nejsem ten, kdo nechal ten váš

známý pozdravovat.

No ale paní Výčepní mi říkala, že...

Tak co tady s tím?

No pojede mne.

Spíte.

Výčepní mám tady posílat deky.

Děkuju.

A jinak už nic nepotřebujete? Ne, ne, ne.

Vypadněte. Vypadněte a palejte pečovat o ty svý kamarády. Jděte, jděte, jděte.

Poslyšte, to ten člověk pořád takhle pije?

Inženýrský.

Ten dělá všechno důkladně.

On je i inženýr.

Ale není.

On sice študoval nějakou školu, pak ji nedoštudoval.

A vždycky, když se naleje, tak už... Vzpomíná na to, že mu bude inženýr, tak

mu tak říkáme.

A jaký je jinak?

Jak jinak?

Jo, takhle.

To jste měla říct hned, já že bych vám sem klidně poslal.

Zprostňáku! Mohla byste si to hned na místečku ověřit. Kašlu na vašeho

inženýra!

A na tebe taky kašlu.

Frajere.

Copak jsem blbá?

Svátky!

Je, vy jste tady? Co vy tady ještě děláte?

Pozdrav jste vyřídila, tak co ještě?

Lení.

No zahlez.

Já jsem vám vyřídila, ale úplně něco jinýho.

Jo.

A proč pak?

Žádnej Neckář vás nepozdravuje.

Sakra, kde ti chlapi s tím dřívým jsou.

Pozdravuje vás paní Novotná.

Vladimíre.

Jak to, že vy mě máte pozdravovat?

Od Vladky, teda od paní Novotný.

Tak?

Vy ji znáte?

Znám.

Já jsem totiž její dcera.

Vy... Vy

jste...

Opravdu její dcera.

Jsem.

Takže, vy jste opravdu dcera Vladky Novotný.

Tý, co bydlí na Pankráci.

No fakticky.

A maminka o tom ví, že jste, že jste za mnou jela.

No, vlastně asi jo, že jo.

Když mě pozdravuje.

Neví. Maminka umřela, bude to už pomalu rok.

A co ještě chcete?

Nic.

Chtěla jsem vás jenom vidět.

Dostávala jsem od vás peníze.

A když mamka umřela, tak mi bylo takový divný si je brát.

Když jsem ani nevěděla, kdo je posílá a nic.

Teda já jsem věděla, kdo.

Ale nevěděla jsem ani, jak vypadáte.

Nic.

Tak jsem si řekla, že se za váma pojedu podívat, abych vás viděla.

Jenže jsem vás zase těžko hledala.

A taky jsem vám chtěla říct, že hned po maturě budu chodit do práce.

Takže už nemusíte nic posílat.

Blázníš teďka? Budeš peníze potřebovat ještě víc?

Co bylo mamince?

Měla tu nejhorší nemoc.

Tu úplně nejhorší.

To je taky taková věc.

Sakra, co mě taky musí všechno potkat.

Hele, víš co?

Udělej, udělej kafe, nebo čaj, nebo co chceš. Je tam plynová bomba a zapalovač,

umíš tím zacházet?

Já to snad pochopím.

Jo, můžu vám zatopit?

Jo.

Tak já mám dceru.

To snad není ani možný.

To čumíš, co?

Čekám tě už pátý den.

Moc práce.

Co řeš?

Pošky.

Kdy přijdeš?

Já nevím, já mám moc starostí, víš.

To vidím.

No pane, to teda čumím.

Jsem netušil teda, že nám tady povedete bife.

To bych si dala.

Ne, já jenom, že si tady klidně kafaříte.

Bylo mi dovoleno.

Aha. A jestli jste si nevšiml, tak jsem zatopila.

To je teda úroveň.

Tak co, jak jste se vyspenkala? Dobrý, jo? Děkuju.

Víte o tom, že v tomhle pásmu se nemůžete potloukat?

No, jsem nikdo cizí, nesmí.

A jak víte, že já jsem cizí?

Tohle, jak mluví, toho není.

To, každou chvíli něco zacvachne a to je potom to, čo.

Ale zajímavý je, že jak mu někdo šáhne na jeho věci, plně historicky.

Víte o tom, že máte můj hned.

A to bych to snad vylila, ne? Ne, já jsem si vzal něco.

Já si řekněte, že mi do toho nic není, že mám hned na záda.

Ale myslíte, že to má nějakou perspektivu?

Na co jako?

No jo, inženýrský.

On teda ze začátku vypadá jako že jo, ale... že na celý život a... Helejte,

nechte toho. Pak ho... pak ho ty žensky najednou nějak přestanou bavit. Nechte

toho, kdyby to mohl být můj táta.

Co tady děláš, Vejre?

Venku je fura práce.

Klid. Asi tady slyšnu Bavim.

Aby jí nebylo smutno.

Vypadni.

A jak se vlastně jmenuješ?

Vladimíra.

Po mamce.

Ale říkají mi Vladka.

A zůstaneš tedy díl?

Máme teď zimní prázdniny.

Zatím jenom 14 dní, ale možná, že se protáhnou.

Tak víš co?

Já se na to dneska už vykašlu a půjdem se někam najíst.

To je nápad, co?

A pak se uvidí.

Co koukáš?

Tak, přemýšlím, jak vám mám říkat.

To máš jedno.

Říkej mi, jak chceš.

Paníko, paní Mácová, udělejte nám něco parádního, jo?

A udělejte to třeba ze svého, teď víte, že se vyrovnáme.

Honzo, když někdo uvidí, že jsem vám tak brzo nalila, bude z toho malér.

Taky byste to mohl vydržet až do večera, zvlášť potom včerejšku.

Neříkej mi, že jsi nikdy nepila.

Malinko.

Když mi bylo osmnáct.

To jsme si s Martinem koupili dvě flašky francouzskýho vína.

Kdo je to Martin?

Můj kluk.

On dělá vejšku.

Ekonomku.

Tak ty už máš kluka.

Co teďka vlastně děláš?

Ekonomku, ale tu normální.

Já na výšku nemám.

Já jen jestli máš talent, že by to byla škoda.

Ať jsem, jaký jsem, ale peníze bys dostávala.

Vždyť jsem nikdy nevynechal.

I když jsem... Ale vy jste přece taky študoval.

Proč jste to nedodělal?

Tak to bude španělský ptáček, dobrý?

No, to mě zas dědek sjede.

Paní Mácová?

Co je?

Prosím vás, máte francouzské víno.

Cože? Náč?

Kdo by ho tu pil?

No jo, to je vlastně pravda.

Tak víte co,

jděte naproti do sámou obsluhy a vemte tam dvě lahve francouzského vína a jednu

pro sebe.

Tak vy si tady budete debužírovat a já za hodinu otvírám a nemám pro lidi nic k

jídlu.

Proč jste tu školu nedodělal?

To je těžký.

Když jsem se dozvěděl, že ses narodila, tak... máma mi tě nechtěla ani

ukázat.

Vůbec nic.

Ani vidět jsem tě nesměl.

Tak jsem školu nechal, šel jsem dělat, no.

Ale tomu ty nemůžeš rozvunět.

Pane Bože, ti z toho nic nedělejte.

Pak jste jí řekla, aby to dala pryč, no.

Vždyť to říkají ženský.

Stejně si mě mamka nakonec nechala.

Tak co?

Podívejte, máme tady víno.

A tadyhle máte tu druhou a konečně mě nechte vařit.

A ne, abyste se zhvízdali.

Za chvíli tady budou lidi.

Tak šup.

Tak na co?

No na co?

Tak na to, že si budeme vždycky všechno říkat.

A na všechno se ptát.

A nebudeme si z toho nic dělat.

Nic jsi z toho nedělej.

To já ze samý radosti, že jseš tady.

Hlavně, že máte radost.

Proč ale tolik pijete?

Ničeho se neboj. To všecko bude v pořádku.

Koukám, že jste se zasnoubili.

Ty blbe.

To je moje dcera.

Fakt, je ti podobná?

Hajzle.

Co se s ním dělá, když takhle přijde? Dal se na postel.

Očkejte tady.

Očkej.

Očkej.

Jdi pryč.

On za to nemůže.

Já ho chápu, je toho na něj hrozně moc.

To by nikdo jinej nevydržel.

Já jsem měla jenom jednu skleničku, ale fakt on topil jak vodu.

Jo, holka, to dnes už porazí ceca kramensky válo.

Já vám tu zatopím a donesu vám ještě jednu deku.

Zimou vám tu nebude.

A zítra budete spát s tátou. My si s Péťou lehneme sem.

Pokud to všem nezůstane ve vsi u nějaký holky.

A vzbudí se ještě. No, pozor!

Táta, nesušné.

Pozor, no, pozor.

Klouže to tu, co?

A co ten kluk?

Jak říkám, už se asi nevrátí.

Šel dělat fotky a ve vsi už asi zůstane.

A ten pes tady zůstane sedět až do rána?

Pokud se pán zase nepostaví na sví, tak se od něj nehne.

Tě buď, dědku.

Nazdar, Vládko.

Ahoj.

Pojď se umýt, dal jsem vahřát vodu na mytí.

Nerafne mě.

Nepak, jen kouši, když mu řeknu.

Pojď.

Včera jsem to nějak přehnal.

Ne, já už fakt nemůžu, se do ničeho nevejdu.

Ale to teďka přestane.

Nebo kdyžtak, rozuměj, víš.

Tak.

Sákra, včera jsem ti ji koupil.

Budu to muset vyhodit.

Asi jsem se na tom vyspal.

To ještě dobrý.

Jseš hodnej.

Podívej se, vládku, já jsem někdy napil, ale abych se opil, to ne.

Semhle jsem dával všecky peníze, víš.

Ani jsem nevěděl na co, ale říkal jsem si, třeba se budou hodit, no.

A teď se odej.

Víš co?

Vem si to a zítra si zejď do města a něco si tam koup.

To je jedno co.

No.

Abych věděl, že to má nějakej smysl.

No.

Uděláš mě radost.

Tak jo.

Heleme se a vštěva.

Peťko, Peťo, jdem to na chvíli za mě.

Dobrý den.

Kde je Honza?

To nevím.

Teď tady byl.

Co mu chcete?

To, co mu chci, nebudu povídat vám.

Tohle jsem mu taky dělala.

Přede mnou to dělala jiná.

O vás mu to taky nějaká jiná vypere.

Ale to bude asi nějaký omyl.

Vy jste panu Veselému prela?

Nejenom to.

Jenomže víte, já peru svýmu tátovi.

To se ani moc nemýlíte.

Podívejte se na sebe.

Moh by to bejt opravdu váš táta.

To jste si dala, co?

Má něco kecala?

Ani ne.

Byla jen taková divná.

Dneska bude dětkova alobalová specialita.

Oni spolu chodili?

S tou paní?

Přece nebudu dělat zdrby.

To mi snad říct můžete, ne?

Mně je to fu, kdy tě rozpělej.

Co, na to zeptejte sama.

Nemůžeš si soud ty svý chřápi?

Když tu seš nauklidila, všude vlezeš jako rochlýva.

Jsem si nevšiml.

Chlapi, už to bude.

Nakrajte zatím chleba.

Mmm, to voní.

Dík.

Vracím.

Nebyla by tady nějaká lahev od mlíka?

Což o co?

Lahví je tady dost.

Ale že by byly zrovna od mlíka?

Tamhle. Že je to hned hezčí.

No jo.

To je něco úplně jinýho.

Na Vánoce rozkvete.

Uvidíte. Bude mi někdo pomoct, nebo co?

Já už jdu.

To je holka, co?

Ty blázne.

Věříš, že takový holce já bych dokázal být věrnej?

Fakt.

Úplně věrnej.

Tak aby mezi náma bylo jasno.

Já tě znám, Peťo.

Kdyby tě náhodou napadlo s tou holkou nic...

No tak co?

Já tě přerazím.

Rozumíš?

Už se to nese.

To je taková bašta.

Tady to je jako na vejletě.

Něco by to chtělo, co?

Hérgot, teda to je ledový.

Nemáš tam ještě jedno? Hm?

Honzo, neblbni, neblbni.

Jedno pivo mě přece nezabije.

No.

Víš, vládko?

No, já bych si taky dala.

Tak dvě.

Pozor, to je pro vás pro vlbá, tohle je pro dětka. Tak bacha.

Napiš se.

To je dobrý, já počkám, až to zběre.

Tak hrajte.

No, v tomhle přece nemůžeš spát.

Já si to vzala jen kvůli zimě.

No a tohle je čistý.

Kala, ty tisíce budou trošku plandat, ale kabátek ujde.

Budu spát tady?

Jo.

No.

Tady, tady dole spí dědek a nahoře Peťa.

Já spím támhle.

Ta deka je úplně nová.

Dík. A nebude jim vadit, že budou spát jinde?

Kdepak. Pro ně je to fajn změna.

Peťa tam spí vždycky, když má návštěvu.

A dědek už tam spal taky.

On dědek někdy strašně chrápe.

Zahrajte mi něco.

A sedněte si sem, jo?

Kdo vám tady pere?

Tak různě.

Vždyť jsou brádelny, ne?

Co mám hrát?

Co máte nejradši?

Až tady pojedeš

zastavce, já ti dám

kytičku laskavce.

Kytičku

zelenou, jsi-li tak upřímnej, přijď

za mnou.

Kytíčku zelenou,

jsi-li tak upřímnej, přijď za

mnou.

Tu měla mamka ráda.

Tak dobrou noc, Vládku.

Mně se ale ještě nechce spát.

Nemusíme spát.

Dneska vás tady hledala nějaká paní.

No jo, asi Blanka.

Byla dost smutná, když jste tady nebyl.

Nezlobte si, mně do toho nic není, ale já jenom...

Abyste věděl, že tady byla.

Já nejsem chlap, co by měl být s nějakou ženskou.

Byla by smutnější, kdybych byl s ní, než když mě hledá.

Ale jak to?

Každý přece někoho potřebuje, ne?

Copak vy už chcete zůstat sám na pořád?

Nevím.

To je ale stejně divný.

Jste mladej.

Zdravej.

No tak mladej asi většině nebudu.

Zdravej taky ne.

A peníze jsou, nejsou.

To není tak důležitý.

No, mohl byste žít někde ve městě.

Mít svůj byt a tak.

Všechno.

Co ve městě?

Vždycky jsem z něj utekl.

Tady jsem volnej.

Udělám svou práci a nikdo mě nehlídá.

Ale člověk potřebuje nějaký štěstí.

Aspoň malý.

Víte jo?

Jseš tady.

To mi stačí.

Ale já budu muset jednou odjet.

Co se dá dělat?

Tak dobrou.

Hned jsem zpátky.

Asi jdu pro cigára.

Teď se háde si loknout.

Já jsem to jenom zkoušela.

Vždyť se nic neděje.

Já jsem tady nechtěl našlapat.

By to godna, tamhle mám ve skřínce cigarety.

Ne v té druhé.

Nahoře.

Ale tady nic není.

Je to malér.

A dědek už taky nemá?

Tak já vám pro ně skočím.

Ty bys byla tak hodná.

No jasně.

A může jít se mnou.

Vstávej, proč se sličnou na procházku?

Pojď.

Zapomněl jste říct, jaký?

Klejky třeba.

Nebo co budete, jedno.

Tak, to je ono.

Dobrý.

Jednička. Teď si sedni, jo?

Počkej.

Takhle nějak, jo?

Bezva, teďka bát nech takhle.

No, no, no, no.

Perfekt.

Bezva, bezva.

Mně se to zaseklo.

Ne, dobrý, dobrý, může.

Ještě s tátou.

Možná by bylo fajn, kdybys šel bydlet ke mně do Prahy.

Říkal jsem ti přece, že města neberu.

Jak vůbec víš, že bysme se snesli? Vím to. A možná bys jist dodělal i tu školu.

Prosím tě, jak tě to vůbec napadlo?

Tak, myslím si, že by to mohlo být hrozně fajn.

Ty, Vladimíro, to jste byli celou tu dobu sami.

Když jsem byla malá, tak jo.

To jsem vždycky hrozně každý holce záviděla, že má tátu.

Maminka mi říkala, že si daleko a že tam vyděláváš korunky.

Občas mi koupila hračku a říkala, že je od tebe.

Pak se k nám ale přistěhoval jeden z trejda.

A maminka mi řekla, že si umřel.

Já jsem ji pořád otravovala s tatínkem.

Tatínek, tatínek.

co mi taky měla jinýho říct.

Ten Strejda, jmenoval se Prokop, byl docela fajn.

Když ale mámka onemocněla, nějak znervozněl, asi si říkal, ke komu to

vlez.

A když se pak mámka vrátila z nemocnice, tak se milej Strejda vypařil.

Mámku to týmkrát hrozně sebralo.

Dost se naplakala.

A tak mi potom řekla, že seš.

Že jsi neumřel.

Prostě jsem zas obžil, co?

Tak a teď dávej pozor.

Tak.

Smíš se to vůbec?

Co myslíš? Smíš se to?

Mazánej previt.

Jak se jmenuje?

Nijak.

To přece není možný.

Je.

On je nalezenec.

Byl uvazenej ke stromu, tak jsem ho odvázal.

A od té doby se ode mě nehne.

Dám ho všude sebou.

Chudák malej.

Už jsme si na sebe zvykli.

A ty až bys zjistil, že ses nesem.

Pak bys jel se mnou.

Mohli bysme ho vzít sebou.

Martin by ti ho vycvičil. On to s vlčákama umí.

Tak vidíš, máš Martina.

Dáš se, co já.

Co říkáš?

Kousek, co?

No, prýmá.

No, podrž to.

Popravdu se to smí?

Nesmí.

Pojď.

Pojď.

Vy to máte, pane Veselý, jako ouřední hodiny.

Jedna, jo? No jo.

Mám smoulu.

A pěkný.

Kilovej. Já vám velice dobře rozumím.

Ale musíte mi to proměnout.

Přijel mi dcera.

Jediná. Jo, dcera.

No opravdu, nečekaně.

Neměl bych jí co dát k večeři.

Tak mě napadá, Veselý, nepřišly by vás ty večeře v hospodě lecinějc?

A umíš vůbec udělat kapra?

No jasně, kdo by mi jinak doma vařil?

Tak víš co, běž napřed, připrav kapříka a já si zatím ještě něco zařídím, jo?

Nemohla bych jít s tebou.

Ne, ne, ne, jen běž.

Já vás doženu.

Domů!

Tak pojď.

No to je paráda.

Ale tak to je... Kde jste dechla tačíka?

Říkal, že si ještě potřebuje něco zařídit.

Jo, budeme mít rybu.

Táta ji ulovil za stovku.

Počkejte, dítě, já nevím, jaký máte rádi.

Pozostávej, slyšíš.

Dělej, zvedej se.

Podívej. Počkej, v práci to za tebe zmáknem, ale tady jde o něco jinýho, tak

dělej. Představ si, jak já mám hodnou holku.

Já mám takovou holku, že ona chce, abych s ní bydlil v Praze. To je přece zlatá

holka. Taky jsi to parádně oslavil, tak dělej. Moment, počkej, počkej, nekřič na

mě, nekřič.

Pane Máco, dejte mně a mým kamarádu čtyři velký, jo?

Jo. Tak jdeme.

Moment, no.

Ergot, nech to tady a pojď už.

Pojďš to pivo.

Jdeme, jdeme, jdeme.

Tak si se mnou dělejte co chcete, když jste blbý, tak si...

Už jsme doma, holčičko moje, zaněklo.

Tak ohni sebou!

No, no, no, trochu, trochu jsem se napěl, no.

Meni! Co se zlobíš?

Ty už nás zasvíj, ne?

Dala jsi mi na to peníze?

Dala jsi mi na to peníze, tak co se zlobíš? No řekni, udělal jsem jí něco?

Počkej! Řekni mě, udělal jsem ti něco?

Ty vždyť jatky pryč, ty!

Proč tak pil?

Řekl, že hned přijde.

Copak se člověk může za takovou chvíli takhle opít?

Možná jo.

Já to nechápu.

Takhle si kazit život.

Já vím, je nešťastný.

Tak to jsou ty vyprávěnky, kterýma vás krmí, co?

Kdyby každej nešťastný člověk měl chlastat jako on, tak se tu notorákama

jenom hemží.

Ale on přece není žádný notorák.

No, tak to vy dokážete asi dost těžko rozeznat.

Ale přece se dá něco dělat, ne?

Jo, vy můžete udělat jedinou rozumnou věc.

Seberte se a jďte domů.

Protože pro něj nemůžete udělat už vůbec nic.

On to prostě nechce.

Nikam nepojedu.

A nevěřím, že by kvůli mně toho nenechal.

Já tam s ním nebudu.

Co, nejdeš do kina?

Nemám na to ani pomyšlení.

Tak už ten zlob.

Tak strašně jí to zas nebylo.

Táto lid jsi hrozně hodnej.

Ale přece toho můžeš nechat, ne?

Víš, jak mi je, když vidím, jak vypadáš.

Když tě tam ty dva tak vlečou. To nemuseli.

Když by jsi se sem ani nevyškrábal.

Podívej se, Vládko, tomu ty nerozumíš. Já... Já se někde musím napít a do toho

mě nikdo mluvit nebude.

Víš vůbec, jak jsem žil?

A víš vůbec, proč piju teď? Já jsem... Já jsem na tom byl jako ty.

Ale vždycky, když jsem se napil, tak...

Tak všecko, co mě v životě potkalo, tak jsem na to zapomněl.

Jenže... A to, ty jsi ještě moc mladá, abys tomu rozuměla. Ty jsi ještě... V

životě strašně málo zažila.

To si myslíš ty.

Já nemám rád, když mě někdo organizuje život.

Ale táto, teď já ti nechci přece nic organizovat.

Mně je jen líto, že se bez toho už neobejdeš.

Já vím, že mi do toho nic není.

Ale vykašlat se na to nemůžu, protože jsi můj táta.

A jinak jsi fajn.

Já vím, že to můžeš svádět na maminku nebo na celý svůj život.

Teď já bych taky mohla začít pít.

A nedělám to.

Ty jsi ještě úplně hloupá holka.

Já jsem měl úplně jiný život než ty.

Podívej se, ty jsi měla napřed maminku a jediný, co ti chybilo, byl táta.

Měla jsi kolem sebe lidi. Ale ty bys měl taky kolem sebe lidi, kdybys nepil.

A jestli jsem hloupá, když ti říkám, abys toho nechal?

Tak to travážně nevím.

Taky se na to můžu vykašlat.

Můžeš to zkusit?

Já už jsem to zkoušel.

Vždycky to blokní čemu.

Mockrát jsem to zkoušel.

Vždycky to vydržím tak nejvíc čtenáct dní a pak to zase začne.

Kdo to nezažil, tak to nemůže pochopit.

Zkus to ještě jednou, táto.

Kvůli mně.

Tak dobře.

Já se pokusím.

Já jsem věděla, že jsi bezvadnej.

Doma jsem si musela umět všechno spravit sama.

Mamka hrozně šetřila.

Ten mi pletla nebožka.

Před dvanácti lety.

Máte ještě někoho?

Dceru a vnučku.

Dcera je rozvedená.

Až si tu něco přivydělám, půjdu k ním.

Abych našel zprázdnou, že?

Je strašně důležitý, když má člověk ke stáří kam jít.

Z toho budu odvázany, veď, až se jim tam nasadíš.

Poj klidnej, se nám je tam zahá už teď.

Budeť by ne. Může mi to v každým dopise.

Protože cítí prachy.

Seš vůl.

Vy znáte tátu dlouho, viďte?

No, dlouho.

Myslíte, že toho nechá?

Slíbil mi to.

To se uvidí.

Vy jste viděl, ne?

Nebo jsi slepej?

Já chvílema nevím, jestli ho mám víc ráda, nebo jestli mi ho je víc líto.

Co myslíte, že by dělal, kdybych odjela?

Asi by byl smutnej.

Smutnej.

To byste mu naservírovala pěknej důvod k napiti.

kdybych aspoň věděla, jestli mě má rád.

Někdy se ho skoro začínám bát, ale na druhé straně jsem zase ráda, že ho mám.

Děkuju.

Já myslím, že vás má rád, ale že mu to ještě všechno nedošlo.

Možná, že ještě celý překvapenej, když jste se tu tak najednou objevila.

A co mám dělat?

Jo, to je těšlý.

A nejvíc ještě počkat. A jak něco, tak jedz pryč.

Líto, nelíto pryč a nechá to na něm.

Dědku!

No, no, hodnej pejsek, no, hodnej.

Hodnej, to víš.

Ticho.

Tam jdeš?

Udělal forsky.

Dobrou noc.

Ten je do toho úplně zblblej, co?

Ten? Ten je zblblej do jednoho odrostlýho zajíce.

Jdi do hajzu, Parchante.

Co je?

Jako bych to tušil.

Tak jsem to říkal.

Říkal jsem to nebo ne? Hele, ty jsi slepičí prdel. Ne abys to vykládal,

Vlace. Jsem blbej, ne?

Tak co?

Inženýrský, byl tam, jo.

Starej se o sebe, bejre.

Co

to

bude, až to bude?

Strudel.

Máte ho rád?

Je to trapný, ale já bych nerad, abyste byla zklamaná.

Tatíkovi to nějak nejde.

Dědek ho natrapiroval v boudě, jak zase nasává.

A proč mi to říkáte vy?

Když ho viděl dědek.

Dědo?

Vy jste viděl tátu pít?

Péťa mi to řek.

To je ale idiot.

A kde je teď?

No, kde asi?

Dobrý večer.

Zdar.

Ladinku.

Přinisi.

Ne, děkuju.

Tak už půjdeme, ne?

Jenomže posaď mi co si dej.

Slečno, co si dáte.

Pojďte, já vás zvu.

Moment.

Moment, pánové.

To není nic pro vás.

To je moje dcera.

Pojďte. Pojď, táto, prosím tě.

Počkej, počkej, posuň se.

Pojď sem a něco si dej.

Já tě zvu.

Ty seš takovej hajzl.

Proč? To jsem v životě neviděl takovýho dacana.

Víš, co o to stojí a ještě si probuješ takový keci.

No co, teď je to pravda.

Má se zvu lež v boudě nebo někde v hospodě, to jedno ne.

Ale ty ho k tomu přemlouváš.

Ty odkole v sebe nemůžeš vidět lidi, který mají chuť udělat ještě něco kvůli

jiným a nejenom kvůli sobě. Tak to řekl teda pěknou blbost.

Kvůli někomu přestat chlastat.

Kvůli někomu šetřit. Vždyť to stejně všichni dělají kvůli sobě. No právě. Já

taky. Taky to těm druhým, jak se patří, závidíš.

A co jako?

No že my to taky děláme kvůli někomu jinýmu a to tě žere.

Teda dědku, ty jsi filozof, to jsem nevěděl.

Sliboval jsi mi, že toho necháš.

Teď to není ani týden.

Panák Vládko, posledního panáka a jdeme.

Víš co,

já počkám venku, ale jenom chvíli.

To jsi stejná pěkně poždl.

Proto jsi to taky vykecal tý holce.

Já to zařídím.

Mějte rozum.

Chcete se nastydnout?

Jděte se na ho dohřát a já ho přiveliu.

Děkuju.

A neplačte.

Tady je každý slzy škoda.

Já mám na sebe vztek, že jsem tak blbá.

Vy jste tak hodnej.

A jaký je on?

Já nevím, proč to ještě vůbec jsem.

Zítra odsuď, vypadnu a císni je třeba ve škarpě.

Otevři!

Slyšíš?

Otevři!

Vladko!

Otevři!

Pro bohatě, prosím!

Otevři!

Vladěnko!

Řekněte jí to, prosím vás. Tak pojď se lehnout.

Řekněte jí, že jí mám rád. No teď se lehni, jo?

Nech toho hadi spát, řekneš jí to ráno. Ne, ne, ne, ne. Až ráno. Teď hned, teď

jí to řeknu.

A já co si mám dělat? Já ti mám rád, Vládku.

Já ti mám rád.

Slyšíš? Tak otevři.

No otevři!

No otevři, nebo tu zatracenou boudu rozmátím!

Ty jste kamarádi.

Ty jste kamarádi.

Sraby jste.

Sraby!

Pojď se podívat, že... že mě vůbec nic nejde.

Hanzo.

Pojď.

Kdo jí to řekl?

Co?

Kdo jí řekl, že jsem šel na ospory? Ergot, neblbni, dej ty ruce pryč, na

tohle jsem háklivej.

Pojď spát. Já nebudu spát.

Já tady budu sedět.

Třeba celou noc.

Já tady budu sedět a prosit.

Já jim budu prosit.

Vladěnko.

Vladěnko. Tvoj táta tě prosí.

Slyší?

Hladinko?

To tak dobře.

Tak jak chceš.

Tak mě teda ponižuj.

Dupej po mě, no.

Šlapej po mě.

Já tady budu třeba klečet, no.

Už tě nechci ani vidět, táto.

Dej mi pokoj.

Dej mi pokoj. Vladěnku. Slyšíš?

Nech mě bejt! Vladěnku.

Ty nemáš nikoho rád. Kam běžíš, Vladko?

Myslíš jenom na sebe.

Kam běžíš? Sobče!

Vypadni!

Říkám ti, mazlej z toho auta, slyšíš? Tak tebe! Mazlej, vypadni! Nebe, co

děláš, ty!

A co říkáš, jak mě lajznou, ty?

Co chceš?

Ať tě zabiju, ty!

Ne!

Neblázněj! Ne, nebe!

Ne! Neho!

Ne!

Říkám ti, pojďste!

Měj rozumu!

A nevím, jak vyhledá tady končím.

Přece ho tady takhle nemůžeme nechat.

Prase ožravý.

Jdeme balit.

Mě trvá i zlo.

že by ty s mnou teka...