Original subtitles

To bylo tenkrát, když v Praze tak strašně a dlouho by plšelo.

Ať se!

Konec.

Če! Če!

Če!

Pře...

Tenkrát se ještě svatí válivky.

Tak pojď malička, pojď tak.

Už na tebe pročet nebude.

Ten dědek Kantů měl pravdu.

Hvězdné deby nade mnou a mravní zákon ve mně.

Můj chyb...

Kdo má stejně rád, stejně rád jak já,

zapravku mi dá.

Je to báječný, já jsem divnej patron,

strašně divnej patron.

A když o noci nespím, ani co

najím.

A jsem rád, když mám to mrazení. A jsem rád, když mám mrazení.

Důško moje pravost tu není.

Pravost tu není.

Proč mě rostlo švití, bo kus pítá. Proč mě rostlo švití, bo kus

pítá. Že se mi nepadnou jednotí.

Michale, přestaň na chvíli zkoušet.

Máš před sebou velký koncert po mnoha letech.

Jak se na ně těšíš?

Těším se hrozně moc, ale je to velmi zajímavá situace, protože si

myslím, že jsme se dostali s tou pauzou do takového stavu, že mám pocit, že se

něco změnilo a ono překročil svůj stín.

Je dost složitý, no já doufám, že se vám to podaří, ale tak bude to těžší.

Já jsem přestal velkým hloubkům skrátit kvárně trouf!

Všechno, když teď já nevím, kde pak nejdu dětskej dňům, ukoš dňům ta čera

říkám! Dňům ta čera nej dňům!

Tuhle písničku jsme někdy schválili.

Ale

neschválili.

Nikdy nic neschválili.

která se stejně znovu roztříská o zeď.

Houby, pro takovéhle kluky, které vypít něco znamená. Je to únik z té

deprese, bezvýchodnosti, manipulace, šikanování.

Ostrůvek svobody, v moři stupidity.

Můžete hrát, to se těm krkavcům řekne, ale pět let života v

troubě.

Nikdo nemůže říct, že by nemohli hrát.

Naopak, naopak, zveřejněte, že se uskutečnil koncert. Ne, přesně, přesně

takhle.

Napiš, že se uskutečnilo vystoupení skupiny Pražských výběrů,

které mělo prostě ohlas, především

u mladých diváků, kteří tak...

To ne, to ne, vystoupení v televizi, to by bylo předčasné. Já si myslím, že

by to na našeho pracujícího diváce už nemělo pozitivní dopad.

Já jsem rád, že se mnou souhlasíš.

No, neříkám.

Vocať, pocať.

Rozumím.

Myslíte vocať, pocať.

Rozumím, aby se nám to nevylilo... nevylilo z těch břehů, že jo?

To je malá krabata.

Ano, soudruhu, ano. Ale na druhé straně je třeba říct si, že to proběhlo celkem

v chlidu.

Prosím? No, názor tam byl.

Prosím? Jo, můj názor.

No, jak jste tam sám naznačil, že jo? Hlavně otevřeně.

Jistě, jistě, ale odsaď!

Odsaď!

To je velká kramata.

Co už to stál, furt je to málo, co mi to dalo

starostít. Jak jsem se snažil, snažil a smažil,

mám jen vlastní prvostí. Na klopaství se stále

motám, jsem jako v peštích pochyby. Mám na to sílu,

nebo nemám?

Tady je všechno malý. Žatka malá, jeveště malý.

Zima je tu jedině veliká.

Jak já se snažil, posláně važil, a víš se, tak je na ten

rek. Všechno se koupit asi nedá, teď prožil jsi stát

v sklamání. Lásku si koupíš, ale pětá, když si

chceš koupit na bání.

To je na čeleče.

Když to vidím s odstupem času, tak je to opravdu neuvěřitelný humus.

Na druhou stranu je fakt, že pokud jsem nechtěl, aby se mi rozpadla rodina, tak

jsem to vlastně dělat musel v rámci čekání na lepší časy,

kdy moci páně politici.

Mám milostivě dovolej, abychom mohli znovu začít hrát.

Toho chlápka! Toho jsem viděl na podpěli, když nás zakazovali! To je

soda, vole!

Bedřich Dobrovský.

Pokrovský. Pardon.

Manažer výběru. To jsem já. Dobrý večer.

Dobrý večer. Můžu to otevřít? Když jste to objednal.

Převrav.

Poslechněte, ten Čok, to tady má druhé zaměstnání. No tak co má dělat? Má

rodinu vydělávat musí, že?

Čeká na výběr, ale ten víc zkouší, než hraje.

Aha. Víte, pane, pane, pane Pokrovský, já si myslím, že ten výběr víc

zkouší, než hraje.

Ty fakt se domníváš, že všechno má čas.

Nejdřív si nahrabat, pak vem to děs.

Využít možností, byť čet ti je dal. Že peníz, všetky pláně, to zpovídal.

Tyjo, ty jsi to rozsílal, to bude k šeftu.

Sensace, tyjo, sensace.

Já mám trošku pracovní úraze. He, ty se běž hlavně vyspat a zejtra budete

zkoušet, jo?

Jo, moment, počkej.

My hrajeme zejtra ze Stromboli v Hradci.

Nekecej, to se mišák zblázní.

Prosím tě, tak to přehodíme na středu.

A ty to zejta nezapomeň říct Pavlíčkovi, jo? Jasně.

Dobrovsky, po okorovsky jdeme.

Vero, Vero, Vero, ti musíš být fajn, sloveno. No jdi.

Ne, Vero, kdybys něco potřeboval, tak se zastav. A když tam

nebudu, tak tam budu já.

A nebo ti jdu později.

Měj se krásně. Čau.

Šestnáctset dvacet, prosím.

Čau!

To je dobrý.

Tenhle zbytek já proměním za pořád ty prachy. Jo?

Konečně přišla má chvíle.

Pane, s dovolením dám taky s dovolením pardon.

Proč na výběr zrovna?

Protože mluví Míšo Kocába.

V rodi ošklivý.

Ne, je krásnej. A co čoka? Já bych řekla, že jmenuju čoka, hrozně jmenuju

čoka. A proč? Vy máš tady něco lepší, ne? Za čoka to bych vyměnila i tady toho

starýho. Děkuji, děkuji teda.

Vyběrnu, nic, co nejlepší, ne? Jo, není nic lepší, ne? Vyběrnu!

Vyběrnu!

Jo, co řek?

Já nic nevím.

Dobrý den, dobrý den, tady, tady je můj lidi, pan Karolín, prosím vás, můžete

přijet.

Dobrou chuť. My tady máme zasílenou službu.

Použij se městem, povíko pech. V tuních a v javě, poraň mi toň.

Prohláska prahou, to je výkon.

Pražák růkem je dluhej, nikam nezapoujej.

Na pohem a zádech sám, na svej růdka hlaseptám.

Duže lidského tam celé zná, jak se v tom country teď vyznat má.

Podolí stráho, ančelo mojej, už nebových zkrát neuviděj.

Pražák on ten je duchej, nikam nezavoudej.

Plzeňská a francouzská, když to ano, volbovská.

Petkánská jaro v součí, všetká ruská a do ní.

Safra, safra.

Děkujeme.

Prašákům tě mě tu hej, i nikam nezaplogej.

Prašákům tě mě tu hej, i nikam nezaplogej.

Prašákům tě mě tu hej, i však tu nechopím jej.

Michale, by to fakt byl to skvělý, nicméně já nechci tě moc utrahovat, když

jsi také splavený, ale nemáš pocit, že ti, že vám jako kapele chování fanoušku

může udělat určitý potíže? Ne.

Proč? Hele, musíš si to možný zapořádat, to je jasná věc.

Marša Kocábová, Maršo, nerad ruším, pardon, Maršo, ty jsi američanka, musíš

řekni mi, jak tady můžeš žít?

Já musím o tom myslet.

Fajn.

Výběr se stál v osmdesátých letech takovým určitým fenoménem, že jo? A

mnoha lidem to bylo trnem v oku.

Já si myslím, že těch několik let zákazu vám prospělo, protože jste se stali

legendou a legenda bez průšvihu není podle mýho tou pravou legendou. Co si ty

o to myslíš? No člověče, my jsme hráli svobodu muziku a to jestli nás někdo

zakázal, to je jeho problém. Ale nikdo z nás o takovýhle druh legendy neusiloval.

Radši bych nebyl zakázán jen ztratit čtyři roky života. Kors zrovna ještě

výběr byl v naprostém euforii a rozmachu svých tvůrčích sil, takže... A co ty na

to, Micháeli?

No, víš, zákaz nás donudil, když jsme dělali každé něco jiného.

Dobře, a Michale, promiň, a chce se vám ještě vracet k hudbě, která vznikala

před pěti, dokonce někdy i před sedmi lety?

Já se k ní vracím rád, no a každému jasný, co znamená zabránit tomu.

Aby se organizmus přirozeně vyvíjel.

Dobře, teď máte teda dvě nezávislí děti, každý svoje hudební. Netrpí tím trošičku

to jedno společné dítě, to znamená výběr.

Pan Paulíček například se již tři roky systematicky věnuje skupině strombory.

Pan Kocáb nezahálel a systematicky se tři roky věnuje scénická filmové hudbě.

Šmik, šmik.

Když výběr nemohl hrát...

Nemohl jsem posedávat po hospodách, hrát v šach,

nadávat na systém jako jistý pan Pavlíček.

Bránil jsem se tím, že jsem se vrátil k symfonické chudbě.

Jenomže při tom vysedávání v takzvaných hospodách, jak tady tvrdí maestro Kocáb,

jsem složil jinou muziku pro Stromboli.

Což samozřejmě mu dvakrát nevonělo, protože ta muzika byla jiná.

když on ten jeho opravdový talent flikoval v těch jeho overtůrách.

Box!

Jsou-li v kapele dvě silné individuality, je důležité, aby se

vždy dokázali demokraticky dohodnout. Co

dělá pan Kocáb?

Pan Kocáb?

se hlubokomyslně ponořil do svého projektu odsous, takže jmu vlastně

ten zákaz vyhovoval.

V názorech na řadu věcí se rozcházíme, ale v zásadě se

musíme vždy, a to připomínám, pane Pavlíčku,

dohodnout. To je přeci ospolečnou věc.

Když se to sype, tak jde najednou panu Kocábovi o společnou věc.

Vyplavali na povrch nečistoty, ne naše vlastní, ale

ty, způsobené soukolím pane Pavlíčku, že ano,

které nás semlelo.

Každý neobstal.

Mnozí se i potřídili.

Umělec patolýzal, se nikdy do historie nezapsal, protože ji taky neovlivnil.

Proč taky, když jenom přitakal?

Určité charakterové vlastnosti vedli pana Kocába k tomu, že i když jsme

komponovali společně, výsledky naší společné práce byly prezentovány jako

jeho.

Zdá se, že patologická vstávačnost, v psychologii

označovaná jako paranoja, přivedla pana

Pavlička k tomu, že jsme se vzájemně

obcizili.

Paranoja! Paranáto je absurdní!

Teď je to boj o právo na pod... pod své vlastní

umělecké dílo.

A nejhorší by bylo. V

této chvíli je práce mezi sebou okorita.

Chodník Vilček, kde je ten ptak?

To nemá cenu, já jsem kvůli tomu zrušil chodník.

Hele, a... Vy jste si mě měl naposlat, kolik je? No, bude to.

Včera jsem s ním telefonoval.

No, ale znáš, my jsme se pohádali trošku, zrovna to bude versus Odiseu,

znáš to. No, ale nic moc, říkal, že přijde.

Kusil jsem v parku a ztracil jsem botu.

Jsem ožralý na mol.

A nezravený cédul.

No, ještě zkoušku, pánové.

Tak co je? Hle, čumbejíma je v straku.

Já mu vůbec nerozumím. Však to nemá cenu. Já to balím.

A vy jste zkoušel. Tak já to bude taky. No ne, moment, to jsme nerozuměli.

Zkoušejte si.

Máš přeci to zkoušet, ne? Všechny jste na tom s tou basou.

Jsi nějakej podrážděnej, ne? No co bych byl podrážděnej, mám broče si, ne?

No ne já, že si.

Bych se nedat kvůli vám, radši bych zpátky do baru.

Ne, tak do baru ani náhodou.

Kopčane!

No chlape!

No.

Občanský průkaz.

Převečeř. Vy mě tady spíte.

Pování. Volno ložkař.

Co? Volno ložkař.

Volno ložkař.

Co to je?

Hraju, hraju, koncerty, turné, natáčím. Jaký turné?

No turnét!

Teny?

Godovy natáčím.

Kadlíkovi. Godovy?

Kájovi, jo? No.

Máš taký humor, čověče.

Chce rozjeděte?

Nebo ti ukážu koncert já?

Čověče.

Čau, Tondo.

Čau.

Ale je, holky, vy potváříte. Čau, ale už musíme. Kam jdete, holky?

Čau.

Promiň se, promiň.

Čau, Ondro.

Ahoj, Ondro.

Ahoj, Ondro.

Ahoj, Ondro. Tak co?

Tady to všechno je.

Už? Ne.

Jen to celá v čombe, mě se rovíš.

Pořád se hádaj, ať to napadne.

No jasně vole, to je jak manželství.

Pořád se hádaj, ale nemůžu ve sebe bejt. No já vím, jenže jen do rozvodu.

Čau, čau.

Čau. Ahoj.

Čau.

Demokratickou cestou. Počkej, počkej, hele, tady.

Dopiš sem, podepiš sem.

Ne, nepodepišu. Ne, nešehej na mě.

Já jdem, já jdem.

Počkej, já ti tady ukážu.

Kolik nezbylo? Jako písnou, jako písnou.

V hospodě nebo někde jinde, to je jedno.

Smětně bejtě, říkám! Já jsem myslel, že byste... Ale co,

má promáčký střon.

Typický dvač tohleto.

A tak jsem se prošel do Miami Beach.

A co jsem tam viděl, z toho jsem byl pryč.

Viděl jsem věci, spolu s monstrovství.

A teď se jen držte, přijde tým vázní.

Tisíce hráčů, halby, šetonů,

ale ve velmi zlou města z

betonu a z vesela do čela

kape vlodíčka.

Já jsem hrál, ty jsi hrál, všichni hráli na cymbálu.

A my jsme hráli na cymbálu, a všichni byli šipnáváni.

Já jsem hrál, ty jsi hrál, my jsme hráli na

cymbálu.

Já jsem rád, ty jsi rád. My jsme rádi, vy jste rádi, na cimbali všichni myši

tancovali. My jsme rádi, vy jste rádi, na cimbali všichni myši tancovali. Oni

rádi, taky rádi, na cimbali všichni tancovali.

Já jsem hrál, ty jsi hrál, Vášek taky hrál, nacipál, my jsme hráli, vy jste

hráli, všichni myši tancovali, nacipáli, nacipáli, nacipáli, nacipáli, nacipáli,

nacipáli,

nacipáli.

A přesně jak se říká rozumlý,

půlechamá, ale touho po novotách veliká,

tak ten pás se o všechno nové

velmi interesová.

A nebyl to pán, spáno jen klobouk měl. A nemyslel to snad ani

zle starosta.

Však bohužel, no co šáky, tam sto let tráva

dělost. Ten si to krásně zavazil,

nikdo ho neměl rád.

Kdyby se Torek nesnažil,

tak rááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

Mlanko, co já hovorím vám o tom, jen prejdi a já nebudem robit zbytečnou

robotu, kruci, pič! A kus zbytečnou robotu!

Ty to nic nestojí!

Když tady máte ty mříže, tak to natočte a pak si to dajte klidně k ledu, ne?

Ty tě přece o to zmáčel jeden knoflík. A o to vůbec vědět, čeho bombík, to vědět,

koliko tu mám bombíkov, jiných!

Tak to sejte na jedno kamaro a nemusíte mačkat žádné gomby. Dobre, pán Kocák, já

to teda pustím, ale to vám hovorím v jasa.

Já potom vyzerám jako, jako kokohdno.

To je ovšem jeho problém. To je starýho divocha synu.

Já vás počuji, pán Kocák.

Tak jdeme, playback.

se snažil pomávat, tím víc ten chudář škodil.

A když mu to někdo naznačil, tak hrách jen na zeď hodil.

A ještě jednu vlastnost měl, když je byl splahovac.

Jednimi dveřmi ho vykážou,

Už druhý mi se platí.

Ten světokrát mě zapachyl.

Nikdo ho neměl rád.

Kdyby se tolik nesnažil.

Harkusa, nehněbajte se, ale já jsem tu za to zodpovědný.

Kdyby se něco zvednili, tak jim možno, prosím, ale vy by to zpěvat, jako se u

vás hovorí.

Tak do televize už mě nikdo nedostane, ta mě prostě nezajímá.

Odmítám oficiality, festivaly, soutěži, ceny.

Chci zůstat věrný undergroundu.

Zopismus je prostě lepší než komunismus.

Ne, ne, já do té jejich trapné televize už nikdy nevlezu. No a na

druhé straně všem pravda, že roková hudba už od svého vzniku je zpěta s

touhou podělit celé své prožitky s největším počtem posluchačů.

A k tomu jsou jednotná mass media.

A tady jsme u toho. Televize.

Jak se tomu nároku podat a přitom nepodat?

Stopni, to je blbě.

Tak to jako není moc jasný, co chceš říct. Je to brkený. Je to strašně. To je

zima. Takový šroumovaný.

Začni už teď tadyhle, Homzo, ať začne tadyhle.

Už jenom rovnou od toho povídání, už bez toho vnitřního hlasu. Já jsem totiž

chtěl říct, já jsem totiž chtěl říct ještě vlastně něco jinýho. Tady my

vlastně do té televize chceme. Nás to baví, nás to přitahuje.

My s tím tak jako, ale přitom z určitýho arabismu to odmítáme. Protože se bojíme,

aby jsme si nezadali, aby jsme se nesprotili našim fanouškům. No tak to

řekni takhle, jak to je.

Tak to řekni takhle, nepřemeš je o tom, ten papír. Ale oni nás přitom čekají v

té televize.

No, tak to řekni, bez toho papíru... A ne, to je taky špatně, taky nesedí.

Ono je to totiž ještě úplně jinak, víš.

Ono jde o to, k čemu vlastně ta naše televize slouží.

Říká, hle, tři, tady, půl dvíku. Já mám, víš. Máš?

No, nevím, teda.

Já jsem myslel, že jsme s tou televizí složili pěknýho hada. Co?

Tak asi myslím taky.

Proč tam furt lezeme?

Myslím si, že výběr to vůbec nemá zapotřebný. V takovýhle televizi

vstupovat... Tak proč tam furt lezeme?

Pojď se na to vykaštět.

Čau, kluci!

Pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď,

pojď.

Ještě říkal, že nám ten nedodělaný gyps stočí na kařetu. Dobře jsem to zaříšil,

co?

Ty máš bedo, horší kůži, fakt.

Ale podívej se, přištěkej, karavana táhne dál. Já vím, kde žiju.

Tak to je celý tvoje!

Dáří se jádra a desku, desku pít. Je zde sedna

pesky a potrapeš ráda. V blok opici lid.

Jo, za koupečku jedou ty, který ty tady skurveli, nevím, co neopřelujíš.

Nechte to být, nechte to být!

Je to pravda, my jsme se tady utosili, to fakt, já to mám plný zuby, rozumíš?

Já, já to vím... Já to vím, já to vím nejlíp samozřejmě, jenom já jsem debil a

hlítám od ředitele k náměstkovi, produkčnímu, režiserově, tak idio. No

jo, něco jinýho ne. No co, jaký, co jinýho?

Co jinýho, já to, já to vždycky odseru, protože já tyhle ty flašky, kdo je

vykecává. Musíme to dělat tak, jak

Ty blbček, kde žiješ, ty hovarno? Ty kde žiješ? V takovýhle gomáre, který

hovarno... Korá

a piflu stejné.

Ne, to je snad zlý sen.

Už to mám dost.

Tady někomu byly nervy.

Ako nezjistím, všechno se hroutí pod rukama. Ach běda, už touží po

čistým vzduchu, chci se nadechnout.

Splování se docela jde, myšák.

Známe tušeť, je ubíjející.

Vždyť takhle cítí většina lidí tady v tomhle národě.

Jsou na tom často hůř než ty.

Jenomže já jsem taky lidě v tomhle národě.

Tak mi vysvětli, z čeho mám ten splín.

Hele, blafuješ.

Zkus se nadechnout.

Čerstvého zdoušku, hobrý.

Ti mládenci se úplně přestali kontrolovat.

No ano, slyšíte mě dobře, no celý hotel je úplně zdevastovaný.

No mě se neptejte, to nemůžu řešit. A kdo to má řešit, takovýhle věci?

No já nevím, to snad na to máme ještě nějaký lidi, nebo...

Ano, jistě zakážeme, samozřejmě, no to přece nemůžou dělat.

Ono všechno má své meze, to nemůžou dělat ty kluci, takovýhle věci.

Dobře, pozor.

Pozor. Mám zprávu, že tam pořádali jakési orgie. Jaký orgie? Slyšíte dobře?

Vyložené orgie.

Musíš ty augusty postavit do latě.

A jednu, a jednu.

To nemůžeš.

Víš co, to je super.

Ne, počkej, já ti teď ukážu. Tak dělej, tak dělej.

Jak jsem ji spravil?

No, aspoň jsi toužil, viď?

Ježišmarja!

Je! Hele!

Šestka!

Štěrka, pěrka. Aha!

Ano, odsud po odsud, jak jste říkal, a něco mezi tím.

To je ještě horší, než ten hluchý Janda.

A teď, když uvážíš, kolik je Jandovi a kolik tobě.

Já jsem úplně prdelit.

Já ti úplně řeknu, že to je šílený.

Ono sny jsou schopný vůbec spát, usnout.

Já si musím pouštět magneták, abych slyšel muziku, abych ne slyšel to šílený

pískání. Jsem z hry na pakárnu, muž.

To vyšli chale.

Tohle se vlastně ani moc...

Léčit nedá.

Ty budeš prostě muset s tím Big Beatem přestat, no. Nedá si nic dělat.

To nemyslíš vážně?

Já bez toho nemůžu žít prostě, to bych cípnul radši.

Maximálně to můžu omezit, jo.

Ale rozumíš, ale zase já živím kapelu, živím lidi v kapele, že budu hrát dva

koncerty měsíčně, tak ty lidi nebudou mít co do huby.

Já jsem v kleštích, já nevím, co mám dělat.

Jak ti říkám.

Buď to nech, nebo si kup baráku Jezu.

a většinu času tráví v jižních Čechách nedaleko blízku, u jezu.

Posloucháte zprávy rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Letěla visíčka, letěla zvýsouka,

slyšel na ní střele, střelil jí v

oka, spadla do potouta.

Tak to pánové tedy přehnali. No, budeme zase končit.

Ano, soudruhu, samozřejmě, nesporně.

Ale jak si vesvětlet nového myšlení, že ano?

Nové myšlení, soudruhu, přenech laskavě nám. Ty se stary o to, aby ti ten

bordel, co tam máš, nepřeroz přes hlavu.

Ale ti hoši si právě odpikali svůj čtyrletý zákaz. A to je mám zase znovu

zatrhnout. No moment, přeci si nebudeme prefabrikovat národní hrdiny.

Ta kapela samozřejmě hrát nebude.

Ale na druhé straně v žádném případě to nesmí vypadat jako zákaz.

Neříkej mi, že ty bys nezvládl tak banální situaci.

Já jsem si myslel, že to držíš pevně v rukách.

No, já to držím. Ale jsou to takové ty, jak se lidově říká dnes,

ty ekonomické aspekty. Ta kapela plní pokladu.

Prachy na kulturu nikdy nebyly a nikdy nebudou, to je toho.

Ale idea trvá.

Ale já ty prachy musím vyrazit, kdyby čert na koze jezdil.

Když já budu mít plný barák ideově nezávadných kapel, na který přijdou dvě

báby, tak taky poletím.

Soudruhu, cítíš se úplně zdráv a svěží?

Svěží,

jako nikdy předtím. Já se plně s tebou soutožuji, soudruhu.

Ale... Potřeboval bych to tentokrát.

Promiň mi ten výraz, soudruhu.

Písemně.

Toto přeci nepřichází v úvahu!

Ty vůbec netušíš, jaké problémy my tady musíme řešit?

Chápu.

Poslouchej, soudruhu.

Teď sám víš, že žijeme v těžké době.

Já vím.

Já vím.

Aby se nám to nerozlilo z těch břehů.

Aby se nám to nerozlilo z těch břehů.

Živ!

u kanálu stál, a pořád ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval, ládoval,

ládoval, lá

Ať už většinou vy nechá! Vy nechá!

Chytná závistí! Závistí!

Tento domen!

Zase mu máčí, až se zase zadyká!

Prejlč se má!

Aha! Žezmečka má!

Aha! Trošku i spray!

Aha! Na chysa!

Prejlč! Aha!

Dora přes mě! No říč už je to!

Spláznění!

To je ironie, co slova šípy pro mění.

Pokoj si nedá, to všeho vnáší.

Pokydy, povrací poznátelej pán, obrací všechno na rům.

Prý už jsem mal, že bych spál mal, dočkuji spray,

na chvíc spál blbý, pořád se směj, nevím, co je to, že zvlášť není,

ta ironie, co slova šífe, pro nejí, pokoj si nedá,

doše ho vnáší, pohyby, a, proč to já nejpa, nevím, co je to, naruby,

naruby.

Konec.

Měli to pěkně nerozličený, ale nějak se to zvrtlo.

Mělo to tiše a zákeřně fungovat, ale pak v tom hrklo, suklo,

krklo a zatřelo se krklo.

Ne, že by to bylo ztracený, to ne, ale je potřeba přitáhnout šrouby.

Každá rána se zacelí, a když ne, Těm pánům je potom houby.

Tak co s vámi?

Co mi to děláte, chlapi?

Já se za vás bíju jako lev a vy se mi mírný styry zemigrojete.

Tak předně, já jsem si neemigroval.

Nezlehčujte to šoku.

Tak co mi k tomu můžete říct, pánové?

Jak my to, chlapi, vysvětlíme?

Co pak vysvětlíme? Ale hlavně obhájme!

Nezdobte si, já nechápu, proč my musíme pořád někde něco vysvětlovat a

obhajovat. Co pak můžeme za to, že si někdo uteče do ciziny? Já se mu nedivím

ani. Všechno se tady nedá žít prostě, nás se dá existovat.

No to já nechápu, proč zrovna nás voláte k odpovědnosti.

No to, protože mě podrážíte, vy řežete větev pod mým snažením.

Uvidíte si, že bez mého souhlasu by se neuskutečnil jediný váš koncert. A že

máte taky nějaké povinnosti a závazky vůči naší agentůře.

Bez nás byste se ani neuprdli, kocábel.

No to tak určitě nevím.

Ale celý problém je v tom, že na nás máte prostě monopól. Ale já jsem si to

nevymyslel.

Nezakazuji. A vy za poslední leta jako byste trpěl nějakým tím stihonanem.

Ne, já to chápu potom všem. Ale pochopte, my teď musíme vykročit

společně. Musíme konečně naplnit kacu.

No tak ne, že by peníze byly všechno.

Samozřejmě umění je pro nás na prvním místě. Ale musíme se naučit chovat

trochu slušně. A ne si emigrovat někam do Vídně.

Já tu mám pro vás tak nádhernou šnůru na Ostrovsku. Osm hal,

každé deset tisíc lidí, čistý příjem skoro dva miliony korun.

Tomu rozumím! Jinže, jestli se vám to náhodou i nedoneslo, tak máme bubeníka

ve Vídni.

No a co tam dělá?

No emigroval.

Ale to já přece vím, no. No a co?

My přece bez bublníka nemůžeme hrát.

Když onemocní Neumanovi, ten tympanista, tak taky nezruší flarmonie

zájezdou Japonska.

Ale to nemůžete srovnávat. To není tak jednoduchý se na dobré bublníka a na

zkoušetní program ze dne na den. Ale to je absurdní věc!

My jsme národ bubeníků. Na každým prstůjku mám deset, který se takhle

paličkama hrabou v nose.

My nemůžeme hrát, nebudeme hrát. My jsme hráli špatně.

A vy si myslíte, že to ti pubertiáci poznají?

No vy to asi nepoznáte, ale oni to poznají určitě.

No, vy prostě hrát budete, kdyby čert na koze jezdil.

Jenomže jsi mi to trošku vymklo z ruky. Tak si nehraje na manažera. Sedět na

hotovu a vykořovat cigarety, to umí každej. Každej blbec, viď? A když o něco

jde, tak se to vždycky podělá. Já jsem přijel před hodinou, co já za to můžu?

Ne, ty máš sedět na hotovu třeba týden předem, když je to potřeba.

Ježiš, týden? Ty rozumíš, já jsem tady vedený jako technik za dvě kyla,

rozumíš? Rubio, tohle má dělat agentura, co mě to zajímá?

Ty koule, co to je, prosím tě, ty koule, Bédo. To jsou koule to

Já se tu musím smát? To snad není možný. Ten pořádal se úplně zbláznil.

Teď tady, rozumíš, měla být... Hulko, proč to na televize? Tady!

Jo, a kdež tady měla být? No, teď to se úplně... Ach, ten pořádal tenhle se

slibouval něco... A my nemůžeme hrát při stropním osvětlení, to je úplně nesmysl.

Všechny svetla z nějakých diskotek okresných, že proč se vezou. To je na

zrušení tohle, to je na zrušení. Kdyby jsme to odhájeli, tak to dopadne blbě. A

když, když prostě to zrušíme, tak

Ano, šef mé, takže, a nedávno to i na gotovi byla.

No, to je pravda, ale když ona je dnes v Semilasu, ta nešťastná modní přehlídka,

no. Co pro technika?

To slíbil odstarat tady pan Pokrovský.

Pokrovský, no já, on, ten ohněvej muž ještě nedorazil, ale nějaký pšouky bych

měl. Hele, Bédo, víš, co si s těma pšoukama můžeš, jo? Ale to nejsou moje

pšouky, to jsou pšouky nás všech.

Koho chleba jíš, toho pšouky dejší.

Kdo má tu naši keci pohrát poslouchat?

Co my?

Hele, Veleme.

Podevřeli jsme se potom všichni, ale... Myslím, že máš na tom i svůj nový podíl,

jo, takže... Pomlč, jo, že si vzpomně na tu basu.

Hele, nikdo to má víc v ruce a nikdo to má víc v taci.

Napropo, co bych tě natvíčil, když tam mi říkáte, že to je vlaj?

Když to máš v tom srdci, tak to musíš vyjádřit. Já to vyjadřuju?

A jak, prosím tě? Chci říct, že tam Světla jsou fakt blbí, ale fakt blbí.

Světlý směr a strašení břicha.

Všechny mé písně jsou z umoru.

Mám rozbitej syn chrou a musím jít rábení.

Jak mě máš dlouhý pepění.

Odsud nehneš i písnanou pedu.

Přestaneš vňuka.

Vždyť nejsem sám!

Štafotí! Máš svou klientanu?

Jdeme odtáhnout i další dál.

Ty vole, teď jdu ze sálu, ten zvuk je příšerný, no.

Příšerný, hrozný. Brdelevej. No, to je čombe úplně v pytli. Ale ty musí být

pěkně nasrnejvej.

Zase půjdu vedle, hnedle jak ta stará jedle. To zas bude

malé, z můjho už je zase sedle.

Zase půjdu vedle, hnedle jak ta stará jedle.

To zas bude malé, z můjho už je zase sedle.

Tak ten stankňuček, věkný jsi sám.

Je to se vším.

To se nedal vůbec dát.

Bylo takových xů.

Teďka do toho tady jdem teď a všechno ven a opravdu... Ty jsi teda víc neudal.

No jo.

Tak já jsem si myslel, že se to všechno podaří.

že budem konečně kompaktní kapela, že mi to bude doma konečně klapat.

Jenže jak je vidět, tak opravdu jsou to jenom sny.

Sny, který se asi nedají splnit, protože jsou moc vysoko.

Jenže já se tam stejně vyšplhám, i když budu třeba sám.

Možná právě proto, že jsem sám.

se tam již pochopit chci.

Mám už dost věcí, na ní vtávěj ty chrámky, když je, to už už stále kvůli

našim káře.

Mám už dost te těžkou stášim, dví stavy bez číň řek, o jim se stále k nimi dáš,

chole.

Svalo si do síry, ráno o dům dál se svít.

Svalo si do síry, do máňa mevně žít.

Tak na bytě tě má dostal na vařej pes!

Víš ty vůbec co mě to stalo?

Myslel jsem, že se mi to zdalo, co jsem toho snes! Tak tě zjít ráno, ti jen

máňa!

Spal si to si ráno na hůru Garstu svým!

Spal si to si jeho hánu, nech mě žít!

Teď se hlásím za svou svý práva, zháším lampu, co na námi plává!

Mámo, štost vejští do nejtrávě, těch hrán nebežere, tomu, že čtáte na naši

távre.

Mámo, štost ve těškou stáši, kdy už stane bez příše, poníž se stále, kdyby

dal šabale.

Spáš si dosti bráno, dávám si dosti.

Spáš si dosti, nebo májo, nechci větší.

Zbálo si dost jí ráno, odůdám se stít.

Zbálo si dost jí ego, hálil mě ještě ještí.

Teď se hlásím, já se osí blávám, háším lampu, co mám na ní blávat?

se nekonaj.

Každej se svýma problémama a klesáme a klesáme.

Proč jsem pořád tak sám?

A pak vlastně stačila jenom ta vteřina zatmění.

A ten, kdo si to neprožil, tak to asi nepochopí.

Konec.

Je čas hotu, musíš jít, nech se mnou, nebrat žádný květ, nezplatit nech nám.

Je čas

hotu, musíš jít, nech se mnou, nebrat žádný květ, nezplatit nech nám.

která spaří prakticky jenom kosti a navíc teda ztratil hodně krve.

Dá se tady operovat? Dá se s tím něco dělat? Jak zašít nebo?

Samozřejmě já to operovat můžu, ale... No a tak, to musíte.

My teda bohužel tady na tom nejsme vybaveni. Ale pane doktore, on je to

muzikant, on hraje, on se tím živí.

Tak chápejte. To je možné jedině v Praze na plastické chirurgii.

Netušil jsem, že je voča na tom tak blbě. A já hoště seřval kvůli té pase.

Pro Boha snad to dobře dopadne.

To je zajímavý, že když je člověk v prdari, tak si vždycky vzpomene na Boha.

Dotek smrti, to jsou věci.

Stačí tak málo, jeden zkrát, a člověk se může odsnout na jiném světě. Je to šíle.

Jinak by tam nahoře nebyly zase bolševici.

Na slovíčko!

Pane Koca, opět to přeháníte. A to čokovo

extempore bylo krajně neúnosné.

Dloužíte se to z úst nadříteného orgánu.

Už jsem to nemohl zachránit.

Přijde vám to říct o sobě.

Taky sledujeme vaše počínání a rozhodli jsme se pro zcela

nový vztah k vašemu umění.

A tímto vás jmenujeme prezidentem moderní

hudby.

Osobně můžete určovat, co a kdy bude vysíláno v televizi.

Televizi.

Počkejte, nemůžete dvůrce velký hodnot.

Stráno na koncertech, nahráváno na desky. Na desky.

Využijte této možnosti a ze současné hudby odstraňte kýč.

Za staralé metody nahraďte progresivitou a skutečným uměním.

Opuste prázdná a laciná hesla a nahraďte je mohutným

brumendem.

A sketujte.

Jak vidíte, naši mladí si sketují a my proti tomu naprosto nic nemáme.

Džemujte si po ulicích, tak jak to máte rád. Jak máte rád.

Paršo, kam jdete?

Tady my už musíme.

Nikdo se na nic neptejte! Nikdo, nikdo! Nikdo vám nebude nic zakazovat a nic

povolovat! Záleží jenom na vás! Jen na vás!

Záleží jenom na vás! Svůj osud máte totiž ve svých rukoch!

Konečně máte tu vytouženou možnost

absolutně svobodné volby! Svobodné volby! Buď ano, anebo jo!

Otvírají se před vámi netušové možnosti! Ať žije!

Šok!

Rozhodněte se správně! Držíme vám palce! Ty palce, ty palce!

Ať žije svobodná volba!

Tak jak jste se rozhodl?

Snad tu Galky, ne?

Ta má tu revoluční tradici.

Správná volba! Je to veselý chlapec, že? Ano, ano!

Tak co, myšáků, berou, berou?

To víš, myšáků, kde nic není, ani čert neberá.

se na něj koukne, toho pešek

bouhne.

Já s vámi je to těžký kucino. Co tím vlastně ten Willem dokázal tou rukou?

Nic, akorát, že rok nemohl hrát.

Potom, když se vrátil k muzice, tak stejně už ne jak výběrou, ale založil si

svoji novou růži.

Michal baráku Jezu nemá, takže mu hučí v uších dál a místo na koncerty, na

který nemůže jezdit, tak si komponuje doma.

No, ovšem, kapitola sama pro sebe, to je pan Kocáb.

Tak dlouho se štrachal do politiky, až ho nakonec posadili do parlamentu.

Ještě, že má na starosti odsun ruských armád.

No nesměj se, je to tak.

Ale co bude, když si to vezmete, co bude s výběrem, ne?

Pilčo?

Co?

Nějaký koncerty bychom mohli odehrát ještě.

A co pak?

Růžetiny šlapy, nebo co?

Ne, ale u Výběru je to jinak. To je jako táta a máma.

Je to vlastně takový zvláštní paradox, že Výběr

se sešel po dvou letech, aby si zahrál velký koncert.

A bylo to den před vypuknutím sametový revoluce.

tak mě kdo si oslovil.

Přátelsky mě obejmul,

říkal hochu, pozměň styl.

Tóny na dně, noční jáml...

Děkujeme za

pozornost.

nejsem žádnej Honšanek

Vášššššššššššššššššššššššššššš

Pán mě sledoval.

Klustý chlapec rytm zdřehal.

Já lehce stepoval.

Tóny na dně noční.

Děkujeme.

Štiť já nejsem žádnej.

Kouzlovo snad talantule, nebo...

volové píjem a musíš.

Takový jsme možná byli.

Nespíš. On už to nějak končí, koukám.

Tohle mluví.

Říš, Maria,

kde tam ten Frank Zappa nebyl vůbec?

Jaký Zappa, co by tam nebyl, tam byl? No, neviděl jsem, ale ten tam byl, to si

pamatuju, amenčíka, Zappa nebyl. Ale ne, tam museli být, jsme ho natočili, to vím

určitě. Ale co, ten nebyl tam, ne?

Prostě jste to prochrápali, tak teď nevykládejte, co tam bylo a co tam

nebylo. To je možné, že by tam, prosím tě, Zappa nebyl.

Byli tam všichni, Křipelka tam byl, Komárek fotoreportéroval.

Kovářík osvětloval, Bárta bártoval, Žehoši Munech spolupracoval, Kucký

choreograf, Řáca Bána, ale to tam nebyl.

Zapa tam nebyl. To je blbo, si to pamatuju, určitě jsme ho tam dávali.

Včerejší, ne?

Podívej se.

Podívej, Vlašek Kocman řídil, to je jasný, všichni tam byli. Mírovou tu

znám, ta tam byla.

A točili jsme vůbec.

Rybáková byla kostýmerka, kostýmovala, česal, česal, vyplerovala, nahrála...

Podívejte, tyhle písničky, tam všechny byly.

Tvojí koníček tam byl, člověk bez talentu tam byl, tam bylo několik lidí

bez talentu dokonce.

Pražákům bylo hej, že jo. Za co tam nebyl? I kde tam je napsaný? Na Trmanu,

co tam bylo, ježiš maj.

To je tam musíte mít ve škatulikadle.

Zase tady je uvedený, ale kouci. Když je to na titulkách, tak tam musel být. To

není možný.

No to se viděš, to může být. To já si myslel, že by tam nebyl.

Ale my byl.

A já si myslel, že by tam byl taky. Kdo třeba tam byl taky?

Je!

Hele! Co? Vždyť už tam je!

Je! Je! Je!

To je tam! Je!

Představující výběr

Na tohle to čináš.

Děkujeme.

No, no, posuně si to!

Dobrý den!

Dobrý den!

Nebudou si ze mě dělat šrandu!

Děkujeme.

Děkujeme.