Original subtitles

Tohle jsi ty?

Byla jsi rostomilá.

Co?

Byla jsem rostomilá? Ano, byla.

Ale teď jsi ještě rostomilejší ty.

A tohle, to je moje maminka.

Ale nechme už té minulosti, Elíška.

Tak bude mluvit o naší budoucnosti. To je všechno příliš vzdálené.

Já jsem zvyklý žít dnešku.

Děti, děti!

Promiňte, milostivá paní. To vám to sluší, děti.

Dostanete zlatou, dobře vychovanou ženušku.

Ale mami... Ale promiňte, milostivá paní, já skutečně... Ale neomlouvejte

se. Ale o vás jste mě velmi překvapili.

Milostivá paní, rád bych vám to vysvětlil.

My vlastně, chtěl jsem vlastně dnes jet do Prahy. Nikam nepojedete, to by bylo

pěkné. Zůstanete u nás na večeři.

Milostivá paní, já opravdu musím jet do Prahy.

Ale zůstaň, Frank. To nám přece nemůžete udělat.

No, děkuji za laskavé pozvání.

Zůstanu.

Zavazadla pana Franka jsou připravená?

No jo, ale co s tímhle?

Když to tam dám takhle, tak zamažu prádlo. Když to tam dám obráceně, tak

zamažu výko.

A vy nadáno dostanu stejně. To dostaneš.

Já to tady jednoduše zapomenu. To je to.

Aspoň dá mladej pán s tím malováním pokoj.

Telefon.

Počkat.

Hluboká poklona, pane řediteli.

Ne, dosud se nevrátil.

Dobře, Ondřej.

Vyřiď Frankovi, aby na mě počkal. A zavazadla zatím nepřipravujte.

Dle rozkazu, pane řediteli.

Tak se mně zdá, že mladej pán asi nikam nepojede.

Copak se stalo?

Copak se stalo? Pan ředitel už asi má toho Touláni dost.

Já se mu taky nedivím.

Takovýhle malování, to přeci není pro bohatý lidi.

Tak toho necháme.

No jo, jenská. Nic!

Co za?

Ten kufr se pro všecko spakuje.

Až co tomu řekne pan Frank.

Ach jo.

Zamávej mu trochu, usněj se hezky a

pošli mu...

A to máme z krku.

Máš ty ale štěstí. Frank dostane hezkých pár milionů.

Abych nezapomněla, máš tyho ráda?

No, myslím, že ano.

Ale já už mám hlad, mama.

Upozorňuji tě, že tvé zbytečné umělecké výlety nebudu dále trpět.

Skutečným umělcem stejně nebudeš. A proto jsem ti opatřil místo v našich

závodech, kde budeš konečně pracovat. Výborně!

Prosím. Jak ty mně, tak já tobě.

Něco ti řeknu, tatí, ale dej napřed ten nůž z ruky, ano?

Budu se ženit.

Ano, paní Davidová nás dnes s Eliškou zasnoubila.

Ty se chceš oženit s Eliškou?

No dobrá, jak chceš.

Ale ujišťuji tě, že do této věci vůbec nepromluvím. Už se nedá nic dělat.

Tak mnoho štěstí, kamaráde. Děkuji.

No tak, máš všecko v pořádku?

Nemluv a raději mě pomoct.

No, já mám pro tebe novinku.

Co se stalo?

Ale, mladej zas bude pořádat večírek.

Pozval si svý kamarády ty, mazali z Prahy.

Pámbu s námi.

Přátelé, vážené zpromáždění, kamarád Frank rozhodl

se opustit naši parku.

Usnesli jsme se, že za to musí trpět.

Přítel a básní otakar Laban složil zatím účelem píseň,

kterou k dobršení této...

Smůlí zaspívá.

Tady se bude zpívat dobrou noc.

Rozvěděte se, tady musí být volno.

Žlutá, červená, zlatá.

Zlatá, za tím tým leskem, kde kdo stát chvátá.

Zlatá, zlatá je svoboda. A není to náhoda, že kroužky dva zlaté ve

chvíli svaté svobodně navždy snad odzvoní.

Prosím, dámy.

Co se tady děje?

Rostné věci, svečna. Boži dopusti mě.

Já myslím, dámy, že by to ani pro vás nebylo.

Já bych se tam přece ráda podívala.

Tam

je

nějak veselo. A ani nám ta zrádnice zrádna nic neřekla.

Koušku, nečekal jsem tě.

No, co pak je?

Kde bych ho klonil? Dovol, já to si mohu pozvat své kamarády, ne? Ale měl přímo o

tom říct. Ale, ale, ale, ale, ale, Eliško, nezlov se, je to jen mládenecký

večírek.

Tam to asi vypadá.

To víš, limonádu tam nepijeme.

Jo, vůbec nic.

To je krásný, Anna.

Je?

Tak jim to odnes.

Dej mi koňak. Že se nestydíš, Ondřej?

Jsem nemocnej člověk.

Víš, co mě doktor předepsal? Vím.

Třikrát denně prášky a jednu sklenku koňaku. No a?

Tím koňakem jsi ho pět neděl napřed.

Přišli k nám tři dámy.

Tři dámy?

Kdo je to?

Ten žaludek teď je hrozný.

Ty spodvodníku.

Tak, tady máš.

Tak co je to za dámy?

Ještě jeden.

Vyděrači.

Vždyť.

A je mi lepší.

Jo, srdečná Eliška a její dvě kamarádky.

Prosím tě, ty přece nepatří do takovej společnosti. Proč ne?

My nedávno přišli s penzionářky.

Eliško, už se nezlobíš, vy.

Zlobím.

Podívej se na mne.

Neboj se, nejsem tak ošklivý.

Nic platného, Fus.

Musíš do práčku.

Aby tě si žensky nepomluvili.

Jsou to hračky po mladém pánovi.

svět poznáme, umyt ruky šabr má.

Nor je vinen, že na dnešní večer nepozval svoji rostomilou snoubenku. A

za to musí být nemilosrdně potrestán.

Ticho!

Veliteli, navrhuj trest smrti zastřelením. Ano! Zastřeli, zastřeli,

zastřeli!

Ticho!

Popravčí četa, nastoupit!

Tak dělej, dělej, drahoušku. Ty se chceš nějak líbit.

No, no.

To je nám návštěva tohle.

Jste odsouzen k smrti zastřelením a trest bude i nedvykonán.

Moucta. Dovolíte, pánové, abych se napřed rozloučil? No, minutu. Sbohem,

vdovo.

Sbohem navždy.

Sbohem. Odstupte.

A hopte se ho.

Tak,

kamaráde, jsme sami.

Jenom ty a pan.

Ale ty mě taky jednou opustíš.

Jenom ta věčná noc nikdy.

Ale noc je překrásná proti té tmě věři.

V noci svítí hvězdy a měsíc.

Kamarádi. To bylo hezké, když se jeho tvář podrážela v řece.

A jak ti se šklebil, když jsem po něm házíval tamení.

Už to nikdy neuvidíš.

Jen neděj obavy.

Lékaři zjistili, že má Frank oční nervín neporušený.

No tak proč mu nepomohou?

Oslepnutí je pri pouze dočasně následkem prudkého leknutí.

Poslyš, mama, nezůstane Frankovi v obliče jízdva? To bych nesnesla.

Ty přecitlivě lá, Eliško.

Nezapomeň na finanční výhody v snědku s Frankem.

Proč to kázání, mama?

Ředitel Nor, prosím, abys konečně Franka navštívila. Ostatně je to tvá povinnost.

A jednou tam jít musíš, no, budeš to mít odbyto.

Slečna Davidová přišla, pane Nore.

Eliška? Že prosím.

Kdo to je?

Eliško. Jen pomal, Frank.

Tolik jsem se na tebe těšil.

Ani jsi se nezměnil.

Pojď si sednout, pojď.

Tak

tady

je vlastně můj svět, Eliško.

Okno, které nevidím, a křeslo.

Ale člověk časem zvykne na všechno. Na tmu i na samotný.

Co chceš? Zákusek. Mně můžeš dát všetci pozor. Odpušť.

Odpušť, prosím.

Vím, že nejsem k ničemu.

Nic se nestalo, Franko. Moje nervy mi někdy vypoví službu.

Chápu.

Musím už jít, Franku. Víš, čeká na mě švadlena.

Švadlena?

Tak jdi.

Tak naschledanou, Franku.

Naschledanou.

Přijdeš zase brzy.

Vzpamatuj se, člověče!

Franku, slyšíš? Jen zbavělci se zabijí.

Pravý muž vytrvá a pak vítězí.

Nikdo se nesmí dovědět, že mám syna zbavělce.

Sliby, že už se je to nebude víckrát opakovat.

Je už to.

Na to moje síly, oče.

Rozumím ti.

Jsi stále sám.

Pojď, uchu, pojď.

Pojď.

Pan seditel přijde okamžitě.

Děkuji.

A jak dlouho zde byla Eliška?

Stačilo pět minut, aby byla dokonale otrávena. No, vidíš.

A proto jsem ti přijal společnici.

Nestojím o placenou společnost.

No, prosím.

Měl jsem na mysli jen tvé dobro.

Nebudeme tedy o tom už vůbec mluvit.

Počkej, tati.

Prosím?

Zkusme to.

Tak dobře ho, zkusíme to tedy.

Dobrý den, jsem ředitel NOR.

Hradilová. Těším je, slečno, jste již očekávána.

Dovolte, abych vás doprovodil.

Hostinský pokoj máš ty praven?

No, na tebe jsem nečekala.

A nech už mi tady.

No jo, jak jde o ženskou, tak je všecko v nejlepším pořádku. To jste vy.

O, zas bude zlobení.

Prosím. Kdo je?

To jsem já, Franku.

Přivedl jsem ti společníci.

No tak co je?

Proč nemluvíte?

No tak řekněte aspoň něco soucitného.

Promiňte, že jsem tak nepříjemný.

Ta věčná tma člověku nálady nepřidá. Budeme spolu bojovat proti tmě. Posaďte

se.

Chci být světlem vašich očí. Světlo mých očí.

Podejme si tedy ruce.

Světlo mých očí.

Neřekla jsem vám dosud ani své jméno. Nemusím je znát.

Konečně už jste se představila světlo, ne?

Jak si přejete, pane Nore.

Prosím, pane Nore.

Děkuji, děkuji.

Promiňte, slečna. To nic není. Třepy přinášejí štěstí.

Říká se to.

Ale co teď s tím rozbitým štěstím? Odnesu je. Promiňte na okamžik.

Mně můžeš dát pozor?

To nic není.

Třepy znamenají štěstí.

Stalo se něco, slečno? Nic, pane řediteli.

Moje neopatrnost.

Musíte být trpělivá.

Je to má povinnost, pane řediteli.

Měla jsem milého

parukaře...

Zde je to, prosím, vybaleno.

Děkuji vám.

Prosím.

Prosím.

Ty jsi neodešel, tati?

To jsem já, pane Nore.

Přát jste si?

Ano. Abyste zaklepala, než li vtoupíte.

Promiňte, prosím.

Chcete něco přečíst?

Ne.

Děkuji.

Ale smím-li vás o něco prosit, zbavte se nějak té nepříjemné vůně, je toho plný

pokoj.

A vůbec myslím, že máte mít jiné povinnosti jako ošetřovatelka, ne?

Bude nejlépe, nechám-li vás o samotě.

Ano, ano.

Děvčata, to je burda.

Promiňte.

Zítra.

Určitě přijde.

Tak jsem se děvčata pro dnešní odpoledne zadala.

Nevěsta pana Franka? Tu znám. Já taky.

Jak je hezká, tak je špatná. Na té kři vidíte.

Kdepa? Tu já mám prokouknutou.

Jestli nepřijde jiný, tak si pana Franka veme jen pro peníze.

Kdyby se nikdo ptal, odešla jsem na procházku. Prosím.

Kde je slečna Světla?

Šla na procházku.

Bolela její hlava.

A kdy se vrátí?

To prosím, nevím.

Kravatu.

A nevíš, kam šla?

Jo.

Sečna světla?

To neříkala.

To více.

Ženská.

Milosivá pani, buďte ubezpečena, že slečna je v dobrých rukou. Ano, já vám

věřím, pane bankéři.

Tak.

Proč

nepřišla

Eliška?

Eliška totiž chtěla, ale nemohla, protože... Jo, řekni, jak to je.

Nemohla, protože pan bankéř Burda jí pozval na výhled.

A proto.

Ani vás to nemrzí, Franku?

Nedivte se jí. Je mladá a má ráda život.

Ale není to fér, když ví, že jste tak sám.

Samota je někdy lepší, než nepříjemná návštěva.

Představte si, že nezná vaši ošetřovatelku a už jí pomlouvá.

Je, vy máte ošetřovatelku?

Je hezká?

Nevím. Neviděl jsem jí.

Ať to.

Odpušte, Franku.

Mám něco vyřídit, Ellie?

Ne, ne, nic, děkuji.

Naschledanou. Naschledanou.

Naschledanou.

Slečno světlo, pan Frank na vás čeká. Děkuji.

Kdo

je

to? Já nevím, myslím, že je to ta ošetřovatelka. Dobrý den.

Kde jste byla tak dlouho?

Na procházce bolela mě hlava. Ale máte být umné.

Netké bolí hlava až prasknutí.

Uklidněte se. Vím, co vás trápí. Nic nevíte.

Nepotřebuj vás.

Nepotřebují váš placen soucit.

A je-li vám to obtížné, věnovat se mi bude lépe, když odejdete.

Proč mě nenávidíte?

Myslím, že mám také právo slyšet dobré slova a vidět váš úsměv.

Promiňte, že jsem byl hrubý.

Neplačte, prosím vás.

Ode dneška se všechno změní.

Odpustíte mi to.

Nemám vám co odpouštět.

Už jsem to zapomněla.

Opakují, že schybila.

Měla jsi Franka navštívit.

Už zase začínáš, mami.

Mrč! Nebo dostaneš pohlavek!

Frank má přece takové jmění.

A na to myslí. Franka je mně líto, ale ráda ho už nemám. Tak čekaj,

až ti některá chytřejší předejde.

Jak to myslíš, mami? Ta ošetřovatelka.

povídá se, že bez ní neudělá ani krok.

Aha.

Počkej, mám.

Haló, zde byt ředitel Lenora.

Prosím, prosím, vyřídím.

Ruku líbám.

Slečna Davidová telefonovala, že přijde.

Jdeme na procházku.

Ale uvažte... Dříve jsem čekával já.

Dnes může počkat ona.

Pojďme.

Moje zasnoubení s Eliškou byl velký omyl.

No ale nemluvme už o tom.

Každý člověk se jednou zmílí.

Vy také?

O čem?

Ruku líbám. Dobrý den, Frank je na hůře. Pardon, odešel na procházku se slečnou

ošetřovatelkou. Jak je to možné? Já jsem telefonovala.

Také jsem, prosím, vyřídil.

To je zajímavé.

Že se nechám poroučet.

Tle rozkazu, prosím.

S tebou by tak náš mladý pochodil.

Ale je zde opravdu krásně.

Mně je s vámi všude krásně.

Pojďme.

Nemohu žádat víc než soucit.

Nemluvte tak, Franku. Jste přece muž, jste mladý a uzdravíte se.

Nejde u mě jen o soucit.

Mám vás opravdu ráda.

Oče, představ si, že bys byl slepý. A co zas tohle?

Oženil by ses.

Proč?

Chceš se opět smířit s Eliškou?

S Eliškou ne.

Budeš překvapen, až ti to řeknu.

Ale nevím, dosud bude-li mne chtít.

Když jsem se jednou asi šest neděl po svém uzdravení procházel sám po břehu,

spatřil jsem, jak přijíždí loď. Svět?

Pojďte se.

Chtěl jsem vás pohled.

Jak je venku?

Svítí tam hvězdy?

Svítí.

Městí se v úplníku.

Teď jedna hvězda spadla.

Hvězdy padají dopět.

Na co myslíš, Francis?

Na nás.

Světlo, chtěl bych se uzdrat.

Abych mohl pracovat. Být nějak užitečný.

Abych tě viděl.

Tak rád bych tě viděl. Tak rád bych tě viděl.

Vojím se.

Že budeš ve své představě zklamán, což mi líbíš.

Nemohu bez tebe žít.

Tak vidíte, světlo, Frank se mi se vším svěřil.

Je dobře, že to víte, pane řediteli.

Mohu jen přiznat, že mám Franka upřímně ráda.

Dobře, světlo.

Ale máte ještě odvahu spojit svůj mladý život s jeho osudem?

Věřím, že bude Frankovi vrácen zrak.

A potom bude záležet jen na něm, jak dalece bude jeho představa o mně

odpovídat skutečnosti. A ostatně, pane řediteli, nemohu ještě mluvit o snědku.

Nejsem dost... Telegram, prosím.

Děkuji. Promiňte.

Pane řediteli. Prosím?

Musím i hned do Prahy. Proč pak?

Přijeďte okamžitě.

Profesor Lorenz těžce nemocen.

Prosím o dovolenou, pane řediteli. Zítra se vrátím.

Vy mi něco tajíte.

Proč nejste ke mně upřímná?

Co to znamená?

Jsem ženou profesora Lorence.

Hradilová je moje dívčí jméno.

Tak vy nežijete se svým manželem?

Ne.

Brzy bude proveden rozvod z jeho viny.

Věřte, nerada o tom mluvím.

Snad později, prosím.

Mám něco vyřídit Frankovi?

Že se zítra vrátím.

Dobře a šťastné pořízení.

Nad chránou, pane řediteli.

Staly se velký věci, holka.

Tak co zas víš?

Poslouchej.

Nalej si tam koněk a nezdrž mi mě.

Pan Frank se zamiloval do slečny Světly.

To já už dávno vím.

Tak proč se ptáš?

Nazdar, Franko. Nazdar, Eliško.

Franko. Sedni si, prosím, sedni si.

Jak se máš?

Děkuji velmi dobře.

Čemu mám děkovat za tvoji návštěvu?

Nezlobíš se na mě.

Proč bych se, prosím tě, na tebe zlobil?

Myslím, že my dva už si nemáme co říci.

Jak to?

Copak nejsme zasnoubeni?

Ovšem.

Ale chci tě prosit, aby si mne toho závazku zbavila.

Jak si přeješ?

Sbohem, Eliško.

Víš, čeká na mne Krejčí.

Posaď se, Franku. Snad přijde později.

Dobrý den, pánové.

Pítám vás světlo. Franku.

Jsi hodná světlo, že jsi přijela. Bohu díky, jsem všechno rychle vyřídila.

Pojedeme domů?

Pane, půjdu raději pěšky do továrny. Jeďte hezky sami.

Světlo posli.

Jak rychle jedeme?

Devadesátko.

To nic není.

Uvidíš, až já tě jednou povezu.

Jděte k němu a zavolejte mě i hned, jakmile se probudí. Prosím, pane

docente.

Haló? Je docent doktor Hlavatý.

Poprosím, Nortary.

Jakže, můj syn?

A prosím vás, Jak se mu daří, už je po operaci.

Vy vás najste z toho velmi dobře, srčno, ale za to pan Nolsi u nás poleží.

Je to tak vážné?

Děkuji, sestra.

Víste pana Nora?

Ošetřovatelka.

Ale věřte mi,

děla bych raději na jeho místě.

Tak víste ho soukromou ošetřovatelkou?

Ano.

Zůstanete u nemocného, anebo pojedete domů?

Mohu zde zůstat?

Ovšem, ale službu nastoupíte až zítra. Dnes potřebujete nutně odpočínek.

Děkuji vám.

Světlo!

Světlo!

Světlo!

Bože, já vidím!

Bože, já vidím!

Prosím vás, zavolejte moji společnici, ano.

Co se na mne tak dívá?

Zavolejte moji společnici.

Děte už.

Pani doktorko.

Prosím, pane docente.

Copač se stalo, pane Inžýrie?

Já už zase vidím, pane docente. Rychle stáhněte zásluhy. Prostě.

Zavřete oči, musíte pomalu zrychat ji světlí.

Sestrova, rychle pro pana profesora.

Prostě, okamžitě.

Pane docente, to je úplný zázrak.

To je hotový zázrak.

Děkuji.

Já se stát radostí zblásím.

Sál jste si, pane řediteli? Sál jste si, pane řediteli? Co pak je, pánové? Sál

jste si, pane řediteli? Volal jste, pane řediteli?

Aha, tak.

Pánové, můj syn opět vidí.

Gratulujeme, pane řediteli. Gratulujeme, pane řediteli. Děkuji, děkuji vám.

Poslyšte, pane kolego, prosím vás, musíte všechno zařídit továrně. Ale

zapomínáte, pane řediteli, že zítra máme vysadit dvěstě lidí z práce.

Ale co s tím teď, fabrika to vydrží.

Musím teď domů za klukem.

Tak pojď, starej.

Tak, co to vůvšem už říkáte?

Jakže slzit?

Vy tedy opravdu odjíždíte?

Jsem pevně rozhodnuta.

A proč pak?

Nepoznal mě.

Vyhnal mě od sebe.

Jakmile viděl, byla jsem pro něho cizou.

Nezdá se vám to zbytečně přepjaté?

Bude tak líp.

A prosím, slivte mi, že mu o mně nic neřeknete.

Já věřím, že se s ním ještě sejdu.

Bohem.

Tedy následanou.

Bankéř byl začen pro zaviněný úpadek. To je škoda.

A nedávno mě slíbil nové auto.

Dítě, proč tě osud tak pronásleduje?

No, neplač, drahoušku.

Přines mi prášky.

Tak to bude nejlépe.

Eliško!

Děkuji, děkuji ti, drahoušku.

Eliško, něco mě napadlo.

Prosím vás, sečno, ať se to hned vyřídí, ano?

Prosím, pane ředitel.

Děkuji vám.

Pardon. A tak, pojď hochu. Tak co chceš, tati?

Telefonovala mi paní Davidová, abys přijel za nimi do nás.

Eliška mi také psala v tom smyslu. To tak vidíš. No ale víš sám velmi dobře,

že na to nemám čas ani náladu. Ale prosím tě, musíš. Mě na tom hrozně

záleží.

Podívej se, tati.

Je to sice už dost dlouhá doba, co světla odešla, ale přece jenom je to

málo, aby člověk mohl zapomenout.

No, máš pravdu, potřebuju rozpílení. Kdy pojedeš?

Dostanu-li o tebe pana řediteli dovolenou, tak třeba zítra.

Tak už ať letíš.

Dobrý den. Dobrý den. Radši se poroučit, vlastní vábaník. Bílou kávu.

To je dnes krásně víc. Skutečně.

Kde zůstala slečna Ceruška? To víte, přijel pan Norr.

Inženýr Norr?

Ano, syn známého průmyslníka. Je do Elišky šíleně zamilován.

Není taky divu, ne?

Skutečně, slečna je rostomilá.

Přijdou každým okamžikem.

A tu jsou děti!

Dobrý den, paní Lorentzová, pan inženýr Noor. Eliško, kde jste byli?

Vypravují. Dobrý den.

Těší mě velice, pane inženýre.

Pan inženýr je budoucím ocelovým králem.

Znáte přece norovy ocelové závody? Ovšem, milostivá paní.

Ale pan inženýr neodpovídá mé představě ocelového krále.

Jak to myslíte, milostivá paní?

Nejste ani holohlavý?

Ani zavolitý.

To všechno může ještě být. Brr, já bych nechtěla tlustého muže.

Pane Inženýre? Velmi rád, milostivá paní.

Promiň.

Milostivá paní, připomínáte mi někoho, kdo mi byl nesmírně drahý.

A někde jsme se viděli, víte, tak to obyčejně začíná.

Nežertuji.

Zdá se mi, že vás znám už celý život.

Já jsem vás už omrzela, že vám půlhodinka připadá tak dlouhá.

Neomalenost. A jak se na něj dívá nestyda.

Pojď, nenecháme se déle urážet.

Dámy se nebavily, jak je vidět. Snad ne kvůli mně.

To by mě mrzelo.

Neberte to tak tragicky, milostivá paní.

Musím už také jít.

Naschledanou. Smím vás doprovodit?

No, nemáte-li nic lepšího na práci?

Kdy

se

uvidíme? Proč bychom se měli vidět?

Sejdeme se zítra?

Nevím.

Kdy mám pro vás přijet?

Večer.

Vážení posluchači, vysíláme taneční hudbu z hotelu Slavia.

Hraje R. A. Dvorsky a jeho Melody Boys.

Uslyšíte z telipského tango Sen lásky.

Kdo ví, zda se ještě někdy vrátí, to,

co člověk jednou ztratí ve světě širem.

Kdo ví, zda naděje světlo krásné,

počas se tež neuhásne.

Smát budem aspoň chvíli, jen šťastnosti ty a já.

Co bolestní by nemuselo

vůbec být, kdyby nás dobe pochopil,

kdo naší lásku zná.

Hraje hudba.

Milostivá paní, řekněte něco.

Proč?

Váš hlas ve mně oživuje nejkrásnější vzpomín.

Vzpomín na ženu?

Ano.

Víte, že vás mám rád.

Tiše.

Taky jste to ještě nevíte.

Pardon.

Nevyrůšuji?

Pať, co tady děláš?

Stýskalo se mi. Je na tom něco divného?

Můj otec?

Paní Lorenzová. My to již dávno známe. Pravda, pane řediteli?

Bohu díky.

Tak jak se pořád máte?

Děkuji dobře.

Nemohla jsem se vás dočkat, pane řediteli. To je správné.

Franků... Proč si neseměš u nás? Děkuji.

Nebudu-li vyrušovat.

Proč máš?

Co tě napadá?

S lidmi se bez tak dlouho nezdržíme, pravda-li, paní Mileno?

Samozřejmě.

Nesmíte zapomínat na své povinnosti.

Naprosto ne.

Dobrou noc, pane...

Doprovodíte mě, prosím? A ovšem, že s radostí.

Franku, zdrž se tady ještě chvíli, mám co s ní důležitého s tebou domluvit.

Prosím.

Poslyšte, až dosud jsem k této hře mlčel.

Ale teď musíme Prankovi říci pravdu.

No, co myslíte?

Slyšíte? Mně se zdá, že pan syn žárlí.

A teď?

Hezky jděte.

Dobrý večer, Frank. Dobrý večer.

Proč jste si ze mne dělala dobrý den?

Zesměšnila jste mne před ocem.

Co tím míníte, Franku?

Vaše vztahy k mému oci.

Chcete mě urážet?

Nechci vás urážet. Nemám k tomu práva.

Ale proč jste mi neřekla, že znáte mého oce lépe než mne?

Mílíte se, Franku. Nechte si to vysvětlit.

Nepotřebují vaše vysvětlení.

Plánku. Prohlédni hochu.

Paní Milena nezasluhuje o tebe výčitek.

Radím ti, prohlédni.

Číst si cvrčku.

Co pak je to tady? Co pak je to?

Ach,

Franku!

Světlo.

Světle! Franku!

Proč jsi mi to neřekla?

Čekala jsem, až sám poznáš tu, která byla světlem v tvůj oči. Poslyš světlo.

Ten maličký, to je... Znáš klučík,

Franku?

A tatínek to všecko věděl?

A jak pak se to vlastně jmenuje?

V podobě Pranku.

Pojďte s ním, pojďte ke mně, pojďte. Ty můj malej

Pranto.